34 Ad 8/2019 – 175

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: P. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2019, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2019, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2019, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 4. 2019, č. j. X (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci od 14. 2. 2019 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek o invaliditě ze dne 4. 3. 2019, vypracovaný posudkovým lékařem MSSZ Brno, podle něhož je žalobce od 14. 2. 2019 invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.

II. Napadené rozhodnutí

3. Žalovaná v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí posoudila zdravotní stav žalobce, resp. jeho invaliditu ve smyslu ve smyslu § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pro účely řízení o námitkách bylo vycházeno ze zdravotní dokumentace ošetřující psychiatričky MUDr. H. H. ze dne 14. 2. 2019, z profesního dotazníku ze dne 17. 2. 2019 a z nálezů dalších odborných lékařů, konkrétně: MUDr. T. A., neurologické vyšetření ze dne 29. 9. 2017; MUDr. K. K., infektologické vyšetření, klinika infekčních chorob ze dne 6. 10. 2017; MUDr. P. H., vyšetření ze dne 15. 12. 2017; MUDr. Z. Ch., Ph. D., imunoalergologické vyšetření ze dne 20. 8. 2018, včetně laboratorního vyšetření ze dne 10. 8. 2018; MUDr. P. O., endokrinologické vyšetření ze dne 4. 9. 2018; MUDr. H. H., psychiatrická vyšetření za období 6. 3. 2018 – 16. 1. 2019; a dále ze zdravotní dokumentace z kliniky infekčních chorob, doloženy byly záznamy za období od 29. 9. 2017 do 3. 1. 2019.

4. Žalovaná dospěla k těmto skutkovým zjištěním: pseudoneurastenický syndrom po prodělané neuroborelioze, organická porucha osobnosti a chování způsobená onemocněním mozku; chronická autoimunitní thyreoitida na substituci, subklinická hypotyreoza. S odkazem na § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále též jen „vyhláška o posuzování invalidity“), žalovaná uvedla, že pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivů ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

5. Žalovaná odkázala na posudek posudkového lékaře ČSSZ o invaliditě ze dne 17. 6. 2019, podle něhož jde u žalobce od 14. 2. 2019 o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je psychické postižení – zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 5c (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy, přičemž jde o středně těžké funkční postižení, kdy je značně snížená úroveň sociálního fungování a výkon některých denních aktivit je značně omezen) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25 – 35 %. Lékařka žalované stanovila míru poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži postižení a somatickým příznakům (bolesti hlavy, vertigo), na samé horní hranici procentního rozpětí dané položky, tj. 35 %, shodně jako v posudku posudkového lékaře MSSZ Brno.

6. Při posudkovém hodnocení zdravotního stavu se hodnotí stupeň funkčního postižení, kdy se posuzovaná osoba hodnotí komplexně, přihlíží se ke všem dokladovaným zdravotním postižením, také k dosaženému stupni vzdělání a k pracovní profesi. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobce uvedla, že jeho postižení nelze hodnotit dle kapitoly I položky 4d jako těžké funkční postižení u Lymské boreliózy, neboť ta je určena pro onemocnění, kdy dojde k přechodu infekce do vleklého průběhu, tj. v případě chronické formy onemocnění s těžkým funkčním postižením; to u žalobce dokladováno nebylo. U žalobce se nejedná o těžké postižení kognice, o čemž svědčí pokračování žalobce ve studiu na dvou vysokých školách, což by při tomto rozsahu postižení nebylo možné ani s využitím všech kompenzačních mechanismů (individuální studium, rozklad ročníku apod.).

7. Dokladovaný rozsah postižení, tedy příznaky pseudoneurastenického syndromu se zpomalením psychomotorického tempa, nesoustředěností, autoobservací, nosofobií, hypochondrismy a dekoncentrací pozornosti, odpovídá lehké formě organické poruchy nebo neurotické poruše. Stav lze funkčně hodnotit vzhledem k somatickým obtížím srovnáním s položkou encefalitidy – lehké funkční postižení – lehký pokles výkonnosti, lehký reziduální neurologický nález (kapitola VI, položka 7b vyhlášky o posuzování invalidity), pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 – 30 %, případně srovnáním s psychickými poruchami, a to buď v položce organických a symptomatických duševních poruch – lehké postižení – lehké postižení myšlení, odklon od normy, dysfunkce zhoršující sociální přizpůsobivost, důsledky se projevují po většinu sledovaného období, nebo středně závažné postižení v několika obdobích roku (kapitola V, položka 1b vyhlášky o posuzování invalidity), pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 15 – 20 %.

8. K datu vzniku invalidity žalovaná uvedla, že se odvíjí od stabilizace stavu a dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, tj. stavu trvajícího více než 12 měsíců. Proto nelze datum vzniku invalidity ztotožnit s datem prvního vyšetření pro dané onemocnění, tj. 29. 9. 2017, jak žalobce v odvolání namítal. U psychických poruch se většinou hodnotí až po cca 9–12 měsících léčby, kdy její efekt je jen částečný a obtíže přetrvávají nebo mají zjevně kolísavý průběh. U žalobce došlo ke vzniku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu během studia na vysoké škole, nelze tedy v jeho případě aplikovat § 42 zákona o důchodovém pojištění, jak bylo namítáno, neboť ten se vztahuje pouze na invaliditu třetího stupně, která vznikla před dosažením 18 let věku (3. 8. 2011) a tato osoba nebyla účastna pojištění potřebnou dobu. Za invaliditu třetího stupně se považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění, což se žalobce netýká (je absolventem střední školy a prvního stupně vysoké školy, onemocnění bylo diagnostikováno až v roce 2017, tedy ve 24 letech věku).

9. Vznik invalidity prvního stupně byl stanoven komplexním vyšetřením psychiatričky, kdy průběh onemocnění byl kolísavý a efekt léčby jen částečný, tj. od 14. 2. 2019. Od tohoto data žalobci náleží výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.

III. Žaloba

10. Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení.

11. V žalobě nejprve podrobně zrekapituloval průběh svého onemocnění, jehož důsledkem bylo snížení pracovní schopnosti, poukázal na nežádoucí účinky léků. Uvedl, že nemůže být zaměstnán v oborech, ve kterých studoval, ani v ostatních odvětvích v oblasti práce duševní. Manuální práce je ovšem pro žadatele rovněž nemožná (únava, omdlévání). Od počátku onemocnění nebyl nikde zaměstnán. Byl studentem Ekonomicko–správní fakulty Masarykova univerzity a Právnické fakulty téže univerzity, studia na první z těchto fakult však musel zanechat.

12. Žalobce předně nesouhlasí s tím, že vznik invalidity byl stanoven k datu 14. 2. 2019. Má za to, že vznik invalidity má být stanoven ke dni, kdy u něj došlo ke vzniku zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který měl za následek pokles pracovní schopnosti. Z lékařských zpráv podle jeho názoru nevyplývá, že by postižení, jež dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobilo, vzniklo až dne 14. 2. 2019. Žalobce byl opakovaně léčen pro neuboreliosu (podzim 2017, leden–únor 2018). Neuboreliosa mu způsobila poškození centrální nervové soustavy a projevy mírní léčbou na psychiatrii. První lékařská zpráva, ze které posudkový lékař vycházel, je již z 29. 9. 2017; tato zpráva popisuje obtíže žalobce, jež byly způsobeny již dlouho probíhající boreliosou. Podle žalobce byl v tento den jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav prokázán. Přesto bylo datum vzniku invalidity stanoveno až přibližně rok a půl poté, co došlo k akutní infekci, jež vedla k poškození mozku a dodnes způsobuje jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

13. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012–15, ze dne 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004–47, č. 404/2004 Sb. NSS, a s odkazem na zprávu o šetření ochránce ze dne 2. února 2016, sp. zn. 6994/2013/VOP/EH, nepovažuje žalobce datum vzniku invalidity za dostatečně zdůvodněné. „Komplexní vyšetření psychiatričky“ ze dne 14. 2. 2019 se jen ztotožňuje se závěry předchozích vyšetření a stroze identifikuje dlouhodobé komplikace pacienta. K argumentaci žalované, že u psychických poruch se většinou hodnotí až po cca 9–12 měsících léčby, žalobce uvedl, že datum vzniku invalidity by mělo odpovídat dni, kdy u žadatele došlo ke vzniku zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

14. Žalobce má dále za nedostatečně odůvodněný závěr, že jeho zdravotní postižení bylo podřazeno do kapitoly V položky 5c vyhlášky o posuzování invalidity. Má za to, že podle lékařských zpráv by se mělo jednat o kapitolu I položku 4d této vyhlášky, tj. o chronické pozdní stádium boreliózy, popř. jinou položku z kapitoly I položky 4, neboť toto onemocnění (lymeská borelióza) má nejvýznamnější dopad na pokles jeho pracovní schopnosti (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Posudek o invaliditě, který byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, se touto námitkou nezabýval, pouze přebíral názor lékařské zprávy ze dne 14. 2. 2019. Příčinnou souvislost mezi prodělanou infekcí a současnými problémy lze spatřovat v tom, že žalobce před prodělanou infekcí nikdy na psychiatrii léčen nebyl. Žalobce se rovněž neztotožňuje se závěrem, že se u něj nejedná o těžké postižení kognice, neboť studoval dvě vysoké školy; k tomu poukázal na obtíže a úlevy, jež se k jeho studiu pojily.

15. Žalobce rovněž nesouhlasí s přiznanou výší invalidního důchodu, a to v návaznosti na nesprávně stanovené datum vzniku invalidity. K tomu odkázal na § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, který stanoví ochranný výpočet důchodu. Na invaliditu třetího stupně, která vznikla před dosažením 18 let věku (jak argumentovala žalovaná v napadeném rozhodnutí) lze aplikovat § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Invalidita žalobce vznikla v době soustavné přípravy na budoucí povolání, a proto má nárok na tzv. ochranný výpočet invalidního důchodu na podkladě § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění.

IV. Vyjádření žalované

16. Žalovaná ve svém vyjádření stručně popsala předcházející průběh řízení. S ohledem na obsah žaloby navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí MPSV ČR, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Bez závěrů tohoto posouzení je předčasné se k žalobě detailně vyjadřovat.

V. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem

17. V průběhu řízení krajský soud vyžádal správní spis MSSZ Brno a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.

18. Žalobce podal dne 4. 2. 2019 žádost o invalidní důchod. Součástí správního spisu MSSZ Brno je lékařský nález MUDr. H. H. z psychiatrické ambulance ze dne 14. 2. 2019, pro posouzení zdravotního stavu žalobce ve věcech sociálního zabezpečení (komplexní vyšetření); nález MUDr. P. O., endokrinologické vyšetření ze dne 4. 9. 2018; nález MUDr. Z. Ch., Ph. D., imunoalergologické vyšetření ze dne 20. 8. 2018, včetně laboratorního vyšetření ze dne 10. 8. 2018; nález MUDr. P. H. z kliniky infekčních chorob FN Brno, vyšetření ze dne 15. 12. 2017; nález MUDr. K. K., infektologické vyšetření, klinika infekčních chorob ze dne 29. 9. 2017 a ze dne 6. 10. 2017; dále též vyplněný profesní dotazník ze dne 17. 2. 2019. Posudek o invaliditě žalobce ze dne 4. 3. 2019 zpracovala posudková lékařka MSSZ Brno – město, MUDr. J. G., se závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Vznik invalidity byl stanoven ke dni 14. 2. 2019, na základě psychiatrického nálezu. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž zpochybňoval datum vzniku invalidity, volbu položky zdravotního postižení dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a výši invalidního důchodu. V námitkovém řízení byla doložena propouštěcí zpráva MUDr. J. N. z léčebných lázní Jeseník (pobyt od 22. 11. 2018 do 13. 12. 2018), zprávy MUDr. H. z období ode dne 6. 3. 2018 do 16. 1. 2019. Součástí spisu jsou dále zprávy z ambulantního vyšetření z kliniky infekčních chorob FN Brno MUDr. R. K., MBA ze dne 2. 1. 2018, ze dne 3. 1. 2018, ze dne 17. 4. 2018 a ze dne 20. 6. 2018, zprávy MUDr. P. H. ze dne 9. 11. 2017 a ze dne 3. 1. 2019, zpráva MUDr. E. K. ze dne 29. 9. 2017 a MUDr. M. M. ze dne 6. 12. 2017 a ze dne 26. 10. 2017. Posudkovou lékařkou žalované, MUDr. J. S. B., byl zpracován posudek o invaliditě ze dne 17. 6. 2019 se závěrem, který potvrdil předchozí posudkové hodnocení, tj. že u žalobce je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V. položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí.

20. Krajský soud nechal vypracovat posudek Posudkové komise MPSV, pracoviště v Brně (dále též jen „PK MPSV“), která dne 10. 6. 2020 zasedala ve složení předsedkyně komise, další lékař s odborností v oboru psychiatrie a tajemnice. Žalobce byl přítomen při jednání PK MPSV a byl vyšetřen přítomným lékařem psychiatrem.

21. V posudku byl shrnut předchozí průběh řízení a závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí, soupis veškeré podkladové zdravotní dokumentace, dále byla uvedena zdravotní anamnéza žalobce, jakož i anamnéza pracovní (pracoval brigádně jako asistent daňového poradce a jako management a obsluha posilovny) a studijní (žalobce studoval Ekonomicko správní fakultu MU v Brně, studium ukončil bakalářskou státní závěrečnou zkouškou, magisterský obor nedokončil pro zdravotní potíže, dokončil studium managementu na FH Burgenland v Rakousku 2015 – 2017, před ukončením oboru právo a právní věda na Právnické fakultě MU v Brně), shrnut průběh jednání u PK MPSV a objektivní zjištění po vyšetření psychiatrem. Dále byl proveden diagnostický souhrn (pseudoneurastenický syndrom po prodělané borelióze; organická porucha osobnosti a chování způsobená onemocněním mozku; chronická autoimunitní thyreoiditida na substituci, subklinicky hypothyreóza).

22. V posudku byly dále vypsány na s. 5–8 posudkově závažné skutečnosti ze zdravotní dokumentace, včetně nových zpráv z vyžádané dokumentace MUDr. H. z roku 2019 a 2020, na s. 9–10 popsáno posudkové hodnocení. Žalobce, t. č. ve věku 26 let, byl posuzován jako student vysoké školy. V průběhu života prodělal dvakrát boreliózu (2002 a 2017), byl přeléčen na infekční klinice antibiotiky v infuzích, a to v 10–11/2017 (14 infuzí) a v 01/2018 (20 infuzí). Od vzniku boreliózy je zpomalený, nesoustředěný, trpí bolestí hlavy, nespavostí a dekoncentrací pozornosti. Je zvýšená autoobservace, nozofobie a v lékařských nálezech jsou popisovány i hypochondrismy. Trvají výkyvy stavu. Ojediněle jsou popisovány panické stavy. Je snížená pracovní výkonnost. Pro tyto potíže je žalobce od 6. 3. 2018 v péči psychiatrické ambulance MUDr. H. Následné kontroly byly dne 8. 4. 2018, 16. 5. 2018, 12. 6. 2018, 16. 8. 2018, 21. 8. 2018, 4. 10. 2018, 1. 11. 2018 a 20. 11. 2018. Stav v průběhu těchto kontrol kolísal, a to i v souvislosti se zjištěním a zaléčením autoimunitní thyreoiditidy a ošetření na zubní ambulanci. Žalobce udává v 10–11/2018 výrazné zlepšení psychického stavu a schopnost dobře zvládat školní povinnosti. V této době však nelze hovořit z psychiatrického hlediska o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, neboť nejde o stav, který je stabilizovaný. V 11–12/2018 žalobce absolvoval lázeňskou léčbu, po ní došlo k výraznému zlepšení psychiky i somatických potíží.

23. Dne 16. 1. 2019 žalobce navštívil psychiatra s tím, že nyní se opětně cítí o něco hůře. Studium mu nejde tak jak dříve, je zpomalený a musí se více soustředit. Zkoušky odkládá. Popisuje, že několikrát v obchodě měl stav paniky, musel jít ven, aby se nadýchal, to dříve nebývalo. Psychiatr popisuje zpomalené psychomotorické tempo. Při vyšetření je posuzovaný muž klidný, mívá ale panické ataky s vegetativním doprovodem. Pracovní výkonnost je snížená. Psychiatr dne 14. 2. 2019 vypisuje nález pro OSSZ, od tohoto data je žalobci následně přiznán invalidní důchod prvního stupně.

24. Dle hodnocení PK MPSV přes zavedenou antidepresivní léčbu u žalobce přetrvává pseudoneurastenický syndrom s organickou poruchou osobnosti a chování způsobenou prodělaným infekčním onemocněním. Stav je protrahovaný, psychiatrická léčba nepřesvědčivá. Na infekční ambulanci byla dle doložených vyšetření (MUDr. K. nález z 20. 6. 2018, MUDr. H. nález z 3. 1. 2019) vyloučena aktivní borelióza. Další kontroly zde nejsou nutné. Na bolesti hlavy doporučena běžná analgetika a léčbu pak dále vést cestou psychiatrické ambulance.

25. PK MPSV hodnotí doložený dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v souladu s posudkem lékaře OSSZ i lékaře ČSSZ v námitkovém řízení srovnáním s položkou neurotických a stresem vyvolaných psychosomatických poruch, jako středně těžké funkční postižení, v kapitole V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vzhledem k tíži postižení i k výše popsaným somatickým příznakům je volena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí 25–35 %. Celkový pokles pracovní schopnosti je 35 %. Zdravotní stav odpovídá invaliditě 1. stupně.

26. Datum vzniku invalidity po pečlivém prozkoumání dokumentace PK MPSV stanovila na 16. 1. 2019, tedy na datum, kdy po kolísavém stavu s přechodným výrazným zlepšením po lázeňské léčbě, došlo k opětovnému zhoršení zdravotního stavu, a jak dokladují další nálezy z psychiatrické ambulance (29. 7. 2019, 16. 1. 2020), následně již bez tendence ke zlepšování. K tomuto datu možno mluvit o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Vzhledem k očekávané stabilizaci a event. i zlepšení zdravotního stavu při pokračující léčbě byla PK MPSV stanovena platnost posudku do 28. 2. 2022. K této době lze také předpokládat ukončení studia a zařazení se do pracovního procesu.

27. U žalobce nelze hovořit o těžkém funkčním postižení (kapitola V položka 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity). Nedošlo u něho k těžkému narušení společenských a pracovních funkcí a k narušení výkonu většiny denních aktivit. Posuzovaný je schopen s úlevami studovat vysokou školu. K navrhovanému hodnocení dle kapitoly I položky 4 písmena d) – lymeská borelióza PK MPSV konstatuje, že je nepřijatelné. U žalobce infekce nepřešla do vleklého průběhu. Stav je aktuálně infektology označen jako vyléčený, nedochází k relapsům, není prokázáno postižení kloubní, postižení kožní či poškození srdce. Nedošlo ke vzniku chronické encephalitidy či subakutní encephalopatie s těžkým postižením kognitivních funkcí a intelektu či ke vzniku kloubní formy s těžkým postižením nosných kloubů a tím pohyblivosti.

28. Žalobce se k posudku PK MPSV vyjádřil podáním ze dne 11. 7. 2020. V něm se neztotožnil se závěrem o stanovení data vzniku invalidity, v tomto ohledu nepovažuje odůvodnění za objektivní a přesvědčivé. Uvedl, že lékařské zprávy MUDr. H. ze dne 4. 10. 2018 a 1. 11. 2019 pocházejí z období, kdy měl krátce po náročné operaci (resekce zubů), po dlouhém odpočinku, v období krátkodobého nasazení Euthyroxu (léku na sníženou funkci štítné žlázy). Tyto zprávy prokazují krátkodobé zlepšení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který trval více než rok před vystavením těchto zpráv. Zdravotní stav je závislý na míře stresu žalobce. Stav po lázeňské péči byl rovněž pouze krátkodobý. Podle žalobce by závěry PK MPSV bylo možné vykládat tak, že by bylo nutné invalidní důchod odebrat každému, kdo by se alespoň na chvíli cítil zdravotně lépe. Takový výklad však obstát nemůže; pojem stabilizovaný a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav může obsahovat krátkodobé výkyvy. Obtíže žalobce trvají již od září 2017. PK MPSV se podrobněji nezabývala zprávou MUDr. H. ze dne 22. 5. 2019 a dalšími lékařskými zprávami, jež poukazují na příčinnou souvislost mezi onemocněním mozku boreliózou v září 2017 a s tím spojené následky v podobě psychosomatických poruch (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012–22). Integrita organismu žalobce byla porušena neuroboreliózou z roku 2017.

29. V návaznosti na vyjádření žalobce ze dne 11. 7. 2020 zpracovala PK MPSV doplňující posudek ze dne 20. 8. 2020, v němž setrvala na přijatých závěrech. Nepopřela, že u žalobce trvá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tzn. stav, který trvá déle jak 1 kalendářní rok a který má dopad na pracovní schopnost posuzovaného, a že tento stav má svůj počátek již před datem 16. 1. 2019, kdy byl posuzovaný muž uznán invalidním. Samotné prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ale neznamená uznání invalidity. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav může vzniknout a trvat určitou dobu na úrovni, která ještě neodpovídá míře poklesu pracovní schopnosti nutné pro uznání invalidity (tzn. není více jak 35 %, ale dosahuje třeba pouze 20 %). V případě duševních poruch se jedná se o stavy výrazně kolísající intenzity, kdy tíže symptomatiky kolísá a nedosahuje trvale invalidizujících hodnot. Tak tomu bylo i v případě žalobce, kdy se stav dle subjektivních výpovědí i objektivních nálezů měnil v čase a nedalo se hovořit o trvalém omezení fyzických, smyslových či duševních schopností, a tedy omezení poklesu pracovní schopnosti na úrovni invalidity. PK MPSV dále shrnula závěry z psychiatrických nálezů MUDr. H. z období od 6. 3. 2018 do 16. 1. 2019.

30. Datum vzniku invalidity PK MPSV posunula ve srovnání s předchozími posudky asi o 3 týdny dopředu, k datu vydání lékařské zprávy z psychiatrie ze dne 16. 1. 2019, která prokazuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav invalidizující úrovně. Další nálezy z psychiatrie z roku 2019 a 2020 již prokazují trvale zhoršený psychický stav (viz nálezy z psychiatrické ambulance ze dne 29. 7. 2019, 16. 1. 2020).

31. K doplňujícímu posudku se žalobce vyjádřil podáním ze dne 20. 9. 2020. Má za to, že odůvodnění PK MPSV stále není objektivní a přesvědčivé. PK MPSV pouze zkopírovala „výcuc“ lékařských zpráv, odůvodnění je nepřezkoumatelné, zkopírovány nebyly lékařské zprávy z období před 6. 3. 2018. Žalobce dále podrobněji popsal vývoj svého zdravotního stavu před obdobím 16. 1. 2019. Uvedl, že období od září 2017 do února 2017 nelze označit jako období, v němž míra poklesu jeho pracovní schopnosti nedosáhla 35 %. Tímto obdobím se PK MPSV nezabývala. Od března 2018 započal žalobce s léčbou následků způsobených neuroboreliózou na psychiatrii, přičemž od počátku léčby se jeho zdravotní stav vyvíjel ve formě sinusoidy, zlepšení zdravotního stavu probíhalo nárazově a bez dlouhého trvání. Podle žalobce míra poklesu pracovní schopnosti přesahující 35 % trvala již před 16. 1. 2019, neboť k narušení integrity jeho organismu došlo již před tímto datem (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012–22).

32. V návaznosti na vyjádření žalobce ze dne 20. 9. 2020 zpracovala PK MPSV doplňující posudek ze dne 10. 11. 2021, v němž setrvala na přijatých závěrech. Uvedla, že v doplňujícím posudku ze dne 20. 8. 2021 jsou zkopírovány výpisy pouze z těch lékařských zpráv, které byly nutné k osvětlení psychického stavu a dokumentovaly kolísání psychiky posuzovaného muže, což je z těchto zpráv zcela evidentní. V péči psychiatra byl žalobce až od března 2018, takže psychiatrickou dokumentaci před tímto datem nebylo možné zkopírovat. Důvody, pro které PK MPSV zvolila jako datum vzniku invalidity právě den 16. 1. 2019, byly sděleny. Až k tomuto datu je podle PK MPSV možné hovořit o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu daném duševní poruchou. Léčba boreliózy (r. 2002 a 2017) by se řešila – pokud by byl žalobce v pracovním procesu – dočasnou pracovní neschopností, nikoli přiznáním invalidity. PK MPSV dále zopakovala, že po přeléčení infuzemi byla vyloučena aktivita onemocnění boreliózou, na bolesti hlavy byla doporučena běžná analgetika a léčbu pak dále vést cestou psychiatrické ambulance. Lymská borelióza u žalobce nepřešla do vleklého průběhu, nedochází k relapsům, není u něho prokázáno postižení kloubní, postižení kožní či poškození srdce. Nedošlo ke vzniku chronické encephalitidy či subakutní encephalopatie s těžkým postižením kognitivních funkcí a intelektu či ke vzniku kloubní formy s těžkým postižením nosných kloubů a tím pohyblivosti. Posouzení dle kapitoly I položky 4, kdy u žalobce po borelióze přetrvává ze somatického hlediska pouze minimální funkční postižení (minimální unavitelnost a artralgie), by žalobce poškodilo, a tudíž PK MPSV hodnotí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V případě rozhodnutí NSS ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012–22, se jednalo o naprosto jiný případ a kasační stížnost byla zamítnuta.

33. Žalobce na doplňující posudek MPSV ze dne 10. 11. 2021 reagoval ještě rozsáhlým podáním ze dne 12. 12. 2021. V něm zdůraznil své přesvědčení, že jako příčinu invalidity je nutno shledat neuroboreliozu, kauzální nexus mezi boreliózou a následnými potížemi potvrdila MUDr. H. v lékařské zprávě ze dne 6. 6. 2019. Po vyloučení akutní infekce je žalobce léčen ostatními specialisty na následky onemocnění. Žalobce dále v reakci na argumentaci PK MPSV, že léčba boreliózy aplikací infuzí by byla důvodem pro dočasnou pracovní neschopnost, poukázal na podmínky potřebné pro postup do dalšího semestru dle čl. 12 odst. 2 studijního řádu Masarykovy univerzity v Brně, z čehož dovodil, že možnost studovat nevylučuje přiznání invalidity (studují i osoby s přiznaným třetím stupněm invalidity). Žalobci bylo díky individuálnímu studijnímu plánu umožněno studovat. Vznik invalidity lze tedy stanovit i v období dočasné pracovní neschopnosti.

34. Žalobce dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou ve svém podání podrobně citoval, uvedl, že doplněním posudku nebyly vytýkané vady zhojeny. Otázka doby vzniku invalidity nebyla dostatečně objasněna, vývoj onemocnění nebyl řádně posouzen. Trvání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se počítá od doby, kdy se začne projevovat nepříznivý dopad zdravotního postižení – omezení fyzických, smyslových a duševních schopností a tím i omezení (pokles) pracovní schopnosti.

35. Žalobce rovněž namítl, že doplňující posudek ze dne 20. 8. 2021 a doplňující posudek ze dne 10. 6. 2021 (správně je 10. 11. 2021) neviděl a nebyl s ním řádně seznámen (pozn. soudu – toto tvrzení není pravdivé, oba doplňky posudků byly žalobci zaslány, což je potvrzeno jak doručenkami, tak skutečností, že na tato doplnění žalobce písemně reagoval).

36. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 24. 1. 2022 za přítomnosti žalobce a zástupce žalované. Účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce odkázal na svoji žalobní argumentaci, kterou v rámci svého přednesu shrnul. Klíčové je stanovení nesprávného data vzniku invalidity. Datum stanovené PK MPSV bylo odůvodněno velmi stroze, námitky žalobce nebyly dostatečně vypořádány. Žalobce citoval z některých lékařských zpráv (MUDr. H.), již v roce 2017 mu byl předepsán lexaurin. Na psychiatrii se začal léčit kvůli stejným problémům, jež ho trápily již od roku 2017. Zlepšení, na něž poukazovala PK MPSV, byla pouze krátkodobá (po prázdninách, po lázních), jeho stav byl stabilizován. PK MPSV postupovala v rozporu s vyhláškou o posuzování invalidity, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012–15. Dočasná pracovní neschopnost nebrání přiznání invalidity. Zástupce žalované pouze odkázal na vyjádření zaslaná žalovanou v průběhu soudního řízení.

37. Krajský soud následně konstatoval obsah soudního a správního spisu a provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 10. 6. 2020 a jeho doplněními. Žalobce uvedl, že se s posudky neztotožňuje, problémy pramení z neuroboreliózy, zlepšení jeho zdravotního stavu byla hodnocena účelově jako dosud nestabilizovaný zdravotní stav. Žalobce se však dobře necítil, práci nemohl vykonávat, nemohl chodit. Pokles pracovní činnosti invalidizující úrovně nemohl nastat až ke dni 16. 1. 2019. Má za to, že by měl být posuzován jako mladistvý invalida. Stanovená výše invalidního důchodu tomu neodpovídá. Účastníci nevznesli další návrhy na dokazování nad rámec obsahu správního spisu. Soud nicméně dospěl k závěru, že otázka data vzniku invalidity by měla být s ohledem na žalobní argumentaci a dosud získané posudkové hodnocení podrobena srovnávacímu posouzení. Za účelem zpracování srovnávacího posudku jinou PK MPSV proto bylo jednání odročeno.

38. Soud obdržel srovnávací posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 3. 2022. V něm PK MPSV vyšla z dosud předložené zdravotní dokumentace. Byl proveden diagnostický souhrn a souhrn psychiatrických nálezů MUDr. H. z období od 6. 3. 2018 do 17. 1. 2022, a dalších nálezů z let 2017, 2018 i 2019. K tomu PK MPSV uvedla, že pacient je léčen nízkou dávkou psychofarmak. Z obsáhlé psychiatrické dokumentace konstatuje, že panické ataky byla popsány v psychiatrické dokumentaci několikrát, stav vždy odezněl po užití 1,5 mg Lexaurinu. Nebyla indikována hospitalizace ani kognitivně behaviorální psychoterapie. Absolvoval jen balneoterapii v Lázních Jeseník, kdy stav zlepšen. Zvládá běžné aktivity, zvládl studovat najednou 2 vysoké školy. Tu, kterou studoval v Rakousku v cizím jazyce, po dvou letech zřejmě neukončil. V roce 2021 zaznamenány 4 psychiatrické kontroly s popisem klinického stavu – autoobservace, hypochondrismy, snadná unavitelnost. Podle posledního psychiatrického nálezu ze dne 17. 1. 2022 si stěžuje na snadnou unavitelnost, bolesti hlavy, zpomalené PM tempo a potíže se spánkem. Příznaky panických atak nejsou uvedeny. Osobnost hypersenzitivní, disponovaná, maladaptivní s autoobservacemi s výkyvy stavu, zhoršování v zimním období. Poslední kontrola psychiatrická 1/2022. PK MPSV doporučuje KLP za 1 rok s provedením psychologického vyšetření se zaměřením na osobnost. V září 2017 nešlo o dlouhodobě nepříznivý stav, diagnóza byla upřesňována, byla zahájena léčba. První zaznamenané psychiatrické vyšetření bylo až 6. 3. 2018.

39. PK MPSV v rámci posudkového hodnocení uvedla, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je pseudoneurastenický syndrom po prodělané borelióze. Z doložené lékařské dokumentace vyplývá, že u posuzovaného proběhla v r. 2002 a v r. 2017 neuroborelioza, pro kterou byl od podzimu 2017 léčen. Prokázána pozitivita ITS boreliových protilátek v třídě IgG v nezánětlivém likvoru – léčba proběhla – 2x ceftriaxon a 1x deoxymykoin, sporná pozitivita protilátek v séru. Neurastenický syndrom na terapii. Autoimunitní nemoc štítné žlázy. MR mozku bez zásadnější patologie. PK MPSV hodnotí dopad na pokles pracovní schopnosti dle kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde z uvedeného rozmezí 25–35 % byla stanovena horní hranice, tj. 35 %. Jedná se o neurotickou poruchu lehkého až středně těžkého stupně. Zdaleka nebyly vyčerpány možnosti psychiatrické léčby. Lze očekávat zlepšení stavu.

40. K datu vzniku invalidity PK MPSV a k námitkám žalobce PK MPSV uvedla, že v roce 2017 byl žalobce studentem vysoké školy, uváděné potíže se daly řešit dočasnou pracovní neschopností. Stav nebylo možno považovat za dlouhodobě nepříznivý. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle poznatku lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, což k datu 29.9.2017 nebylo splněno. CT mozku 29.9.2017 v normě. První vyšetření psychiatrické zaznamenáno až 6.3.2018. Na podzim roku 2018 žalobce podstoupil lázeňskou léčbu, po které došlo k významnému zlepšení. Další zhoršení stavu zaznamenáno 16.1.2019 při psychiatrickém vyšetření. V předešlých psychiatrických vyšetřeních popisováno střídavé zlepšování a zhoršování subjektivních obtíží s dobrou reakcí na podávanou léčbu. PK MPSV souhlasí s předchozími posouzeními a stanovením data vzniku invalidity 16.1.2019.

41. Na srovnávací posudek reagoval žalobce vyjádřením ze dne 10. 4. 2022. Má za to, že PK MPSV opakuje irelevantní důvody ke stanovenému datu vzniku invalidity žalobce, posudek nepovažuje za objektivní a přesvědčivý. Uvedl, že studium na vysoké škole nemůže být důvodem k nepřiznání invalidního důchodu v době požadované žalobcem. Dále zopakoval, že datum vzniku invalidity může zasahovat i do období, kdy je posuzovaná osoba v dočasné pracovní neschopnosti. Nepřiznání invalidního důchodů tedy nelze odůvodnit možností využití dočasné pracovní neschopnosti.

42. PK MPSV se nezabývala stanovením vývoje procentních poklesů pracovní schopnosti žalobce, resp. dynamikou vývoje onemocnění v čase. Nezohlednila dlouhodobou léčbu boreliózy, jakkoli uvedla, že rozhodující příčinou invalidity je pseudoneurastenický syndrom po prodělané borelióze. Posudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. S odkazem na judikaturu NSS (rozsudek ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012–30) žalobce dovozuje, že datum vzniku invalidity nesouvisí s datem o 1 rok následujícím po důchodově relevantním narušením integrity organismu. Naopak datum vzniku invalidity musí být spojeno s tímto narušením integrity organismu. Ze smyslu a účelu právní úpravy lze podle žalobce dovodit, že invalidní důchod lze přiznat, pokud nepříznivý zdravotní stav žadatele trvá alespoň 1 rok, popř. lze předpokládat že bude trvat alespoň 1 rok. Datum vzniku invalidity ovšem musí být stanoveno k datu, kdy došlo ke skutečnému narušení integrity organismu žadatele. Z tohoto důvodu lze přiznat invalidní důchod zpětně ke dni vzniku invalidity. U zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti (srov. § 2 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity). Na invalidní důchod tak logicky nedosáhnou osoby s krátkodobou nemocí, jakkoliv vysoký pokles pracovní schopnosti tato nemoc způsobí. V případě onemocnění, které trvá více než 1 rok se invalidní důchod přizná zpětně ke dni vzniku invalidity za splnění dalších zákonných podmínek (např. potřebná doba pojištění). Posudek se však nevěnoval průměrnému poklesu pracovních schopností před datem 16. 1. 2019. Posudkové komise první rok onemocnění žalobce ignorovaly, což je v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy invalidního důchodu.

43. Dále žalobce zopakoval, že lázeňská léčba (její průběh podrobněji popsal) přinesla pouze krátkodobé zlepšení zdravotního stavu z důvodu klidového režimu a pro posouzení poklesu jeho pracovní schopnosti nelze považovat dopad této léčby na pokles jeho pracovní schopnosti za relevantní. Ihned při zapojení do pracovního procesu, resp. nástupu studijních povinností se zdravotní stav žalobce zhoršil. Má za to, že PK MPSV na základě propouštěcí zprávy z lázní žalobci odepřela téměř 1 a půl roku invalidního důchodu. Žalobce je fakticky trestán za svoji snahu dosáhnout snížení poklesu pracovní schopnosti.

44. Srovnávací posudek PK MPSV rovněž nesprávně zohledňuje pokles pracovní schopnosti ke dni vydání posudku, když se vyjadřuje i ke skutečnostem z let 2021 a 2022. Rozhodný je však skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Předpoklad PK MPSV, že lze očekávat zlepšení zdravotního stavu žalobce, je v rozporu s novým posudkem o invaliditě žalobce ze dne 23. 2. 2022. Tento posudek žalobce ke svému vyjádření přiložil. Žalobce navrhl, aby byl buď proveden výslech členů posudkové komise, případně aby byl zadán znalecký posudek znalci, který je nezávislý na MPSV (srov. nález ÚS ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16). Žalobce pouze trvá na tom, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu se smyslem a účelem právní úpravy invalidity a invalidních důchodů. Je potřeba skutečného přezkumu možné invalidity žalobce nejpozději od 29.9.2017 do 16.1. 2019, kterého se žalobce opakovaně dovolává.

45. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 16. 5. 2022. Na jednání byl proveden důkaz posudkem PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 3. 2022. Žalobce setrval na svém procesním postoji a zástupkyně žalované nepovažovala za nutné se k posudku podrobněji vyjadřovat, neboť závěry tohoto posudku se shodují s posudkem předchozím a nejsou zde podstatné rozpory. K dotazu soudu žalobce uvedl, že podřazení svého zdravotního postižení do kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity považuje žalobce i nadále za sporné. Pokles pracovní schopnosti podle názoru žalobce vznikl již v září roku 2017. Žalobce navrhl, aby bylo dokazování doplněno vypracováním znaleckého posudku ze strany znalce, neboť posouzení PK MPSV považuje ve vztahu k datu vzniku invalidity i nadále za nedostatečné. K jeho argumentaci se PK MPSV podrobněji nevyjádřila, její odůvodnění tedy není přezkoumatelné. Zástupkyně žalované uvedla, že před stanoveným datem vzniku invalidity nebylo možné stav žalobce hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý. PK MPSV jsou nezávislé na žalované, není nutné doplňovat dokazování dalším znaleckým posudkem znalce.

46. S ohledem na přetrvávající nejasnosti v otázce data vzniku invalidity (nedošlo k dostatečné reakci na vznesené námitky) soud rozhodl o tom, že jednání se odročuje za účelem zpracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem. Usnesením ze dne 16. 5. 2022, č. j. 34 Ad 8/2019–117, ustanovil Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví znalcem z oboru posudkového lékařství. Znalci bylo uloženo zpracovat revizní posudek ve vztahu k posudkům PK MPSV v Brně a Ostravě a zodpovědět následující otázky: a) Lze v případě žalobce mít za to, že zdravotní postižení způsobující jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dosáhlo invalidizující úrovně (tj. 35% poklesu pracovní schopnosti) až dne 16. 1. 2019? b) Jaký byl funkční dopad zdravotního postižení žalobce na jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v období od roku 2017 do dne 16. 1. 2019? Vyjádřete toto zjištění konkrétní mírou poklesu pracovní schopnosti žalobce v uvedeném období, je–li to možné, a to s ohledem na vliv zdravotního postižení na schopnost žalobce pokračovat v soustavné přípravě na budoucí povolání (žalobce byl t. č. student VŠ). c) Lze mít v případě zdravotního postižení žalobce za to, že přechodná zlepšení jeho zdravotního stavu v období od roku 2017 do roku 2019 mohla vzbuzovat pochybnosti o zdravotním postižení žalobce (jeho existenci), závažnosti tohoto postižení a jeho vlivu na pracovní schopnosti žalobce? d) Jedná se v případě žalobce o zdravotní postižení ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. o zdravotní postižení, u něhož dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu? Pokud tomu tak je, resp. pokud tomu tak bylo i v období před 16. 1. 2019, stanovte procentní míru poklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnosti žalobce v tomto období.

47. Přestože ustanovený znalec soud opakovaně požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku a soud této žádost vyhověl, k vypracování posudku nedošlo. Dne 24. 2. 2023 byl soudu ze strany Institutu postgraduálního vzdělávání vrácen spisový materiál s tím, že Ministerstvo spravedlnosti vyhovělo jeho žádosti o pozastavení oprávnění vykonávat znaleckou činnost od 8. 2. 2023 do 8. 2. 2026 a s tím, že znalecký posudek v této věci nebyl dosud rozpracován. Soud proto usnesením ze dne 28. 2. 2023 ustanovil znalcem z oboru posudkového lékařství MUDr. V. L. a zadal mu stejný znalecký úkol.

48. Dne 10. 5. 2023 soud obdržel revizní znalecký posudek. Součástí nálezu posudku je shrnutí závěrů posudku PK MPSV v Brně ze dne 10. 6. 2020, včetně jeho doplnění, posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 3. 2022, jakož i posudku PK MSSZ Brno – město ze dne 23. 2. 2022, který byl zpracován jako kontrolní, nezávisle na probíhajícím soudním řízení.

49. K těmto posudkům se znalec vyjádřil (dle zadání soudu) z pohledu data stanovení invalidity. K posudku LPS MPSV Brno ze dne 10.6.2020 znalec neměl výhrady. Žalobce byl přítomen jednání, byl vyšetřen psychiatrem. Doložená dokumentace je dostačující ke stanovení posudkového závěru. Stav je dostatečně objektivizovaný. Důvody vzniku invalidity jsou dostatečně přesvědčivé. Datum vzniku invalidity 16.1.2019 je v souladu s jeho závěrem. Ke stanovenému rozhodnému onemocnění jako hlavní příčiny invalidity znalec nemá výhrady. Dle stanoviska znalce lze prokázat vznik dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v případě žalobce až dne 16.1.2019. Před tímto obdobím se jednalo pouze o akutní a subakutní stavy, nenaplňující kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

50. Ani k posudku LPS PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 3. 2022 nemá znalec podstatnější výhrady. Tento posudek stanovuje stejné datum vzniku invalidity i stejný stupeň invalidity. Posudek PK MPSV v Ostravě se od posudku MPSV Brno a jeho doplňků fakticky odlišuje pouze v době stanoveného trvání invalidity, kdy posudek PK MPSV v Ostravě, který byl vypracovaný později, stanovuje trvání na období 1 roku, čímž prodlužuje trvání invalidity oproti termínu stanovenému PK MPSV v Brně. Uvedené potvrzuje další trvání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v poněkud delším časovém horizontu, k čemuž znalec nemá výhrady.

51. Na soudem položené otázky odpověděl znalec následovně: ad a) Zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dosáhlo invalidizující úrovně dne 16.1.2019. ad b) V roce 2017 byl zdravotní stav posuzovaného zprvu dobrý, a to minimálně do srpna 2017, kdy posuzovaný subjektivně uvádí počátek svých zdravotních obtíží. S těmito ale začal být léčený až koncem října, a to z důvodu zjištěné boreliózy. Následovalo zlepšení stavu, ale obtíže se vrátily a další léčba byla prováděna v průběhu počátku roku 2018. Z hlediska boreliózy byl stav uspokojivě přeléčen. V dalším období se objevily psychické obtíže, pro které navštívil psychiatra až v 03/2018. Obtíže jsou přiřazovány následkům prodělaného onemocnění, nicméně příčina psychických obtíží nejspíše bude mít kombinovanou etiologii při disponované osobnosti. Tíže obtíží měly kolísavý charakter, došlo i ke zlepšení, ale od 16.1.2019 se obtíže opět zvýraznily. V daných obdobích šlo u obou onemocnění (borelióza, psychické obtíže) o aktuální stav, který jako akutní a nestabilizovaný nemůže být v uvedeném časovém úseku hodnocen jako DNZS (pozn. soudu – dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav). Stav DNZS odpovídal možnosti vystavení dočasné pracovní neschopnosti. Jelikož nešlo o DNZS, nelze uvést konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti v rámci hodnocení invalidity. ad c) Přechodná zlepšení zdravotního stavu v období od roku 2017 do roku 2019 nevzbuzovala pochybnosti o existenci potíží, nebylo ale možné stanovit, zda tyto obtíže v brzké době pominou či zda zanechají dlouhodobých následků a v jaké tíži. Pracovní schopnost prokazatelně od konce října 2017 do počátku roku 2019 byla omezená vlivem zdravotních postižení a odpovídala možnosti vystavení dočasné pracovní neschopnosti (DPN), která mohla být vystavena na celé toto období případně přerušovaně, kdy při zlepšení stavu mohlo dojít k ukončení DPN a při zhoršení k obnovení DPN. ad d) Zdravotní stav posuzovaného před 16.1.2019 vykazoval zhoršování a zlepšování, ovšem jak již uvádím výše, nejde o kolísání v rámci DNZS, ale v rámci aktuálního stavu, který nenaplňuje kritéria DNZS. Z uvedeného důvodu nelze zdravotní stav posuzovat ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity.

52. K tomu dále znalec poskytl následující odůvodnění: Posuzovaný subjektivně uvádí potíže od srpna 2017 s výrazným zhoršením od září 2017. Tyto subjektivně uváděné obtíže není možné objektivizovat. Chybí objektivní důkaz pro vznik onemocnění již v tomto uváděném období. Ke zjištění probíhajícího onemocnění – boreliozy a zahájení léčby došlo až koncem října 2017. Jde zejména o přeléčení antibiotiky s předpokladem vyléčení. Léčba v daném období byla účinná a příznaky dle předpokladu vymizely či podstatně ustoupily. V průběhu prosince 2017 došlo k recidivě onemocnění a bylo nutné další přeléčení, které probíhalo v období leden–únor 2018. Uvedené vysvětluje stav přechodného zlepšení mezi těmito časovými intervaly (k recidivě onemocnění občas i po přeléčení antibiotiky dochází). Po recidivě boreliózy se objevily psychické obtíže. Je značně sporné, zda tyto obtíže byly způsobené boreliozou, neboť nelze prokázat strukturální postižení mozku a ani organicitu nelze prokázat psychologickými testy. Z uvedeného důvodu je tato diagnóza dubiozní. S daleko větší pravděpodobností se jednalo primárně o duševní poruchu u disponované hypersenzitivní osobnosti v reakci na zevní vlivy, které představovaly větší duševní i pracovní zátěž při souběžném studiu dvou vysokých škol, brigádnické pracovní činnosti a probíhajícím infekčním onemocněním s jeho průvodními klinickými příznaky. Dle nálezu u infekčního oddělení ze dne 3.1.2019 nejsou známky nové infekce ani známky diseminace boreliózy (z hlediska boreliózy je bez průkazu infektu, dle zprávy je vyléčený). Postižení štítné žlázy dle endokrinologického nálezu nevedlo ke klinickým obtížím. Postižení bylo zjištěno na podkladě laboratorních nálezů lehce sníženou hormonální aktivitou (subklinická hypothyreoza).

53. I přes popsané komplikace způsobené zdravotním stavem byl posuzovaný schopen dokončit studium minimálně jedné vysoké školy a od 1.3.2021 nastoupit do práce na finančním ředitelství na plný pracovní úvaze a souběžně pracovat i v advokátní kanceláři. K uvedenému poznamenávám, že jde o činnosti s vysokými nároky na čas i psychiku, které by i u zdravého člověka mohly vést k určitým zdravotním obtížím obdobným jaké uvádí posuzovaný, zejména k vyššímu pocitu únavy a později i k dalším návazným psychickým projevům.

54. Při stanovení invalidity je třeba vycházet z posudkových kritérií daných platnými právními předpisy. Při posuzování invalidity je nejprve třeba se zabývat základní podmínku pro její přiznání, a to, zda se u posuzované osoby jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či nikoliv. Uvedený stav vzniká až průkazem, že trvá déle než jeden rok anebo že onemocnění je takového charakteru, že důvodně odůvodňuje předpoklad, že onemocnění potrvá déle než jeden rok.

55. V případě posuzovaného vznik organického onemocnění (boreliózy) lze prokázat nejdříve od konce října 2017. Po přeléčení počátkem roku 2018 došlo k vymizení infekce, tedy z tohoto hlediska je posuzovaný již vyléčen. V uvedeném období se jednalo o aktuální stav, nikoliv o DNZS. Uvedenému by odpovídalo vystavení dočasné pracovní neschopnosti. Onemocnění u některých osob i po přeléčení (vymizení infektu) může zanechat trvalé následky, ale tyto u posuzovaného nelze s jistotou prokázat, resp. přítomnost trvalých následků je nepravděpodobná.

56. Rozvoj duševních obtíží je třeba považovat za samostatné onemocnění z důvodů výše popsaných. První návštěva psychiatra se uskutečnila v 3/18. Jelikož se tyto obtíže rozvinuly do chronických obtíží, postupně naplnily kritéria DNZS. DNZS ovšem nelze stanovit datem první návštěvy psychiatra, případně dříve, neboť v této době je stav nutno považovat za aktuální spíše s předpokladem zlepšení po zavedení psychiatrické léčby. Až v důsledku přetrvávání obtíží po delší časový horizont i přes zavedenou léčbu může uvedené vést ke stanovení data vzniku DNZS. Zde se ve svých závěrech shoduji s datem vzniku invalidity uvedeném v posudku PK MPSV Brno ze dne 10.6.2020, tedy dnem 16.1.2019, na podkladě psychiatrického nálezu stejného data. Do uvedené doby nešlo o DNZS, ale o aktuální stav, který mohl být řešen vystavením dočasné pracovní neschopnosti.

57. K možnosti případného antidatování vzniku DNZS výrazněji před psychiatrický nález ze dne 16.1.2019, zejména až před první psychiatrický nález z března 2018 poznamenávám, že uvedené se používá velmi vzácně, a to jen u některých velmi závažných duševních onemocnění, které nebyly či nemohly být rozeznány před prvním psychiatrickým nálezem a které v minulosti prokazatelně vedly k závažnému poklesu či vymizení pracovní schopnosti. Jedná se zejména o okruh psychotických onemocnění, např. schizofrenie, kdy samotný nemocný nemá náhled nemoci a z uvedeného důvodu pochopitelně psychiatra nevyhledá. Rovněž z hlediska okolí nemocného blízké osoby nemusí, zejména v počátečních fázích rozeznat, že jde o duševní nemoc. Obvykle se usuzuje, že nemocný se pouze nějak a nějakého důvodu povahově změnil. K návštěvě psychiatra dochází až poté, kdy excesy v chování přesahují akceptovatelnou míru, např. ohrožováním sebe či svého okolí. Zde je poté nutné zjišťovat, od kdy lze zpětně stanovit vznik onemocnění a od kdy lze přiznat invaliditu. Děje se tak zkoumání historie nemocného, např. na podkladě svědeckých výpovědí od kdy jsou pozorovány zvláštnosti a změny v chování, zjišťování důvodů rozvodu, zjišťování pracovní anamnézy a pracovní dokumentace, např. že dříve normálně pracoval, poté byl propuštěn, další zaměstnání již nenašel, měl finanční obtíže, neregistroval se na Úřadu práce apod. Uvedené ovšem dle dokumentace není případ posuzovaného. Posuzovaný sice v žalobě uvádí, že od roku 2002 je léčen pro střídání epizod mánie a deprese, ovšem v celé dokumentaci včetně psychiatrických zpráv o uvedeném duševním onemocnění nenacházím žádný záznam.

58. Znalec spekulativně uvedl, že pokud by byl zjištěn objektivní důkaz, že posuzovaný se v minulosti léčil pro maniodepresivní poruchu, poté by se u posuzovaného, vzhledem k jeho nadměrnému studijnímu i pracovnímu nasazení, případně mohlo uvažovat o chronickou manickou fázi, která v době onemocnění se přesmýkla do fáze depresivní. Tato skutečnost by mohla ovlivnit datum vzniku invalidity.

59. Žalobce reagoval na revizní posudek podáním ze dne 22. 5. 2023, v němž vznesl množství výtek. Poukázal na to, že vzhledem k jeho zdravotním komplikacím popsaným v lékařských zprávách ze září 2017 je zřejmé, že tyto komplikace se projevily již před tímto obdobím. Objektivní důkaz není nezbytným předpokladem pro stanovení data vzniku invalidity. Dále namítl, že znalecký posudek ignoruje lékařské zprávy za období září 2017, které potvrzují pokročilé stadium onemocnění boreliózy. Znalec pominul, že po léčbě boreliózy byl žalobce s přetrvávajícími komplikacemi odeslán k psychiatrovi přímo lékařem z infekčního oddělení. Není proto správné tvrzení znalce, že psychické problémy se objevily až po odeznění boreliózy, a že není postaveno na jisto, zda lze psychické problémy žalobce spojovat s boreliózou. Pracovní (a studijní) schopnost žalobce po borelióze významně poklesla. Není správné, pokud znalec založil svůj závěr na tom, co žalobce vykonával v roce 2021, tato část odůvodnění posudku je iracionální.

60. Žalobce trvá na tom, že nic nebrání stanovení data invalidity zpětně. Znalec se k zadaným otázkám řádně nevyjádřil, pokud odmítl posoudit pokles pracovní schopnosti s odkazem na možnost vystavení dočasné pracovní neschopnosti. Argumentace znalce, že musí uplynout 1 rok konstantně nepříznivého zdravotního stavu je nelogická v tom, že nevymezil, proč tento rok začal běžet nejpozději 16. 1. 2018 (v průběhu léčby boreliózy). Žalobce v žalobě netvrdil, že by se u něho střídaly epizody mánie a deprese (pouze citoval některé závěry Nejvyššího správního soudu, které se váží k jiným onemocněním). Znalecký posudek proto není věrohodný, neboť obsahuje nepřesnosti a není v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Z tohoto posudku tak nelze při stanovení data vzniku invalidity vycházet.

61. Soud ve věci nařídil na den 23. 6. 2023 jednání, na němž byl proveden důkaz revizním posudkem znalce MUDr. L., doplněný výslechem tohoto znalce. Závěry revizního posudku znalec potvrdil. Bylo vyjasněno, že údajné tvrzení žalobce ohledně jeho léčení pro střídání epizod mánie a deprese v roce 2002, které mělo být dle znalce obsaženo v žalobě, se týkalo jiné věci (žalobce citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu), došlo též k vysvětlení některých odborně–medicínských pojmů (organicita poškození mozku).

62. Žalobce následně shrnul argumentaci a výtky uvedené ve svém písemném podání ze dne 22. 5. 2023. Doplnil, že závěr o jeho hypersensitivitě nebyl uveden v lékařských zprávách předcházejících datu vydání napadeného rozhodnutí. Se závěrem, že by jeho duševní onemocnění nesouviselo s boreliózou, nesouhlasí. Předcházející posudky takto vystavěny nebyly. V jeho případě je dáno mnoho indicií, které spojitost boreliózy a neurotické poruchy naznačují. Na psychiatrii byl odeslán přímo z infekčního oddělení, psychiatrická léčba na léčbu boreliózy navázala. Před onemocněním boreliózou žádné problémy neměl. Nesouhlasil s tím, aby vznik jeho psychických obtíží bylo spojováno s první návštěvou psychiatra.

63. Ke konkrétním dotazům žalobce znalec (nad rámec posudkového hodnocení) uvedl, že při posouzení věci vycházel z doložené dokumentace, kde je zmínka o hypersenzitivitě. Doplnil, že při hodnocení psychických onemocnění je žádoucí vycházet z komplexní lékařské dokumentace, případně vydané i po datu vydání správního rozhodnutí, a to za účelem náhledu na vývoj onemocnění. K dotazu týkajícímu se možnosti vystavení dočasné pracovní neschopnosti žalobci již od září 2017 znalec odpověděl, že pracovní neschopnost po dobu léčby boreliózy vystavena být mohla a měla (neschopenka by byla omluvenkou pro zaměstnavatele). K otázce souvislosti, resp. spornosti souvislosti boreliózy a duševní poruchy žalobce se znalec vyjádřil ve znaleckém posudku a tyto závěry byly k dotazu soudu stvrzeny. Pokles pracovní schopnosti žalobce od září 2017 znalec nevyloučil (a nevyloučil to žádný z posudkových lékařů), v této době však nebyla splněna podmínka existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ve většině případů uznané invalidity musí onemocnění (zdravotní postižení) nějakou dobu trvat, což se zpravidla řeší dočasnou pracovní neschopností. Takto se postupuje např. i u devastujících poranění, kdy je invalidita uznána až po stabilizaci stavu. K dotazu na aplikaci léku Lexaurin, který byl žalobci předepsán již na podzim roku 2017, znalec vysvětlil, že se jedná o lék běžně předepisovaný na snížení úzkosti (je to lék první volby, ale není příliš doporučovaný z důvodu návykovosti), neléčí se jím však závažná duševní onemocnění.

64. Zástupkyně žalované neměla na znalce otázky. Znalec ještě na závěr uvedl, že dle vystupování a vyjadřování je žalobce velmi inteligentní a je zjevně subjektivně přesvědčen o správnosti své argumentace. Nicméně některé jeho závěry jsou pseudologické. Důvodem jsou zřejmě nedostačující znalosti medicíny a právní úpravy a praxe posuzování invalidity. Znalec netvrdil, že se borelióza nepromítla do psychických problémů žalobce, nicméně v tomto případě šlo o problém komplexní. Žalobce byl z důvodu onemocnění boreliózou nucen přerušit své plány (studium), což mělo také (při disponované osobnosti) vliv na psychiku žalobce.

65. Návrh žalobce na doplnění dokazování dalším revizním znaleckým posudkem soud zamítl z důvodu, že ve věci bylo shromážděno dostatečné množství podkladů pro řešení sporné otázky (data vzniku invalidity). Po závěrečných návrzích, v nichž účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích, byl vyhlášen rozsudek.

VI. Posouzení věci krajským soudem

66. Žalobce nesouhlasil s tím, jak byl ve správním řízení posouzen jeho zdravotní stav (nesouhlasil s kvalifikací svého zdravotního postižení), dále nesouhlasil se stanovením data vzniku invalidity a rovněž brojil proti způsobu výpočtu přiznaného invalidního důchodu (požadoval přiznat tzv. invaliditu z mládí).

67. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován.

68. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku lékařské služby ČSSZ v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku odborné lékařské posudkové služby OSSZ vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti.

69. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18). Pokud tomu tak není, lze přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku soudním znalcem z oboru posudkového lékařství.

70. Krajský soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav ve světle uplatněných žalobních námitek. Za tímto účelem byl v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 10. 6. 2020, k němuž byly v reakci na námitky žalobce zpracovány dva doplňující posudky. Následně byl zpracován též srovnávací posudek PK MPSV v Ostravě. Po těchto posudcích a jejich provedení v rámci dokazování nebyly pochyby o tom, že zdravotní postižení žalobce, které způsobuje jeho invaliditu, lze podřadit pod položku neurotických a stresem vyvolaných psychosomatických poruch, a že se jedná o středně těžké funkční postižení.

71. Obě posudkové komise shodně podřadily zdravotní postižení žalobce do kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, stejně jako posudkoví lékaři v předcházejícím správním řízení. Ve věci bylo vysvětleno, že žalobce prodělal infekční onemocnění (boreliózu), nicméně v jeho případě lékařské nálezy neprokazují přechod tohoto onemocnění do vleklého průběhu, z hlediska infektologů je stav hodnocen jako vyléčený. PK MPSV v Brně uvedla, že pokud by žalobce trval na podřazení zdravotního postižení do kapitoly I přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, mohlo by se ve vztahu k Lymeské borelióze uvažovat pouze o minimálním funkčním postižení, pro něž je typická zvýšená unavitelnost a atralgie (položka 4a), a pro něž je stanoveno rozpětí poklesu pracovní schopnosti 10–15 %. Návrh žalobce na zařazení jeho zdravotního postižení do kapitoly I položky 4d, tj. těžké funkční postižení, chronické pozdní stadium s chronickou encefalitidou, subakutní encefalopatií a těžkým postižením kognitivních funkcí a intelektu, kloubní forma s těžkým postižením kolenních kloubů a pohyblivosti (se stanoveným poklesem míry pracovní schopnosti 70–80%), tedy nebylo možné akceptovat.

72. Nutno podotknout (nad rámec posudkového hodnocení, aniž by si soud jakkoli osvojoval možnost odborného hodnocení zdravotního stavu žalobce), že kvalita písemných podání žalobce, ani jeho vystupování v rámci několika jednání před soudem, jichž se žalobce vždy osobně účastnil a na nichž dokázal adekvátně reagovat a brát se svých práv, skutečně nesvědčí o těžkém postižení jeho kognitivních funkcí a intelektu. V případě žalobce tedy nebyly po zpracování posudků ze strany posudkových komisí pochybnosti o tom, že na začátku jeho objektivně prokázaných obtíží bylo prodělané infekční onemocnění. U tohoto onemocnění však nebylo prokázáno, že by bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Tím je neurotická porucha, která se u žalobce při prodělané borelióze, resp. v jejím průběhu, rozvinula.

73. Obě posudkové komise se shodly též na míře poklesu pracovní schopnosti žalobce. V rámci zvolené kapitoly V položky 5c stanoví vyhláška o posuzování invalidity rozmezí 25 – 35 % a u žalobce byla ze strany posudkových komisí stanovena horní hranice tohoto rozmezí. To bylo odůvodněno tíží postižení a existencí vyjmenovaných somatických příznaků. Rovněž tento závěr přijatý v rámci soudního přezkumu potvrzuje zjištění učiněná v řízení před správním orgánem, jak se projevila v napadeném rozhodnutí, resp. v rozhodnutí prvostupňovém.

74. Komplikovanější otázkou bylo stanovení data vzniku invalidity. K tomu je nejprve nutno uvést, že závěr o vzniku invalidity je podmíněn jednak existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jednak takovým poklesem pracovní schopnosti, jež dosahuje zákonem stanovené úrovně, tj. minimálně 35 %. Pro účely zákona o důchodovém pojištění se podle § 26 tohoto zákona za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Ke vzniku invalidity dochází tehdy, pokud je zdravotní postižení posuzované osoby trvalé (dlouhodobé) a nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu ve smyslu obnovení původní schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012–19).

75. Skutečnost, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvá déle než 1 rok anebo lze předpokládat, že déle než 1 rok bude trvat, je rovněž otázkou odbornou a odvíjí se od mnoha faktorů (typ zdravotního postižení a jeho závažnost, aktuální možnosti léčby, rehabilitace apod.). Obecně lze však uvést, že stanovení data vzniku invalidity, tj. uznání existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ještě před uplynutím zákonem stanovené jednoleté lhůty značící zákonodárcem stanovenou „dlouhodobost“, nebude zpravidla přicházet v úvahu v situacích, kdy dosud nebyly vyčerpány možnosti léčby (v širokém slova smyslu) ve vztahu k tomuto postižení.

76. Datum vzniku invalidity je obvykle stanovováno zpětně (den vzniku invalidity většinou předchází podání žádosti) a je ustáleně judikováno, že se nemůže jednat o nahodilou událost (tou by byl např. právě den podání žádosti o invaliditu). Tato skutečnost zároveň musí být objektivizována, což se děje zpravidla na základě doložených lékařských nálezů. V případě onemocnění (zdravotního postižení), u něhož je v době jeho průkazu předpoklad zlepšení při nasazení medikace či jiných léčebných postupů, nelze stanovit datum vzniku invalidity zpětně již od této doby, tj. od prvních projevů jeho příznaků. V takovém případě totiž vůbec nelze hovořit o stabilizaci zdravotního stavu, byť by se následně ukázalo, že zdravotní obtíže přetrvávají (i přes podstoupenou léčbu) dlouhodobě. V případech takových zdravotních postižení se má za to, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (jakožto podmínka invalidity) vzniká uplynutím jednoleté lhůty od průkazu invalidizujícího zdravotního postižení, pokud již v průběhu této doby nelze důvodně usuzovat na to, že je zde (např. z důvodu vyčerpání možností léčby, ukončení rehabilitace) předpoklad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i do budoucna.

77. Mezi zdravotní postižení, u nichž nebylo možné přistoupit ke zpětnému uznání invalidity již od prvních lékařských nálezů, jež poukazovaly na jeho existenci, patří i zdravotní postižení způsobující invaliditu žalobce. V případě žalobce bylo nejprve stanoveno datum vzniku invalidity na den 14. 2. 2019 (což byl necelý rok od vydání prvního nálezu psychiatričky MUDr. Hany Hornochové, v březnu 2018), v průběhu řízení před soudem však došlo k posunutí data vzniku invalidity na den 16. 1. 2019, ke dni doložení psychiatrického nálezu MUDr. H., svědčícím o přetrvávání invalidizujících zdravotních obtíží žalobce. S ohledem na tento nález dospěli všichni posudkoví lékaři (včetně soudem ustanoveného znalce) k tomu, že již od tohoto data lze vznik invalidity stanovit, tj. že lze nepříznivý zdravotní stav žalobce považovat za ustálený a lze jej s ohledem na nepřesvědčivou léčbu i nadále předpokládat. Nutno uvést, že nález MUDr. H. ze dne 16. 1. 2019 byl vydán ještě před uplynutím jednoleté lhůty od doby, kdy žalobce psychiatrickou léčbu zahájil, posudkoví lékaři tedy zjevně nebazírovali na tom, že se v případě žalobce duševní obtíže poprvé objevily až v březnu 2018, jak žalobce zmiňoval.

78. Tuto skutečnost potvrdil též soudem ustanovený znalec. Ten v revizním znaleckém posudku, jakož i v rámci jednání před soudem nevyloučil, že v průběhu léčby boreliózy od podzimu 2017 žalobce trpěl některými psychickými problémy. A připustil, že prodělaná borelióza mohla být ve spojení s dalšími faktory jedním ze „spouštěčů“ zdravotního postižení, které se u žalobce následně rozvinulo. Zatímco však ve vztahu k borelióze žalobce podstoupil úspěšnou léčbu, přetrvaly u něj i nadále klinické projevy typické pro duševní poruchu, s níž se následně začal léčit (systematicky od března 2018). Nutno doplnit, že závěry znaleckého posudku, které jsou ve shodě s již přijatými závěry předcházejících posudků, a které byly na jednání před soudem dovysvětleny a rozvedeny, lze považovat za dostatečně srozumitelné a přesvědčivé. O věrohodnosti posudkového hodnocení důvodné pochybnosti nevyvstaly. Žalobcem poukazované nepřesnosti (např. že nepracoval v advokátní kanceláři či že měl být v roce 2002 léčen s depresí, ale nejsou o tom záznamy) byly vysvětleny.

79. Lze shrnout, že ze strany posudkových lékařů, ve spojení s revizním znaleckým posudkem a výslechem znalce, byla otázka data vzniku invalidity dostatečně vysvětlena a vyjasněna. Bylo–li jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce stanoveno zdravotní postižení odpovídající poruše neurotické, nelze stanovit datum vzniku invalidity do období, kdy začal řešit obtíže způsobené boreliózou (a o duševním postižení nebylo ještě vůbec možné uvažovat). Jím navrhované datum vzniku invalidity již od září 2017 proto nemohlo být akceptováno. Pro stanovení data vzniku invalidity pak byla klíčová úvaha, kdy po proběhnuvší léčbě (zahájené až v březnu 2018) došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce. Tímto objektivně prokazatelným okamžikem bylo na základě shromážděných lékařských nálezů určeno datum 16. 1. 2019.

80. Žalobcem odkazovaný nález Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012–22, který žalobce opakované zmiňoval pro účely obhajoby data vzniku invalidity od září 2017, neodůvodňuje jím propagovaný přístup, tj. že by ke stanovení data vzniku invalidity mělo dojít již od prvních prokázaných příznaků zdravotního postižení. Nadto se v odkazované věci jednalo o zcela jiný typ zdravotního postižení. Do důsledků vzato, každé zdravotní postižení ve větší či menší míře narušuje integritu organismu a ve výsledku tak může postihovat výkon pracovní činnosti takto postižené osoby. V případě invalidity však musí být naplněna podmínka dlouhodobosti a požadované míry poklesu pracovní schopnosti. Obě tyto podmínky byly v případě žalobce naplněny dle shodných závěrů obou posudkových komisí i soudního znalce až ke dni 16. 1. 2019.

81. K další argumentaci, kterou žalobce vznesl k datu vzniku invalidity v průběhu řízení před soudem lze uvést následující. Průběh psychiatrické léčby žalobce byl podrobně zmapován v posudku PK MPSV v Brně. V tomto období jsou dokumentovány u jeho psychického stavu výkyvy, což žalobce nevylučuje, považuje je však pouze za krátkodobé a nesvědčící o tom, že by jeho stav nebyl stabilizovaný. Tomu však posudkoví lékaři ani znalec nepřisvědčili s odůvodněním, že se v případě duševních poruch (tak jako tomu bylo v případě žalobce) jedná o stavy výrazně kolísající intenzity, nedosahující trvale invalidizujících hodnot.

82. Žalobci lze jistě přisvědčit v tom, že dočasná pracovní neschopnost a stanovení data vzniku invalidity nejsou skutečnostmi, které by se vzájemně podmiňovaly či vylučovaly. Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 6. 2006, č. j. 6 Ads 41/2005–24, dočasná pracovní neschopnost je rozhodující sociální událostí v systému dávek nemocenského pojištění, zatímco v systému důchodového pojištění (konkrétně v případě invalidních důchodů) je určující sociální událostí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (invalidita). Dočasná pracovní neschopnost a invalidita jsou tedy instituty z odlišných subsystémů práva sociálního zabezpečení s odlišnou podstatou a funkcí, a nelze je tedy zaměňovat, byť oba souvisí se zdravotním stavem pojištěnce. Invalidita nemusí pojištěnci zcela bránit ve výdělečné činnosti, pokud mu to faktický stav dovolí.

83. Přestože v mnoha případech dochází k uznání nároku na invalidní důchod až po ukončení dočasné pracovní neschopnosti, dočasná pracovní neschopnost (či její potencialita) obecně nevylučuje, aby do období jejího průběhu bylo případně zpětně stanoveno datum vzniku invalidity (za současného vyloučení duplicity čerpání dávek). Jak však bylo v případě žalobce vysvětleno, k naplnění podmínky dlouhodobosti invalidizujícího zdravotního postižení došlo v jeho případě až ke dni 16. 1. 2019.

84. Lze shrnout, že v prvostupňovém rozhodnutí došlo k nesprávnému stanovení data vzniku invalidity. Pokud žalovaná takto stanovené datum vzniku invalidity potvrdila, napadené rozhodnutí nelze v tomto ohledu aprobovat a je třeba přistoupit k jeho zrušení. Žalovaná je v dalším řízení vázána skutkovým závěrem, k jehož zjištění došlo v průběhu řízení před soudem, tj. že datum vzniku invalidity žalobce je 16. 1. 2019. S ohledem na nesprávně stanovené datum vzniku invalidity bude nutné vydat nové rozhodnutí o invaliditě žalobce.

85. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas se způsobem výpočtu přiznaného invalidního důchodu. Ten mu byl přiznán ve výši 4040 Kč měsíčně, což je částka sestávající ze základní výměry důchodu (3 270 Kč) a minimální výše procentní výměry důchodu (770 Kč). V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se uvádí, že žalobce v rozhodném období nedosáhl žádných vyměřovacích základů, a proto byla výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně stanovena v minimální výši.

86. Žalobce se domáhá toho, aby bylo v jeho případě aplikováno ustanovení § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Požadavkem na uplatnění ochranného výpočtu invalidního důchodu argumentoval již v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. K tomu žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že v případě žalobce nelze použít § 42 zákona o důchodovém pojištění, neboť ten se vztahuje pouze na invaliditu třetího stupně, která vznikla před dosažením 18 let věku (což je u žalobce den 3. 8. 2011) a tato osoba nebyla potřebnou dobu účastna pojištění. Jakkoli je tato argumentace žalované strohá a částečně nepřesná, závěr o nemožnosti aplikace § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění v případě žalobce je správný.

87. Dle § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se postupuje v případě mladých invalidů při stanovení procentní výměry invalidního důchodu, ovšem pouze při splnění stanovených podmínek: Procentní výměra invalidního důchodu náleží pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně nejméně ve výši poloviny částky stanovené podle odstavce 2 a na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nejméně ve výši třetiny částky stanovené podle odstavce 2, je–li invalidní důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je–li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku; přitom se pro tyto účely za dobu pojištění považuje i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice po ukončení povinné školní docházky do dosažení věku 18 let a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia, doba, po kterou byl pojištěnec veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a náhradní doba pojištění, i když doba pojištění netrvala ani jeden rok. Žalobce uvedené podmínky nesplňuje, neboť mu před 18. rokem věku nebyla přiznána žádná invalidita a nestal se invalidním ve třetím stupni ani po dosažení věku 18 let. Žalobce se sice stal invalidním v průběhu přípravy na budoucí povolání, nejednalo se však o invaliditu třetího stupně, která je podmínkou pro mimořádný způsob výpočtu procentní výměry invalidního důchodu u mladých invalidů. Bylo tak na místě aplikovat obecná pravidla pro stanovení výše invalidního důchodu podle § 40 a 41 zákona o důchodovém pojištění. Na tento postup nemá v tomto případě vliv ani stanovení jiného (dřívějšího) data vzniku invalidity.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

88. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí spočívalo na chybném stanovení data vzniku invalidity žalobce, nebyl skutkový stav v řízení před žalovanou (byť pouze v části) dostatečně zjištěn. Krajský soud tedy zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.], jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

89. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet ze zjištěné skutečnosti, že den vzniku invalidity je v případě žalobce 16. 1. 2019. Od tohoto dne žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

90. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 60 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že žalobce na posledním jednání náhradu nákladů řízení požadoval, ovšem na místě přesnou částku nesdělil, soud v rámci ústního vyhlášení rozsudku výrokem II. vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, která bude uvedena v písemné verzi rozsudku; žalobce totiž přislíbil vyčíslit tyto náklady do tří dnů od skončení jednání. V podání ze dne 24. 6. 2023 však žalobce sdělil, že vzniklé náklady není schopen prokázat, a proto je srozuměn s tím, že mu nebudou přiznány. A takto i soud rozhodl, čímž zároveň opravil původní nákladový výrok (ten má povahu usnesení). Žalobce neprokázal, že by mu v tomto soudním řízení nějaké náklady vznikly a nevyplývá to ani ze spisové dokumentace. Proto bylo rozhodnuto, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává. Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.