34 C 289/2021-55

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyloučení rozhodce z projednávání a rozhodnutí věci v rozhodčím řízení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala vyloučení rozhodce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], [datum narození], adresou pro doručování [adresa], z jejich vzájemného sporu projednávaného pod sp. zn. RT [číslo] o zaplacení 986 194,20 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 834 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované vyloučení rozhodce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] z projednávání a rozhodnutí sporu mezi účastníky o zaplacení 986 194,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zmíněný rozhodce je podjatý, přičemž jeho podjatost dovozovala z toho, že rozhodce v minulosti rozhodoval spor mezi účastníky (o žalobě žalované), v němž vydal dne 27. 2. 2021 pod sp. zn. RT [číslo] rozhodčí nález, jež byl rozsudkem u Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2021, č. j. 41 Cm 16/2021-34, zrušen z toho důvodu, že žalobkyně (v rozhodčím řízení v procesním postavení žalované) nebyla o existenci rozhodčího řízení vůbec informována, vydaný rozhodčí nález byl proto pro ní překvapivý, neboť rozhodce nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., neboť žalobu a výzvu k vyjádření k ní doručil jiné osobě než žalobkyni. V dalším sporu účastníků vedeném pod sp. zn. RT [číslo] se rozhodce žalobkyni mstil za odhalení jeho pochybení v předchozím řízení tím, že v kvalifikované výzvě, obdobné než dle ustanovení § 114b o. s. ř., zkrátil žalobkyni lhůtu k podání vyjádření k žalobě na 15 dnů, když ovšem dle § 114b o. s. ř. je třeba stanovit lhůtu alespoň třicetidenní. Tímto svým postupem rozhodce žalobkyni zásadním způsobem znevýhodnil a nic na tom nemění ani tvrzení rozhodce v jeho usnesení ze dne 16. 8. 2021, že tuto lhůtu poskytuje všem účastníkům totožně, neboť pomíjí skutečnost, že na přípravu žaloby má každý žalobce tolik času, kolik sám uzná za vhodné, a tudíž proto je pro vyjádření se k žalobě dle kvalifikované výzvy žalovanému stanovena delší lhůta, tj. 30 dnů. Rozhodce navíc žalobkyni doručuje prostřednictvím pošty a nikoli prostřednictvím datové schránky. Žalobkyně má pochybnost, zda rozhodce není tzv. dvorním rozhodcem žalované; jedná se o domněnku žalobkyně, předpoklad, nikoli tvrzení. Nadto žalobkyně namítala nedostatek pravomoci rozhodce k rozhodnutí daného sporu, protože rozhodčí doložka zakládá pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z rámcové smlouvy, avšak rámcovou smlouvou se závazkový právní vztah nezakládá, tzn. z rámcové smlouvy nevznikají pohledávky a závazky smluvních stran, ty vznikají až z konkrétních realizačních smluv. Žalobkyně v daném rozhodčím řízení o uzavření realizační smlouvy ničeho netvrdí, realizační smlouvu nepředložila, a proto rozhodčí doložka součástí jakékoliv realizační smlouvy není. Když se žalobkyně dovolává smlouvy o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách ze dne 21. 2. 2020, tato smlouva žádnou rozhodčí doložku neupravuje.

2. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně, že dne 19. 7. 2021 podala ke zmíněnému rozhodci žalobu, kterou se domáhá úhrady nezaplacených faktur v celkové výši 966 194,20 Kč s příslušenstvím. Svou obranu proti žalobě postavila na tom, že žalobní tvrzení nemohou vést k závěru o vyloučení rozhodce z projednání a rozhodnutí jejich sporu v rozhodčím řízení. Účastníci po vzájemné dohodě dne 1. 9. 2019 uzavřeli rámcovou kupní smlouvu, v níž si ujednali podmínky dlouhodobé spolupráce týkající se dodávek zboží žalovanou žalobkyni. Po uzavření rámcové kupní smlouvy strany uzavřely též smlouvu o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách dne 21. 2. 2020, z níž plyne, že ujednání smluvních stran včetně rozhodčí doložky platí i pro realizační smlouvy vzniklé z této rámcové smlouvy. Rozhodce má tudíž pravomoc k projednání sporu účastníků. Navíc § 3 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. připouští uzavření rozhodčí smlouvy ve všeobecných obchodních podmínkách. Podjatost je třeba posuzovat shodně jako podjatost soudce. Důvodem podjatosti nemůže být to, že rozhodčí nález byl zrušen pro procesní pochybení rozhodce dle § 31 písm. e) zák. o rozhodčím řízení (dále jen „z. r. ř.“). Pokud by procesní chyby rozhodce či soudce měly být považovány za podjatost, byli by všichni rozhodci a soudci po zrušení svých předchozích rozhodnutí vyloučeni z dalšího rozhodování. Pokud si strany v rozhodčí doložce neujednaly pravidla lhůt k podání vyjádření, je povinností rozhodce postupovat přiměřeně podle o. s. ř. (§ 30 zák. z. r. ř.), avšak vždy podle zákona o rozhodčím řízení. Když zákon stanoví, že v řízení před rozhodci se přiměřeně užijí ustanovení o. s. ř., není tímto rozhodci uložena povinnost postupovat obdobně podle ustanovení o. s. ř., jak je tomu dle § 44 zák. z. r. ř., nýbrž je třeba přihlédnout k zásadám rozhodčího řízení, mimo jiné k zásadě rychlosti; pokud si strany určité otázky neupraví samy, má rozhodce tzv. volnou ruku, a proto nelze dovodit, že by patnáctidenní lhůta k vyjádření byla protizákonná a spatřovat v tom podjatost. Podjatost rozhodce je třeba chápat jako subjektivní stav jeho mysli, který spočívá v tom, že zvýhodňuje, či upřednostňuje jednu stranu sporu na úkor druhé, aniž by tak činil racionálně a podle práva. Oprávněné pochyby ohledně jeho nepodjatosti a nezávislosti rozhodce by mohly nastat, pokud by rozhodce byl zároveň stranou sporu, pokud by byl právním zástupcem osoby, která je stranou sporu, kdyby měl podstatný finanční či osobní zájem a projednávaném sporu. To ovšem žalobkyně netvrdí, pouze se snaží prodlužovat dobu vedení rozhodčího v řízení, které je v současné době přerušeno na rozhodnutí v této věci, když i v rámci rozhodčího řízení žalobkyně nezpochybňuje převzetí zboží, dokonce po podání žaloby k rozhodci žalobkyně na žalované pohledávky provedla dílčí úhrady.

3. Soud vzal za prokázané, že strany uzavřely dne 1. 10. 2019„ rámcovou kupní smlouvu z 1. 9. 2019“ na č. l. 39, v níž si ujednaly rámcové podmínky obchodní spolupráce při uzavírání kupních smluv žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající při nákupech výrobků z nerezové oceli, jakož i dalšího sortimentu žalované. Ve smlouvě si vyjma postupu při uzavírání realizačních smluv (formy objednávek a jejich potvrzení), dodacích podmínek, ujednání o možnosti za jistých podmínek jednostranně rozhodnout o změně kupní ceny, platebních podmínek, smluvní pokuty pro případ nezaplacení kupní ceny řádně a včas, postupu při reklamaci zboží, výhrady vlastnického práva, ujednaly též rozhodčí doložku, v níž všechny spory vzniklé z této smlouvy budou projednány a rozhodnuty rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], [adresa], domluvily se na poplatcích za rozhodčí řízení, stanovily místo rozhodčího řízení na adrese rozhodce a jako doručovací adresy si stanovily adresy vedené v záhlaví smlouvy. Strana smlouvy má na výběr mezi podáním žaloby k rozhodci, nebo k obecnému soudu; v případě podání žaloby k obecnému soudu se rozhodčí doložka ruší. Dne 21. 2. 2020 strany uzavřely smlouvu, kterou pojmenovaly jako„ smlouvu o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách“ na č. l. 40, a v ní strany doplnily rámcovou kupní smlouvu a o ujednání týkající se některých dodacích podmínek, jejichž podstatou je, že v souvislosti s budoucími kupními smlouvami bude žalovaná dodávat žalobkyni své zboží do konsignačního skladu u žalobkyně, kdy žalovaná se zavázala do tohoto skladu dodávat materiál podle objednávek žalobkyně a žalobkyně se zavázala tento materiál uschovat a postupně, nejpozději do tří měsíců, jej koupit. Strany výslovně uvedly, že na realizační kupní smlouvy se bude i nadále vztahovat rámcová kupní smlouva, avšak v případě rozporu některých ujednání má přednost smlouva o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách. Žalovaná dne 21. 5. 2021 podala u shora uvedeného rozhodce žalobu na zaplacení 789 338,20 Kč s příslušenstvím na č. l. 42, kterou odůvodnila tím, že se žalobkyní uzavřela rámcovou kupní smlouvu ze dne 1. 9. 2019 a dne 21. 2. 2020 smlouvu o budoucím ukládání věcí a o budoucích kupních smlouvách, přičemž na základě těchto smluv a dílčích objednávek dodala žalobkyni blíže nespecifikované zboží, jehož kupní cenu vyúčtovala čtyřmi fakturami, které žalobkyně nezaplatila, a kterou podáním ze dne 19. 7. 2021 na č. l. 44 rozšířila o dalších 194 404,20 Kč představující další prodej zboží žalobkyní na základě totožných obchodních podmínek, přičemž kupní cenu žalovaná vyúčtovala další, v pořadí pátou fakturou, jež rovněž zůstala nezaplacená. K žalobě se podáním ze dne 4. 8. 2021 na č. l. 3 vyjádřila žalobkyně, která - vyjma prostého popírání žalobních tvrzení - namítla též nedostatek pravomoci rozhodce a jeho podjatost, jež odůvodnila totožně jako žalobu v této věci. V usnesení ze dne 16. 8. 2021 na č. l. 5 vyzval rozhodce žalobkyni, aby se vyjádřila k podání žalované ze dne 13. 8. 2021 na čl. 43, v jehož odůvodnění rekapituloval dosavadní průběh řízení, že přezkoumal rozhodčí doložku a dospěl k závěru, že rozhodčí doložka byla vtělena do obchodních podmínek a je zřejmé, že smyslem příslušné doložky bylo to, aby případný spor z rámcové smlouvy nebo v souvislosti s ní projednal zmíněný rozhodce podle sjednaných pravidel a v souladu se zákonem o rozhodčím řízení. Taktéž se vyjádřil k námitce podjatosti, uvedl, že nemá žádný soukromý nebo pracovní vztah s žádnou stranou sporu a žádné ze stran neposkytoval v souvislosti se sporem žádné rady nebo doporučení, není v žádném vztahu se stranou žalovanou ani žalující, není žádným způsobem závislý jak ekonomicky nebo subordinačně, ani osobně k žádné ze stran sporu. Svou podjatost nespatřoval ani v tom, že jeho rozhodčí nález byl zrušen soudem, přičemž přiznal, že se s tímto rozsudkem ztotožňuje, protože strana žalovaná skutečně neobdržela žalobní návrh včetně usnesení rozhodce, a proto bylo namístě rozhodčí nález zrušit. Tuto námitku podjatosti však považuje za preventivní a nekorespondující s jejím vymezením v § 8 odst. 1 z. r. ř. K poskytnutí patnáctidenní lhůty k vyjádření k žalobě se vyjadřuje stejně jako žalovaná (viz shora, resp. přesněji řečeno, žalovaná ve svém vyjádření k žalobě opisuje od rozhodce z tohoto místa). Pokud jde o doručování do datové schránky, uvedl, že není držitelem datové schránky a doručování probíhá v souladu s dohodou smluvních stran v dozorčí doložce. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2021, č. j. 41 Cm 16/2021-34, na čl. 8 zrušil krajský soud ve věci týchž účastníků rozhodčí nález uvedeného rozhodce ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. RT [číslo]. Z odůvodnění vyplývá, že žalobkyně se domáhala zrušení daného rozhodčího nálezu, uvedla, že jí byl doručen rozhodčí nález, podle jeho odůvodnění měla být vyzvána k vyjádření k žalobě s tím, že nevyjádří-li se do 15 dnů, bude rozhodnuto v její neprospěch, žádná výzva jí však doručena nebyla (resp. byla ale ve věci žalované a společnosti [právnická osoba]). Krajský soud vzal tato žalobní tvrzení za prokázaná a po právní stránce uzavřel, že byla splněna podmínka stanovená v § 31 písm. e) z. r. ř., neboť tím, že žalobkyně nebyla o existenci rozhodčího řízení vůbec informována, nemohla být splněna ani poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., jehož účelem je zamezit překvapivosti rozhodčího nálezu; jelikož však rozhodce svoji poučovací povinnost vůči žalobkyni řádně nesplnil, když výzvu k vyjádření se k žalobě doručil jinému subjektu, byl rozhodčí nález pro žalobkyni překvapivým.

4. Soud vyšel z §§ 8 odst. 1, 11 a 12 odst. 2 z. r. ř. Podle těchto ustanovení kterákoliv ze stran rozhodčího řízení může podat návrh, aby o vyloučení rozhodce rozhodl soud za předpokladu, že se rozhodce funkce nevzdal sám. Rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

5. Podjatostí se rozumí vztah rozhodce ke konkrétní kauze, který je výrazem a projevem jeho nedostatečné nezávislosti nebo nestrannosti, která dosáhla jistého stupně a intenzity, je možno ji objektivně zkoumat a je procesním instrumentem pro vyloučení rozhodce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1872/16, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019). Rozhodnutí o podjatosti závisí na tom, zda vztah rozhodce k věci nebo k účastníkům či k jejich zástupcům vzbudí pochybnost o nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Je-li tu důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodce, se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. K vyloučení rozhodce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

6. Nezávislostí lze chápat objektivní absenci osobních, profesních či ekonomických vazeb rozhodce ke stranám sporu. Nestrannost potom obvykle představuje absenci subjektivního zvýhodnění jedné ze stran sporu rozhodcem. Zákon o rozhodčím řízení počítá v § 1 písm. a), že majetkové spory budou za podmínek stanovených daným zákonem rozhodovány nezávislými a nestrannými rozhodci. Požadavek nezávislosti a nestrannosti rozhodců je proto základním atributem rozhodčího řízení.

7. Jelikož princip nezávislého a nestranného rozhodování platí jak pro soudce, tak pro rozhodce, i pro závěr o podjatosti rozhodce je třeba uplatnit (až na výjimky) zásadně stejná kritéria jako u podjatosti soudce. Výjimku by mohly představovat případy, v nichž bude hrát roli to, že rozhodčí fórum se konstituuje jiným mechanismem, než probíhá přidělování nápadu na soudech. Jinými slovy řečeno, když si strany smluvně ujednaly, že jejich spor či spory budou rozhodovány určitým rozhodcem či senátem namísto soudce, na něhož podle rozvrhu práce vyšla náhodně řada, zpravidla to značí, že k danému rozhodci (jimi zvolenému členu senátu) mají přinejmenším vztah důvěry. Při posuzování procesního postupu (jednoho) rozhodce v řízení z hlediska možné podjatosti však mechanismus jeho výběru, resp. proč si jej strany zvolily, nehraje žádnou roli. Proto když § 14 odst. 4 o. s. ř. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech, lze uvedenou optikou přiměřeně nahlížet i na vyloučení rozhodce (§ 30 z. r. ř.). Ostatně i sám zákon o rozhodčím řízení počítá s tím, že po zrušení rozhodčího nálezu pro vady vyjmenované v § 31 písm. c) až g) z. r. ř. bude podle § 34 odst. 2 z. r. ř. k návrhu některé ze stran pokračováno v rozhodčím řízení před původním rozhodcem či rozhodčím senátem s jedinou výjimkou uvedenou v tomto ustanovení, o níž však v této věci nejde.

8. V poměrech souzené věci to znamená, že tvrzení žalobkyně ohledně procesního postupu rozhodce v rozhodčím řízení důvody podjatosti dle § 8 odst. 1 z. r. ř. nevystihují, neboť důvody podjatosti nelze spatřovat v postupu rozhodce v řízení.

9. Tvrzení, dle něhož se rozhodce mstí za zrušení předchozího rozhodčího nálezu, je toliko spekulací a z poskytnutí patnáctidenní lhůty k vyjádření k žalobě takový záměr dovodit nelze. To platí tím spíše, že když v předchozí věci týchž účastníků rozhodl rozhodce rozhodčím nálezem, v němž vyšel ze skutkových tvrzení žalované (tam žalobkyně), neboť je považoval za nepopřená, když se žalobkyně (tam žalovaná) - byť z jeho procesního pochybení - nevyjádřila k žalobě, nepostupoval jinak než v další věci účastníků. Jestli po zrušení daného rozhodčího nálezu byla kterákoliv ze stran přímo ze zákona oprávněna navrhnout, aby rozhodce v rozhodčím řízení pokračoval, což zároveň logicky znamená, že ani po zrušení rozhodčího nálezu rozhodce není v dané věci vyloučen jen proto, že jeho nález byl zrušen, a maiori ad minus nemůže být z toho důvodu vyloučen v jiné věci týchž účastníků.

10. Tvrzení žalobkyně, že jí rozhodce poskytl krátkou lhůtu k vyjádření k žalobě a že jí nedoručuje do datové schránky, rovněž souvisejí s kritikou procesního postupu rozhodce, a proto i o těchto tvrzeních platí to, co je uvedeno již výše. K prvnímu však lze poznamenat, že rozhodci v řízení nepostupují podle občanského soudního řádu, nýbrž podle pravidel rozhodčího řízení stanoveného stranami nebo stálým rozhodčím soudem, jinak o postupu v řízení rozhoduje předsedající rozhodce, byl-li k tomu zmocněn stranami nebo všemi rozhodci, jinak rozhodci v řízení postupují způsobem, který považují za vhodný (§ 19 odst. 1, 2 a 4 z. r. ř.). Proto rozhodce může principiálně postupovat i tak, že nevyjádří-li se žalovaná strana k žalobě, bude rozhodce považovat žalobní tvrzení za nepopřená, a tedy i pravdivá, a na jejich základě proto za splnění jiných podmínek rozhodne podle žaloby. K druhému: Doručování žalované probíhá podle ujednání stran v rámcové kupní smlouvě podle § 19 odst. 1 věty první z. r. ř., když si strany sjednaly adresy, na níž má rozhodce doručovat; jelikož se jedná o poštovní adresy, je zřejmé, že doručování nemůže probíhat elektronicky.

11. Tvrzení žalobkyně, že rozhodce je tzv. dvorním rozhodcem žalované, představuje ze shora vyložených kritérií zpochybňování rozhodcovy nezávislosti. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3150/2012, uveřejněný pod číslem 29/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ve vztahu mezi rozhodcem - advokátem a advokátem strany rozhodčího řízení uvedl, že ani běžná profesní spolupráce nepředstavuje sama o sobě okolnost, která by vzbuzovala důvodné pochybnosti o případném poměru takového rozhodce z řad advokátů k jinému advokátovi zastupujícímu účastníka rozhodčího řízení. Podobnou optikou lze posuzovat i vztah žalované k rozhodci. I pokud by žalovaná běžně a opakovaně jmenovala rozhodce ve většině nebo i ve všech právních vztazích, z nichž mohou vzejít majetkové spory, uvedené by bez dalšího nepřesahovalo hranici běžné profesní spolupráce, z níž závěr o podjatosti rozhodce učinit nelze.

12. Nadto tvrzení žalobkyně jsou ryze hypotetická, žalobkyně se pouze domnívá, že by rozhodce mohl rozhodovat všechny majetkové spory žalované. Ještě spekulativnější je tvrzení, že mezi prokuristou žalované a rozhodcem jsou nikterak nepopsané bližší vztahy, o nichž žalobkyně, jak to vyplynulo z jejích přednesů, nemá bližší informace. Když se však v § 8 odst. 1 z. r. ř. mluví o důvodu pochybovat o rozhodcově nepodjatosti, rozumí se tím důvodné pochybnosti založené na objektivní skutečnosti, která nemá jen nepodstatný charakter, je přiměřeně zřejmá a nikoli jen spekulativní.

13. Soud neměl proč vyslýchat prokuristu žalované a rozhodce„ zda a kde se seznámili a zda mezi nimi jsou bližší vztahy“, protože obecně platí, že skutková tvrzení se nemohou nahrazovat provedenými důkazy, neboť důvodnost důkazního návrhu se posuzuje mimo jiné i podle relevance tvrzení, které jím má být prokázáno, pro právní posouzení věci, a právě tento princip by byl porušen. Žalobkyně neví, zda a kdy se prokurista žalované a rozhodce seznámili a jaké bližší vztahy by mezi nimi měly panovat, a proto o nich nemůže ani ničeho konkrétního tvrdit. Tyto její chybějící informace však nemohou být nahrazeny zmíněnými výslechy. Dokazování slouží k prokázání účastníkových tvrzení a nikoli k tomu, aby si ověřil správnost svých domněnek. Nic na tom nemění ani to, že žalobkyně obsah svých hypotetických tvrzení později řízení po formální stránce reformulovala. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že rozhodce se o svém vztahu ke stranám vyjadřoval v usnesení popsaném shora, přičemž zde není důvod jeho prohlášení nevěřit.

14. K námitce žalobkyně, že rozhodce nemá pravomoc rozhodovat ve věci účastníků v rozhodčím řízení, soud uvádí, že dle jeho názoru v řízení podle § 12 odst. 2 věty druhé z. r. ř. není soud oprávněn posuzovat tuto otázku, neboť § 15 odst. 1 věty první z. r. ř. toto oprávnění přisuzuje výhradně rozhodcům, přičemž zároveň pravomoc rozhodce k projednání sporu pojmově nesouvisí s jeho nezávislostí ani nestranností jakožto předpoklady jeho nepodjatosti.

15. Soud si je však současně vědom toho, že uvedený názor není v právní praxi sdílen zcela jednoznačně. Např. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 37 Cm 127/2005, s odkazem na § 8 z. r. ř. doslova uvedl:„ Byl-li tak rozhodce jmenován na základě neplatné rozhodčí smlouvy, není povolán k rozhodování sporu mezi žalobcem a žalovaným, a je tudíž z rozhodování tohoto sporu vyloučen. Jmenování rozhodce bez platné rozhodčí smlouvy soud proto považuje za okolnost, vzbuzující oprávněné pochybnosti o nepodjatosti takového rozhodce.“ Dle názoru zdejšího soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (podobně jako Krajský soud v Plzni, který odnětí práva projednat věc před rozhodcem spatřoval v porušení § 118a o. s. ř. i naproti tomu, že nedoručením žaloby tam žalované straně se tato k žalobě vyjádřit ani nemohla, a proto krajský soud nemohl vědět, zda vůbec a jak by se žalobě bránila, zda by např. neodsouhlasila skutkový stav tvrzený žalobcem, jen by z něho po právní stránce nedovozovala pro sebe příznivé důsledky, a pokud by se bránila po skutkové stránce, zda by její tvrzení byla úplná či neúplná) spojuje dvě nesouvisející věci, pravomoc na straně jedné a podjatost (absenci nezávislosti a nestrannosti) na straně druhé.

16. Uvedený názor zdejšího soudu by si proto zasloužil zevrubnější vysvětlení, nicméně se procesně ekonomičtější jevilo provést dokazování ohledně pravomoci rozhodce se závěrem, že rozhodce pravomoc k jednání sporu účastníků má.

17. V rozhodčí doložce je jasně uvedeno, že se vztahuje na spory z rámcové kupní smlouvy. Je sice pravdou, že rámcové smlouvy jsou normativní smlouvy, v nichž si účastníci sjednávají obchodní podmínky své spolupráce, přičemž práva na plnění a povinnosti k plnění vznikají až z realizačních smluv, které se řídí podmínkami sjednanými v rámcové smlouvě. To však nic nemění na tom, že i rámcová smlouva může obsahovat rozhodčí doložku, neboť ta se dle § 2 odst. 1 písm. b) z. r. ř. může týkat i všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů. § 3 odst. 2 z. r. ř. pak výslovně počítá s umístěním rozhodčí doložky do obchodních podmínek (a to ani ne obchodních podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, ale obchodních podmínek oferenta).

18. Nepřekáží ani to, že smlouva o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách rozhodčí doložku nezmiňuje. Tato smlouva doplňuje rámcovou kupní smlouvu o některé dodací podmínky a je tak ve vztahu k ní kumulativní novací. To, co bylo sjednáno v rámcové kupní smlouvě a neodporuje smlouvě o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách, tedy mimo jiné i rozhodčí doložka, však zůstává mezi stranami závazné.

19. Rozhodčí doložka vyhovuje i podmínkám stanoveným v § 3 odst. 1 věta první a odst. 2 z. r. ř.

20. Žaloba k rozhodci a její rozšíření vymezuje skutek tak, že účastníci uzavřeli několik dílčích kupních smluv řídících se obchodními podmínkami sjednanými v rámcových smlouvách, žalovaná dodala žalobkyni zboží, resp. žalobkyně jej vyskladnila z konsignačního skladu, žalovaná kupní ceny zboží vyfakturovala a žalobkyně je nezaplatila, tedy se jednak ve smyslu § 2 odst. 1 z. r. ř. jedná o majetkový spor mezi účastníky, který nespadá ani pod jednu z výjimek uvedených v tomto ustanovení, a jednak by strany ve smyslu § 2 odst. 2 z. r. ř. mohly o předmětu sporu uzavřít smír, neboť jsou v typickém dvoustranném postavení a svá práva a povinnosti mohou upravit dispozitivními úkony. Pravomoc rozhodce k projednání sporu je tak jednoznačně dána.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch a má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované spočívají v nákladech právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 AT z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, čemuž podle § 7 bod 5 AT odpovídá odměna ve výši 1 500 Kč za jeden úkon. Advokát žalovaného provedl v řízení tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, účast na jednání dne 21. 9. 2022, které přesáhlo 2 hodiny podle § 11 odst. 1, písm. g) AT. Spolu se jedná o 3 úkony právní služby. Odměna právního zástupce žalované proto činí 4 500 Kč (3 x 1 500 Kč). Dále právnímu zástupci žalované náleží náhrada hotových výdajů k 3 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 300 Kč, tj. 900 Kč (3 x 300 Kč). Jelikož právní zástupce žalované je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 4 500 Kč, režijního paušálu ve výši 900 Kč, což při sazbě DPH ve výši 21 % činí 1 134 Kč ( (4 500 Kč + 900 Kč) x 0,21). Žalované dále náleží náhrada za 1 úkon nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za podání vyjádření ve věci samé a podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Celková náhrada nákladů řízení proto činí 6 834 Kč (4 500 Kč + 900 Kč + 1 134 Kč + 300 Kč).

Poučení