34 C 183/2019-394

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], zastoupené [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou v [obec], [ulice a číslo], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], zastoupenému [titul] [jméno] [příjmení], advokátem v [adresa], o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazují žalobkyni: -) osobní automobil tov. zn. Fiat Bravo, [registrační značka], [VIN kód] -) práva a povinnosti spojené s bankovním účtem č. [bankovní účet] vedeným u [právnická osoba] -) práva a povinnosti spojené s bankovním účtem č. [bankovní účet] vedeným u [právnická osoba]

II. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazují žalovanému: -) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., vše zapsáno u [Katastrální úřad], [Katastrální pracoviště] -) televizor značky LG model [číslo] -) konferenční stolek dřevěný masiv odstín olše -) sedací souprava 3+1 zelené barvy s hnědým prošitím -) mrazák zn. Zanussi zn. [anonymizováno] -) mrazák zn. Liebherr zn. [anonymizováno] -) pračka LG Direct Drive typ [anonymizováno] -) manželské postele s nočními stolky a komodou barvy olše -) práva a povinnosti spojené s bankovním účtem č. [bankovní účet] vedeným u [právnická osoba] -) práva a povinnosti spojené s bankovním účtem [číslo] vedeným u [právnická osoba]

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 4.494.946,32 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 300.690 Kč, to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 6.794 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného. V žalobě uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26.4.2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 28.5.2019. Společné jmění manželů bylo za trvání manželství modifikováno notářským zápisem ze dne [datum], [spisová značka], tak, že došlo k rozšíření o nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], konkrétně pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova bez č.p./č.e. (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobkyně navrhuje k vypořádání předmětných nemovitostí, jejichž cena je dle tvrzení žalobkyně 8.200.000 Kč. Nemovitosti navrhla přikázat do vlastnictví žalovaného, který je nadále po rozvodu manželství užívá. Žalobkyně byla nucena se z nemovitosti vystěhovat dne 15.4.2019, jelikož žalovaný požadoval vůči žalobkyni placení 2/3 veškerých nákladů spojených s bydlením, tedy za žalobkyni a společného nezletilého syna. Žalobkyně navrhla žalovanému vypořádání dohodou tak, že by žalobkyni uhradil částku 3.500.000 Kč, čímž by byli účastníci vyrovnání, avšak žalovaný s tímto nesouhlasil. Dále učinila žalobkyně předmětem vypořádání finanční prostředky na účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], a u [právnická osoba], a rovněž zůstatky na bankovních účtech žalobkyně vedené u [právnická osoba], a [právnická osoba] Z movitých věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů učinila žalobkyně předmětem vypořádání, televizor značky LG model [číslo] v ceně 5.000 Kč, konferenční stolek dřevěný masiv odstín olše a sedací soupravu 3+1 zelené barvy s hnědým prošitím v ceně 10.000 Kč, mrazák zn. Zanussi zn. HTK95AA v ceně 5.000 Kč, mrazák zn. Liebherr zn. HTK70AA v ceně 2.500 Kč, pračku LG Direct Drive typ [anonymizováno] v ceně 5.000 Kč a manželské postele s nočními stolky a komodou barvy olše v ceně 8.000 Kč. Ohledně zůstatků na účtech navrhla vypořádání jednou polovinou zůstatku ke dni rozvodu manželství v případě každého z účtu, v případě movitých věcí navrhla jejich přikázání žalovanému, který je jako vybavení domu užívá. Do vlastnictví žalobkyně bylo navrženo přikázání osobního automobilu tov. zn. Fiat Bravo, [registrační značka], [VIN kód], v ceně 100.000 Kč. Žalovaný ve vyjádření k žalobnímu návrhu uvedl, že důvodem pro rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti byla„ láska žalovaného k žalobkyni a neochvějná víra v celoživotní partnerství s žalobkyní“. Žalovaný souhlasil s přikázáním předmětných nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví, avšak rozporoval cenu zjištěnou znaleckým posudkem ve výši 8.200.000 Kč. Dále žalovaný obsáhle rekapituloval průběh jednání s žalobkyní ohledně dohody na ceně předmětných nemovitostí a různých návrhů žalovaného na způsob a výši vypořádání s žalobkyni, tedy skutečnosti bez významu pro rozhodnutí soudu. Dle názoru žalovaného byla ve znaleckém posudku [titul] [jméno znalce], ze kterého vychází při stanovení ceny žalobkyně, použita nesprávná oceňovací metoda. Sám žalovaný si nechal zpracovat znalecký posudek [titul] [jméno znalce], ze kterého vyplývá cena předmětných nemovitosti 6.300.000 Kč. Žalovaný souhlasil s výčtem movitých věcí uvedených žalobkyní včetně žalobkyní uvedených aktuálních zůstatkových cen. Podáním ze dne 15.11.2019 žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně důvodů rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti tak, že tvrzení žalovaného o důvodu rozšíření označila za nepravdivé. Dle tvrzení žalobkyně došlo současně s rozšířením předmětu společného jmění manželů k prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a z výtěžku byla zakoupena bytová jednotka pro matku žalovaného. V návaznosti na tyto skutečnosti došlo k rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti. Žalobkyně dále obsáhle reagovala na žalovaným tvrzený obsah jednání účastníků o způsobu vypořádání před podáním žalobního návrhu a vyjádřila se k dalším věcem, které mohly být učiněny předmětem vypořádání, avšak žalobkyně je k vypořádání nenavrhla, tedy ohledně skutečností bez relevance pro rozhodnutí soudu. S ohledem na zjištěnou minimální výši zůstatků na účtech žalovaného ke dni rozvodu manželství žalobkyně navrhla vypořádat společné finanční prostředky, se kterými žalovaný bez jejího souhlasu nakládal, jelikož čistý měsíční příjem žalovaného představoval částku 1.700 – 1.800 Euro. Žalovaný v reakci na doplnění tvrzení žalobkyní uvedl, že finanční prostředky nikdy neponechával na účtu. Částku 400 Euro měsíčně si ponechával na ubytování a pohonné hmoty, další částku 1.200 Euro měsíčně rozměnil na koruny. Takto získaná částka ve výši 30.000 Kč měsíčně byla žalovaným použita tak, že každý měsíc předal žalobkyni v hotovosti 20.000 Kč na vedení domácnosti, a to až do dubna 2019, tj. do rozvodu manželství. Následně poté, co byl žalovaný soudem vyzván k prokázání tohoto tvrzení, změnil žalovaný tvrzení tak, že částka 400 Euro měsíčně byla pouze na ubytování, dále hradil 100 Euro na dopravu a 50 – 100 Euro za večeře a jídlo. Se zbývajícími prostředky naložil tak, že žalobkyni dával měsíčně částku 20.000 Kč a částku 10.000 Kč měsíčně hradil na výdaje spojené s domem a na provoz domu. Žalobkyně označila uvedená tvrzení žalovaného za nepravdivá. Pokud by totiž dával skutečně žalobkyni uvedenou částku, pak by se nemusela z předmětného domu stěhovat z důvodu požadavku žalovaného na hrazení 2/3 nákladů na dům a inkasa. Při jednání soudu dne 29.1.2020 žalobkyně navrhla žalovanému dohodu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak, že by žalovaný vyplatil žalobkyni částku 3.500.000 Kč do 6 měsíců a částku 500.000 Kč do 1 roku. Žalovaný návrh na vyřešení sporu dohodou odmítl. Podáním ze dne 23.11.2020 žalovaný navrhl vypořádání vnosů z jeho výlučného majetku na majetek náležející do nevypořádaného společného jmění manželů, konkrétně částky v celkové výši 3.633.128,20 Kč vynaložené v období od 2.6.1997 do 28.4.2000, tedy před uzavřením manželství, na stavbu předmětného domu. Podáním ze dne 1.12.2020 žalovaný změnil tento svůj požadavek tak, že již nepožadoval zohlednění jím tvrzených vnosů, ale přihlédnutí k rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti v rámci disparity podílů žalobkyně a žalovaného na majetku náležejícího do nevypořádaného společného jmění manželů. Dle tvrzení žalovaného to byl právě žalovaný, který se zasloužil o vybudování společného majetku a jeho údržbu. Žalovaný ze svého výdělku živil syna z prvního manželství, společného syna účastníků řízení a rovněž žalovanou, která nebyla zaměstnána. Návrh na disparitu žalovaný doplnil podáním ze dne 19.2.2021 odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2016, sp. zn. 22 Cdo 5577/2015, s tím, že v posuzované věci by měl být dle názoru žalovaného dán podíl účastníků na majetku náležejícímu do zaniklého společného jmění manželů v poměru 75:25 ve prospěch žalovaného. Žalovaný zopakoval, že se dle svého názoru mimořádně zasloužil o nabytí společného majetku. Žalovaný uvedl rovněž tvrzení ke svým možnostem vyplacení vypořádacího podílu s tím, že má zajištěn úvěr 1.000.000 Kč, zápůjčku 2.200.000 Kč a dále možnost rozšíření úvěrového rámce o dalších 40.000 Euro. Žalovaný doplnil informace ohledně svých měsíčních příjmů tak, že v prosinci 2018 činil jeho čistý příjem 2.020,12 Euro, v lednu 2019 částku 1.933,30 Euro, v únoru 2019 částku 2.097,59 Euro, v březnu 2018 částku 1.892,63 Euro a v dubnu 2018 částku 1.889,62 Euro. Z těchto částek žalovaný následně dovozoval svůj průměrný měsíční příjem v částce 50.471,15 Kč. Dále žalovaný opětovně změnil svá skutková tvrzení ohledně částek hrazených údajně žalobkyni, když uvedl, že hradil žalobkyni částku 12.000 Kč měsíčně hotovostně, převodem z účtu výživné ve výši 9.000 Kč a jednou ročně školné ve výši 5.000 Kč. Při jednání soudu dne 23.11.2020 žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení ohledně výše částky, která se nacházela na účtu žalovaného a se kterou žalovaný naložil bez jejího souhlasu tak, že si ji ponechal pro sebe. Dle tvrzení žalobkyně se jednalo o částku 400.000 Kč, která měla původ v příjmech žalovaného z pracovní činnosti vykonávané v Rakousku. Dle tvrzení samotného žalovaného byly jeho měsíční výdaje 25.000 Kč, tudíž si v období od ledna 2018 do konce května 2019 ponechával dalších 30.000 Kč ze svého příjmu. Při jednání soudu dne 24.2.2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení ve vztahu k okolnostem rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti. Žalobkyně vlastnila nemovitost na pozemku parc. [číslo] v [obec] – [část obce], kterou prodala přibližně za částku 750.000 Kč již v roce 2000 nebo 2001. Částka 583.000 Kč pak byla žalobkyní poskytnuta ve prospěch matky žalovaného a zbytek investován do předmětných nemovitostí. Dále žalobkyně obdržela od svého dědy darem částku 250.000 Kč, což však již nelze dokázat. Mezi účastníky řízení existovala dohoda, že žalobkyně se vzdá práva na výstavbu bytu ve prospěch matky žalovaného a právě za to bude společné jmění manželů rozšířeno o předmětné nemovitosti. Žalovaný v reakci na tvrzení žalobkyně uvedl, že při výstavbě domu předpokládal, že bude pro něj a jeho matku. Ačkoliv je dům velký, je koncipovaný jako jedna bytová jednotka. Když žalovaný potkal žalobkyni, bylo třeba situaci řešit. O prodeji domu v [obec] žalovaný ví a skutečně část finančních prostředků z prodeje byla poskytnuta na bydlení jeho matky. Matka žalovaného hradila ze svých zdrojů 119.000 Kč, celkem se hradila částka 540.000 Kč představující 2/3 ceny bytu. Matka žalovaného má k bytu právo odkupu od obce a nadále jej užívá. Žalovaný uvedl, že nemůže popřít, že by se z dalších finančních prostředků žalobkyně kupovalo například vybavení domu. Po provedeném dokazování byla učiněna soudem následující skutková zjištění. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26.4.2019, č.j. [číslo jednací] (č.l. 40-41 spisu), bylo rozvedeno manželství žalobkyně a žalovaného uzavřené dne [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne 28.5.2019. Dle odůvodnění rozsudku žalobkyně a žalovaný ukončili v květnu roku 2017 vedení společné domácnosti. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18.6.2018, č.j. [spisová značka], [číslo jednací] (č.l. 76-77 spisu) bylo rozhodnuto ve věci úpravy poměrů k tehdy nezletilému synovi účastníků pro dobu před a po rozvodu manželství účastníků. Dle obsahu odůvodnění rozsudku žalovaný od května 2017 přispíval žalobkyni měsíčně částkou 12.000 Kč, která představovala výživné na syna 2.000 Kč, výživné žalobkyni 2.000 Kč, příspěvek na stravu žalovaného 2.000 Kč, částku 4.000 Kč na inkaso a částku 2.000 Kč na ostatní mimořádné potřeby. Dále od 1.1.2018 hradil měsíčně žalobkyni částku 1.000 Kč představující přídavky na syna pobírané žalovaným v Rakousku. Příjem žalovaného činil měsíčně 1.700 - 1.800 Euro z výdělečné činnosti, dále pobíral přídavek na dítě ve výši 138 Euro měsíčně. Výdaje žalovaného tvořily měsíčně částku 250 Euro za bydlení v Rakousku a 150 Euro za cestové. Stravu měl zajištěnu u zaměstnavatele, dokupoval si sám ovoce a mléčné výrobky. Dle výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 7 spisu) tvoří předmětné nemovitosti součást zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného. Z obsahu znaleckého posudku [titul] [jméno znalce] ze dne 13.5.2019 vyplývá, že znalec stanovil cenu předmětných nemovitostí v částce 8.200.000 Kč. Posudek neobsahuje doložku ve smyslu ustanovení § 127a občanského soudního řádu, v řízení byl proto k důkazu proveden pouze jako soukromá listina, nikoliv znalecký posudek znalce ustanoveného soudem. Dle potvrzení ze dne 1.5.2019 (č.l. 37 spisu) učinil uvedeného dne znalec prohlídku předmětných nemovitostí. Pro stanovení tržní ceny předmětných nemovitostí v soudním řízení není tato listina dostatečná. Dle odborného posudku [titul] [jméno znalce] [číslo znaleckého posudku] ze dne 6.4.2018 (příloha 1) spisu) je cena předmětných nemovitosti ke dni 11.3.2018 6.300.000 Kč. Uvedená listina neobsahuje žádnou znaleckou doložku a rovněž neobsahuje doložku znalce ve smyslu ustanovení § 127a občanského soudního řádu, není proto v řízení použitelná jako znalecký posudek, ale pouze jako soukromá listina. Pro stanovení tržní ceny předmětných nemovitostí v soudním řízení není tato listina dostatečná. Analýza tržní ceny (č.l. 81-82) uvádí předpokládanou tržní cenu předmětných nemovitostí ke dni 6.8.2018 v rozmezí 8.500.000 Kč, minimálně však 7.000.000 Kč. Analýza není znaleckým posudkem, jedná se pouze o stručně vyjádřený názor pracovníka realitní kanceláře. Pro stanovení tržní ceny předmětných nemovitostí v soudním řízení není tato listina dostatečná. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne 9.6.2020 zpracovaným soudem ustanoveným znalcem [celé jméno znalce] (č.l. 107-136 spisu) byla stanovena cena předmětných nemovitostí v částce 8.400.000 Kč, následně znalec při jednání dne 24.2.2021 provedl aktualizaci této ceny s přihlédnutím k aktuálním podmínkám trhu a stavu nemovitosti na částku 8.800.000 Kč. Znalec se obsáhle vypořádal se závěry posudků [titul] [jméno znalce] a [titul] [jméno znalce]. Znalecký posudek [titul] [jméno znalce] znalec hodnotil jako odpovídající co do použitých metod i srovnávaného vzorku nemovitostí. Cenu stanovenou tímto znalcem v částce 8.200.000 Kč v březnu 2018 hodnotil jako v místě a čase reálnou. K ocenění [titul] [jméno znalce] znalec uvedl, že podlahová plocha předmětného domu byla [titul] [jméno znalce] výrazně upravována nesprávným použitím koeficientů. Za diskutabilní považoval znalec rovněž výběr srovnávaných nemovitostí, u kterých navíc znalec redukci koeficienty ve vztahu k podlahové ploše vůbec neprováděl. Velikost porovnávaných domů je dle závěrů znalce v ocenění [titul] [jméno znalce] různá, ale vliv pozemku do zjištěné ceny promítnut není. Zjištěná cena 6.300.000 Kč je v případě předmětných nemovitostí podhodnocená. K námitkám žalovaného ohledně údajného nadhodnocení cen nemovitostí s odvoláním na závěry ČNB ze dne 26.11.2020 znalec uvedl, že skutečně souhlasí s jistým nadhodnocením aktuálních cen nemovitostí, dle názoru znalce až o 20 %. Nicméně toto případné nadhodnocení nemá na určení obvyklé tržní ceny předmětných nemovitostí žádný vliv. Znalec totiž při ocenění neurčuje, zda zjištěné ceny odpovídají potřebám trhu či nikoliv, ale pouze to, z jakou cenu lze nemovitosti reálně prodat. Ke zpomalení růstu cen navíc nedochází, dle názoru znalce právě naopak. Z emailové komunikace zástupců účastníků (č.l. 27 – 36 spisu) vyplývá, že byla vedena obsáhlá komunikace ohledně vypořádání společného jmění manželů, užívání předmětných nemovitostí a názorů účastníků a jejich zástupců ohledně ceny předmětných nemovitostí a výše vypořádacího podílu, který by měl být žalobkyni vyplacen. Obsah těchto emailových zpráv a jednání však není pro rozhodnutí soudu významný. Dopisem ze dne 29.1.2019 vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného ke zpřístupnění garáže rodinného domu. Na tuto výzvu reagoval zástupce žalovaného dopisem ze dne 1.2.0219, ve které sdělil, že žalovaný (dle názoru zástupce oprávněně) požadoval po žalobkyni, aby se větší měrou podílela na nákladech na provoz nemovitosti, včetně příspěvku na spotřebu elektřiny a vody, neboť žalobkyně se synem nemovitost užívá ve větším rozsahu než žalovaný. Z emailové komunikace zástupců účastníků (č.l. 355-359 spisu) vyplývá, že zástupci opětovně komunikovali ohledně možnosti dohody na vypořádání účastníků řízení, avšak neúspěšně. Dle nabídky odkupu (č.l. 360-361 spisu) nabídla realitní společnost žalobkyni poskytnutí částky 4.200.000 Kč za účelem možného vyplacení podílu žalovaného, pokud by předmětné nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobkyni. Dle smlouvy o půjčce na zajištění výstavby ze dne 10.7.2000 mezi žalobkyní a Obcí [obec] měla obec poskytnout žalobkyni půjčku v souvislosti s realizací výstavby obytného domu s byty, dodatkem [číslo] ze dne [datum] (č.l. 368 spisu) bylo dohodnuto podnájemní právo pro matku žalovaného. Dle obsahu čestného prohlášení ze dne 20.7.2001 žalobkyně odstoupila od smlouvy o půjčce na zajištění výstavby bytu a přenechala práva a povinnosti matce žalovaného. Smlouva o úpravě vzájemných vztahů (č.l. 362-363 spisu) měla dokládat tvrzení žalobkyně ohledně dohody na investici částky 583.000 Kč za účelem financování bydlení pro matku žalovaného v roce 2000, avšak tato smlouva není podepsána. Z notářského zápisu č. [spisová značka] ze dne 1.9.1998 (č.l. 369-370 spisu) vyplývá uzavření darovací smlouvy mezi žalobkyní jako obdarovanou a [jméno] [příjmení] jako dárcem, kdy předmětem daru byl pozemek parc. [číslo] s domem [adresa] v obci [obec] – [část obce] a [část obce]. Z kopií příkazů k úhradě (č.l. 364 spisu) soud pro jejich nečitelnost neučinil žádná skutková zjištění. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], za období od 1.5.2018 do 31.5.2019 (č.l. 54-57 spisu) vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 99.342,99 Kč a konečný zůstatek 103.895,61 Kč, ke dni 28.5.2019 představoval zůstatek na účtu 97.742,99 Kč (tj. po zohlednění jednotlivých plateb provedených po právní moci rozsudku o rozvodu). Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] (č.l. 58 spisu) vyplývá, že zůstatek ke dni rozvodu manželství představoval 17.328,04 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] (č.l. 83 spisu) činil zůstatek na účtu ke dni rozvodu manželství 2.543,45 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] (č.l. 84-85 spisu) činil zůstatek na účtu ke dni 9.5.2019 34,87 Euro. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1.4.2018 do 31.5.2019 (č.l. 281-304 spisu) vyplývá, že žalobkyně posílala v březnu 2019 a dubnu 2019 žalovanému částku 3.080 Kč s poznámkou 2/3 za inkaso – 1/3 za internet, v ostatních měsících zaslala žalovanému částku 2.095 Kč s poznámkou za inkaso – za internet. Žalovaný zasílal žalobkyni částky s označením inkaso 1/3 Leden Únor 2019, vrácení inkasa, inkaso 1/3 v období února 2019 a března 2019. Z uvedeného je patrné, že platby mezi manžely vztahující se k nákladům na služby spojené s užíváním domu probíhaly pravidelně prostřednictvím bankovních účtů, nikoliv v hotovosti, jak tvrdil žalovaný. Dle technického průkazu vozidla (č.l. 60-62 spisu) je předmětné vozidlo evidováno na jméno žalobkyně. Smlouva o smlouvě budoucí ze dne 23.2.2021 (č.l. 372-374 spisu) ve spojení s výpisem z účtu (č.l. 349 spisu) dokládá zajištění finančních prostředků ve výši 2.000.000 Kč ve prospěch žalovaného za účelem vyplacení podílu žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů. Dle potvrzení banky (č.l. 350-351 spisu) má žalovaný zajištěn úvěr ve výši 40.000 Euro. Z výplatní pásky žalovaného za období srpna 2017 bylo zjištěno, že příjem žalovaného ze zaměstnání v Rakousku představoval částku 2.369,35 Kč čistého (3.631,50 Euro hrubého). Žalovaný v rámci účastnické výpovědi uvedl, že dával žalobkyni až do rozvodu manželství částku 20.000 Kč měsíčně v hotovosti na domácnost a inkaso a další částku 10.000 Kč měsíčně hradil v souvislosti s domem, dle vyjádření žalovaného„ například na trávu nebo nějaké opravy“. Žádné finanční rezervy nikdy neměl. Žalovaný nebyl schopen soudu vysvětlit rozpor obsahu jeho výpovědi a shora uvedeného rozvodového rozsudku, dle kterého nevedl společnou domácnost s žalobkyní již od roku 2017. Žalovaný připustil, že skutečně požadoval po žalobkyni úhradu 2/3 nákladů, když to však odmítla, nadále jí hradil 20.000 Kč měsíčně. Žalovaný nebyl rovněž schopen vysvětlit rozpor jeho výpovědi s obsahem shora uvedeného rozsudku v opatrovnickém řízení ve věci nezletilého syna, ze kterého vyplývá, že měsíčně hradil žalobkyni částku 12.000 Kč od května 2017, ve které je zahrnuto výživné na nezletilého 2.000 Kč, výživné na žalobkyni 2.000 Kč, částka 2.000 Kč na stravu žalovaného, částka 4.000 Kč na inkaso a částka 2.000 Kč na mimořádné potřeby. Finanční prostředky údajně dával manželce v hotovosti proto, že pošta je v místě bydliště žalovaného otevřená do 17:00 hodiny a žalovaný byl přes týden pryč. K výstavbě domu žalovaný uvedl, že dům stavěl před uzavřením manželství. K rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti došlo po uzavření manželství s žalovanou v roce 2001. Důvod spočíval dle žalovaného v tom, že pokud by se žalovanému„ něco stalo, aby je z domu nikdo nevyhazoval“. Dále žalovaný vypověděl, že si není vědom skutečnosti, že by mu žalobkyně někdy hradila na účet nějaké částky v souvislosti s náklady na společné bydlení. V době kdy bylo rozhodnuto o ve věci péče o nezletilého syna, požadoval po žalobkyni úhradu 2/3 nákladů. Výživné na nezletilého syna hradil žalovaný v částce 9.000 Kč měsíčně tak, že vybral finanční prostředky v Eurech a vložil je na český účet v korunách. Z toho potom výživné hradil. Částku výživného hradil s příjmů z pracovní činnosti v Rakousku. Pokud byl žalovaný dotazován na to, jak mohl hradit dalších 9.000 Kč, když předtím popsal nakládání s finančními prostředky tak, že mu měsíčně nic nezbývalo, změnil žalovaný opětovně své vyjádření v tom směru, že„ ve skutečnosti jeho mzda nebyla stále stejná, mohlo to výt navíc 100 Euro, 200 Euro nebo 300 Euro podle přesčasů.“ Účastnickou výpověď žalovaného ve vztahu k hospodaření s žalobkyní, nakládání s finančními prostředky a údajnému předávání částky 20.000 Kč měsíčně žalobkyni až do doby rozvodu manželství hodnotí soud jako nepravdivou a účelovou. Obsah výpovědi je v rozporu s čtenými listinnými důkazy, konkrétně s obsahem rozsudku ve věci rozvodu manželství ohledně doby vedení společné domácnosti a obsahem rozsudku ve věci péče o nezletilého syna ve vztahu k uváděným částkám, které měl žalovaný hradit žalobkyni. Dle názoru soudu nedává smysl, když žalovaný na jedné straně uvádí, že finanční prostředky ve výši 20.000 Kč dával žalobkyni hotově až do rozvodu manželství, nicméně sám po žalobkyni požadoval úhradu 2/3 nákladů na bydlení a inkaso. Za situace, kdy toto žalobkyně odmítla, jí však údajně má nadále částku 20.000 Kč měsíčně předávat. V případě žalovaného jsou rozporné také jednotlivé částky, které žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvádí. Pokud byl žalovaný soudem dotázán například na nesrovnalost ve vztahu k výživnému ve výši 9.000 Kč a původu prostředků, ze kterých bylo výživné hrazeno, přichází žalovaný s další smyšlenou variantou, jak tedy jeho hospodaření mělo probíhat. Tato svoje vyjádření žalovaný mění prakticky vždy v okamžiku, když je upozorněn na skutečnost, že početně jím uváděné údaje nesouhlasí s výší jeho měsíčního příjmu a jím uváděným způsobem nakládání s finančními prostředky. Jako nevěrohodnou a nepravdivou hodnotí soud účastnickou výpověď žalovaného i ve vztahu k důvodům, pro které údajně mělo dojít k rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti, když z provedeného dokazování vyplývá, že k tomuto došlo právě v návaznosti na prodej domu ve vlastnictví žalobkyně a financování bydlení matky žalovaného z takto žalobkyní získaných finančních prostředků. Žalobkyně vypověděla, že finanční prostředky od žalovaného dostávala v období od května 2017 do dubna 2018 v částce 12.000 Kč tak, jak je uvedeno v rozsudku z opatrovnického řízení. Žalovaný si dále ponechával přídavek na dítě ve výši 3.600 Kč vyplácený v Rakousku. Od února 2019 hradila žalobkyně polovinu inkasa a veškeré své náklady, v té době už jí žalovaný nepřispíval nic. Žalovaný si hradil své výdaje a staral se o sebe. Od dubna 2018 posílala žalobkyně žalovanému částku na inkaso za sebe a syna. Tvrzení žalovaného, že by jí předával až do rozvodu manželství měsíčně částku 20.000 Kč v hotovosti, označila žalobkyně za nepravdivé. Žalovaný hradil od února 2019 pouze výživné v částce 9.000 Kč měsíčně. Výdělek žalovaného představoval měsíčně 50.000 Kč až 60.000 Kč. Žalovaný uhradil měsíčně 10.000 Kč na ubytování a 2.500 Kč za naftu. Dále částku 12.000 Kč dával žalobkyni. Stále mu tak zbývala částka 30.000 Kč, měsíčně, kterou nemohl utratit za věci jako osivo nebo náklady na dům, když žádné investice do doby vypořádání společného jmění manželů již provádět nechtěl. Žalovaný s finančními prostředky hospodařil sám, na souhlas žalobkyně se nikdy neptal. Žalobkyně bydlí od odstěhování ze společného bydliště v pronajatém bytě, za což již uhradila přibližně částku 200.000 Kč. K důvodům pro rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti žalobkyně uvedla, že byla vlastníkem rodinného domu v [obec]. Tento dům prodala a z peněz získaných prodejem byl financován byt pro matku žalovaného. Proto následně došlo k rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti. Účastnickou výpověď žalobkyně soud hodnotil jako věrohodnou, odpovídající ostatním provedeným důkazům. Jako nadbytečný soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výpisem z účtu žalovaného za období od ledna 2018 do května 2019, neboť dle názoru soudu byla tvrzení ohledně výše příjmů žalovaného a ponechávání společných finančních prostředků žalovaným dostatečně prokázána. Jako nadbytečný soud neprováděl výslech matky žalovaného, kterým mělo být prokázáno tvrzení, že matka žalovaného hradila na předmětný byt částku 119.000 Kč, tak, že ji poslala žalobkyni a ta jí pak částku 100.000 Kč poslala zpět. Dle názoru soudu je nesporné, že žalobkyně hradila za účelem zajištění bydlení pro matku žalovaného částku v řádu statisíců korun v roce 2000 nebo 2001. Pro posouzení odlišných tvrzení účastníků ohledně okolností a důvodů pro rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti (tj. zda k rozšíření došlo v návaznosti na prodej domu žalobkyní a zajištění bytové potřeby matce žalovaného, jak tvrdí žalobkyně, nebo pouze z lásky bez dalšího jak tvrdí žalovaný) není podstatné přesné vyčíslení této částky. Jako nadbytečné soud neprováděl k důkazu žalovaným předložené„ listiny o investicích do SJM“, představující svazek faktur, dokladů a dalších listin vztahujících se k výstavbě předmětného domu (včetně duplicitně zaslaných listin na č.l. 180 – 280 spisu), a znaleckým posudkem k ocenění údajných vnosů žalovaného ze stejného důvodu. Žalovaným vynaložené náklady na stavbu domu před uzavřením manželství nepředstavují vnos do společného jmění manželů a není tak možné tyto náklady v řízení vypořádávat. Pokud soud (viz odůvodnění dále) neshledal důvod pro tzv. disparitu podílů žalobkyně a žalovaného na zaniklém společném jmění manželů, není třeba přesně prokazovat jednotlivé částky hrazené žalovaným před uzavřením manželství na výstavbu domu. Dle názoru soudu není sporné, že ke stavbě domu došlo žalovaným již před uzavřením manželství, a hodnota předmětných nemovitostí je rovněž patrná ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem. Dostatečně pro rozhodnutí ve věci byly zjištěny rovněž příjmy žalovaného z výdělečné činnosti, nebylo tedy dle názoru soudu třeba k důkazu provádět jednotlivé výplatní pásky (č.l. 311-315 spisu) opět vybrané nekompletně za částečná období tak, aby byla odůvodněna opakovaně měněná tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů), kurzovní lístek ČNB (č.l. 316-317) a SMS korespondenci účastníků řízení, vztahující se k formuláři přídavku na dítě (č.l. 330-332 spisu). Tvrzení ohledně přídavku nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní, neboť finanční prostředky z tohoto přídavku nebyly učiněny předmětem vypořádání. Soud k důkazu neprováděl žalovaným předloženou„ tiskovou konferenci ČNB k výsledkům podzimního jednání o otázkách finanční stability ze dne 26.11.2020 v PDF formátu“ a„ záznamem z pořadu Studio ČT24 ze dne 26.11.2020 – webové stránky ČNB“ (č.l. 318-329 spisu), když se nejedná o důkazy k prokázání konkrétních skutkových tvrzení žalovaného rozhodných pro posouzení věci, ale pouze o námitky vůči znaleckému posudku, se kterými se znalec v rámci výslechu dostatečně a přesvědčivě vypořádal. Zástupce žalovaného navíc při jednání soudu dne 24.2.2021 výslovně uvedl, že na provedení důkazu těmito listinami již netrvá, jelikož nadále není žalovaným požadováno vypořádání vnosů, ale zohlednění tvrzené disparity. Dle ustanovení § 709 odst. 1 občanského zákoníku součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství. Dle ustanovení § 710 občanského zákoníku součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ zákon č. 40/1964 Sb.“) tvoří součást společného jmění manželů závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dle ustanovení § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání pravidla, kdy podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost a přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o rozsahu společného jmění manželů ani o tom, komu z manželů by měly být přikázány nemovitosti, jednotlivé movité věci i práva a povinnosti k bankovním účtům. Spornou byla hodnota předmětných nemovitostí, výše zůstatků na účtech a výše vypořádacího podílu, který by měl žalovaný žalobkyni uhradit. V případě přikázání jednotlivých částí předmětu řízení soud vycházel ze shody účastníků, komu z nich by měl být jednotlivé hodnoty náležející do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů přikázány. Žalobkyni proto byly přikázány do vlastnictví motorové vozidlo a práva a povinnosti k účtům vedeným na její jméno (výrok I.). Žalovanému byly přikázány předmětné nemovitosti, movité věci tvořící vybavení domu a práva a povinnosti k účtům vedeným na jméno žalovaného (výrok II.). Při vyčíslení vypořádacího podílu, který byl žalovanému uložen k uhrazení žalobkyni, vycházel soud ze zjištěných hodnot jednotlivých položek navržených k vypořádání. V případě movitých věcí tvořících vybavení domu učinili účastníci řízení nespornými jejich ceny, celkem v částce 35.500 Kč. Nespornou byla rovněž učiněna cena motorového vozidla v částce 100.000 Kč. Výše zůstatků na jednotlivých účtech ke dni rozvodu manželství vyplývá z výpisů z účtů, tj. v případě účtů vedených na jméno žalobkyně v částkách 97.742,99 Kč a 17.328,04 Kč, v případě účtů vedených na jméno žalovaného v částkách 2.543,45 Kč a 920,22 Kč (34,87 Euro). Ohledně ceny předmětných nemovitostí vycházel soud z ceny zjištěné soudem ustanoveným znalcem po provedení její aktualizace při jednání soudu dne 24.2.2021 v částce 8.800.000 Kč. Dle názoru soudu bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaný si ponechával v období od ledna 2018 do května 2019, tedy po dobu 17 měsíců veškeré částky z příjmů z jeho pracovní činnosti, tedy částky, které náležely do společného jmění manželů. Pokud žalovaný uváděl a opakovaně měnil svá tvrzení ohledně způsobu, jakým měl nakládat měsíčně s částkou 30.000 Kč, která mu zbývala po úhradě nákladů na cestu do zaměstnání, ubytování a dalších výdajů, uvádí soud následující. Tvrzení žalovaného o tom, že by měl žalobkyni až do rozvodu manželství předávat v hotovosti měsíčně částku 20.000 Kč a další částku 10.000 Kč měsíčně na údržbu domu, považuje soud za nepravdivé. Tvrzení žalovaného i jeho účastnická výpověď je v rozporu s dalšími provedenými důkazy, zejména rozsudky soudu v rozvodovém a opatrovnickém řízení, dále s obsahem výpisů z účtu žalobkyně a účastnickou výpovědí žalobkyně, kterou soud hodnotí jako věrohodnou a konzistentní. Z výpisů z účtu je patrné, že částky směřující k úhradě inkasa a internetu byly mezi účastníky realizovány prostřednictvím bankovních převodů, nikoliv v hotovosti, jak tvrdil žalovaný. Smysl nedává ani vysvětlení žalovaného, že údajně částku 20.000 Kč žalobkyni předával proto, že pobočka pošty měla otevřeno jen do 17:00 hodin. Závěr, že žalovaný předával žalobkyni pouze částku 12.000 Kč, obsahující jak výživné na syna, tak i žalobkyni, stravu žalovaného, inkaso a případné další nenadálé výdaje, je patrný z rozsudku ve věci péče o nezletilého syna účastníků. Jako zcela účelové hodnotí soud tvrzení žalovaného, že až do rozhodnutí o rozvodu manželství vedli účastníci společnou domácnost a společně hospodařili, jelikož z rozvodového rozsudku vyplývá, že vedení společné domácnosti bylo ukončeno již v květnu 2017. Po uhrazení nákladů na bydlení, dopravu a stravu v Rakousku zbývala z příjmu žalovanému měsíčně částka 30.000 Kč, tj. za období od ledna 2018 do května 2019 celkem 510.000 Kč. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný poskytl žalobkyni v období od května 2017 do dubna 2018 měsíčně částku 12.000 Kč na výživném, na inkaso a náklady domácnosti, celkem tedy 144.000 Kč. Zbývající částku ve výši 366.000 Kč si bez souhlasu žalobkyně ponechal žalovaný, a je proto třeba tuto částku zohlednit při stanovení vypořádacího podílu jako součást zaniklého společného jmění manželů. S ohledem na uvedené byly žalobkyni přikázány majetkové hodnoty v celkové částce 215.071,03 Kč (tj. vozidlo v částce 100.000 Kč a zůstatky na účtech v částkách 97.742,99 Kč a 17.328,04 Kč), žalovanému celkem v částce 9.204.963,67 Kč (tj. nemovitosti v částce 8.800.000 Kč, vybavení domu v částce 35.500 Kč, zůstatky na účtech 2.543,45 Kč a 920,22 Kč a zohledněny žalovaným ponechané finanční prostředky v částce 366.000 Kč). Rozdíl v hodnotách, které ze společného jmění manželů nabývají žalobkyně a žalovaný, představuje 8.989.892,64 Kč, polovina této částky tvoří vypořádací podíl ve výši 4.494.946,32 Kč, který je žalovaný povinen žalobkyni vyplatit. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 6 měsíců od právní moci rozsudku s ohledem na výši částky a dokládanou schopností žalovaného uvedenou částku žalobkyni vyplatit. S touto lhůtou souhlasila v závěrečném návrhu i sama žalobkyně. Pokud žalovaný navrhoval, aby bylo vycházeno z disparity podílů žalobkyně a žalovaného na majetku náležejícího do společného jmění manželů v poměru 75:25 ve prospěch žalovaného s odkazem na rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti, soud pro takový postup důvody neshledal. V této souvislosti je v prvé řadě třeba poukázat na skutečnost, že žalovaný nejprve navrhoval jím učiněné platby na stavbu domu vypořádat jako vnosy do společného jmění manželů. K návrhu na disparitu podílů přistoupil až po zjištění, že uvedené náklady na stavu domu před uzavřením manželství vnosem nejsou a nemohou být vypořádány. Tvrzení žalovaného ohledně okolností a důvodů pro rozšíření společného jmění manželů jsou s ohledem na provedené dokazování účelové a nepravdivé. Pokud žalovaný prezentoval rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti jako projev lásky k žalobkyni bez dalších podmínek, je zjevné, že ve skutečnosti tomu tak nebylo. Provedené dokazování dle názoru soudu jednoznačně vede k závěru, že toto rozšíření společného jmění manželů mělo svoji protihodnotu právě v prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a financování bydlení pro matku žalovaného. Sám žalovaný v tomto směru uvedl, že po seznámení s žalobkyní bylo třeba řešit bydlení jeho matky. Pokud žalovaný odkazoval na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 5577/2015, pak se jednalo o odlišnou situaci. Ve srovnávané věci došlo k rozšíření společného jmění manželů o restituovaný rodinný majetek, který měl již v roce 1992 hodnotu přes 3.000.000 Kč, a to bez dalších podmínek. Za této situace byla jako spravedlivá hodnocena disparita v rozsahu 60:40 ve prospěch manžela, o jehož majetek bylo společné jmění rozšířeno. Není proto důvodu, aby v posuzované věci byla stanovena jakákoliv disparita podílu žalobkyně a žalovaného, navíc ještě v navrhovaném poměru ve prospěch žalovaného. Rozhodnutí o disparitě představuje naprosto výjimečný postup, který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi, a je třeba přihlížet k všem okolnostem případu. Tedy nikoliv jen k tomu, kdo z manželů jaký majetek do společného jmění manželů vložil, ale rovněž za jakých okolností a podmínek. Dále je třeba doplnit, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů je soud vázán návrhem ve vztahu k vymezení předmětu řízení, návrh může překročit pouze ohledně tvrzené ceny jednotlivých věcí a způsobu jejich rozdělení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2010 sp. zn. 22 Cdo 2881/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2007 sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Soud může vypořádat pouze ten majetek ze zaniklého společného jmění manželů, který účastníci výslovně učinili předmětem jeho vypořádání. Rozsahem pasiv a aktiv, které učinili účastníci předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, je soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů jakožto řízení sporném vázán a nemůže je nad rámec návrhů účastníků jakkoliv rozšiřovat či měnit, stejně tak jako nemůže sám usuzovat na to, co konkrétně by v řízení mohl účastník jako vnosy či investice uplatnit a účastníka v tomto směru poučovat. Soud zásadně není sám povinen vyšetřovat majetkové poměry manželů. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 141 odst. 2 občanského soudního řádu, když při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé vycházel soud z hodnoty jednotlivých položek učiněných předmětem řízení. Z hlediska posouzení procesního úspěchu či neúspěchu ve věci vypořádání společného jmění manželů vycházel soud z toho, jaké konkrétní hodnoty a jakým způsobem navrhovali účastníci k vypořádání a zda jim v tomto směru bylo rozhodnutím soudu vyhověno. Žalobkyně byla v tomto směru ve věci co do způsobu vypořádání plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek 7.000 Kč, náhradu hotových výdajů žalobkyně v částce 5.000 Kč na záloze na náklady znaleckého posudku a odměnu za zastoupení žalobkyně advokátem. Za každý úkon právní služby náleží podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částka 27.180 Kč. Ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Celková hodnota všech věcí, pohledávek a vnosů představuje částku 9.420.034,70 Kč, jedna polovina pak 4.710.017,35 Kč (tarifní hodnota). Zástupce žalobkyně učinil ve věci celkem jedenáct účelných úkonů právní služby za 285.390 Kč spočívající v přípravě a převzetí věci, předžalobní výzvě, sepisu žalobního návrhu, písemném podání ze dne 15.11.2020 a účasti při jednání soudu dne 29.1.2020, dne 23.11.2020 (v rozsahu 2 úkonů), dne 7.12.2020, dne 24.2.2021 (v rozsahu 2 úkonů) a dne 1.3.2021 (odměna v rozsahu 0,5 úkonu). Za účelný úkon soud nepovažuje doplnění skutkových tvrzení a důkazů na výzvu soudu spolu s doplněním vykonatelného petitu žaloby, když tato tvrzení i vykonatelný petit měly být řádně uvedeny již ve vyjádření k žalobnímu návrhu. Za účelně úkony právní služby obecně nelze považovat opakovaná písemná podání účastníků řízení, která pouze rekapitulují předchozí tvrzení a argumentaci. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč, celkem 3.300 Kč Celkem se jedná o částku 300.690 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro poskytnutí delší lhůty. Žalovaný zastoupený v řízení advokátem si musel být vědom, jaké hodnoty jsou v řízení vypořádávány i jaká bude případná výše nákladů řízení za jednotlivé úkony právní služby. V tomto směru soud doplňuje, že nebyla ze strany žalobkyně požadována náhrada za jakýkoliv úkon, který by nebyl předem patrný z obsahu soudního spisu (tj. například za porady zástupce s žalobkyní apod.) O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy podle výsledku sporu soud uložil žalovanému povinnost zaplatit státu část nákladů na zpracování znaleckého posudku a výslech znalce, která nebyla kryta zálohou, tj. částku 6.794 Kč O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro lhůtu delší, ze stejných důvodů jako v případě náhrady nákladů řízení mezi účastníky. K procesnímu postupu ve věci soud doplňuje, že se ztotožnil s námitkou zástupce žalovaného, že mu před prvním jednáním ve věci dne 29.1.2020 nebyla doručena replika žalobkyně ze dne 15.11.2020 (č.l. 74-75 spisu), k jejímuž doručení došlo až dne 14.2.2020. I přes poučení o koncentraci řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 občanského soudního řádu proto soud v řízení a při posouzení věci přihlížel k veškerým tvrzením a důkazním návrhům, uvedeným i po prvním jednání ve věci tak, aby žalovaný ani žalobkyně nebyli v řízení na svých procesních právech kráceni.

Poučení