34 C 154/2020-158

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba o určení vlastnického práva k nemovitosti se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady řízení ve výši 14 942 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1).

III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2).

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] o velikosti 32 m2 (dále též„ předmětný pozemek“) je žalovaná 1) – obec Větrušice – neboť kupní smlouva ze dne 30. 3. 2020, kterou žalovaná 1 převedla předmětný pozemek na žalovanou 2), je absolutně neplatná. K tomu uvedl, že žalovaná 1 vyvěsila dne 6. 2. 2020 záměr prodeje předmětného pozemku s tím, že předpokládaná kupní cena dle znaleckého posudku činila 15 480 Kč. Žalobce jako koupěchtivý v souladu se záměrem zaslal žalované 1) nabídku na odkup předmětného pozemku za cenu 111 001 Kč, která se ukázala být nejvyšší nabídkou. Navzdory výsledkům zastupitelstvo žalované 1) schválilo dne 11. 3. 2020 prodej předmětného pozemku žalované 2), která učinila až 4. nejvyšší nabídku – 52 000 Kč, s odkazem na předkupní právo dle § 3056 o. z. Obec je však povinna využívat svůj majetek účelně a hospodárně, tedy zvolit nabídku, z níž získá nejvyšší plnění. V dané věci nebyla stanovena žádná jiná kritéria prodeje, proto se mělo postupovat podle nejvyšší nabídky. Žalované 2) sice svědčí předkupní právo, nicméně pro jeho využití je stanoven jiný postup, než byl přijat v projednávané věci. Naléhavý právní zájem odvozuje žalobce ze svého postavení účastníka nabídkového řízení s nejvyšší nabídkou.

2. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila. O prodeji pozemku bylo rozhodnuto na základě žádosti žalované 2), která je vlastníkem stavby garáže zasahující na část obecního pozemku a která na své náklady pořídila geometrický plán na oddělení předmětného pozemku. Žalovaná 1) obdržela 4 nabídky na odkup, přičemž rozhodla o prodeji žalované 2) za účelem sjednocení právního režimu stavby a pozemku za cenu 52 000 Kč, která výrazně převyšuje obvyklou cenu určenou znaleckým posudkem. Z úřední činnosti jí bylo známo, že žalovaná 2) s žalobcem dlouhodobě nemají dobré sousedské vztahy (žalobce parkuje svá motorová vozidla na místní komunikaci, čímž ztěžuje přístup žalované 2/ k její vlastní nemovitosti). Kupní smlouva není absolutně ani relativně neplatná. Poukázala na to, že obec nemusí akceptovat finančně nejvýhodnější nabídku, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. V dané věci se ani nejedná o„ srovnatelné“ nabídky, neboť vůlí žalované 1) bylo prodat předmětný pozemek vlastníkovi stavby, což také řádně odůvodnila. S odkazem na relevantní judikaturu navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalovaná 2) s žalobou taktéž nesouhlasila. Uvedla, že je několik desetiletí vlastníkem garáže stojící na předmětném pozemku vybudované se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku. Žalobce je jejím sousedem, přičemž jejich vztahy nejsou ideální, neboť žalobce ji podstatně ztěžuje přístup skrze jedinou přístupovou komunikaci. Žalovaná 2) požádala obec o odkup pozemku, v záměru bylo výslovně uvedeno, že pozemek není samostatně využitelný. Žalovaná 1) náležitě odůvodnila, proč pozemek prodává žalované 2); nabídku žalobce, jakož i dalších osob, vyhodnotila jako spekulativní. Dále má za to, že žalobci nesvědčí ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaná 2) by nadále disponovala předkupním právem. Je přesvědčena, že úmyslem žalobce je pouze ztížit žalované 2) nabytí předmětného pozemku, případně navýšit jeho kupní cenu, takové jednání je však v rozporu s dobrými mravy a neměla by mu být poskytnuta žádná ochrana.

4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce podal nabídku na odkup předmětného pozemku za cenu 111 001 Kč, že mezi žalovanou 1) a 2) došlo dne 30. 3. 2020 k uzavření kupní smlouvy týkající se předmětného pozemku a že si žalovaná 1) nechala vypracovat znalecký posudek, který stanovil obvyklou cenu předmětného pozemku (zcela zastavěného stavbou bez č. p. cizího vlastníka) ve výši 15 480 Kč.

5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z žádosti o odkoupení pozemku ze dne 12. 12. 2019 vč. geometrického plánu soud zjistil, že žalovaná 2) požádala o odkup předmětného pozemku, neboť na něm stojící garáž není zapsána v katastru nemovitostí, a žalovaná 2) by takový zápis chtěla učinit.

7. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva ze dne 5. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná 1) obdržela dvě žádosti o odkup pozemku, kde se historicky nachází soukromé stavby povolené před rokem 1989, u nichž se zjistilo, že zasahují na obecní pozemky. Obě stavby byly vybudovány majiteli již v 70., resp. 80. letech, není důvod žadatelům nevyhovět. Žalovaná 1) přijala usnesení [číslo] kterým schválila záměr prodat mj. předmětný pozemek.

8. Ze stanoviska [stát. instituce] – stavební úřad ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že stavební úřad potvrdil (k žádosti žalované 2/, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) existenci stavby garáže na předmětném pozemku.

9. Ze záměru [stát. instituce] ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná 1) zveřejnila záměr prodat předmětný pozemek s tím, že vzhledem k velikosti a umístění není autonomně využitelný. Odhadní cena byla stanovena znalcem na 15 480 Kč. Zájemci se mohli vyjádřit a podat své nabídky do 24. 2. 2020. Žalovaná 1) si vyhradila právo prodej neuskutečnit. Záměr byl schválen zastupitelstvem žalované 1) dne 5. 2. 2020 usnesením [číslo].

10. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva ze dne [datum], poř. [číslo] soud zjistil, že žalovaná 1) rekapitulovala okolnosti zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku, poukázala na předkupní právo majitele stavby. Žalovaná 1) obdržela 4 nabídky na odkup předmětného pozemku s nabídnutou cenou 111 011 Kč (žalobce), 55 000 Kč, 54 000 Kč a 52 000 Kč (žalovaná 2/). Žalobce byl dotázán na svůj záměr s nabízeným pozemkem, na což odpověděl, že se jedná o černou stavbu; k opakovanému dotazu uvedl, že jej chce pronajímat. Žalobce popřel, že by se v případě 2. a 3. nejvyšší nabídky mohlo jednat o spekulativní nabídky, avšak nedokázal vysvětlit společný odjezd těchto zájemců spolu s žalobcem jedním automobilem. Žalovaná 1) uvedla, že je třeba posoudit nabídky i z širšího hlediska, obec musí zohlednit i sjednocení právních vztahů, aby vlastníkem pozemku a stavby byla tatáž osoba. Prodejem – byť za vyšší nabídnutou cenu – odlišné osobě by se právní vztahy ještě více zkomplikovaly. Bylo poukázáno na předkupní právo žalované 2, jakož i na skutečnost, že využití předmětného pozemku pro kohokoliv jiného, než vlastníka stavby, je prakticky nulové. Rovněž Nejvyšší soud akceptoval, že se nelze vázat toliko na nejvyšší cenovou nabídku již z toho důvodu, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Žalovaná 1) schválila prodej předmětného pozemku žalované 2) za nabídnutou cenu 52 000 Kč.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že k předmětnému pozemku - st. [anonymizováno] o výměře 32 m2, jehož součástí je stavba bez č. p. garáž, je zapsáno vlastnické právo žalované 2), přičemž adresa žalované 2) je [adresa žalované].

12. Ze zprávy Policie ČR a Komise k projednávání přestupků [územní celek] soud zjistil, že pokud jde o případy zamezování přístupu k domu [adresa] (adresa žalované 2/), eviduje Policie ČR tyto přestupky: -) dne 28. 4. 2020 bylo přijato oznámení od starostky [územní celek], která si opakovaně stěžovala na žalobce s tím, že záměrně parkuje své vozidlo vedle svého domu na adrese [adresa], kde je obydlený dům [adresa]. Žalobce byl na to opakovaně upozorněn starostkou, obyvateli domu. [adresa] i Policií ČR. Věc byla oznámena na [stát. instituce]; -) přijato oznámení od paní [příjmení], že žalobce pravidelně od 28. 10. 2019 do 7. 4. 2020 parkuje vozidlo tak, aby k domu [adresa] nemohlo zajet další vozidlo, což činí, aby dělal schválnosti. Komise rozhodla o postoupení věci místně a věcně příslušnému orgánu odboru dopravy – oddělení dopravně správních agend; -) žalobce dne 25. 3. 2019 úmyslně svýma rukama odtlačil hliníkové rameno zvedací brány, aby si umožnil vstup na pozemek, kudy v minulosti vedla cesta ke garážím. Ukončeno dle § 159a odst. 1 trestního řádu.

13. Z metodického doporučení Ministerstva vnitra k činnosti územních samosprávných celků z roku 2016 soud zjistil, že pokud jde o nakládání s majetkem obce, obsahují doporučení poukaz na to, že se při majetkové dispozici posuzuje v první fází hodnota získaného protiplnění (výše kupní ceny). To však neznamená, že by obec nemohla disponovat svým majetkem z ekonomického hlediska„ méně výhodně“. Cena je pouze prvotním hlediskem. Neméně důležitým kritériem je plnění úkolů obce a dosahování jejích zájmů; obec může disponovat majetkem i ekonomicky méně výhodně, je-li taková dispozice obhajitelná„ důvody hodnými zvláštního zřetele“. Jsou-li jednotlivé nabídky jinak srovnatelné a odlišuje je pouze hodnota nabídnutého protiplnění, musí obec postupovat s péčí řádného hospodáře a zvolit nabídku, z níž získá nejvyšší plnění.

14. Další navržené důkazy soud neprováděl pro nespornost tvrzení, které měly prokazovat. Navržené výslechy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav v tomto směru za dostatečně zjištěný.

15. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalovaná 2) požádala žalovanou 1) o odkup předmětného pozemku, neboť je vlastníkem na něm stojící stavby (garáže); žalovaná 2) zveřejnila záměr o prodeji uvedeného pozemku s tím, že ten není vzhledem k velikosti a umístění autonomně využitelný, odhadní cena stanovená znalcem činila 15 480 Kč. Žalovaná 1) obdržela 4 nabídky – nejvyšší ze strany žalobce za částku 111 011 Kč, poté za 55 000 Kč, 54 000 Kč a od žalované za částku 52 000 Kč. Žalovaná 1) rozhodla o prodeji předmětného pozemku žalované 2/ (s níž také uzavřela kupní smlouvu za cenu 54 000 Kč) s tím, že je třeba posoudit nabídky z širšího hlediska, zohlednila i sjednocení právních vztahů vlastnictví pozemku a stavby, dále uvedla, že prodejem odlišné osobě by se právní vztahy ještě více zkomplikovaly. Obec měla povědomí o špatných vztazích panujících mezi žalobcem a žalovanou 2, neboť se v obci opakovaně řešily problémy s parkováním žalobce, který bránil v průjezdu jiným vozidlům, mj. žalované 2).

16. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

17. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neboť se jednalo o neúspěšného účastníka nabídkového řízení s nejvyšší podanou nabídkou, což dle soudu (bez ohledu na účastníky nezpochybněné předkupní právo žalované 2/) k existenci naléhavého právního zájmu postačuje.

19. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.

20. Podle § 38 odst. 1 zákona o obcích (obecní zřízení), majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn. Obec vede účetnictví podle zákona o účetnictví.

21. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o obcích (obecní zřízení), záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce3b obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona15a platnými ke dni zveřejnění záměru (odstavec první). Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, jde-li o cenu nižší než obvyklou. Není-li odchylka od ceny obvyklé zdůvodněna, je právní jednání neplatné (odstavec druhý).

22. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Z citovaných ustanovení se podává, že účelem záměru ve smyslu § 39 zákona o obcích je informovat občany o dispozici s majetkem tak, aby úkony obce probíhaly transparentně.

24. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž: -) Obci zůstává zachováno v rámci zásad soukromé autonomie oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, s kterým kotrahentem a za jakých podmínek k uzavření příslušného smluvního typu přistoupí. V rámci této úvahy obce nelze vyloučit ani hodnocení širších hledisek, které obec jako vlastník nemovitostí míní zohlednit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 28 Cdo 865/2003). -) Povinnost obce řádně hospodařit se svým majetkem nelze – v případě zamýšleného prodeje obecního majetku - kategoricky vázat toliko na„ nejvyšší cenovou nabídku“, a to již s ohledem na § 2 odst. 2 obecního zřízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3741/2015, a v něm citovaná judikatura). -) Ustanovení zákona o obcích nelze interpretovat tak, že obec musí při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Takováto interpretace by totiž mohla vést k přijímání rozhodnutí, která odporují zájmům obce a občanů obce. Obec proto sine dubio může v mezích § 38 a § 39 zákona o obcích rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 4 As 223/2015 – 43, bod 37). Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem (tj. např. významu prodávané věci pro obec, rozdílu v nabídnutých kupních cenách apod.) (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. července 2016, č. j. 52 A 32/2016 – 126). -) Věci je třeba řešit případ od případu, vždy dosazené do jedinečných (zjištěných) skutkových poměrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017).

25. Skutečnost, že obec může volit nikoli ekonomicky nejvýhodnější řešení, podtrhla doplněním zákona jedna z jeho posledních novelizací, provedená zákonem č. 257/2017 Sb. s účinností od 2. 9. 2017, kdy byla do § 38 odst. 1 doplněna věta, podle níž„ porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn“, byť se jedná o princip, který již vyplýval obecně z principu samosprávy (k tomu viz také Potěšil, L., Furek, A., Hejč, D., Chmelík, V., Rigel, F., Škop, J. Zákon o obcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 212).

26. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se v daném případě nejednalo o tzv. adresný záměr, kdy by přímo ze záměru vyplývalo, že žalovaná 1) sleduje prodej pozemku toliko žalované 2). Nicméně v záměru bylo odkazováno na usnesení zastupitelstva obce, v němž se okolnosti přijetí záměru výslovně uváděli, jakož i na skutečnost, že dotčený pozemek není autonomně využitelný. Ostatně ani adresný záměr by neznamenal, že pouze a jen v záměru označený subjekt se nakonec stane (v případě prodeje obecního majetku) nabyvatelem vlastnického práva (viz výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3741/2015).

27. Nelze přisvědčit argumentu žalobce, dle něhož v případě absence jiných kritérií uvedených v záměru obce, je třeba vycházet jen z nejvyšší nabídky. Opačný závěr vyplývá ze všech výše citovaných závěrů judikatury i právní teorie.

28. Žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1198/2020, pak na projednávanou věc nedopadá již z toho důvodu, že se dle soudu v souzené věci nejednalo o kumulaci stejných (rovnocenných) nabídek, neboť žalovaná 2) byla (na rozdíl od poukazovaného rozhodnutí) vlastnicí stavby, kterou byl předmětný pozemek zcela zastavěn. Nadto z rozhodovacího procesu v této věci bylo zřejmé, proč se žalovaná 1) rozhodla upřednostnit nabídku žalované 2). Lze přisvědčit žalobci, že se nejednalo o záměr adresný (jak již bylo konstatováno), a tedy v souladu s výše citovaným rozsudkem nelze v takovém případě privilegovat žalovanou 2) jen na základě toho, že důvodem prodeje byla její předchozí žádost, nicméně v projednávané věci tato skutečnost nebyla nikterak určující; rozhodující byl fakt, že žalovaná 2) byla vlastnicí stavby, kterou byl předmětný pozemek zcela zastavěn, a že by se prodejem předmětného pozemku osobě odlišné od vlastníka stavby toliko zkomplikovaly právní vztahy mezi touto osobou a vlastníkem pozemku.

29. Pokud se tedy v projednávané věci rozhodla obec při dispozici s obecním majetkem zohlednit širší kontext prodeje předmětného pozemku – tedy sjednocení právního režimu stavby a pozemku (což ostatně koresponduje s koncepcí občanského zákoníku, z níž je patrná zřetelná preference postupného sjednocení vlastnictví pozemku a stavby), při vědomí dlouhodobě špatných vztahů mezi podatelem nejvyšší nabídky a žalovanou 2, jakož i reálné riziko eskalace či vzniku dalších konfliktních situací, pak postupu obce, jež pečlivě a řádně odůvodnila přijatou dispozici s obecním majetkem a zohlednila všechny právně relevantní okolnosti nelze ničeho vytknout. Uvedený postup je souladný také s pokyny vydanými Ministerstvem vnitra, dle nichž je neméně důležitým kritériem dispozice obecního majetku také plnění úkolů obce a dosahování jejích zájmů.

30. Proto s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci (prodej pozemku nepatrné rozlohy vlastníkovi na něm stojící stavby za cenu značně převyšující cenu obvyklou – byť zároveň značně nižší, než činila nabídka nejvyšší – avšak za současného vědomí špatných vztahů mezi žalobcem a žalovanou 2/, které by byly pouze umocněny dotčeným prodejem žalobci – viz vyjádření žalobce o případném pronájmu pozemku) shledal soud tento postup jako zcela racionální a legitimní, v němž nelze spatřovat jakoukoliv svévoli, porušení pravidel obecního zřízení či snad rozpor s dobrými mravy nebo jednání odporující zákonu ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

31. Soud proto žalobu zamítl (výrok I).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 942 Kč, resp. 12 342 Kč. Tyto náklady, pokud jde o žalovanou 1) sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 19. 2. 2021), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady cestovních výdajů za cestu [obec] - [obec] a zpět (214 km) osobním automobilem, kdy sazba základní náhrady za 1 km podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb.), činí 4,40 Kč, tedy při 214 km se jedná o částku 941,60 Kč, průměrná spotřeba pohonných hmot činila 8,5 l na 100km, kdy cena za 1 litr benzinu stanovená vyhláškou č. 589/2020 Sb., činí 27,80 Kč, náklady na palivo na 1 km činily 2,37 Kč, tj. celkem 507,18 Kč, dále náhrady za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t., za celkem 3:30 hodin po 100 Kč/30 min, tedy 700 Kč, celkově za cestovní výdaje a promeškaný čas 2 148,78 Kč. Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 2 593,20 Kč, celkově tedy náklady v částce 14 942 Kč. Pokud jde o žalovanou 2, sestávají náklady řízení z právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 19. 2. 2021), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. 2 142 K, celkově tedy náklady v částce 12 342 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).