34 C 124/2019

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [ulice a číslo], zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [ulice a číslo], zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], za účasti: [pojišťovna], [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], adresa pro doručování [adresa], o náhradu újmy na zdraví, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 300.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300.000 Kč za dobu od 26.3.2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24.783 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.783 Kč za dobu od 25.4.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1.250.857 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.275.640 Kč za dobu od 26.3.2019 do 24.4.2019 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.250.857 Kč za dobu od 25.4.2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 162.478,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

V. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení ve výši 2.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.575.640 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 26.3.2019 do zaplacení. V žalobě uvedla, že dne 28.1.2019 v 15:10 hodin došlo k jejímu uklouznutí a pádu na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Česká (dále jen "pozemek žalované"), který byl v důsledku zanedbané údržby bez posypu a s výrazným náledím. Při pádu došlo ke zranění žalobkyně v oblasti levého hlezna. Žalobkyně je nechodící, musí užívat berle a v důsledku zlomeniny vnějšího kotníku je omezena dlouhodobě v obvyklém způsobu života. Žalobkyně požaduje úhradu částky 15.000 Kč z titulu bolestného, kdy uvedená částka představuje 60 bodů za zlomeninu kosti hlezenní bez posunu při hodnotě jednoho bodu ve výši 250 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 300.000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění žalobkyně. K uvedené částce dospěla žalobkyně dle § 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., když dle tvrzení žalobkyně její poškození zdraví představuje omezení hybnosti hlezenního kloubu středního stupně s ohodnocením [číslo] bodů a 250 Kč za bod. Žalobkyně dále s odkazem na Metodiku Nejvyššího soudu České republiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen "Metodika Nejvyššího soudu) požaduje zaplacení částky 1.260.640 Kč. Tuto částku stanovila žalobkyně jako 10 % z 400 násobku průměrné hrubé měsíční mzdy v roce 2018, tedy z částky 12.606.400 Kč. Skutkový základ nároku žalobkyně spočívá dle jejího tvrzení v tom, že žije sama a je odkázána na pomoc své dcery. Žalobkyně tvrdí, že je zásadním způsobem omezena v pohyblivosti a v důsledku utrpěného zranění není sama schopna si zajistit základní životní potřeby, především nákupy potravin a osobní hygienu. Do doby úrazu byla žalobkyně poživatelkou invalidního důchodu druhého stupně. V souvislosti s úrazem trpí žalobkyně intenzivní bolestí, kterou tlumí různými léky, trpí nespavostí a má psychické poruchy. Žalobkyně bude mít nepochybně i trvalé následky, které se budou projevovat především v omezení obvyklého způsobu života. Nemajetková újma žalobkyně mimo jiné představuje i psychické útrapy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dne 25.3.2019 a požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po odeslání výzvy, tj. od 26.3.2019. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobnímu návrhu uvedla, že zimní údržbu komunikací zajišťuje prostřednictvím [právnická osoba] technických služeb [právnická osoba] [ulice] údržba místní komunikace, na které mělo dojít ke škodné události, byla provedena dle záznamu sledovacího zařízení vozidla údržby v den údajné škodné události a dále rovněž v předešlé dva dny. Uvedené vozidlo projelo předmětnou lokalitou pouze tři minuty po údajném času úrazu, žádná mimořádná událost však hlášena nebyla. Žalovaná proto zpochybnila tvrzení žalobkyně, že by se na předmětné komunikaci nacházelo náledí a zpochybňuje rovněž žalobkyní tvrzený průběh a místo škodné události. Dle zdravotního záznamu žalobkyně neutrpěla takové zranění, které by vyžadovalo dlouhé léčení, nebyla hospitalizována a její dolní končetina nebyla dislokována. Z rentgenového snímku je zřejmé, že se jedná o zlomeninu bez předpokládaných dlouhodobých následků. Zlomenina bez posunu může dle názoru žalované stěží vést k trvalému omezení hybnosti kloubu středního stupně. Obtíže žalobkyně nemusí vůbec souviset s úrazem, navíc není zřejmé, v jakém rozsahu tvrzené omezení způsobu života žalobkyně vyplývá z její invalidity, která nastala před úrazem. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl zamítnutí žaloby s odkazem na skutečnosti uvedené žalovanou. Dle názoru vedlejšího účastníka žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by k úrazu došlo v důsledku náhlé a nepředvídatelné závady ve schůdnosti komunikace. Určitý stupeň diskomfortu spojený s léčením a rehabilitací je již zahrnut v základní částce pro odškodnění. Při jednání soudu dne 30.10.2019 žalobkyně doplnila, že předmětná komunikace je komunikací účelovou, využívanou k chůzi a přístupu k nemovitostem, neboť se zde nenachází žádný chodník. Na výzvou soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu žalobkyně doplnila, že požadovaná částka 1.260.640 Kč představuje "odškodnění bolestivého stavu na straně žalobkyně, týkající se jednak její psychické újmy a dále bolestivý stav, který je součástí její somatické bolesti po úrazu, který nadále trvá a dosud neodezněl." Dále žalobkyně doplnila, že invalidní důchod pobírá z důvodu zdravotního stavu rukou, konkrétně artritidy a stavu po operaci karpálního tunelu na pravé ruce. Jedná se o dlouhodobou záležitost asi osmi nebo devíti let. Na psychiatrii se žalobkyně léčila již rok před úrazem a to pro deprese, úzkost a nespavost způsobené rodinnými problémy. Léky bere žalobkyně pouze v devět hodin večer, konkrétně Neurol, Hypnogen a Mirtazapin. Dále užívá léky na vysoký krevní tlak. Žalovaná při jednání soudu dne 30.10.2019 doplnila tvrzení, že žalobkyně trpěla omezením hybnosti jakožto invalidní důchodce již před úrazem. Vzhledem k invaliditě žalobkyně zde již není žádné další omezení v důsledku úrazu nad rámec této invalidity. Léky užívané na deprese a úzkosti mohly mít vliv na její schopnost pohybu a orientace. Účastníci řízení učinili nesporným tvrzení žalované, že zimní údržbu zajišťuje prostřednictvím shora uvedené společnosti a že má vypracován plán zimní údržby. [příjmení] učinili rovněž tvrzení žalobkyně ohledně jejího bydliště v nemovitosti na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [ulice]. Po provedeném dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti. Dopisem zástupce žalobkyně (č.l. 7 a č.l. 17 spisu) byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 1.500.000 Kč jakožto peněžité náhrady za újmu způsobenou úrazem žalobkyně ze dne 28.1.2019, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena žalované dne 25.3.2019. Z lékařských zpráv žalobkyně ze dne 28.1.2019, ze dne 19.2.2019 a ze dne 2.4.2019 (č.l. 8, č.l. 11, spisu) vyplývá, že žalobkyně byla dne 28.1.2019 ošetřena v Úrazové nemocnici [obec] pro zlomeninu kotníku bez dislokace s kontrolou dne 6.2.2019. Žalobkyni byla zlomenina následně léčena sádrovou fixací. Dne 4.2.2019 byla žalobkyně vyšetřena v [nemocnice], ze zprávy vyplývá bolestivost a omezení hybnosti, žalobkyni byla doporučena rehabilitace. Z lékařských zpráv žalobkyně (č.l. 59-63 a č.l. 65) vyplývá, že žalobkyni bylo dne 7.2.2019 diagnostikováno poranění spočívající ve zlomenině zevního kotníku vpravo bez dislokace a provedeno dosádrování. Dne 14.2.2019 bylo konstatováno hojení bez dislokace a přiložena nechodící sádra na dobu dvou týdnů. Dne 1.3.2019 byla při kontrole doporučena chůze s došlapem s předpokládaným sejmutím sádry za dva až tři týdny. Dle zprávy ze dne 20.3.2019 byla po sejmutí sádry u žalobkyně zjištěna omezená hybnost, zlomenina kotníku ve fázi hojení, kdy lomná linie se stírá, postavení fragmentů zlomeniny hodnoceno jako anatomické. Žalobkyni bylo doporučeno postupně zatěžovat poraněnou nohu lehkou chůzí s pomocí berlí a dále doporučena rehabilitace a cvičení k obnovení plné hybnosti. Dle zprávy ze dne 24.4.2019 žalobkyně nadále udávala bolestivost a otok, z rentgenového vyšetření vyplývá, že zlomenina je konsolidována a v dobrém postavení, doporučeno prodloužení rehabilitace o dva týdny. Z lékařských zpráv žalobkyně ze dne 28.1.2019 a 19.2.2019 (č.l. 88-89 spisu) vyplývá rovněž zranění žalobkyně spočívající ve fraktuře kotníku, léčené konzervativním postupem sádrovou fixací. Dle lékařské zprávy ze dne 24.2.2020 (č.l. 91-92 spisu) bylo provedeno rentgenové vyšetření žalobkyně bez prokazatelných traumatických změn levého hlezna, postavení skloubení je správné, kloubní plochy jsou hladké. Změny skeletu levé nohy jsou zjištěny v důsledku osteoartrotické změny. Uvedené závěry rovněž odpovídají k důkazu provedeným rentgenovým snímkům (příloha A). Dle obsahu lékařské zprávy Vojenské nemocnice [obec], Psychiatrické ambulance, ze dne 12.3.2019 (č.l. 55 spisu) se u žalobkyně měla pozvolna rozvinout v návaznosti na předmětný úraz depresivní symptomatologie s podrážděností, dysforií a poruchami spánku. Žalobkyni byla předepsána medikace [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně je pacientkou s recidivou po více jak roce. Z žalobkyní předloženého posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 16.11.2016 (č.l. 86 spisu) vyplývá, že u žalobkyně byla zjištěna řada zdravotních obtíží a onemocnění, mimo jiné polyarthrosa a revmatická artritida, syndrom karpálního tunelu a depresivní syndrom Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen jako dlouhodobě nepříznivý a žalobkyně shledána invalidní ve druhém stupni invalidity. Z odůvodnění posudku vyplývá u žalobkyně zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou je polyetážový vertebrogenní algický syndrom (tj. bolest lokalizovaná v různých oblastech páteře s omezením pohyblivosti páteřního úseku), porucha krční a bederní páteře s propagací do dolní končetiny, dále bolest drobných kloubů rukou, hypertonus šíjového svalstva a trapézů a blok středního úseku páteře. Z uvedeného vyplývá středně těžké postižení více úseků páteře s poruchou statiky a dynamiky páteře a poškození nervů. Stav žalobkyně byl hodnocen jako chronický, v důsledku čehož bylo posudkovým lékařem upuštěno od dalších kontrol. Dopisy ze dne 22.2.2019 (č.l. 9, č.l. 13 spisu) se zástupce žalobkyně obrátil na svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s žádostí o poskytnutí informací, na druhé straně příslušného dopisu (č.l. 9 verte - 10 spis a č.l. 13 verte - 14 spisu) je připojeno prohlášení svědka o okolnostech zranění žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že oba svědci byli vyslechnuti soudem, neučinil soud z uvedených dopisů žádné další pro věc relevantní zjištění. Ze snímku katastrální mapy a informativního výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 10 verte a č.l. 12 spisu) vyplývá, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [ulice], na kterém došlo k pádu a úrazu žalobkyně. Oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 4.1.2019 byl žalobkyni zvýšen invalidní důchod druhého stupně na částku ve výši 6.649 Kč. Z kopie internetové stránky (č.l. 19 spisu) nebyla provedena žádná pro věc podstatná zjištění, neboť tato kopie se týká počasí dne 28.1.2019 ve městě [obec], nikoliv v obci [ulice]. Dle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 11.4.2019 bylo dne 27.1.2019 na Brněnsku převážně zataženo, sníh pokrýval půdu úplně, výška sněhové pokrývky nepřesahovala 3 cm a během dne se zmenšovala. Dne 28.1.2019 se teplota vzduchu pohybovala v rozmezí 3 až -4 stupňů Celsia, výše sněhové pokrývky nepřesahovala 6 cm, v průběhu dne sněžilo. Výskyt ledovky nebyl zaznamenán, ve večerních a nočních hodinách dne 28.1.2019 se ojediněle vyskytlo náledí. Dle záznamu historie provozu vozu (č.l. 29-30 spisu) došlo k průjezdu vozidla zimní údržby dne 28.1.2019 v 15:13 hodin v místě, kde došlo k úrazu žalobkyně, tedy přibližně tři minuty poté, co k pádu žalobkyně mělo dojít. Žalobkyně vypověděla, že dne 28.1.2019 kolem třetí hodiny odpoledne šla za svojí dcerou pohlídat vnučku, vyšla z domu a šla po zasněžené a ledovaté silnici. V místě není žádný chodník, běžně se proto chodí po silnici, jejíž povrch je ze zámkové dlažby. Zákaz vstupu chodců nebo upozornění na neudržovanou komunikaci v místě není. Silnice není pravidelně udržovaná, běžně se vůz technických služeb otočí dole a odjede. Obuté měla zimní boty. Asi po 100 až 150 metrech chůze žalobkyně upadla a cítila křupnutí v noze. Žalobkyně se nemohla sama postavit, pomohl jí bagrista, který v místě pracoval. Následně žalobkyně zavolala synovi, který ji převezl autem zpět k domu. Žalobkyně poté jela na ošetření do [anonymizováno] nemocnice v [obec], kdy byla na rentgenu zjištěna zlomenina kotníku. Zranění bylo léčeno sádrovou fixací, žalobkyně nesměla 6 týdnů na nohu došlápnout. Žalobkyni chodila pomáhat dcera, konkrétně se jednalo o nakupován nebo umývání žalobkyně. S žalobkyní bydlí ještě babička, která však má 89 let a je hluchá. Po sundání sádrové fixace dne 20.3.2019 žalobkyně chodila na rehabilitace, a to asi 14 dnů. Žalobkyni bylo po ukončení rehabilitace doporučeno cvičit doma a chodit na procházky. K aktuálnímu stavu žalobkyně uvedla, že při chůzi stále dává pozor, protože "ten pád v ní pořád je". Dříve žalobkyně jezdila autem, dnes už však nedokáže pro bolest nohy sešlápnout spojku. Na kontroly žalobkyně nikam nechodí. Invalidní důchod žalobkyně pobírá od roku 2003, a to z důvodu zdravotního omezení rukou a krční páteře. S chůzí žalobkyně dle vlastního vyjádření nikdy neměla problémy. Žalobkyně užívá léky na bolest, bolest nohy jí v noci budí. Ani přes den žalobkyně údajně nikam nedojde, má špatný pocit, bojí se šlápnout nebo jít. Do schodů žalobkyně nevyjde bez bolesti, dolů ze schodů musí chodit bokem. V současné době zajišťuje péči o domácnost žalobkyně její dcera, protože žalobkyně to sama nezvládne. Nespavost se u žalobkyně projevuje tím, že v noci přemýšlí o tom, co bude, jestli se její zdravotní stav nezhorší a kdo se případně postará o babičku. Na kontrole v psychiatrické ambulanci byla žalobkyně po úrazu dvakrát, žádná léčba jí mimo medikaci navržena nebyla. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že dne 28.1.2019 kopal odpoledne šachtu bagrem, žalobkyně prošla okolo a pozdravili se. Když svědek otočil bagr, všiml si, že žalobkyně leží na silnici. Stav silnice byl takový, že po ní nemohl svědek ani vyjet, jednalo se o zasněžený led. Posypaná silnice dle sdělení svědka určitě nebyla. Proto za ní šel, cesta ale byla zasněžená a klouzala. Svědek chtěl žalobkyni pomoci, ale žalobkyně mu řekla, že jí bolí noha. Následně na místo přišel pan [příjmení]. Žalobkyně poté zavolala synovi, který ji odvezl autem. Žalobkyně nemohla sama stát, opírala se o svědka. Žalobkyně měla obuté zimní boty se zimní podrážkou. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně ležela na silnici, když na místo přijel autem. Společně se svědkem [jméno] [příjmení] se snažili žalobkyni pomoci. [příjmení] byla zledovatělá a neposypaná, v místě není žádný chodník, chodci po silnici běžně chodí. Žalobkyně měla obuté zimní boty. Následně se svědek dozvěděl, že si žalobkyně zlomila kotník. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalobkyně, uvedl, že byl v dílně, když mu žalobkyně zavolala a chtěla, aby pro ni přijel na cestu, protože uklouzla. Svědek proto pro žalobkyni autem přijel, na místě už byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] byla zledovatělá a byl na ní sníh, v místě není žádný chodník. Sypací vůz přijel až poté, co žalobkyně upadla. Žalobkyně měla obuté zimní boty, svědkovi sdělila, že uklouzla. Žalobkyně měla zlomený kotník, v nemocnici jí dali nohu do sádry, kterou měla víc než měsíc. Žalobkyně má stále problémy, bojí se chodit ven při špatném počasí, noha jí bolí. Po úrazu žalobkyni pomáhala její dcera, nakupovala jí nebo ji koupala či pomáhala s úklidem. Po úrazu již žalobkyně neřídí auto, protože nesešlápne pedál. Svědek žalobkyni pomáhá s nákupy, venčí jí psy nebo nosí dřevo, bydlí totiž ve stejném domě. Dle názoru svědka žalobkyně před úrazem zdravotní problémy neměla, s výjimkou problémů s rukama. Psychické problémy před úrazem rovněž neměla. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobkyně, vypověděla, že po úrazu žalobkyni chodila vypomáhat a činí tak dosud. K možnostem chůze žalobkyně svědkyně uvedla, že žalobkyně chodí s berlemi, bez berlí ujde pouze malý kousek, kulhá a hned jí noha bolí. Na rehabilitace chodila žalobkyně asi po dobu dvou nebo tří týdnů. Stav žalobkyně se však již po úrazu nezlepšil. Po psychické stránce je žalobkyně úzkostlivá. Před úrazem žalobkyně řídila auto, dnes už v důsledku úrazu neřídí, není schopna si sama nakoupit nebo uvařit. Svědek [jméno] [příjmení] popsal obecně způsob provádění zimní údržby v obci [ulice] a obci [obec] s tím, že vozidlo údržby je monitorováno přes systém GPS. V případě zasněžené komunikace se údržba provádí pluhem, posyp je prováděn štěrkem. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že při zimní údržbě v obci je vytyčena trasa a určeny jednotlivé ulice, kde se začíná a kde končí. Toto je stanoveno písemným dokumentem. Udržují se hlavně silnice a chodníky. Jednotlivý vozidla jsou vybavena systémem sledování GPS. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně a následků předmětného úrazu ve vztahu ke zdravotním omezením žalobkyně byl soudem ustanoven znalec doc. [celé jméno znalce], z jehož znaleckého posudku [číslo] (č.l. 120-123) vyplývají následující závěry. Znalec provedl dne 18.8.2020 vyšetření žalobkyně a neshledal omezení rozsahu pohybu v hlezenním kloubu. Znalec rovněž neshledal žádná závažná pohybová omezení žalobkyně v levém hlezenním kloubu. Polymorfní obtíže žalobkyně, pro které jí byla přiznána invalidita, se podílí na možném omezení celkové motoriky a obtížích žalobkyně. Nejedná se však dle závěrů znalce o následky předmětného úrazu. Další nepříznivé faktory pro chůzi žalobkyně je příčné plochonozí a silné snížení kloubní štěrbiny prvního metatarzophalangenálního skloubení. Jedná se však o degenerativní stav nesouvisející s úrazem. Při hodnocení bolestného za úraz žalobkyně vycházel znalec z diagnózy spočívající ve zlomenině vnějšího kotníku bez dislokace, představující ohodnocení 80 body s navýšením o 5 % z důvodu prodloužení hojení a rehabilitace. Celkem se tedy jedná o 84 bodů, kdy hodnota jednoho bodu představuje částku 295,04 Kč. Znalec proto dospěl ke stanovení výše bolestného v částce 24.783 Kč. K závěrům znalce nebyly ze strany účastníků ani vedlejšího účastníka vzneseny žádné námitky či připomínky, účastníci i vedlejší účastník výslovně uvedli, že na výslechu znalce netrvají. S ohledem na toto vyjádření a nespornost závěrů posudku soud od výslechu znalce upustil. S ohledem na zpracování znaleckého posudku soud jako nadbytečný neprováděl důkaz vyžádáním odborného vyjádření lékaře, když skutečnosti, které měly být vyjádřením prokazovány, byly předmětem právě znaleckého posudku. Jako nadbytečné neprováděl soud dále žalobkyní navrhované místní šetření (ohledání na místě samém), neboť tvrzení ohledně okolností místa pádu žalobkyně má soud za prokázaná shora uvedenými svědeckými výpověďmi. Při jednání soudu dne 16.12.2020 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 300.000 Kč požadované z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku úrazu a dále ohledně úroku z prodlení z této částky za dobu od 26.3.2019 do zaplacení. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst.1, odst. 2 občanského soudního řádu a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I.). Dále byla připuštěna změna žaloby tak, že žalobkyně se nadále domáhá z titulu bolestného částky 24.783 Kč v souladu se závěry znaleckého posudku. Dle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích), vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Dle ustanovení § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Citované ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích upravuje objektivní odpovědnost vlastníka chodníku za škodu, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku. Dřívější judikatura Nejvyššího soudu vycházející ze závěrů o aplikovatelnosti právní úpravy objektivní odpovědnosti dle citovaného ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pouze v případě, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže výskyt předpokládat a účinně na něj reagovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.8.2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod [číslo] obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2006, č.j. 25 Cdo 1257/2005 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2003, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003), byla překonána rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 14.5.2020 sp. zn. II. ÚS 4100/19. Ze závěrů rozhodnutí ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy se chodec domáhá náhrady újmy na zdraví vzniklé v důsledku stavu místní komunikace, je třeba zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, zejména zda přizpůsobil tempo chůze a obuv okolnostem či zvolil nejbezpečnější možnou cestu. Na druhé straně je třeba zhodnotit, jak vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Předvídatelnost změn ve schůdnosti je třeba brát v potaz pouze jako jedno z kritérií skutkových okolností případu, nikoliv jako kritérium jediné. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně utrpěla dne 28.1.2019 v úraz spočívající ve zlomenině levého hlezna v důsledku pádu na pozemku ve vlastnictví žalované. Skutková tvrzení jsou v tomto směru prokazována provedenými svědeckými výpověďmi, zejména svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nepřímo pak svědka [jméno] [příjmení], který se na místo dostavil následně na telefonickou žádost žalobkyně a odvezl žalobkyni rovněž k ošetření do nemocnice. Průběh skutkového děje vyplývá podpůrně i z účastnické výpovědi žalobkyně. Z těchto důkazů lze dospět k závěru, že předmětná komunikace nebyla řádně ošetřena, byla zasněžena a pod sněhem se nacházelo náledí. Žalobkyně měla obutou zimní obuv a při chůzi si nepočínala jakkoliv lehkovážně či neobezřetně. Žalobkyně nemohla zvolit jinou bezpečnější cestu než za použití předmětné komunikace, když v místě není možnost chůze například po chodníku nebo jiné cestě. Dle názoru soudu nelze více po žalobkyni jakožto běžném chodci požadovat. Soud se neztotožňuje s argumentací ve směru, že pokud byla silnice zasněžená, neměla žalobkyně nikam chodit. Připuštění takových závěrů by vedlo k absurdní situaci, kdy žalovaná řádně neprovedla údržbu předmětné komunikace, v důsledku čehož by nejen žalobkyně, ale případě další osoby v místě bydlící neměly v podstatě vycházet. Při hodnocení, zda žalobkyně provedla řádně zimní údržbu a tedy dodržela svoji povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, není rozhodné, zda má žalobkyně zpracován konkrétní plán zimní údržby a s jakou prioritou jednotlivé komunikace v zimním období udržuje. Podstatná je skutečnost, zda předmětná komunikace byla skutečně řádně udržována a ošetřena či nikoliv. V posuzované věci není žádného sporu o tom, že vozidlo údržby projelo v předmětném místě až poté co došlo k pádu žalobkyně. Pokud k pádu na neudržované komunikaci došlo přibližně v 15:00 hodin, nelze dospět k závěru, že nebylo v mezích možností žalobkyně tuto závadu odstranit, její důsledky zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Žalovaná měla minimálně od rána dne 28.1.2019 a běžného začátku pracovní doby pracovníků údržby dostatek času na to, aby komunikaci řádně ošetřila. V tomto směru je nerozhodné, že se žalovaná s odkazem na zimní plán údržby rozhodla ošetřit nejprve jiné místní komunikace. Je pouze na žalované samotné, jakým způsobem nastaví plán zimní údržby a zajistí dostatek pracovníků i technických prostředků k tomu, aby své povinnosti dostála. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se v předmětné situaci dne 28.1.2019 jednalo například o náhlý a těžko zvladatelný kalamitní stav. Žalovaná proto odpovídá za újmu, která žalobkyni úrazem v důsledku pádu vznikla. Nad rámce uvedeného lze doplnit, že i v případě, kdy by nebyly splněny podmínky pro objektivní odpovědnost žalované dle ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, odpovídala by žalovaná za újmu žalobkyně dle § 2910 občanského zákoníku upravující obecnou odpovědnost za škodu v případě porušení zákonem stanovené povinnosti udržovat předmětnou komunikaci v takovém stavu, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců, a dále dle ustanovení § 2900 občanského zákoníku upravující obecnou prevenční povinnost (srov. znění ustanovení § 2910 občanského zákoníku, podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle ustanovení § 2900 občanského zákoníku vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného). S ohledem na průběh události, při které došlo ke zranění žalobkyně, dle názoru soudu není dáno spoluzavinění samotného žalobkyně. Žalobkyně si nepočínala před pádem jakkoliv neuváženě. Dle ustanovení § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Dle ustanovení § 2960 občanského zákoníku škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Dle ustanovení § 2962 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Výše bolestného vychází ze zpracovaného znaleckého posudku, který nebyl v rámci provedeného dokazování účastníky řízení zpochybněn. V souladu se závěry metodiky Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2014 k náhradě nemajetkové újmy na zdraví se hodnota jednoho bodu odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, ve kterém došlo k úrazu žalobkyně. Pro náhradu bolestného v roce 2019 hodnota jednoho bodu činí 295,04 Kč. Náhrada za bolestné žalobkyně činí 24.783 Kč. Při určení výše bolestného vycházel soud ze zpracovaného znaleckého posudku. Soudem ustanovený znalec naprosto kategoricky uvedl, že žalobkyně utrpěla pouze zlomeninu izolovaně bez dislokace, bez omezení rozsahu pohybu v hlezenním kloubu a bez dalších zdravotních omezení. Pokud žalobkyně požadovala z titulu„ dalšího bolestného“ částku 1.260.640 Kč (posléze v částce po připuštění změny žaloby odpovídající 1.250.857 Kč), není takový požadavek na místě. Je věcí žalobkyně, aby v řízení sporném přesně uvedla, jakých částek a z jakého titulu se žalobou domáhá. Pokud i přes výslovné poučení a výzvu soudu zástupce žalobkyně požadoval částku 1.260.640 Kč (resp. 1.250.857 Kč) rovněž z titulu bolestného, nelze tomuto vyhovět. V tomto směru je třeba doplnit, že pokud si žalobkyně sama stanovila v části VIII. žaloby toto„ další bolestné“ jako 10 % z 400 násobku průměrné měsíční mzdy v roce 2018 s odkazem na Metodiku Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a nálezy Ústavního soudu, jde o výpočet nepřiléhavý a zmíněné Metodice Nejvyššího soudu neodpovídající. Bolestné je již pokryto shora uvedenou částku 24.783 Kč a není na místě jej dále jakkoliv navyšovat. Skutková tvrzení, kterými žalobkyně odůvodnila údajný nárok na úhradu částky 1.260.640 Kč, navíc představují spíše tvrzení vztahující se k odškodnění ztížení společenského uplatnění v důsledku úrazu. Požadavek na náhradu za ztížení společenského uplatnění však vzala žalobkyně zpět. Žalobkyni s ohledem na závěry provedeného dokazování nelze nad rámec bolestného ve výši 24.783 Kč přiznat další částky. Dle názoru soudu je zřejmé, jaké zranění a s jakými následky žalobkyně ve skutečnosti utrpěla. Tvrzení žalobkyně o omezení hybnosti dolní končetiny a z toho údajně plynoucí neschopnost zajistit si základní životní potřeby či psychické problémy žalobkyně, bylo provedeným dokazování vyvráceno jako nepravdivé a účelové. Nepravdivou je v tomto směru i účastnická výpověď žalobkyně. Za nepravdivé a nevěrohodné má v tomto směru soud rovněž výpovědi svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohledně omezení žalobkyně v běžném životě a zejména jejím omezení v chůzi. Výpověď svědka [jméno] [příjmení], že žalobkyně před úrazem zdravotní problémy, s výjimkou postižení rukou, neměla, je vyvrácena nejen znaleckým posudkem, ale zejména samotnou žalobkyní předloženým posudkem o invaliditě žalobkyně z roku 2016, na jehož shora uvedený obsah lze odkázat. Jako nepravdivé hodnotí soud i sdělení svědkyně [příjmení] [příjmení], že žalobkyně je schopna chodit pouze s berlemi, bez kterých ujde pouze kousek a s bolestmi. Toto sdělení nejenže neodpovídá závěrům znalce, který žalobkyni vyšetřoval, ale ani zjištění soudu v rámci jednání dne 15.1.2020, kdy žalobkyně se takto za pomocí berle pohybovala pouze v jednací síni soudu, mimo jednací síň již chodila zcela bez obtíží (srov. úřední záznam na č.l. 83 spisu) a tuto skutečnost nebyla k dotazu soudu schopna jakkoliv rozumně vysvětlit. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 24.783 Kč představující bolestné za zranění v důsledku úrazu žalobkyně ze dne 28.1.2019. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dopisem ze dne 20.3.2019 ve lhůtě 30 dnů od doručení. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla žalované dne 25.3.2019 Lhůta 30 dnů skončila 24.4.2019 a od 25.4.2019 je žalovaná v prodlení s úhradou, nikoliv od 26.3.2019 jak v žalobě uváděla žalobkyně. Žalovaná ve lhůtě neuhradila dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k úhradě v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. rozsudku). Ohledně zbývající částky ve výši 1.250.857 Kč s úrokem z prodlení z této částky a s úrokem z prodlení z částky 24.783 Kč za dobu od 26.3.2019 do 24.4.2019 soud žalobu zamítl (výrok III. rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Částečné zastavení řízení zavinila po procesní stránce žalobkyně, když vzala žalobu zpět ohledně částky 300.000 Kč s příslušenstvím, a to nikoliv pro chování žalované po podání žaloby. Úspěch žalobkyně je tvořen pouze nepatrnou částí předmětu řízení, když při kapitalizaci příslušenství přiznané částky ke dni rozhodnutí soudu činí celkově přiznaná částka žalobkyni 28.774,93 Kč a částka zamítnutá 1.812.874,24 Kč. Na místě není aplikace ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jelikož v posuzované věci nezávisí na znaleckém posudku nebo úvaze soudu rozhodnutí o výši plnění, ale již rozhodnutí o samotném základu žalobkyní požadovaných nároků z jednotlivých titulů. Na místě není ve vztahu k žalobkyni ani výjimečná aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu, jelikož na straně žalobkyně nebyly shledány žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované. Naopak žalobkyně, zastoupená v řízení advokátem, musela velmi dobře již při podání žaloby vědět, že jí tvrzené zdravotní obtíže předmětným úrazem způsobeny nebyly a rovněž to, že objektivně netrpí takovým zdravotním postižením, které v žalobě tvrdí. Žalobkyně byla navíc při jednání dne 15.1.2020 výslovně soudem poučena, jaké důsledky ve vztahu k nákladům řízení pro ni může projednávaná věc a jí předstírané obtíže mít. [ulice] výše nákladů řízení je způsobena tím, že žalobkyně na žalobě i nadále trvala v nezměněném rozsahu. Náhrada nákladů řízení žalované se skládá z odměny za právní zastoupení žalované ve výši 131.580 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za devět úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné podání ve věci samé ze dne 9.3.2020 a účast zástupce při jednáních soudu dne 30.9.2019, dne 15.1.2020 (v rozsahu 3 úkonů), dne 26.2.2020 a dne 16.12.2020. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč, celkem 2.700 Kč. Jelikož je zástupce žalované plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem představuje náhrada nákladů řízení žalované částku 162.478,80 Kč. Náhrada nákladů vedlejšího účastníka na straně žalované představuje dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., paušální náhradu nezastoupeného účastníka řízení ve výši 300 Kč za každý úkon, kterými jsou písemné vyjádření ve věci samé ze dne 21.10.2020 a účast při jednáních soudu dne 30.9.2019, dne 15.1.2020 (v rozsahu 3 úkonů), dne 26.2.2020 a dne 16.12.2020 Celkem se tedy jedná o částku 2.100 Kč. Případných dalších nákladů se vedlejší účastník výslovně vzdal. O lhůtě k plnění ve vztahu k výroku II. i výrokům IV. a V. o nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal jakékoliv důvody pro její prodloužení.