33 C 93/2022-281
Citované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a odst. 1 § 118a odst. 3 § 137 odst. 3 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1 § 7 § 8 odst. 1 § 13 odst. 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1725
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím takto:
Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 678 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení, jak je specifikován ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím registračního formuláře na internetu smlouvu o spolupráci při multilevel marketingu spočívajícím v prodeji kosmetických produktů TianDe. Žalovaná je dovozcem těchto výrobků do České republiky. Na základě smlouvy o spolupráci žalobkyně prováděla distribuci produktů TianDe a další poradenskou, obchodní a propagační činnost. Za to byla žalobkyni vyplácena odměna v měsíčních intervalech obvykle k 25. dni následujícího měsíce, o její splatnosti však nebylo nic ujednáno. Prostředky chodily žalobkyni na účet ve [příjmení] republice Německo, kam jí však byl zamezen přístup, takže výpisy z něho nemá. Posléze žalobkyně uvedla, že nešlo o účet v Německu, ale v Rusku. Posléze uvedla, že šlo o dva bankovní účty v Lotyšsku, jejichž majitelkou byla. Na podzim 2018 dosáhla pozice„ Zlatého ředitele“ v souladu s marketingovým plánem. V druhé polovině prosince 2018 jí byl náhle zrušen přístup do interního internetového systému žalované na stránce [webová adresa], a to v rozporu s etickým kodexem. Doménu tiande.eu kontrolovala žalovaná. Od prosince 2018 žalovaná žalobkyni nevyplácí žádné plnění. Požadovanou odměnu za prosinec 2018 ve výši 80 000 Kč a za leden 2019 ve výši 70 000 Kč žalobkyně stanovila na základě bodové produkce distributorské struktury vybudované žalobkyní. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby, avšak ta plnit odmítla.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznala. Uvedla, že obchoduje s produkty značky Tian, to však neznamená, že se žalobkyní uzavřela smlouvu o distribuci či poskytování jiných služeb. K tvrzenému uzavření smlouvy dne [datum] uvedla, že v roce 2017 žádné smlouvy s distributory produktů TianDe neuzavírala. Registrační formulář žalobkyně neeviduje. Z tohoto registračního formuláře nelze dovodit spojitost se žalovanou. V listinách předkládaných žalobkyní se objevuje označení TianDe, nikoli obchodní firma žalované. Žalovaná nikdy neprojevila vůli se žalobkyní uzavřít závazkový vztah, ani jí nikdy za její činnost nevyplácela žádnou odměnu, ani se k tomu nezavázala. Neexistoval žádný důvod, proč by žalobkyni měla něco platit. K požadavku žalobkyně, aby žalované bylo uloženo uvést, jakou částku vydělala v posledních třech letech distributorská soustava vybudovaná žalobkyní, uvedla, že jelikož se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřela, nemá v tomto směru co předložit. Dále uvedla, že to, že je žalovaná výhradním dovozcem výrobků TianDe, neznamená, že by žalobkyně nemohla uzavřít smlouvu o multi-level marketingu s jiným subjektem. Žalovaná vyplácí odměny distributorům produktů TianDe až od roku 2019, a to pouze na základě uzavření konkrétní písemné smlouvy a fakturace; to však není případ žalobkyně, s níž takovou smlouvu neuzavřela. Pokud jde obecně o smlouvy uzavírané v roce 2016, z nich žádný nárok na odměnu nevyplýval, pouze na slevu z ceny zboží, avšak ani takovou smlouvu se žalobkyní nikdy neuzavřela. Dále uvedla, že odměny vyplácí prostřednictvím převodů mezi tuzemskými bankami a žádné zahraniční účty nemá. Zcela vyloučila, že by existoval jakýkoli finanční tok mezi ní a žalobkyní. Plátcem jakýchkoli odměn držitelům karet [anonymizováno] a [anonymizováno] žalovaná nebyla; kdo jím byl, mohou tyto osoby (i žalobkyně) zjistit ve svém internetovém bankovnictví.
3. Vzhledem k zásadnímu rozporu mezi stranami, zda vůbec mezi nimi byla navázána nějaká obchodní spolupráce, se soud soustředil primárně na ty skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno existenci závazku mezi těmito konkrétními subjekty dovodit. Žalobkyně se ve svých tvrzeních a důkazních návrzích zaměřila spíše na to, že byla zapojena do mnohoúrovňové marketingové struktury prodeje zboží značky Tian. To je však druhotné, neboť i kdyby tomu tak bylo, neplyne z toho, že se tak dělo v rámci právního poměru právě mezi účastníky nynějšího řízení, a tedy ne např. v rámci poměru žalobkyně k libovolné jiné osobě, ať již nějak propojené se žalovanou, nebo zcela cizí.
4. S ohledem na dále učiněné skutkové závěry soud též předesílá, že při prvním ústním jednání poučil žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., mj. že není tvrzen konkrétní obsah smlouvy uzavřené mezi stranami, neboť to, co žalobkyně označuje za marketingový plán a etický kodex, jsou dokumenty velmi obecné, z nichž konkrétní obsah smlouvy údajně uzavřené mezi stranami neplyne, dále že není prokázáno, že by žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu konkrétního obsahu, dále že není dostatečně tvrzeno, co žalobkyně konkrétně a ve kterých obdobích pro žalovanou vykonala, jaké výrobky a v jakém objemu prodala; pokud by její odměna měla být v nějaké části závislá i na prodeji jiných osob v rámci pyramidové struktury zařazených pod ní, pak není tvrzeno, jakých konkrétních osob, za jaká období, jakých konkrétních prodejů tyto osoby dosáhly atd. Dále ji poučil, že není tvrzeno, jak konkrétně se údajně dosažený prodejní objem měl převést na body, případně jak jinak by z něho konkrétně měla být vyvozena žalobkyní nárokovaná odměna. Níže uvedené závěry soudu zohledňují doplnění tvrzení a důkazních návrhů po tomto poučení. Lze však uvést, že ani po doplnění nebyly zásadní nedostatky skutkové verze předkládané žalobkyní odstraněny.
5. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.
6. Nebylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou cokoli ujednaly. Soud provedl důkaz listinou označenou jako registrační formulář distributora, skrze jehož vyplnění mělo dojít k uzavření smlouvy. V něm není o žalované naprosto žádná zmínka, nemluvě o nějakém projevu vůle z její strany. Z tohoto formuláře ani neplyne jakýkoli konkrétní obsah práv a povinností„ stran“. V listině se objevují označení„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ a odkaz na webové stránky na doméně„ tiande.eu“ (vše zjištěno z uvedeného formuláře).
7. Soud k tomu dále provedl důkaz dokumentem, který měl popisovat dosahování odměn v závislosti na různých pozicích (označovaným žalobkyní za marketingový plán), a dokumentem označeným jako„ etický kodex distributorů korporace tianDe®“. Ani v jednom z těchto dokumentů nijak nevystupuje ani žalobkyně, ani žalovaná, není v nich zachycen žádný projev jejich vůle se jimi vázat (vše zjištěno z uvedených dokumentů). K dotazu soudu, z čeho vyplývá, že obsah těchto dokumentů byl ujednán mezi stranami jako součást nějaké smlouvy, žalobkyně uvedla, že tyto dokumenty jsou vyvěšeny na webových stránkách tiande.eu. Z toho ovšem soud nemohl učinit závěr, že se účastnice nynějšího řízení mezi sebou dohodly, že tyto dokumenty představují obsah smlouvy mezi nimi uzavřené.
8. Soud k této otázce provedl k důkazu též e-mail [jméno] [příjmení] píšící z adresy [email] žalobkyni ze dne [datum], včetně příloh (obecných, neadresných informací týkajících se internetového bankovnictví a platební karty„ [příjmení] [příjmení]“), a e-mail [jméno] [příjmení] (snad totožné s [jméno] [příjmení]), píšící z téže adresy žalobkyni ze dne [datum]. Podle mínění soudu z těchto e-mailů nevyplývá uzavření ani obsah žádné konkrétní smlouvy mezi stranami nynějšího sporu. Z e-mailové korespondence s [jméno] [příjmení] z [datum] a z ledna a února 2018, kterou soud rovněž provedl k důkazu, žádná relevantní skutková zjištění ve vztahu k žalobkyni nevyplývají. 9. [příjmení] kombinovaných ochranných známek zapsaných u [anonymizováno 5 slov]), obsahujících výrazy„ [anonymizováno]“ resp.„ [anonymizováno]“, číslo zápisu [číslo] a [číslo], je [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se sídlem v Ruské federaci, tedy nikoli žalovaná (zjištěno z informace z rejstříku ochranných známek). Internetová doména„ tiande.eu“ je registrována na [právnická osoba]. Intelligence Business Group Limited se sídlem na Kypru, tedy nikoli na žalovanou (zjištěno z informace z databáze Eurid.eu). Ani tyto skutečnosti tedy nijak nedokládají vznik právního poměru mezi žalobkyní a žalovanou.
10. Soud k této otázce provedl k důkazu též dokumenty dokládající, že žalovaná obchodovala s výrobky značky Tian, konkrétně certifikát o zdravotní nezávadnosti ze dne [datum], potvrzení ze dne [datum] o registraci seznamu kosmetických přípravků, obchodní podmínky žalované pro prodej zboží na e-shopu a podmínky dopravy žalované pro dodání objednaného zboží. Ve všech případech šlo o obecné dokumenty, které nedokládaly nic konkrétního ve vztahu k žalobkyni. Skutečnost, že žalovaná obchodovala s výrobky značky Tian, žalovaná nepopírala, z ní však existence právního poměru mezi stranami neplyne.
11. Soud k této otázce provedl k důkazu též smlouvu o nákupu zboží [anonymizováno] a o možnostech obchodní spolupráce datovanou rokem 2016, v níž byla znečitelněna osoba označená jako konzultant, dle tvrzení žalobkyně mělo jít o [jméno] [příjmení]. Podle mínění soudu tato listina nijak nepodporuje verzi žalobkyně. To, že jiná osoba (údajně [jméno] [příjmení]) uzavřela se žalovanou v roce 2016 písemnou smlouvu o nákupu zboží, nijak nedokládá, že žalobkyně se žalovanou uzavřela jinou smlouvu jiným postupem (vyplněním internetového formuláře) v lednu 2017. Navíc smlouva uzavřená údajně s [jméno] [příjmení] byla založena na zcela odlišných principech, než jaké tvrdila žalobkyně ve vztahu k sobě, zejména na poskytování slevy na zboží nakupované osobou označenou jako konzultant, nikoli na vyplácení měsíčních odměn, které si žalobou nárokovala žalobkyně.
12. Soud k této otázce provedl k důkazu též registrační formulář na jméno [jméno] [příjmení], datovaný [datum] a obsahově obdobný formuláři, kterého se dovolávala sama žalobkyně. Podle mínění soudu z něho ve vztahu k žalobkyni nic neplyne a co do smluvních ujednání a projevu vůle stran je stejně (absolutně) nedostatečný jako formulář předkládaný žalobkyní. V této souvislosti soud provedl k důkazu též e-mail zaslaný [jméno] [příjmení] z adresy [email] ze dne [datum]; s ohledem na datum shodné s datem uvedeným ve formuláři tento e-mail nijak nepodporuje tvrzení žalobkyně o registraci u žalované, nýbrž z něho plyne možnost, že k registraci [jméno] [příjmení] mohlo dojít u jiného subjektu, působícího v Ruské federaci či z ní. Soud v této souvislosti provedl k důkazu též smlouvu o spolupráci [číslo] z nečitelného dne měsíce února 2019 mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]. I tato listina podle mínění soudu skutkovou verzi žalobkyně nijak nepodporuje. To, že jiná osoba uzavřela v roce 2019 konkrétní písemnou smlouvu o spolupráci se žalovanou, nijak nedokládá, že žalobkyně v lednu 2017 vyplněním kusého a nekonkrétního registračního formuláře neobsahujícího žádné projevy vůle stran uzavřela se žalovanou obsahově odlišnou smlouvu. Žalobkyně v této souvislosti uváděla, že rozdílnost dokumentů ve vztahu k jednotlivým distributorům dokládá rozdílnost přístupu žalované k nim; podle mínění soudu však tato rozdílnost dokumentů dokládá spíše to, že žalobkyně na rozdíl od jiných osob (které však v tomto řízení nefigurují) není s to doložit navázání jakéhokoli konkrétního právního poměru se žalovanou.
13. Po uvážení důkazů provedených k otázce existence jakéhokoli ujednání mezi stranami sporu jednotlivě i v jejich souhrnu soud dospěl ke shora vyslovenému závěru, že nic takového prokázáno nebylo.
14. Soud k této otázce neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žádný z těchto navržených svědků neměl prokazovat uzavření nějaké konkrétní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, nýbrž mělo jít o osoby, které (dle tvrzení žalobkyně rovněž) spolupracovaly se žalovanou a případně jim byly vypláceny odměny. Vzhledem k tomu by jejich výslech byl důkazním prostředkem zjevně nezpůsobilým prokázat tvrzení žalobkyně o tom, že ona sama prostřednictvím vyplnění registračního formuláře na internetu, u kterého nikdo z uvedených osob nebyl, uzavřela smlouvu se žalovanou, kterou v tomto směru nikdo ze jmenovaných nezastupoval. Z toho, že nějaké další osoby zřejmě tvrdí, že měly uzavřen závazkový právní poměr se žalovanou, neplyne nic o tom, že ho uzavřela žalobkyně a s jakým obsahem. Jednak některé z těchto osob, jak je již zmíněno výše, byly zjevně v jiné situaci než žalobkyně (konkrétně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ohledně nichž žalobkyně předložila písemné smlouvy se žalovanou – ve vztahu k sobě samé ovšem žádnou písemnou smlouvu neuzavřela, ani to netvrdila). Jednak i kdyby ostatní jmenovaní postupovali zcela shodně jako žalobkyně a stejně jako ona vyplnili tentýž registrační formulář, nečinilo by to tvrzení žalobkyně o navázání právního poměru právě se žalovanou o nic věrohodnějším. Případné opakování tvrzení obdobných jako tvrzení žalobkyně ze strany dalších osob (některých též vystupujících jako žalobci v dalších řízeních u zdejšího soudu) není způsobilé překlenout zásadní nedostatky, které jsou zjevné již ze samotného dokumentu, kterým měl být smluvní vztah vytvořen (registračního formuláře). Výslech uvedených osob by proto byl zcela nadbytečný.
15. Nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni vyplatila v letech 2017 a 2018 jakoukoli odměnu. Soud vyzval žalobkyni k předložení faktur, které vystavila žalované za svou činnost, a daňových přiznání za roky 2017 a 2018. Za rok 2017 žalobkyně dle svého tvrzení daňové přiznání nepodávala, neboť příjmů dosáhla až v roce 2018. K tomu soud podotýká, že absenci fakturace ze strany žalobkyně coby osoby samostatně výdělečně činné vůči žalované jako obchodní korporaci považuje za přinejmenším překvapivou; už jen z účetních důvodů by bylo možno očekávat, že pokud by žalovaná vyplácela žalobkyni nějaké odměny, potřebovala by od ní vystavit odpovídající doklad, typicky fakturu. Tvrzení žalobkyně o absenci zdanitelných příjmů v roce 2017 ze spolupráce, která dle ní měla začít již [datum], pak bylo rozporné s výpisy z účtů, které předložila sama žalobkyně na podporu svého tvrzení, že již v roce 2017 jí prostředky přicházely na účet v lotyšské bance, z něhož si je přeposílala na účet u [právnická osoba] (k tomu podrobněji níže). Z daňového přiznání za rok 2018, které soud k důkazu provedl, zjistil, že žalobkyně za tento rok přiznala příjmy ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 674 228 Kč. Vzhledem k absenci jakýchkoli faktur ovšem nelze nijak dovodit, od koho a za co byly tyto příjmy dosaženy.
16. Žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná v letech 2017 a 2018 vyplácela finanční prostředky na bankovní účty, jejichž byla žalobkyně majitelkou, u bank [anonymizováno] a [anonymizováno] v Lotyšsku. Pokud tomu tak bylo, pak podle mínění soudu nic nebránilo žalobkyni předložit výpisy z těchto účtů, případně přehled obratů či jiný obdobný dokument. Lze předpokládat, že jako klientce či bývalé klientce by jí její banky takové výpisy či přehledy vyhotovily, i kdyby je dosud neměla k dispozici či je nemohla získat prostřednictví internetového bankovnictví. Žalobkyně ostatně soudu předložila listinu, o níž uvedla, že jde o snímek obrazovky z internetového bankovnictví z banky [anonymizováno], a dále listiny, o nichž uvedla, že jde o snímky obrazovky z internetového bankovnictví z banky [příjmení] [příjmení]. Soud je provedl k důkazu; nevyplynulo z nich nic obsahově významného pro nynější řízení než to, že žalobkyně zřejmě do internetového bankovnictví obou bank má přístup.
17. Soud k této otázce provedl k důkazu též e-mail ze dne [datum] zaslaný žalobkyni z adresy [email] a sdělení k využívání platební karty. Z nich vyplývá, že žalobkyně zřejmě disponovala platební kartou vystavenou jí bankou [anonymizováno]; to však nijak neprokazuje, že žalovaná vyplácela žalobkyni nějakou odměnu. Soud k této otázce provedl k důkazu též kopii údajné obálky, v níž dle tvrzení žalobkyně banka [anonymizováno] zaslala žalované platební kartu pro žalobkyni a žalovaná ji žalobkyní předala. Soud podotýká, že tato údajná obálka neobsahuje ani obchodní firmu žalované, ani žádné označení žalobkyně, tudíž z ní nelze dovodit souvislost s nynějším řízení a i toto tvrzení žalobkyně soud pokládá za neprokázané. Nicméně i kdyby skutečně touto cestou žalobkyně platební kartu obdržela, stále by to neprokazovalo, že právě žalovaná jí prostřednictvím účtu u lotyšské banky něco vyplácela.
18. Soud k této otázce provedl k důkazu též výpisy z účtů žalobkyně u [právnická osoba] (ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), a [právnická osoba] (ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Z nich zjistil převod částek ve prospěch některého z těchto účtů ze zahraničního účtu vedeného v Lotyšsku v celkové výši za rok 2017 v částce 132 619,61 Kč na účet žalobkyně u [právnická osoba], a 76 172,96 Kč na účet žalobkyně u [právnická osoba], a dále v celkové výši za rok 2018 v částce 689 014,19 Kč na účet žalobkyně u [právnická osoba] Z výpisů nevyplývá, že by tyto prostředky vyplácela žalovaná. Vyplývá z nich nicméně zřejmý rozpor s tvrzením žalobkyně, že v roce 2017 nedosáhla žádných příjmů, a proto nepodávala daňové přiznání, jakož i rozpor s částkou uvedenou v daňovém přiznání za rok 2018 (kde bylo uvedeno 674 228 Kč).
19. Soud k této otázce dále provedl k důkazu sdělení označené jako„ Pro zpracování daňového přiznání bych potřeboval/a vědět, na jakém základě [anonymizováno] vyplácí provize“ datované [datum]. Toto sdělení obsahovalo mj. informaci ve znění„ Co se týče příjmů plynoucích z podnikání TianDe, které jsou vybírány formou peněžní odměny zasílané na účet, tyto příjmy jsou předmětem daní z příjmů již v okamžiku jejich připsání na účet. Základem podnikání je Marketingový plán, Etický kodex a Uživatelská smlouva. Informace o tom, jaká společnost tyto příjmy vyplácí, je snadno dohledatelná v internetovém bankovnictví. U vlastníků bankovních karet PrivatBanku je to [anonymizována čtyři slova] se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [příjmení] [příjmení] [číslo]. U vlastníků bankovních karet [anonymizováno] je to I.C. [anonymizována čtyři slova] se sídlem [adresa], [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], 1st [anonymizována tři slova] GD, Limassol, Cyprus. IČ: [anonymizována dvě slova] (VAT [příjmení]): [anonymizováno]“.
20. Po uvážení důkazů provedených k otázce údajného vyplácení prostředků žalobkyni žalovanou v letech 2017 a 2018 jednotlivě i v jejich souhrnu soud dospěl ke shora vyslovenému závěru, že nic takového prokázáno nebylo, a to i s ohledem na zjevné rozpory mezi tvrzeními žalobkyně a důkazy jí samou předloženými.
21. Soud k této otázce neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz vyžádáním výpisů od lotyšských bank [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno], a to proto, že podle mínění soudu žalobkyni jako majitelce účtů a tedy klientce bank s přístupem do internetového bankovnictví nic nebránilo opatřit si výpisy či přehledy a předložit je soudu sama. Nad rámec toho lze podotknout, že i pokud by bylo zjištěno, že žalobkyni na uvedené účty přišly finanční prostředky od zahraničních subjektů uvedených ve výše citovaném sdělení, nedokládalo by to nijak, že žalovaná žalobkyni vyplácela nějakou odměnu.
22. Nebylo konkrétně tvrzeno, a v důsledku tedy ani nemohlo být prokázáno, jaký byl objem a druh žalobkyní údajně prodaných výrobků či zboží žalované. Žalobkyně k tomu soudu sdělila, že to nemůže vědět, neboť byla začleněna do pyramidové struktury distributorů, odměnu dostávala na základě bodů, které nasbírala, avšak není schopna uvést, kolik a kdy jakých výrobků značky Tian prodala; mimo to distributoři začlenění v pyramidové struktuře pod ní také prodávali a ona z toho dostávala odměnu, nicméně neví, co prodali. Žalobkyně nebyla s to soudu vysvětlit, jak konkrétně dospěla k požadovaným částkám 80 000 Kč a 70 000 Kč. Tvrdila, že za prosinec 2018„ dosáhla její struktura 25 047,7 bodu“, avšak nebyla s to vysvětlit, z čeho vyplývá přepočet bodů na koruny, resp. jak konkrétně se na základě dosažení nějakých bodů či pozice vypočetlo, kolik by měla dostat peněz. Částku 70 000 Kč za leden 2019 pak pouze odhadla s ohledem na to, že období Vánoc je úspěšnější než leden.
23. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum], v níž požadovala zaplacení 1 280 000 Kč, doručenou žalované [datum] (zjištěno z uvedené předžalobní výzvy a informace pošty o dodání zásilky). Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce plnit odmítla (zjištěno z dopisu datovaného [datum]). Vůči žalované obdobné nároky jako žalobkyně uplatnily i další osoby zastoupené týmž právním zástupcem jako žalobkyně, a to [jméno] [příjmení] částku 20 755 000 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]), [jméno] [příjmení] částku 1 874 000 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]) a [jméno] [příjmení] částku 22 000 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]).
24. Bylo prokázáno, že jednateli žalované byli v celém rozhodném období [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalované).
25. Z ostatních provedených důkazů (e-mail ze dne [datum] z adresy [email], článek dle tvrzení žalobkyně z časopisu [příjmení] nazvaný„ Multilevel může být férový byznys“, snímek ze sociální sítě datovaný [datum]) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.
26. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz tabulkami na č. l. 234 až 249 spisu, neboť tyto listiny zjevně postrádaly jakýkoli důkazní význam. Šlo jednak o soupis jmen údajných distributorů, jednak o tabulky obsahující řadu číselných údajů, ve všech případech ovšem bez jakéhokoli doložení, že tyto dokumenty pocházejí od žalované nebo že by je žalovaná nějak stvrdila. Jejich obsah by tedy mohl být zcela libovolný. Z těchto listin zřetelně nevyplýval ani žádný konkrétní rozsahu činnosti žalobkyně údajně vykonané pro žalovanou. Provedení těchto listin k důkazu by proto bylo nadbytečné.
27. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz jejím výslechem. Ten byl navrhován výlučně k prokázání, že telefonicky komunikovala s jednatelem žalované panem [příjmení], případně rovněž telefonicky s paní [příjmení]. Dále neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz dotazem na telefonního operátora žalobkyně ohledně telefonního čísla žalobkyně [tel. číslo] za účelem zjištění, že žalobkyně v letech 2018 a 2019 komunikovala s telefonním číslem [tel. číslo], které podle ní užíval pan [příjmení], a dále s telefonním číslem [tel. číslo], které podle ní užívala paní [příjmení]. Zjišťování, zda žalobkyně telefonovala se jmenovanými osobami, pokládal soud za nadbytečné, neboť sama skutečnost, že si s nimi žalobkyně telefonovala (pokud by to bylo prokázáno), nevypovídá nic o vzniku a obsahu závazku mezi účastnicemi tohoto řízení, ani o ostatních skutkových okolnostech podstatných pro žalobkyní uplatňovaný nárok. Nad rámec řečeného soud podotýká, že žalobkyně se ani k jednomu z ústních jednání soudu nedostavila a rovněž jí nic nebránilo, aby si od svého telefonního operátora opatřila výpis telefonních hovorů týkajících se jejího čísla sama, pokud to pokládala z důkazního hlediska za tak podstatné.
28. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz„ dotazem na [anonymizováno]“ ke zjištění, kdo je zakladatelem či správcem facebookové skupiny či profilu [anonymizována dvě slova], neboť takovou skutkovou okolnost pokládal pro posouzení věci za nepodstatnou.
29. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz reportáží České televize vysílanou dne [datum], neboť dle sdělení žalobkyně mělo jít o obecnou reportáž popisující praktiky při používání účtů u bank v Lotyšsku a Litvě; netýkala se nijak konkrétně účastnic tohoto řízení. Vzhledem k tomu ji soud pokládal za zjevně nezpůsobilou prokázat něco relevantního z hlediska žalobkyní uplatněného nároku.
30. Soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy výroční zprávou žalované za rok 2018 (která měla dokládat její údajné ovládání„ ruským oligarchou“) a vyžádáním výpisů z účtů žalované za období od [datum] do [datum], neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny po koncentraci řízení bez jakéhokoli zákonného důvodu, který by umožňoval k nim přihlížet.
31. Jiné důkazy nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.
32. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že nebylo prokázáno ujednání žádné konkrétní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, ani že žalobkyně právě žalované poskytla plnění, za které nárokovala předmětnou odměnu, ani jaká by byla výše takové odměny. Z provedených důkazů se soudu jeví jako dobře možné, že žalobkyně se zapojila do pyramidové struktury týkající se distribuce výrobků značky Tian, nicméně z toho neplyne, že by se na tom dohodla právě se žalovanou. Stejně tak se z provedených důkazů jeví, že žalobkyně v letech 2017 a 2018 inkasovala za svou, nijak přesněji nespecifikovanou, činnost finanční prostředky prostřednictvím bankovních účtů v lotyšských bankách, nicméně nikoli to, že by jí tyto prostředky vyplácela žalovaná. Zda je žalobkyni vyplácela jiná právnická osoba nějak spojená se žalovanou (např. náležející do stejného podnikatelského seskupení), nebo subjekt nemající se žalovanou žádnou souvislost, soud dále nezkoumal, neboť by to pro potřeby posouzení nároku vzneseného vůči žalované nemělo žádný význam.
33. Žalobkyně se v průběhu řízení opakovaně domáhala toho, aby soud uložil žalované vysvětlovací povinnost ve značném rozsahu. Soud k takovému postupu neshledal důvodu. V projednávané věci, jak plyne ze shora řečeného, chybí základní předpoklady pro to, aby soud mohl dospět k závěru, že mezi účastnicemi tohoto řízení vznikl jakýkoli konkrétní závazkový právní poměr. Za této situace by bylo zcela neodpovídající požadovat po žalované, aby něco dále vysvětlovala. Pokud by tak soud učinil, fakticky by tím do velké míry eliminoval povinnost tvrzení a důkazní ze strany žalobkyně. Soud se neztotožnil s argumentem žalobkyně, že by žalovaná měla být v tomto případě povinna něco vysvětlovat nad rámec své obrany, že se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřela, nic jí nevyplácela a nic jí ani nedluží.
34. Výše uvedené skutkové závěry předznamenávají právní posouzení věci. Podle § 1725 věta první o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Jelikož nebyly zjištěny skutkové okolnosti, z nichž by plynulo jakékoli ujednání konkrétních práv a povinností mezi účastnicemi tohoto řízení, soud dospěl k právnímu závěru, že mezi nimi žádná smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně netvrdila žádný konkrétní objem a druh zboží žalované, které by žalobkyně prodala, nelze tedy uvažovat ani o tom, že by snad žalobkyně žalované něco plnila bez právního důvodu (přičemž soud podotýká, že vzhledem k absenci uvedeného základního tvrzení se již ani dále nezabýval dalšími skutkovými předpoklady, které by pro hypotetické dovození závěru o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně byly nezbytné).
35. Soud z vyložených důvodů uzavřel, že žalobkyni vůči žalované právo na zaplacení předmětné částky nevzniklo, a proto žalobu jako neopodstatněnou v celém rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.
37. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 62 678 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 7 100 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 7 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne [datum] (počítáno jako 2 úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (kterou soud považoval za opodstatněnou a doloženou podle písemného vyčíslení provedeného žalovanou dne [datum]), vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 7 úkonů; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 10 878 Kč.
38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.