34 C 128/2017-453

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] trvale bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], adresa pro doručování [adresa], zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou v [obec], [ulice a číslo], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], zastoupenému Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného: -) pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 17 m2, pozemek parc. [číslo] zast. plocha a nádvoří, o výměře 290 m2, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 84 m2, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 33 m2, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 24 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 173 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 29 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 29 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na [list vlastnictví] pro k ú. [obec], obec Kuřim -) dluh vůči [jméno] [příjmení], bytem [adresa], ve výši 450.000 Kč z titulu půjčky základě smlouvy o půjčce ze dne [datum]

II. Na finančním vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1.350.000 Kč, do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 185.530,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Brno-venkov poplatek za žalobní návrh ve výši 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného. V žalobě uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18.1.2016, č.j. 25 C 260/2012-59, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, ze dne 29.3.2017, č.j. 49 Co 264/2016-99, který nabyl právní moci dne [datum]. Z manželství se narodily děti [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno]. Společné jmění manželů nebylo zrušeno ani zúženo. Aktiva společného jmění manželů tvoří dle tvrzení žalobkyně nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 17 m2, pozemek parc. [číslo] zast. plocha a nádvoří, o výměře 290 m2, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 84 m2, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 33 m2, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří společný dvůr, o výměře 24 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 173 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 29 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada, ZPF, o výměře 29 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na [list vlastnictví] pro k ú. [obec], obec Kuřim (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Pasiva jsou tvořena hypotečním úvěrem u [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] v původní výši dluhu 700.000 Kč. Žalobkyně navrhla, aby soud přikázal předmětné nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví, stejně tak jako zůstatek hypotečního úvěru. Podáním ze dne [datum] žalobkyně obsáhle rekapitulovala svoji životní situaci a péči o čtyři nezletilé děti, kdy dle názoru žalobkyně by tyto skutečnosti měly být důvodem k tzv. disparitě při vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného a tím ke snížení vypořádacího podílu vypláceného žalobkyní. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve navrhl žalobu zamítnout a vyčkat na dohodu účastníků řízení o vypořádání společného jmění manželů. Podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil, že nad rámec pasiv uváděných žalobkyní do společného jmění manželů spadají další dluhy vzniklé za trvání manželství. V prvé řadě se jedná o dluhy vůči [jméno] [příjmení], bratrovi žalovaného, a to v částce 195.000 Kč zapůjčené od října 2013 na vedení domácnosti a v částce 200.000 Kč představující splátky hypotečního úvěru hrazeného rovněž bratrem žalovaného. Další závazek je tvořen půjčkou od [jméno] [příjmení], původně v částce 600.000 Kč, kdy z této částky zbývá uhradit 450.000 Kč. Žalovaný dále navrhl vypořádat vnosy do společného jmění manželů z výlučného majetku žalovaného, a to částku 100.000 Kč získanou darem od otce žalovaného, která byla použita při stavbě domu na financování betonů, částku 80.000 Kč získanou darem od matky žalovaného, která byla při stavbě domu použita na financování terasy a střechy, částku 100.000 Kč získanou darem od bratra žalovaného, která byla použita při stavbě domu na financování topení a částku 60.000 Kč získanou darem od tety žalovaného v podobě částky 1.500 USD, která byla použita na částečnou úhradu kupní ceny domu a pozemků. Žalovaný dále uvedl, že pro disparitu podílů neshledává důvody. Předmětné nemovitosti i veškeré závazky navrhl přikázat do vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyni by vyplatil na vypořádacím podílu částku 1 až 1,2 miliónu Kč, financovanou prostřednictvím bratra. Podáním ze dne [datum] žalobkyně znovu rekapitulovala jednotlivá rozhodnutí soudů v předchozích řízení o úpravu péče k nezletilým dětem a řízení o rozvod manželství účastníků. K závazkům uplatněným v řízení žalovaným uvedla, že k převzetí půjček nedala žalovanému souhlas a půjčené částky přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Žalobkyně uvedla, že jí žalovaným tvrzené vnosy nejsou známy. Žalobkyně podáním ze dne [datum] podrobně a obsáhle popsala okolnosti zrušení společné domácnosti s žalovaným, bytové podmínky v domě v rámci společného soužití s žalovaným, včetně opětovných odkazů na jednotlivá předchozí soudní rozhodnutí a závěry v řízení opatrovnickém a rozvodovém, a rovněž své vlastní domněnky ohledně skutečného zájmu žalovaného užívat předmětné nemovitosti. Při jednání soudu dne [datum] účastníci řízení shodně uvedli, že nenavrhují vypořádání žádných movitých věcí. Žalobkyně doplnila, že důvody pro disparitu podílů účastníků na společném jmění manželů spatřuje v tom, že má v péči čtyři nezletilé děti, a dále ve skutečnosti, že žalovaný na výživu dětí nepřispívá nebo výživné pokrývá jen základní potřeby dětí. Následně změnila žalobkyně svá tvrzení tak, že na disparitě podílů netrvá, navrhuje však přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, neboť předmětné nemovitosti by hodlala využít k bydlení se současným manželem a dětmi. V současné době žalobkyně bydlí v bytě o velikosti 5+1, kde jsou dvě koupelny. Žalovaný při jednání na výzvu soudu doplnil tvrzení ohledně jednotlivých závazků a vnosů s tím, že jejich podrobná specifikace bude doplněna písemně. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila návrh na vypořádání společného jmění manželů o závazek ve výši 300.000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], kdy tyto finanční prostředky žalobkyně použila na úhradu potřeb nezletilých dětí z důvodu nedostatečného výživného ze strany žalovaného a ukončení finanční podpory od současného manžela. Dále žalobkyně opětovně zopakovala důvody, pro které by předmětné nemovitosti měly být přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a nikoliv žalovaného. Žalobkyně zopakovala rovněž tvrzení, že žalovaný nehradí na výživu dětí dle jejího názoru adekvátně vysoké výživné a bez souhlasu žalobkyně použil pro svoji potřebu finanční prostředky nezletilých dětí ze stavebního spoření a spořících účtů dětí, o čemž je vedeno trestní řízení u Městského soudu v Brně. Žalobkyně opětovně zpochybnila půjčky a vnosy uplatněné v řízení žalovaným a rekapitulovala svoji dosavadní argumentaci a tvrzení. Nově žalobkyně uvedla tvrzení, že do domu investovala své vlastní prostředky vydělané před uzavřením manželství s žalovaným, hradila splátky hypotečního úvěru v období od roku 2003 do roku 2014, otec žalobkyně poskytl a financoval při stavbě domu krov, okna a dvoje vstupní dveře a bratr žalobkyně poskytoval žalobkyni a žalovanému finanční i věcné dary a pomoc při stavbě domu. Z těchto důvodů by měly být předmětné nemovitosti přikázány žalobkyni. Žalovaný podáním ze dne [datum] doplnil skutková tvrzení ohledně jednotlivých závazků a vnosů, jež učinil předmětem vypořádání v posuzované věci. S bratrem [jméno] [příjmení] se žalovaný dohodl již v červnu 2012, že mu bratr vypomůže s úhradami s tím, že na výzvu bratra mu žalovaný takto poskytnuté platby vrátí. Konkrétně se jednalo o platby za elektřinu v roce 2013 v částce 27.450 Kč, v roce 2014 v částce 49.410 Kč, v roce 2015 v částce 21.970 Kč, v roce 2016 v částce 39.853 Kč, v roce 2017 v částce 52.080 Kč a v roce 2018 v částce 4.340 Kč, celkem tedy 195.103 Kč. Na úhradách záloh a vyúčtování spotřeby vody se jednalo o úhrady v období od [datum] do [datum] v celkové částce 12.210 Kč. Dále hradil bratr žalovaného v období roku 2014 2017 daň z nemovitosti v částce 3.360 Kč O veškerých těchto platbách žalobkyně věděla. Ohledně vnosů žalovaný tvrdil, že mu dne [datum] předal otec [jméno] [celé jméno žalovaného] v hotovosti částku 100.000 Kč, která byla použita na zaplacení montáže topení [právnická osoba] s.r.o. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] předala žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 80.000 Kč, kterou žalovaný zaplatil [jméno] [příjmení] za zhotovení půdní vestavby. Dne [datum] předal bratr žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] žalovanému v hotovosti částku 100.000 Kč, kterou žalovaný zaplatil [jméno] [příjmení] zhotovení betonáže a betonových podlah v celém domě. Dne [datum] zaslala teta žalovaného [jméno] [příjmení] žalovanému šekem částku 1.500 USD, kterou žalovaný proměnil na koruny a získal tak částku 58.200 Kč, kterou použil jako část kupní ceny za pořízení domu a pozemků. Ke splátkám hypotečního úvěru hrazeným bratrem žalovaného doplnil, že se jednalo o splátky ve výši 4.144 Kč měsíčně, kdy bratr žalovaného uhradil v roce 2018 částku 4.144 Kč, v roce 2017 částku 49.728 Kč, v roce 2016 částku 49.728 Kč, v roce 2015 částku 52.446 Kč a v roce 2014 částku 64.373 Kč Celkem došlo k úhradě částky 220.419 Kč, o čemž žalobkyně věděla. Rovněž částka 600.000 Kč od [jméno] [příjmení] byla zapůjčena s vědomím žalobkyně, ještě za trvání manželství došlo k úhradě částky 150.000 Kč. Na doplnění skutkových tvrzení žalovaným reagovala žalobkyně opětovně podáním ze dne [datum] ve kterém podrobně zopakovala své námitky vůči žalovaným uplatněným závazkům a vnosům. Dalším podáním ze dne [datum] žalobkyně rozporovala onemocnění žalovaného a důvody pro odročení jednání. Po provedeném dokazování byla učiněna soudem následující skutková zjištění. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o datu uzavření manželství ani jeho rozvodu. Dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k jednání ohledně vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Dopisem ze dne [datum] se žalobkyně pokusila kontaktovat ohledně vypořádání společného jmění manželů žalovaného prostřednictvím jeho rodičů. Dle kvitance ze dne [datum] má žalobkyně složenu u své zástupkyně částku 1.300.000 Kč za účelem vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. Dle znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] 2018, zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], představuje obvyklá cena předmětných nemovitostí 3.150.000 Kč. Závěry posudku nebyly účastníky řízení rozporovány a zjištěná cena nemovitostí byla účastníky učiněna nespornou. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi zapůjčitelem [jméno] [příjmení] a žalobkyní jako vydlužitelkou vyplývá, že zapůjčitel se zavázal poskytnout bezhotovostním převodem žalobkyni částku 300.000 Kč s tím, že k výzvě k vrácení nedojde dříve, než bude pravomocně vypořádáno společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného. Dle výpisu z účtu žalobkyně (č.l. 199 – 201 spisu) byla uvedená částka poskytnuta dne [datum]. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Předmětem půjčky byla částka 600.000 Kč, která měla být užita na nutné výdaje domácnosti a potřeb rodiny. Dle dodatku [číslo] došlo dne [datum] k zapůjčení částky 230.000 Kč, dne [datum] k zapůjčení částky 220.000 Kč a dne [datum] k zapůjčení částky 150.000 Kč, tedy celkem 600.000 Kč. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 100.000 Kč a dne [datum] částku 50.000 Kč. Dopisy ze dne [datum] adresovanými žalovanému, zástupci žalovaného a [jméno] [příjmení] se žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně dovolává neplatnosti smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] z důvodu nevědomosti žalobkyně o uzavření smlouvy. Dle výpisu z účtu žalovaného (č.l. 292 – 315 spisu) byly na účet žalovaného v hotovosti vkládány v období od prosince 2013 do ledna 2018 měsíční částky ve výši 4.144 Kč za účelem úhrady hypotečního úvěru, kdy u těchto vkladů je uvedena poznámka„ vložil [celé jméno žalovaného]“ nebo jsou tyto vklady bez další specifikace. Dle přehledu přijatých záloh (doklad o platbách na č.l. 281 spisu) byly od [datum] do [datum] hrazeny na měsíčních zálohách na elektřinu částky ve výši 1.100 Kč až 5.490 Kč, z listiny však není patrné, k jaké konkrétní osobě či odběrnému místu se vztahuje. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 3.900 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 3.313 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 203 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 767 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 993 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 729 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 598 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 688 Kč. Dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 77 Kč a dle faktury [číslo] vystavené [právnická osoba], žalovanému byla dne [datum] uhrazena částka 944 Kč. Z rozpočtu nákladů (položkového rozpočtu) ze dne [datum] by celková částka na opravu předmětného domu představovala 885.831 Kč. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28.6.2018, č.j. P 416/2012-723, byl tehdy nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného] svěřen do péče žalovaného. Dle sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] byl hypoteční úvěr [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný a spolumajitelkou žalobkyně, uzavřen. Žalobkyně v rámci účastnické výpovědi uvedla, že předmětné nemovitosti navrhuje přikázat do jejího výlučného vlastnictví, neboť by je využila k bydlení s nezletilými dětmi. V současné době bydlí s manželem v bytě 5+1, se třemi dětmi žalobkyně a žalovaného, společným dítětem žalobkyně a manžela a dále zde přebývají dvě děti manžela z jeho předchozího manželství, které má ve střídavé péči. Současně tedy ve společné domácnosti bydlí 4 – 6 dětí. Stav domu zná žalobkyně pouze z ulice, neboť žalovaný ji ve vstupu do domu brání. Žalovaný v domě trvale nebydlí, dům chátrá. Ohledně půjčky ze dne [datum] ve výši 300.000 Kč žalobkyně uvedla, že důvodem bylo nedostatečné výživné na děti ve výši 5.000 Kč. Ze zapůjčené částky vrátila půjčku své rodině, neboť byly potřeba finanční prostředky na údržbu domu matky žalobkyně. Jednalo se o částku 50.000 Kč nebo 60.000 Kč. Dále byly finanční prostředky použity na úhradu školného ve výši 3.000 Kč, na jídlo a ošacení dětí, kosmetiku, náklady na lékaře, brýle a platbu za rovnátka v částce 10.000 Kč. Ohledně půjčky od [jméno] [příjmení] žalovaná uvedla, že [jméno] [příjmení] kontaktovala a bylo jí sděleno, že od ní půjčku [jméno] [příjmení] požadovat nebude. K půjčkám od MUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že o nich nic neví, stejně tak jako o případných vnosech z darů od rodiny žalovaného. Jakou konkrétní částkou rodiče přispívali na stavbu domu žalobkyně nevěděla. Žalobkyně rovněž uvedla, že nevěděla o způsobu platby hypotečního úvěru. Žalovaný vypověděl, že manželství s žalobkyní uzavřel v roce 2000 a poté začali řešit bydlení. Původní domek určený k rekonstrukci byl zbourán a následně postaven nový dům. První hypotéku splatili manželé za pomoci rodiny, následně si brali další hypoteční úvěr na částku 700.000 Kč a bezúročnou půjčku od města přibližně v částce 250.000 Kč až 300.000 Kč. V období let 2006 až 2007 byl žalovaný propuštěn ze zaměstnání, o neplatnost zrušení pracovního poměru se soudil. V té době byl žalovaný bez příjmů, zadlužil se proto u lichváře, jelikož na dům potřeboval peníze. O tomto zadlužení žalobkyně věděla. Žalobkyně se k situaci stavěla tak, že je to problém žalovaného, kde peníze sežene, sama se na úhradách podílet nechtěla. Dále se žalobkyně odmítala vrátit do zaměstnání. Stejně tak žalobkyně neřešila smlouvy s bankou, plynárnami, vodárnou nebo řemeslníky. O finanční výpomoc proto žalovaný požádal [jméno] [příjmení]. Žalobkyně věděla, že si žalovaný půjčuje přibližně 650.000 Kč od kamaráda. Žalovaný se snaží dům i nadále dokončit, žalobkyně se z domu odstěhovala již v roce 2013. Po podání návrhu na rozvod žalobkyně přestala hradit hypoteční úvěr, od roku 2011 nebo 2012 začala chodit do zaměstnání a přestala řešit společnou domácnost. Následně žalovaný zjistil, že žalobkyně navazuje jiné vztahy. Žalobkyně věděla o tom, že žalovaný žádal bratra o výpomoc s úhradami hypotéky a plateb za energie, nejednalo se o dar, ale půjčku. Na stavbu domu obdržel žalovaný darem od tety částku 1.500 USD na nákup domku, který se následně zbořil. Od otce si půjčil přes 200.000 Kč na betonářské práce. Po dokončení domu se žalovaný soudil s dodavatelskou společností ohledně topení, řízení skončilo smírem, kdy žalovaný měl uhradit 100.000 Kč, tuto částku si půjčil od bratra. Půjčka od matky ve výši 80.000 Kč byla použita na izolace a sádrokarton. Žalobkyně věděla, kolik a od koho má žalovaný půjčeno. K možnému vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni žalovaný uvedl, že je dohodnut s bratrem, který má předjednaný úvěr v bance ve výši 1.600.000 Kč. V domě by nadále chtěl žalovaný bydlet společně se synem, jinou možnost bydlení nemá. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovanému půjčoval, přesné částky jsou uvedeny v písemné smlouvě, včetně uvedení částek již vrácených. Dle názoru svědka měl žalovaný patrně použít půjčenou částku na dostavění domu, čímž si ale svědek nebyl jistý. Žalobkyně svědkovi k půjčce sdělovala, že o ní sice nevěděla, ale na druhou stranu by dluh chtěla převést na sebe a svého současného manžela, protože žalovaný dluh nevrátí a přijde o dům. S tím svědek nesouhlasil, neboť smlouvu uzavřel s žalovaným a na vrácení peněz od žalovaného nespěchá. Svědek nevěděl, zda skutečnost uzavření smlouvy o půjčce byla v době uzavření smlouvy žalobkyni známa či nikoliv. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] vypověděl, že žalovanému nejprve půjčoval peníze, když viděl, že mu na stavbě finanční prostředky chybí. Následně žalovanému řekl, aby si půjčené peníz nechal, že mu je daruje. Poprvé se jednalo o částku [číslo], Kč až 60.000 Kč na betonování, další částky byly poskytnuty na omítky. Celkem se mohlo jednat o 150.000 Kč až 200.000 Kč, nějakou částku však žalovaný svědkovi vracel. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že půjčovala žalovanému menší částky v rozmezí 2.000 Kč až 5.000 Kč, v jednom případě mu půjčila 80.000 Kč. Jednalo se o nějaké náklady na dokončení stavby, možná sádrokartony. Peníze půjčovala žalovanému sama, otec žalovaného (manžel svědkyně) o tom však věděl, žalovanému rovněž půjčoval. Svědek [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] vypověděl, že na stavbě předmětného domu pomáhal, řešil se problém s podlahovým topením. Žalovanému poskytoval určitou finanční částku, patrně ve výši 150.000 Kč. Výsledkem sporu s firmou dodávající podlahové topení bylo, že žalovaný měl uvedenou částku doplatit. Zda poskytl žalovanému konkrétní částku na stavbu domu nebo materiál si svědek nepamatoval. Žalovanému poskytoval finanční prostředky na řadu dalších věcí jako výpomoc, pomáhal mu s platbou výživného, exekucí, hypotékou nebo nedoplatky na elektřinu. Svědek nebyl schopen uvést, kolik přesně by mu měl žalovaný dlužit, žádnou evidenci si nevede a nevidí v tom ani smysl. Nějaké částky hradil převodem z účtu, další dával žalovanému hotově. Nějakou dobu řešil s žalovaným doplatek hypotečního úvěru, který měl činit přibližně 500.000 Kč, tuto částku následně svědek bance uhradil. Svědek dále vypověděl, že s žalovaným bydlí syn [jméno] a nově s ním má bydlet i dcera [jméno], pro kterou žalovaný upravuje v domě pokoj. Žalovanému hodlá svědek pomoci i do budoucna, zejména se zajištěním finančních prostředků pro vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, řádově by dle sdělení banky dosáhl na úvěr ve výši 3.000.000 Kč. K návrhu žalobkyně byly dále provedeny důkazy řadou listin obsažených v soudních spisech v řízeních vedených totožnými účastníky ve věci výživného nezletilých dětí, rozvodu, a exekučního řízení. Z doplnění vyjádření žalobkyně ve věci rozvodu manželství ze dne [datum] nebyly pro projednávanou věc soudem zjištěny žádné relevantní skutečnosti, uvedená listina pouze obsahuje obsáhlý popis průběhu manželství účastníků řízení, jednotlivých neshod a problémů a osobních pohledů žalobkyně na společné manželství s žalovaným. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2015, č.j. 13 Co 82/2014-166, bylo rozhodnuto ve věci úpravy rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem žalobkyně a žalovaného pro dobu před a po rozvodu manželství. Dále bylo ve věci péče o nezletilé děti rozhodováno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22.3.2017, č.j. P 416/2012-437, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zvýšení výživného od [datum]. Pokud mají tyto důkazy dle tvrzení žalobkyně prokazovat nedostatečnou výši výživného stanoveného soudem na nezletilé děti, jedná se dle názoru soudu o otázku pro řízení ve věcech péče o nezletilé děti, nikoliv řízení o vypořádání společného jmění manželů. Je věcí žalobkyně, aby případně podala návrh na změnu úpravy vyživovací povinnosti ve vztahu k nezletilým dětem. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud není oprávněn stanovenou vyživovací povinnost jakkoliv hodnotit či přezkoumávat. Návrhem na vydání předběžného opatření ze dne [datum] se žalovaný domáhal snížení výživného, v odvolání ze dne [datum] navrhoval stanovení nižšího výživného a úpravu styku s nezletilými dětmi. Účastníci řízení byli vyslechnuti ve věci péče o nezletilé děti, zejména pak ve vztahu k výživnému, kdy jejich výpovědi jsou zachyceny v protokolu ze dne [datum] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. P 416/2012 Tyto listiny neprokazují tvrzení žalobkyně, že by žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, když tuto otázku soud posuzuje ve stavu ke dni rozhodování soudu, nikoliv za více jak dva roky nazpět, stejně tak užívání či neužívání předmětných nemovitostí. Totožný závěr soud učinil ohledně odvolání žalovaného ze dne [datum] ve věci péče o nezletilé děti. Za stejně bezpředmětná pro posuzovanou věc považuje soud tvrzení žalobkyně, že žalovaný neměl zájem vlastnit předmětné nemovitosti, pokud se jedná o vyjádření stará několik let. Listina označená jako záznam ze služební cesty ze dne [datum] (č.l. 161 spisu) obsahuje šetření v domácnosti žalovaného pracovníkem OSPOD k uvedenému datu, pro rozhodnutí v posuzované věci z této listiny soud nezjistil žádné relevantní či aktuální skutečnosti. Žádné relevantní skutečnosti soud nezjistil z listiny ze dne [datum] označené jako sdělení na základě výzvy soudu (č.l. 415) ve věci vedené pod sp. zn. 55 EXE 2105/2013, když se opět jedná o skutečnosti týkající se majetkových a osobních poměrů účastníků řízení před několika lety v souvislosti s vyživovací povinností k nezletilým dětem, tedy pro rozhodnutí soudu bez relevance. Z obžaloby [anonymizována tři slova] v [obec] ve věci 5 ZT [číslo] vyplynulo, že vůči žalovanému byla podána obžaloba pro zločin podvodu, kterého se měl dopustit výpovědí smlouvy o stavebním spoření nezletilé dcery bez souhlasu žalobkyně, kdy podpis žalobkyně na výpovědi smlouvy byl padělán, a následným použitím naspořené částky pro vlastní potřebu. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že trestní řízení bylo skončeno a žalovaný obžaloby zproštěn. V řízení soud k důkazu neprováděl řadu dalších listin, obsažených ve spisu a opakovaně v kopiích předkládaných žalobkyní či zástupkyní žalobkyně. Konkrétně se jedná o protokoly a vyjádření účastníků v dalších soudních řízeních vedených účastníky ve věci péče o nezletilé děti, zejména pak vyživovací povinnost, a ve věci rozvodu manželství účastníků řízení. Jelikož tyto listiny byly s jednotlivými rekapitulacemi skutkových tvrzení a sdělení žalobkyně předkládány opakovaně, vyzval soud žalobkyni, aby prostřednictvím své zástupkyně přesně sdělila, které listiny skutečně k důkazu navrhuje a jakým skutkových tvrzením. Takto označené listiny byly k důkazu následně provedeny a skutečnosti z nich zjištěné byly výše uvedeny. Ohledně zbývajících listin lze souhrnně uvést, že pro posouzení věci by jejich provedení i v případě, že by na něm nadále žalobkyně trvala, bylo nadbytečné, neboť se jedná o listiny vztahující se k záležitostem a osobní situaci účastníků ve vztahu k rozvodu manželství a výživnému nezletilých dětí ve stavu před několika lety. Jako nadbytečný soud zamítl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], neboť pokud se měl svědek vyjádřit k úhradě částky 100.000 Kč za betonářské práce, jednalo by se pouze o prokázání tvrzení o provedení faktické úhrady, nikoliv o prokázání tvrzení žalovaného o původu těchto peněz a jejich povahy výlučných finančních prostředků žalovaného. Ze stejných důvodů soud neprováděl výslech svědkyně„ paní [příjmení]“, které měla být za pozemek s původním domem uhrazena i částka získaná z daru tety žalovaného, neboť dle vyjádření samotného žalovaného tato svědkyně neměla povědomí o původu finančních prostředků. Za této situace je nadbytečné provádět důkaz vyžádáním potvrzení tety žalovaného o darování částky 1.500 USD žalovanému, když žalovaný není schopen prokázat, jak konkrétně byly tyto prostředky použity. Dle ustanovení § 709 odst. 1 občanského zákoníku součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství. Dle ustanovení § 710 občanského zákoníku součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ zákon č. 40/1964 Sb.“) tvoří součást společného jmění manželů závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dle ustanovení § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání pravidla, kdy podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost a přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že aktiva tvořící předmět vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného představují předmětné nemovitosti, jejichž hodnota činí 3.150.000 Kč. Žalobkyně i žalovaný požadovali, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jejich výlučného vlastnictví. Na straně obou účastníků je z provedeného dokazování zřejmé, že mají zájem předmětné nemovitosti do budoucna užívat, žalovaný tak aktuálně skutečně činí. Oba účastníci řízení jsou schopni vyplatit vypořádací podíl druhému účastníku řízení, byť žalovaný pouze za pomoci svého bratra, který v rámci svědecké výpovědi tuto skutečnost výslovně potvrdil. Při určení, kterému z účastníků řízení mají být předmětné nemovitosti přikázány, soud přihlédl k tomu, že žalobkyně a žalovaný mají čtyři společné děti, kdy ke dni rozhodování soudu nebylo sporu o tom, že děti [jméno] a [jméno] žijí s žalovaným, dcery [jméno] a [jméno] bydlí s žalobkyní a jejím současným manželem. Žalobkyně má v péči další nezletilé dítě, narozené v aktuálním manželství žalobkyně. Bydlení žalobkyně a jí svěřených nezletilých dětí je zajištěno v bytě užívaném žalobkyní a jejím současným manželem, kdy dle nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení se jedná o byt o velikosti 5+1. Bytová potřeba žalobkyně a těchto dětí je tedy dle názoru soudu řádně zajištěna, byť žalobkyně má patrně jiné představy o ideálním způsobu bydlení její rodiny. Pokud žalobkyně uváděla, že svému manželovi za bydlení musí měsíčně hradit částku převyšující 8.000 Kč, na kterou však nemá dostatek finančních prostředků, jedná se o tvrzení zcela účelové, neboť v souladu s ustanovením § 744 občanského zákoníku má jakožto manželka zákonné právo bydlení v bytě svého manžela. Žalovaný se synem [jméno] a dcerou [jméno] na druhé straně nemá jinou možnost zajištění bydlení, kdy za takové bydlení rodiny nepovažuje soud přechodnou možnost bydlení žalovaného u jeho rodičů společně s bratrem, sestrou a jejími dětmi. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že dle vyjádření žalovaného aktuálně dcera [jméno] přebývá u jeho rodičů do doby, než jí v domě bude upraven samostatný pokoj. Za této situace soud dospěl k závěru, že je třeba žalovanému a jeho dvěma dětem ponechat zajištění bytové potřeby možností užívat předmětný dům, když bytová potřeba žalobkyně a dětí jí svěřených do péče je shora uvedeným způsobem zajištěna. Soud proto rozhodl o přikázání předmětných nemovitostí v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů do vlastnictví žalovaného. Do výlučného vlastnictví žalovaného soud přikázal závazek vůči [jméno] [příjmení] ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, kdy nesplacená částka půjčky představuje částku 450.000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že tato půjčka byla žalovaným převzata bez jejího souhlasu, bylo by v prvé řadě na žalobkyni, aby toto své tvrzení v řízení prokázala. Nicméně s ohledem na znění právní úpravy § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (tj. ve znění účinném rovněž ke dni uzavření smlouvy o půjčce), by předmětný závazek ze smlouvy o půjčce netvořil součást společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného nejen v případě, že by byl závazek převzat žalovaným bez souhlasu žalobkyně, ale rovněž pokud by současně přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Z provedeného dokazování však vyplývá, že tuto míru uvedený závazek nepřesahuje. Půjčená částka ve výši 600.000 Kč odpovídá poměrům manželů, skutečnosti, že v době uzavření smlouvy nadále dostavovali společně rodinný dům a rovněž ohledně obdobné částky uzavřeli již dříve smlouvu o hypotečním úvěru. Na přiměřenost uvedeného závazku lze usuzovat i z toho, že sama žalobkyně uzavřela bez vědomí žalovaného smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka v řádu statisíců korun. Pokud oba účastníci řízení navrhovali vypořádat hypoteční úvěr u [právnická osoba], přikázáním jednomu z účastníků, z provedeného dokazování bylo zjištěno, že předmětný úvěr je již doplacen, konkrétně jej měl doplatit bratr žalovaného. Pokud již závazek, původně tvořící součást společného jmění manželů, neexistuje, nelze jej v rámci vypořádání společného jmění manželů přikázat žádnému z účastníků řízení. Doplatil-li bratr žalovaného uvedený úvěr, bylo by možné doplacenou částku vypořádat jako případný závazek manželů vůči bratrovi žalovaného, avšak takový závazek k vypořádání navržen žalobkyní ani žalovaným nebyl. Ohledně závazku vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] dospěl soud k závěru, že tento závazek není součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného a nelze jej tedy v řízení vypořádat. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a zápůjčka poskytnuta [datum]. Jednalo se tedy o smluvní vztah uzavřený žalobkyní v době, kdy již došlo k vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.2017, č.j. 49 Co 264/2016-99, který nabyl právní moci dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že předmětná zápůjčka představovala fakticky snahu žalobkyně zatížit společné jmění manželů účastníků řízení na poslední chvíli dalším dluhem ve výši 300.000 Kč. Dle ustanovení § 710 písm. b) občanského zákoníku však dluh převzatý jen jedním z manželů bez souhlasu druhého, o čemž nebylo v řízení sporu, tvoří součást společného jmění manželů jen za předpokladu, že se jedná o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. V uvedeném případě z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že o takový závazek se v případě uvedené zápůjčky nejednalo. Žalobkyně vypověděla, že z této částky uhradila některé z nákladů nezletilých dětí jako jsou rovnátka, školné a brýle, řádově v tisících korun, a zbývající převážnou část půjčky použila jednak na vrácení půjčky své rodině v částce 50.000 Kč až 60.000 Kč a dále pro své vlastní potřeby, když uvedla, že rovněž bylo třeba provést opravy na domě matky žalobkyně. Dle názoru soudu již s ohledem na účastnickou výpověď žalobkyně nelze dospět k závěru, že by předmětná zápůjčka představovala dluh převzatý v souvislosti s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny žalobkyně a žalovaného. Pokud žalovaný navrhoval v řízení vypořádat na straně pasiv závazky vůči bratrovi MUDr. [jméno] [příjmení], provedeným dokazováním nebyla tvrzení o existenci a výši těchto závazků prokázána. Žalovaný k důkazu předložil listiny o provedení jednotlivých plateb za odběr elektřiny, vody a splátek úvěru, avšak z těchto listin nevyplývá, že by tyto částky hradil právě bratr žalovaného, Naopak v případě řady splátek hypotečního úvěru je ve výpisu uvedeno, že finanční prostředky vkládá na účet přímo žalovaný. V případě úhrad daně z nemovitosti za období od roku 2014 do roku 2017 rovněž není nikterak prokázáno, že by celkovou částku 3.360 Kč uhradil bratr žalovaného. Svědek [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] v rámci své svědecké výpovědi sice uvedl, že žalovanému s úhradami různých plateb vypomáhal, nebyl však schopen přesně uvést, jaké částky měl konkrétně za žalovaného hradit a v jaké konkrétní výši a z jakých konkrétních titulů by tedy měl existovat dluh vůči svědkovi. Ačkoliv soudu připadá pochopitelné vysvětlení svědka, že při výpomoci bratrovi si konkrétní záznamy nevede a neřeší přesnou výši dluhu či splatnost, pro účely dokazování je za této situace svědecká výpověď nedostatečná. Ohledně uvedených skutečností je tedy jediným provedeným důkazem účastnická výpověď žalovaného odpovídající jeho skutkovým tvrzením, avšak tato není podpořena žádným dalším, alespoň nepřímým, důkazem, ze kterého by bylo možno dovodit, jaké konkrétní částky a kdy bratr žalovaného uhradil a jakou částku tedy má představovat jeho případná pohledávka. Soud při jednání dne [datum] vyzval žalovaného, aby k tvrzením ohledně existence půjček vůči bratrovi z titulu úhrad elektřiny, vodného, daně z nemovitosti a hypotečního úvěru označil důkazy, což však žalovaný nebyl schopen učinit. Za této situace nese žalovaný důsledek neunesení břemene důkazního ve vztahu k uvedeným tvrzením, což má za následek skutečnost, že existence a výše dluhů vůči bratrovi žalovaného nebyla v řízení prokázána. Takové dluhy proto nemohly být v řízení vypořádány. Ohledně tvrzených vnosů žalovaného do společného jmění manželů, které měly mít původ ve finančních darech poskytnutých žalovaného otcem, matkou, bratrem a tetou, dospěl soud k následujícím závěrům. Žalovaný tvrdil, že od otce obdržel dne [datum] v hotovosti částku 100.000 Kč, kterou zaplatil následně montáž topení [právnická osoba] s.r.o. Ze svědecké výpovědi otce žalovaného však vyplynula jiná skutková zjištění, a to že žalobci peníze nejprve půjčoval, jednalo se o různé částky směřující k financování stavby a materiálu, konkrétně na betonáže. Některé částky žalovaný vracel, následně pak otec žalovanému sdělil, aby si zbývající částky ponechal jako dar. Provedeným dokazováním byl tedy prokázán jiný skutkový stav, než tvrdil žalovaný ohledně údajného vnosu částky 100.000 Kč. Žalovaný tvrdil, že od matky obdržel dne [datum] částku 80.000 Kč v hotovosti, kterou použil na úhradu zhotovení půdní vestavby [jméno] [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení] ale vypověděla, že žalovanému finanční prostředky půjčovala, nikoliv darovala. Nejednalo se tedy o dar, jak uváděl žalovaný. Provedeným dokazováním byl tedy prokázán jiný skutkový stav, než tvrdil žalovaný ohledně údajného vnosu částky 80.000 Kč. Uvedená částka by mohla představovat dluh vůči matce žalovaného, vypořádání takového dluhu se ale žalovaný v řízení nedomáhal. Žalovaný tvrdil, že od bratra obdržel darem dne [datum] v hotovosti částku 100.000 Kč, která byla použita na úhradu betonáže a betonových podlah v celém domě. Poskytnutí této částky nebyl žalovaný schopen v řízení prokázat, neboť bratr žalovaného ve svědecké výpovědi předání této konkrétní částky nepotvrdil, takové skutečnosti si svědek nepamatoval. MUDr. [jméno] [celé jméno žalovaného] potvrdil pouze poskytnutí částky 150.000 Kč za účelem úhrady platby [právnická osoba] s.r.o. v souvislosti s řešením sporu ohledně podlahového vytápění. Tato částka by mohla představovat dluh vůči svědkovi, ale žalovaným takový dluh k vypořádání uplatněn v řízení nebyl. Žalovaný neprokázal, že by mu bratr poskytl dar ve výši 100.000 Kč a i přes výzvu soudu nebyl k tomuto mimo své účastnické výpovědi schopen označit důkazy. Pokud byl navržen výslech svědka [jméno] [příjmení], jednalo se o osobu, které mělo být zaplaceno, která ale neměla mít povědomí o případném původu finančních prostředků použitých žalovaným. Soud proto výslech svědka neprováděl, neboť by nemohl vést k prokázání tvrzení o úhradě tvrzené částky právě z finančních prostředků darovaných bratrem žalovaného. Skutkový stav byl tedy ohledně tvrzených vnosů provedenými důkazy zjištěn odlišně od tvrzení žalovaného. Sám žalovaný v účastnickém výslechu k těmto částkám uvedl, že se jednalo o půjčky. V případě daru od tety žalovaného nebyl žalovaný i přes výzvu soudu schopen prokázat, že právě z tohoto daru měla být hrazena část kupní ceny za pozemek a původní dům, který byl následně zbořen. Jako nadbytečné nebyly k tomuto prováděny důkazy vyžádáním potvrzení tety žalovaného a výslechem svědkyně„ prodávající paní [příjmení]“, jelikož žalovaný sám uvedl, že tato svědkyně neměla povědomí o původu finančních prostředků, ze kterých byla kupní cena hrazena. Je tudíž nadbytečné prokazovat poskytnutí daru tetou žalovaného, když žalovaný není schopen prokázat konkrétní použití těchto finančních prostředků. V řízení o vypořádání společného jmění manželů je soud vázán návrhem žalovaného ve vztahu k vymezení předmětu řízení, tedy k uplatnění případných vnosů či závazků navržených k vypořádání, návrh může překročit pouze ohledně tvrzené ceny jednotlivých věcí a způsobu jejich rozdělení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2010 sp. zn. 22 Cdo 2881/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2007 sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Soud může vypořádat pouze ten majetek ze zaniklého společného jmění manželů, který účastníci výslovně učinili předmětem jeho vypořádání. To platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. Pokud žalovaný výslovně předmětem řízení učinil vnosy, nelze je v řízení následně vypořádat jako možné závazky vůči třetím osobám přikázáním některému z účastníků řízení (obdobě srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2018, sp. zn. 13 Co 4/2018). Pokud by se tedy žalovaný hodlal v řízení domáhat jiných požadavků, zejména vypořádání dalších závazků náležejících do společného jmění manželů, bylo třeba, aby takové požadavky svým návrhem řádně uplatnil v zákonem stanovené lhůtě 3 let ve smyslu ustanovení § 741 občanského zákoníku, což však žalovaný v řízení neučinil. Rozsahem pasiv a aktiv, které učinili účastníci předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, je soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů jakožto řízení sporném vázán a nemůže je nad rámec návrhů účastníků jakkoliv rozšiřovat či měnit, stejně tak jako nemůže sám usuzovat na to, co konkrétně by v řízení mohl žalovaný jako vnosy či investice uplatnit a žalovaného v tomto směru poučovat. Soud zásadně není sám povinen vyšetřovat majetkové poměry manželů, stejně tak nemůže zjišťovat, zda a v jakém rozsahu byl případně závazek náležející do společného jmění manželů uhrazen z výlučných prostředků některého z manželů či jiných osob. Vždy záleží pouze na manželovi, který vynaložil prostředky ze svého výlučného majetku na majetek (závazek) náležející do společného jmění manželů, zda tento náklad bude požadovat zpět nebo nikoliv, jedná se o jeho právo. Bylo by překročením návrhu nad rámec ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu, pokud by soud sám prováděl zápočty vnosů či vypořádával závazky účastníky řízení k vypořádání nenavržené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2006 sp. zn. 22 Cdo 999/2006). Soud s ohledem na uvedené v řízení vypořádal jako předmět zaniklého společného jmění manželů předmětné nemovitosti a závazek vůči [jméno] [příjmení]. Pro vypořádání dalších závazků či tvrzených vnosů podmínky splněny nebyly. Žalovanému byly přikázány jako aktivum nemovitosti v hodnotě 3.150.000 Kč a jako pasivum závazek v hodnotě 450.000 Kč. Na vypořádacím podílu bylo proto žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.350.000 Kč odpovídající polovině toho, co v rámci vypořádání obdržel žalovaný. Soud neshledal důvody pro disparitu podílů při vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně v prvé řadě v řízení uvedla, že na původně navrhované disparitě podílů netrvá. Pokud měla být navíc původně navrhovaná disparita podílů odůvodněna vztahy účastníků a předchozími soudními řízeními, zejména řízením o výživné nezletilých dětí, případně výší stanoveného výživného, tyto skutečnosti nejsou důvodem pro disparitu podílů, neboť se jedná o skutečnosti, které mají být řešeny právě v příslušných soudních řízeních. Nebylo-li dle názoru žalobkyně stanoveno výživné na nezletilé děti v odpovídající výši, je třeba se domáhat zvýšení v odpovídajícím opatrovnickém řízení, nebylo-li výživné řádně hrazeno, je na místě vymáhání výživného např. v exekučním řízení. Ke dni rozhodování soudu mají navíc ve faktické péči každý z účastníků dvě ze společných čtyř dětí. Lhůta k úhradě vypořádacího podílu byla stanovena s ohledem na výši částky a dále rovněž s přihlédnutím k vyjádření žalovaného, že v uvedené lhůtě je schopen částku žalobkyni uhradit. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když při posuzovaní poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé vycházel soud z hodnoty věcí, závazků a vnosů, které byly učiněny předmětem řízení. Z hlediska posouzení procesního úspěchu či neúspěchu ve věci vypořádání společného jmění manželů vycházel soud z toho, jaké konkrétní hodnoty a jakým způsobem navrhovali účastníci k vypořádání a zda jim v tomto směru bylo rozhodnutím soudu vyhověno. Žalobkyně navrhovala vypořádání předmětných nemovitostí přikázáním do jejího výlučného vlastnictví, dále přikázání hypotečního úvěru ve výši 700.000 Kč žalobkyni a rovněž přikázání půjčky ve výši 300.000 Kč. S ohledem na rozhodnutí soudu ve výroku I. tohoto rozsudku je třeba považovat v tomto směru žalobkyni za procesně neúspěšnou. Žalovaný navrhoval vypořádat půjčky od bratra v částce 431.000 Kč a vnosy ve výši 338.200 Kč, ohledně těchto částek byl v řízení neúspěšný, pokud navrhoval vypořádání půjčky ve výši 450.000 Kč, v tomto byl procesně úspěšný. Úspěch žalovaného v řízení pak představuje 86 % předmětu řízení (tj. odpovídající neúspěchu žalobkyně ohledně celkové částky uplatněného předmětu řízení 4.150.000 Kč a úspěchu žalovaného ohledně předmětu řízení uplatněného ve výši 450.000 Kč). Neúspěch žalovaného je tvořen uplatněným předmětem řízení ve výši 769.292 Kč, tj. v rozsahu 14 % předmětu řízení. Žalovanému proto náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 %. Soud neshledal důvod pro postup dle § 150 občanského soudního řádu, jak navrhovala žalobkyně s tím, že se od počátku snažila o dohodu s žalovaným. V řízení obě strany opakovaně navrhovaly vyřízení věci dohodou účastníků, která však pro druhou stranu nebyla přijatelná. Nelze v tomto směru pominout, že žalovaný opakovaně navrhoval žalobkyni vypořádání tak, že předmětné nemovitosti budou přikázány žalovanému a žalovaný vyplatí žalobkyni částku 1.300.000 Kč, tedy v podstatě návrh značně se blížící následnému rozhodnutí soudu. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny za právní zastoupení žalovaného. Za každý úkon právní služby náleží podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částka 19.060 Kč. Ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Celková hodnota všech věcí, pohledávek a vnosů představuje částku 5.369.292 Kč, jedna polovina pak 2.684.646 Kč (tarifní hodnota). Zástupce žalovaného učinil ve věci celkem jedenáct účelných úkonů právní služby za 209.660 Kč spočívající v přípravě a převzetí věci, písemném vyjádření k žalobě, účasti při jednání soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), dne [datum], dne [datum], dne [datum] a účasti při jednání soudu dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů). Za účelný úkon soud nepovažuje doplnění skutkových tvrzení a důkazů na výzvu soudu, když tato tvrzení měla být žalovaným řádně uvedena již ve vyjádření k žalobnímu návrhu, případně doplněna již při jednání soudu. Za účelně úkony právní služby nelze považovat další opakovaná písemná podání účastníků řízení, která pouze rekapitulují předchozí tvrzení a argumentaci, tato podání však nebyla ze strany žalovaného v rámci vyúčtování nákladů řízení uplatňována. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč, celkem 3.300 Kč. Jelikož je zástupce žalovaného plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 257.681,60 Kč, jelikož žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 72 %, přiznal mu soud na nákladech řízení částku 185.530,75 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvody pro stanovení jiné lhůty neshledal. Pokud žalobkyně v řízení dokládala, že má složenu v advokátní úschově částku přesahující jeden milion korun, je zjevně schopna náklady řízení v zákonné lhůtě uhradit. Dle ustanovení § 9 odst. 4, odst. 6 zákona o soudních poplatcích uložil soud žalobkyni povinnost uhradit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 7.000 Kč. Žalobkyně byla v řízení od soudních poplatků osvobozena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.8.2017, č.j. 13 Co 163/2017-54, avšak toto osvobození jí bylo odňato se zpětnou účinností rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2.2.2018, č.j. 34 C 128/2017-252. Jelikož poplatek dosud uhrazen nebyl, uložil tuto povinnost soud žalobkyni v rozhodnutí, kterým se řízení končí. Pro stanovení jiné než zákonné lhůty dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu důvody shledány nebyly, neboť žalobkyně disponuje částkou pro zaplacení poplatku, složenou v advokátní úschově.

Poučení