34 Ad 19/2013 - 118

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci žalobkyně D. M., bytem …………………….., Slovenská republika, zast. Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.2.2013, č. 545 909 3552/428/42091-KL, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Evě Kantoříkové, advokátce se sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno se určuje odměna za zastupování ve výši 5.200 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 11.2.2013, č. 545 909 3552/428/42091-KL žalovaná zamítla námitky žalobkyně a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.11.2011, č. j. 545 909 3552/428 potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ČSSZ zamítla podle § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění s přihlédnutím k čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku OSSZ Kladno ze dne 15.9.2011 není účastnice řízení invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stravu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20%. Rozhodnutím žalované ze dne 16.1.2012 byly námitky účastnice řízení zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ ze dne 1.11.2011 potvrzeno. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.11.2012, č. j. 34 Ad 30/2012-25 zrušil rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2012 pro porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalovaná opětovně přistoupila k přezkoumání napadeného rozhodnutí ze dne 1.11.2011 a posoudila opět její invaliditu podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb. Podle posudku o invaliditě ze dne 30.1.2013, který byl vypracován při tomto jednání za účasti žalobkyně vyplývá, že účastnice řízení není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena ve výši 20%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, oddíl A, položce 1, písm. a), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity a míra poklesu činí 10% a po navýšení podle § 3 odst. 2 vyhlášky o 10%, celkově činí 20%. Žalobou ze dne 18.4.2013 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí, protože nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu v posudku ze dne 30.1.2013, protože posudková komise nevyhodnotila její zdravotní stav řádně, domáhá se přešetření svého zdravotního stavu znalcem na náklady žalované. Poukázala na to, že zdravotní stav se stále zhoršuje, za což je žalovaná zodpovědná, protože z důvodu nepřiznání invalidního důchodu za 7 odpracovaných roků v ČR nemá peníze na nutné léky. K žalobě připojila další lékařské nálezy. Žalovaná ve vyjádření poukázala na důkazy provedené v námitkovém řízení, zejména pak na vypracovaný posudek ze dne 30.1.2013 a dodala, že zdravotní stav žalobkyně má být přezkoumán posudkovou komisí MP SV, což se považuje podle ustálené judikatury NSS za povinný důkaz v tomto řízení a dodala, že zdravotní stav se posuzuje výlučně podle českých právních předpisů a žalovaná není tudíž vázána rozhodnutím nositele pojištění jiného členského státu o stupni invalidity. Může tedy dojít k tomu, že je žadatel v SR uznán invalidním, ale v ČR nikoliv. Pro účely posouzení žaloby soud vyžádal a provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v Brně ze dne 21.8.2013. Zdravotní stav posudková komise hodnotila podle kapitoly XIII, oddíl A, položka 1a, vyhl. č. 359/2009 Sb., 10% poklesem pracovní schopnosti a podle § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšila hodnocení o 10% pro ostatní zdravotní postižení na celkových 20%. Pro vyšší hodnocení neshledala komise podklady, nejde o stavy uvedené pod písm. b), c) nebo d) na základě objektivizovaného funkčního rozsahu rozhodujícího zdravotního postižení při absenci funkčního dopadu na pracovní schopnost u ostatních zdravotních postižení. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla posuzovaná invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Se shora uvedeným posudkem žalobkyně vyslovila nesouhlas, domáhala se vypracování znaleckého posudku za účelem vyšetření svého zdravotního stavu a sdělila, že od Slovenské pojišťovny pobírá od srpna 2011 invalidní důchod. Soud vyžádal další posudek, který vypracovala PK MPSV v Hradci Králové dne 5.12.2013 při jednání, jehož byla žalobkyně přítomna. Ke stávajícím lékařským nálezům pak žalobkyně předložila další lékařské nálezy z druhé poloviny roku 2013 a předložila k nahlédnutí i rentgenologická vyšetření pánve a kyčle a pravého kolena z 21.2.2012, RTG plic ze dne 23.5.2012 a na CD RTG páteře a levého kyčelního kloubu. Při zasedání komise byla přešetřena odborným lékařem, členem komise. Posudková komise vzala na vědomí popis RTG, dokumentace Topolčany ze dne 21.2. a 22. 2.2012, popis z CD Kladno ze dne 25.5.2011a zhlédla všechny pooperační snímky levé kyčle z let 2009 a 2010 bez známek uvolnění obou komponentů TEP. Komise uvedla, že z dalších doložených nálezů v průběhu jednání posudkové komise nevyplývají k datu vydání napadeného rozhodnutí významné posudkově medicínské skutečnosti, které by měly vliv na posudkový závěr. V době vypracování posudku se jeví progrese artrotických změn především v oblasti levého kolenního kloubu, což ovšem k datu vydání napadeného rozhodnutí nelze zhodnotit. Rozhodující zdravotní postižení posudková komise hodnotila podle kap. XIII, oddílu A, položka 1a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10%. Vzhledem k dalším posudkově významným skutečnostem posudková komise podle § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšila procentní hodnotu o 10% na celkových 20%. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí posuzovaná nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, protože nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Na základě shora provedených důkazů oběma posudky PK MPSV dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a rozsudek ze dne 28.1.2014, č.j. 34 Ad 19/2013-66 žalobu zamítl. Na základě podané kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15.10.2015, č.j. 5 Ads 41/2014-60 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, odměnu a náhradu hotových výdajů ustanovené advokátky určil částkou 2.600 Kč, která měla být vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu. NSS posuzoval spornou zejména otázku, zda byly žalovaná, resp. krajský soud povinny přihlédnout k odlišnému zdravotnímu posouzení stěžovatelky ze strany slovenských posudkových lékařů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v minulosti pracovala 7 let v ČR, žádost o invalidní důchod podala v ČR 23.5.2011, kde v té době pobývala, na posuzovaný případ se tak uplatní pravidla Evropské unie pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení obsažená v hlavě třetí kapitole čtvrté koordinačního nařízení a podle čl. 44 a následujících se na stěžovatelku vztahovaly právní předpisy typu B, tj. že výše dávky závisí na uvedené délce dob pojištění. Uplatní se při určování nároků a výše dávky v invaliditě čl. 46 koordinačního nařízení, který soud citoval a čl. 49 prováděcího nařízení, jež upřesňuje pravidla pro určování stupně invalidity, které rovněž soud cituje. NSS konstatoval ve shodě s žalovanou, že se čl. 46 odst. 3 koordinačního nařízení v dané věci neaplikuje, neboť jak plyne z přílohy VII koordinačního nařízení, shoda mezi právními předpisy ČR a SR o podmínkách týkající se stupňů invalidity nebyla potvrzena a tudíž rozhodnutí slovenského nositele zabezpečení týkající se stupně invalidity stěžovatelky není pro žalovanou závazné. Orgány sociálního zabezpečení ČR proto posuzují invaliditu a její stupeň podle českých právních předpisů a může tedy nastat situace, že osoba, která pracovala ve více členských státech EU, nemusí mít nutně nárok na dávku v invaliditě od všech těchto států, neboť definice invalidity se v členských státech nemusejí shodovat. Uvedené tvoří hypotézu čl. 49 odst. 2 prováděcího nařízení, podle něhož nezávaznost rozhodnutí o stupně invalidity žadatele, nevylučuje povinnost přihlédnout k již existujícím klinickým diagnózám, z nichž instituce jiného členského státu vychází. V zájmu zásady koordinace je však nezbytné, aby příslušné instituce vzaly v úvahu obsah posouzení zdravotního stavu, z něhož v rámci svého rozhodování vycházely instituce jiného členského státu tak, aby při určování stupně invalidity nevznikly zcela nedůvodné rozdíly. V dávkovém spise stěžovatelky soud zjistil, že žalovaná byla o rozhodnutí slovenského nositele pojištění ze dne 29.3.2012 informována a tímto rozhodnutím byla stěžovatelka uznána invalidní od 22.8.2011 s poklesem pracovní schopnosti o 45%. Rozhodnutí odkazuje na posudek posudkového lékaře sociální pojišťovny, pobočka Topolčany ze dne 21.3.2012, který však nebyl součástí dávkového spisu, ani spisu krajského soudu, ale byl zaslán až NSS společně s doplněním kasační stížnosti. Absentuje tedy v posudcích informace o tom, jak byl zdravotní stav stěžovatelky slovenskými posudkovými lékaři posouzen a zcela se tak pomíjí existence odlišné diagnózy a posudkové komise se s tímto nevypořádaly, ač jim tato povinnost vyplývala z citovaných unijních předpisů, jež jsou přímo použitelné. Řízení před krajským soudem tedy trpí vadou spočívající v neúplnosti dosavadních posudků. NSS se zatím nemohl zabývat druhou námitkou údajně nesprávného zhodnocení zdravotního stavu. NSS uložil krajskému soudu vyžádat doplňující posudek, v němž posudková komise odstraní vytýkané nedostatky tím, že zohlední při hodnocení zdravotního postižení stěžovatelky ve smyslu čl. 49 odst. 2 prováděcího nařízení lékařský posudek, na němž bylo založeno rozhodnutí Sociálnej poisťovně ze dne 29.3.2012. Na základě uvedeného závazného právního názoru NSS soud vyžádal doplňující posudek o invaliditě, přičemž k jeho vypracování postoupil posudkové komisi část písemného vyhotovení rozsudku NSS týkající se důvodů zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně. V doplňujícím posudku ze dne 16.2.2016, který posudková komise vypracovala v nepřítomnosti žalobkyně, měla posudková komise k dispozici rozhodnutí Slovenské pojišťovny ze dne 29.3.2012 včetně podkladů k tomuto rozhodnutí. Nepřítomnost žalobkyně komise zdůvodnila dostatečnou podkladovou dokumentací. Komise uvedla v doplňujícím posudku, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované zvolila artrózu nosných kloubů, stav po implantaci úplné náhrady kyčelního kloubu vlevo. Posudková komise v Hradci Králové zvolila za rozhodující příčinu osteoartrózu – degenerativní změny nosných kloubů bez závažného funkčního omezení, stav po implantaci tep kyčelního kloubu vlevo s příznivým efektem operace a posudkový lékař sociální pojišťovny SR coxartrozu (tj. artrózu kyčelního kloubu) vlevo po Perthesové nemoci. Ve všech posudcích byla tedy zvolena stejná rozhodující příčina DNZS, tj. degenerativní postižení kloubů dolních končetin, v posudcích PK MPSV Brno a Hradec Králové je současně uvedena skutečnost, že v oblasti levého kyčelního kloubu byl již stav operačně vyřešen implantací úplné náhrady kloubu s výsledným uspokojivým efektem provedené operace, ale posudek Sociální pojišťovny SR zmiňuje provedenou operaci až v textové části, nikoliv v diagnostickém souhrnu. Další zdravotní postižení v diagnostickém souhrnu PK Brno uvedla bolesti krční páteře a dolních zad, PK Hradec Králové vertebrogenní algický syndrom a Sociální pojišťovna SR dorzalgie, což je pouze různé označení pro totéž zdravotní postižení. Nešlo tudíž o odlišnou klinickou diagnózu, jak konstatoval NSS v rozsudku, ale o shodný diagnostický souhrn jak v rozhodující příčině, tak i v dalším zdravotním postižení posuzované. Zdravotní stav posuzované byl k datu vydání rozhodnutí objektivizován způsobem, o němž nevznikly důvodné pochybnosti i za situace, kdy posudková komise neměla k dispozici odborný posudek o invaliditě sociálnej poisťovny SR, neboť měla naopak k dispozici velmi obsáhlou zdravotní dokumentaci posuzované. Při posuzování DNZS a jeho dopadu na pracovní schopnost je pro posudkovou komisi závazná pouze právní úprava platná v ČR a výsledek posouzení nelze podle stávající právní úpravy nějak posudkově zohlednit. Posudková komise uzavřela, že rozdíl v uznaném stupni invalidity v ČR a SR tedy nevznikl z rozdílů funkčního hodnocení zdravotního postižení posuzované, ale bez důvodných pochybností vyplývá z neshody mezi právní předpisy ČR a SR. V námitkách k posudku žalobkyně vytýkala, že nebyla k jednání komise přizvána a ani nebyla o jeho vypracování ze strany posudkové komise informována. Se závěrem projevila nesouhlas a po citaci právních předpisů SR a ČR vyslovila domněnku, že v ČR mělo být zdravotní postižení hodnoceno podle kap. XV, oddíl B, položka 8b, stav po endoprotéze kyčelního kloubu, jak ho hodnotil slovenský nositel pojištění. Dále absentovalo zdůvodnění, proč nebylo zdravotní postižení podřazeno pod jiná v úvahu připadající zákonná ustanovení, když posudkové orgány v ČR se nedokázaly shodnout na tom, pod jaké zákonné ustanovení zdravotní postižení žalobkyně podřadit. Domnívá se, že posudkovými lékaři došlo k nesprávnému zařazení jejího onemocnění. Posudkové komise označily jako nejzávažnější onemocnění artrózu podle kap. XIII, oddíl A, položka 1a, ale nevypořádaly se s tím, proč postižení žalobkyně nebylo podřazeno pod jiné v úvahu přicházející ustanovení kap. XV, oddíl B, položka 8b jak hodnotil slovenský nositel pojištění. Vyslovila domněnku, že celoživotní onemocnění Perthesovou chorobou mělo být hodnoceno jako postižení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu samo o sobě, nikoliv pouze jako dílčí projevy. Protože není v příloze k vyhlášce uvedena, měla být tato choroba hodnocena jako postižení, které je s ní funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Uvedené písemné námitky soud postoupil posudkové komisi k vypracování dalšího doplňujícího posudku s pokynem, aby byla žalobkyně i její zástupkyně k jednání komise přizvána. Posudková komise vypracovala další doplňující posudek dnem 17. 5. 2016 v přítomnosti žalobkyně i její zástupkyně. Podle obsahu posudku posudková komise vycházela z objektivního přešetření odborným lékařem ortopedem, které provedl v průběhu zasedání posudkové komise v Hradci Králové dne 5. 12. 2013, tj. několik měsíců po datu vydání napadeného rozhodnutí (11. 2. 2013). Mimo objektivního přešetření zdravotního stavu komise popsala rentgenovou dokumentaci z Topolčan, a to kyčle AP projekce 22. 2. 2012, bederní páteř AP a bočná z 21. 2. 2012, pravé koleno AP bočná z 21. 2. 2012 a provedla popis z CD Kladno 25. 5. 2011 a 12. 10. 2010. K vyjádření žalobkyně k doplňujícímu posudku komise uvedla, že posuzovanou nezvala, protože objektivizace zdravotního stavu s odstupem tří let od rozhodného období by nebyla přínosná, navíc jde o občanku cizího státu a podle metodických instrukcí posudkové komise nemají nepřiměřeně zatěžovat přizvání těchto osob, pokud vysloveně o to nepožádají. Žalobkyně byla o termínu jednání posudkové komise v Brně 21. 8. 2013 informována v předstihu, písemně se vyjádřila, že se necítí na cestu do Brna a zaslala své vyjádření a další zdravotnickou dokumentaci k jednání 21. 8. 2013. Pokud se týká podřazení rozhodujícího zdravotního postižení, pod kapitolu, oddíl a položku přílohy č. 2 k vyhlášce 359/2009 Sb., v platném znění, a to konkrétně ke kapitole XV a to konkrétně k namítané a komisí neaplikované kapitole XV oddílu B v položce pod písm. a) až c), komise v posudku citovala záhlaví této položky s tím, že u posuzované ortopedické nálezy z rozhodného období neprokazují přítomnost poruchy funkce operovaného kloubu, jsou přítomny pouze subjektivně udávané potíže lokalizované do oblasti zad, nikoli do operované oblasti, a proto objektivizovaný zdravotní stav kritéria daná pro lehkou poruchu uvedenou v písmenu a) nejsou naplněna. Komise nehodnotila stav ani podle kapitoly XV oddíl B položka 8 písm. b), protože postižení nenaplnilo medicínská kritéria zde uvedená. Obě posudkové komise i posudkový lékař námitkové agendy ČSSZ hodnotili zdravotní postižení posuzované podle kapitoly XIII oddíl A položka 1 jako osteoartrózu, kde je v záhlaví uvedeno mj., že samotné degenerativní změny bez funkční poruchy nebo provedené operace na pohybovém systému, která má dobrý funkční výsledek, nepodmiňuje pokles pracovní schopnosti. Pro hodnocení podle položky 1 písm. b) nebyly v objektivizovaném zdravotním stavu posuzované podklady, protože nebylo zjištěno funkčně významné postižení dvou a více velkých/váhonosných kloubů, když artróza levého kyčelního kloubu byla vyřešena endoprotézou a potíže, které posuzovaná léčila v rozhodné době, se týkaly pravého kolenního kloubu a rozsah pohybu byl bez funkčně významného omezení. Stejně tomu bylo i na ostatních nosných kloubech. V ČR vypracované posudky se shodují v popisu zdravotních potíží, v rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a v uznané míře poklesu pracovní schopnosti. Pokud by komise hodnotila omezení pohyblivosti kyčelního nebo kolenního kloubu i podle položky 9, podle tíže funkční poruchy by při použití této položky hodnotila stav podle písm. a), tedy maximálně 10 % poklesem pracovní schopnosti při objektivně zjištěné funkci poruchy kloubu. Pokud se týká Perthesovy choroby, rozhodně není celoživotním onemocněním, po léčbě může a v současnosti dochází k úplnému uzdravení postiženého kloubu, u posuzované došlo s časovým odstupem k rozvoji artrózy kyčelního kloubu na terénu prodělané Perthesovy nemoci. Pro posouzení poklesu pracovní schopnosti není rozhodující, zda došlo k rozvoji artrózy po úrazu, po Perthesově nemoci, idiopaticky nebo v rámci běžných degenerativních změn lidského organismu. Rozhodující je vždy míra funkční poruchy, kterou artróza kloubu způsobuje. Páteřní postižení bylo v obou předchozích posudcích funkčně zhodnoceno, neurologická vyšetření nepotvrdila opakovaně přítomnost útisku nervových struktur, šlo o opakované bolesti páteře při poruše páteřní statiky a dynamiky s rentgenologicky potvrzenými degenerativními změnami. Tvrzená souvislost operace kyčelního kloubu s porušením nervových struktur páteře nemá reálný anatomický podklad. Posudková komise zodpověděla námitky posuzované, její zákonné zástupkyně, neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Dne 25. 5. 2016 vyslovila žalobkyně nesouhlas s průběhem jednání u posudkové komise, neboť doložená zdravotní lékařská dokumentace k žádosti o invalidní důchod a předložená dokumentace v průběhu řízení jsou důvodem pro přiznání invalidního důchodu, proto také nepodepsala zápis z jednání komise a žádá pokračovat ve své žalobě. Další nesouhlas s vypracovaným posudkem ze dne 18. 5. 2016 zaslala soudu 2. 6. 2016. Pokud se týká hodnocení zdravotního stavu, ten je od podání žádosti v roce 2011 prováděn v rozporu se zákony, protože se neshoduje se skutečným zdravotním stavem i s nálezy lékařů. I když žádala o magnetickou rezonanci a vypracování znaleckého posudku, dosud jí nebylo vyhověno. Poukázala na to, že pro posouzení zdravotního stavu jsou rozhodující vyšetření do roku 2013, má i jiné diagnózy, které mají způsobit její invaliditu, a proto se přiznání invalidního důchodu domáhá i nadále. Při jednání 7.6.2016 zástupkyně žalobkyně vyslovila nesouhlas s posudkem, neboť nebyly zodpovězeny všechny dotazy, navrhla, aby byla předvolána předsedkyně posudkové komise s tím, že její postižení mělo být podřazeno pod kapitolu XV oddíl B položka 8 písm. b). Namítala, že se posudková komise nevyjádřila k ortopedickému vyšetření z dubna 2013, k vyšetření z Kladna krátce po operaci kyčelního kloubu, ke zprávě rehabilitační z Kladna ze dne 23.8.2011. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování s tím, že zdravotní stav žalobkyně byl dostatečně zjištěn a posouzen ve všech dosud vypracovaných posudcích posudkové komise v Brně a v Hradci Králové. Závěrem trvala na tom, že zdravotní stav měl být hodnocen podle kapitoly XV oddíl B položka 8 pod jakýmkoliv písmenem tam uvedeným, neboť vysvětlení komise v doplňujícím posudku není podle žalobkyně přesvědčivé. Pokud se týká u jednání namítaného nedostatečného vyjádření k lékařským vyšetřením – ortopedickému z dubna roku 2013, ke zprávě rehabilitační z Kladna ze dne 23. 8. 2011, jak vyplývá z posudku PK MPSV ČR v Brně, tyto a všechny ostatní objektivně existující ortopedické a rehabilitační nálezy měla posudková komise k dispozici, citovala je na straně 3 svého posudku. Ke všem těmto lékařským nálezům posudková komise přihlédla, resp. citovala závěry lékařských vyšetření z nich na straně 4 svého posudku. Nejvyšší správní soud zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně z důvodů shora uvedených, tj. že posudkové komise při hodnocení zdravotního stavu nerespektovaly článek 49 odst. 2 koordinačního nařízení, tj. nepřihlédly k dokumentům, lékařským zprávám a informacím správní povahy získaných institucí kteréhokoli jiného členského státu, kdy se ani nebrání dotyčným institucím členských států, aby vycházely z posouzení zdravotního stavu provedeného vlastními lékaři, i když by dospěly k odlišnému odbornému závěru. V zájmu zásady koordinace je nezbytné, aby příslušné instituce vzaly v úvahu obsah posouzení zdravotního stavu, z něhož v rámci svého rozhodování vycházely instituce jiného členského státu, aby nedocházelo při určování stupně invalidity ke zcela neodůvodněným rozdílům. Uvedenému požadavku podle soudu v plné míře vyhovuje doplňující posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 16.2.2016, v němž posudková komise uvedla, že ve všech posudcích byla zvolena stejná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, v posudcích vypracovaných posudkovými komisemi je navíc uvedena skutečnost, že v oblasti levého kyčelního kloubu byl stav operačně vyřešen, lékař Sociální pojišťovny SR zmiňuje operaci až v textové části, nikoli v diagnostickém souhrnu. Rozhodujícím postižením pro stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je degenerativní postižení kloubů dolních končetin. Jako další zdravotní postižení uvedla Posudková komise Brno bolesti krční páteře a dolních zad, PK Hradec Králové vertebrogenní algický syndrom a Sociální pojišťovna SR dorzalgie, což je různé označení pro totéž zdravotní postižení. Nešlo tedy o odlišnou klinickou diagnózu. Komise sice neměla k datu vypracování posudku k dispozici odborný posudek o invaliditě Sociální pojišťovny SR, ale měla objektivizován zdravotní stav na základě lékařských nálezů, o němž nevznikly důvodné pochybnosti. Komise zdůraznila, že pro posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopadu na pracovní schopnost je pro ni závazná pouze platná právní úprava ČR. Uzavřela, že rozdíl v uznaném stupni invalidity v ČR a SR tedy nevznikl z rozdílu funkčního hodnocení zdravotního postižení posuzované, ale bez důvodných pochybností vyplývá z neshody mezi právními předpisy České a Slovenské republiky. Pokud se týká námitky žalobkyně ohledně nesprávného posouzení zdravotního stavu z hlediska aplikace přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění, kdy žalobkyně namítala, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu měla být hodnocena podle kap. XV, oddíl B, položka 8b, tj. že posudkové komise nesprávně zařadily její onemocnění, podle soudu se touto námitkou zabývala posudková komise v dalším doplňujícím posudku ze dne 17.5.2016, v němž přesvědčivě zdůvodnila, proč nepřichází v úvahu žalobkyní navrhované zařazení jejího onemocnění pod kap. XV, oddíl B, v položce 8 písm. a) – c). Je třeba zdůraznit, že komise vycházela z objektivního vyšetření zdravotního stavu žalobkyně při zasedání posudkové komise v Hradci Králové dne 5.12.2013, tj. v době v nepříliš vzdálené od data vydání napadeného rozhodnutí, které řádným způsobem zhodnotila, když event. nové objektivní přešetření v současné době nemůže být pro posouzení přínosné. Komise vycházela z toho, že ortopedické nálezy z rozhodného období neprokazují přítomnost poruchy funkce operovaného kloubu, jsou udávány pouze subjektivní potíže v oblasti zad, nikoliv v operované oblasti a objektivizovaný stav tak jak byl zjištěn, nenaplňuje kritéria záhlaví chtěné položky a tím ani kritéria daná pro jednotlivá písmena této položky. Zařazení rozhodujícího zdravotního pojištění pod kap. XIII, oddíl A, položka 1 je podle soudu správné a v posudku řádně a přesvědčivě zdůvodněno. Posudková komise se také zabývala namítanou Perthesovou chorobou, kterou žalobkyně rovněž ve svých námitkách požadovala zhodnotit ve smyslu § 1 vyhl. č. 359/2009 Sb., jako postižení které je funkčním dopadem nejvíce srovnatelné ve vztahu k nekróze kyčelního kloubu. Komise správně uvedla, že pro posouzení poklesu pracovní schopnosti je rozhodující míra funkční poruchy, kterou artróza kloubu způsobuje a není rozhodující, zda k rozvoji artrózy došlo po úrazu, po Perthesově nemoci idiopatický nebo v rámci běžných degenerativních změn lidského organismu. Návrh na provedení důkazu výslechem předsedkyně posudkové komise, kterého se žalobkyně domáhala za účelem zodpovězení dotazu žalobkyně, soud neshledal důvodným a přínosným, neboť k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se vyjadřuje a stanovuje ji včetně míry poklesu pracovní schopnosti nikoliv předseda komise, ale posudková komise. Navíc žalobkyně nesdělila, čeho by se měly dotazy týkat, a soud považuje námitky žalobkyně v bodě II. vyjádření k posudku ze dne 17.4.2014 (správně mělo být datum 11.3.2016) v doplňujícím posudku ze dne 17.5.2016 za zcela vypořádané. Na základě shora uvedeného posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona podle § 60 odst. 2 s.ř.s. Soudem ustanovené zástupkyni náleží odměna za její zastupování. Na nákladech řízení zástupkyně žalobkyně účtovala za 6 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti, vyjádření k doplňujícímu posudku, účast při jednání Krajského soudu Brno dne 14.3. a 7.6.2016 a účast při jednání posudkové komise). Podle § 11 odst. 1 písm. b), d), e) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění náleží 1.000 Kč za 1 úkon právní služby, podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 2 vyhlášky. Soud ze spisu zjistil, že Nejvyšší správní soud zástupkyni žalobkyně přiznal a vyplatil odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2.600 Kč a to za úkony převzetí zastoupení a doplnění kasační stížnosti. Zdejší soud proto účtuje odměnu ustanovené zástupkyně pouze za 4 úkony právní služby, tj. vyjádření k doplňujícímu posudku, účast při jednání Krajského soudu Brno dne 14.3. a 7.6.2016 a účast při jednání posudkové komise. Celkem tedy 4.000 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů, která činí podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč, tj. celkem 1.200 Kč. Ustanovená zástupkyně sdělila, že není plátcem DPH a odměna má být poukázána na účet č. 513078006/2700. Odměna za zastupování bude vyplacena advokátovi Krajským soudem v Brně ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení