34 C 176/2022 - 394

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [jméno FO]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o určovací žalobě takto:

Výrok

I. Pozemky p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], vše k. ú. [adresa] patří do společného jmění žalobkyně a žalovaného č.

1.

II. Služebnost doživotního bezplatného užívání pozemků p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] zřízená darovací smlouvou ze dne 28. 2. 2022 uzavřenou mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 neexistuje.

III. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 703 605,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalovaným domáhala určení, že nemovitosti uvedené ve výroku jsou ve společném jmění žalobkyně a žalovaného č. 1 a dále že tyto pozemky nejsou zatíženy věcným břemenem bezplatného doživotního užívání ve prospěch žalovaného č.

1. Žalobu odůvodnila tím, že za trvání společného jmění manželů se žalovaným č. 1 koupili žalobkyně a žalovaný č. 1. na základě kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2008 budovu č. e. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za 657 110 Kč. Kupní smlouvou ze dne 7. 4. 2010 manželé dokoupili zahradu parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 298 700 Kč, přičemž obě kupní ceny byly uhrazeny z prostředků ve společném jmění manželů. Původní chatu č. ev. [Anonymizováno] účastníci zbourali a namísto ní postavili rodinný dům č. e. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. V souvislosti s projednáváním rozvodu a úpravy poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu na jaře 2022 se žalobkyně dozvěděla, že žalovaný č. 1 tyto pozemky (společně s dalším pozemkem – rodinným domkem ve [adresa]) převedl na žalovaného č.

2. Žalovaný č. 1 převedl také vlastnické právo k bytu č. [Anonymizováno] na adrese [adresa], na svou matku paní [jméno FO]. V případě nemovitostí, o něž jde v této věci, se tak stalo darovací smlouvou ze dne 28. 2. 2022, v níž byla současně zřízena služebnost doživotního bezplatného užívání daných nemovitostí žalovaným č. [hodnota]. Jelikož v nemovitostech na adrese [jméno FO] se nachází rodinná domácnost žalobkyně, žalovaného č. 1 a jejich dětí [jméno FO] a [jméno FO] a zároveň k převodu došlo bez vědomí a souhlasu žalobkyně, žalovaný č. 1 tím porušil § 747 odst. 1 o. z., pročež se žalobkyně v souladu s § 747 odst. 2 o. z. dopisem ze dne 7. 6. 2022 vůči žalovanému č. 1, kterému byl dopis doručen dne 11. 6. 2022, a žalovanému č. 2, kterému byl dopis doručen dne 13. 6. 2022, dovolala relativní neplatnosti zmíněné darovací smlouvy. Jelikož vlastníkem těchto nemovitostí dle evidence katastru nemovitostí je žalovaný č. 2, je třeba katastrální stav uvést do souladu se skutečným právním stavem, čemuž žalovaní odporují.

2. Žalovaní odsouhlasili žalobní tvrzení s výjimkou toho, že kupní ceny pozemků a stavba rodinného domu č. e. [Anonymizováno] byly zaplaceny z prostředků ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného č.

1. Svou obranu proti žalobě postavili na tvrzení, že koupě výše uvedených pozemků včetně budovy č. e. [Anonymizováno], odstranění této budovy, jakož i výstavba nové budovy č. e. [Anonymizováno], byly financovány zcela z výlučných prostředků žalovaného č. 1, které obdržel darem od žalovaného č. 2 na základě ústní darovací smlouvy ze dne 9. 5. 2008, dle níž žalovaný č. 1 obdržel dne 9. 5. 2008 v hotovosti první část daru ve výši 2,5 mil. Kč s tím, že druhá část daru bude žalovanému č. 1 poskytnuta, až ji bude potřebovat. K jejímu předání došlo dne 10. 5. 2010 v hotovosti, peníze byly ponechány v bytě žalovaného č. 2 a žalovaný č. 1 s nimi v rámci výstavby rodinného domu postupně nakládal. V případě první části daru se jednalo o životní úspory žalovaného č. 1 a jeho manželky [jméno FO] našetřené z jejich příjmů a z prodeje chalupy žalovaného č. [hodnota] v [adresa] a financování druhé části daru zajistil žalovaný č. 2 na základě ústní smlouvy o půjčce ze dne 27. 4. 2008 uzavřené s [jméno FO]. V jejím rámci bylo dohodnuto, že [jméno FO] půjčku ve výši 2,5 mil. Kč poskytne na výzvu žalovaného č. 2, k čemuž došlo dne 10. 5. 2010, přičemž žalovaný č. 1 při převzetí peněz vystavil [jméno FO] dlužný úpis před koupí daných pozemků. Žalobkyně a žalovaný č. 1 neměli žádné významné naspořené finanční prostředky, z nichž by byli schopni zaplatit kupní ceny daných nemovitostí.

3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný č. 1 uzavřeli manželství dne 2. 7. 2005, přičemž za trvání manželství neuzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu. Dne 15. 10. 2008 uzavřel žalovaný č. 1 kupní smlouvu, dle níž na něho bylo převedeno vlastnické právo k budově č. e. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 657 110 Kč zaplacených v hotovosti v den uzavření smlouvy, kterou žalovaný č. 1 zaplatil z prostředků ve společném jmění manželů. Dne 7. 4. 2010 žalovaný č. 1 uzavřel kupní smlouvu, podle které na něho bylo převedeno vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 298 700 Kč, kterou žalovaný č. 1 zaplatil z prostředků ve společném jmění manželů. Žalobkyně se žalovaným č. 1 odstranili původní chatu postavenou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a postavili zde rodinný dům č. e. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Jedná se o nemovitosti na adrese [adresa], v níž se nachází rodinná domácnost žalobkyně, žalovaného č. 1 a jejich dětí [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum]. Z darovací smlouvy ze dne 28. 2. 2022 se žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 zavázali na straně žalovaného č. 1 bezúplatně převést vlastnické právo k pozemkům parc. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] na žalovaného č. 2 a žalovaný č. 2 se zavázal takto darované nemovitosti do svého vlastnictví přijmout. Současně se strany domluvily na zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání daných nemovitostí žalovaným č.

1. K uzavření této darovací smlouvy došlo bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Dopisem ze dne 7. 6. 2022 se žalobkyně dovolala vůči žalovaným relativní neplatnosti darovací smlouvy ze dne 28. 2. 2022 pro porušení § 747 o. z. a § 714 o. z., přičemž tento dopis byl žalovanému č. 1 doručen dne 11. 6. 2022 a žalovanému č. 2 dne 13. 6. 2022. Kupní smlouvou ze dne 4. 2. 2022 žalovaný č. 1 dále převedl vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a dále darovací smlouvou ze dne 23. 5. 2022 převedl vlastnické právo k bytové jednotce č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno] na pozemcích parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] s příslušenstvím na svoji matku [jméno FO] a těmito jednáními převedl veškeré nemovitosti, které vlastnil. Žalovaný č. 2 je v katastru nemovitostí evidovaným vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Ve prospěch žalovaného č. [hodnota] je v katastru nemovitostí evidována služebnost doživotního bezplatného užívání těchto pozemků podle darovací smlouvy ze dne 28. 2. 2022.

4. Výše uvedené skutečnosti vyplývají ze shodných tvrzení účastníků, a proto je soud vzal za svá skutková zjištění. K závěru, dle něhož žalovaný č. 1 kupní ceny nemovitostí dle kupních smluv z dní 15. 10. 2008 a 7. 4. 2010 uhradil z prostředků ve společném jmění manželů, viz níže.

5. Naproti tomu soud nevzal za prokázané, že by žalovaný č. 1 z peněz darovaných mu žalovaným č. 2 dne 9. 5. 2008 financoval demolici původní chaty a stavbu rodinného domku č. e. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

6. Účastnické výpovědi žalovaných a svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], jimiž žalovaní prokazovali svá tvrzení, jsou vesměs nevěrohodné pro četné rozpory jak mezi sebou navzájem, tak s jinými důkazy, přičemž jejich obsah se v podstatě neshoduje ani s písemným vyjádřením žalovaných ve věci samé. Skutková verze žalovaných neodpovídá běžnému chodu věcí ve funkční rodině a také odporuje obecné lidské zkušenosti.

7. Ačkoli se jedná o vysoké sumy jak v případě daru, tak v případě půjčky, mělo jít o hotovostní transakce, k nimž nebyly předloženy žádné listinné důkazy kromě poznámek sepsaných na papírku na č. l. 224, který však působí spíše dojmem instrukcí pro svědkyni [jméno FO], jak vypovídat stran půjčky od [jméno FO]. Do dlužného úpisu by totiž strany nemusely vkládat poznámky jako „různé bankovky: nepamatuji se“.

8. K tomu, aby žalovaní mohli věrohodně prokázat, že došlo (k jednomu či dvojímu) darování celkem sumy 5 mil. Kč žalovanému č. 1, museli objasnit zdroje financování těchto darů, když disponovali dostatkem peněz k tomu, aby měli žalovanému č. 1 co darovat. Jelikož se současně jednalo o hotovostní platby, museli vysvětlit, proč žalovaný č. 2 a jeho manželka disponovali takto vysokými částkami v hotovosti. [jméno FO] i žalovaný č. 2 tuto skutečnost vysvětlovali (jako později i [jméno FO]) svou nedůvěrou k bankám po krachu kampeliček v 90. letech. [jméno FO] však současně poukázala na to, že ona i žalovaný č. 2 mají sporožirové účty v [právnická osoba], ona sama 40 či 50 let, také tam má „fondy“ které vydělávají a nevydělávají, manželovi chodí důchod na účet a peníze potom „přeposílá na ty fondy.“ Každý měli 3 stavební spoření, peníze poté vybrali a uložili u nich doma. Jinými slovy řečeno, žalovanému č. 2 a [jméno FO] vadilo mít úspory na bankovních účtech, protože to bylo příliš riskantní, avšak současně jim nevadilo mít účty stavebního spoření a i v současné době prostřednictvím bank coby zprostředkovatelů nakupovat podílové listy v otevřených investičních fondech.

9. Dalším zdrojem, z něhož měli rodiče žalovaného č. 1 obstarat částku 2,5 mil. Kč, měl být prodej chalupy v [adresa]. Jejich svědecké výpovědi se i v této otázce rozcházejí, [jméno FO] uvedla, že chalupu prodali v létě 2001 za přibližně 700 000 Kč, žalovaný č. 2 vypovídal, že chalupu prodal za 1 mil. Kč. Obě výpovědi odporují kupní smlouvě ze dne 17. 9. 2001 na č. l. 263, podle které žalovaný č. 2 nemovitost v katastrálním území [adresa], kterou předtím zdědil, prodal za cenu 400 000 Kč [jméno FO]. V této souvislosti lze zmínit, že následujícího roku, tedy dne 24. 7. 2002, žalovaný č. [hodnota] a [jméno FO] koupili chalupu s přilehlými pozemky v katastrálním území [adresa] za kupní cenu ve výši 660 000 Kč dle kupní smlouvy na č. l.

266. O nákupu této nemovitosti vypověděl bratr žalovaného č. 1 a syn žalovaného č. 2 [jméno FO] v tom směru, že nákup těchto nemovitostí financoval ze svého s tím, že je s rodiči ústně domluven na tom, že na něj vlastnické právo k této nemovitosti v budoucnu převedou. Smysluplnost takového počínání obhajoval tím, že nechtěl s rodiči uzavírat smlouvu o zřízení věcného břemene doživotního užívání daných nemovitostí. Otázky, v čem je lepší spoléhat, že mu jeho rodiče před svou smrtí stihnou chalupu a přilehlé pozemky převést, nebo proč by jeho rodiče nemohli dané nemovitosti užívat i bez služebnosti doživotního užívání z jeho dobré vůle tím spíše, že za nemovitosti zaplatil z vlastního majetku, zůstaly neobjasněny.

10. Zdrojem financování druhého daru měla být půjčka od [jméno FO]. Jeho přístup k půjčce byl už na první vyslechnutí skrz na skrz podezřelý. Ten totiž dle své výpovědi měl po předchozím v roce 2008 půjčit 10. 5. 2010 částku 2,5 mil. Kč z důvodu jeho dlouholetého přátelství se žalovaným č.

2. V roce 2008 žalovaný č. 2 svědkovi říkal, že zřejmě bude chtít půjčit na nějaký domek, ale přesně neví jaký. V průběhu let 2008 – 2010 se o tom jednou bavili, poté 10. 5. 2010 předal dle své výpovědi žalovanému č. 2 2,5 mil. Kč ve své dílně v tašce bez svědků a bez písemných dokladů bezúročně s tím, že peníze měly být vráceny v průběhu roku 2025, což si se žalovaným č. 2 měli domluvit už na začátku. Žalovaný č. 2 mu měl ručit nějakým bytem. Nezajímal se o to, z čeho žalovaný č. 2 chce půjčku vrátit, ani o to, o jaký byt se jedná, kdo ho vlastní či kolik činí jeho hodnota. „Ručení bytem“ v pojetí [jméno FO] znamená to, že jestliže žalovaný č. 2 [jméno FO] půjčku nevrátí, tak se daný byt ocení a [jméno FO] jej koupí za kupní cenu sníženou o 2,5 mil. Kč. Zároveň se nejednalo o záležitost, o které by bylo třeba říct manželce. Není asi třeba zdůrazňovat, že takový přístup je neuvěřitelný, protože zapůjčení částky 2,5 mil. Kč bez jakéhokoli zajištění své právní či důkazní pozice v širokém slova smyslu odporuje obecné lidské zkušenosti a je krajně neobvyklé i mezi dlouholetými kamarády. Mnohem obvyklejší je požádat svého dlouholetého kamaráda, zda by se v případě potřeby nedostavil jako svědek k soudu a po předchozí instruktáži by nevypověděl, co je potřeba.

11. I [jméno FO], aby mohl žalovanému č. 2 předat částku 2,5 mil. Kč, ji musel mít v roce 2010 doma k dispozici. Podobně jako žalovaný č. 2 i [jméno FO] nevěří bankám, protože jeho kamarád „takto přišel o všechny prachy“. Svědek vypověděl, že v roce 2010 měl doma něco přes 10 mil. Kč, z toho 7 mil. Kč tvořila kupní cena, kterou utržil za prodej stavebních pozemků v [adresa]. Jeho výpověď je v této části zcela jednoznačně nepravdivá, protože odporuje jiným důkazům. Podle výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 270 vlastnil [jméno FO] před rokem 2010 mimo jiné pozemek p. č. [Anonymizováno]) v k. ú. [adresa], který byl podle informací o průběhu řízení na č. l. 280 a č. l. 281 rozdělen na pozemky p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], a které [jméno FO] podle výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 272 vlastnil ještě k 1. 8. 2011, a které až čtyřmi kupními smlouvami ze dne 23. 8. 2011 na č. l. 296, č. l. 298, č. l. 300 a č. l. 302 prodal zmíněné pozemky společnosti [právnická osoba]., manželům [Anonymizováno], manželům [Anonymizováno] a manželům [Anonymizováno]. [jméno FO] proto v době údajné půjčky nemohl disponovat žádnými penězi z prodeje daných stavebních pozemků. Svědkovu majetnost a předpoklad, že by ho eventuální ztráta částky 2,5 mil. Kč nemusela zajímat, nepotvrzují ani jeho daňová přiznání 2004 – 2009 na č. l. 304 – č. l. 314 p. v., č. l. 318 – č. l. 337 a č. l. 363 – č. l. 365 p. v., neboť dle nich se roční zisk [jméno FO] před zdaněním pohyboval rámcově od 1,1 mil. Kč do 1,3 mil. Kč, čímž současně odporují jeho tvrzení, že jeho zisk činí ročně cca 6 mil. Kč. Je sice možné, že [jméno FO] nedaní své příjmy v takové výši, v jaké by měl, neboť by to ve zdejších podnikatelských poměrech nebylo nijak neobvyklé, nicméně tvrzení, že svědek disponoval dostatečným obnosem, aby jej žalovanému č. [hodnota] mohl poskytnout, se tím posouvá do spekulativní roviny. Daňová přiznání [jméno FO] proto nejsou úspěšným důkazem o tom, že [jméno FO] v roce 2010 měl dostatek volných finančních prostředků k tomu, aby je mohl půjčit žalovanému č. 2.

12. Výpovědi žalovaného č. 2 a [jméno FO] se rozcházejí také v otázce, zda si při předání peněz mezi sebou podepsali písemné doklady, neboť žalovaný č. 2 výslovně uvedl, že s [jméno FO] měli podepsanou dohodu, že mu půjčuje 2,5 mil. Kč, v dohodě byla uvedena jeho adresa, datum narození a jeho podpis, avšak [jméno FO] vypověděl, že žádné písemné doklady neexistují. Trochu jinak věc pojala [jméno FO], která za písemnou dohodu s panem [jméno FO] označila písemnost na č. l. 224, tu si zmíněné strany prý sepsaly v roce 2023, když se ukázalo, že „ty peníze jsou ztracené,“ čímž mimochodem mínila to, že její syn po rozpadu jeho manželství dar ve výši 2,5 mil. Kč žalovanému č. 2 už zřejmě nevrátí. Neuměla uvést, z čeho budou [jméno FO] peníze vráceny. Vlastní byt v [adresa] ulici, ten je napsaný na syna, ale byl koupen z jejích peněz, takže je její a může sloužit jako protihodnota k půjčce od pana [jméno FO].

13. Ve výpovědi se vzájemně rozcházejí i v části, v níž účastníci a svědkové vypovídali ohledně jednání stran o darovacích smlouvách a jejím vlastním obsahu, případně okolnostech, které darování provázely. Žalovaný č. 1 v tomto směru vypovídal, že jeho kamarád [tituly před jménem] [jméno FO], který pracuje v realitách, mu našel nemovitost na jaře 2008, chtěl nemovitost koupit na investici s tím, že bude „pro nás“ (tj. jeho a [tituly před jménem] [jméno FO]). Po roce nebo roce a půl se to na naléhání manželky změnilo, neboť ta chtěla v daném místě bydlet, tak se s panem [jméno FO] rozešel a nijak se s ním nevypořádal, protože pan [jméno FO] do toho peníze nedal. Shodou okolností 30 m vzdušnou čarou od dané nemovitosti měla chatu matka či babička manželky. Žalovaný č. 1 měl sdělit svým rodičům, že má v plánu koupit nemovitost na investici. Ve stejném duchu vypověděl žalovaný č. 2, že ho žalovaný č. 1 oslovil, zda by mu nedaroval 2,5 mil. Kč, aby mohl investovat v tom smyslu, že postavený rodinný dům poté prodá a v roce 2010 se to změnilo, že v něm bude bydlet. Oba žalovaní i [jméno FO] přitom vypovídali, že žalobkyně o darech nevěděla. Zároveň však žalovaný č. 2 a [jméno FO] předpokládali, že žalobkyně či rodina na výstavbu rodinného domu také přispěje sumou 2,5 mil. Kč. Tento rozpor přitom ani žalovaný č. 2 ani [jméno FO] nedokázali nijak vysvětlit. Takovým vysvětlením určitě není sdělení [jméno FO], že se do manželů nestarala. Účastníci a svědkové nejsou zcela jednotní ani v tom, zda žalovaný č. 1 již na počátku požádal o darování sumy 5 mil. Kč. Na jedné straně žalovaný č. 2, [jméno FO] a [jméno FO] vypovídali, že otázky druhého daru či půjčky k jeho financování byly předběžně projednávány již v roce 2008, naproti tomu však žalovaný č. 1, ale i žalovaný č. 2 na jiných místech své výpovědi uvedl, že ho žalovaný č. 1 požádal o sumu 2,5 mil. Kč. [jméno FO] však uvedl, že na oslavě či posezení dne 9. 5. 2008 žalovaný č. 1 přesně specifikoval částku, kterou potřebuje, a to 2,5 mil. Kč, čímž současně zpochybnil tvrzení žalovaného č. 1, že dar k jeho narozeninám byl pro něj překvapením a že ho nečekal.

14. Pokud jde o povahu žalovanými tvrzeného ujednání, dle výpovědí žalovaného č. [hodnota], č. [hodnota] a [jméno FO] šlo o dar. Naproti tomu [jméno FO] zcela jednoznačně jejich jednání popsal jako půjčku, tedy že žalovaný č. [hodnota] a jeho manželka očekávají, že jim žalovaný č. [hodnota] peníze vrátí. O druhém darování částky 2,5 mil. Kč půjčených od [jméno FO] pak nevěděl vůbec nic. Jako o půjčce 2,5 mil. Kč se o daném jednání vyjadřoval také v úvodu své výpovědi žalovaný č. [hodnota], poté si však vzpomněl, že se má jednat o dar, a tedy syn mu nic nedluží, aby v závěru své výpovědi přiznal, že když manželství začalo být na vážkách a on do nemovitosti investoval 5 mil. Kč a celou ji zaplatil, tak ji nechal na sebe potom přepsat. K onomu přepsání došlo až po tom, co se manželské soužití rozpadlo, a žalovaný č. [hodnota] chtěl, aby dům zůstal synovi nebo vnoučatům z obavy, aby soudy neřekly, že půlka domu je žalobkyně.

15. Naproti žalovanému č. 2 [jméno FO] věc pochopila tak, že syn jí dluží 5 mil. Kč, na to si i sepsali nějaký papír a uvedli do něj dobu, kterou žalovaný č. 1 nesplnil. Jelikož ji nesplnil, nechal proto barák přepsat na žalovaného č.

2. Peníze chtěli synovi darovat, ale když se mu rozpadlo manželství, tak je chtěli vrátit. Naproti tomu na zápis, dle něhož žalovaný č. 1 dluží svým rodičům 5 mil. Kč a dobu, do níž má peníze vrátit, si žalovaný č. 2 nevzpomněl. I naproti tvrzení, že žalovanému č. 1 rodiče darovali celoživotní úspory, [jméno FO] počítala k vyrovnáním i s druhým synem, které zatím ještě neproběhlo, protože nemůžou „jen tak na nějakou stranu rozhazovat prachy,“ přičemž pod nějakou stranou mínila žalobkyni, druhý syn také něco dostane, ale v závislosti na tom, kolik toho zbyde po majetkovém vyrovnání v rodině. Lze se dohadovat, zda se náhodou nejedná o chatu a pozemky v [adresa], nicméně to by předpokládalo, že si je žalovaný č. 2 a jeho manželka koupili sami a nikoli, že je zaplatil [jméno FO] ze svého.

16. Stran předání peněz v prvním případě se strany shodly jen na tom, že se to stalo v obývací místnosti bytu [adresa], že na narozeninové oslavě 9. 5. 2008 se věc měla projednat a poté měl [jméno FO] odejít. Žalovaný č. 1 vypovídal, že k darování došlo na druhý den 10. 5. 2008, [jméno FO] naopak vypověděla, že se to stalo ve stejný den 9. 5. 2008. Žalovaný č. 2 uvedl, že k tomu došlo 9. nebo 10. 5. 2008 (k tomu však došlo už poté, co žalovaný č. 1 a [jméno FO] vypovídali). Na žádné detaily ohledně skladby bankovek, jejich velikosti, umístění na stole či v tašce si nevzpomněli, případně si jejich výpovědi vzájemně odporovaly. Podle žalovaného č. 1, když pro peníze přišel, ty už byly na stole, podle [jméno FO] je za přítomnosti žalovaného č. 1 žalovaný č. 2 vytáhl ze skříně, podle žalovaného č. 1 se jednalo o tisícovky, podle [jméno FO] byla skladba bankovek různá, avšak si to nepamatovala. Peníze prý byly svázány gumičkou z banky. Uvedené se sice může zdát jako detail, jelikož se však současně jednalo prý o celoživotní úspory žalovaného č. 2 a jeho manželky, alespoň rámcově vědět, v jaké podobě si je doma šetřili. Pokud je o druhé předání částky 2,5 mil. Kč zapůjčených údajně od [jméno FO], žalovaní se rozcházejí s výpovědí [jméno FO]. Žalovaný č. 1 si vzpomněl, že otec mu předal peníze dne 10. 5. 2010, přičemž si na to vzpomněl proto, že si to poznačil na papírek, který už nemá. Žalovaný č. 2 vypověděl, že toho dne předal peníze žalovanému jako celek poté, co je předtím donesl od [jméno FO]. Podle [jméno FO] žalovanému č. 1 byly první peníze půjčeny (!) v červnu nebo srpnu 2010. Pokaždé přišel, že potřebuje nějakou sumu peněz, např. na studnu, střechu apod., tak mu ji dali. Bral si postupně částky třeba 300 000 Kč nebo 400 000 Kč podle toho, co zrovna potřeboval. U jejich předání byli většinou společně s manželem, protože všechno dělají spolu. Pokud jde o otázku, jak žalovaný č. 1 s postupně předávanými penězi nakládal, je výpověď žalovaného č. 1 zmatená. V jednom místě tvrdil, že celý dům postavil za 1 939 000 Kč odpovídající vyplaceným zálohám dle rozpočtu na č. l. 209, když správně asi jde o částku 3 359 554 Kč odpovídající též součtu k 13. 4. 2011 ve vyúčtování na č. l.

214. Něco k této otázce mohla uvést též [jméno FO], kdyby ji žalovaný č. 2 nenapomenul, aby k této otázce nic konkrétního neuváděla.

17. Nicméně přesto ani zjištění toho, kolik žalovaný č. 1 za stavbu ve skutečnosti zaplatil, není důkazem o tom, že žalovaný č. 1 koupi pozemků, demolici původní stavby a postavení nové stavby financoval z peněz poskytnutých jeho rodiči.

18. I když se z potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 8. 4. 2022 na č. l. 84, podle kterého byl žalovaný č. 1 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 1. 2005 do 30. 6. 2005, a potom od 14. 3. 2011 do 10. 8. 2016, a lékařské zprávy na č. l. 216, podle které žalovaný č. 1 prodělal v roce 2012 rupturu pravého menisku a trpí artrózou obou kolenních kloubu s tím, že v roce 2014 podstoupil artroskopickou operaci pravého kolene, mohlo zdát, že žalovaný č. 1 byl delší dobu nezaměstnaný, případně práce neschopný, a tudíž v důsledku absence příjmů i nemajetný, není tomu tak. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný č. 1 již od roku 2002 pracoval jako barman ve [Anonymizováno], jeho mzda mu nebyla zasílána na účet, což žalovaný č. 1 sám takto vypověděl. Pohyboval se v profesním prostředí hazardních her. Zároveň z výpisu z účtu žalovaného č. 1 u [právnická osoba]., za období od 28. 8. 2008 do konce roku 2012 disponoval i v období, kdy kupoval pozemky s chatou a stavěl rodinný dům, vyššími sumami peněz, příkladmo 28. 8. 2018 obdržel vkladem pokladnou částku 100 000 Kč, 11. 9. 2008 mu pan [jméno FO] vložil na účet dvakrát po 400 000 Kč, 29. 9. 2008 pak [jméno FO] mu zaslal 600 000 Kč, do poznámky napsal „dluh [jméno FO]), k 1. 10. 2008 tak zůstatek na jeho účtu činil 1 180 008,10 Kč. 30. 12. 2008 bylo na jeho účet vloženo 300 000 Kč, 20. 7. 2009 mu [jméno FO] posílá 90 000 Kč, 3. 2. 2010 je v hotovosti vloženo 700 000 Kč, 18. 3. 2010 posílá [jméno FO] bankovním převodem částku 600 000 Kč, zůstatek ke konci března 2010 tak činí 934 741,62 Kč. 30. 4. 2010 posílá [jméno FO] částku 460 000 Kč, do poznámky píše „půjčka [jméno FO]“, 25. 1. 2012 posílá [jméno FO] částku 140 000 Kč, 5. 3. 2012 mu posílá [tituly před jménem] [jméno FO] 60 708 Kč z vymoženého plnění exekuce vedené na majetek [jméno FO], 28. 6. 2012 je pokladnou na účet uloženo 60 000 Kč, 3. 8. 2012 mu [tituly před jménem] [jméno FO] posílá dalších 16 532 Kč z výše uvedené exekuce, 11. 12. 2012 je a účet pokladnou vloženo 90 000 Kč. Tyto transakce žalovaný č. 1 ve své účastnické výpovědi vysvětloval buď tím, že si on sám půjčoval peníze (např. od svého zaměstnavatele [jméno FO]), nebo že sám peníze půjčoval svým kamarádům (v podstatě všechny ostatní případy). S přihlédnutím k tomu, v jakém profesním prostředí se žalovaný č. 1 pohyboval, nelze na tuto jeho činnost nahlížet jinak, než že si přivydělával půjčováním peněz gamblerům. Žalovaný č. 1 však měl i další vedlejší příjmy, např. jakýsi neoficiální zprostředkovatel nákupů aut z Německa, jednak třeba s ohledem na výši peněžních prostředků, které byly na jeho účtu v oběhu, mít za to, že žalovaný č. 1 byl dostatečně majetný na to, aby pozemky s původní chatou, zahradou koupil, chatu odstranil a postavil na pozemcích rodinný dům.

19. Nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného č. 1 lze zjistit, že shodou okolností jeden týden před tím, než podle kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2008 zaplatil prodávajícím kupní cenu pozemků a původní chaty ve výši 657 110 Kč, vybral dne 8. 10. 2008 ze svého účtu částku 700 000 Kč. Ve stejný den, kdy podle kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2010 koupil v hotovosti zahradu za kupní cenu ve výši 298 700 Kč, vybral žalovaný ze svého účtu částku 300 000 Kč. Dne 31. 5. 2010 vybral ze svého účtu částku 650 000 Kč, když zároveň podle seznamu zaplacených záloh na č. l. 209 31. 5. 2010 zaplatil [jméno FO] částku 750 000 Kč a dne 12. 4. 2011 vybral ze svého účtu částku 490 000 Kč, když zároveň podle [jméno FO] ručně dopsané poznámky k podrobnému vyúčtování k 6. 3. 2011 na č. l. 214 žalovaný č. 1 zaplatil 13. 4. 2011 částku 471 082 Kč.

20. Zejména u platby kupní ceny zahrady je dobře vidět, že žalovaný č. 1 tuto kupní cenu jednoduše musel zaplatit z peněz, které si stejného dne vybral s bagatelním rozdílem ze svého účtu. Časová a věcná souvislost je zde tak silná, že nepřipouští žádný jiný smysluplný závěr. Alternativou by totiž bylo jen to, že v den, kdy žalovaný vybral ze svého účtu 300 000 Kč, s těmito nějakým způsobem naložil, aby potom ve stejný den zaplatil 298 700 Kč penězi vytaženými z krabice v komoře v bytě [adresa], o nichž jeho manželka nevěděla.

21. Žalovaný č. 1 tak nemovitosti zcela určitě nakoupil z prostředků ve společném jmění manželů, tvrzení žalovaných je tudíž v této části vyvráceno. Pokud jde o demolici chaty a stavbu rodinného domu, nebylo v řízení prokázáno, že by je žalovaný č. 1 financoval z darů obdržených od žalovaného č. 2 a jeho manželky.

22. Z oznámení o užívání stavby na č. l. 210 – č. l. 213 a č. l. 223 plyne, že žalobkyně a žalovaný č. 1 začali novostavbu užívat nejpozději od 1. 11. 2013, i když ji patrně užívali již od října 2011 (viz fotografie od č. l. 274 po č. l. 276 a letecké snímky od č. l. 276 po č. l. 279 ve srovnání s fotografiemi od č. l. 205 po č. l. 208).

23. Dalšího dokazování nebylo potřeba, [tituly před jménem] [jméno FO] se jen k okolnostem týkajícím se jeho realitní činnosti, a že jednal s prodávajícími a se žalovaným č. 1 ohledně podmínek koupě shora uvedených nemovitostí za účasti žalobkyně (srovnej horní odstavec 3. str. podání žalovaných z 30. 3. 2023 na č. l. 71) a [jméno FO] mohl svědčit k okolnostem souvisejících se zbouráním budovy č. e. 1437 a následnou výstavbou budovy č. e. 1771, že se stavbou bylo započato na jaře roku 2010 a se stavbou pomáhali žalovaní (srovnej 4. odst. 3. str. zmíněného podání). Význam uvedených skutečností pro řízení je podružný, nadto mezi stranami v zásadě nesporný. Zmínění svědkové nebyli přímo účastni jednání o darovací smlouvě a nebyly ani při převzetí peněz. Ohledně těchto skutečností by mohli podat informace zprostředkované od žalovaného č. 1 a nějakým způsobem interpretované. Výslech žalobkyně nebyl potřebný, protože o skutečnostech, k nimž bylo prokázání v žalobě navrženo, nebylo mezi účastníky sporu. Ze stejných důvodů soud neprovedl důkazy přiložené k žalobě. Důkaz dotazem u Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] nebyl potřebný, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný č. 1 disponoval dostatečnými finančními zdroji ke koupi pozemků a stavbě rodinného domu. Zjištění o tom, že žalobkyně po nějakou dobu pobírala peněžitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek a v jaké výši by na tomto závěru nemohlo nic změnit. Z důkazů, které soud v odůvodnění rozsudku nezmínil, ale případně provedl, žádná skutková zjištění neučinil.

24. Po právní stránce soud vyšel z toho, že uzavřením manželství žalobkyně a žalovaného č. 1 vzniklo mezi nimi v souladu s § 136 odst. 2 obč. zák. společné jmění manželů, jehož součástí se podle § 143 odst. 1 písm. a) stala také budova a pozemky nabyté podle kupních smluv z dní 15. 10. 2008 a 7. 4. 2010. Nic nezáleží na tom, že kupní smlouvy uzavřel pouze žalovaný č. 1, a že pouze v jeho prospěch byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 2 zák. č. 265/1992 Sb.), neboť v souladu s uvedeným ustanovením postačuje, aby majetek nabyl i jen jeden z manželů za trvání manželství, což bylo splněno. Pokud jde o tvrzení žalovaných o splnění výjimky uvedené dále v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. spočívající v majetku nabytým jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví (v souzeném případě nabytého darem), bylo jejich tvrzení v části, v níž jde o nabytí původní budovy a pozemku vyvráceno. Pokud jde o demolici a stavbu rodinného domku, zůstalo v řízení neprokázáno, natož pak aby došlo k vyvrácení domněnky stanovené v § 144 obč. zák. Nemovitosti vyjmenované ve výroku pod bodem II proto správně patří do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného č. 1.

25. Darovací smlouva ze dne 28. 2. 2022 včetně ujednání o služebnosti doživotního bezplatného užívání ve výroku uvedených pozemků žalovaným č. 1 je neplatná pro porušení § 747 odst. 1 o. z., neboť žalovaný č. 1 touto darovací smlouvou bez souhlasu žalobkyně převedl vlastnické právo k nemovitostem, v nichž se nachází rodinná domácnost žalobkyně a žalovaného č. 1, jak ostatně žalovaní také připustili. Žalobkyně se relativní neplatnosti této smlouvy dovolala v souladu s § 747 odst. 2 o. z., a to vůči oběma smluvním stranám (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4002/2011, ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015 či ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018). Tato smlouva je však současně neplatná též podle § 714 odst. 1 věty první o. z., kdy darování rodinného domu s přilehlými pozemky a se zřízením služebnosti doživotního užívání nelze považovat za běžné a manželé by tudíž měli právně jednat společně nebo jeden manžel se souhlasem druhého, což v souzeném případě splněno nebylo a dovolání se neplatnosti této smlouvy žalobkyní lze podřadit též pod § 714 odst. 2 o. z. Uvedená smlouva je tedy neplatná jak co do bezúplatného převodu vlastnického práva, tak co do zřízení služebnosti užívacího práva.

26. K tomu, aby se žalobkyně mohla domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje § 80 o. s. ř. existenci naléhavého právního zájmu, kterým judikatura tradičně chápe jako hmotněprávní předpoklad žaloby, nikoli jako zvláštní procesní podmínku. Žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace, neboť s ohledem na to, že dané nemovitosti patří do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného č. 1 se převedení vlastnického práva a zřízení služebnosti smlouvou uzavřenou mezi žalovanými přímo dotýká její právní sféry.

27. Určovací žaloba je preventivním prostředkem právní ochrany, jejímž cílem je v první řadě vyloučit stav ohrožení, nebo porušení práva, či odstranit stav nejistoty v právním vztahu. Základním výkladovým hlediskem pro závěr o naléhavém právním zájmu je efektivnost požadovaného určení ve vztahu k ochraně ohroženého nebo porušeného práva či právního zájmu. Určovací žaloba je efektivní tehdy, když by rozhodnutí o ní vedlo ke konečnému vyřešení sporu mezi účastníky, vytvořilo pevný právní základ pro právní vztahy účastníků anebo odvrátilo budoucí spory mezi účastníky. Smyslem a účelem takto vykládaného naléhavého právního zájmu je zařadit určovací žaloby mezi krajní prostředky ochrany práva a zabránit množení soudních sporů mezi účastníky.

28. V souzeném případě je žalobkyní zvolený způsob právní ochrany prostřednictvím žaloby na určení, že dané nemovitosti patří do společného jmění manželů a služebnost zřízená darovací smlouvou není, efektivním prostředkem právní ochrany.

29. V souzeném případě žalobkyně nemá možnost úspěšně žalovat naplnění žalobkyní požadované určení, nemá povahu toliko předběžné otázky, která by neřešila celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu účastníků (jako by tomu bylo při určení neplatnosti darovací smlouvy). Naléhavý právní zájem žalobkyně je dán tím, že právní stav evidovaný v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným právním stavem. Nesprávnost evidence práv v katastru nemovitostí přitom vytváří pro žalobkyni zjevná právní rizika z hlediska dalších právních dispozic s nemovitostmi evidovaným vlastníkem, či z hlediska domněnek stanovených v § 980 odst. 2 o. z. a ochrany dobré víry případného dalšího nabyvatele. Nelze přitom uvažovat, že naléhavý právní zájem by nebyl dán jen proto, že otázku, co náleží či nenáleží do SJM lze řešit jako předběžnou v řízení o vypořádání společného jmění po rozvodu, neboť v souzeném případě žalobkyně a žalovaný č. 1 jsou doposud manželé a k rozvodu či zániku jejich společného jmění manželů jiným způsobem nemusí nutně dojít.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 8 160 000 Kč (8 125 000 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu + 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu), čemuž podle § 7 bod 6 AT odpovídá odměna ve výši 40 940 Kč za jeden úkon. Advokát žalobkyně provedl v řízení tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, výzva a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání ve dnech 1. 3. 2023, 17. 5. 2023, které přesáhlo šest hodin, 31. 7. 2023, které přesáhlo 2 hodiny, 4. 9. 2023, které přesáhlo dvě hodiny, 2. 10. 2023 a 24. 1. 2024 podle § 11 odst. 1, písm. g) AT. Dohromady se jedná o 14 úkonů právní služby v celé sazbě mimosmluvní odměny advokáta. Odměna právního zástupce žalobkyně proto činí 576 160 Kč (14 x 40 940 Kč). Dále právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů k 14 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 300 Kč, tj. 4 200 Kč (14 x 300 Kč). Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 573 160 Kč a režijního paušálu ve výši 4 200 Kč, což při sazbě DPH ve výši 21 % činí 121 245,60 Kč ((573 160 Kč + 4 200 Kč) x 0,21). Celková náhrada nákladů řízení proto činí 703 605,60 Kč (5 000 Kč + 573 160 Kč + 4 200 Kč + 121 245,60 Kč).

31. Žalovaní jsou nerozluční společníci v rozepři, a proto jsou k náhradě nákladů řízení povinni společně a nerozdílně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Zaplatit náhradu nákladů řízení jsou povinni k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení