34 C 130/2023 - 139

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 669 163 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 588 163 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných č. 1 a č. 2 zaplacení částky 81 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 153 289,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných solidárního zaplacení částky 669 163 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou č. 1 uzavřela dne 20. 5. 2021 smlouvu o nájmu dopravního prostředku, dle níž pronajala žalované č. [právnická osoba] tovární značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ] na dobu od 20. 5. 2021 do 12. 11. 2024 za nájemné ve výši 27 000 Kč měsíčně bez DPH.

2. V nájemní smlouvě bylo sjednáno, že dojde-li k předčasnému ukončení smlouvy, bude žalovaná č. 1 povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši násobku měsíčního nájemného a počtu měsíců, které zbývají do konce původní doby nájmu. Žalobkyně dne 7. 2. 2023 v souladu se smluvním ujednáním nájemní smlouvu vypověděla z důvodu neplacení nájemného, a to bez výpovědní doby. Žalovaná č. 1 výpověď převzala dne 7. 2. 2023 a vozidlo žalobkyni vrátila. Jelikož nájemní poměr byl ukončen 22 měsíců před předpokládaným koncem ujednané doby a výše měsíčního nájemného činila 27 000 Kč, činí smluvní pokuta celkem 594 000 Kč.

3. Smluvní pokuta plnila úhradovou, sankční a motivační funkci. Žalovaná č. 1 je podnikatelka stejně jako žalobkyně a žalovaný č. 2 je jednatel žalované č. 1, tudíž si oba museli být vědomi hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty. S ohledem na zásadu autonomie vůle může při obsahové kontrole právních jednání docházet jen k minimálním zásahům do soukromých práv.

4. Pokud jde úhradovou funkci, smluvní pokuta měla krýt veškeré případné škody, zejména ušlý zisk, které by žalobkyni vznikly z porušení smlouvy jejím předčasným ukončením. Výše měsíčního nájemného totiž byla kalkulována s přihlédnutím k délce předpokládané doby nájmu. Čím delší je doba nájmu, tím nižší je měsíční nájemné. Nájem předmětného vozidla do 29 dnů by stál 4 500 Kč za den, na 1 měsíc 3 700 Kč za den a na 12 měsíců a více by se nájemné kalkulovalo individuálně. V říjnu 2020 dané vozidlo poptával jiný zákazník, který vozidlo požadoval na dobu 26 měsíců, a žalobkyně mu nabídla měsíční nájemné ve výši 34 900 Kč měsíčně. V posuzovaném případě byla nájemní smlouva uzavřena na dobu 42 měsíců, avšak trvala pouze 20 měsíců. Pokud by se nájemní smlouva uzavírala na tuto dobu, činilo by nájemné minimálně 37 000 Kč měsíčně. Nájemné by tak bylo v souhrnu o 200 000 Kč vyšší.

5. Žalobkyni současně v souvislosti s předčasným ukončením nájemního poměru ušel zisk ve výši splátek nájemného do uplynutí předpokládané doby nájemního poměru po odečtení nákladů spojených s provozem vozidla hrazených žalobkyní ve výši 308 000 Kč (22 x (27 000 Kč – 13 000 Kč)). Předmětné vozidlo dodnes není dlouhodobě pronajato žádné jiné osobě, jedná se totiž o atypický druh vozu, sedmimístný abnormálně velký vůz, nevhodný k běžnému každodennímu ježdění, a tudíž klienti jej nepoptávají tak často, jako klasické osobní vozy. Další důvod, proč o vůz není zájem, spočívá v jeho opotřebení a vyšším nájezdu kilometrů. Ačkoli žalobkyně pronájem vozidla po celou dobu inzeruje, nepodařilo se jej znovu dlouhodobě pronajmout. Nabídky z 16. 3. 2023, 12. 4. 2023 a 7. 9. 2023 byly klienty odmítnuty.

6. I když vozidlo není pronajato, nadále jsou s ním spojeny výdaje, které musí žalobkyně jako vlastník vozidla vynakládat. Konkrétně se jedná o parkovné vozidla v pronajaté hale, povinné ručení a havarijní pojištění, GPS [Anonymizováno], dálniční známka, rádiové poplatky, přezouvání letních a zimních pneumatik, mytí vozidla, technická prohlídka a měření emisí. Za období od vypovězení nájemní smlouvy do uplynutí původně sjednané doby nájmu činily tyto výdaje souhrnně 157 590 Kč.

7. Koupi vozidla žalobkyně financovala úvěrem od společnosti [právnická osoba], měsíční splátka úvěru činila 22 319,74 Kč. Za dobu trvání nájemní smlouvy se žalovanou č. 1 od května 2021 do června 2022 žalobkyně splatila úvěr v 13 měsíčních splátkách po 22 319,74 Kč a mimořádnou splátkou ve výši 500 000 Kč, celkem 790 156,62 Kč.

8. Smluvní pokuta též trestá žalovanou č. 1 za porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně musela žalovanou č. 1 mnohokrát urgovat o placení nájemného a posečkávat s jeho úhradami, ač žalovaná peněžní prostředky k úhradě svých dluhů měla. Žalovaná proto porušovala smlouvu neplacením nájemného svévolně a úmyslně a je namístě ji sankcionovat. Bylo právem žalobkyně ukončit nájem výpovědí z důvodu neplacení nájemného i mnohem dříve. Poskytování posečkání s placením nájemného a další tolerancí prodlení žalobkyně ve svém důsledku zmenšila výši smluvní pokuty. Na nepřiměřenost smluvní pokuty navíc nelze usuzovat z její celkové výše, byla-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s ním spojeného navyšování pokuty o jinak přiměřenou sazbu. Opačný závěr by nepřijatelně zvýhodňoval dlužníka. V posuzovaném případě, pokud by žalovaná č. 1 vydržela plnit smlouvu delší dobu, byla by smluvní pokuta nižší, zatímco pokud by smlouvu porušila dříve, pak by smluvní pokuta odvíjející se od počtu zbývajících měsíců doby nájmu byla poměrně vysoká.

9. V důsledku motivační funkce měla smluvní pokuta vést žalovanou č. 1 k řádnému plnění smlouvy a odrazovat ji od porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně je rodinnou firmou, která si na trhu s luxusními vozy získala určitý věhlas a popularitu, buduje si na trhu punc půjčovny luxusních vozů a investuje nemalé prostředky do reklamy. Neplatící zákazníci narušují její pověst. Moderace smluvní pokuty mezi podnikateli by dalším potenciálním nájemcům vysílala signál, že co si podnikatelé ujednají, nebude platit a dlužník se vždy u soudu domůže slevy ze svých závazků.

10. Ve smlouvě bylo též sjednáno, že dojde-li ke škodě na vozidle z důvodů na straně žalované č. 1, tak ji žalobkyni uhradí, a taktéž bylo sjednáno, že nevrátí-li žalovaná č. 1 vozidlo ve stavu, v jakém je od žalobkyně převzala, má žalobkyně právo po ní požadovat náklady vynaložené na uvedení vozidla do původního stavu (zejména náklady na vyčištění vozidla). Konečně, bylo ujednáno, že dojde-li k poškození vozidla z důvodů na straně žalované č. 1, vznikne žalobkyni nárok na úhradu opravy v plné výši, avšak v případě škody od 10 000 Kč do 100 000 Kč uhradí žalovaná č. 1 spoluúčast na škodě ve výši 10 000 Kč. Nájemní smlouva stanovovala roční limit najetých km na 25 000 km včetně s tím, že při překročení stanoveného limitu je žalovaná č. 1 povinna uhradit žalobkyni za každý započatý kilometr 10 Kč bez DPH nad rámec smluveného nájemného. Žalovaná č. 1 vrátila žalobkyni vozidlo poškozené a překročila povolený nájezd kilometrů o 2 041 km, a proto žalobkyně fakturou ze dne 16. 2. 2023 vyúčtovala žalované č. 1 k zaplacení částku 75 163 Kč včetně DPH představující cenu za překročený limit počtu najetých km ve výši 24 696 Kč, spoluúčast pojistné události spočívající v poškozeném předním nárazníku ve výši 10 000 Kč a opravy a vyčištění ve výši 40 467 Kč.

11. Ručitelským prohlášením ze dne 20. 5. 2021 se žalovaný č. 2 jakožto ručitel zavázal, že v případě, že žalovaná č. 1 neuhradí řádně a včas žalobkyni kterýkoli peněžitý dluh plynoucí ze smlouvy, tak jej žalovaný č. 2 žalobkyni uhradí.

12. Po vrácení vozidla, vyúčtování smluvní pokuty, vyúčtování ceny za překročený limit najetých km, ceny za opravy a vyčištění vozidla se strany domlouvaly na možném smírném řešení. Žalovaná č. 1 v rámci těchto jednání uznávala nárok žalobkyně na fakturované položky, nezpochybňovala překročení limitu nájezdu km, ani fakt, že vozidlo vrátila poškozené a znečištěné. V rámci těchto jednání byla žalobkyně připravena dát žalované č. 1 značnou slevu ze smluvní pokuty, kdy požadovala smluvní pokutu pouze za 6 měsíců a tuto částku byla ještě ochotna rozložit do devíti měsíčních splátek. Strany již měly prostřednictvím e-mailů odsouhlasené všechny parametry, byl připraven notářský zápis o uznání dluhu se splátkovým kalendářem a svolením k vykonatelnosti, schůzka byla u notáře objednána na 9. 3. 2023 v 9:45 hod., avšak necelé dvě hodiny před tímto termínem žalovaná č. 1 oznámila žalobkyni, že dohodu u notáře neuzavře. Žalobkyně tak marně vynaložila náklady na advokátní a notářské služby. Žalobkyně poté odeslala žalovaným předžalobní upomínku ze dne 21. 3. 2023, ovšem ani jeden ze žalovaných ničeho neuhradil.

13. Žalovaní souhlasili s tvrzeními žalobkyně, že s ní žalovaná č. 1 dne 20. 5. 2021 uzavřela smlouvu o nájmu daného automobilu na dobu od 20. 5. 2021 do 19. 11. 2024 za nájemné ve výši 27 000 Kč měsíčně bez DPH, že dne 7. 2. 2023 žalobkyně nájemní smlouvu vypověděla pro neplacení nájemného, že žalovaná č. 1 výpověď převzala a vozidlo vrátila, že si ve smlouvě žalovaná č. 1 a žalobkyně ujednaly smluvní pokutu, jak to tvrdí žalobkyně. Dále souhlasili i s tvrzeními týkajícími se ujednání o zaplacení 10 Kč bez DPH za 1 najetý kilometr nad 25 000 km i o překročeném limitu tohoto nájezdu o 2 041 km a jeho fakturaci, taktéž, že při poškození vozidla z důvodů na straně žalobkyně s rozsahem škody od 10 000 Kč do 100 000 Kč je žalovaná č. 1 povinna uhradit žalobkyni spoluúčast na škodě ve výši 10 000 Kč. Žalovaní také odsouhlasili tvrzení stran ručitelského prohlášení ze dne 20. 5. 2021 a učinění předžalobní upomínky z 10. 2. 2023, jakož i následující komunikace. Důvodem, proč žalovaní neuzavřeli dohodu v notářském zápisu, bylo, že se nechtěli domluvit na takové konstrukci, že uznají celý závazek do výše cca 600 000 Kč s tím, že pokud zaplatí 6 splátek nájemného, tak se jim zbytek odpustí (viz protokol jednání dne 18. 3. 2024), resp. že podmínky navržené v notářském zápisu nebyly v jejich finančních možnostech (viz protokol o jednání dne 31. 1. 2024).

14. Svou obranu proti žalobě postavili na tom, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, protože její zaplacení je podmíněno výpovědí nájemní smlouvy, nejedná se tak o utvrzení smluvní povinnosti, ale o využití práva předčasného ukončení smlouvy, což však nepředstavuje porušení smluvní povinnosti, a tudíž smluvní pokutu nelze takto sjednat. Stran výše smluvní pokuty namítli její nepřiměřenost a navrhli moderaci smluvní pokuty. Nárok v takové výši je v rozporu s dobrými mravy a žalovaní ho považují za lichvu. Vozidlo bylo žalobkyni ihned po ukončení nájmu vráceno, dlužné nájemné bylo uhrazeno, není nijak zohledněno to, že žalobkyně má vozidlo k dispozici, může s ním nakládat, může je prodat či přenechat do nájmu jiné osobě. Předmětné vozidlo nebylo žalované č. 1 přenecháno žalobkyni jako nové, ani nebylo pro ni pořízeno, ale jednalo se o vozidlo z nabídky žalobkyně. Žalobkyně vozidlo nabízí ke krátkodobému pronájmu, je velice žádané a je pronajaté třetím osobám po většinu roku, tudíž žalobkyni nevzniká žádná škoda na ušlém zisku. Podle žalobkyní předložené faktury byla oprava vozidla včetně jeho vyčištění dokončena 9 dnů po ukončení nájemní smlouvy, a proto nejpozději do 1 měsíce mohlo být vozidlo předáno k užívání dalším zájemcům. Vozidlo bylo vráceno ve stavu odpovídajícím jeho běžnému užívání, ale nebylo jej třeba opravit ani vyčistit. Z těchto důvodů navrhovali zamítnutí žaloby.

15. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná č. 1 uzavřeli dne 20. 5. 2021 smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. [Anonymizováno]/1, v níž se zavázali na straně žalobkyně přenechat žalované k dočasnému užívání automobil tovární značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ] na dobu od 20. 5. 2021 do 19. 11. 2024 a na straně žalované č. 1 platit měsíční nájemné ve výši 27 000 Kč plus DPH. V nájemní smlouvě byl roční limit najetých kilometrů stanoven do 25 000 km včetně a pro případ jeho překročení bylo ujednáno, že žalovaná č. 1 uhradí žalobkyni 10 Kč za každý započatý kilometr nad rámec smluveného nájemného. Pro případ vzniku škody na vozidle z důvodu na straně žalované č. 1. se žalovaná č. 1 se zavázala vzniklou škodu žalobkyni uhradit. Případ, že by škoda na vozidle byla kryta pojištěním a pojišťovna neodmítla pojistné plnění poskytnout, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni spoluúčast na škodě ve výši 10 000 Kč, jestliže škoda přesáhne 10 000 Kč, ale nepřesáhne-li 100 000 Kč. Žalovaná č. 1 byla povinna vrátit žalobkyni vozidlo včas a v původním stavu, v jakém jej převzala s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. V případě, že žalovaná č. 1 nevrátí vozidlo ve stavu, v jakém jej převzala, má žalobkyně právo na náhradu nákladů vynaložených na uvedení vozidla do původního stavu, zejména nákladů spojených s vyčištěním vozidla. Bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná č. 1 poruší jakoukoli smluvní povinnost plynoucí z nájemní smlouvy a nezjedná nápravu ani do 7 dnů od písemné výzvy, byla žalobkyně oprávněna vypovědět nájemní smlouvu bez výpovědní doby. Dále bylo sjednáno, že dojde-li k předčasnému ukončení smlouvy výpovědí žalobkyně, zavazuje se žalovaná č. 1 uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající součinu měsíčního nájemného ve výši 27 000 Kč a počtu měsíců, které zbývají do konce sjednané doby nájmu. Smluvní pokuta byla výslovně sjednána za účelem utvrzení všech finančních závazků, které žalobkyni vzniknou vůči úvěrovým a leasingovým společnostem po celou dobu původně sjednaného nájemního poměru s tím, že předčasné ukončení nájmu nezbavuje žalobkyni povinnosti dále hradit náklady s vozidlem spojené.

16. Účastníci se zároveň dohodli na tom, že jestliže žalovaná č. 1 neuhradí řádně a včas žalobkyni kterýkoliv peněžitý dluh plynoucí z nájemní smlouvy včetně smluvní pokuty uhradí jej žalovaný č. 2 ve lhůtě uvedené v písemné výzvě žalobkyně.

17. Žalobkyně dne 7. 2. 2023 nájemní smlouvu vypověděla z důvodu prodlení žalované č. 1 s úhradou nájemného. K doplacení dlužného nájemného a úroku z prodlení došlo až po podání výpovědi. Žalovaná č. 1 dne 7. 2. 2023 vozidlo vrátila žalobkyni znečištěné a s odřeným a promáčklým předním nárazníkem v levé části vozidla, přičemž jeho oprava byla řešena jako pojistná událost, s roztrženým gumovým těsněním u pravých posuvných dveří, nepravidelnými škrábanci ve stejném místě a vlásečnicovými škrábanci a oděrky po celé karosérii. Žalovaná č. 1 překročila nejvyšší povolený nájezd kilometrů 2 041 km. Vyčištění a oprava zmíněných poškození stála souhrnně 40 467 Kč. Tuto částku společně s cenou za překročený limit najetých kilometrů a spoluúčastí ve výši 10 000 Kč za odřený a promáčklý přední nárazník vyúčtovala žalobkyně žalované č. 1 fakturou ze dne 16. 2. 2023.

18. Uzavření nájemní smlouvy a její obsah je prokázán písemnou smlouvu ze dne 20. 5. 2021, č. D20210520/1 na č. l. 38, zejména čl. I, čl. II odst. 1 a čl. III. odst. 1 až 3 smlouvy, v nichž je sjednána povinnost žalobkyně přenechat výše uvedené vozidlo žalované k užívání na dobu od 20. 5. 2021 do 19. 11. 2024 oproti povinnosti žalované k úhradě nájemného ve výši 27 000 Kč plus DPH, a stanoven roční limit najetých kilometrů do 25 000 km včetně. V čl. IV odst. 8 si strany sjednaly povinnost žalované č. 1 k nahrazení škody z důvodů jí přičitatelných. Situaci, kdy škoda vzniklá na vozidle je kryta pojištěním, upravuje článek IV odst. 17 smlouvy tak že při škodě vyšší než 10 000 Kč, ale menší než 100 000 Kč, platí žalovaná žalobkyni spoluúčast na škodě ve výši 10 000 Kč (viz první věta zmíněného ustanovení), avšak to platí jen tehdy, když pojišťovna žalobkyni účast na škodě odečítá (třetí věta); dojde-li k odcizení ztrátě či škodě, která není kryta pojištěním nebo odmítá-li pojišťovna nárok na pojistné plnění přiznat je žalovaná č. 1 povinna uhradit pronajímateli způsobenou škodu plné výši (čtvrtá věta zmíněného ustanovení). V čl. IV. odst. 14 strany sjednaly povinnost žalované č. 1 vrátit vozidlo včas a v původním stavu, v jakém jej převzala s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Poslední věta daného ustanovení opravňuje žalobkyni požadovat náhradu nákladů vynaložených na uvedení vozidla do původního stavu, přičemž je zde zdůrazněna náhrada nákladů spojených s vyčištěním vozidla. Ustanovení čl. IV. odst. 23 smlouvy opravňuje žalobkyni vypovědět nájemní smlouvu bez výpovědní doby v případě, že žalovaná č. 1 poruší jakoukoliv svoji povinnost podle dané smlouvy a ani na písemnou výzvu žalobkyně dodatečně poskytnuté 7 denní lhůtě nezjednala nápravu.

19. Další odstavec stanovuje, že dojde-li k předčasnému ukončení smlouvy dle předchozího odstavce (tj. výpovědí ze strany žalobkyně pro zrušení smluvních povinností žalovanou č. 1), zavazuje se žalovaná č. 1 uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající součinu měsíčního nájemného podle článku III. odst. 1 této smlouvy, tj. 27 000 Kč měsíčně, a počtu měsíců, které zbývají dokonce doby nájmu předpokládané v čl. I této smlouvy, tedy do 19. 11. 2024. Coby účel sjednání smluvní pokuty je zde uvedeno zajištění všech finančních závazků, které pronajímateli vzniknou vůči finančním institucím, a ve prospěch přiměřenosti smluvní pokuty se zde akcentuje, že předčasné ukončení nájmu ze strany nájemce (správně zřejmě pronajímatele, viz též čl. IV. odst. 22) nezbavil pronajímatele povinnosti dále hradit náklady s vozidlem spojené.

20. V závěru smlouvy je připojeno ručitelské prohlášení žalovaného č. 2, v němž se zavázal, že v případě, kdy žalovaná č. 1 neuhradí řádně a včas žalobkyni jakýkoliv peněžitý dluh včetně smluvní pokuty plynoucí z nájemní smlouvy ve lhůtě uvedené v písemné výzvě žalobkyně, zaplatí jej on. Prohlášení je pak třeba dát do souvislosti s čl. IV. odst. 20 nájemní smlouvy obsahujícím projevy vůle žalované č. 1 a žalobkyně stran ručení za dluhy žalované č. 1 žalovaným č. 2.

21. Že žalobkyně vyzvala žalovanou č. 1 ke zjednání nápravy s úhradou dlužného nájemného v dodatečně poskytnuté 7 denní lhůtě a je prokázáno upomínkami ze dne 11. 1. 2023 a ze dne 16. 1. 2023 na č. l. 98 a č. l. 99, v nichž žalobkyně upomněla žalovanou č. 1 o zaplacení splátek nájemného splatných 10. 11. 2022, 10. 12. 2022, výpovědí svědkyně [jméno FO], která uvedla, že žalovaná č. 1 přestala platit nájemné, tak byla upomínána o zaplacení dlužných faktur, jakož i e-mailem z 1. 2. 2023 na č. l. 85, v němž žalobkyně upomněla žalovanou č. 1 o zaplacení posledních tří splátek nájemného do 3. 2. 2023.

22. Skutečnost, že žalobkyně dne 7. 2. 2023 smlouvu písemně vypověděla, žalovaná č. 1 téhož dne výpověď převzala a vozidlo vrátila a doplatila dlužné nájemné a úroky z prodlení až po doručení výpovědi, vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá zjištění. To, že vozidlo bylo při vrácení znečištěno a poškozeno, je prokázáno ze svědecké výpovědi [jméno FO]. Ten vypověděl, že vozidlo bylo hodně znečištěné, z toho důvodu byla kontrola jeho stavu provedena dvakrát a nedostatky byly žalované č. 1 sděleny s tím, že může provést osobní prohlídku předtím, než závady budou opraveny. To se shoduje se svědeckou výpovědí [jméno FO] a e-mailem z 15. 2. 2023 na č. l. 29, v němž [jméno FO] navrhuje domluvit se na fyzické prohlídce vozidla nejpozději do 21. 2. 2023 s tím, že poté bude vozidlo předáno servisním partnerům k zahájení zmíněných oprav. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] rovněž plyne, že vozidlo bylo při předání poškozené. Poškození jsou pak vyjmenována v emailech z 9. 2. 2023 na č. l. 30 a 15. 2. 2023 na č. l 29 i s vyčíslením cen oprav. Zmíněné poškození jsou pak vidět i na fotografiích od č. l. 23 po č. l. 24 p. v. pořízené [jméno FO]. Rozsah těchto poškození a ceny jejich oprav nezpochybňovali ani žalovaní, a to jak v e-mailu z 23. 2. 2023 na č. l. 51, napsaném v odpovědi na email žalobkyně z téhož dne, tak v průběhu řízení, když uvedli, že daná poškození na vozidle byla, nicméně je považují za běžné opotřebení. Dále viz faktury od č. l. 25 po č. l.

27. Pokud jde o promáčklý nárazník, jeho oprava dle faktury ze dne 3. 4. 2023 na č. l. 31 činila 47 042,77 Kč, spadá tedy do rozmezí 10 000 Kč až 100 000 Kč, přičemž podle tvrzení žalobkyně byla tato škoda krytá pojištěním. Ani to, že žalovaná č. 1 překročila horní limit nájezdu kilometrů, nebylo mezi stranami sporné. Spoluúčast pojistné události ve výši 10 000 Kč, cenu překročeného limitu nájezdu o 2 041 km a ceny oprav jednotlivých poškození vyúčtovala žalobkyně žalované č. 1 k zaplacení fakturou ze dne 16. 2. 2023 na č. l. 50.

23. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, plyne též to, že žalovaná č. 1 překročila sjednaný limit najetých kilometrů o 2 041 km a též to, že předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalované k dobrovolné úhradě žalovaných pohledávek a upozornila je, že nebudou-li uhrazeny dobrovolně, obrátí se na soudce žalobou.

24. Z dalších provedených důkazů se podává zejména výše nákladů na splácení úvěru, jehož prostřednictvím byla zaplacena kupní cena vozidla, a výše udržovacích nákladů spojených s provozem vozidla. Z výpisů z běžného účtu od č. l. 77 po č. l. 83 p. v. plyne, že žalobkyně od 18. 5. 2021 do 22. 7. 2022 zaplatila 13 splátek úvěru po 22 319,74 Kč a 14. mimořádnou splátku ve výši 500 000 Kč. Mezi další náklady se řadí splátky pojistného ve výši 8 673 Kč čtvrtletně v roce 2022 a ve výši 9 223 Kč čtvrtletně v roce 2023 (viz faktury společnosti [právnická osoba] od č. l. 106 po č. l. 112 p. v.), dále náklady na pravidelné mytí vozidla jednou měsíčně za cenu 2 150 Kč (viz faktury od č. l. 104 p. v. po č. l. 105 p. v.) doložené za období od června 2023 do prosince 2023, náklady na přezutí pneumatik za 1 338 K (viz faktury na č. l. 103 p. v. a č. l. 104), dále například ceny revizí a výměny baterií a roční poplatky za zabezpečení vozidla systémem [Anonymizováno] za 4 000 Kč s DPH (viz faktury od č. l. 102 po č. l. 103).

25. Ze svědeckých výpovědí obou svědků se podává, že vozidlo po skončení nájemního poměru se žalovanou č. 1 nebylo znovu pronajato. [jméno FO] vypověděla, že příležitostně obdržela poptávku, po obdržení nabídky žalobkyně však potenciální klienti neměli zájem. Tento nezájem vysvětlovala tím, že se jedná o atypický vůz, 7 místní a nevhodný k běžnému ježdění. V této souvislosti byly doloženy nabídky pánům [jméno FO] a [jméno FO] od č. l. 92 po č. l.

93. Ačkoliv vozidlo bylo inzerováno na internetových stránkách žalobkyně, jak plyne z výtisku na č. l. 86 a násl. (a ostatně též z náhledu do mobilního telefonu právní zástupkyně žalobkyně na prvním jednání), nebylo doloženo, že by vozidlo bylo pronajato vyjma krátkodobého pronájmu na vánoční svátky roku 2023 (viz fakturu na č. l. 94). Svědkové však především uvedli, že vozidlo měl jednatel žalobkyně na 3 až 4 měsíční dovolené jižní Evropou.

26. Ceník na rok 2021 na č. l. 84 prokazuje tvrzení žalobkyně, že pronájmy do 29 dnů jsou dražší, u zmíněného vozidla 4 500 Kč za jeden den (na sklonku 2023 žalobkyně fakturou na č. l. 94 vyúčtovala cenu o něco vyšší) a cena na 12 měsíců a více má být stanovena individuálně. Dne 23. 10. 2020 žalobkyně učinila nabídku společnosti [právnická osoba].(od č. l. 78 po č. l. 91 p. v.), dle níž mělo dojít k pronájmu daného vozidla na dobu 26 měsíců za měsíční nájemné ve výši 34 900 Kč plus DPH.

27. Nebylo třeba provést důkaz účastnickým výslechem žalovaného č. 2 stran toho, že převzaté vozidlo nebylo nové - to plyne ze svědeckých výpovědí [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně navíc sama tvrdila, že vozidlo bylo předtím pronajato jinému klientovi. Soudu sice není srozumitelné, jak by kopie technického průkazu prokázala, jaký je stav ujetých kilometrů, nicméně stav najetých kilometrů je zobrazen na fotografii přístrojové desky na č. l. 114, avšak v situaci, kdy je ze svědeckých výpovědí prokázáno, že žalobkyně auta příležitostně využívala, jezdí s ním na krátké cesty za účelem dobití baterie a auto měl jednatel žalobkyně na tři nebo čtyřměsíční dovolené jižní Evropou, údaj o najetých kilometrech má malou vypovídací hodnotu a neumožní závěr, že vozidlo muselo být v mezidobí pronajato jiným zákazníkům. Z důkazů, které soud sice provedl, ale výše nezmínil, žádná skutková zjištění neučinil.

28. Po právní stránce soud vyšel z § 2316 odst. 1 o. z., kdy se žalobkyně jako podnikatelka, jejíž podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavázala přenechat žalované č. 1 k dočasnému užívání movitou věc a žalovaná č. 1 se zavázala za to platit nájemné. Lze dodat, že pod ustanovení o nájemní smlouvě soud podřazuje i smlouvy o tzv. operativním leasingu, neboť ujednání, podle kterých pronajímatel zajistí ve prospěch nájemce další služby, například pojištění nebo servis pronajaté věci, jsou vedlejšími ujednáními a z hlediska podstatných náležitostí (přenechání věci k dočasnému užívání a povinnost placení nájemného) odpovídá smlouva o operativním leasingu svou povahou nájemní smlouvě.

29. Ručitelské prohlášení žalovaného č. 2 ve spojení s článkem nájemní smlouvy soud posoudil jako smlouvu o ručení podle § 2018 odst. 1 o. z., neboť žalovaný č. 2 prohlásil, že uspokojí peněžité dluhy žalované č. 1, jestliže ona nesplní do 7 dnů po písemné výzvě, a to po předchozí písemné výzvě a žalobkyně toto prohlášení přijala. Za takovou výzvu je třeba v poměrech posuzované věci považovat nejpozději předžalobní podmínku.

30. Nárok na zaplacení smluvní pokuty soud posoudil podle § 2048 o. z. ve znění účinném do poloviny roku 2021, neboť strany si pro případ porušení smluvené povinnosti ujednaly smluvní pokutu a způsob, jak se výše smluvní pokuty určí.

31. Ujednání o smluvní pokutě není neplatné jen proto, že vznik práva na smluvní pokutu je podmíněn vypovězením smlouvy. Zdejší soud si je vědom staršího přístupu, dle něhož bylo zapovězeno kumulovat dva předpoklady pro vznik práva na smluvní pokutu, tj. vedle porušení smluvní povinnosti ji podmínit odstoupením od smlouvy, poněvadž odstoupení od smlouvy nemůže být kvalifikováno jako porušení povinnosti, ale jde o výkon práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003), a tudíž odporuje kogentnímu § 544 odst. 1 obč. zák. Tento přístup však byl v poměrech nového občanského zákoníku překonán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je (v tam posuzované věci) odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno, a je tedy přípustné. Jde o ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z., a tedy takové ujednání i vyhovuje definičnímu vymezení smluvní pokuty.

32. V poměrech souzené věci je třeba výše uvedený názor vztáhnout i na zrušení smlouvy výpovědí. Okolnost, zda ke zrušení smlouvy došlo ex tunc, nebo ex nunc, není důležitá a v případě výpovědi nezavdává důvod k odlišnému zacházení, než kdyby smluvní pokuta byla podmíněna odstoupením od smlouvy.

33. Pokud jde o tvrzení žalovaných o nepřiměřené výši smluvní pokuty s následkem neplatnosti ujednání o ní pro nemravnost, je třeba uvést, že ujednání o smluvní pokutě není možno považovat za neplatné podle §§ 580 a 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty. V poměrech § 301 obch. zák. ve vztahu k § 39 obč. zák. byla judikatura Nejvyššího soudu při posuzování této otázky konstantní (viz zejména rozsudek velkého senátu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, č. 81/2010 Sb. NS). K použitelnosti svých dosavadních právních závěrů za účinnosti právní úpravy smluvní pokuty podle § 2048 až § 2051 o. z. ve vztahu k §§ 580 a 588 o. z. se Nejvyšší soud přihlásil ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4156/2017.

34. Předmětné ujednání o smluvní pokutě nelze posuzovat podle ustanovení § 1796 o. z. o lichvě, protože žalovaná č. 1 uzavřela smlouvu při svém podnikání, a proto není oprávněná se dovolávat neplatnosti ujednání o smluvní pokutě podle § 1796 o. z.

35. Žalobkyně oprávněně vypověděla smlouvu, protože žalovaná č. 1 nezaplatila nejméně dvě splátky nájemného i navzdory dvěma upomínkám. Smluvně sjednané podmínky pro vznik práva na smluvní pokutu byly splněny, protože žalovaná č. 1 se jednak ocitla v prodlení se zaplacení nájemného, tedy peněžité povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy, jednak došlo k předčasnému rozvázání nájemního poměru výpovědí žalobkyně.

36. Žalovaná č. 1 navrhla podle § 2051 o. z. snížení smluvní pokuty s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Jedná se o námitku proti výši smluvní pokuty, kterou podle § 2023 o. z. je oprávněn uplatnit i žalovaný č. 2.

37. Při posuzování návrhu na moderaci smluvní pokuty a přiměřenosti smluvní pokuty vyšel soud ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Vychází se v něm z toho, že ustanovení § 2051 o. z. patří (stejně jako patřil § 301 obch. zák.) k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá právně významnými. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

38. Vzhledem k tomu, že zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, budou při posouzení přiměřenosti hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný.

39. V souzené věci plní smluvní pokuta - vyjma obecné preventivní (nátlakové) funkce - funkci paušalizované náhrady škody. Je totiž postavena tak, že po hospodářské stránce zajišťuje pronajímateli příjem odpovídající nájemnému jako by vypovězený nájemní poměr i nadále trval. Takový příjem předně kryje jednak výdaje spojené s provozem vozidla, které hradí pronajímatel, jak to smlouva konec konců i výslovně konstatuje, jednak nahrazuje ušlý zisk ve výši rozdílu nájemného a nákladů spojených s provozem vozidla. Jestliže nájemce neplatí nájemné, lze spravedlivě požadovat, aby byl nájemní poměr ukončen, jak to ostatně předpokládá smluvní ujednání účastníků. Současně však pronajatá věc není nejméně po určitou dobu, tj. do přenechání věci k dočasnému užívání podle další nájemní smlouvy, ekonomicky využita a negeneruje žádný zisk, přičemž naproti tomu jsou s ní spojeny náklady na její údržbu či provoz včetně nákladů na splácení úvěru, jejichž prostřednictvím byla věc pořízena. Není důležité, pokud byl úvěr splacen předčasně, protože pronajímatel přesto může počítat s příjmem plynoucím z nájemného; kdyby věděl, že nájemné mu nebude hrazeno, mohl disponibilní zdroje, z nichž úvěr předčasně splatil, využít jiným způsobem.

40. V podmínkách posuzované věci soud považuje za významné zejména to, že žalobkyně platila splátky úvěru a nesla další udržovací náklady na automobil, ač ho neměla pronajatý žádnému dalšímu klientovi. Na přenesení těchto obchodních nákladů na nájemníka soud nespatřuje nic nepřiměřeného za podmínky, že k takovému přenesení dojde na přechodnou dobu odpovídající zejména době na opravu a vyčištění vozu a sehnání nového nájemníka. Situace, kdy je věc opětovně pronajatá a pronajímateli z ní plyne příjem, z něhož má zisk a hradí z něho náklady, které nese, se výrazně propíše do poklesu významu utvrzené smluvní povinnosti. Tehdy smluvní pokuta představuje již jen další obohacení plynoucí z jakoby nájemného z právního poměru, jež zanikl, a jemuž neodpovídá žádné protiplnění, vedle obohacení odpovídajícímu nájemnému ze skutečného nájemního poměru. Obdobně tomu je v případě, kdy pronajímatel svou věc nadále pronajímat nechce. V souzené věci se prokázalo, že jednatel žalobkyně vozidlo využil k soukromým jízdám v rámci 3 až 4 měsíční dovolené jižní Evropou. Vozidlo v takové situaci nebylo, ani nemohlo být skutečně nabízeno k pronájmu, žalobkyně pro něj měla jiné využití, než obchodní. Význam smluvní pokuty z hlediska zájmu žalobkyně, aby udržovací a jiné fixní náklady byly hrazeny z nájemného a zůstával jí zisk, výrazně poklesl, a smluvní pokuta se změnou okolností stala nepřiměřeně vysokou. Jelikož se neobjasnilo, zda se dovolená trvala 3 nebo 4 měsíce, soud vyšel z dolní hranice, protože důkazní břemeno o splnění skutkových předpokladů moderace smluvní pokuty nesou žalovaní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, 62. odstavec odůvodnění). Z toho důvodu soud snížil smluvní pokutu o částku odpovídající nájemnému za 3 měsíce, tedy v penězích 3 x 27 000 Kč = 81 000 Kč, a co do zbytku považuje smluvní pokutu za přiměřenou (594 000 Kč - 81 000 Kč = 513 000 Kč).

41. Důvodem pro moderaci není, že vozidlo nebylo pořízeno pro žalovanou č. 1 a nebylo nové, nebo že úvěr byl splacen před skončením nájemního poměru - vozidlo pronajato nebylo, žalobkyně nesla udržovací náklady a ucházel jí zisk.

42. Sankční funkci smluvní pokuta neměla, protože ke splnění smluvní povinnosti zaplatit dlužné nájemné žalovanou č. 1 vést ani nemohla - smlouva už byla vypovězena, smluvní pokuta stanovena zmíněným součinem a k doplacení dlužného nájemného žalovanou č. 1 nepobízela.

43. Nárok žalobkyně na zaplacení ceny za překročení nejvyššího povoleného limitu nájezdu kilometrů, jakož i nahrazení toho, co pronajímatel zaplatil jako spoluúčast pojištěné opravy nárazníku má oporu ve smluvním ujednání účastníků, jehož skutkové předpoklady se - jak plyne z výše uvedeného - naplnily, přičemž žalovaní jejich splnění již na prvním jednání odsouhlasili.

44. Žalovaní také nezpochybňovali, že by vozidlo bylo poškrábané a mělo přetržené těsnění na pravých posuvných dveřích; považovali je za běžné opotřebení. S tímto názorem se soud neztotožňuje. Škrábance, jež je vidět na fotografiích, rovněž ono přetržené gumové těsnění nejsou důsledkem obvyklého způsobu užívání, běžných provozních podmínek, ani nejsou přirozeným důsledkem stárnutí materiálu, zvyšování počtu najetých kilometrů. K přetržení gumového těsnění muselo jednoduše dojít užitím nepřiměřené síly vůči onomu těsnění, podobně škrábance a rýhy v karoserii jsou následkem nedbalého užívání. Povinnost žalované č. 1 k nahrazení nákladů na vyčištění vozidla je ve smlouvě výslovně ujednána. Nelze proto proti ní úspěšně argumentovat tím, že je žalobkyně má s náklady čištění vozidel počítat v rámci své obchodní činnosti.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu 100 % nákladů řízení, neboť žalovaní měli v části, v níž šlo o jiné nároky, než smluvní pokutu plný úspěch ve věci, přičemž současně posouzení výše smluvní pokuty záviselo na úvaze soudu.

46. Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 588 163 Kč (tedy s ohledem na užití § 142 odst. 3 o. s. ř. určené z přisouzené částky) v sazbě 10 660 Kč za 1 úkon. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyzval žalované před podáním žaloby, podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dne 12. 6. 2023 a následně dne 29. 2. 2024 podal písemné vyjádření ve věci samé, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupil žalobce při jednáních dne 31. 1. 2024 od 9:10 do 11:45 hod. (2 úkony právní služby), 18. 3. 2024 od 9:05 do 10:00 hod. (1 úkon právní služby) a dne 3. 4. 2024 od 9:40 do 11:50 hod. (2 úkony právní služby), vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dne 26. 2. 2024 od 10:00 do 11:30 hod. vykonal další poradu s klientem podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, za což mu náleží odměna ve výši 117 260 Kč (11 x 10 660 Kč), spolu s náhradou hotových výdajů k jedenácti úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 3 300 Kč (11 x 300 Kč).

47. Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje jeho právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne 31. 1. 2024, dne 18. 3. 2024 a dne 3. 4. 2024 z Prahy do Plzně a zpět, celkem 546 km (3 x 182 km), osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,0 l/100 km a ceně nafty ve výši 38,70 Kč za 1 l a při základní sazbě amortizace ve výši 5,60 Kč za 1 km jízdy ve výši 4 325,41 Kč ((38,70 x 6 /100 + 5,60) x 546). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobce náhrada za promeškaný čas za 18 započatých půlhodin času stráveného na cestě k jednáním dne 31. 1. 2024, dne 18. 3. 2024 a dne 3. 4. 2024 ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 1 800 Kč.

48. Jelikož právní zástupce žalobce je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 117 260 Kč, režijního paušálu ve výši 3 300 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč a náhrady cestovného ve výši 4 325,41 Kč, spolu 126 685,41 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH částku 26 603,94 Kč.

49. Náhrada nákladů řízení tak spolu činí 153 289,35 Kč a žalovaní jsou povinni zaplatit rovným dílem ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, který žalobce zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

50. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že povinnost solidárních dlužníků, tj. samostatných společníků v rozepři, k zaplacení náhrady nákladů řízení není sama solidární (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).

Poučení