33 C 86/2020 - 521

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně]. [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení dědického práva takto:

Výrok

Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 138 954,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 33 C 86/220-451, soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli [jméno FO], zemřelém dne [datum] výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 66 089,12 Kč, kdy shledal důvody moderačního práva dle § 150 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

2. K odvolání žalované do výroku o nákladech řízení Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesení ze dne 6. 12. 2023, č. j. 11 Co 160/2023-503 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud vykl soudu prvního stupně, že svoji úvahu o aplikaci § 150 o. s. ř. sdělil účastníků až na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, a na kterém byla přítomna pouze žalobkyně a její právní zástupce, kdy neměl k dispozici vyčíslení nákladů řízení žalovanou a za situaci, kdy ani jedna z účastnic nenavrhla pro případ svého neúspěch aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Dále vytkl soudu prvního stupně, že žalovaná ani neměla možnost vyjádřit se k zamýšlené aplikaci § 150 o. s. ř., což kvalifikovaně nemohla učinit ani sama žalobkyně. V důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně se účastnice mohli vyjádřit k postupu soudu až v odvolání a je vyjádření k němu.

4. K aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, konkrétně pod bodem 13 a 14 uvedl: „Součástí úvahy soudu, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu, je posouzení všech okolností konkrétní věci, a to včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každého účastníka. Nerespektování tohoto pravidla je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (III. ÚS 3125/16)“. Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé. Vlastní posouzení, zda takto vymezený způsobilý důvod skutečně opodstatňuje nepřiznání této náhrady, tedy samotné vážení v kolizi stojících zájmů obou účastníků řízení, jichž se použití § 150 občanského soudního řádu dotýká, již pak závisí na uvážení soudu, který o náhradě nákladů řízení rozhoduje (III. ÚS 132/20)“.

5. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nerespektování dlouhodobě konstantní judikaturu Ústavního osudu i Nejvyššího soudu ČR, absenci řádného a přesvědčivého odůvodnění aplikace § 150 o. s. ř., tedy úvahy o tom, zda z okolností konkrétní věci, lze usuzovat na výjimečný případ, u kterého existují důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se všemi okolnosti konkrétní věci, přístupem účastníků a jejich chováním a postoji v době před zahájením řízení a v průběhu řízení, včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každé z účastnic.

6. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 16. 5. 2023 shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. zejména ve zjištěné a prokázané skutečnosti, že žalobkyně se o zůstavitele dlouhodobě starala, navštěvovala jej v nemocnici, byla vypravitelkou pohřbu a uhradila náklady na pohřeb. Žalovaná o zůstavitele neprojevovala žádný zájem a její dědické právo je postaveno na základě dědické posloupnosti. Žalobkyně byla subjektivně přesvědčena o tom, že byla družkou zůstavitele a sdílela se zůstavitelem společnou domácnost, ale v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzenému vedení společné domácnosti.

7. Odvolací soud tyto okolnosti z hlediska splnění předpokladů pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. označil za nevýznamná (viz bod 17 usnesení odvolacího soudu).

8. Ve vyjádření k odvolání proti výtoku o nákladech řízení žalobkyně sdílela názor soudu prvního stupně a jeho odůvodnění pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., kterou považuje s ohledem na okolnosti případu více než na místě.

9. V civilním sporném řízení je náhrada nákladů řízení ovládána zásadou úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 150 o. s. ř má podle judikatury Ústavního soudu sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti mezi účastníky.

10. Soud prvního stupně aplikoval ve svém rozhodnutí ze dne 16. 5. 2023 moderační právo z důvodu, že žalobkyni v řízení neunesla důkazní břemeno, tedy v řízení neprokázala svá žalobní tvrzení o tom, že žila se zůstavitelem rok před jeho smrtí ve společné domácnosti, když z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o pravdivosti tvrzení žalobkyně, ani o tom že by bylo nepravdivé, a proto nezbylo než žalobu zamítnout.

11. Podle Nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3517/22 spočíval-li důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. pouze v jakési „lítosti“ soudu nad účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu coby žalobci nepodařilo prokázat jeho žalobní tvrzení, je takové posouzení neberoucí naopak v potaz situaci druhého účastníka, proti kterému byla žaloba podána, zcela mimo možnosti, jež soudu moderační právo přiznává.

12. Podáním ze dne 20. 12. 2023 žalovaná uplatnila své stanovisko k rozhodnutí o nákladech řízení, kdy m á za to, že i dle odvolacího soudu nejsou důvody pro moderaci dány, a proto navrhla, aby soud bez neřízení jednání rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v souladu s návrhem žalované uvedeným v odvolání ze dne 28. 6. 2023 a o náhradě nákladů odvolacího řízení, které představují dva úkony právní služby včetně dvou režijních paušálů a daně z přidané hodnoty.

13. Žalobkyně přes výzvu soudu k důvodnosti aplikace § 150 o. s. ř. své stanovisko k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve lhůtě stanovené soudem ani v dodatečné lhůtě, o kterou požádal, a to do 26. 4. 2024 nevyjádřila a nevznesla ani žádná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci ust. § 150 o. s. ř. ovlivnit (majetkové, sociální, osobní a další poměry). Ustanovení § 150 o. s. ř představuje zásah do práva na náhradu nákladů řízení. Ve sporných řízeních je potencionální neúspěch ve věci „rizikem“ podané žaloby, které nese žalobce. Soud s ohledem na projednávanou věc, kdy důvody, které vedly soud prvního stupně k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud významnými a soudu nebyly ze strany žalované tvrzeny žádné zvláštní okolnosti – důvody hodné zvláštního zřetele, k nimž by bylo třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout, rozhodl o nákladech řízení bez nařízení jednání a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

14. Podáním ze dne 17. 5. 2023 uplatnil zástupce žalované náklady řízení v celkové výši 181 203 Kč sestávající se z 23 úkonů právní služby po 5 000 Kč, 23 režijních paušálu po 300 Kč, cestovních náhrad za cestu právního zástupce [Anonymizováno] – Sokolov a zpět ve dnech 1. 7. 2021, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 3. 12. 2021, 7. 6. 2022, 20. 9. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022, 20. 4. 2023 a 11. 5. 2034 včetně náhrady za promeškaný čas za 79 započatých půlhodin, náhrady nákladů vzniklých žalovaný v souvislosti s účastní na soudním jednání, tvořící cestovní náklady za cesty [město], Německo – [adresa] a zpět ve dnech 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 20. 9. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 11. 5. 2023 a ušlou mzdu, jejíž výši doloží do 29. 5. 2023. V rámci odvolání ze dne 28. 6. 2023 se zástupce žalované ztotožnil se závěrem soudu, že právnímu zástupci nenáleží odměna za právní úkon nahlížení do spisu včetně režijního paušálu a cestovních náhrad, když k nahlížení do spisu nedošlo, jízdné k jednání soudu dne 3. 12. 2021, když na tento den nebylo jednání nařízeno a jízdné žalované na k jednání nařízenému na den 20. 9. 2022, neboť žalovaná se tohoto jednání neúčastnila. Náklady řízení tedy snížil o jeden úkon právní služby včetně režijního paušálu a cestovní náhrady, cestovní náhrady na jednání 3. 12. 2021 a nesprávně účtované cestovní náhrady žalované na jednání dne 20. 9. 2022.

15. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 151 odst. 2 o. s. ř. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 23 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (21 úkonů právní služby učiněných v řízení před soudem prvního stupně do odvolání, jeden úkon právní služby v odvolacích řízení a jeden úkon právní služby před soudem prvního stupně po vrácení věci) včetně dvaceti tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 22 727,50 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 7. 2021 náhrada 2 554,62 Kč za 290 ujetých km v částce 1 654,62 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 11. 2021 náhrada 2 554,62 Kč za 290 ujetých km v částce 1 654,62 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 6. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 9. 2022 náhrada 2 818,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 12. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2023 náhrada 3 021,87 Kč za 290 ujetých km v částce 2 121,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 5. 2023 náhrada 3 021,87 Kč za 290 ujetých km v částce 2 121,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 87 127,50 Kč ve výši 18 296,80 Kč. Celkem tedy soud přiznal odměnu za zastupování v částce 105 424,30 Kč.

16. Soud nepřiznal odměnu zvýšenou za každý úkon o dvojnásobek, když v daném případně nebyly splněny podmínky pro zvýšení odměny. Zástupce žalované zvýšení odměny odůvodňoval tím, že právní úkony musel poskytovat i v německém jazyce, neboť žalovaná, kterou v řízení zastupoval, hovoří pouze německy. Poukazoval na náročnost komunikace v německém jazyce a v této souvislosti i na časovou náročnost, když komunikace advokáta s klientem probíhá i mimo soudní jednání, na kterém byl přítomen advokát bez účasti tlumočníka.

17. Podle § 12 a. t. může advokát u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek.

18. I přes použití německého jazyka při komunikaci s klientem (při poskytování právních služeb) dospěl soud k závěru, že se nejednalo o úkony mimořádně obtížné, a proto soud ke zvýšení odměny nepřistoupil. Zástupce žalované na svých webových stránkách sám poukazuje na skutečnost, že hovoří německy, je držitelem nejvyššího stupně znalosti německého jazyka dle Evropského referenčního rámce – C2, je činný jako znalec pro české právo u soudů ve Spolkové republice Německo a absolvoval postgraduální studium na Právnické fakultě Ludwig-Maxmilians-Universität München, Německo. Právní zástupce navíc požadoval zvýšení odměny za každý úkon právní služby. Soud dospěl k závěru, že ne každý úkon právní služby, při kterém bylo použito cizího jazyka, je nutně i úkonem mimořádně obtížným, u něhož by byl dán důvod ke zvýšení odměny. Nelze nárokovat zvýšení odměny z důvodu užití cizího jazyka v situaci, kdy u úkonu byl přítomen tlumočník a komunikaci před soudem překládal. Podmínkou pro to, aby se jednalo o úkon mimořádně obtížný, z důvodu užití cizího jazyka, je, že cizí jazyk musí použít sám advokát; v řízení však vystupoval tlumočník. Právní zástupce žalované k účasti na jednáních soudu a při písemných podáních, tedy při úkonech, za které požaduje zvýšení odměny, cizího jazyka prokazatelně nepoužil, neboť úředním jazykem při jednání před českými soudy je čeština.

19. S ohledem na výše uvedené soud vycházel ze základní sazby za úkon 2 500 Kč.

20. Soud dále nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 6. 4. 2023, když se obsahově nejedná o vyjádření ve věci samé. Podání ze dne 6. 4. 2023 obsahuje pouze návrh na vyžádání důkazu, resp. uložení povinnosti Nemocnici [město] předložit soudu zdravotní dokumentaci zůstavitele. Zástupce žalované v odvolání namítal, že se nejedná o obyčejný přípis, nýbrž o konstatování situace jednání s nemocnicí a její právní hodnocení, kdy soud zcela přehlédl, že tomuto vyjádření předcházela komunikace s Nemocnicí [město], kterou k proplacení žalovaná nenavrhovala.

21. Soud prvního stupně i nadále shledává, že za písemné podání týkající se pouze dokazování odměna nepřísluší. Zástupce žalované zaměňuje ve své argumentaci úkon právní služby a komunikaci s Nemocnicí [město]. Žalovaná neuplatnila, že by jí nebo jejímu zástupci vznikly náklady s prováděním dokazování v této souvislosti, které by hradila. Rovněž za nepřiléhavou považuje soud argumentaci s odkazem na úkon právní služby za zpětvzetí žaloby nebo souhlas se zpětvzetím žaloby, neboť tyto případy dopadají na podání vztahující se k meritornímu rozhodnutí, na rozdíl od podání, jehož obsahem je návrh na vyžádání důkazu. Ze strany soudu se tedy nejedná o svévoli, kdy by si soudu nepochopitelně a nespravedlivě vybíral, která z podání uzná jako podání hodná k proplacení, tak jak argumentuje zástupce žalované v podaném odvolání, nýbrž o respektování usrt. § 142 odst. o. s. ř., podle kterého jsou účastníku řízení nahrazovány náklady dle § 137 o. s. ř. vynaložené dle § 140, které byly vynaloženy účelně. Soud má za to, že neoprávněné účtování položek, které nejsou úkony podle advokátního tarifu, je nepřípustné a je závažným porušením povinností advokáta.

22. Zástupci žalované soud dále nepřiznal jím požadované stravné za realizované cesty k soudnímu jednání, neboť nadále zastává názor, že tento nárok zástupci nenáleží. Soud se neztotožňuje a argumentací právního zástupce žalované, že mu podle zákoníku práce přísluší nárok na stravné. Podle § 163 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v aktuálním znění, přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty zaměstnanci stravné podle délky trvání pracovní cesty. Vzhledem k účelu stravného a znění uvedeného zákonného ustanovení, má v civilním sporném řízení nárok na stravné pouze advokát ustanovený soudem účastníkovi podle § 30 odst. 2 o. s. ř. Zástupce žalované však není zaměstnancem a ani nebyl ustanoven žalované zástupcem podle § 30 o. s. ř. Soud nesdílí ani názor právního zástupce žalované, že soud měl přiznat stravné alespoň za ta jednání, na nichž zastupovala právního zástupce jeho koncipientka, [jméno FO], která jako zapsaná koncipientka musí ze zákona být zaměstnankyní, a tudíž jí stravné za pracovní cestu náleží. Podle § 25 odst. 2 o. s. ř. je advokát oprávněn dát se zastoupit jiným advokátem, nebo s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem. Advokátovi náleží odměna za zastupování odměna. V rámci rozhodování o nákladech řízení tvoří náklady řízení i náhrada za zastupování advokátem (případně i jeho hotové výdaje). Advokát, kterého si účastník zvolil, nemusí vždy vystupovat v řízení osobně. Zákon umožňuje využít tzv. práva substituce, které spočívá v možnosti, aby za advokáta vystupoval jako další zástupce jiný advokát, nebo advokátní koncipient (§ 36 a násl. zákona o advokacii), popřípadě jiný zaměstnanec advokáta. Jelikož zástupci žalované náleží odměna za úkon právní služby, při kterém vystupoval za advokáta jeho koncipient, nelze mezi hotové výdaje zahrnovat stravné takového koncipienta, neboť tento jeho nárok jako zaměstnance vyplývá z pracovně právního vztahu mezi ním a advokátek jako zaměstnavatelem.

23. Žalované soud přiznal hotové výdaje spočívající v nákladech na jízdné žalované z místa bydliště k soudnímu jednání, a to ve dnech 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 11. 5. 2023. Jízdné se hradí do místa, kde se jednání koná, a to ve výši skutečných, účelných a hospodárných výdajů. Zpravidla se hradí jízdné za použití veřejných dopravních prostředků, ale není vyloučeno, aby s ohledem na okolnosti konkrétního případu, byla cesta k jednání konána jiným způsobem, např. osobním automobilem. V daném věci má soud za to, že z důvodu komplikovanosti dopravního spojení prostředky veřejné hromadné dopravy a s ohledem na časy nařízených jednání, je použití osobního automobilu odůvodněno, a to jak účelností, tak i hospodárností výdajů na použití osobního automobilu. Na stránkách IDOS.cz bylo zjištěno spojení v 7:13 hodin odjezd vlakem z [město] kdy po třech přestupech je příjezd do Sokolova ve 12:48 hodin. Jednání však byla s ohledem na časovou náročnost nařizována zpravidla již na dopolední hodiny, nejpozději bylo jednání nařízeno na 12:00 hodin. Žalovaná by tak nutně ke každému jednání musela jezdit o den dřív a vznikl by jí tak tedy i nárok na nocležné. Soud proto shledal použití motorového vozidla za účelné a hospodárné. Žalovaná vyčíslila náhradu jízdného za jednotlivé cesty a v součtu pak požadovala náhradu v částce 27 234 Kč (když v rámci odvolání žalovaný odečetla nesprávně účtované cestovní náhrady žalované na jednání soudu 20. 9. 2023 v částce 5 171,40 Kč, neboť žalovaná se tohoto jednání osobně neúčastnila). Matematický souček celkových nákladů za jednotlivé jízdy, jakož i výpočet nákladů za jednotlivé jízdy, byl ale proveden chybně, a proto soud podle § 151 odst. 2 o. s. ř. stanovil náhradu hotových výdajů podle zvláštních právních předpisů a žalované přiznal na náhradě hotových výdajů částku 33 529,94 Kč. Tyto náklady sestávají z cestovní náhrady v celkové výši 33 529,94 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 10. 2020 náhrada 4 327,34 Kč za 742 ujetých km (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 7. 2021 náhrada 4 316,81 Kč za 742 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 11. 2021 náhrada 4 316,81 Kč za 742 ujetých km (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 6. 2022 náhrada 5 171,37 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2022 náhrada 4 808,75 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 12. 2022 náhrada 5 171,37 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 5. 2023 náhrada 5 417,49 Kč za 742 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.

24. Soud nepřiznal žalované uplatněný nárok na náhradu mzdy v celkové částce 1 508,62 EUR (360 EUR a 1 148,62 EUR). Žalovaná předloženými doklady potřebnými k prokázání nároku na náhradu ušlého výdělku, které byly do spisu doloženy až po vyhlášení rozhodnutí a doplněné v rámci odvolacího řízení, neprokazuje, že jí skutečně ušla mzda v požadované výši. V podání ze dne 29. 5. 2023v žalovaná uplatnila ušlou mzdu z vedlejšího pracovního poměru u zaměstnavatele [Anonymizováno] ve výši 360 EUR a to za 4 hodiny práce ve dnech 7. 6. 2023, 20. 9. 2022 a 20. 12. 2022, kdy nemohla pracovat z důvodu účasti na soudním jednání a při hodinové sazbě 30 EUR. Následně podáním ze dne 5. 6. 2023 opravila nesprávně uvedené datum 7. 6. 2023 na správné 7. 6. 2022. V rámci odvolání požadovala již ušlou mzdu u [Anonymizováno] pouze za dny 7. 6. 2022 a 20. 12. 2022 a předložila potvrzení o výpadku mzdy v těchto dvou dnech. K náhradě ušlého výdělku u společnosti Sanofi doložila potvrzení ze dne 7. 6. 2023, ze kterého vyplývá, že ve dnech 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 11. 5. 2023 si žalovaná brala dovolenou nebo den s pružnou pracovní dobou. Z potvrzení ze dne 22. 6. 2023 vyplývá, že v uvedených dnech měla žalovaná placené absence. Podle § 151 odst. 2 o. s. ř. stanoví soud náhradu mzdy podle zvláštních právních předpisů, podklady pro výpočet ztráty na výdělku účastníka, který je v pracovním poměru nebo pracovnímu vztahu, tvoří průměrný výdělek vypočtený podle citovaného předpisu. Výši průměrného výdělku prokáže účastník potvrzením zaměstnavatele, u něhož pracuje, kde je uvedeno, zda a jakou částku zaměstnavatel srazí za dobu nepřítomnosti v práci, a zda účastník může nastoupit do práce na zbytek směny. Pokud jde o nárok na náhradu ušlého výdělku, neposkytují podklady doložené žalovanou dostatečný podklad pro stanovení náhrady mzdy.

Poučení