34 C 14/2021-75

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [adresa], zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokátem v [obec], [ulice a číslo], proti žalovaným: ; 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], oba zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], o přikázání nemovité věci, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá přikázání pozemku parc. [číslo] o výměře 46 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Moravské Bránice, na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného geodetickou kanceláří [právnická osoba] a ověřeného zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 11. 2. 2021 a Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov dne 16. 2. 2021, který tvoří součást tohoto rozsudku, do vlastnictví žalobce za současné povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náhradu ve výši 50.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 15.780 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

Odůvodnění

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud přikázal do jeho výlučného vlastnictví pozemek označený jako pozemek parc. [číslo] o výměře 46 m2, který by vzniknul oddělením z pozemku parc. [číslo] který se nachází ve spoluvlastnictví žalovaných, vše v k. ú. [obec], obec Moravské Bránice, na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného geodetickou kanceláří [právnická osoba] a ověřeného zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 11. 2. 2021 a Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov dne 16. 2. 2021, který tvoří součást tohoto rozsudku, za současné povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náhradu ve výši 50.000 Kč za tento pozemek. Uvedeného se žalobce domáhá z důvodu navrhovaného vypořádání stavby na cizím pozemku postupem podle ustanovení § 1086 občanského zákoníku, eventuálně z důvodu vypořádání přestavku žalobce postupem podle ustanovení § 1087 občanského zákoníku, kdy žalobce chce takto vypořádat zpevněný vjezd, který se nachází částečně na pozemku žalovaných. Žalobce uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, o zapsané výměře 443 m2, a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o zapsané výměře 84 m2, jehož součástí je stavba ev. [číslo] stavba pro rodinnou rekreaci, v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen„ nemovitosti žalobce“). Žalovaní jsou spoluvlastníky každý s podílem o velikosti ideální pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, o výměře 577 m2, v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen„ nemovitost žalovaných). Žalobce tvrdí, že nabyl své výše uvedené nemovitosti na základě darovací smlouvy ze 17. 5. 2017 od rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ předchozí vlastníci nemovitostí žalobce“ nebo také„ předchůdci žalobce“), a že předchozí vlastníci nemovitostí žalobce uzavřeli s předchozím vlastníkem nemovitosti žalovaných, Ing. [jméno] [příjmení] (dále také„ předchůdce žalovaných“ nebo„ předchůdci žalovaných“), dohodu o právu na části pozemku žalovaných, specifikovaném geometrickým plánem [číslo] jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 46 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“), vybudovat zpevněný vjezd na pozemek žalobce parc. [číslo] s odstavným parkovištěm (dále také„ stavba“ nebo„ stavba žalobce“) pokračujícím až k domu žalobce ev. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Výše uvedená stavba na předmětném pozemku měla sloužit jako vjezd do garáže domu žalobce ev. [číslo] ke snadnějšímu přístupu k tomuto domu. Stavba byla realizována přibližně v roce 1975 nákladem předchozích vlastníků nemovitosti žalobce a je v souladu s výše uvedenou dohodou užívána dodnes. Žalobce uvádí, že původní vlastník nemovitosti žalovaných respektoval právo žalobců ke stavbě a předmětnému pozemku, kdy tento pokojný stav trval téměř 50 let. Žalobce je přesvědčen, že nabyl vlastnické právo ke stavbě i předmětnému pozemku, ale pro narovnání vztahů mezi účastníky opakovaně, avšak bezúspěšně, nabídl žalovaným odkup předmětného pozemku. Žalobce má za to, že stavba na předmětném pozemku je podle § 3055 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) samostatnou věcí nemovitou, která náleží do jeho vlastnictví. Část žalobcovy stavby je tak umístěna na cizím pozemku, a to předmětném pozemku ve vlastnictví žalovaných. Žalobce namítá, že jeho předchůdci zřizovali stavbu částečně na cizím pozemku v dobré víře, a že jejich vlastnické právo ke stavbě, resp. předmětnému pozemku, nebylo pouze„ zavkladováno“ do příslušného katastru nemovitostí a to pro nedostatek písemné formy dohody mezi předchozími vlastníky nemovitosti žalobce a předchozími vlastníky nemovitosti žalovaných. Žalobce navrhuje vypořádání předmětné nemovitosti postupem podle ustanovení § 1086 o. z. přikázáním předmětného pozemku, na němž se nachází stavba žalobce, do vlastnictví zřizovatele stavby, resp. žalobce. Případně pak žalobce navrhuje vypořádání postupem podle ustanovení § 1087 o. z. o přestavku, když podle tvrzení žalobce stavba pokračuje na pozemku žalobce až k domu č. ev. 12, kdy v této části se stavba stala součástí pozemku žalobce, a ve zbývající části je přestavkem. V obou případech žalobce navrhuje částku 50.000 Kč jako obvyklou cenu za převedení předmětného pozemku do jeho vlastnictví, resp. jako náhradu žalovaným za přestavek. Žalovaný 1) a žalovaná 2) ve věci podali téměř totožná vyjádření. Žalovaný 1) je spoluvlastníkem předmětného pozemku s ideální spoluvlastnickým podílem, kdy spoluvlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl darovací smlouvou ze 4. 6. 2019 od své manželky - žalované 2). Žalovaná 2) získala vlastnické právo k předmětnému pozemku darovací smlouvou z 22. 6. 2009 od původních vlastníků nemovitosti žalovaných a v současnosti jí svědčí spoluvlastnické právo k předmětnému pozemku s ideální spoluvlastnickým podílem. Žalovaní uvedli, že je pravdou, že původní vlastníci nemovitosti žalovaných souhlasili s tím, aby si původní vlastník nemovitosti žalobce zřídil na předmětném pozemku parkovací plochu, kterou zpevnil osazením dlažby a navázal tak na část zpevněné plochy, vybudované na pozemku žalobce, když chata žalobce spolu s garáží se nachází v blízkosti hranic obou pozemků účastníků řízení. Takto upravená plocha byla posléze užívána jak žalobcem, tak žalovanými a jejich právními předchůdci. Žalovaní namítají, že není možné vyjít z ustanovení § 1086 a § 1087 o. z., když hypotéza právních norem v těchto ustanoveních obsahuje pojem stavba v občanskoprávní pojetí. Žalovaní uvádí, že předmětný zpevněný vjezd není podle dosavadní judikatury (NS ČR 22 Cdo 1118/2005) ani předchozí právní úpravy zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen„ s. o. z.“), jež se na předmětnou situaci aplikuje, stavbou v občanskoprávním pojetí. Žalovaní uvádějí, že zpevněný vjezd je tvořen dlažebními kostkami, které jsou usazeny na upravený srovnaný povrch do hlíny nebo hlíny s pískem a vyspárovány podobným materiálem. Podle ustanovení § 119 odst. 2 s. o. z., jsou nemovitostmi jen pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle ustanovení § 120 odst. 1 s. o. z., je součástí věci vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila s tím, že dle § 120 odst. 2 s. o. z., předmětná stavba není součástí pozemku. Žalovaní uvádějí, že soudní praxe již za účinnosti s. o. z., činila rozdíl mezi posouzením stavby ve smyslu občanskoprávním a veřejnoprávním, když ve smyslu občanskoprávním se jedná o věc v právním smyslu, přičemž stavba, není-li samostatnou věcí, je součástí pozemku. Stavbou v občanskoprávní smyslu se tak rozumí výsledek stavební činnosti, který je věcí v právním smyslu, kdy s ohledem na výše uvedené není stavbou zpevněný povrch parkoviště (2 Cdon 1414/97). Žalovaní poukazují na to, že i podle současné právní úpravy ustanovení § 3055 o. z. je stavbou výsledek stavební činnosti spojený se zemí pevným základem. Žalobci závěrem uvádějí, že žalobě nemůže být vyhověno ani v situaci, kdy by soud posoudil zpevněný vjezd jako stavbu v občanskoprávním pojetí a to z následujících důvodů. S ohledem na soudní praxi nelze ustanovení § 1086 o. z. ve věci aplikovat. Právní poměry k nikoliv neoprávněné stavbě na cizím pozemku, vzniklé před účinností o. z. jsou upraveny v ustanovení § 3055 o. z., podle kterého je i po zavedení superficiální zásady zachováno oddělené vlastnictví stavby a pozemku se vzájemným předkupním právem podle § 3056 o. z. Tedy že, i kdyby byl vjezd stavbou, tato by se nestala součástí pozemku žalovaných. Pro tyto stavby, vzniklé za účinnosti s. o. z., jsou nepoužitelná ustanovení o. z. o vypořádání neoprávněné stavby a není možná ani aplikace § 1086 o. z. jak navrhuje žalobce (22 Cdo 828/2017). Stejně tak nelze aplikovat žalobcem alternativně navrhovaný § 1087 o. z., kdy pro jeho aplikaci není splněna dobrá víra stavebníka, že tento zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku a rovněž podmínka, že stavba zasahuje jen malou částí na malou část cizího pozemku, když požadovaná plocha pozemku má rozlohu 64 m2 a zpevněný vjezd má výměru 30- 40 m2. Oba žalovaní ve vyjádření uvedli, že žalobu považují za nedůvodnou a navrhují její zamítnutí. Žalobce v replice nad rámec žaloby uvedl, že zpevněný vjezd je stavbou a že předmětná stavba není pouze dlažba uložená do písku, kdy pro umístění zpevněného vjezdu musela být provedena skrývka odstranění zeminy, vytvoření podloží o dvou vrstvách štěrku, zpevněna prosívkou písku s cementem a na ni umístěna finální vrstva zámkové dlažby. Stavbu není možné jednoduše rozložit a přemístit a má tedy pod dlažbou pevný základ. Součástí stavby jsou dvě betonové skruže sloužící k zachycení dešťové vody, se svodem do septiku nacházejícím se na pozemku žalobce. Žalobce má za to, že předmětná stavba naplňuje soudní praxí dovozené znaky pro posouzení stavby jako samostatné věci v právním smyslu, když je výsledkem stavební činnosti, má materiální povahu, je vymezitelná vůči okolnímu pozemku, má samostatnou hospodářskou funkci a vyznačuje se kompaktností materiálu. Žalobce podtrhuje, že soud při rozhodnutí o tom, zda je konkrétní objekt stavbou, resp. samostatnou věcí v právním smyslu, přihlédne k obecné účelnosti existence různých právních vztahů k pozemku a k objektu na něm se nacházejícím. V této souvislosti žalobce uvádí, že účelem zpevněného vjezdu bylo vytvořit stavbu trvalého charakteru zabezpečující jediný možný vjezd do garáže domu ev. [číslo] ve vlastnictví žalobce. Co se týče aplikace ustanovení § [číslo] nebo ustanovení § 1087 o. z., uvádí žalobce, že se jedná o rozpor v právním výkladu mezi účastníky, který musí rozhodnout soud. Žalobce argumentuje, že na případ nelze aplikovat východiska z rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 828/2017, protože tento hovoří o situaci, kdy je na cizím pozemku celá stavba, ani z rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 4461/2017, neboť toto rozhodnutí se týká pouze staveb neoprávněných. Žalobce uvádí, že má za to, že se v předmětné situaci jedná o učebnicový příklad přestavku, když celý pozemek žalovaných parc. [číslo] má výměru 577 m2 a„ pozemek ve vlastnictví žalobce parc. [číslo]“ má dle geometrického plánu výměru 46 m2, kdy se tak jedná o malou část pozemku žalovaných, na kterou zasahuje malá část stavby žalobce. Tato část stavby byla na pozemek umístěna se souhlasem předchozího vlastníka pozemku žalovaných a v dobré víře, že se jedná o oprávnění trvalé a nezrušitelné. Závěrem žalobce zmiňuje, že pokud soud předmětnou stavbu neposoudí jako samostatnou věc, ale součást pozemku, pak je na místě posuzovat ústní dohodu mezi předchozími vlastníky nemovitostí žalobce a předchozími vlastníky nemovitostí žalovaných jako dohodu o darování této části pozemku, tj. pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] předchozím vlastníkům nemovitostí žalobce jako obdarovaným ze strany předchozích vlastníků nemovitosti žalovaných jako dárců. Na základě takové darovací smlouvy mohl právní předchůdce žalobce mimořádně vydržet vlastnické právo, když byl v dobré víře, že mu náleží výlučné užívací právo rovnající se právu vlastnickému. Mezi účastníky jsou nesporné tyto skutečnosti. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov a žalovaní jsou spoluvlastníky každý s podílem o velikosti ideální pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Žalobce nabyl své výše uvedené nemovitosti na základě darovací smlouvy ze 17. 5. 2017 od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná 2) získala výlučné vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, darovací smlouvou z 22. 6. 2009 od původních vlastníků nemovitostí žalovaných [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Žalované 2) v současnosti svědčí spoluvlastnické právo k nemovitostem žalovaných s ideálním spoluvlastnickým podílem. Žalovaný 1) nabyl spoluvlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem žalovaných darovací smlouvou ze 4. 6. 2019 od své manželky - žalované 2) s ideálním spoluvlastnickým podílem. Účastníci rovněž považují za nesporné, že předchozí vlastníci nemovitostí žalobce uzavřeli s předchozím vlastníkem nemovitostí žalovaných, Ing. [jméno] [příjmení], dohodu o právu vybudovat na části pozemku žalovaných, tj. předmětném pozemku viz výše, zpevněný vjezd na pozemek parc. [číslo] s odstavným parkovištěm pokračujícím až k domu žalobce ev. [číslo] s tím, že zpevněný vjezd byl realizován přibližně v roce 1975 nákladem předchozích vlastníků nemovitosti žalobce. Soud má za to, že mezi účastníky zůstává sporné pouze právní posouzení tvrzených skutečností. Tedy zda je zpevněný vjezd samostatnou věcí nebo součástí pozemku, který se pod ním nachází. Dále zda je zpevněný vjezd stavbou v občanskoprávním smyslu nebo nikoliv a jestli je možné jej vypořádat postupem podle ustanovení § 1086 o. z. o vypořádání stavby na cizím pozemku, popř. zda se jedná o přestavek ve smyslu ustanovení § 1087 o. z. Soud provedl ve věci listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] evidovaném Katastrálním úřadem Jihomoravského kraje, katastrální pracoviště Brno-venkov, soud zjistil, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti – pozemku [číslo], na němž se nachází část, která je předmětem tohoto řízení tzv. předmětný pozemek. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] evidovaném Katastrálním úřadem Jihomoravského kraje, katastrální pracoviště Brno-venkov, vyplývá, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo]. Z fotografe označené jako zákres zpevněného vjezdu včetně parkoviště na pozemku žalovaných (stavba zobrazena černou barvou), soud zjistil, že pozemky účastníků parc. [číslo] spolu bezprostředně sousedí. Ze zákresu je rovněž patrné, že předmětný pozemek se nachází na hranici obou výše uvedených pozemků a rozkládá se na ploše obou, s tím, že dle zákresu se na pozemku žalovaných nachází větší částí než na pozemku žalobce. Pět fotografií zobrazuje garáž a před ní nacházející se zámkovou dlažbu parkoviště. Poslední z těchto fotografií zobrazuje pouze zámkovou dlažbu a křoví. Z těchto fotografií soud zjistil, že před garáží žalobce se nachází zámková dlažba. E-mailem z 13. 5. 2020 žalobce žalovaným nabízel odkup předmětného pozemku za cenu 100.000 Kč s tím, že mají možnost nabídku přijmout do konce května 2020 a v případě nepřijetí se žalobce obrátí na soud. E-mailem z 29. 4. 2020 žalobci nepřistoupili na dřívější nabídky odkupu předmětného pozemku žalovaným. Z e-mailu z 22. 5. 2020 vyplývá, že účastníci jednali o vypořádání situace výměnou pozemků. Dopisem žalobce z 16. 6. 2020 nazvaným„ Uvedení do souladu stavu právního se stavem faktickým k části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]“, žalobce žádal žalované o poskytnutí součinnosti pro vyhotovení geometrického plánu. Dopisem žalobce z 30. 9. 2020 nazvaným„ Reakce na [příjmení] odpověď ze dne 6. 9. 2020 k dopisu ze dne 24. 7. 2020“, žalobce navrhoval žalovaným odkup předmětného pozemku za 250.000 Kč nebo odkup alespoň části předmětného pozemku o velikosti 2,8 m x 5,5 m za poměrnou částku. Dopisem žalovaných žalobci z 26. 6. 2020 žalovaní popírají nárok žalobce na předmětný pozemek a informují žalobce o svém podezření, že se na nich žalobce dopouští pokusu trestného činu vydírání. Dopisem žalobce žalovaným z 24. 7. 2020 nazvaným„ Reakce na [příjmení] odpověď k dopisu ze dne 16. 6. 2020“, žalobce trval na své nabídce odkupu alespoň části předmětného pozemku. Z geometrického plánu ze dne 11. 2. 2021 ověřeného Ing. [jméno] [příjmení] jako oprávněným zeměměřičským inženýrem a vyhotoveného [právnická osoba] s. r. o., soud zjistil postavení předmětného pozemku a ostatních pozemků účastníků, konkrétně, že pozemek parc. [číslo] jež fakticky neexistuje a který je v geometrickém plánu vyčleněný z pozemku parc. [číslo] by měl podle geometrického plánu bezprostředně sousedit s pozemkem [číslo], to vše v k. ú. [obec]. Z čestného prohlášení [celé jméno žalobce], otce žalobce a původního vlastníka nemovitostí žalobce, ze dne 25. 1. 2021, vyplývá, že se původní vlastníci pozemků účastníků dohodli na tom, že původní vlastník nemovitostí žalobce [celé jméno žalobce], vybuduje na svůj náklad na části pozemku původního vlastníka nemovitostí žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], zpevněný vjezd ze zámkové dlažby. Vjezd byl postaven tak, že byla provedena skrývka zeminy, navezení a položení štěrku, prosívky písku s cementem a položení a zařezání zámkové dlažby, společně s usazením dvou skruží k zachycení dešťové vody ze zpevněného vjezdu, aby nedocházelo k promáčení sousedova pozemku a odvedení vody do septiku žalobce. Zpevněný vjezd využíval téměř výhradně předchozí vlastník nemovitostí žalobce s tím, že pokud vjezd použil předchozí vlastník nemovitostí žalovaných, pak s dovolením předchozího vlastníka nemovitosti. Mezi předchozími vlastníky nemovitostí účastníků nedošlo k uzavření písemné dohody o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku a užívání předmětného pozemku předchozími vlastníky nemovitostí žalobce probíhalo souběžně s odběrem vody předchozími vlastníky nemovitostí žalovaných ze studny předchozího vlastníka nemovitostí žalobce. Darovací smlouvou mezi předchozími vlastníky nemovitostí žalovaných a žalovanou 2) je prokázáno, že tato darovací smlouva je titulem žalované 2) k nabytí vlastnického práva k nemovitostem žalovaných. Darovací smlouvou mezi žalovanou 2) a žalobcem 1), je prokázáno, že tato je titulem pro nabytí spoluvlastnického podílu žalovaného 1) na nemovitostech žalovaných. Z fotografie části zámkové dlažby soud pro její nízkou kvalitu nezjistil ničeho. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu návrhem na výslech předchozího vlastníka nemovitostí žalobce [celé jméno žalobce] staršího, místním šetřením, znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud má za to, že z tvrzení účastníků a již provedených důkazů zjistil skutkový stav dostatečně proto, aby mohl ve věci rozhodnout. Výslech Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] nebo [celé jméno žalobce] staršího nemůže ve věci přinést ničeho nového, když pro rozhodnutí ve věci podstatná tvrzení účastníků o skutkovém stavu jsou nesporná a účastníci se rozchází toliko v právním hodnocení těchto skutečností. Nadto výslech předchozího vlastníka nemovitostí žalobce již není z důvodu jeho úmrtí možný. Ze stejných důvodů soud pro nadbytečnost zamítl provedení místního šetření a zadání znaleckého posudku, kdy má za to, že těchto v řízení není potřeba. [ulice] šetření nemůže ve věci přinést ničeho jiného, když skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci jsou zřejmé již z provedených důkazů a nesporných skutečností mezi účastníky. Soud rovněž neshledal důvod pro zadání znaleckého posudku, když rozhodnutí nezávisí na posouzení skutečností, k nímž je třeba odborných znalostí znalce. Předmětem sporu mezi účastníky je v širším slova smyslu pouze právní výklad předmětných ustanovení, resp. aplikace práva na zjištěný skutkový stav, kdy aplikace práva přísluší pouze soudu. Znalecký posudek v oboru stavebnictví by byl s důvodů výše uvedených pro rozhodnutí soudu o tom, zda je předmětný zpevněný vjezd stavbou nebo nikoliv, bez významu. Soud rovněž u jednání zamítl po provedeném dokazování vznesený návrh žalobce na změnu podané žaloby na žalobu určovací, tedy, že žalobce se domáhá, že se určuje, že předmětný pozemek žalovaných je zatížen služebností stezky a cesty in rem, a to ve prospěch sloužící nemovitosti žalobce. Soud nepřipustil tuto změnu žaloby, protože výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V řízení o změněném návrhu by bylo nutné tvrdit a prokazovat řadu nových skutečností týkajících se tvrzené služebnosti, které se v dosavadním řízení neřešily ani okrajově, a umožnit následně druhé straně na tyto reagovat a činit protinávrhy. Povolení změny žaloby v tomto konkrétním případě bylo postupem v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, navíc za situace, kdy se žalobce uchýlil ke změně žaloby až po provedeném dokazování, a to zřejmě z důvodu, že seznal, že jeho dosavadní žalobní návrh nebude úspěšný. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdce žalobce zbudoval na základě dohody s předchůdci žalovaných v sedmdesátých letech minulého století na cizím pozemku zpevněný vjezd. Tento následně užíval převážně ke své potřebě. Toto užívání bylo ze strany předchůdců žalovaných tolerováno, stejně jako předchůdci žalobce tolerovali odběr vody z jejich studny předchůdci žalovaných. Mezi účastníky ani jejich předchůdci nikdy nedošlo k uzavření písemné smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku, na kterém se nachází zpevněný vjezd. V řízení rovněž nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by mezi účastníky nebo jejich předchůdci došlo k výslovné, byť ústní, dohodě, jejímž obsahem by byl výslovný převod předmětného pozemku, resp. povinnost převést předmětný pozemek žalobci nebo jeho předchůdcům. Obsahem ústní dohody předchůdců účastníků bylo oprávnění výlučně užívat předmětný pozemek, nikoliv tento převést na předchůdce žalobce. Paralelně s tímto oprávněním existovalo oprávnění žalovaných, resp. jejich předchůdců, brát vodu ze studny žalobce. Žalobce se později opakovaně obrátil na žalované s nabídkou odkupu předmětného pozemku, na němž stojí zpevněný vjezd, tito však jeho nabídku neakceptovali a předmětný pozemek neprodali. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následujícím způsobem. Dle ustanovení § 3028 o. z. se dle o. z. řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti tedy od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními o. z. i právní poměry týkající se práv věcných (jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) podle s. o. z. S ohledem na výše uvedené bude založení stavby, resp. zbudování zpevněného vjezdu, posuzováno podle s. o. z. Stejně tak bude podle s. o. z. posuzována otázka vypořádání zpevněného vjezdu s parkovištěm, když závazky vzniklé z jiných právních skutečností se řídí o. z., nastane-li právní skutečnost po účinnosti o. z. (zbudování zpevněného vjezdu s parkovištěm však spadá do doby před účinností o. z.) Podle § 119 odst. 2 s. o. z. je stavba spojená se zemí pevným základem věcí nemovitou. Soud má za to, že zpevněný vjezd není stavbou, ale za součástí věci, tedy pozemku, na kterém se zpevněný vjezd nachází. Na věci nic nemění ani skutečnost, že parkoviště není tvořeno jen dlažbou poleženou v písku či hlíně, ale bylo zbudováno poměrně sofistikovaným (skrývka zeminy, vytvoření vícevrstvého podloží, zpevnění prosívkou písku s cementem, vrstva zámkové dlažby), ač pro parkoviště standardním, způsobem. Výše uvedené nepředstavuje stavbu ve smyslu statickém, byť je výsledkem stavební činnosti, ale určitou kvalitu pozemku, která představuje určité ztvárnění či zpracování (zejm. stavební činností) povrchu pozemku. Shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1414/97, či obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Praze 5 Co 198/63 publikované pod R 11/1964 civ., či rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2918/2000 a sp. zn. 22 Cdo 1118/2005. Součást věci není způsobilým předmětem právních vztahů, není-li zákonem stanoveno jinak a součást věci tedy sdílí osud věci hlavní. Shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 31. 1. 1990, 3 Cz 3/90. Se součástí věci není možné samostatně právně disponovat. Podle ustanovení § 135c s..o. z. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen„ vlastník stavby“). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. S ohledem na skutečnost, že zpevněný vjezd s parkovištěm není stavbou potažmo věcí v právním smyslu, není možné vůbec hovořit o vypořádání dle výše citovaného ustanovení, protože není splněna tato základní podmínka v hypotéze právní normy. Pokud žalobce navrhoval vypořádání zpevněného vjezdu podle ustanovení § 1086 o. z., případně ustanovení § 1087, pak pro takový postup nejsou splněny podmínky už z důvodu výše uvedeného přechodného ustanovení § 3028 o. z., podle kterého se v předmětné právní věci aplikuje s. o. z. Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že i v případě, kdyby se aplikoval o. z., nebudou splněny podmínky aplikace ustanovení § 1086 a § 1087 o. z. Kromě nesplnění podmínky, že zpevněný vjezd není stavbou ani věcí v občanskoprávním smyslu, a to ani za současné právní úpravy, nedošlo k naplnění ani podmínek dalších. Jmenovitě v případě převodu pozemku podle ustanovení § [číslo] je nutná dobrá víra, která se vztahuje k vědomosti stavitele, že staví na svém pozemku. Žalobce však výslovně uvedl, že stavba byla zřízena na cizím pozemku za souhlasu právních předchůdců účastníků řízení. Uvedené vyplývá i z čestného prohlášení provedeného k důkazu. V případě vypořádání přestavku podle ustanovení § 1087 je třeba kromě dobré víry stavitele rovněž posouzení co do rozměrů, když není pravdou, že by zpevněný vjezd s parkovištěm zasahoval na cizí pozemek jen malou částí. Jmenované podmínky by nebyly splnění ani v situaci, kdyby byl zpevněný vjezd posouzen jako stavba. Ustanovení § 1086 a § 1087 o. z. dopadají výhradně na stavby, které jsou součástí pozemku. Sám žalobce však tvrdí, že zpevněné parkoviště se nachází na pozemku cizím. Podle ustanovení § 120 odst. 2 s. o. z. není stavba, která je věcí nemovitou součástí pozemku. Na tomto závěru ničeho nemění ani přechodná ustanovení o. z., která v tomto případě nezakládají nepravou retroaktivitu o. z., když podle ustanovení § 3055 odst. 1 o. z. ani stavba spojená se zemí pevným základem se nestává součástí pozemku, na kterém se nachází, je-li ke dni účinnosti o. z. ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku. Soud má tedy za to, že kdyby byl zpevněný vjezd stavbou v občanskoprávním smyslu, tedy samostatnou věcí, nestal by se součástí předmětného pozemku a ustanovení § 1086 a § 1087 o. z., by proto nebyla aplikovatelná ani v situaci, kdy by se obecně o. z. aplikovat dal. Na okraj soud uvádí, že má za to, že ani z širokého oprávnění věc užívat není možné bez dalšího dovodit, že úmyslem stran dohody bylo převedení vlastnického práva. Obsah vlastnického práva je daleko širší než pouhé užívání věci, když v sobě zahrnuje např. i možnost dispozice s věcí nebo její zničení. Pokud by strany chtěly převést vlastnické právo, mohly uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva s požadovanými náležitostmi a dosáhnout tak věcněprávních účinků převodu. Absence požadované smlouvy v tomto případě svědčí spíše o tom, že předchůdci žalovaných neměli v úmyslu vlastnické právo k předmětnému pozemku převést, což z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá. Navíc předmětný pozemek, na němž se nachází zpevněný vjezd, právně neexistuje, jedná se o pouhé vyměření plochy na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jež se nachází ve spoluvlastnictví žalovaných, provedené geodetem, se kterým žalobce smluvil zhotovení geometrického plánu. Zhotovení geometrického plánu však není jedinou podmínkou pro vznik pozemku oddělením. Nemůže být tedy řeč o tom, že by mohl žalobce nebo jeho předchůdce nabýt převodem takový předmět právního vztahu, který v danou chvíli neexistuje a nejedná se ani o předmět standardizovaných vlastností a to už z důvodu neurčitosti takové smlouvy, která brání nejen věcněprávním účinkům případné smlouvy o převodu vlastnického práva, ale rovněž účinkům obligačním, které by mohly stranu smlouvy zavazovat k povinnosti předmětný pozemek převést. Důvodem je rovněž nedostatek písemné formy, jehož nedodržení je pro rozpor se zákonem sankcionován absolutní neplatností takové smlouvy. Námitkou žalobce, podle které žalobce odvozuje své vlastnické právo k předmětnému pozemku z titulu mimořádného vydržení, se soud s ohledem na žalobní návrh nezabýval. Řízení se vede o žalobním návrhu, kterým se žalobce domáhá přikázání předmětného pozemku za náhradu, nikoliv o určovací žalobě. Soud v předmětné věci nemůže překročit návrh žalobce. S ohledem na shora uvedené závěry se soud zcela ztotožnil s obranou žalovaných a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci úspěšným žalovaným, kteří mají postavení nerozlučných společníků, náleží právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny za zastoupení každého žalovaného advokátem ve výši 3.100 Kč za úkon právní služby dle ustanovení § 7 bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy tato odměna je dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížená o 20 %. Konkrétně se jedná o odměnu za společný úkon přípravy a převzetí zastoupení, písemného vyjádření ve věci samé ze dne 6. 4. 2021, a společný úkon účasti zástupce žalovaných na jednání soudu dne 20. 10. 2021, celkem za 3 společné úkony právní služby částka 14.880 Kč. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Zástupce žalovaných není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem činí náklady řízení žalovaných částku 15.780 Kč. Soud podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu stanovil třídenní lhůtu ke splnění povinností uložených tímto rozhodnutí, když neshledal důvody pro uložení lhůty delší.

Poučení