34 C 137/2023 - 188

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Jméno advokáta B] proti žalovanému:1) [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2) [Jméno advokáta D], narozený dne [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] zastoupený advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] 3) [Jméno advokáta F], narozená dne [Datum narození advokáta F] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] 4) [Jméno advokáta G], narozený dne [Datum narození advokáta G] bytem [Jméno advokáta H] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se vůči žalovanému 1) společnosti [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] - právnímu nástupci společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jejíž jmění přešlo fúzí sloučením na společnost [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] a společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] zanikla bez likvidace - že žalobce [Jméno žalobce] je vlastníkem id. [Anonymizováno]8 pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa].

II. Určuje se vůči žalovanému 1) společnosti [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] - právnímu nástupci společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jejíž jmění přešlo fúzí sloučením na společnost [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] a společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] zanikla bez likvidace - že žalobce [Jméno žalobce] je vlastníkem id. 14/48 pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa].

III. Návrh, aby soud vůči žalované 3) [Jméno advokáta F] určil, že žalobce [Jméno žalobce] je vlastníkem id. 2/8 pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemku p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], oba v k.ú. [adresa], obec [adresa], se zamítá.

IV. Návrh, aby soud vůči žalovanému 4) [Jméno advokáta G] určil, že žalobce [Jméno žalobce] je vlastníkem id. 2/8 pozemku p.č. [Anonymizováno] a id. 14/[Anonymizováno] pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], oba v k.ú. [adresa], obec [adresa], se zamítá.

V. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 450 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 7.7.2023 k Městskému soudu v Brně se žalobce domáhal vůči žalovaným [právnická osoba]) a 4) určení, že je podílovým spoluvlastníkem id. 1/4 (2/8) pozemku p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno] oba v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále též „pozemky“ či „předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnil tak, že je právním nástupcem paní [jméno FO], zemřelé dne 2.3.2020, která v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě řádně uplatnila spolu s dalšími oprávněnými osobami restituční nárok k uvedeným pozemkům, přičemž rozhodnutím [právnická osoba] - Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [č. účtu], [Anonymizováno] dne 16.5.2014 (dále jen „rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 16.5.2014“) byly paní [jméno FO], dále právní předchůdkyni žalovaného 2) paní [Jméno advokáta D], [jméno FO] (zemřelému dne 31.12.2022) a dále již přímo žalovaným 3) a 4) coby právním nástupcům [jméno FO], vydány do podílového spoluvlastnictví pozemky uvedené shora, a to v následujících spoluvlastnických podílech: - k pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] paní [jméno FO] id. 1/4 (2/8), paní [Jméno advokáta D] id. 1/4 (2/8), panu [jméno FO] id. 1/4 (2/8), žalované 3) id. 1/8 a žalovanému 4) id. 1/8 - k pozemku p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno]214 paní [jméno FO] id. 7/24 (14/48), paní [Jméno advokáta D] id. 3/24 (6/48), panu [jméno FO] id. 3/24 (6/48), žalované 3) id. 7/48 a žalovanému 4) id. 7/48. Na podkladě citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu se výše uvedené oprávněné osoby domáhali zápisu (spolu)vlastnického práva k těmto pozemkům do katastru nemovitostí. [právnická osoba] však odmítl takový zápis provést s odůvodněním, že navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy vlastnického práva v katastru nemovitostí, kde jako vlastník obou pozemků je uvedena společnost [právnická osoba]., byť tato již zanikla fúzí sloučením s žalovaným 1). [jméno FO], žalovaný 2) a žalovaní 3) a 4) podali již dříve ke zdejšímu soudu vůči žalovanému 1) žalobu o určení vlastnického práva ke svým id. podílům na obou v restituci vydaných pozemcích. Věc byla vedena pod sp. zn. 39 C 162/2020 a soud navrhovatelům rozsudkem č.j. 39 C 162/2020-159 ze dne 30.4.2021 vyhověl, k odvolání žalovaného [právnická osoba] soud v Brně citovaný rozsudek svým rozsudkem č.j. 70 Co 94/2021-252 ze dne 12.10.2022 potvrdil. Jelikož se nárok žalobce odvíjí z totožného skutkového základu, resp. žalobce domáhá se vůči žalovanému 1) ještě svých id. 2/8, resp. 14/48, musí být i zde posouzení shodné a žaloba shledána důvodnou. Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského osudu v Brně č.j. 70 Co 94/2021-252 bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2248/2023-299 ze dne 8.8.2023 odmítnuto, odmítnuta byla i ústavní stížnost žalovaného 1) proti všem třem uvedeným rozhodnutím, a to usnesením Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 2947/23. Žalobu vůči žalovaným 2) až 4) - byť jejich spoluvlastnických podílů se žaloba z povahy věci nedotýká - žalobce podal pouze z procesní jistoty, z důvodu ne zcela jednotné judikatury vyšších soudů, dle které účastníky řízení o určení vlastnictví musí být všichni podíloví spoluvlastníci uvedení v katastru nemovitostí, a to, pokud, jako zde nemohou být žalobci, neboť vlastnické právo k jejich podílům bylo již v předcházejícím řízení pravomocně určeno, pak formálně musí vystupovat na straně žalované. Jde-li o samotný základ žaloby, žalobce uvedl, že ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, byly oba předmětné pozemky, pod jiným označením a coby součást většího pozemku, evidovány ve vlastnictví státního podniku [právnická osoba]. a právní předchůdce žalobce řádně a ve lhůtě uplatnil restituční nárok k těmto pozemkům vůči povinné osobě. Dne 15.7.1998 byl na majetek povinného prohlášen konkurs, [tituly před jménem] [jméno FO] - správce konkursní podstaty úpadce dne 20.10.1998 provedla soupis konkursní podstaty, kam zahrnula i předmětné pozemky, resp. pozemky, jichž jsou pozemky uvedené v žalobě částmi. Ačkoliv [tituly před jménem] [jméno FO] věděla o vzneseném restitučním nároku (toto uvádí mj. přímo v soupisu konkursní podstaty), přesto dotčené pozemky - byť s formálním schválením konkursního soudu, o němž však v ten okamžik ještě nemohla mít povědomí – zpeněžila kupní smlouvou ze dne 31.3.2000. Kupujícím byla RNDr. [jméno FO], tato kupní smlouva je však absolutně neplatná dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., totiž odporující právu, tedy zejm. § 5 odst. 3 zákona č. 2291/1991 Sb. o půdě a též § 19 odst. 3 a § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.. Neplatné jsou i následující právní úkony, jimiž bylo s pozemky dále disponováno, tj. vklad pozemků do majetku společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] a veškeré další případné převody. Ohledně obou pozemků neuplynula žalobci lhůta k podání excindační žaloby v rámci konkursního řízení, pozemky byly prodány dříve, než byla excindační žaloba podána. K nabývacímu titulu žalovaného 1) se již v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky opakovaně vyjádřil i Nejvyšší soud ČR (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 520/2016, 29 Cdo 4716/2015, 28 Cdo 3368/2016 či 28 Cdo 232/2023) a vždy dospěl k závěru o jejich neplatnosti. Žalovaný 1) resp. jeho právní předchůdci se pak nemohli stát vlastníky předmětných pozemků ani vydržením, neboť dobrá víra, že jim předmětné pozemky patří - totiž, že nabývací smlouva je platná a ze strany správce konkursní podstaty převedené pozemky, že nejsou dotčeny restitučním nárokem - byla narušena, neboť byli účastníky Dohody o společném záměru ze dne 22.10.2004, kde jsou předmětné pozemky zmíněny, jde totiž o části původního pozemku p.č. [Anonymizováno].ú. [adresa]. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva k věcem, která jsou evidovány v katastru nemovitostí, možnost podání takové žaloby vyplývá přímo ze zákona (§ 985 zákona č. 89/2012 Sb.); jinak - pokud by byl vyžadován naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 občanského soudního řádu - pak jej mají, neboť o jejich vlastnickém právu k pozemkům již rozhodl pozemkový úřad a smyslem této určovací žaloby je uvedení zápisu v katastru nemovitostí (kde figuruje žalovaný 1) do souladu se skutečným stavem. Žalovaný 1) se k věci vyjádřil tak, že předmětné pozemky skutečně nabyl jeho právní předchůdce - [tituly před jménem] [jméno FO], a to právě na základě kupní smlouvy ze dne 31.3.2000 uzavřené se správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]., JUDr. [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky následně vložila do majetku společnosti [právnická osoba]. coby nepeněžitý vklad. K uzavření kupní smlouvy prodejem pozemků mimo dražbu pak správci konkursní podstaty dal předchozí souhlas konkursní soud. Společnost [právnická osoba]. pak zanikla fúzí sloučením s žalovaným 1), pozemky tedy přešly do majetku žalovaného 1). Žalobce nijak neprokazuje, že by k převodu pozemků mělo snad dojít v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., tj. že by správce konkursní podstaty byl o uplatněných restitučních nárocích řádně informován. Žalobce v tomto směru předkládá pouze soupis konkursní podstaty a dopis adresovaný správci konkursní podstaty ze strany pozemkového úřadu, u něhož žalovaný namítá, že by byl správci konkursní podstaty doručen, z dopisu není zřejmé, že by restituční nároky byly žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem uplatněny, pozemky jsou zde označeny dle původní evidence PK, správce konkursní podstaty tak nemohl získat povědomí o uplatněných restitučních nárocích, resp. kterých pozemků se opravdu týkají. Žalovaný 1) dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 317/2009 a 29 Odo 394/2002, dle kterých došlo-li ke zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce, stává se nabyvatel takového majetku jeho vlastníkem bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému s tím, že pouze podá-li oprávněná osoba včas vylučovací žalobu a této bude pravomocně vyhověno, lze úkony správce konkursní podstaty, jimž správce sporný majetek zpeněžil, považovat za neplatné. Jelikož ohledně dotčených pozemků nebyla podána vylučovací žaloba, nelze dle § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. kupní smlouvy považovat za neplatné. Žalovaný 1) dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4062/2010 a Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 762/11 (u zdejšího soudu řízení vedeno pod sp. zn. 41 C 171/2006), kde byla v obdobné věci - ohledně jiných pozemků ve vlastnictví společnost [právnická osoba]. - deklarována platnost kupních smluv uzavřených se správcem konkursní podstaty Brněnských cihelen, s.p., s tím, že takový nabyvatel se stal vlastníkem příslušného pozemku bez ohledu na uplatněný restituční nárok žalobců. I pokud by smlouva ze dne 31.3.2000 a i následné právní úkony, jimiž byly pozemky dále převáděny, byly neplatné pro žalobcem uváděný rozpor se zákonem, pak žalovaný 1) vlastnické právo k pozemkům nabyl vydržením, neboť sám, resp. i jeho právní předchůdci tyto pozemky drželi od roku 2000, po dobu minimálně 10 let v dobré víře, že jim předmětné pozemky náleží. Žalovaný 1) tedy navrhl, nechť soud žalobu zamítne. Podáním ze dne 16.9.2023 vzal žalobce žalobu vůči žalovanému 2) zpět, neboť jeho podíl na předmětných pozemcích přešel na žalovanou 3), jak doložil výpisy z katastru nemovitostí na č.l. 73 - 74 spisu, soud proto řízení vůči žalovanému 2) zastavil usnesením č.j. 34 C 137/2023-49 ze dne 24.1.2024. Žalovaní 3) a 4) se k žalobě vyjádřili tak, že s nárokem žalobce souhlasí a nic proti němu nenamítají. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí (LV [Anonymizováno]) na č.l. 20 spisu se podává, že jako podíloví spoluvlastníci pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k.ú. [adresa] byli zde ke dni podání žaloby vedeni: společnost [právnická osoba]. k id. 28/48, žalovaný 2) k id. 6/48, žalovaná 3) k id. 7/48 a žalovaný 4) k id. 7/48. Z výpisu z katastru nemovitostí (LV [Anonymizováno]) na č.l. 20 spisu se podává, že jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno]/250, v k.ú. [adresa] byli zde ke dni podání žaloby vedeni: společnost [právnická osoba]. k id. 4/8, žalovaný 2) k id. 2/8, žalovaná 3) k id. 1/8 a žalovaný 4) k id. 1/8. Z výpisu z katastru nemovitostí (LV [Anonymizováno]) na č.l. 178 spisu se podává, že jako podíloví spoluvlastníci pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k.ú. [adresa] byli zde ke dni rozhodování soudu vedeni: společnost [právnická osoba]. k id. 22/48, [Anonymizováno] [Anonymizováno] k id. 6/48, žalovaná 3) k id. 13/48 a žalovaný 4) k id. 7/48. Z výpisu z katastru nemovitostí (LV [Anonymizováno]) na č.l. 179 spisu se podává, že jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k.ú. [adresa] byli zde ke dni rozhodování soudu vedeni: společnost [právnická osoba]. k id. 2/8, [Anonymizováno] [Anonymizováno] k id. 2/8, žalovaná 3) k id. 3/8 a žalovaný 4) k id. 1/8. Ze sdělení žalobce u jednání se podává, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] je právním nástupcem původního oprávněného v restitučním řízení před pozemkovým úřadem, resp. žalobce a) v řízení sp. zn. 39 C 162/2020, [jméno FO] zemřelého dne 31.12.2022 (což vyplývá i z usnesení zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne 28.3.2024 známého soudu z jeho činnosti); skutečnost, že ohledně části původně na společnost [právnická osoba]. evidovaného spoluvlastnického podílu je zapsáno nyní vlastnické právo [Anonymizováno] [Anonymizováno] však neměla na rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 34 C 137/2023, neboť žaloba směřovala dle jejího obsahu vůči podílu žalovaného 1). Z rozhodnutí [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, pracoviště [adresa] ze dne 9.6.2015 (č.l. 18 spisu) se podává, že tento orgán odmítl zapsat (spolu)vlastnické právo žalobce, resp., jeho předchůdce do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze den 16.5.2014 s odůvodněním, že žalobci navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy vlastnického práva v katastru nemovitostí. Z rozhodnutí [právnická osoba] - Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, č.j. [Anonymizováno] [č. účtu], [Anonymizováno] ze dne 16.5.2014 soud zjistil, že v restitučním řízení dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě byly oprávněným osobám - paní [jméno FO], dále právní předchůdkyni žalovaného 2) paní [Jméno advokáta D], [jméno FO] (zemřelému dne 31.12.2022) a žalovaným 3) a 4) coby právním nástupcům [jméno FO], vydány do podílového spoluvlastnictví pozemky v podílech: u pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] paní [jméno FO] id. 1/4 (2/8), paní [Jméno advokáta D] id. 1/4 (2/8), panu [jméno FO] id. 1/4 (2/8), žalované 3) id. 1/8 a žalovanému 4) id. 1/8, u pozemku p.č. [Anonymizováno]/214 paní [jméno FO] id. 7/24 (14/48), paní [Jméno advokáta D] id. 3/24 (6/48), panu [jméno FO] id. 3/24 (6/48), žalované 3) id. 7/48 a žalovanému 4) id. 7/48. Povinnou osobou je zde státní podnik [právnická osoba]. - v likvidaci. Z rozhodnutí plyne (a je to nutný předpoklad vyhovění restitučnímu nároku), že tento byl předmětným pozemkům ze strany žalobců, resp. jejich právních předchůdců, řádně uplatněn v roce 1992 a 1996. Z usnesení zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne 1.4.2022 soud zjistil, že žalobce je právním nástupcem oprávněné [jméno FO], zemřelé dne 2.3.2020. Soudu je dále z jeho činnosti známo (např. z řízení sp. zn. 34 C 75/2013), že na majetek povinné osoby - [právnická osoba]. byl v roce 1998 prohlášen konkurs (Krajský soud v Brně, řízení vedeno pod sp. zn. [spisová značka]) a správcem konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. [jméno FO] (což mezi účastníky není sporným). Z kupní smlouvy ze dne 31.3.2000 (č.l. 53 spisu) uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. coby prodávajícím a [tituly před jménem] [jméno FO] coby kupujícím soud zjistil, že touto smlouvou měly být na [tituly před jménem] [jméno FO] převedeny pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], jejichž částmi jsou dnešní (KN) pozemky p.č. [Anonymizováno] jinak části původního pozemku dle KN p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], jak se podává z geometrického plánu na č.l. 321 spisu sp. zn. 34 C 122/2018 a katastrální mapy na č.l. 323 spisu sp. zn. 34 C 122/2018; tuto skutečnost uváděl i sám žalovaný 1). Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 28.3.2000 (č.l. 56) dal konkursní soud souhlas správci konkursní podstaty úpadce s prodejem mj. pozemků evidovaných dle PK, tj. i č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Z notářského zápisu JUDr. [jméno FO], sp. zn. [Anonymizováno], ze dne 23.10.2000 se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] a Ing. [jméno FO] založili společnost [právnická osoba]., s tím, že nepeněžitý vklad do společnosti [právnická osoba]. v hodnotě 4 200 000 Kč měl představovat mj. pozemek p.č. [Anonymizováno]3 v k.ú. [adresa]. Z prohlášení vkladatele ze dne 23.10.2000 a protokolu o fyzickém převzetí nepeněžitého vkladu ze dne 23.10.2000 se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] fakticky vložila výše uvedené pozemky jako nepeněžitý vklad do společnosti [právnická osoba]., (z řízení sp. zn. 41 C 46/2017 je soudu známo, že listina je opatřena doložkou katastrálního úřadu ze dne 11.4.2001 s tím, že právní účinky vkladu nastaly dnem 7.3.2001). Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. (obsahem spisu sp. zn. 34 C 122/2018) i žalovaného 1) a též projektu fúze a notářského zápisu o schválení projektu fúze má soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. (a též společnost [právnická osoba].) zanikla ke dni 5.4.2017 fúzi sloučením s žalovaným 1) a na žalovaného 1) přešlo jmění společnosti [právnická osoba].. Ze soupisu konkursní podstaty ze dne 20.10.1998 se podává, že správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. věděl, že předmětné pozemky, resp. pozemek, z něhož byly odděleny (jakož i mnohé další) jsou dotčeny restitučním nárokem předchůdce žalobce a ostatních oprávněných osob, neboť je zde taková poznámka výslovně uvedena. Tuto skutečnost podporují další důkazy - jednak prohlášení o společném záměru a postupu ze dne 22.10.2004 a dále důkazy, které byly provedeny v řízení sp. zn. 39 C 162/2020, zejména v rámci řízení odvolacího, jak se podává z rozsudku odvolacího soudu č.j. 70 Co 94/2021-252, konkrétně tedy jde o listiny z konkursního spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] (vyjádření likvidátora z 29. 8. 1997, vyjádření správce konkursní podstaty k odvolání úpadce z 18. 8. 1998, zpráva [Anonymizováno] ze dne 21.8.1998, zpráva o průběhu likvidace z 3.2.1998, zpráva o průběhu likvidace z 21.7.1997, zpráva likvidátora z 14.2.1997, zpráva [Anonymizováno] z 23.10.1998, zápis o schůzi věřitelů z 27.10.1998, vyjádření správce konkursní podstaty k dopisu Ing. [jméno FO] z 16.9.1999, dopis Ing. [jméno FO] zastupujícího [jméno FO] z 6.4.2000, dopis opatrovníka [jméno FO] adresovaný správci konkursní podstaty z 8.12.1999, sdělení Ing. [jméno FO] za [jméno FO] z 30.8.1999 včetně srovnávacího sestavení parcel, pokyn konkurzního soudu adresovaný správci konkursní podstaty z 11.3.1999, sdělení správce konkursní podstaty z 29. 3. 1999, zpráva správce konkursní podstaty z 24.5.1999, dopis JUDr. [jméno FO] adresovaný správci konkursní podstaty dne 15.5.2000, dopis správce konkursní podstaty adresovaný JUDr. [jméno FO] z 30.5.2000, dopis JUDr. [jméno FO] adresovaný správci konkursní podstaty z 15. 6. 2000, doručený krajskému obchodnímu soudu dne 22.6.2000, dopis správce konkursní podstaty adresovaný [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s. z 23.1.2001). Z prohlášení o společném záměru a postupu ze dne 22.10.2004 (č.l. 216 spisu 34 C 122/2018), kterou uzavřeli [jméno FO] coby právní předchůdce žalovaného 2), JUDr. [jméno FO] - správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno] [Anonymizováno], s.p., [tituly před jménem] [jméno FO] a společnost [právnická osoba]. se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] i společnost [právnická osoba]., deklarovali své povědomí o tom, že mj. pozemek p.č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa], byl dotčen v minulosti restitučním nárokem. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka] se podává, že předchůdce žalobce a další oprávněné osoby byly Krajským soudem v Brně vyzvány k podání vylučovací žaloby usnesením ze dne 12.11.2001, doručeným jim 16.11.2001, vylučovací žalobu podali včas (v dané 30 denní lhůtě) dne 11.12.2001; z rozsudku č.j. 55 Cm 510/2001-189 se podává, že žaloba na vyloučení pozemků p.č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa] a p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], coby částí původního pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], byla zamítnuta s tím, že tyto pozemky v konkursní podstatě sepsány (již) nejsou. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla od vzniku společnosti dne 13.12.2000 do jejího zániku dne 5.4.2017 buď předsedkyní či členkou dozorčí rady společnosti [právnická osoba]., předsedou představenstva původního žalovaného 1) - společnosti [právnická osoba]. byl pak od vzniku společnosti do roku 2015 [tituly před jménem] [jméno FO]. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného 1) se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla od vzniku žalovaného 1) dne 16.7.2004 členem jeho statutárního orgánu, totiž místopředsedou představenstva, a to do 20.10.2014, od 20.10.2014 je členem představenstva, předsedou představenstva je pak Ing. [jméno FO], a to od 16.7.2004 do 19.7.2020. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Z ostatních provedených důkazů soud žádná zásadní zjištění nečerpal, neboť rozhodné skutečnosti pro právní posouzení věci jsou dostatečně obsaženy v důkazech provedených shora. Pokud jde o přípis správce konkursní podstaty ze dne 15.1.1999, kde žádá [adresa] o sdělení, které z pozemků v držení úpadce jsou dotčeny restitučním nárokem a v reakci na to přípis [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 20.1.1999 (č.l. 51 spisu [spisová značka]), který správce obdržel, jak připouští ve svém přípise ze dne 4.5.2001 (č.l. 324 spisu 34 C 122/2018), pak zde pozemek (KN) p.č. [Anonymizováno]/3 či dle předchozí evidence PK č. [hodnota] a [Anonymizováno] přímo uvedeny nejsou, nicméně jinými důkazy uvedenými shora má soud vědomost správce konkursní podstaty o uplatnění restitučního nároku ve vztahu k pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] za prokázanou. Podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. Žalobce se domáhá (vůči žalovanému 1) určení, že je id. spoluvlastníkem předmětných pozemků, neboť jeho právnímu předchůdci byly příslušné podíly vydány v restituci dle zákona o půdě, s tím, že právní úkony, kterými povinná osoba tyto pozemky převedla na žalovaného 1) či jeho předchůdce - evidovaného v katastru nemovitostí coby vlastníka (před tím, než bylo o restitučním nároku žalobců pravomocně rozhodnuto) jsou neplatné. Tohoto určení se tedy žalobce může domáhat dle § 985 zákona č. 89/2012 Sb.. Nejedná se tím pádem o určovací žalobu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (ve znění od 1.1.2014), není tedy třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť možnost podání určovací žaloby má oporu přímo v zákoně. I v případě, že by se snad mělo jednat o určovací žalobu dle § 80 občanského soudního řádu, má žalobce naléhavý právní zájem na určení, že je spoluvlastníkem předmětných pozemků, pokud se chce domoci zápisu tohoto věcného práva do katastru nemovitostí, kde dosud takový zápis není. Žaloba na určení vlastnického práva je totiž odpovídajícím nástrojem, jakým lze takového zápisu dosáhnout. Opakovaně bylo judikováno, že pokud žalobce požaduje určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na takovémto určení vždy naléhavý právní zájem (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 692/2005). Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je - toliko však vůči žalovanému 1) - důvodná. Žalobce odvozuje své (spolu)vlastnické právo k předmětným pozemkům od rozhodnutí státního orgánu - pozemkového úřadu ze dne 16.5.2014, kterým tyto pozemky byly vydány dle zákona č. 229/1991 Sb. o půdě jeho právnímu předchůdci v daných spoluvlastnických podílech. V konkurenci tomuto nabývacímu titulu vlastnického práva (§ 132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.) stojí kupní smlouva (§ 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.) resp. právní úkony, případně jiné právní skutečnosti na ně navazující (další převody a přechody vlastnického práva k předmětným pozemkům) jak se podávají ze skutkové části rozsudku. Společnost [právnická osoba]. je tak na podkladě těchto právních úkonů evidována dosud coby id. spoluvlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí. Správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno] [Anonymizováno], s.p. (v restitučním řízení povinného subjektu) JUDr. [jméno FO] sepsala do konkursní podstaty a následně smlouvou ze dne 31.3.2000 (čl. 53 spisu) převedla předmětné pozemky na [tituly před jménem] [jméno FO], která je následně vložila do majetku společnosti [právnická osoba]. dle § 59 a.n. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Správce konkursní podstaty tak učinil za situace, kdy měl povědomost o tom, že tyto pozemky, resp. pozemek, jehož tyto byly tehdy součástí (p.č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa]) byl dotčen restitučním nárokem žalobce, resp. jeho předchůdce a dalších oprávněných osob. Souhlas konkursního soudu s prodejem majetku z podstaty mimo dražbu je předpokladem platnosti takového právního úkonu, nikoliv odkládací podmínkou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 31/2004 či žalobci zmiňované sp. zn. 29 Cdo 520/2016). Souhlas s prodejem mimo dražbu byl sice konkursním soudem formálně dán (na rozdíl od jiný obdobných převodů pozemků mezi týmiž osobami) před uzavřením kupní smlouvy dne 31.3.2000 (totiž dne 28.3.2000), nicméně kupní smlouva ze dne 31.3.2000 je i tak absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť byla uzavřena v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.. Absolutně neplatný právní úkon ex tunc nevyvolává žádné právní následky, [tituly před jménem] [jméno FO] se tedy nestala vlastníkem těchto pozemků a nemohla je platně vložit jako nepeněžitý vklad do společnosti [právnická osoba]. a z něj pak fúzí přejít na žalovaného 1). Současně je třeba kupní smlouvu ze dne 31.3.2000 považovat za uzavřenou i v rozporu s tzv. blokačním ustanovením zákona o půdě - § 5 odst. 3 a zákona č. 328/1991 Sb., které zakazuje dispozice s majetkem dotčeným restitučním nárokem (do doby, než bude případně zamítnut). Žalovaný 1) odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 317/2009 a 29 Odo 394/2002, zde uvedené závěry se však uplatní pouze za situace, kdy nedošlo k porušení předpisů konkursního práva, což se v tomto případě ovšem stalo. Jak již uvedeno shora, správce konkursní podstaty věděl, že předmětné pozemky jsou dotčeny restitučním nárokem předchůdce žalobce, resp. dalších oprávněných osob, přesto je v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., převedl, a to ještě předtím, než žalobce mohl vůbec podat vylučovací žalobu dle § 19 zákona č. 328/1991 Sb.. To ve vztahu k těmto pozemkům žalobce sice neučinil, nicméně i pokud by se tak stalo, nemohl by být s takovou žalobou úspěšný, neboť v konkursní podstatě se předmětné pozemky pro jednání správce konkursní podstaty již nenacházely (jak ostatně i rozhodl Krajský soud v Brně v rozsudku č.j. [spisová značka] ohledně pozemků p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], což jsou jiné částí původního pozemku p.č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa]). Byly-li předmětné pozemky prodány (a následně vloženy do majetku právnických osob) v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. a rovněž v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o půdě, šlo o právní úkony absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.). Tyto právní úkony tedy nevyvolávají od počátku žádné následky a žalovaný 1) proto nemůže být vlastníkem těchto pozemků, byť je takto jeho předchůdce - společnost [právnická osoba]. - zapsán stále ještě v katastru nemovitostí. Odkazoval-li žalovaný 1) na závěry soudů ve věci „[právnická osoba].“, tj. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 171/2006, tj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4062/2010 (a Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 762/11), kde bylo deklarováno, že pozemky náleží nikoliv žalobci či dalším oprávněným osobám, leč pozdějšímu nabyvateli, pak tato rozhodnutí jsou překonána novějšími rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 520/2016 - zde zejm. bod 9 na straně 6, zbývající část strany 6 a první dva odstavce strany 7 a 29 Cdo 4716/2015 - zde zejm. bod 11) strana 5 a celá strana 6 a nejnověji rovněž rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2248/2023 a Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 2947/23 ve skutkově naprosto totožné věci, na která lze plně pro stručnost odkázat. Žalovaný 1) a ani jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba]. či [tituly před jménem] [jméno FO] se pak nestali vlastníky předmětných pozemků ani vydržením. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva (§ 134 zákona č. 40/1964 Sb., obdobně i § 1089 a.n. zákona č. 89/2012 Sb.), jeho předpokladem je oprávněná držba (§ 130 zákona č. 40/1964 Sb.), uplynutí (zde) desetileté vydržecí doby a způsobilý předmět vydržení (jímž pozemek nepochybně je). Oprávněným držitelem je osoba, která je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věc nebo právo patří. [adresa] víra oprávněného držitele musí být vždy hodnocena nikoli pouze z hlediska subjektivního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Vznikne-li pochybnost, zda držba je oprávněná či neoprávněná, platí vyvratitelná právní domněnka, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb.). Jestliže držitel přestane být v dobré víře, stává se držba neoprávněnou a při novém vzniku oprávněné držby se běh původní vydržecí doby neobnovuje. Vydržitel si může započíst dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc rovněž v nepřetržité oprávněné držbě. K vydržení soud či jiný orgán vždy přihlíží ex offo, tedy bez ohledu na to, zda se vydržení oprávněný dovolává. Vyvratitelná právní domněnka v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná platí pouze v případě pochybností o oprávněnosti držby a neznamená tedy, že by se presumovala oprávněnost držby a držitele nestíhala důkazní povinnost ohledně průkazu tvrzené oprávněnosti držby. Oprávněný držitel věci, pokud není vlastníkem této věci, má právo pouze na takovou dispozici s věcí, při které nedochází ke změně vlastnického práva. Jestliže tedy oprávněný držitel věc např. prodá, pak může nabyvateli vzniknout jen právo oprávněné držby, nikoli právo vlastnické. [adresa] víra je psychický stav, vnitřní přesvědčení subjektu, které nemůže být samo o sobě předmětem dokazování, neboť tím mohou být jenom skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek. Těmito skutečnostmi vnějšího světa jsou okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří. Existenci dobré víry musí vydržitel nejenom tvrdit, ale i prokázat v případném soudním řízení. [adresa] víra musí podle platné právní úpravy existovat po celou vydržecí dobu. Okolnosti, které budou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, budou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí a svědčící o poctivosti tohoto důvodu nabytí. (obdobně [Anonymizováno],[Anonymizováno]B., Vydržení v českém právu. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba], [Anonymizováno], s. 59-67). Judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4729/2016) dovozuje, že dobrou víru držitele je možné i přes zápis v katastru nemovitostí či absenci povědomí o uplatněném restitučním nároku narušit včasnou notifikací. Dále judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 145/2003) dovozuje, že seznámil-li se držitel věci v průběhu soudního řízení se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc patří, zaniká jeho dobrá víra bez ohledu na to, že výrokem rozhodnutí soudu otázka dobré víry nebyla řešena. [adresa] víra nabyvatele předmětných pozemků - RNDr. [jméno FO], musela být narušena nejpozději podpisem prohlášení ze dne 22.10.2004, kde je výslovně zmiňován pozemek p.č. [Anonymizováno]/3 v k.ú. [adresa], pozemky p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jsou pak jeho částmi. Rovněž další nabyvatel v řadě - společnost [právnická osoba]. - nemohl být v dobré víře, že mu pozemek patří, neboť byl též účastníkem dohody ze dne 22.10.2004. V dobré víře, totiž omluvitelném omylu, pak nemohl být ani samotný žalovaný 1), který měl pozemek nabýt přechodem majetku v důsledku fúze, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] byla od počátku členem statutárního orgánu žalovaného 1). Dobrou víru právnických osob je totiž nutno odvíjet dobré víry konkrétních fyzických osob - srov. např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 145/2003. Lze tedy učinit závěr, že dobrá víra, jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak společnosti [právnická osoba]., jakož i žalovaného 1) byla narušena před uplynutím desetileté vydržecí doby (počínající běžet dnem 31.3.2000). Soud tedy žalobě ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), neboť z jeho id. podílu mělo i být „ukrojeno“ ve prospěch žalobce výše uvedených částech vyhověl (výroky I. a II..). Pokud jde o to, že žalobce (byť z procesní opatrnosti) podal žalobu i vůči žalovaným 3) a 4), jejichž podíly však neměly být dotčeny, tedy nemělo z nich být „ukrojeno“ ve prospěch žalobce, nezbylo, než žalobu v tomto směru zamítnout (výrok III. a IV.) pro v zásadě nedostatek pasivní legitimace žalovaných 3) a 4). Spoluvlastnický podíl má charakter samostatné věci a za této situace nejsou podíloví spoluvlastníci v řízení nerozlučnými společníky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1648/2007). Rozhodnutí ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) se (velikosti) id. podílů žalovaných 3) a 4) nijak nedotýká, to ani za situace, že v mezidobí došlo ke změně mezi spoluvlastníky, kdy se novým podílovým spoluvlastníkem stala [Anonymizováno] [Anonymizováno] O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) (výrok V.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému 1), neboť žalobce měl vůči žalovanému 1) plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 25 450 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 10 000 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, dvě písemná podání ve věci samé - žaloba a podání č.l. 151 a účast na jednání soudu dne 27.6.2024) - paušální částku náhrad hotových výdajů 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - paušální částku náhrad za promeškaný čas 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za čas strávený cestou ze sídla právního zástupce žalobce ([adresa]) na místo jednání soudu a zpět dne 27.6.2024, přičemž cesta z [adresa] trvá vlakem 2 hodiny a 35 minut - cestovné za jednu cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu dne 27.6.2024 z [adresa] a zpět ve výši 650 Kč dle předložených jízdenek veřejné dopravy - dopravce [právnická osoba]. O nákladech řízení mezi žalobcem e) a žalovanými 3) a 4) (výrok VI.) soud rozhodl dle § 150 občanského soudního řádu. Žalovaní 3) a 4) sice měli plný úspěch ve sporu, nicméně jde o jinak kooperující osoby (příbuzné žalobce) vystupující v mnoha jiných řízeních vedených u zdejšího soudu vždy na jedné straně a žalobce je učinil účastníky řízení na straně žalované spíše z důvodu procesní jistoty z důvodu - dle názoru žalobce - nejednotné judikatury vyšších soudů.

Poučení