34 Ad 47/2012 - 399

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci žalobce: T. R., bytem ……………., zast. Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem AK Zrůstek, Lůld a partneři v.o.s. Praha, pro doručování pobočka Orlí 36, 602 00 Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o změnu výše invalidního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31.7.2012, č. 741 001 5679/47091-SL, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení znalečného ve výši 39.366 Kč.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 31.7.2012, č. 741 001 5679/47091-SL, žalovaná zamítla námitky žalobce a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále ČSSZ) ze dne 4.6.2012 potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ČSSZ snížila invalidní důchod podle § 39 odst. 2 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu zákon o důchodovém pojištění) a podle čl. II. bodu 13 věty první zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního pojištění, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony tak, že od 24.7.2012 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náleží invalidní důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, neboť podle posudku OSSZ Kroměříž ze dne 18.5.2012 již účastník řízení není invalidní pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ale invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále DNZS) poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 60%. V rozsáhlých námitkách uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím ze dne 4.6.2012, které bylo vydáno na základě posudku OSSZ v Kroměříži a v něm nesprávného zařazení hlavní příčiny DNZS dle vyhl. č. 359/2009 Sb., (dále v textu vyhláška), do kap. XI, oddíl C, položka 6c, nikoliv podle kap. XI, oddíl A, položka 7c. Lékař získal skutková zjištění z fragmentu zdravotní dokumentace, nebyly vzaty v úvahu lékařské zprávy dalších odborných lékařů a k posouzení nebyl přizván, čímž mu bylo znemožněno doplnit další zprávy a informace. Oproti předchozím posouzením nedošlo ke zlepšení ani stabilizaci stavu, ale objevila se nová postižení, která významně mění situaci a vedou ke zhoršení zdravotního stavu. V další popisuje své zdravotní problémy a dovozuje, že může dojít pouze ke zhoršení zdravotního stavu, nikoliv zlepšení. Žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí vzhledem k námitce žalobce a posoudila jeho invaliditu podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb. Podle posudku o invaliditě ze dne 24.7.2012 nebyl posuzovaný invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu DNZS byla určena ve výši 60%. Rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XI, oddíl A položce 7, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, když v rámci rozmezí 50%-70% byl zvolen střed tohoto rozmezí. Porucha pasáže jícnu s těžkou překážkou příjmu potravy je stavem po mnoha operačních zákrocích v dané oblasti v průběhu několika let pro primárně diagnostikovaný recidivující absces mediastina s komplikacemi v jeho léčbě. Pokles celkové výkonnosti nelze považovat za těžký, některé denní aktivity mohou být redukovány a pro stabilizaci základních onemocnění a jeho projevů od konce roku 2011 je účastník řízení hodnocen při dolní hranici daného procentního pásma a s ohledem na ostatní diagnózy byl zvolen střed možného rozmezí, v němž je zohledněn i možný dopad nemoci na pracovní zapojení. Žalobou ze dne 2.10.2012 žalobce namítal, že lékař prvoinstanční posudkové služby jeho zdravotní stav neposuzoval, ale posudek nechal vypracovat doc. MUDr. R. A., CSc., když použil ve svém rozhodnutí jeho citace. Jde o hrubý souhrn jeho zdravotního stavu, posudek je neobjektivní, neodráží celé posuzované období od posledního posouzení v roce 2009. K posouzení zdravotního stavu nebyl přizván a lékař si nemohl učinit představu o zdravotním postižení. Posouzení míry ztráty pracovní schopnosti bylo provedeno špatně, když bylo zařazeno ve vyhlášce do kap. XI, oddíl C, položky 6c, ale on trpí onemocněním mediastina jícnu. Lékařka druhoinstanční posudkové služby mu neumožnila objasnit některá fakta vedoucí k objektivnímu posouzení zdravotního stavu, nereflektovala na nabídku součinnosti s MUDr. A., který chtěl některé úkony a průběh onemocnění objasnit. V roce 2010 šlo o zásadní operaci, nikoliv korekční. Další zdravotní potíže nastaly po odebrání sleziny, situace se zhoršila jícnovým divertiklem. Zkoušku zdravotního stavu provedla žádostí o vypití kelímku studené vody, což je absurdní. Následně podstoupil vyšetření v gastroporadně FN u sv. Anny v Brně, kde bylo potvrzeno zhoršení zdravotního stavu. S výsledkem posouzení nesouhlasí také proto, neboť bylo vysvětleno, že při nižším vzdělání by mohl mít nadále třetí stupeň invalidity. Nesouhlasil s tím, že ze zdravotní dokumentace nevyplývá významná progrese a jeho zdravotní stav se jeví jako stabilizovaný. Zdravotní stav měl být posuzován od roku 2009, nikoliv pouze za období od poslední operace v roce 2011. V období od posledního přezkumu zdravotního stavu došlo ke značnému zhoršení, na své potíže není adaptován. Nesouhlasí s plným aplikováním bodu 7c, neboť jeho onemocnění není pouze stenóza jícnu, ale primárním onemocněním je absces mediastina, který není vyléčen ani vyřešen. Podle posudku není doloženo aktuální zhoršení zdravotního stavu, posudkový lékař ignoroval subjektivní popis nových akutních potíží, jejichž příčina byla doložena endoskopickým vyšetřením ze dne 27.7.2012. Nebylo vzato v úvahu, že jde o těžké výjimečné a specifické onemocnění v oblasti mezihrudí, které průběhem a léčbou způsobilo vznik řetězce dalších zdravotních problémů a onemocnění, které není vyléčeno. Lékař učinil závěr, aniž vzal v potaz, že v důsledku budoucí pracovní činnosti zařazením do druhého stupně invalidity může dojít ke zhoršení zdravotního stavu. Podle žalobce bylo rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k ustanovením zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky. Navrhl, aby rozhodnutí ze dne 4.6.2012 soud zrušil a žalované uloženo o žádosti rozhodnout znovu. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby soud vyžádal posudek příslušné PK MPSV a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. Soud vyžádal a provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v Brně ze dne 23.1.2013. Posudková komise za účasti lékařky – z interního lékařství hodnotila zdravotní stav na základě lékařských nálezů v posudkové dokumentaci OSSZ Kroměříž, doložených k podaným námitkám, připojených k žalobě ze dne 2.10.2012. Dne 15.1.2013 žalobce doručil komisi popis vývoje zdravotního stavu a připojil další lékařské nálezy. Posudkovou komisí byl posuzovaný jako kvalifikovaný administrativní pracovník ekonom, který od přiznání plného invalidního důchodu v roce 2008 nepracoval. Komise provedla objektivní nález při svém zasedání přítomnou lékařkou z oboru interního lékařství a v posudku citovala lékařské nálezy z roku 2011, 2012 týkající se zdravotního stavu posuzovaného z lékařských oborů uvedených v diagnostickém souhrnu. Pouze psychiatrické vyšetření bylo doloženo ze dne 11.5.2009. Ostatní doložené nálezy či obsažené ve zdravotní dokumentaci praktické lékařky výslovně necitované potvrzují uvedené skutečnosti v lékařských nálezech v posudku uvedených a nepřinášejí nová posudkově významná fakta. V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že v roce 2005 byl diagnostikován absces mediastina. Původně provedená subtotální resekce ložiska pak pro recidivu další resekce zbytku abscesové dutiny. V dalším průběhu došlo k vytvoření abscesového ložiska ve stěně jícnu, řešené fenestrací do lumen jícnu endoskopickou cestou. V konečné fázi byla zresektována ventrální stěna abscesové dutiny, která v současné době zůstává v původní lokalizaci pseudoiverdikl jícnu. Při endoskopických kontrolách dokumentovaná iritace v oblasti divertiklu, projevy ezofagitidy. V roce 2011 při lázeňském pobytu pro potíže provedena gastroskopie s nálezem fissurace v oblasti subkardie, po zaléčení se stav upravil, endoskopické kontroly nepotvrdily další recidivu krvácení. Následně byla řešena hiátová hernie, která se projevovala masivním gastroezofageálním refluxem i přes antirefluxní medikamentozní terapii. V roce 2010 přistoupeno k operačnímu řešení a byla provedena fundoplikace dle Ninsse – Rosseetiho. Výkon započat laparoskopicky, pro četné srůstky v oblasti žaludku s viscerální plochou jater a s bránicí konvertováno na laparotomii. Z indikace iatrogenního poranění sleziny v průběhu operačního výkonu přistoupeno k splenectomii. Pooperačně dokumentována dislokace manžety do distální oblasti jícnu. Z medicínského hlediska lze absces mediastina vždy považovat za akutní stav vyžadující neodkladnou intervenci s evakuací hnisavého obsahu. To se podařilo zvládnout několika operačními výkony pro opakovanou recidivu abscesového ložiska. V konečném důsledku se ale endoskopickou cestou podařilo evakuovat abscesovou dutinu do jícnu a následně stěnu abscesu zresekovat. Od roku 2009 již není dokumentována další recidiva abscesu a v konečném důsledku v dané lokalizaci zůstává pseudodivertikl, což potvrzuje výsledek CT vyšetření ze dne 18.11.2010 provedeného po úrazu pravé dolní končetiny s trombózou k diagnostice plicní embolie. Po fundoplikaci v roce 2010 došlo k dislokaci manžety do distální části jícnu, kde se projevuje formou stenotizace. Vzhledem k subjektivním potížím byla opakovaně vyšetřována průchodnost jícnem, provedena RTG pasáž jícnem, kde popsány známky neochotného průchodu kontrastní látky do žaludku. Stav verifikován opakovaným endoskopickým vyšetřením se závěrem, že jícen je volně průchodný pro endoskop a uzavřeno jako v.s. funkční stenóza. Medicínsky je vzhledem k přítomnému pseudodivertiklu s příznaky iritace a funkční stenózy nutná úprava stravovacích pochodů, vhodnější příjem stravy po malých porcích v opakovaných časových intervalech s vyloučením velkých kusů tvrdé stravy. Váhově je posuzovaný v rozmezí 88 -90 kg, dlouhodobě od roku 2005, začátků potíží, dle celkového klinického stavu, ani výsledků laboratorních vyšetření se nejedná o projevy malnutrice, ani karence v důsledku omezeného příjmu potravy. Hematologem stanovené hodnoty kyseliny listové a vitamínu B12, které v případě poruch příjmu potravy vykazují snížené hodnoty, však u posuzovaného byly v horních hranicích normy. Z komplexního pohledu vyplývá výrazná psychosomatizace potíží posuzovaného, výrazná deklarace subjektivních potíží potencovaná výraznou algickou reakcí při interním vyšetření v komisi i při minimálním palpačním podnětu. Názor posudkové komise podporuje výsledek psychiatrického vyšetření, kde je popisována zvýšená autoobservace, neurastenické stesky a sklon k úzkostnému prožívání. V roce 2010 provedena splenektomie z indikace iatrogenního peroperačního postižení, je v dispenzární péči hematologické ambulance, kde zjištěna trombócytoza, hodnocena jako reaktivní po odnětí sleziny v dg. při sideropenii. Posuzovaný sledován na plicní a alergologické ambulanci pro internitentní astma bronchiale, saturace O2 je oximetricky v mezích normy včetně spirometrického vyšetření, až při akutní exacerbaci při nachlazení jsou hodnoty v pásmu středně těžké poruchy. Po odeznění akutních respiračních potíží se stav normalizuje. Úraz pravé dolní končetiny v roce 2010 komplikován rozvojem trombózy s embolizací do plícnice, v lednu 2012 při kontrolním CT angivyšetření byly známky embolizace vyloučeny a warfarinizace ukončena, tedy po zvyklé léčbě došlo k úpravě stavu. Pokud se týká historie posuzování zdravotního stavu z hlediska invalidity, poprvé byl posuzovaný posouzen 7.4.2008 u OSSZ Kroměříž se závěrem, že je plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění s platností posudku na jeden rok, na dobu nezbytně nutnou k léčení. S tímto posouzení PK MPSV vyjádřila shodu, neboť v té době probíhalo náročné léčení s nutností několika operačních zákroků a výhled nebyl prognosticky předpokládaný. Další kontrolní lékařské posouzení proběhlo u OSSZ 10.11.2009, kdy bylo konstatováno trvání plné invalidity s platností do 30.4.2012 bez jakéhokoliv posudkového zhodnocení, skutkových zjištění deklarující zdravotní stav, což posudková komise hodnotila posudkový omyl. Posudkový závěr PK MPSV se shoduje s výsledkem posouzení lékaře OSSZ ze dne 18.5.2012 co do uznání druhého stupně invalidity i se vstřícným hodnocením a výsledkem posouzení lékařem oddělení námitkové a odvolací agendy ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti i zařazením zdravotního postižení dle platné přílohy k vyhlášce. Komise konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u posuzovaného jednalo o DNZS, jehož rozhodující příčinou byla porucha pasáže jícnu s překážkou příjmu potravy na podkladě stenózy jako reziduální nález po mnoha operačních zákrocích v dané oblasti jako komplikaci po recidivujících abscesech v oblasti mediastina a stavu po operaci hiátové hernie s fundoplikací. Míra poklesu pracovní schopnosti pro uvedené zdravotní postižení je nejvíce srovnatelné s postižením v kap. XI, oddíl A, položka 7c vyhl., pro které stanovuje rozmezí 50% - 70%. Zdravotní stav je charakterizovaný poruchou příjmu potravy s nutností konzumace, jak je shora uvedeno, nejedná se o významný pokles hmotnosti s malnutricí, váhově stav dlouhodobě stabilní. Pokles celkové výkonnosti nelze považovat za těžký, některé denní aktivity mohou být redukovány a zdravotní stav od posledního posudkového zhodnocení v roce 2009 je z posudkového hlediska stabilizovaný, když primárně diagnostikovaný absces mediastina se podařilo opakovanými intervencemi vydrenážovat do jícnu a následně zresekovat stěnu abscesu. Jako důsledek zůstal v původní lokalizaci pseudodivertikl. Toto funkční postižení komise hodnotí dolní sazbou uvedeného rozmezí procentní míry poklesu pracovní schopnosti 50%, když pro takové hodnocení je objektivní podklad vyplývající z funkční tíže DNZS. Další onemocnění shora uvedená by způsobovala míru poklesu pracovní schopnosti maximálně ve výši 10%, přičemž úraz pravé dolní končetiny nelze z posudkového hlediska hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý. Dále PK MPSV postupovala podle § 2 odst. 3 vyhlášky a se zřetelem k vlivu ostatních zdravotních postižení stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 60%, která se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění, neboť nejsou proto objektivní důvody. K námitkám uvedeným v žalobě a to k bodům I – VI není kompetentní se posudková komise vyjadřovat, k bodu VIII komise uvedla, že prostudovala všechny doložené odborné nálezy, z některých zkráceně citovala a které necitovala, vesměs potvrzují stejný zdravotní stav jako v citovaných. Posudkový závěr se opírá o zjištěný zdravotní stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti., který byl zjištěn v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií. Posudková komise přihlédla k objektivním skutečnostem uvedeným v odborných nálezech, nemůže však zohlednit doporučení odborných lékařů stran pracovního zařazení, neboť tato konstatování jsou zcela mimo kompetence odborníka v jiném oboru, než posudkové lékařství. V posudkové komisi jako další lékař zasedal odborník atestovaný z oboru, do kterého je zařazena rozhodující příčina DNZS posuzovaného, který je s problematikou posuzování pracovní schopnosti obeznámen a je schopen rozlišit nejen tíži funkční poruchy, ale i možnost využití zbývajícího pracovního potenciálu. Námitky v žalobě pod bodem IX a X ve vztahu k četným subjektivním potížím, pro něž byla opakovaně vyšetřována průchodnost jícnem, je v posudku shora konstatováno, že stav vyžaduje úpravu stravovacích návyků, vhodný příjem stravy měkčí, spíše kašovitého charakteru. U posuzovaného nejde o malnutrici, váha je stabilní, v době posuzování mírná nadváha. K bodu XI žaloby, že stupeň vzdělání a předchozí pracovní zařazení nemá podstatný vliv na posuzování zdravotního stavu ve věci invalidity, komise cituje § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, co se rozumí pracovní schopností pojištěnce, tj. vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. K námitce v bodu XII žaloby posudková komise uvedla, že zhodnotila kompletní zdravotní stav od posledního posudkového jednání OSSZ Kroměříž 10.11.2009 do data vydání napadeného rozhodnutí. K bodu XIV žaloby posudková komise citovala § 1 odst. 2 vyhlášky, tj. není-li zdravotní postižení, které je příčinou DNZS uvedeno v příloze, stanoví se procentní míra poklesu podle takového zdravotního postižení uvedeného v příloze, které je svým funkčním dopadem nejvíce srovnatelné., v případě posuzovaného jde o kap. XI, oddíl A, položka 7c vyhlášky. Body XV a XVI žaloby byly zhodnoceny v rámci posudkového zhodnocení posudkovou komisí. Komise uzavřela, že ke dni 31.7.2012 byl posuzovaný invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, tedy pokles pracovní schopnosti z důvodu DNZS nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%. K nařízenému jednání 19.2.2013 se žalobce dostavil a předložil soudu podání nazvané „Rozhodné skutečnosti ve věci posuzování invalidity“, kde popsal shledané vady posudku v oddíle objektivní interní nález, v oddíle z anamnézy, v oddíle posudkové zhodnocení. K samotnému vývoji svého zdravotního stavu žalobce uvedl, že počáteční zdravotní potíže od roku 2005 byly řešeny krátkodobými pracovními neschopnostmi, první delší nastala 25.7.2007 s podpůrčí dobou do 26.4.2008. Při jednání lékaře OSSZ v roce 2009 nebyl přítomen, ale na základě žádanky doložil podklady pro hodnocení zdravotní stavu, které lékaři předal a on mu předal konečné rozhodnutí o posouzení zdravotního stavu. Při jednání lékaře OSSZ dne 18.5.2012 nebyl přítomen. Lékař mu posudek předal, nemohl se tedy vyjádřit ke zdravotním problémům, stejně jako při posuzování zdravotního stavu v námitkovém řízení, a proto byl zdravotní stav posouzen nesprávně z hlediska úplnosti i jeho posouzení, i když lékařka použila správnou kapitolu, oddíl i položku vyhlášky. Stran péče psychiatra uvedl, že ambulanci navštěvuje od roku 2009, naposledy dne 28.1.2013, o čemž předložil lékařský nález a sdělení lékařky, že u ní dva a půl roku nebyl, uvedl, že bere léky, které mu tehdy předepsala a nyní je předepisuje neurolog. Vzhledem k námitkám soud zvažoval čtyři možné způsoby potvrzení či vyvrácení námitek předložených žalobcem při jednání, a to vyžádáním doplňujícího posudku, posudku od jiné posudkové komise v Brně či jiném kraji nebo vyžádáním posudku od znalce z oboru posudkového lékařství, kdy byl žalobce upozorněn na finančně nákladný důkaz. V písemné podáním došlém soudu 27.2.2013 žalobce zvolil možnost posouzení zdravotního stavu soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství a požadoval znalce ve specializaci interna, a aby nepodléhal MPSV ČR. Usnesením ze dne 25.3.2013 č.j. 34 Ad 47/2012-44 soud ustanovil znalcem MUDr. Z. K., CSc., tedy znalce, který nevykonává posudkovou činnost v žádném stupni posuzování zdravotního stavu žadatele o dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, tudíž není ve vztahu k žádnému posudkovému orgánu v rámci ČSSZ a MPSV ČR. Znalec dne 31.7.2013 předložil soudu znalecký posudek zpracovaný 20.7.2013. Znalecký posudek obsahuje kapitolu A) nadepsanou Výpis ze soudního spisu a to 1. z vlastního soudního spisu, 2. z přílohového spisu – dokumentace OSSZ Kroměříž. Kapitola B) nadepsaná Výpis ze zdravotní dokumentace obsahuje 1. Z dokumentace MUDr. I. D., všeobecné praktické lékařky, 2. z dokumentace MUDr. D. T., odborného neurologa, 3. z dokumentace MUDr. J. Š., odborného psychiatra, 4. z dokumentace žalobce, kterou žalobce znalci předložil před vlastním klinickým vyšetřením a z těchto předložených lékařských zpráv znalec vybral a uvedl ty, které nejsou obsaženy ve spisové dokumentaci, ani ve zdravotnické dokumentaci zapůjčené ošetřujícími lékaři, když šlo o lékařské zprávy po době rozhodné pro znalecké posouzení a jsou uvedeny jen v rámci zaznamenání komplexního vývoje zdravotního stavu žalobce do současnosti. Žalobce sám uvedl, že péče u doc. MUDr. A. byla v roce 2012 ukončena pro časové zaneprázdnění a nestíhání, neboť je vyhledávaným odborníkem pro operace jícnu a jako chirurg se věnuje jen pooperačním stavům a nikoliv trvalé gastroenterologické péči. Tuto péči pak zajišťovala interní klinika v Brně. V kapitole C) nadepsané klinické vyšetření dne 12.7.2013 znalec popsal průběh tohoto vyšetření, s nímž žalobce vyslovil souhlas a k jeho osobě a ani k jeho odbornosti nevznesl výhrady. V kapitole D) nazvané Souhrn zdravotního stavu a rozbor, znalec popsal vývoj zdravotního stavu žalobce prakticky od dětství až do současné doby s popsáním jednotlivých zákroků, kontrolních vyšetření, zjištění a závěrů vyplývajících z lékařských zpráv, které měl v té době k dispozici. V uvedené kapitole znalec vyslovil souhlas s provedeným posouzením zdravotního stavu žalobce lékařem OSSZ Kroměříž dne 25.4.2008, neboť v té době léčení nebylo skončeno a stanovení termínu dalšího posouzení s odstupem jednoho roku bylo adekvátní. Pokud se týká dalšího posouzení zdravotního stavu tímž subjektem dne 10.11.2009, kdy bylo potvrzeno trvání plné invalidity a další KLP stanovena za tři roky, spisová dokumentace neobsahuje tiskopis KLP vyplňovaný ošetřujícím praktickým lékařem při kontrole invalidity ani doložené odborné nálezy, posuzující lékař žádal pouze gastroenterologickou poradnu o vyjádření k funkci a stupni postižení zdravotního stavu, avšak lékařská zpráva s odpovědí ve spisové dokumentaci není. Uvedenou situaci považuje za zvláštní, neboť pokud skutečně bylo posouzení provedeno bez doložené zdravotní dokumentace, jde o postup nestandardní. Z jediného dostupného písemného materiálu, záznamu jednání lékaře LPS dne 10.11.2009 nevyplývá, proč se posouzení neuskutečnilo do stanoveného termínu 30.4.2009 a jaké je posudkové odůvodnění trvání plné invalidity a samotnému znalci z dostupné zdravotní dokumentace z té doby zvláště odborných nálezů MUDr. A. ze dne 8.9.2008 a 9.2.2009 nevyplývají přesvědčivé důvody pro trvání plné invalidity a další nálezy nejsou k dispozici. V lékařském nálezu pro posouzení zdravotního stavu pro stanovení stupně invalidity, který vypracovala praktická lékařka dne 13.3.2012 popsala zdravotní stav a doložila odbornými nálezy. V záznamu o jednání lékaře OSSZ Kroměříž 18.5.2012 a v posudku o invaliditě je po popsání zdravotního stavu stanovena rozhodující příčina DNZS hodnocena podle kap. XI, oddíl C, položka 6c, přílohy k vyhl. a uzavřeno, že jde o invaliditu podle § 39 odst. 1 a o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) při stanovené míře poklesu pracovní schopnosti 60%. Platnost posudku byla stanovena do 31.5.2013. S oduznáním invalidity třetího stupně a přiznáním invalidity druhého stupně znalec souhlasí. Nesprávné je však posouzení zdravotního stavu podle oddílu C, položky 6c. K podaným námitkám proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.6.2012 se znalec vyjadřuje na str. 114 posudku a shoduje se s žalobcem v chybném posouzení rozhodující příčiny jeho DNZS podle kap. XI, oddíl C, položka 6c. K námitce, že nedošlo ke zlepšení ani stabilizaci zdravotního stavu, ale vyvstala nová postižení, která významně mění situaci, která však konkrétně neuvádí, znalec oponuje citací § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění, co je považováno za stabilizovaný zdravotní stav. Společně s citací ust. § 39 odst. 7 znalec uzavírá, že zdravotní stav žalobce je stabilizován a žalobce je na své zdravotní postižení adaptován. Konstatování žalobce, že ke zlepšení zdravotního stavu nedošlo, žalobce zpochybňuje nejen smysl ale i výsledek provedených operací a opakovaných invazivních zákroků na jícnu. Zejména včasným řešením abscesu mediastina, stěny jícnu, opakovaně recidivujících a obtížně léčitelných, vedlo by u žalobce k závažnému vývoji zdravotního stavu končícího smrtí. Oba abscesy jsou vyléčeny a následkem abscesu stěny jícnu je pseudodivertikl. Pokud by se neprováděly zákroky na dolním jícnu a v přilehlé oblasti ve smyslu opakovaného reponování brániční kýly, provedení hiatoplastiky, fundoplikace, opakovaných operací pupeční kýly a rozsáhlé kýly v jizvě po laparotomii, neřešily další doprovodné problémy a komplikace, stal by se žalobce nepochybně závislý na péči jiné osoby, kvalita života by se výrazně snížila a pracovní schopnost by výrazně poklesla. Posouzení zdravotního stavu v řízení o námitkách dne 24.7.2012 lékařkou LPS ČSSZ pracoviště pro námitkové řízení ve Zlíně je podle znalce provedeno velmi pečlivě a úplně, neboť lékařka plně a řádně odůvodnila všechny závěry svého posouzení a s posudkovým hodnocením a jeho závěrem lze souhlasit. Nelze však souhlasit z důvodu přesnosti s odůvodněním navýšení míry poklesu pracovní schopnosti z dolní hranice rozpětí 50% na 60% s ohledem na další diagnózy, neboť by šlo o nedodržení ust. § 3 odst. 1 vyhl., neboť lze navýšit pouze horní hranici stanoveného procentního rozmezí až o 10%. Rozhodnutím ze dne 31.7.2012 byly námitky zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.6.2012 potvrzeno. S uvedeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil a podal žalobu k soudu, který si vyžádal posudek od PK MPSV v Brně a posudkovou komisí byl vypracován dne 23.1.2013. Znalec s posouzením PK MPSV v posudku souhlasí s výhradou navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti ze spodní hranice stanoveného rozmezí, tj. z 50 % na 60% se zřetelem k vlivu ostatních zdravotních postižení. Toto stanovisko je shodné jako ve stanovisku znalce shora k závěru posudkového hodnocení v řízení o námitkách. Konstatování komise, že opakovaným endoskopickým vyšetřením byl zjištěn jícen volně průchodný pro endoskop a tedy i přijímanou stranu je poněkud nešťastné, protože může evokovat dojem, že nemusí být přítomna porucha příjmu potravy a tekutin jícnem. Obecně je známo, že samotná funkční porucha distálního jícnu ve smyslu funkční stenózy může způsobovat vážné poruchy příjmu potravy a tekutin. U žalobce je opakovaně prokazována dilatace dolního jícnu, která je vyvolána stenózou pravděpodobně způsobenou útlakem dislokované manžety fundoplikace a spoluúčastí funkční stenózy. Jinak s vyjádřením posudkové komise k námitkám žalobce znalec souhlasí. K posudku PK MPSV v Brně ze dne 23.1.2013 žalobce vznesl námitky dne 15.2.2013, k nimž znalec zaujal toto stanovisko. Nelze souhlasit s námitkou ad I, neboť lékař OSSZ Kroměříž měl k vypracování posudku mimo lékařského nálezu ošetřující praktické lékařky dalších 7 odborných lékařských zpráv, ale chybně určil rozhodující příčinu DNZS. K námitce ad II znalec uvádí, že z posudku pracoviště námitkového řízení LPS ČSSZ Zlín ze dne 24.7.2012 vyplývá, z kterých lékařských zpráv a nálezů posuzující lékařka vycházela a je přiloženo množství odborných lékařských zpráv včetně propouštěcích z hospitalizací. Argumentaci, že subjektivní potíže jsou objektivně zjištěny endoskopickým vyšetřením z 27.7.2012 považuje za zavádějící. Námitky k vadám posudku uvedených v ad III - vůči internímu vyšetření v komisi odmítá jako neopodstatněnou, šlo o diagnostické vyšetření internistky, stejně je nutné odmítnou argumentaci o nestabilizaci psychického stavu a léčbě pro středně těžkou depresivní fázi proto, že toto onemocnění bylo diagnostikováno v lednu 2013, tedy po době rozhodné pro posouzení. - Výhrady k pojmu korekční operace jako zlehčení závažnosti operace provedené v lednu 2010 znalec odmítá a popisuje zákroky, které byly během této operace provedeny, ale nebyla zásadní, neboť nedošlo ke změně fyziologického uspořádání orgánů a odejmutí sleziny podle žalobce vyúsťující v poruchu krevní srážlivosti a následné plicní embolii považuje za zavádějící. - Výhradu, že poslední operace nebyla operace v lednu 2010, ale provedena v červnu 2011 znalec přijímá, v kontextu posudku je tato operace uvedena jako poslední a je chybnou, že v posudku tato operace a další dvě v oblasti pupku nejsou zmíněny, ale dovozovat, a že se komise neseznámila s lékařskou dokumentací dokonale je přehnané a neseriózní, protože všechny kýly byly v době rozhodné odoperované a neměly žádný posudkový dopad pro hodnocení. - Výhrada k terminologické námitce o pojmu presudodivertikl znalec cituje z velkého lékařského slovníku, v případě žalobce jde o zbytek dutiny po abscesu stěny jícnu o rozměrech 10 x 15 mm a nebyl důvod, aby MUDr. P. konzultovala stav s MUDr. A., když se zdravotní stav posuzoval ke dni 4.6.2012. - Výhrada o výpovědní hodnotě BMI není podle znalce důvodná, neboť žalobce je velmi dobré výživy, má mírnou nadhmotnost a pokud by tato byla způsobena jen aktivní svalovou hmotou, tak nikoliv jako důsledek aktivního sportu před vznikem zdravotních problémů v roce 2005, když prodělal tolik operací a zákroků a těžká porucha příjmu potravy včetně tekutin a významné omezení tělesné aktivity, forsírování výživou s proteiny a vitamíny takovýto efekt na vzestup svalové hmoty mít nemůže. - K výhradě o průchodnosti jícnu znalec uvádí jako ve vyjádření k posudku a to, že je- li jícen volně průchodný pro endoskop a tedy i přijímanou stravu, je konstatování posudkové komise nešťastné, když je známo, že samotná funkční porucha distálního jícnu ve smyslu funkční stenózy může způsobovat vážné poruchy v příjmu potravy a tekutin. - Výhrady hematologické znalec odmítá, už jen z důvodu, že nálezy jsou z období po době rozhodné, nelze posudkově zohlednit spekulace o zánětu pseudodivertiklu, neboť posuzování rizik do budoucna v posudkovém lékařství není možné, trombofilie u žalobce nikdy prokázána nebyla. -Výhrada v souvislosti s výsledkem spirometrického vyšetření 3.1.2013 není důvodná, neboť byla zjištěna, až po době rozhodné. -Výhrada k hodnocení při dolní hranici stanoveného rozmezí 50% - 70% pro určenou položku 7c oddílu A kap. XI přílohy k vyhl., když žalobcovo onemocnění odpovídá ze sedmi položek pěti položkám a jedná se o kolekci postižení jícnu, žaludku a bránice, nikoliv jedno postižení a se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení, za něž žalobce považuje pseudodivertikl jícnu a hiátovou hernii, a proto by mělo být hodnoceno při horní hranici, jde podle znalce o spekulativní hodnocení, protože z vyjmenovaných pěti položek žalobcovu onemocnění v době rozhodné neodpovídá zvracení, aspirace, malnutrice a významný pokles hmotnosti. Položku těžké snížení celkové výkonnosti lze zohlednit jen s odůvodněním uvedeným znalcem v závěru posudku a jednak proto, že samotné hodnocení všech příčin způsobujících nebo vedoucích k poruše průchodnosti dolního jícnu není možné a zřejmě by bylo i v neprospěch žalobce. - Výhrada žalobce, že posudková komise brala zřetel jen na některá jeho onemocnění, znalec odmítá, neboť komise zohlednila onemocnění posudkově významná, z nich určila rozhodující příčinu DNZS v největším dopadem na pracovní schopnost žalobce a uvedla ostatní onemocnění a poruchy, která jsou pro hodnocení posudkově nevýznamná. - Výhrada žalobce o účelovém opomenutí vyjmenování všech postižení žaludku, jícnu a bránice a účelovému uvádění jen stenózy jícnu, znalec odmítá, k problematice stabilizace a adaptace se v posudku vyjádřil výše a odmítá, že by vyhodnocení zdravotního stavu jako stabilizovaného bylo posudkovým omylem a žalobcovy potíže neobjektivně hodnoceny s cílem je bagatelizovat prohlášením o psychosomatizaci. Odmítá i závěrečné hodnocení posudku, že nevykazuje celistvost, úplnost a přesvědčivost. Odmítá tvrzení žalobce, že uvedením spoluúčasti psychosomatizace jsou jeho potíže bagatelizovány, naopak podle znalce zjištění psychosomatizace by mělo vést k psychiatrickému a psychologickému léčení, které žalobce v roce 2009 v psychiatrické ambulanci přerušil. Zdravotní stav žalobce je podrobně uveden ve znaleckém interním vyšetření a znalec v posudku dále konstatuje, co při tomto vyšetření zjistil (str. 125 – 126 znaleckého posudku). Ze znaleckého zkoumání a interního vyšetření znalec vyvodil, že zdravotní stav žalobce v době rozhodné 4.6.2012 odpovídal invaliditě druhého stupně. Pracovní potenciál žalobce není zcela vyčerpán, zdravotní stav mu v době rozhodné umožňoval zastávat lehkou práci bez fyzického a psychického přetěžování s umožněním dodržování stanoveného režimu stravování ve zkráceném pracovním úvazku nebo jako OSVČ. Ideální je práce vhodná práce administrativního charakteru, ale i řada podobných činností včetně pomocných jako vrátný, recepční, informátor. V kapitole E) nazvané Odpověď na zadaný úkol, tj. zhodnotit zdravotní stav žalobce a stanovit míru poklesu pracovní schopnosti a vypořádat se s písemnými námitkami žalobce i vznesenými u jednání dne 19.2.2013 znalec uvedl: Rozhodující příčinou DNZS žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je datu KLP 18.5.2012 a v době rozhodné k 4.6.2012 dilatace distálního jícnu způsobená pravděpodobně stenózou fundoplikační manžetou a spoluúčastí funkční stenózy s těžkou poruchou pasáže jícnem a průchodu potravy do žaludku, výraznými subjektivními potížemi a doprovodnou psychosomatizací, refluxní nemoc jícnu - stav po operační revizi dne 27.1.2010, kdy nakonec provedena fundoplikace žaludku klasickým způsobem a pro iatrogenní poranění splenektomie, ezofagitida druhého stupně s recidivujícími slizničními erozemi, hiátová hernie s opakovanými neúspěšnými repozicemi, trvající při popraskání stehů hiatoplastiky a pseudodivertikl distálního jícnu o rozměrech 10 x 15 mm naléhající na levou síň srdeční, jakožto následek po abscesu stěny jícnu. Z dalších zjištěných onemocnění a poruch zdravotního stavu je v době rozhodné posudkově významné bronchiální astma a stav po provedené splenektomii. S výjimkou bronchiálního astmatu jde o následky proběhlých recidivujících abscesů – paraezofagiálního abscesu mediastina a abscesu stěny jícnu, umístěných v distální části jícnu v odlišné lokalizaci a opakovaných endoskopických, laparoskopických a laparotomických zákroků. Uvedené následky byly opakovaně radikálně a konzervativně řešeny, stejně tak i vzniklé komplikace při jejich řešení jako např. poranění sleziny s následnou neodkladnou splenektomií, operace pupečních kýl a rozsáhlé kýly v jizvě po horní střední laparotomii, byť ne vždy se je beze zbytku podařilo vyšetřit. Ostatní zjištěná onemocnění a poruchy zdravotního stavu nebyly v době rozhodné pro posouzení posudkově významné. Uvedené zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou DNZS žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti odpovídá zdravotnímu postižení v kap. XI, oddíl A, položka 7c přílohy k vyhlášce, pro které je stanovena míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50% - 70%. Pro zjištěný rozsah postižení je provedeno hodnocení při střední hranici stanoveného rozpětí, tj. 60%. Hodnocení při rigidním posouzení by mohlo být provedeno zejména vzhledem k absencím malnutrice a významného poklesu hmotnosti při dolní hranici stanoveného rozmezí, tj. 50%. Vzhledem k tomu, že dopady uvedených postižení na pracovní schopnost žalobce pro těžkou poruchu příjmu potravy a poruchu spánku dosahují těžkého snížení celkové výkonnosti a podstatného omezení některých denních aktivit je plně odůvodněné stanovením míry poklesu pracovní schopnosti ve středu stanoveného rozmezí, tj. 60%. V tomto hodnocení je přihlédnuto k dalším onemocněním a poruchám zdravotního stavu žalobce včetně vzdělání, zkušeností a schopností. Navýšení podle § 3 odst. 1 vyhlášky nelze uplatnit a ani v době rozhodné pro posouzení nebyly pro navýšení posudkové důvody. U žalobce se jedná o DNZS podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jedná se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) na základě provedeného znaleckého zkoumání. K obsáhlým a opakovaně uváděným námitkám žalobce, které se vzájemně opakují a prolínají, znalec odkázal na svá stanoviska k těmto námitkám v kap. D na str. 114 - 115 a 121 -124 posudku. Pokud se týká námitek vznesených při jednání, k jednání lékaře LPS ČSSZ Kroměříž dne 10.11.2009, kdy bylo trvání plné invalidity potvrzeno a další KLP stanovena 30.4.2012, považuje je za nezvyklé a žalobcem uváděné podklady o zdravotním stavu v roce 2009 v posudkové dokumentaci předložené znalci nejsou a jediná lékařská zpráva MUDr. A. je založena ve zdravotní dokumentaci ošetřující lékařky ze dne 9.2.2009, takže není nic k řešení, protože bylo trvání plné invalidity potvrzeno, byť postupem posuzujícího lékaře nestandardním. Pokud se týká posuzování zdravotního stavu v námitkovém řízení, posuzovaný bývá přítomen, nemusí tomu tak být, pokud je problematika jednoznačná, zdravotní stav doložen, není třeba posuzovaného vyšetřit, ale při změně v posouzení zdravotního stavu s dopadem na změnu stupně invalidity, či oduznání nebo, když posuzovaný o osobní přítomnost požádá, jednání by se mělo uskutečnit za přítomnosti posuzovaného, což mělo být 18.5.2012. K tvrzení, že posudková lékařka v námitkovém řízení posuzovanému neumožnila vyjádřit se ke zdravotním problémům a zdravotní stav posoudila nesprávně z hlediska úplnosti, znalec odkázal na své stanovisko k posouzení zdravotního stavu v řízení o námitkách dne 24.7.2012. K vyjádření žalobce k psychiatrické péči znalec z předložené dokumentace zjistil, že psychiatričku MUDr. Š. žalobce navštívil 4x v roce 2009, v lednu 2010 se nedostavil, ale až lednu 2013 a další vyšetření se uskutečnila v březnu, květnu téhož roku a další byla stanovena v srpnu téhož roku, tj. až po vypracování posudku. Z neurologické dokumentace pak vyplývá, že psychiatrickou medikaci předepsala tato lékařka jednou jedno balení dne 6.11.2012. Pro úplnost znalec uvedl, že z dokumentace předložené znalci vyplývá v roce 2013 určité zhoršení zdravotního stavu, zejména diagnostikování středně těžké depresivní fáze při závažné somatické komorbiditě a neurastenicko-depresivního syndromu u disponované osobnosti, progrese subjektivních dechových obtíží při intermitentním bronchiálním astmatu s průkazem středně těžké kombinované poruchy ventilace s obstrukcí i v periferii vyžadující úpravu medikace, prodělání blíže neurčených infektů s krční lymfadenopatií a nutností opakované antibiotické léčby a posléze i subjektivní zhoršení stěžejních zažívacích obtíží při příjmu potravin a tekutin a dopadem na celkovou výkonnost. Tyto nové skutečnosti nemohly být při znaleckém posouzení zohledněny, protože spadají do období po době rozhodné pro posouzení. Žalobce však může kdykoliv požádat o invalidní důchod a s tím spojené nové posouzení zdravotního stavu odvislé na zjištění, že pro zhoršení zdravotního stavu a případná nová onemocnění je naplněno kritérium DNZS a zdravotní postižení má posudkově významný dopad na pracovní schopnost. Posudek znalce včetně vyúčtování bylo doručeno žalobci dne 26.8., resp. 20.8.2013. Jednání nařízené na 22.10.2013 bylo odročeno pro omluvu žalobce, že dne 21.10.2013 nastupuje lázeňskou léčbu a požádal o nařízení jednání nejdříve do prosince 2013. Soud vyhověl a jednání nařídil 3.12.2013, k němuž se žalobce omluvil z důvodu nemoci a žádal o odročení jednání. Předložil potvrzení lékaře o onemocnění akutním virovým onemocněním ze dne 27.11.2013 a s lékařem stanovenou dobou léčení 7 – 10 dnů. Soud proto nařídil další jednání na 17.12.2013, k tomuto jednání se žalobce opět omluvil a požádal o odročení jednání, k čemuž doložil potvrzení lékaře ze dne 9.12.2013 o akutním onemocnění vyžadující klid na lůžku na dobu 10-ti dnů. Soud proto jednání odročil na 7.1.2014. U tohoto jednání žalobce uvedl: „Kdyby se žalovaná věnovala mé věci tak, jak znalec ve znaleckém posudku, kdy řádně popsal můj zdravotní stav, zdůvodnil všechny skutečnosti a vytkl nedostatky, kterých se dopustily posuzující orgány, nemuselo by vůbec k tomuto jednání dojít.“ Dále doplnil, že je pro něho nevysvětlitelné, že se zhoršení zdravotního stavu nepromítlo do posudkového zhodnocení ve všech stupních, když k němu došlo v červenci roku 2012, jak vyplývá z lékařského nálezu vystaveného II. interní klinikou FN u sv. Anny v Brně ze dne 27.7.2012, které nechtěla přijmout lékařka posuzující zdravotní stav v námitkovém řízení, neboť vypracovala posudek již dne 24.7.2012. Při tomto jednání soud také zjistil, že žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnut ze dne 4.6.2012, posudková komise MPSV v Brně v posudku ze dne 23.1.2013 posuzovala zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí dne 31.7.2012, znalec ve znaleckém posudku se držel striktně obsahu žaloby a stav posuzoval ke dni 4.6.2012, který považoval za dobu rozhodnou. Vzhledem k jeho konstatování, že po době rozhodné došlo ke zhoršení zdravotního stavu a za dobu rozhodnou považoval den 4.6.2012, nikoliv 31.7.2012, soud zadal znalci vypracování doplňujícího znaleckého posudku s tím, aby se vyjádřil, zda jeho hodnocení zdravotního stavu ke dni 4.6.2012 je totožné i k datu 31.7.2012 a zda na základě lékařských zpráv a od kdy mezi oběma daty vydaných rozhodnutí v 2. polovině roku 2012 a v roce 2013 nedošlo k udávanému zhoršení zdravotního stavu ve znaleckém posudku. Znalec vypracoval doplňující znalecký posudek dne 2.2.2014, kde po konstatování závěrů znaleckého posudku ze dne 20.7.2013 v kap. A – Výpis z dokumentace provedl 1. výpis ze soudního spisu, 2. dokumentace žalobce a v kap. B uvedl Rozbor zdravotní dokumentace, když lékařské zprávy ze dne 25.6.2012 a 27.7.2012 zohlednil v kap. D znaleckého posudku ze dne 20.7.2013 na str. 108 - 109. V kap. C odpověděl znalec na zadané úkoly takto:

1. Znalec měl zhodnotit zdravotní stav žalobce a stanovit míru poklesu pracovní schopnosti k datu vydání druhostupňového rozhodnutí tj. k 31.7.2012. Uvedl, že rozhodující příčina DNZS s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je k datu 31.7.2012 stejná jako na str. 127 a násl. v posudku ze dne 20.7.2013.

2. Znalci bylo uloženo zabývat se vývojem zdravotního stavu do 31.7.2012, tj. zhodnotit i lékařský nález ze dne 27.7.2012, k němuž nemohlo být přihlédnuto v námitkovém řízení, a kterého se žalobce dovolává jako důkazu o zhoršení zdravotního stavu. Znalec uvedl, že v období od 4.6. do 31.7.2012 nedošlo na podkladě jemu předložené zdravotnické dokumentace ve vývoji zdravotního stavu žalobce k žádné posudkově významné změně, která by byla důvodem jiného hodnocení poklesu pracovní schopnosti, než jak ke dni 4.6.2012. Ke dni 31.7.2013 zdravotní stav odpovídal invaliditě druhého stupně a posouzení zdravotního stavu ke dni 4.6.2012 a 31.7.2012 je totožné. Dovolávání se žalobce na lékařskou zprávu ze dne 25.6.2012 a zejména ze dne 27.7.2012 je nejen po věcné, ale i po obsahové stránce irelevantní.

3. Znalci bylo uloženo vyjádřit se, zda v roce 2013, kdy podle posudku z 20.7.2013 došlo k určitému zhoršení zdravotního stavu, se toto zhoršení týkalo hlavního invalidizujícího onemocnění na základě lékařských zpráv z druhé poloviny roku 2012 a v roce 2013 a od kdy. Znalec se odvolal na str. 130 a 131, závěru posudku ze dne 20.7.2013. Zdůraznil, že skutečnosti týkající se zjištěného psychického onemocnění nejsou v jednoznačné příčinné souvislosti se základním invalidizujícím onemocněním, neboť nepochybně zde působí řada jiných příčin i příčinných souvislostí. Zdůraznil, že z výsledků kontrolních gastroenterologických vyšetření provedených v druhé polovině roku 2012 a v roce 2013 nevyplývá u žalobce objektivně prokázané zhoršení jeho základního invalidizujícího onemocnění, nebo-li rozhodující příčiny DNZS. Znalec v dalším odkázal na závěr svého znaleckého posudku ze dne 20.7.2013. Doplňující znalecký posudek byl žalobci doručen 21.2.2014 současně s předvoláním k jednání 11.3.2014. K nařízenému jednání žalobce sdělil, že má výhrady k doplňujícímu posudku, chce věc konzultovat s právníkem, což nemůže do doby nařízeného jednání stihnout, neboť má akutní zdravotní komplikace a požádal o odročení jednání o jeden měsíc. Soud vyhověl žádosti žalobce a nařídil jednání 8.4.2014. K uvedenému jednání se žalobce opětovně omluvil ze zdravotních důvodů a požádal o nařízení v měsíci květnu 2014. Soud nařídil jednání 13.5.2014, dne 12.5.2014 došla soudu omluva žalobce doložená lékařským potvrzením vystaveným dne 7.5.2014 s tím, že je shledán práce neschopným od 7.5.2014 do 16.5.2014 a žádal o nařízení jednání o jeden měsíc. Soud nařídil dne 10.6.2014, dne 6.6.2014 požádal žalobce o odročení jednání o dva měsíce na termín 5.8.2014. Soud uvedené žádosti i co do termínu žádaného žalobcem vyhověl a jednání nařídil na 5.8.2014. Dne 24.6.2014 žalobce požádal telefonicky o předložení jednání z 5.8.2014 na druhou polovinu září 2014, poněvadž počátkem měsíce srpna nastupuje lázeňskou léčbu. Dne 3.7.2014 požádal o předložení jednání na 23.9.2014. Dne 23.9.2014 se žalobce jednání již zúčastnil a opětovně při jednání předložil písemné námitky ze dne 15.9.2014 do prvoinstančího posouzení lékařem MUDr. T. do druhoinstančího posouzení lékařkou MUDr. E., do posouzení PK MPSV vedené MUDr. N., dále předložil námitky proti posudku znalce MUDr. K. ze dne 20.7.2013, který mu byl doručen 26.8.2013, námitku proti doplňku posudku soudního znalce ze dne 2.2.2014, který mu byl doručen 21.2.2014 a připojil vyjádření k posuzování invalidity pana T. R. ze dne 1.9.2014 vyhotovené doc. MUDr. R. A., CSc., I. chirurgická klinika LF UP a FN v Olomouci. Žalobce dále předložil jím vyžádaný znalecký posudek znalce MUDr. V. L. ze dne 22.9.2014. Při soudním jednání 23.9.2014 žalobce uvedl výhrady k oběma posudkům soudního znalce a opětovně seznam porušení právních předpisů při posuzování svého zdravotního stavu od doby provedení KLP v roce 2012. K námitkám vůči znaleckým posudkům, které byly podány za více než jeden rok po seznámení se se znaleckým posudkem ze dne 20.7.2013 a půl roku po podání doplňujícího znaleckého posudku ze dne 2.2.2014 (předloženy při tomto jednání s datem 15.9.2014) žalobce uvedl, že mu v dřívějším podání výhrad a námitek bránil nepříznivý zdravotní stav. Dále požádal soud, aby vyřadil jako důkaz znalecké posudky znalce, neboť jsou nesprávné, v rozporu s vyhláškou, protož pod rozhodující příčinu DNZS namísto jednoho postižení zahrnul další tři postižení, následně chybně navýšil o 10 % namísto stanovení maximální výše pro danou položku. Znalecké posudky obsahují prvky podjatosti, nepřesnosti, nesprávnosti a zásadně s nimi nemůže souhlasit, protože z jeho pohledu jde o posudkový omyl. Soud by měl vycházet ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem MUDr. L., který správným způsobem zhodnotil všechny zdravotní potíže zahrnuté pod DNZS a tudíž stanovení míry poklesu pracovní schopnosti pro stenózu jícnu o 50% a s ohledem na další onemocnění navýšení na celkových 70% je přesvědčivé, správné a znalecký posudek úplný, s nímž nemůže být srovnatelný posudek vypracovaný MUDr. K.. Ve znaleckém posudku ze dne 22.9.2014 vypracovaném znalcem z oboru posudkového lékařství MUDr. V. L. znalec v úvodu popisuje časový vývoj posuzování zdravotního stavu žalobce od posouzení OSSZ Kroměříž 18.5.2012, posudek PK MPSV Brno ze dne 23.1.2013 hodnotí jako dostatečně objektivizující zdravotní stav, přičemž posudkový závěr je ve shodě jako v posudku LPS ČSSZ pracoviště Brno ze dne 25.7.2012. Znalecký posudek znalce MUDr. K. ze dne 20.7.2013 hodnotí jako velmi podrobný, dostatečně objektivizující zdravotní stav. Znalec provedl vlastní vyšetření posuzovaného, kdy posuzovaný na jeho dotaz, z jakého důvodu by nebyl schopen zaměstnání ani na částečný pracovní úvazek udává, že by mu v tom bránila zejména únava po pravidelných nočních problémech, kdy dohání noční nespavost, povšechná slabost, nemožnost dodržovat individuální režim a problémy s přijímáním stravy a tekutin. Dále uvedl, že přes den mívá bolesti za hrudní kostí a v horní oblasti břicha a občas trpí lehčí závratí. V samotném posudku v úvodu popisuje pracovní anamnézu posuzovaného a následně vývoj jeho zdravotního stavu včetně všech posouzení zdravotního stavu od 18.5.2012 různými posudkovými orgány. Dále konstatuje, že od počátku roku 2013 jsou zhoršené polykací potíže, váha je stabilní, neboť užívá tekuté potravinové doplňky, ale v květnu 2013 je již udávaný menší váhový úbytek, který v současnosti dle anamnestických údajů posuzovaného činí 10 kg. Znalec dále cituje z posledního nálezu z chirurgie FN O lomouc z 10.2.2014, z psychiatrické dokumentace poslední zprávu ze dne 3.7.2014, kde je stav hodnocen jako těžká forma neurastenie a zmiňuje se o dalších zdravotních potížích neurologických, trombóze, astma bronchiale, o častém nachlazení, které však podle znalce není v souvislosti s odstraněnou slezinou, neboť to nelze objektivně prokázat, ale pravděpodobně po odstranění sleziny se vyskytla lehká trombóza. V další části posudku znalec hodnotí posouzení zdravotního stavu při KLP 18.5.2012, které považuje za nedostatečnou objektivizaci zdravotního stavu a chybný posudkový závěr, posudek o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 25.7.2012 vykazuje podle znalce objektivizaci zdravotního stavu a přesněji konstatuje hlavní příčinu DNZS a posudek PK MPSV Brno ze dne 23.1.2013 jako dostatečně objektivizující zdravotní stav s posudkovým závěrem shodným jako v posudku o invaliditě LPS ČSSZ 25.7.2012. Znalecký posudek MUDr. K. ze dne 20.7.2013 včetně jeho doplňku hodnotí jako velmi podrobně, dostatečně objektivizující zdravotní stav se závěrem shodným s předchozími dvěma posouzeními. Při vypracování posudku sám vycházel z kompletní dokumentace praktické lékařky, z dokumentace doložené posudkem posuzovaným, z uvedených posudků, úřední korespondence, argumentace posuzovaného a z vlastního vyšetření posuzovaného. Objektivizaci stavu v uvedených posudcích a v dokumentaci pokládá za dostačující k vytvoření posudkového závěru. Jelikož posudky jsou dostupné všem stranám, neuvádí, až na výjimky výpisy z uvedené lékařské dokumentace a odkazuje na posudky ze PK MPSV Brno a velmi podrobný znalecký posudek MUDr. K. Oproti uvedeným posudkům vychází navíc pouze z dokumentace vzniklé po datu zhotovení uvedených posudků z oblasti psychiatrie, gastrologie a chirurgie. Posudkové závěry v posudcích ve smyslu uvedené kapitoly i položky rozhodného onemocnění nepovažuje za plně kompatibilní s výjimečným a atypickým postižením posuzovaného. Použít srovnání s jiným onemocněním či postižením v dané situaci lze hodnotit jako správné, ale hledat rozhodné postižení v kap. XI je složité, neboť je obtížné určit postižení, které je nejvýznamnější. Nelze hovořit o izolovaném postižení jednoho orgánu, ale o mnohočetném postižení, tj. jícnu, žaludku, okolí přilehlých orgánů, absces, srůsty s jaterním lalokem, ztráta sleziny i postižení určité oblasti bránice. Je zasažena určitá oblast dutiny břišní, méně i oblast dutiny hrudní a postižení je třeba hodnotit jako postižení funkčního celku celé oblasti. Soubor všech hlavních funkčních poruch nelze adekvátně stanovit podle kap. XI, za přesnější považuje zařazení do kap. XV, označené funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích, položka 5 funkční poruchy po úrazech břicha, nitrobřišních orgánů, ledvin, písm. c) těžká porucha. Avšak za účelem omezení předpokládané nesouhlasné argumentace oponentů posudku spojeného s možnými komplikacemi u soudního jednání se ve svém závěru přidržel zařazení onemocnění posuzovaného do kapitoly i položky tak, jak stanovují vypracované posudky (mimo OSSZ Kroměříž). Shodně s posudky akceptuje pokles pracovní schopnosti pro stenózu jícnu o 50%, kdy spodní hranice procentního rozmezí je posudky určena mimo jiné též pro stabilizaci stavu. Nesouhlasí ale se stanovenou celkovou výší poklesu pracovní schopnosti, kde s ohledem na další onemocnění navyšuje pokles na horní hranici rozmezí daného příslušnou položkou, čímž celkový pokles pracovní schopnosti činí 70%. Ke stenóze jícnu je třeba vzít v úvahu další postižení, tj. refluxní chorobu jícnu a refluxní ezofagiditu, jež sama o sobě by dosahovala minimálně 30% poklesu pracovní schopnosti, hiátová hernie 35%, divertikl jícnu minimálně 20%, ale spíše 35 – 50% a pokud k tomuto výčtu přidá ztrátu sleziny, která je hodnocena 10%, bronchiální astma 5-10%, masivní srůsty žaludku s levým jaterním lalokem a bránicí a psychické onemocnění prokázané k datu napadeného rozhodnutí, lze stav hodnotit poklesem 15% – 20% a vezme- li v úvahu nejistou prognózu dalšího vývoje postižení zažívacího traktu, dospívá k závěru, že navýšení poklesu pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezení má prokázané objektivní důchody. Navýšení o 10 procentních bodů považuje za nedostatečné. Poznamenal, že k datu napadeného rozhodnutí nebylo možné důvodně považovat zdravotní stav za příznivě stabilizovaný, celkový průběh onemocnění je hodnocen po časových intervalech a vykazoval nepříznivý progres. Nedůvodně optimistické je předpokládat dlouhodobě setrvání zdravotního stavu na zjištěné úrovni, či jeho případné zlepšení. Z doložené dokumentace k datu napadeného rozhodnutí důvodně vyplývala nutnost předpokládat trvání a progresi obtíží, k čemuž fakticky došlo, neboť stav od doby napadeného rozhodnutí do současnosti vykázal další zhoršení. Uvedené vyplývá z lékařské zprávy MUDr. A. z února 2014, tam uvedená indikace k operaci byla dána výlučně zhoršením zdravotního stavu a z vývoje postižení lze usuzovat, že v budoucnu bude posuzovaný dříve či později nucen z důvodu zhoršení potíží ji podstoupit, ač se tomu dosud brání. Nestabilitu zdravotního stavu z dlouhodobého hlediska lze prokázat i dle psychiatrických závěrů, kdy v roce 2013 je stav hodnocen jako středně těžká depresivní fáze a podle psychiatrické zprávy ze dne 3.7.2014 je stav hodnocen jako těžká forma neurastenie s úzkostně depresivní složkou při somatické komorbiditě. Z medicínského hlediska je posuzovaný na svůj zdravotní stav částečně adaptovaný ve smyslu zmírňování svých obtíží, dodržováním léčebného režimu. Není ale adaptovaný ve smyslu definice pro adaptaci dle důchodového zákona, tj. schopnosti vykonávat výdělečnou činnost. Dále znalec popisuje každodenní klinické obtíže posuzovaného, které získal z údajů samotného posuzovaného (noční prožitky, fungování přes den, příjem potravy), přičemž tyto chronické potíže byly k datu napadeného rozhodnutí mírnější než v současnosti. Podle znalce zdravotní stav posuzovaného nepříznivě ovlivňuje pracovní schopnosti, stav byl přítomen k datu napadeného rozhodnutí a trvá i v současnosti, zdravotní stav nelze považovat za stabilizovaný, výdělečná činnost by vedla ke zhoršení zdravotní stavu i při dodržení léčby a pracovních omezení. Není na svůj zdravotní stav adaptovaný. K datu rozhodnutí i v současné době není schopen pracovní činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. K datu vydání napadeného rozhodnutí (4.6.2012) byl posuzovaný invalidní, šlo o trvání invalidity třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění a uvedený stav trval i k datu vydání druhostupňového rozhodnutí 31.7.2012. Míra poklesu pracovní schopnosti činila podle kap. XI, oddíl A, položka 7, psím. c) přílohy k vyhlášce 70% a zdravotní stav odůvodňuje podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky navýšení poklesu pracovní schopnosti o 10% na celkových 80%. Za daného důkazního stavu ve věci – dvěma posudky MUDr. K. stanovená míra poklesu pracovní schopnost ve výši 60% a posudkem MUDr. L. stanovená míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 80%, soud rozhodl vyžádat revizní posudek Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, znaleckým ústavem, obor zdravotnictví zapsaným v seznamu znalců z oboru posudkového lékařství. Revizní posudek měl být vypracován k posudkům PM MPSV v Brně ze dne 23.1.2013, posudkům znalce MUDr. K. ze dne 20.7.2013 a 2.2.2014 a MUDr. L. ze dne 22.9.2014. Ustanovený znalec podáním došlým soudu 3.2.2015 požádal soud o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek, neboť MUDr. K. je lektorem katedry posudkového lékařství IPVZ, zajišťuje výuku a je členem atestační komise. Soud proto přistoupil k novému ustanovení znalce z oboru posudkového lékařství a ustanovil Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Uvedený znalecký ústav oznámil soudu, že nastaly skutečnosti, pro které je v této věci vyloučen z funkce znalce, neboť lze mít pro jeho poměr k věci a k účastníkům pochybnosti o jeho nepodjatosti. Znalecký ústav dlouhodobě a úzce spolupracuje s MUDr. M., zaměstnankyní ČSSZ, a proto navrhl, aby byl z podání ústavního posudku v této věci vyloučen. Dne 25.2.2015 vznesl námitku podjatosti znaleckého ústavu sám žalobce a k osobě znalce MUDr. K., který má být lektorem katedry posudkového lékařství IPVS a zajišťuje výuku posudkových lékařů, žalobce doplnil absenci faktu, že vedoucím katedry posudkového lékařství IPVZ je MUDr. B., který je mj. ředitelem odboru vzdělávání a právní agendy LPS, pracující pro ČSSZ v Praze. Z uvedeného dovozuje, že zaměstnanci institutu IPVZ se sídlem v Praze a VFN se sídlem v Praze jsou v přímé vazbě s žalovanou ČSSZ a lze namítat, že se v rámci této instituce osobně znají a je důvodné se domnívat, že je zde i přímá vazba na MUDr. K. Podání posudku by bylo nejen nekorektní, ale i v rozporu s platnou legislativou. Na základě toho se žalobce podáním došlým soudu 25.2.2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalované z 31.7.2012, protože posudky byly sestaveny v rozporu s platnou legislativou a vyhláškou i v rozporu s přílohou výše citované vyhlášky. Posudky mají nedostatky, jsou nepřesvědčivé, neúplné. Na znalecký posudek a doplněk znaleckého posudku MUDr. K. nemůže být pohlíženo ani jako na listinný důkaz, neboť trpí vadami a měl by ho soud vyřadit z dokazování. Vady pak je nutno odstranit jinak a to opatřením nového znaleckého posudku zpracovaného jiným znalcem, kterým je znalecký posudek znalce MUDr. L., předložený soudu, který vycházel z celkové zdravotnické dokumentace a splňuje všechny právnické náležitosti. Jasně a srozumitelně popisuje, jak určil rozhodné onemocnění, je v souladu s vyhláškou, popisuje další postižení, která byla brána v úvahu, hodnotí je podle přílohy k vyhlášce, a proto je zcela jasně a srozumitelně popsáno hodnocení DNZS. Znalec se také vyjadřuje k otázce destabilizace zdravotního stavu s ohledem na lékařskou dokumentaci, která popisuje progresi zdravotních potíží. Podle žalobce za této situace je revizní znalecký posudek nadbytečný a v případě, pokud má soud pochybnosti o znaleckém posudku znalce MUDr. L., lze znalce vyslechnout. Žalovaná za dobu řízení nepředložila posudek, který by obstál, MUDr. K. předložil posudky v rozporu s platnou legislativou, což je soudu jistě známo, navíc byl žádán, aby tyto posudky vyřadil, aby v případu nefigurovaly a neměly žádnou důkazní sílu. Vady těchto posudků byly odstraněny opatřením nového znaleckého posudku zpracovaného jiným znalcem MUDr. L., který je kvalitní, přesvědčivý, závěry logicky odůvodněny, podloženy obsahem nálezů. V plném rozsahu odpovídá na dotaz soudu. K jednání 12.5.2015 soud předvolal znalce oba znalce za účelem přípravy k jednání jim předložil námitky žalobce ze dne 15.9.2014 ke všem posudkům, tj. vypracovaným v rámci LPS ČSSZ a MPSV a znaleckým posudkům znalce MUDr. K., MUDr. K. pak znalecký posudek MUDr. L. a podání žalobce ze dne 25.2.2015 a 25.3.2015. Jednání 12.5.2015 bylo odvoláno z důvodu nepřítomnosti soudkyně a nově nařízeno na 9.6.2015, při němž byli vyslechnuti shora uvedení znalci. Znalec MUDr. V. L. uvedl, že ze znaleckého posudku MUDr. Z. K. ze dne 20.7.2013, který dostatečně objektivizuje zdravotní stav žalobce, vycházel při vypracování svého posudku, znalce nezná. Ve svém znaleckém posudku uváděný váhový úbytek 10 kg v září 2014 neměl možnost objektivizovat, zhoršení polykacích potíží od počátku roku 2013 jsou subjektivně udávané potíže, které uvedl žalobce ve svých anamnestických údajích, a které potvrzují vyšetření jícnu z května 2013. Setrval na svém hodnocení všech posudků, které byly vypracovány ke zdravotnímu stavu žalobce a poklesu pracovní schopnosti, a i když by sám zvolil kap. XI, nakonec se rozhodl pro zařazení zdravotního postižení do kap. XI, vzhledem k předpokladu dalších složitostí a pro omezení třecích ploch. Stenóza jícnu způsobuje pokles pracovní schopnosti o 50%, z důvodu ostatních onemocnění, z nichž některá by sama o sobě způsobila invaliditu prvního až druhého stupně, považuje za důvodné provést navýšení na horní hranici procentního rozmezí příslušné položky. Zdravotní stav vykazuje v celém období jistou dynamiku, nedošlo k tomu, že by po zákrocích zůstal stabilizovaný. Domnívá se, že by dospěl ke stejnému závěru, při posuzování zdravotního stavu žalobce ke dni vydání rozhodnutí, pokud by vypracovával posudek v tomto období proto, že lze předpokládat trvání a progrese obtíží, protože ve zdravotním stavu žalobce se v letech 2005 – 2012 neustále něco dělo. K datu napadeného rozhodnutí zdravotní stav nebyl ukončený a stabilizovaný, což prokazuje jeho vývoj po roce 2012. Rovněž nastala progrese psychických potíží. Domnívá se, že u žalobce jde po somatické stránce o vrozenou méněcennost tkání, proto došlo k mnohačetným komplikacím mající příčinu v uvedené méněcennosti. Psychické potíže vyplývají ze somatického stavu po prodělaném a z nejisté prognózy. V době rozhodné nebyl dlouho po poslední operaci, tudíž došlo k určitému zlepšení při kolísavém stavu. Seznámil se se všemi námitkami k posudkům, pokud se týká hodnocení, provedl je sám v souladu s posudky a to podle kap. XI, oddíl A, položka 7, protože toto podřazení je správné včetně objektivizace zdravotního stavu. Jediná výtka je chybný posudkový závěr ve smyslu procentního navýšení, když 10% je nedostačujících, proto sám zvolil horní hranici rozpětí a při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti vzal v úvahu celkový vývoj a prognózu zdravotního stavu. Snížení stupně invalidity v roce 2012 považuje za necitlivý zásah. Sám by invaliditu třetího stupně prodloužil o rok, pokud by byl předpoklad příznivé stabilizace. Znalec MUDr. Z. K. setrval na vypracovaném posudku i jeho doplňku, ke zpracování znaleckého posudku prostudoval kompletní zdravotní dokumentaci včetně té, kterou mu předložil sám žalobce, což konkrétně uvádí na str. 89 - 91 posudku a tudíž tvrzení opaku žalobcem není pravdivé. Šlo ale o dokumentaci v podstatě po době rozhodné, kterou z části při svém posouzení zohlednil. Klinicky žalobce vyšetřil dne 12.7.2013, kdy využil svou základní lékařskou odbornost vnitřního lékařství, pro které má atestaci druhého stupně. Znaleckou odbornost má i z oboru interního lékařství. Žalobce velmi podrobně vyšetřil v přítomnosti vrchní sestry a podařilo se s žalobcem navázat otevřený, vstřícný a plně spolupracující kontakt, při němž byl seznámen s rodinnou situací žalobce v době jeho nemoci i nemoci manželky, což vyvrací tvrzení, že by měl být podjatý a přebírat závěry předchozích posudků lékařů. Tyto posudky kriticky zhodnotil, zejména v otázce navýšení míry poklesu schopnosti v rámci položky o 10%, které podle § 3 vyhl. není možné. Posouzení zjištěného zdravotního stavu provedl v souladu s vyhláškou, kde v kap. XI, oddílu A, položka 7c je stanoveno 7 kritérií, která při posuzování zdravotního stavu musí být dodržena, tj. těžká překážka příjmu potravy, zvracení, aspirace, malnutrice, významný pokles hmotnosti, těžké snížení celkové výkonnosti, kdy některé denní aktivity jsou omezeny. V době rozhodné pro posouzení nedošlo k významné změně zdravotního stavu, žalobce v té době nenaplňoval všechna kritéria, tudíž nemohlo dojít k hodnocení při horní hranici stanoveného rozmezí, konkrétně 70%. Jako první při znaleckém zkoumání zjistil zdravotní stav žalobce v takovém rozsahu, že mohl provést hodnocení pro základní onemocnění v polovině rozmezí, tj. 60%. To bylo významné pro budoucí posouzení, neboť umožnil následně posuzujícím lékařům provést hodnocení na horní hranici rozmezí. Měl k dispozici psychiatrický nález z 28.1.2013 po době rozhodné, kdy ošetřující lékařka stanovila u žalobce diagnózu středně těžká depresivní fáze při závažné somatické komorbiditě a nasadila léčbu. Uvedené psychiatrické vyšetření žalobce vyhledal, ale až s odstupem dvou a půl roku, což sama lékařka uvedla a pokud žalobce tvrdí, že mu předepisovala léky ošetřující neuroložka, ze zdravotní dokumentace zjistil, že za období dvou a půl roku mu byl předepsán ordinovaný lék v počtu 30-ti tablet pouze jednou. Na podkladě tohoto lékařského nálezu by bylo pravděpodobně možné hodnotit v budoucnu pokles pracovní schopnosti na horní hranici 70%. Doporučil žalobci podání nové žádosti. Onemocnění, kterými žalobce trpí nelze posuzovat jednotlivě, neboť by to bylo v neprospěch žalobce. Zdravotní stav žalobce byl v době rozhodné v létě 2012 stabilizován. Do určité míry se se znalcem MUDr. L. neliší, pokud se týká jeho znaleckého posudku, liší se s ním v době rozhodné, neboť posuzoval zdravotní stav v době rozhodné, kdežto znalec MUDr. L. odkazuje na zprávy po době rozhodné z roku 2014. Výhrada spočívala také v tom, že se neřídí kritérii uvedenými v položce 7c, což jsou posudková hlediska a nemůže argumentovat souběhem postižení dolní části jícnu. Např. pokud se týká hmotnosti v ordinaci zjistil hmotnost a porovnal ji s hmotností zjištěnou v posudkové komisi a byla stejná i za situace, že uvedené zjišťoval prakticky rok po době rozhodné. K dotazu žalobce znalec uvedl, že rozhodující příčinu DNZS stanovil postižení dolní části jícnu, kdy by se určila dilatace jícnu způsobena stenózou, tak by postižení dolního jícnu bylo možné hodnotit max. 10% a to pouze tehdy, kdyby dilatace jícnu byla hodnocena na horním rozmezí a nešlo by použít další doprovodná onemocnění. Teoreticky, kdy by měl být zdravotní stav posuzován, jak uvádí žalobce a hodnocen podle položky 7c, nemohl žalobce naplnit posudková kritéria uvedená v položce 7c. Pět onemocnění uvedených žalobcem nemohl hodnotit při horní hranici procentního rozmezí, neboť nebyla splněna posudková kritéria v položce 7c a žalobce nemá pravdu, že znalec hodnotil stenózu jícnu při dolní hranici procentního rozmezí, ale hodnotil jí ve středu procentního rozmezí s přihlédnutím ke všem postižením. Zbývající onemocnění by zohledňoval v případě navýšení poklesu pracovní schopnosti, nad horní hranici stanoveného rozmezí. 60% poklesem zhodnotil postižení jícnu a ostatních doprovodných onemocnění a částečně přihlédl ke zprávám po datu vydání rozhodnutí. Jednání odročené na 30.6.2015 soud z důvodu nástupu lázeňské péče žalobce a z důvodu čerpání dovolené doprovodu žalobce v srpnu odročil na žádost žalobce na 8.9.2015. Dne 14.7.2015 oznámila Mgr. Karolína Černá převzetí právního zastoupení a doložila plnou moc ze dne 7.7.2015. Jednání nařízené na 8.9.2015 bylo odročeno na 15.9.2015. V mezidobí 8.7.2015 žalobce opětovně vznesl námitku proti posudku soudního znalce, dne 4.9.2015 námitku podjatosti soudního znalce, neboť znalec měl k 20.7.2013 poměr k ČSSZ, neboť měl ekonomickou vazbu na IPVZ Praha, katedru posudkového lékařství vedenou MUDr. J. B., ředitelem odboru vzdělávání a právní agendy LPS u žalované ČSSZ. Dne 4.9.2015 předložil žalobce námitku neúplnosti posudku soudního znalce MUDr. K.. Dále sdělil soudu sociální dopad snížení invalidity. Dne 7.9.2019 oznámila stávající zástupkyně odvolání plné moci a téhož dne oznámil převzetí právního zastoupení advokát Mgr. T. Š., které doplnil předložením plné moci ze dne 4.9.2015. Dne 11.9.2015 žalobce předložil námitky proti obsahu protokolu o jednání ze dne 9.6.2015 vztahující se k výpovědi soudního znalce MUDr. Z. K. Při jednání dne 15.9.2015 vznesl zást. žalobce námitku ve vztahu k posudku ze dne 23.1.2013 k obsazení posudkového orgánu, neboť v komisi nezasedal jako další lékař s odborností gastroenterologa, neboť u další lékařky je uvedeno interní lékařství. Uvedené vyplývá z judikátu NSS sp. zn. 4 Ads 83/2013. Zástupce žalobce předložil soudu závěrečný návrh v písemném vyhotovení, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Jednání bylo odročeno na 25.9.2015 za účelem vyhlášení rozsudku. V závěrečném návrhu zástupce žalobce uvedl, že účelem řízení není zhodnotit zdravotní stav žalobce, ale posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí, případně vady řízení, které rozhodnutí předcházely. Žalobce konkrétně uplatnil námitky týkající se nezákonnosti napadeného rozhodnutí a vad řízení, neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu, odborně nesprávné posouzení zdravotního postižení a nesprávné složení posudkové komise. Dovolává se ust. § 1 odst. 2 vyhlášky, § 2 odst. 3 vyhlášky a uvádí, že posudek OSSZ a v námitkovém řízení byly vyhotoveny v rozporu s pravidly v těchto ustanoveních uvedeny včetně posudku PK MPSV v Brně a znaleckých posudků MUDr. K. Pouze ve znaleckém posudku znalce MUDr. L. ze dne 22.9.2014 byla stanovena rozhodující příčina DNZS, podle níž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Uvedené způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a je důvodem pro jeho zrušení soudem. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního postižení způsobené nezohledněním všech zdravotních postižení je vadou řízení mající za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a tím nesprávné posouzení zákonných podmínek stupně invalidity. V následující části závěrečného návrhu žalobce vytýká jednotlivým posudkům vady, v podstatě všem, že vychází pouze z fragmentů zdravotnické dokumentace, nebyl brán zřetel na závažnost vlivu ostatních zdravotních postižení a došlo v rozporu s vyhláškou k navýšení spodní hranice z 50% na 60%. Znaleckému posudku MUDr. K. vytýká nevyžádání zdravotnické dokumentace MUDr. A. a chirurga MUDr. U. Nebylo stanoveno rozhodující zdravotní postižení, nebyl brát zřetel k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Znalec stanovil zdravotní postižení odpovídající benigní stenóze jícnu, která se ve zdravotnické dokumentaci neuvádí, se stenózou fundoplikační manžetou, je pouze funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Při určení míry poklesu nelze bez dalšího aplikovat jednotlivé podbody tohoto postižení. V posudcích chybí pracovní rekomandace a posudky zpracované na základné neúplné zdravotnické dokumentace postupem v rozporu se zákonem i při určování procentní míry poklesu pracovní schopnosti nemohou být podkladem pro rozhodnutí soudu. Znalecký posudek MUDr. L. naopak vychází nejen z kompletní zdravotnické dokumentace, ale i obsahu celého spisu a určení procentní míry poklesu bylo provedeno v souladu se zákonem a znalecký posudek odpovídá požadavkům judikatury NSS na úplné a přesvědčivé posouzení zdravotního postižení. MUDr. L. jako rozhodující příčinu DNZS stanovil stenózu jícnu s mírou poklesu pracovní schopnosti o 50%, kterou se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení navýšil na horní hranici 70% a shledal i důvod pro zvýšení horní hranice o dalších 10%. MUDr. L. přihlédl k refluxní chorobě jícnu a refluxní azofagitidě, hiátové hernii, divertiklu jícnu, ztrátě sleziny, bronchiálnímu astmatu, neurotické poruše. Dále uvedl, že zdravotní stav není stabilizovaný, žalobce na něho není adaptovaný. Započetí výdělečné činnosti by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu. Podobné závěry prezentuje MUDr. A. ve svých zprávách, který žalobce léčí od roku 2005 a má nejrozsáhlejší informace o zdravotním stavu žalobce, zejména když jde o postižení vnitřní v oblasti břišních orgánů a tento lékař osobně prováděl všechny operační výkony u žalobce. Žalobce doplnil, že od roku 2012 do současné doby dochází k další progresi zdravotních potíží, stejně tomu bylo v letech 2009 – 2012 a upozornil, že oproti předchozímu posudku o invaliditě nedošlo ke zlepšení ani ke stabilizaci jeho stavu, naopak se objevila další postižení, která mění situaci a vedou ke zhoršení zdravotního stavu žalobce. Ignorováním zdravotního stavu žalobce a přiznáním invalidního důchodu pouze druhého stupně, je žalobce vystaven stavu hmotné nouze, zhoršování situace jeho rodiny, což neodpovídá žití v sociálním státě. I kdyby žalobce vyhledal zaměstnání podle představ žalované, vystavil by se nadměrnému riziku zhoršení zdravotního stavu. Soud rozhodl o žalobě po zhodnocení důkazů jím vyžádaných a předložených žalobcem takto. Na základě žaloby žalobce ze dne 2.10.2012 proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.6.2012 – zde je nutno uvést, že soud přezkoumává rozhodnutí o námitkách, tudíž v žalobě mělo být správně uvedeno rozhodnutí žalované ze dne 31.7.2012. Vzhledem k tomu, že žalobce k žalobě rozhodnutí ze dne 31.7.2012 připojil, soud žalobu neodmítl ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 68 písm. e) s.ř.s. a přijal ji k rozhodnutí. Soud předně předesílá a zdůrazňuje, že ač o žalobě rozhoduje po třech letech od jejího podání a vydání napadeného rozhodnutí stále platí, že pro posouzení žaloby a jím napadeného rozhodnutí žalované je rozhodující datum vydání napadeného rozhodnutí 31.7.2012. K tomuto dni byl zjišťován, přezkoumáván a hodnocen zdravotní stav žalobce za účelem zjištění, v jakém rozsahu DNZS způsobuje pokles pracovní schopnosti, a tudíž o jaký stupeň invalidity k rozhodnému dni se jedná. Soud vyžádal proto posudek PK MPSV v Brně, který byl vypracován dne 23.1.2013, při zasedání komise byl žalobce přítomen. Tento posudek soud podrobně interpretoval v rozsudku shora. Dle jeho obsahu posudková komise zhodnotila veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci vztahující se ke stěžejnímu onemocnění žalobce od roku 2005 až do doby svého posouzení, stran dalších zdravotních postižení uvedených v diagnostickém souhrnu za dobu před vydáním napadeného rozhodnutí rovněž do doby posuzování (plicní nález z 3.1.2013). Uvedený vypracovaný posudek soud hodnotí jako standardně vypracovaný posudek o zdravotním stavu posuzovaného, je podrobný, než znalecký posudek. V posudku PK MPSV se posudková komise zabývala vývojem zdravotního stavu posuzovaného od roku 2005, vyjádřila své kladné stanovisko k posouzení zdravotního stavu lékařem OSSZ Kroměříž dne 7.4.2008, kritické stanovisko ke kontrolnímu lékařskému posouzení lékařem OSSZ Kroměříž dne 10.11.2009 z důvodu absence řádného posouzení zdravotního stavu v posudku a navíc vzhledem ke stanovení platnosti tohoto posudku na dobu tří let a celkově uvedený posudek posoudila jako posudkový omyl. Pokud se týká posouzení lékařem OSSZ Kroměříž dne 18.5.2012 vyjádřila shodu v uznání druhého stupně invalidity a pak shodu se vstřícným hodnocením a výsledkem posouzení lékařem oddělení námitkové a odvolací agendy LPS ČSSZ ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a zařazením zdravotního postižení dle platné přílohy k vyhlášce. Jako rozhodující příčinu posudková komise stanovila poruchu pasáže jícnu s překážkou příjmu potravy na podkladě stenózy jako residuální nález po mnoha operačních zákrocích v dané oblasti, jako komplikaci po recidivujících abscesech v oblasti mediastina a stavu po operaci hiátové hernie s fundoplikací. Uvedené zdravotní postižení podle komise je nejvíce srovnatelné s postižením v kap. XI, oddíl A, položka 7c přílohy k vyhl., pro které je stanoveno rozmezí 50% - 70%. Zhodnotila poruchu příjmu potravy s nutností konzumace po malých dávkách, jídla více krát denně, zvracení až vykašlávání stravy, což však nezpůsobuje významný pokles hmotnosti s malnutricí, neboť váhově je stav dlouhodobě stabilní, aktuálně mírná nadváha. Nebyla detekována ani karence životně důležitých komponentů dodávaných do organismu stravou, pokles celkové výkonnosti nelze považovat za těžký, i když některé denní aktivity mohou být redukovány. Uvedený zdravotní stav je od posledního posudkového zhodnocení v roce 2009 z hlediska posudkového stabilizovaný jako důsledek opakujících se abscesů zůstal v původní lokalizaci pseudodivertikl. Funkční postižení komise hodnotila dolní sazbou uvedeného rozmezí, tj. 50% a z důvodu dalších onemocnění, která se na zdravotním stavu podílí, stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti podle § 2 odst. 3 na výši 60%, když pro aplikaci § 3 a § 4 vyhlášky neshledala objektivní důvody. Posudková komise dále v posudku zaujala stanovisko k námitkám k žalobě. Ohledně vlivu stupně vzdělání předchozího pracovního zařazení na posuzování zdravotního stavu ve věci invalidity se odvolala na ust. § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Uvedená komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí dne 31.7.2012 byl posuzovaný invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a šlo o invaliditu druhého stupně. Kriticky se znalec ve znaleckém posudku vyjádřil k závěru komise ve vztahu k průchodnosti jícnu, kdy komise na základě konstatování provádění vyšetřování RTG pasáží jícnu konstatovala, že jícen je volně průchodný pro endoskop, tudíž i pro přijímanou stravu s tím, že stav ale vyžaduje úpravu stravovacích návyků. Vzhledem k nesouhlasu žalobce s uvedeným posudkem, který písemně předložil dne 19.2.2013 se žalobce ze čtyř možných způsobů dalšího posouzení zdravotního stavu rozhodl pro vypracování znaleckého posudku znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství se specializací interna a vymínil si, aby uvedený znalec nepodléhal MPSV ČR. Uvedené požadavky v seznamu znalců splňoval znalec MUDr. Z. K., kterého soud ustanovil a vůči němuž nevznesl žalobce žádné připomínky a námitky v dané lhůtě, a proto nevyvstala překážka, aby tento znalec vypracoval požadovaný znalecký posudek. Posudek vypracoval dne 20.7.2013, doručil soudu dne 31.7.2013 a obsah uvedeného posudku soud podrobně ve svém rozsudku shora uvádí. Jde o velmi rozsáhlý znalecký posudek, v němž znalec podrobně popsal vývoj zdravotního stavu a učinil lékařská hodnocení na základě lékařských nálezů, které měl k dispozici k jeho vypracování. Z hlediska úplnosti zjištění zdravotního stavu se žalobce kladně vyjádřil při jednání 7.1.2014, tj. v době, kdy uvedený znalecký posudek měl k dispozici k prostudování od doby doručení, tj. 26.8.2013. Jedinou pochybnost vznesl žalobce vůči tomu, že se zhoršení zdravotního stavu nepromítlo do posudkového zhodnocení, když k němu došlo v červenci roku 2012, jak vyplývá z lékařského nálezu vystaveného dne 27.7.2012. Pokud se týká zhodnocení uvedeného posudku, soud předesílá, že uvedený znalecký posudek splňuje všechna kritéria kladená na úplné zjištění zdravotního stavu, posouzení zdravotního stavu a posudkové zhodnocení. Znalec ve znaleckém posudku uvádí a cituje všechny dostupné lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce od jeho dětství, vyjádřil se k námitkám žalobce k posouzení zdravotního stavu žalobce v rámci provedených KLP od roku 2008 do roku 2012. Zaujal stanoviska k jednotlivým KLP, zhodnotil posudek vypracovaný v námitkovém řízení lékařkou LPS ČSSZ dne 24.7.2012 a vyjádřil se ke všem námitkám vzneseným žalobcem jak v žalobě, tak i k posudku MPSV v Brně ze dne 23.1.2013. Znalec provedl vlastní objektivní vyšetření zdravotního stavu žalobce, seznámil se s lékařskou dokumentací, kterou při tomto vyšetření žalobce předložil, ač se jednalo vesměs o zdravotní dokumentaci z období po době rozhodné, tj. po 31.7.2012. S vyšetřením žalobce vyslovil souhlas a k osobě znalce ani jeho odbornosti neměl výhrad. Jako rozhodující příčinu DNZS s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu KLP 18.5.2012 i ke dni 4.6.2012 stanovil dilataci distálního jícnu způsobenou pravděpodobně stenózou fundoplikační manžetou a spoluúčastí funkční stenózy s těžkou poruchou pasáže jícnem a průchodu potravy do žaludku, výraznými subjektivními potížemi a doprovodnou psychosomatizací, reflexní nemoc jícnu jako stavu po operační revizi 27.1.2010, ezofagititu II. stupně s recidivujícími slizničními erozemi, hiátová hernie s opakovanými neúspěšnými repozicemi trvající při popraskání stehů hiatoplastiky a pseudodivertikl distálního jícnu naléhající na levou síň srdeční, jakožto následek po abscesu stěny jícnu, vše jako následky proběhlých recidivujících abscesů řešené radikálně i konzervativně, stejně jako vzniklé komplikace při jejich řešení. Z dalších onemocnění v době rozhodné byla posudkově významné bronchiální astma a stav po provedené splenektomii. Ostatní zjištěná onemocnění a poruchy zdravotního stavu nebyly v době rozhodné pro posouzení posudkově významné. Rozhodující zdravotní postižení podle znalce odpovídá zdravotnímu postižení v kap. XI, oddíl A, položka 7c přílohy k vyhl., kde je stanoveno procentní rozmezí 50% - 70%, pro zjištěný rozsah postižení je provedeno hodnocení při střední hranici stanoveného rozmezí 60%. Při rigidním posouzení vzhledem k absenci malnutrice, významného poklesu hmotnosti by bylo hodnocení při dolní hranici rozmezí, tj. 50%, ale vzhledem k tomu, že dopady uvedených postižení na pracovní schopnost žalobce pro těžkou poruchu příjmu potravy, poruchu spánku dosahují těžkého snížení celkové výkonnosti a podstatného omezení některých denních aktivit považuje za odůvodněné provést hodnocení poklesu ve výši 60%, v němž je přihlédnuto k dalším onemocněním a poruchám zdravotního stavu žalobce včetně dosaženého vzdělání, zkušeností a schopností. Navýšení podle § 3 nelze uplatnit a uzavřel, že se jedná o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Znalec se dále ve znaleckém posudku vyjádřil k obsáhlým a opakovaně uváděným námitkám žalobce, které se prolínají, a kterými se v posudku podrobně zabýval. K námitkám při jednání u soudu 19.2.2013 vzneseným k provedeným KLP lékařem OSSZ Kroměříž zaujal stanovisko a to pozitivní posouzení 25.4.2008, negativní posouzení 10.11.2009, které označuje jako nezvyklé z důvodu absence posudkového zhodnocení v posudku a jakékoliv zdravotní dokumentace k uvedenému posudku. Vyjádřil se k nesprávnému posouzení zdravotního stavu, resp. rozhodující zařazení příčiny DNZS pod příslušnou kapitolu přílohy k vyhlášce lékařem OSSZ při KLP 18.5.2012 a stejně jako při této KLP i při posouzení zdravotního stavu v námitkovém řízení 24.7.2012 učinil výtku nepřítomnosti posuzovaného při posouzení zdravotního stavu. Pokud se týká psychiatrické péče, kde měl k dispozici lékařskou zprávu ze dne 28.1.2013, konstatoval lékařkou uvedené ojedinělé vyšetření od roku 2009, tj. s odstupem dvou a půl let a vyvrátil tvrzení žalobce, že psychiatrickou medikaci mu předepisovala lékařka neurologické ambulance, neboť v její dokumentaci zjistil od roku 2009 do roku 2013 pouze jeden předpis léku v listopadu 2012. Ve znalecké posudku znalec ovšem také uvedl, že v roce 2013 došlo ke zhoršení zdravotního stavu z důvodu diagnostikování středně těžké depresivní fáze při závažné somatické komorbiditě a neurastenicko depresivního syndromu u disponované osobnosti, progrese subjektivních dechových obtíží, prodělání blíže neurčených infektů s nutností opakované antibiotické léčby a posléze i subjektivní zhoršení stěžejních zažívacích obtíží při příjmu potravy a tekutin. Ovšem tyto nově zjištěné skutečnosti nemohly být při znaleckém posouzení zohledněny, protože spadají do období po době rozhodné pro posouzení. Vzhledem k tomu, že znalec MUDr. K. vypracoval znalecký posudek k datu 4.6.2012 (vydání prvostupňového rozhodnutí), ale rozhodující je datum vydání rozhodnutí žalovanou 31.7.2012 a žalobce při jednání dne 19.1.2013 uvedl zhoršení zdravotního stavu, které se promítlo do lékařského nálezu ze dne 27.7.2012, tedy v době před vydáním napadeného rozhodnutí, soud vyžádal od znalce doplňující posudek s tím, aby zhodnotil zdravotní stav v mezidobí vydání prvostupňového rozhodnutí 4.6.2012 a vydání rozhodnutí žalované 31.7.2012 s tím, aby znalec uvedl, kdy nastalo ono ve znaleckém posudku sdělené zhoršení zdravotního stavu žalobce. Po opětovném zhodnocení zdravotního stavu na základě lékařských zpráv vystavených v uvedeném mezidobí 25.6.2012 a 27.7.2012 znalec dospěl k závěru, že ke dni 31.7.2012 jde o stejnou rozhodující příčinu DNZS jako v posudku ze dne 20.7.2013 včetně dalších zjištěných onemocnění, setrval na stanovení míry poklesu pracovní schopnosti podle kap. XI, oddíl A položka 7c ve výši 60% a uvedl, že v mezidobí od 4.6.2012 do 31.7.2012 nedošlo na podkladě znalci předložené zdravotnické dokumentace ve vývoji zdravotního stavu k žádné posudkově významné změně, která by byla důvodem jiného hodnocení poklesu pracovní schopnosti, než jak byl hodnocen ke dni 4.6.2012. Pokud se týká horšení zdravotního stavu, jde o zhoršení psychického onemocnění, které nelze dávat do jednoznačné příčinné souvislosti se základním invalidizujícím onemocněním, protože zde nepochybně působí řada jiných příčin. Z výsledků gastroenterologických vyšetření provedených v druhé polovině roku 2012 a v roce 2013 pak nevyplývá u žalobce objektivně prokázané zhoršení jeho základního invalidizujícího onemocnění. Znalec MUDr. V. L. ve znaleckém posudku ze dne 22.9.2014, tj. vypracovaném dva roky po vydání napadeného rozhodnutí zaujal stanovisko k posudku PK MPSV v Brně ze dne 23.1.2013 takové, že tento posudek dostatečně objektivizuje zdravotní stav a má shodný posudkový závěr jako posudek v námitkovém řízení ze dne 25.7.2012. Ke znaleckému posudku MUDr. Z. K. ze dne 20.7.2013 uvedl, že je velmi podrobný, dostatečně objektivizující zdravotní stav se závěrem shodným jako posudky ze dne 23.1.2013 a 25.7.2012. Při vlastním vyšetření posuzovaného zjišťoval názor posuzovaného, jaký je důvod neschopnosti docházet do zaměstnání ani na částečný úvazek, mimo jiné posuzovaný uvedl, že za poslední rok zhubl 8 – 10 kg na váhu 82 kg. Jak vyplývá z výpovědi znalce, uvedené žádným způsobem neobjektivizoval, aktuální váhu posuzovaného sám nezjišťoval. Dále ve znaleckém posudku znalec popsal zdravotní stav žalobce až do poloviny roku 2012 a zejména pak od roku 2013, kdy posuzovaný udával zhoršené polykací potíže v květnu 2013 a udával menší váhový úbytek, který v době jeho posuzování dle anamnestických údajů posuzovaného měl činit 10 kg. Dále v posudku zhodnotil nález z chirurgie FN Olomouc z 10.2.2014, psychiatrickou zprávu z 3.7.2014 a konstatoval, že nelze objektivně prokázat, zda odstranění sleziny způsobuje zhoršenou imunitu posuzovaného. Dále ve znaleckém posudku hodnotil posudek OSSZ Kroměříž, který podle něho vykazuje nedostatečnou objektivizaci zdravotního a chybný posudkový závěr, posudek o invaliditě v námitkovém řízení vykazuje dokonalejší objektivizaci zdravotního stavu a přesnější hlavní příčinu DNZS, posudek PK MPSV Brno jako posudek se shodným závěrem s posudkem o invaliditě v námitkovém řízení. Ke znaleckému posudku MUDr. Z. K. zaujal stanovisko jako shora. Znalec sám vycházel z kompletní zdravotní dokumentace praktické lékařky, doložené posuzovaným, z posudků shora uvedených, korespondence a argumentace posuzovaného, z vyšetření posuzovaného. Objektivizaci stavu z výše uvedených posudků a doložené dokumentace pokládal za dostačující k vytvoření posudkového závěru. Odkázal na posudek PK MPSV v Brně z hlediska lékařské dokumentace a velmi podrobný znalecký posudek MUDr. K. Oproti uvedeným posudkům ale vycházel navíc z dokumentace po datu vypracovaných posudků. Posudkové závěry ve smyslu zvolené kapitoly a položky u rozhodného onemocnění nepovažoval za plně kompatibilní s postižením posuzovaného, které je podle znalce atypické, přesto použít srovnání s jiným onemocněním či postižením v dané situaci hodnotil jako správné, ale hledat je v kapitole XI. je složité, protože nelze hovořit o izolovaném postižení jednoho orgánu. Za přesnější a přiléhavější by považoval zařazení postižení do kap. XV., položka 5, písm. c), ale z obav a z předpokládaného nesouhlasu argumentace oponentů posudku se přidržel zařazení onemocnění do kapitoly a položky tak, jak jsou uvedeny v posudcích s výjimkou posudku OSSZ Kroměříž. Akceptuje v souladu s posudky pokles pracovní schopnosti v důsledku stenózy jícnu o 50%, tj. spodní hranici procentního rozmezí, která je stanovena též pro stabilizaci stavu. Nesouhlasí ovšem s celkovou výší poklesu pracovní schopnosti s ohledem na další onemocnění, která jsou důvodem navýšení na horní hranici rozmezí, tj. 70% na základě orientačního uvedení míry poklesu pracovní schopnosti u dalších postižení a dovodil, že to je důvod navýšení poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí, když dosavadní navýšení o pouhých 10% bodů je nedostatečné. Zdravotní stav k datu rozhodnutí nebylo možné důvodně považovat za příznivě stabilizovaný, průběh onemocnění hodnocený po delších časových intervalech vykazoval nepříznivou progresi, takže předpokládat dlouhodobé setrvání zdravotního stavu na zjištěné úrovni či zlepšení by bylo nedůvodně optimistické, iracionální a medicínsky nesprávné. Z dokumentace důvodně vyplývala k datu napadeného rozhodnutí nutnost předpokládat trvání a progresi obtíží, k čemuž též fakticky nakonec došlo, neboť stav v následné době vykázal další zhoršení. Odvolává se na zprávu lékaře MUDr. A. (správně má být A.) z února 2014, na psychiatrický nález z roku 2013 a z července 2014 a konstatoval, že posuzovaný je na svůj zdravotní stav z medicínského hlediska částečně adaptovaný ve smyslu zmírňování obtíží dodržováním léčebného režimu. Dále znalec popsal klinické obtíže posuzovaného, které jsou pravděpodobně z údajů uváděných posuzovaným, neboť necituje žádný lékařský nález, ze kterého by tvrzené skutečnosti vyplývaly. Tyto obtíže považuje za chronické s tím, že k datu napadeného rozhodnutí byly poněkud mírnější, než v době vypracování posudku 22.9.2014. Stanovisko soudu ke vznesené námitce podjatosti znalce MUDr. Z. K.. Poté, co žalobce navrhl, aby ve věci byl vypracován znalecký posudek znalcem a vymínil si, že by tento člověk neměl podléhat MPSV ČR, jinak řečeno, nemělo by jít o posudkového lékaře MPSV ČR, potažmo, posudkového lékaře ČSSZ, soud ustanovil znalce MUDr. Z. K., který tomuto požadavku zcela vyhovoval. K osobě tohoto znalce se žalobce vyjádřil při samotném znaleckém vyšetření bez námitek, stejně tak při soudním jednání 7.1.2014, kde jeho znalecký posudek hodnotil velmi kladně, až na to, že zhoršení zdravotního stavu se nepromítlo do posudkového zhodnocení. Jiná situace nastala poté, co soud vyžádal doplňující znalecký posudek na zhodnocení doby od 4.6.2012, k jehož datu byl vypracován první posudek do 31.7.2012, kdy žalovaná vydala napadené rozhodnutí. V mezidobí mezi vypracováním prvního a druhého posudku žalobce nevznesl vůči prvnímu posudku znalce doručenému 26.8.2013 žádné námitky a k posudku doplňujícímu, doručenému 21.2.2014, po několikerém odročení jednání předložil námitky až 15.9.2014 a to vůči oběma posudkům současně. Následná snaha soudu o ustanovení znaleckého ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku zůstala bezvýsledná, jak od IPVZ, tak i následně od Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, neboť v prvém případě znalecký ústav uvedl, že je znalec MUDr. K. lektorem katedry posudkového lékařství IPVZ, zajišťuje výuku a je členem atestační komise a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze uvedla, že spolupracuje s lékařkou, která je zaměstnankyní ČSSZ, a proto navrhla rovněž vyloučení. Námitku podjatosti vůči znalci MUDr. K. žalobce dovozuje z toho, že vedoucím katedry posudkového lékařství IPVZ je MUDr. J. B., který je mimo jiné ředitelem odboru vzdělávání a právní agendy LPS, úseku posudkové služby, tedy pracující pro ČSSZ v Praze. Dále dovozuje, že zaměstnanci institutu i Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jsou v přímé vazbě se žalovanou ČSSZ. V následné době probíhajícího řízení žalobce navrhl, aby uvedené znalecké posudky byly zrušeny, tj. aby je soud vyloučil z dokazování v uvedené věci. Podle soudu znalec MUDr. Z. K. není znalcem vyloučeným, neboť uváděná vazba vedoucího katedry posudkového lékařství pracujícího pro ČSSZ v Praze se uvedeného znalce netýká. Je třeba zdůraznit, že uvedený znalec není posudkovým lékařem v žádném stupni posuzování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod. Vždyť konečně soud vyhověl požadavkům samotného žalobce v jeho žádosti o ustanovení znalce, kde si vymínil, že má znalec být mimo posudkovou službu ČSSZ či PMSV. Podle soudu námitka podjatosti vznesená vůči znalci MUDr. K. a nesouhlas s jeho posudky spolu souvisí, neboť žalobce se snažil dodatečně využít všech prostředků k tomu, aby jeho posudky pozbyly důkazní sílu, neboť jejich závěr nebyl pro žalobce přijatelný. Vyloučení toho, kterého posudku či jeho zrušení v tomto řízení není možné, neboť všechny důkazy, které byly ve věci provedeny, se stávají předmětem volného posouzení soudem, tj. soud rozhodne, který z uvedených důkazů je zásadní pro posouzení žaloby. Pro soud je úplný, přesvědčivý a objektivní důkaz znalecký posudek znalce MUDr. Z. K. ze dne 20.7.2013 a doplňující posudek téhož znalce ze dne 2.2.2014. Konečně i sám znalec MUDr. V. L. ve svém znaleckém posudku z těchto dvou posudků z hlediska skutkových zjištění vycházel, neboť konstatoval, že oba dva jsou velmi podrobné a dostatečně objektivizují zdravotní stav žalobce. Rozdíl mezi oběma znaleckými posudky není v tom, podle jaké kapitoly, oddílu, položky a písmena přílohy k vyhlášce (kap. XI, oddíl A, položka 7, písm. c) přílohy k vyhlášce) zdravotní stav hodnotil, resp. zjištěný zdravotní stav podsunul. Znalec MUDr. L. akceptoval pokles pracovní schopnosti v důsledku stenózy jícnu o 50%, tedy na spodní hranici procentního rozmezí, která je i podle tohoto znalce určena též pro stabilizaci stavu. Znalec MUDr. L. zdravotní stav v době, kdy ho posuzoval a hodnotil, nepovažoval za stabilizovaný a ve znaleckém posudku odkazoval na lékařské nálezy a vývoj zdravotního stavu v druhé polovině roku 2013 a v roce 2014 poznámkou „viz. níže“. Konkrétně zhoršením zdravotního stavu podle tohoto znalce je nález MUDr. A. z února roku 2014, tedy jeden a půl roku po době rozhodné a na základě psychiatrických závěrů z roku 2013a zejména poslední zprávy ze dne 3.7.2014. Ostatně i znalec MUDr. K. ve svém znaleckém posudku v jeho závěru poukázal na jisté zhoršení zdravotního stavu z hlediska psychiatrického s tím, že ho lze objektivně doložit až od počátku roku 2013, kdy psychiatrickou péči žalobce vyhledal, ale až s odstupem dvou a půl roku od posledního vyšetření u psychiatričky dne 16.11.2009. Pro soud ve znaleckém posudku znalce MUDr. L. nejsou přesvědčivé jeho údaje o snížení hmotnosti žalobce v době posuzování jeho zdravotního stavu, neboť vycházel pouze z údajů, které mu sdělil sám žalobce, aniž by si objektivně ověřil, zda uvedené tvrzení je pravdivé, resp. zda uvedený úbytek hmotnosti se vztahuje k datu vydání napadeného rozhodnutí, či až k době následné po uvedeném rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že znalec MUDr. L. se seznámil se zdravotní dokumentací a tu také ve svém znaleckém posudku blíže cituje především z doby po vydání napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že tento posudek v době jeho vypracování 22.9.2014 hodnotil zdravotní stav na základě aktuálního zdravotního stavu, ve vztahu k době, k níž zdravotní stav měl být zkoumán, zhodnocen a posuzován, má tento znalecký posudek známky prognostické a nemůže být z tohoto pohledu soudem pojat jako rozhodující důkaz pro posouzení žaloby a to, zda ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní a zda se jednalo o invaliditu druhé či třetího stupně. Znalec MUDr. Z. K. ve svém znaleckém posudku stanovil pro rozhodující příčinu DNZS míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50% a pro zjištěný rozsah postižení provedl hodnocení při střední hranici stanoveného rozpětí, tj. 60%. Znalec MUDr. L. v posudku hovoří o navýšení poklesu pracovní schopnosti z 50% na 70%, avšak takové navýšení není podle vyhlášky přípustné. Vyhláška připouští pouze navýšení na základě splnění podmínek v ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. Znalec MUDr. Z. K. ve svém znaleckém posudku respektoval ust. § 2 odst. 1, aplikoval ust. § 1 odst. 2 vyhlášky a jeho stanovení míry poklesu pracovní schopnosti odpovídá i zásadě uvedené v § 2 odst. 2 vyhlášky. Rozhodující příčinu DNZS znalec MUDr. K. stanovil v souladu s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky. Stanovovat, byť orientačně míru poklesu pracovní schopnosti u dalších zdravotních postižení, jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku znalce MUDr. L., je pro stanovení končené míry poklesu pracovní schopnosti poněkud zavádějící. Znalec MUDr. Z. K. při své znalecké výpovědi u soudu uvedl a zdůvodnil, proč nelze zdravotní stav žalobce zhodnotit poklesem pracovní schopnosti při horní hranici procentního rozmezí podle kap. XI, oddíl A, položky 7c – když pro takové hodnocení přihlédl k obecným posudkovým zásadám, které uvozují uvedenou kapitolu a vztahují se na organická a funkční postižení gastrointestinálního traktu, pro něž je rozhodující rozsah a tíže orgánových poruch, dopad na celkový stav, výživu a celkovou výkonnost, při úbytku hmotnosti a malnutrice se vychází z hmotnostního indexu, hladiny krevních bílkovin a vlivu karence potravy na erytropoezu. U položky 7c pak je dalšími posudkovými zásadami při zhodnocení zdravotního stavu těžká překážka příjmu potravy, zvracení, aspirace, malnutrice, významný pokles hmotnosti s těžkým snížením celkové výkonnosti a některé denní aktivity mají být podstatně omezeny. Podle znalce k době rozhodné absentoval zejména významný pokles hmotnosti, neboť při svém objektivním vyšetření dne 12.7.2013 (s odstupem jednoho roku od data vydání napadeného rozhodnutí) zjistil hmotnost 90 kg, podle BMI 27,5 a ani ze znaleckého posudku MUDr. L. nelze zjistit hmotnost v době rozhodné, když ke květnu 2013 žalobce uvedenému znalci sdělil menší váhový úbytek, který dle anamnestických údajů žalobce v době posuzování znalcem MUDr. L. měl činit 10 kg. Lze souhlasit se znalcem MUDr. K., že pro stanovení maximální míry poklesu pracovní schopnosti při udávaném procentním rozmezí v té, či oné položce je možné a přípustné tehdy, jsou-li zcela naplněna v ní uvedená kritéria. Pokud žalobce vyslovil nesouhlas s takovým hodnocením z důvodů, že jeho zdravotní postižení bylo znalcem posouzeno jako odpovídající kap. XI, oddílu A, položka 7c přílohy k vyhlášce, a tudíž není nutné, aby byla naplněna všechna posudková kritéria uvedená v položce 7c, pak tato námitka nemůže být důvodná, neboť kterýmkoliv posudkovým orgánům vyhláška č. 359/2009 sb., umožňuje v ust. § 1 odst. 2 stanovit procentní míru poklesu pracovní schopnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v příloze, které je svým funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Totéž mohl žalobce namítat vůči znaleckému posudku znalce MUDr. V. L., který rovněž rozhodné onemocnění zařadil do shodné kapitoly, oddílu A, položky 7, písm. c), ale uvedený znalec se naplněním tam uvedených posudkových kritérií nezabýval, horní hranici procentního rozmezí stanovil v podstatě tak, jak uvádí ve svém posudku navýšením spodní hranice míry poklesu pracovní schopnosti, tj. 50% na 70% na podkladě toho, že u dalších postižení stanovoval pokles pracovní schopnosti, pokud by byla rozhodující příčinou DNZS a při celkovém zhodnocení zdravotního stavu vycházel především z jeho vývoje po době rozhodné, tj. od počátku roku 2013 až do doby vypracování svého znaleckého posudku. Z uvedené posouzení a srovnání znaleckých posudků znalce MUDr. Z. K. a znalce MUDr. V. L. (který je mimochodem předsedou posudkové komise MPSV a tudíž by jinak nesplňoval požadavek na osobu soudního znalce podle žalobce a nemohl by být z toho důvodu ustanoven soudem) je pro soud přesvědčivý objektivní, úplný a celistvý znalecký posudek znalce MUDr. Z. K. ze dne 20.7.2013 včetně doplňujícího znaleckého posudku ze dne 2.2.2014. Uvedené znalecké posudky správně zhodnotily zdravotní stav žalobce na základě úplné zdravotní dokumentace (to konečně potvrdil i sám žalobce při jednání u soudu dne 7.1.2014, tedy s odstupem dostatečné doby ke zjištění, zda znalecký posudek je z hlediska použité zdravotní dokumentace úplný), správně stanovil rozhodující příčinu DNZS a zařadil ji pod správnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce. Pro soud jsou uvedené znalecké posudky přesvědčivé i z toho důvodu, že znalec ve svém znaleckém posudku kriticky zhodnotil všechny posudky vypracované o zdravotní stavu žalobce od roku 2008 až po posudek PK MPSV v Brně ze dne 23.1.2013. I z uvedeného vyplývá, že uvedený znalec při vypracování znaleckého posudku byl pečlivý a nezaujatý. Poněvadž dle závěrů znaleckých posudků znalce MUDr. Z. K. je žalobce invalidní a k datu rozhodnému 31.7.2012 se jednalo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) je rozhodnutí žalované ze dne 31.7.2012, kterým potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 4.6.2012, jímž byl žalobce shledán invalidní pro invaliditu druhého stupně, v souladu se zákonem. Soud na základě shora uvedeného žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítá. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku shora a nepřiznal jí náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s.). Pokud se týká náhrady nákladů řízení, které platil stát (znalečné), ve smyslu ust. § 60 odst. 4 s.ř.s. má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu těchto nákladů řízení, soud ale z podání žalobce o sociálním dopadu snížením invalidního důchodu dospěl k závěru, že jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto státu právo na náhradu nákladů řízení, které platil, nepřiznal.

Poučení