34 C 328/2018-315

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [obec a číslo], zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [obec a číslo], zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou v [obec], [ulice a číslo], o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazují žalovanému: -) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to pozemek parc. č. [rok] a pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov -) osobní automobil Citroën C4, [registrační značka] -) kuchyňská pečící trouba zn. Gorenje, -) elektrická varná deska zn. Gorenje, -) myčka na nádobí zn. Gorenje, -) lednice s mrazákem zn. Gorenje, -) televizor zn. Samsung UE40F6340, -) nábytek do jídelního koutu pořízený v obchodním domě IKEA, dřevěný s dubovým dekorem, sestávající z kulatého stolu a čtyř polstrovaných židlí, -) nábytek do obývacího pokoje sestávající z rozkládací rohové sedačky pořízené v obchodním domě [příjmení], šedé barvy, kombinace kůže a textilních potahů, konferenčního stolku z dřevěného masivu, dekor tmavý dub, obdélníkového tvaru se dvěma zásuvkami, -) nábytek do ložnice sestávající z dvoulůžkové čalouněné postele bílo šedé barvy s elektricky nastavitelným roštem a dvěma matracemi pořízené v obchodním domě [příjmení] a třídílné šatní skříně s nástavci pořízené v obchodním domě SCONTO, -) zahradní nábytek zn. Mountfield sestávající z houpačky, rozkládacího stolu a čtyř křesel z kanadské borovice, -) práva a povinnosti spojené s úvěrem u [právnická osoba] vedeném na účtu č. [bankovní účet], -) práva a povinnosti spojené s úvěrem u [právnická osoba] vedeném na účtu č. [bankovní účet], -) práva a povinnosti spojené s úvěrem u Státního fondu podpory investic na základě úvěrové smlouvy [číslo].

II. Návrh žalobkyně se v části, kterou se domáhala vypořádání finančních prostředků na účtu stavebního spoření vedeného u [právnická osoba] na jméno žalovaného a vnosu žalobkyně do společného jmění manželů ve výši 288.000 Kč představovaného úhradami ze stavebního spoření na stavbu domu, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 4.025.276 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 287.471,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 6.860 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala návrhem ze dne [datum] vydání rozsudku, kterým by soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného. V žalobě uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně na straně aktiv nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to pozemek parc. č. [rok] a pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, osobní automobil Citroën C4, [registrační značka], kuchyňskou pečící trouba zn. Gorenje, elektrickou varnou desku zn. Gorenje, myčku na nádobí zn. Gorenje, lednici s mrazákem zn. Gorenje, televizor zn. Samsung UE40F6340, nábytek do jídelního koutu pořízený v obchodním domě IKEA, dřevěný s dubovým dekorem, sestávající z kulatého stolu a čtyř polstrovaných židlí, nábytek do obývacího pokoje sestávající z rozkládací rohové sedačky pořízené v obchodním domě [příjmení], šedé barvy, kombinace kůže a textilních potahů, konferenčního stolku z dřevěného masivu, dekor tmavý dub, obdélníkového tvaru se dvěma zásuvkami, nábytek do ložnice sestávající z dvoulůžkové čalouněné postele bílo šedé barvy s elektricky nastavitelným roštem a dvěma matracemi pořízené v obchodním domě [příjmení] a třídílné šatní skříně s nástavci pořízené v obchodním domě SCONTO, zahradní nábytek zn. Mountfield, sestávající z houpačky, rozkládacího stolu a čtyř křesel z kanadské borovice. Dále žalobkyně učinila předmětem řízení finanční prostředky na účtu stavebního spoření vedeného u [právnická osoba] (dále také„ [anonymizováno]“) na jméno žalovaného. Na straně pasiv učinila žalobkyně předmětem vypořádání závazek vůči [anonymizována tři slova] vyplývající ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru [číslo] jehož výše činila ke dni právní moci rozsudku o rozvodu 431.337 Kč a závazek vůči [anonymizována tři slova] [anonymizováno] z titulu půjčky poskytnuté na výstavbu rodinného domu bývalých manželů. Žalobkyně dále v žalobě uplatnila vnosy do společného jmění manželů, a to vnos ve výši 288.000 Kč představovaný úhradami ze stavebního spoření na stavbu domu a vnos ve výši 350.000 Kč z výlučných prostředků žalobkyně použitý ke koupi pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec]. Žalobkyně navrhla přikázání všech věcí do vlastnictví žalovaného, s tím, že žalovaný bude zavázán k uhrazení společných dluhů a po zohlednění vnosů žalobkyně k zaplacení vypořádacího podílu ve výši 3.300.000 Kč. Žalovaný ve vyjádření k žalobnímu návrhu ze dne [datum] učinil nesporným, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno a že společné jmění manželů proto zaniklo. Žalovaný rovněž učinil nesporným, že součástí společného jmění manželů jsou nemovitosti, které žalobkyně učinila předmětem řízení, stejně jako automobil Citroen C4 a výše specifikovaný závazek vůči [anonymizována tři slova]. Ohledně ostatních movitých věcí a vnosů žalobkyně žalovaný uvedl, že se k nim pro jejich nedostatečnou identifikaci žalobkyní nemůže vyjádřit a že žaloba je v této části neprojednatelná. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně opustila společnou domácnost a nechala jej od května 2016 výlučně pečovat o děti a hradit závazky, které jsou předmětem vypořádání, dále předeslal, že se bude při vypořádání domáhat tzv. disparity vypořádacích podílů. Žalovaný souhlasí s tím, aby byly nemovité věci přikázány do jeho vlastnictví, ale žalobkyní odhadovanou cenu považuje za nadsazenou. Žalobkyně v replice z [datum] uvedla, že nemá objektivně možnost blíže specifikovat položky, u kterých žalovaný namítá, že nejsou dostatečně identifikovány, protože již nemá přístup do domu, ve kterém se nacházejí. Má za to, že předmět řízení identifikovala způsobem postačujícím k vypořádání a navrhuje soudu provedení důkazu dotazem na [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) na závazky účastníků ke dni právní moci rozvodu. Následně žalobkyně ve vyjádření z [datum] doplnila ke vnosu ve výši 288.000 Kč (ve vyjádření uvedena nesprávná výše 280.000 Kč), že se jedná o finanční prostředky z jednotlivých účtů stavebních spoření, které byly použity na výstavbu rodinného domu v období 2004 až 2008 a byly zahrnuty v celkové částce na výstavbu rodinného domu ve výši 1.358.050 Kč. Ohledně nárokovaného vnosu 350.000 Kč žalobkyně uvedla, že byl na její jméno veden u [anonymizována tři slova] účet [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet], ze kterého [datum] vybrala v hotovosti 350.000 Kč, kdy následně [datum] účastníci jako kupující uzavřeli kupní smlouvu s prodávající obcí [obec], jejímž předmětem byl pozemek p. č. 1910 o výměře 600 m2 za cenu 390.000 Kč, kdy na její zaplacení byla použita výše uvedená hotovost. V řízení byla nařízena mediace, která nebyla úspěšná. Podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil, že v rámci mediace proběhlo ocenění nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, ale žalobkyně takto určenou cenu neakceptovala, protože ji považovala za příliš nízkou. Dále zpochybnil vnos žalobkyně ve výši 288.000 Kč, s tím, že účastníci sice akumulovali finanční prostředky pro stavbu pomocí stavebních spoření založených na účastníky a jejich příbuzné, ale veškeré platby na založení těchto účtů platil on ze svého účtu č. [bankovní účet] a žalobkyně na ně ničím nepřispěla. Ohledně vnosu žalobkyně ve výši 350.000 Kč žalovaný uvedl, že považuje za nesporné, že část peněz na úhradu pozemku uhradila žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že ze svých výlučných prostředků hradil hotově náklady spojené se stavbou domu ve výši minimálně 1.000.000 Kč, což může prokázat svými ručně psanými poznámkami. Dále uvádí, že účastnicí vstoupili do manželství [datum], pozemek zakoupili [datum] a stavba byla zahájena bezprostředně po koupi, když úvěr 1,6 milionu Kč od rakouské banky (později převeden k [anonymizováno]) bylo možné čerpat až na podzim 2004. Žalovaný tak dle svých tvrzení z jím ušetřených peněz před manželstvím hradil projekt, úpravu projektu, 200.000 Kč jako zálohu na materiál stavební firmě a další platby. Žalovaný uvedl, že z úvěru [anonymizována tři slova] byly hrazeny jen platby, ke kterým byly vystaveny faktury, ostatní platby, jež byly hrazeny v hotovosti, byly hrazeny jen z jeho výlučných prostředků. Tyto hotovostní platby byly k datu ukončení stavby ve výši 1.358.050 Kč včetně ceny pozemku a žalovaný argumentuje, že vzhledem k tomu, že byly vynaloženy záhy po uzavření manželství, není možné, aby pocházely ze společného jmění manželů. Žalovaný navrhl soudu, aby rozhodl o stanovení jiných než stejných podílů při vypořádání společného jmění, konkrétně, aby soud přikázal nemovitosti, jež jsou předmětem vypořádání žalovanému s tím, že žalobkyni vyplatí vypořádací podíl ve výši 1.000.000 Kč, jehož splatnost bude nastavena ve dvou splátkách, 500.000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a 500.000 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku. Návrh na disparitu odůvodnil tím, že žalobkyně postupně ztrácela zájem o rodinu, přestala zajišťovat potřeby rodiny, přispívat na dárky dětí a hradit společné dluhy, dále v dubnu 2016 opustila nezletilé děti a neplatila jejich výživné, kdy žalovaný musel sám hradit náklady spojené s dětmi, domem a bankovní závazky obou účastníků od dubna 2016 do pravomocného rozvedení manželství [datum] Náklady spojené s domem žalovaný vyčíslil na 6.000 Kč měsíčně, pojištění domů na 10.000 Kč ročně, úpravu zahrady na 5.000 Kč ročně, opravu dlažby na 5.000 Kč, zásobník na vodu 18.000 Kč, nové termostaty na 4.500 Kč, s tím, že celkem částku odhaduje na 100.000 Kč. K těmto tvrzeným nákladům však nepředložil důkazy. Podle žalovaného platí žalobkyně příliš nízké výživné ve výši 4.300 Kč, které nestačí ke krytí potřeb dětí a to přesto, že má vysokoškolské vzdělání v oboru, ve kterém se průměrné výdělky pohybují mezi [číslo] tisíci korun měsíčně. Žalovaný uvádí, že na úvěr vedený na své jméno uhradil od května 2016 do konce roku 2019 částku 190.000 Kč a na úvěr vedený na jméno žalobkyně za stejné období částku 183.040 Kč. Žalovaný rovněž uvádí, že za žalobkyní ve výše uvedeném období hradil životní pojištění ve výši 25.000 Kč a dále musí zaplatit nedoplatek [anonymizováno] ve výši 115.000 Kč s úroky, jejichž výši nezná. Žalovaný rovněž namítá, že žalobkyně v průběhu června a září 2016 svémocně odnesla z místa posledního společného bydliště účastníků částku ve výši celkem 55.000 Kč, kterou žalovaný získal pro sebe a své syny od rodičů na„ přilepšenou“ a dovolenou, a že se žalobkyně od ledna 2019 nestýká s dětmi. Žalovaný má za to, že nemovitosti, jež jsou předmětem vypořádání, mají celkem hodnotu 4.200.000 Kč a dále uvádí, že odhaduje výši pohledávek náležejících do společného jmění manželů, které uhradil a ještě uhradí, minimálně na 1.000.000 Kč. Při jednání soudu žalobkyně nad rámec žaloby uvedla, že v rámci mediačního řízení byl zpracováván odhad ceny nemovitostí, jež jsou předmětem vypořádání, avšak k dohodě nedošlo. Žalobkyně navrhla výši vypořádacího podílu 3.300.000 Kč, s tím, že by pro účely dohody byla ochotna přistoupit na 3.000.000 Kč. Žalovaný u jednání nad rámec svých vyjádření uvedl, že v mediačním řízení byly ke stanovení ceny zpracovány dva posudky, oba bez doložky § 127a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), posudek [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], když tyto odhady nebyly žalobkyní relevantně zpochybněny. Žalovaný uznal vnos žalobkyně představovaný použitím výlučných prostředků žalobkyně ve výši 350.000 Kč ke koupi stavebního pozemku dne [datum]. Žalobkyně přes poučení soudu na jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy ohledně nárokovaného vnosu ve výši 288.000 Kč, tedy jaké konkrétní částky, kdy a jakým způsobem byly z výlučných finančních prostředků žalobkyně investovány na výstavbu rodinného domu, co konkrétně bylo za tyto částky zakoupeno a jakým konkrétním způsobem byly na výstavbu domu použity. Jedná se o základní skutkové tvrzení žalobkyně, které bylo s hledem na spornost tvrzení žalobkyně nutné v řízení řádně doplnit. Bez doplnění uvedených tvrzení nelze vést dokazování k tomu, co konkrétně měly tvrzené vnosy žalobkyně v souhrnné částce 288.000 Kč představovat. K doplnění uvedených tvrzení již soud neposkytl žalobkyni při jednání další lhůtu, neboť k doplnění těchto základních skutkových tvrzení ohledně předmětného vnosu byla vyzvána již usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], avšak požadovaná tvrzení nedoplnila. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně žádné další finance do stavby neinvestovala a navrhl v rámci disparity podílů žalobkyně a žalovaného zohlednit přibližnou částku 100.000 Kč, kterou uhradil na provoz nemovitosti za dobu po opuštění společného bydliště manželů žalobkyní. Žalobkyně uvedla, že neshledává naplnění podmínek pro disparitu podílů a uznala, že se žalovaný o nemovitosti po odchodu žalobkyně staral. Poukázala však na to, že v nich také sám bydlel a že tvrzená investice do provozu a údržby domu 100.000 Kč není z jeho strany prokazována. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozvedeno manželství žalobkyně a žalovaného uzavřené dne [datum]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum], čímž došlo k zániku společného jmění manželů účastníků řízení. Účastníci řízení se výslovně shodli na tom, že do společného jmění manželů patří nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to pozemek parc. č. [rok] a pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov a osobní automobil Citroën C4, [registrační značka]. Výslovná shoda byla rovněž ohledně vnosu žalobkyně představovaném použitím výlučných prostředků žalobkyně ve výši 350.000 Kč ke koupi stavebního pozemku dne [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu na tom, že vozidlo Citroën C4, [registrační značka] má hodnotu 100.000 Kč a není třeba jej oceňovat, a dále že předmět vypořádání společného jmění manželů jsou kuchyňská pečící trouba zn. Gorenje, elektrická varná deska zn. Gorenje, myčka na nádobí zn. Gorenje, lednice s mrazákem zn. Gorenje, televizor zn. Samsung UE40F6340, nábytek do jídelního koutu pořízený v obchodním domě IKEA, dřevěný s dubovým dekorem, sestávající z kulatého stolu a čtyř polstrovaných židlí, nábytek do obývacího pokoje sestávající z rozkládací rohové sedačky pořízené v obchodním domě KIKA, šedé barvy, kombinace kůže a textilních potahů, konferenčního stolku z dřevěného masivu, dekor tmavý dub, obdélníkového tvaru se dvěma zásuvkami, nábytek do ložnice sestávající z dvoulůžkové čalouněné postele bílo šedé barvy s elektricky nastavitelným roštem a dvěma matracemi pořízené v obchodním domě KIKA a třídílné šatní skříně s nástavci pořízené v obchodním domě SCONTO, zahradní nábytek zn. Mountfield sestávající z houpačky, rozkládacího stolu a čtyř křesel z kanadské borovice. Finanční prostředky na účtu stavebního spoření vedeného u [anonymizováno] na jméno žalovaného, dále závazek vůči [anonymizována tři slova] vyplývající ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru [číslo] závazek vůči [anonymizována tři slova] [anonymizováno] z titulu půjčky poskytnuté na výstavbu rodinného domu bývalých manželů. Účastníci shodně navrhli, aby aktiva i pasiva, jež jsou předmětem vypořádání společného jmění manželů, byla přikázána do vlastnictví žalovaného a tento byl zavázán k úhradě vypořádacího podílu žalobkyni. Mezi účastníky zůstala sporná výše vypořádacího podílu a žalobkyní nárokovaný vnos ve výši 288.000 Kč, jež měl být tvořen výlučnými finanční prostředky žalobkyně z účtů stavebních spoření, které byly použity na výstavbu rodinného domu. Po provedeném dokazování byla učiněna soudem následující skutková zjištění. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], prokazující stav evidovaný k datu [datum], bylo soudem zjištěno, že pozemek parc. č. [rok] a pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba [adresa] byl k datu [datum] ve společném jmění účastníků. Z výpisu [anonymizováno] (dnes již [právnická osoba]) ze dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), na jméno žalobkyně za období od [datum] do [datum] s datem uzavření úvěrové smlouvy [datum] se zůstatkem 72.732,20 Kč a výpisu [anonymizováno] (dnes již [právnická osoba]) ze dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] vedeného u ČSOB na jméno žalobkyně za období od [datum] - [datum] se zůstatkem - [číslo], soud zjistil, že k datu [datum] představoval dluh na úvěru ze stavebního spoření - 215.668,79 Kč. Z potvrzení [anonymizováno] z [datum] a z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi obcí [obec] na straně prodávající a účastníky na straně kupující, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. [rok] o výměře [výměra] v k. ú. [obec], za 390.000 Kč, na kterém byl později postaven rodinný dům účastníků, soud zjistil, že účastníci společně k datu [datum] zakoupili výše uvedený pozemek, a že žalobkyně byla k datu potvrzení klientkou [anonymizováno] a majitelkou účtu„ [anonymizována tři slova]“ č. [bankovní účet], na kterém byl ke dni [datum], tedy k datu uzavření manželství, zůstatek 356.559,15 Kč, s tím, že dne [datum], tedy před uzavřením manželství a vznikem společného jmění manželů, byl na tento účet proveden vklad hotovosti 500.000 Kč a dne [datum], tedy po uzavření manželství, proveden výběr hotovosti ve výši 350.000 Kč. Soud z potvrzení dále zjistil, že na výše uvedený účet žalobkyně byly připsány prostředky, které nemohly s ohledem na datum jejich připsání pocházet ze společného jmění manželů a tyto byly po vzniku společného jmění manželů čerpány v hotovosti s tím, že na toto čerpání úzce časově navazovalo uzavření výše uvedené kupní smlouvy. Navíc za situace, kdy se oba účastníci shodli, že výše uvedené prostředky byly použity na koupi tohoto pozemku, je zřejmé, že výše uvedené finanční prostředky z výlučného vlastnictví žalobkyně byly použity na koupi majetku ve společném jmění manželů. Z ručně psaných poznámek žalovaného předložených oběma účastníky soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. Jedná se o ručně psaný seznam různých položek, které podle svého charakteru souvisí s pořízením stavební parcely a stavbou rodinného domu, kdy u položek je vždy uvedena cena. Seznam není podepsán ani datován, ceny v něm uvedené nejsou podložené účetními doklady. Soud je toho názoru, že vzhledem charakteru seznamu není možné ověřit jeho pravdivost a nemá tak žádnou vypovídací hodnotu, když je zřejmé, že mohl být ve skutečnosti sepsán kdykoliv a kterýmkoliv z účastníků bez záruky úplnosti. Na věci ničeho nemění ani skutečnost, že seznam byl, nezávisle na sobě, v řízení předložen oběma účastníky, když tito jej označovali jako důkaz nikoliv totožných skutečností. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalovaného], resp. historie pohybů - běžný účet za období [datum] - [datum], [datum] - [datum], [datum] - [datum], [datum] - [datum], [datum] - [datum], [datum] - [datum] a [datum] - [datum], soud zjistil, že z účtu žalovaného byly ve výše uvedených obdobích odesílány platby ve výších 18.000 Kč a 18.500 Kč na účty stavebních spoření pod názvy [ulice] spoření„ jméno nebo příjmení příjemce“ za„ zde uveden rok, ve kterém došlo k odeslání částky“, jako například [příjmení] za 2004, [jméno] za 2004, [příjmení] za 2004, [jméno] za 2004, [celé jméno žalovaného] za 2004. Z této historii pohybů v období [datum] - [datum] je rovněž patrné, že na účet byla vkládána hotovost a připsány dvě příchozí úhrady žalobkyně z účtu [bankovní účet] [příjmení] [jméno]. Výše uvedené výpisy však nedokazují, že by finanční prostředky, se kterými bylo na účtech nakládáno, pocházely z výlučných zdrojů žalovaného. Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a nejmladší dispozice v žalovaným předložených výpisech je z data [datum], tedy v době existence společného jmění manželů. Z vyrozumění Policie České republiky (dále jen PČR) z [datum], ve spojení s úředním záznamem PČR z [datum], protokolem o trestním řízení a úředním záznamem PČR (oba z [datum]) a dále z úředních záznamů o podání vysvětlení z [datum], z [datum] z 10:42 hod. a z 10:04 hod., z [datum] z 10:36 hod. a 10:24 hod., soud zjistil, že žalobkyně koncem měsíce [anonymizováno] [rok] v domě, kde se nacházela společná domácnost, odnesla v době nepřítomnosti žalovaného a jeho dětí finanční hotovost nejméně ve výši [částka] a [číslo] maďarských forintů, společně s peněženkou žalovaného a cestovními pasy dětí účastníků. Ve věci nebyly orgány činnými v trestní řízení zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek z důvodu, že finanční prostředky, z jejich odcizení byla žalobkyně podezřelá, se nacházely v režimu společného jmění manželů a žalobkyně tedy s nimi byla v době činu oprávněna disponovat. Skutek tedy postrádal znak protiprávnosti. Totožné skutečnosti byly zjištěny ze spisu přestupkové komise města Tišnov, konkrétně s usnesení [číslo jednací], o odložení oznámení o přestupku, jež je součástí přestupkového spisu [anonymizováno] [číslo] vedeném o totožném skutku žalobkyně jak bylo uvedeno výše. Soud jako důkaz provedl i soukromou listinu - odhad obvyklé ceny, resp. tržní hodnoty, nemovitostí, jež jsou předmětem vypořádání, zpracovaný [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] dne [datum] zachycující stav ke dni [datum]. Soud konstatuje, že předmětný odhad není znaleckým posudkem, neboť není opatřen znaleckou doložkou podle § 127a o. s. ř. Z této soukromé listiny se podává, že obvyklá cena nemovitostí, jež jsou předmětem vypořádání, tedy rodinného domu, obou pozemků a příslušenství je k datu [datum] stanovena ve výši 4.650.000 Kč. Soud tento důkaz hodnotil v kontextu znaleckého posudku [číslo] který odhadl aktuální tržní hodnotu nemovitostí na 5.720.000 Kč, resp. 6.090.000 Kč, jako příliš stručně odůvodněný. Předmětný odhad, ačkoliv vychází z přesvědčivých premis ohledně popisu nemovitostí, nevysvětluje důvody pro redukci ceny, ani proč konkrétně byla zvolena redukce v předmětném rozpětí. Tento odhad tedy nemůže obstát vedle znaleckého posudku nejen proto, že není znaleckým posudkem, ale ani po obsahové stránce a to pro svou stručnost, co do odůvodnění. Navíc je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že s ohledem na datum rozhodnutí soudu již tento odhad není aktuální. Ze znaleckého posudku [číslo] o aktuální tržní ceně předmětných nemovitostí dle stavu ke dni [datum], následně aktualizovaného ke stavu současnému, zpracovaného soudem ustanoveným znalcem [celé jméno znalce] vzal soud za prokázané, že aktuální tržní hodnota nemovitostí je 6.090.000 Kč. Znalec své závěry i zvolenou metodiku přesvědčivě obhájil i při výslechu u jednání soudu. Znalec podrobně popsal použitou metodiku a rovněž se vyjádřil k provedené výměně plynového kotle a termostatu, které dle názoru znalce nemají na celkovou cenu nemovitosti při jejím ocenění vliv. Navýšení obvyklé ceny nemovitostí z částky 5.720.000 Kč uvedené v písemném posudku na současnou cenu 6.090.000 Kč znalec odůvodnil růstem ceny nemovitostí s konkrétními odkazy na HB index a index [obec] spořitelny. V případě ocenění pozemku věcnou hodnotou dospěl znalec k závěru, že cena pozemku představuje 46,3 % hodnoty nemovitostí. Cena nemovitostí ke dni rozvodu manželství by představovala celkem 4.980.000 Kč, cena pozemku samostatně tedy 2.305.740 Kč. Účastníci řízení nevznesli vůči znaleckému posudku námitky, s výjimkou zcela obecného tvrzení žalovaného o nepřiměřeně vysoké ceně nemovitostí. Pouhý obecný nesouhlas se závěry znalce, které nejsou pro jednoho z účastníků řízení dle jeho názoru příznivé, však nevede k relevantnímu zpochybnění závěru znalce. S ohledem na uvedené soud jako nadbytečný zamítl důkazní návrh žalovaného na zpracování nového znaleckého posudku k ocenění předmětných nemovitostí. Soud se dále neztotožnil s námitkou podjatosti znalce vznesenou při jednání soudu dne [datum]. Pokud žalovaný podjatost znalce spatřoval v tom, že při příchodu na místní šetření znalce žalobkyně pozdravila a vyřídila mu rovněž pozdrav od souseda p. [příjmení], kterého by měl znalec z minulosti znát, nejedná se o důvod podjatosti znalce. Důvodem pro podjatost je pouze konkrétní vztah znalce k účastníkům řízení či jejich zástupcům, nebo jeho poměr k věci samé. Takový závěr z námitky zjevně nevyplývá. Nelze rovněž přehlédnout, že uvedená námitka je vznesena po dlouhé době od místního šetření, zpracování posudku a výslechu znalce, dle názoru soudu pouze účelově za situace, kdy žalovaný se znalcem stanovenou cenou nemovitostí, kterou soud akceptoval, sám nesouhlasí. Ze znaleckého posudku č. [spisová značka] o tržní ceně movitých věcí nacházejících se rodinném domě, jež je součástí nemovitosti, která je předmětem vypořádání, vypracovaného [celé jméno znalkyně] ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že tržní cena předmětných věcí je 34.770 Kč. Účastníci neměli ke správnosti této listiny námitek a výslovně uvedli, že na výslechu znalkyně netrvají. Z odpovědi [anonymizováno] (k dnešnímu dni [právnická osoba]) na dotaz soudu ohledně stavu úvěru [číslo] vedeného na účtech č. [bankovní účet] žalobkyně a č. [bankovní účet] žalovaného a účtu stavebního spoření žalovaného, to vše ke dni [datum] a ke dni [datum], soud zjistil, že úvěrový účet č. [bankovní účet] žalobkyně vykazoval ke dni [datum] na jistině - 220.392,05 Kč a úrocích - 4.723,26 Kč a k datu [datum] na jistině - 149.003,56 Kč a úrocích 1.260,96 Kč, a dále že úvěrový účet č. [bankovní účet] žalovaného vykazoval ke dni [datum] na jistině - 219.588,91 Kč a úrocích - 4.706,43 Kč a k datu [datum] na jistině - 148.304,05 Kč a úrocích 1.255,17 Kč. Z odpovědi [právnická osoba] (dříve [příjmení]) na dotaz soudu ohledně stavu úvěru [číslo] vedeného na účtech č. [bankovní účet] žalobkyně a č. [bankovní účet] žalovaného, a účtu stavebního spoření žalovaného, to vše ke dni [datum], včetně uvedení jakou konkrétní částku bude třeba do úplného splacení uhradit včetně úroků, zjistil soud následující. Účet č. [bankovní účet] žalobkyně vykazoval ke dni [datum] zůstatek - 96.386,35 Kč včetně příslušenství s tím, že celková částka ke splacení činí 98.512,70 Kč a účet č. [bankovní účet] žalovaného vykazoval ke dni [datum] zůstatek - 95.798,63 Kč včetně příslušenství s tím, že celková částka ke splacení činí 97.898,86 Kč [právnická osoba] dále uvedla, že na žalovaného není v současnosti a ani k datu [datum] vedeno žádné stavební spoření. Z odpovědi [anonymizováno] na dotaz soudu ohledně stavu dluhu z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené účastníky dne [datum] a poskytnuté na výstavbu rodinného domu vedené na jméno žalovaného a žalobkyně ke dni [datum] a [datum], soud zjistil, že výše dluhu činila k datu [datum] celkem 87.060 Kč a k datu [datum] celkem 66.092 Kč. Z odpovědi [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“, nástupce [anonymizováno]) na dotaz soudu ohledně stavu dluhu z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené účastníky dne [datum] a poskytnuté na výstavbu rodinného domu vedené na jméno žalovaného a žalobkyně ke dni [datum] včetně uvedení jakou konkrétní částku bude třeba do úplného splacení uhradit včetně úroků, soud zjistil, že výše dluhu činila k datu [datum] celkem 50.993 Kč s tím, že celková částka ke splacení činí 52.972 Kč. Z rozsudku [název soudu], č. j. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno, byť tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. Dále bylo prokázáno, že na péči o děti se podílí převážně manžel. Ohledně příčin rozvratu manželství z odůvodnění rozsudku vyplývá, že důvodem byla povahová odlišnost účastníků, jiné hodnotové žebříčky, neshody ohledně společného soužití a výchovy nezletilých dětí. Tyto příčiny byly na straně obou účastníků, s tím, že rozvodový soud shledal větší podíl na rozvratu manželství na straně žalobkyně, která opustila rodinnou domácnost. Tímto rozsudkem nebylo prokázáno násilí mezi účastníky ani tvrzené mimomanželské vztahy manžela. Z protokolu o jednání dne [datum] před rozvodovým soudem v řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žalovaný před rozvodovým soudem uvedl, že žalobkyně upřednostňovala kariéru před rodinou, problém spatřoval v tom, že děti žalobkyně nekojila a později jim sama nevařila. Žalovaný uvedl, že dětem ohříval skleničky, které nakupoval v Makru a děti vozil do školy a kroužků výhradně on. Dále bylo soudem zjištěno, že žalovaná se jednání dne [datum] nezúčastnila. U jednání soudu dne [datum] byl proveden výslech žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně u výslechu uvedla, že manželství účastníků plnilo svou funkci v období let 2004 až 2009 a problémy v manželství způsobené neshodami mezi účastníky podle žalobkyně nastaly po jejím návratu do zaměstnání v roce 2011 Tyto problémy trvaly do roku 2016, kdy žalobkyně podala žádost o rozvod. Žalobkyně uvedla, že do práce se vrátila po půl roce od narození prvního dítěte v roce 2006 proto, že hradila hypotéku. Domluva s žalovaným byla taková, že žalovaný hradil náklady provozu domácnosti a žalobkyně hypotéku. Dále žalobkyně uvedla, že neshody s žalovaným se týkaly široké oblasti věcí, kdy se účastníci neshodli ohledně péče o nezletilé děti, provozu domácnosti nebo politických názorů. Žalobkyně také uvedla, že žalovaný začal kolem roku 2015 navazovat mimomanželské vztahy, což bylo důvodem jejího odchodu ze společné domácnosti dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že na Velikonoce 2015 do jejich domácnosti přišla [jméno] [příjmení], se kterou měl mít žalovaný poměr. Ke konfrontaci žalovaného a [jméno] [příjmení] podle žalobkyně nedošlo, protože žalovaný ze společné domácnosti odešel, aby se konfrontaci vyhnul. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ji v průběhu roku 2015 asi třikrát fyzicky napadl, s tím, že situaci následně řešila policie. Fyzické napadení mělo spočívat v tom, že žalovaný ji chytil za hrudník a strčil na zeď. Dále žalobkyně vypověděla, že ji žalovaný v jednom případě vzal firemní mobil a ve druhém jí nevpustil do společného obydlí. Žalobkyně uvedla, že po jejím opuštění společné domácnosti žalovaný zamezoval půl roku jejímu styku se syny. V době, kdy měla nezletilé svěřené do své péče, si pro ně žalovaný přišel k jejímu bytu a bouchal na dveře tak, že se jeden ze synů počůral a někteří sousedé vyšli ven ze svých bytů. Návrh na výkon soudního rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé žalobkyně nepodávala s odůvodněním, že s ohledem na chování žalovaného neměl výkon rozhodnutí smysl. Žalobkyně uvedla, že žalovaný před uzavřením manželství neměl žádné úspory, o kterých by věděla. Žalovaný u výslechu uvedl, že vozil děti do kroužků a vařil, s tím, že žalobkyně uklízela a prala. Žalovaný dále vypověděl, že hypotéka ve výši 1,6 milionů u rakouské banky se převáděla k [anonymizováno] a dohoda s žalobkyní byla taková, že žalobkyně hradila splátky hypotéky a žalovaný úvěry u [anonymizováno] a náklady spojené s domem. Účastníci v celku hradili„ tak nějak stejně“. Žalovaný popřel jakékoliv mimomanželské vztahy ze svojí strany, když však komentoval žalobkyní zmiňovanou událost na Velikonoce 2015, hovořil o [jméno] [příjmení], která se toho času jmenovala [příjmení]. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně jej honila s nožem po domě a opařila jej vodou z rychlovarné konvice. Žalobkyně dle názoru žalovaného neměla a nemá zájem o děti. Úspory, které v řízení žalovaný dokládal svými ručně psanými poznámkami, byly ve výši cca jednoho milionu korun. Z výslechu žalobkyně soud zjistil tyto relevantní skutečnosti. Manželství účastníků plnilo svou funkci po dobu minimálně pěti let a problémy mezi účastníky se začaly objevovat až po návratu žalobkyně do práce. Problémy v manželství spočívaly v neshodách mezi účastníky a to jak ohledně vedení domácnosti a péče o děti, tak v osobní rovině. Soud z výslechu obou účastníků soud zjistil, že ohledně hrazení péče o rodinu byla mezi účastníky v době, kdy sdíleli rodinnou domácnost, dohoda, podle které účastníci sice hradili rozdílné položky rodinného rozpočtu, ve výsledku se však podíleli přibližně stejně vysokou finanční částkou. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že mezi účastníky byla dohoda ohledně obstarávání potřeb rodiny s tím, že na základě této dohody plnili účastníci v souhrnu v podstatě stejně. Žalovaný vozil děti do kroužků a pro domácnost vařil. K tvrzením žalovaného o násilí, kterého se na něm měla žalobkyně dopustit tím, že jej honila s nožem po domě a opařila vodou z rychlovarné konvice, soud v řízení nepřihlížel. Žalovaný tyto skutečnosti tvrdil až při třetím jednání ve věci, tedy v rozporu se zásadou koncentrace řízení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 občanského soudního řádu, a navíc k nim neoznačil kromě své výpovědi žádné důkazy. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti ([datum]). Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nabytí věcí do společného jmění účastníků v době do [datum] je tedy třeba posoudit podle právní úpravy účinné do 31.12.2013, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) ¨ Podle § 143 obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, a dále závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Samotné vypořádání společného jmění manželů se provede podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství a společného jmění manželů ([datum]), tj. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění (§ 740 o. z.). Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželů jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla. Podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (ustanovení § 742 odst. 1 o. z.). Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. (ustanovení § 742 odst. 2 o. z.) V případě řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je třeba vycházet ze zásady, že toto řízení nepředstavuje tzv. vyúčtování manželství. V řízení o vypořádání společného jmění manželů je soud vázán návrhem ve vztahu k vymezení předmětu řízení, tedy k uplatnění případných vnosů či závazků navržených k vypořádání, návrh může překročit pouze ohledně tvrzené ceny jednotlivých věcí a způsobu jejich rozdělení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2010 sp. zn. 22 Cdo 2881/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2007 sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Soud může vypořádat pouze ten majetek ze zaniklého společného jmění manželů, který účastníci výslovně učinili předmětem jeho vypořádání. To platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. Rozsahem pasiv a aktiv, které učinili účastníci předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, je soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů jakožto řízení sporném vázán a nemůže je nad rámec návrhů účastníků jakkoliv rozšiřovat či měnit, stejně tak jako nemůže sám usuzovat na to, co konkrétně by v řízení mohl účastník jako vnosy či investice uplatnit a účastníka v tomto směru poučovat. Soud zásadně není sám povinen vyšetřovat majetkové poměry manželů, stejně tak nemůže sám bez návrhu zjišťovat, zda a v jakém rozsahu byl případně závazek náležející do společného jmění manželů uhrazen z výlučných prostředků některého z manželů či jiných osob. Vždy záleží pouze na manželovi, který vynaložil prostředky ze svého výlučného majetku na majetek (závazek) náležející do společného jmění manželů, zda tento náklad bude požadovat zpět nebo nikoliv, jedná se o jeho právo. Bylo by překročením návrhu nad rámec ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu, pokud by soud sám prováděl zápočty vnosů či vypořádával závazky účastníky řízení k vypořádání řádně nenavržené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2006 sp. zn. 22 Cdo 999/2006). V řízení lze tedy vypořádat pouze ta aktiva, pasiva, vnosy či investice na výlučný majetek jednoho z manželů, které byly v zákonem stanovené lhůtě učiněny předmětem řízení a ke kterým byla uvedena dostatečně určitá tvrzení. S přihlédnutím k shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud z uvedených skutkových zjištění k závěru, že do společného jmění účastníků patří všechny položky, které učinila žalobkyně předmětem řízení žalobou, s výjimkou stavebního spoření (dle sdělení banky takové spoření ke dni rozvodu manželství neexistovalo) a vnosu žalobkyně v částce 288.000 Kč z titulu investice finančních prostředků ze stavebního spoření, kdy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně tohoto vnosu. Za této situace soud jako nadbytečný neprováděl důkaz dotazem na banku ohledně těchto stavebních spoření. Ohledně stavebního spoření a vnosu žalobkyně ve výši 288.000 Kč z titulu stavebního spoření proto soud žalobu zamítl. Způsob vypořádání zvolil soud s ohledem na návrhy účastníků, u nichž nebylo sporu, komu mají být přikázány nemovitosti a další položky zaniklého společného jmění manželů. [příjmení] zde byl pouze ohledně hodnoty nemovitosti s tím, že byl důkazně vyřešen znaleckým posudkem [celé jméno znalce]. Co se týče předmětného automobilu značky Citroen typu C4, nebylo účastníky rovněž sporu o tom, komu má být přikázán, stejně tak jeho hodnota byla účastníky učiněna nespornou. Ohledně ceny movitého vybavení domácnosti soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně]. Zůstatky závazků byly rovněž přikázány žalovanému a to jednak s ohledem na shodné návrhy účastníků řízení a dále a pro jejich spojení s nemovitostí, která jimi byla financována. V řízení bylo rovněž ve vztahu k přikázání závazků přihlíženo k tomu, aby vypořádací podíl byl co nejmenší. Žalobkyní uplatněný vnos ve výši 350.000 Kč z výhradních prostředků, který byl užit ke koupi pozemku ve společném jmění manželů musí být s ohledem na právní úpravu ustanovení § 742 odst. 2 o. z. tzv. valorizován. Kupní cena výše uvedeného pozemku byla 390.000 Kč, přičemž vnos žalobkyně činil 90 % kupní ceny, tj. částku 350.000 Kč. Dle znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] představuje pozemek 46,3 % ceny nemovitosti s tím, že valorizace se provádí ke dni zániku společného jmění manželů dne [datum] Cena nemovitosti v srpnu 2018 je dle výše uvedeného posudku ve výši 4.980.000 Kč, z toho 46,3 % představuje částku 2.305.740 Kč. Vnosem žalobkyně uhrazený podíl kupní ceny v rozsahu 90 % přestavuje pro účely výpočtu valorizace vnosu částku 2.075.166 Kč. Výpočet vypořádacího podílu byl proveden v souladu s východisky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018. Soud určil výchozí částku jako součet hodnoty aktiv zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů, a to nemovitostí ve výši 6.090.000 Kč, automobilu ve výši 100.000 Kč, věcí movitých ve výši 34.770 Kč. Výchozí částka tedy představuje 6.224.770 Kč. Od této částky soud pro zjištění čistého majetku ve společném jmění manželů odečítal vnosy, tedy konkrétně vnos žalobkyně učiněný původně ve výši 350.000 Kč, který po valorizaci činil 2.075.166 Kč. Takto zjištěná hodnota čistého majetku činí 4.149.604 Kč. Rovný podíl každého z účastníků je tedy ve výši jedné poloviny z čistého majetku, tedy v částce 2.074.802 Kč. V případě žalobkyně se však k tomuto podílu přičítá hodnota valorizovaného vnosu ve výši 2.074.802 Kč a je třeba zohlednit odečtením i polovinu závazků přikázaných žalovanému, tedy částku [číslo] Celkem tak činí podíl žalobkyně 4.025.276,22 Kč. Protože žalobkyně z majetku nenabývá ničeho, je žalovaný zavázán uhradit jí vypořádací podíl ve výši v uvedené částce 4.025.276,22 Kč. Lhůta k plnění vypořádacího podílu byla stanovena s ohledem na jeho výši v délce 6 měsíců od právní moci rozsudku. Soud má za to, že lhůta je dostatečná pro žalovaného k zajištění financování uvedeného vypořádacího podílu a ani žalobkyně nebude vážně takto stanovenou lhůtou dotčena. Žalovaný navrhl soudu, aby rozhodl o stanovení jiných než stejných podílů při vypořádání společného jmění, konkrétně v poměru 65 % žalovaný a 35 % žalobkyně, a dále, aby soud přikázal věci, jež jsou předmětem vypořádání žalovanému s tím, že žalobkyni vyplatí vypořádací podíl ve výši 1.000.000 Kč. Návrh na disparitu žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně postupně ztrácela zájem o rodinu, přestala zajišťovat potřeby rodiny, přispívat na dárky dětí a hradit společné dluhy, dále v dubnu 2016 opustila nezletilé děti a neplatila jejich výživné, kdy žalovaný sám hradil náklady spojené s dětmi, domem a bankovní závazky obou účastníků od dubna 2016 do pravomocného rozvedení manželství [datum]. Žalovaný uvedl, že žalobkyně se od ledna 2019 nestýká s dětmi a že v průběhu června a září 2016 svémocně odnesla z místa posledního společného bydliště částku celkem 55.000 Kč, kterou žalovaný získal pro sebe a své syny od rodičů na„ přilepšenou“ a dovolenou. Podle názoru žalovaného platí žalobkyně příliš nízké výživné ve výši 4.300 Kč, které nestačí ke krytí potřeb dětí a to přesto, že má vysokoškolské vzdělání v oboru, ve kterém se průměrné výdělky pohybují mezi 45.000 – 50.000 Kč měsíčně. Nedodržení rovnosti podílů při soudním vypořádání by mělo být posuzováno zdrženlivě a mělo by být vždy opodstatněno okolnostmi konkrétního případu. Daným okolnostem by pak mělo být rozhodnutí o případné disparitě přiměřené. Pravidla, která umožňují soudu dospět k odlišné velikosti podílů, jsou vymezena především v § 742 odst. 1 písm. d), e) a f) o. z., s tím, že negativní okolnosti v manželství se zohledňují podle výše uvedeného písm. e), tedy přihlédnutím k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost. Aby bylo nežádoucí chování manžela důvodem k disparitě podílů, musí dosahovat určité intenzity. Příkladem dostatečně právně relevantního nežádoucího chování některého z manželů, které by bylo přiměřené pro rozhodnutí soudu o disparitě, jsou jednání s vyšší mírou závažnosti než ta, která uvádí žalovaný, a to jak typově, tak s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Mezi negativní okolnosti odůvodňující rozhodnutí disparitě soudní judikatura řadí zejména alkoholismus, gamblerství, protiprávní jednání proti členům užší rodiny, výkon trestu odnětí svobody, vyhýbání se práci nebo bezdůvodné opuštění domácnosti. Avšak i u těchto příkladů je třeba hledět na konkrétní závažnost jednání podle okolností případu. Je pravdou, že žalobkyně opustila společné bydlení manželů, avšak v situaci, kdy dochází k rozpadu manželství je běžné, že někdo z manželů společnou domácnost opustí, čímž je soužití manželů fakticky ukončeno. Tento důvod tedy není paušálním důvodem pro rozhodnutí o disparitě. Co se týče tvrzeného jednání, kterého se měla dopustit žalobkyně dispozicí s finančními prostředky ve výši 55.000 Kč, a které žalovaný v řízení prokázal, uvádí soud, že ani toto není důvodem k disparitě podílů. Řízení o tomto skutku žalobkyně byla zastavena, resp. podněty žalovaného odloženy, právě z důvodu, že jednání postrádalo znak protiprávnosti, protože žalobkyně disponovala s prostředky, které se nacházely ve společném majetkovém režimu tehdejších manželů a nejednalo se tak o nedovolené jednání. Je třeba vzít v úvahu, že manželství z počátku plnilo svou funkci a k eskalaci vztahů mezi účastníky došlo až v době jeho rozpadu. Co se týče dalších jednání žalobkyně, které žalovaný považuje za důvody disparity, tak ani v případě jejich prokázání, nedosahuje žádné z uvedených takové míry závažnosti, že by byl pro rozhodnutí o disparitě relevantní a rozhodnutí o disparitě by bylo přiměřené. Soud nemá za to, že by se jednalo o okolnosti, které by se výrazněji negativně promítly do hospodaření se společným majetkem nebo péčí o rodinu (srov. NS 22 Cdo 3637/2010). K žalovaným namítané liknavosti žalobkyně ve věcech péče o rodinu soud připomíná, že žalovaný sám u jednání vypověděl, že ohledně péče o rodinu mezi účastníky existovala dohoda, že žalovaný vozí děti do kroužků a vaří a žalobkyně uklízí a pere. Stejně tak žalovaný uvedl, že ohledně hrazení rodinných nákladů se oba účastníci podíleli stejně, respektive slovy žalovaného hradili„ tak nějak stejně“. K námitkám žalovaného ohledně výše výživného, jež bylo určena rozhodnutím opatrovnického soudu, soud dodává, že je věcí žalovaného, domáhat se změny takového rozhodnutí, má-li za to, že je výživné nízké. Přezkum pravomocným rozsudkem stanoveného výživného však v řízení o vypořádání společného jmění manželů není na místě. Skutečnost, že žalovaný subjektivně považuje výživné stanovené rozsudkem opatrovnického soudu na nezletilé děti za nedostatečné či nízké, není důvodem pro rozhodnutí o disparitě podílů na zaniklém společném jmění manželů. Pokud jde o žalovaným tvrzené neplacení výživného žalobkyní, z provedeného dokazování vyplývá, že výživné nebylo hrazeno pouze v období od května 2016 (opuštění společné domácnosti žalobkyní) do prosince 2016 (rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti). Rozhodnutí opatrovnického soudu žalobkyně bez dalšího akceptovala a výživné začala hradit. Pokud žalovaný odůvodňoval disparitu podílů na zaniklém společném jmění manželů dále jím údajně provedenými vnosy, platbami závazků či tvrzenými platbami na údržbu domu po odstěhování žalobkyně, nejedná se o skutečnosti, které by byly důvodem pro disparitu podílů, jelikož je mohl žalovaný v řízení řádně navrhnout k vypořádání (v tomto směru srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. NS 22 Cdo 1486/2019, NS 22 Cdo 3227/2017 a publikované rozhodnutí pod R 63/2019). Žalovaný však tvrzené vnosy, platby závazků či jiné úhrady v řízení vypořádat nenavrhl a domáhal se na základě tvrzení o jím provedených platbách pouze disparity podílů, což v řízení několikrát výslovně uvedl. Ke konkrétní výši plateb žalovaného, jejich účelu či či obdobím provedených plateb proto nebylo třeba vést v řízení dokazování či žalovaného vyzývat k doplnění podrobných skutkových tvrzení. Soud proto jako nadbytečný neprováděl žalovaným navržený důkaz dotazem na banku ohledně uhrazených úroků od dubna 2015. Soud tedy uzavírá, že má za to, že v projednávané věci nevyšly najevo, a to ani ve vzájemném souhrnu, žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku. Pokud žalovaný navrhoval, aby soud započítal náklady na provoz nemovitosti, ve které se nacházela společná domácnost, ve výši cca 100.000 Kč, za dobu, kdy žalobkyně tuto nemovitost opustila, vůči vypořádacímu podílu, nelze tomuto návrhu žalovaného vyhovět. Právo žalobkyně na vypořádací podíl a z toho plynoucí pohledávka vůči žalovanému vznikne až právní mocí rozsudku, kterým bylo o vypořádacím podílu rozhodnuto. Výrok, kterým byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni finanční částku na vypořádání je povahy konstitutivní. Do doby pravomocného rozhodnutí soudu pohledávka žalobkyně zatím neexistuje a nelze na ni tedy v řízení provádět zápočty. Nebylo proto třeba žalovaného vyzývat ke konkrétnímu doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto plateb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, když při posuzovaní poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé vycházel soud z hodnoty aktiv a pasiv, které byly učiněny předmětem řízení. Z hlediska posouzení procesního úspěchu či neúspěchu ve věci vypořádání společného jmění manželů vycházel soud z toho, jaké konkrétní hodnoty a jakým způsobem navrhovali účastníci k vypořádání a zda jim v tomto směru bylo rozhodnutím soudu vyhověno. V tomto směru soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn . ÚS 1441/11 při zohlednění závěrů rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 a III. ÚS 186/20, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5040/2015. Žalobkyně byla ve věci co do způsobu vypořádání úspěšná částečně, kdy v souladu s jejím návrhem došlo k vypořádání aktiv i pasiv učiněných žalobou předmětem řízení a dále vnosu 350.000 Kč vynaložených z výlučných prostředků žalobkyně a použitých ke koupi pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec]. Procesní neúspěch, který lze spatřovat v zamítnutí vnosu žalobkyně ve výši 288.000 Kč a zamítnutí návrhu na vypořádání zůstatku stavebního spoření je však v kontextu celkové hodnoty vypořádávaného majetku neúspěchem v poměrně nepatrné části. V případě žalovaného, který v řízení neuplatil žádné vnosy a v řízení se toliko domáhal disparity vypořádacích podílů účastníků, leč neúspěšně, je třeba spatřovat jeho procesní neúspěch. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen plně nahradit žalobkyni náklady řízení. Soud ve věci neshledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí o nákladech řízení, takové důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.000 Kč, nákladů spočívajících v uhrazené záloze 5.000 Kč na zpracování znaleckého posudku znalkyní [celé jméno znalkyně], nákladů spočívajících v uhrazené záloze 5.000 Kč na zpracování znaleckého posudku znalcem [celé jméno znalce], odměny právního zástupce žalobkyně za 9 úkonů právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření z [datum], sepis vyjádření z [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum] trvajícího déle než dvě hodiny (tedy za dva úkony), a jednání dne [datum], pouze za účelem vyhlášení rozsudku (tedy v rozsahu půl úkonu). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, tedy celkem 2.700 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za úkon právní služby ve výši 25.980 Kč je určena v souladu s § 8 odst. 6 vyhlášky o advokátním tarifu z částky určené jako polovina hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání, tedy z částky 4.418.659,78 Kč (uvedená částka byla vypočtena jako polovina součtu hodnot vypořádávaných v řízení, tedy nemovitosti v částce 6.090.000 Kč, vozidlo v částce 100.000 Kč, movité věci v částce 34.770 Kč, závazky v částkách 196.411,56 Kč a 52.972 Kč, vnos žalobkyně po valorizaci v částce 2.075.166 Kč a tvrzený vnos v částce 288.000 Kč, za současného nepřihlédnutí k zamítnutému stavebnímu spoření, které nebylo vyčísleno). Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se jedná o částku 287.471,30 Kč. Náhrada nákladů řízení státu podle § 148 o. s. ř. tíží podle výsledku řízení žalovaného. Tyto se skládají z odměny a náhrady znalci [celé jméno znalce] za podaný znalecký posudek [číslo] ve výši 4.410 Kč (část nekrytá zálohou) a dále odměny za účast při soudním jednání dne [datum] ve výši 800 Kč a odměny a náhrady znalkyni [celé jméno znalkyně] za podaný znalecký posudek č. [spisová značka] ve výši 1.650 Kč (část nekrytá zálohou), celkem tedy 6.860 Kč. Lhůta k uhrazení nákladů řízení státu i mezi účastníky byla stanovena dle § 160 občanského soudního řádu na tři dny od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro určení lhůty delší.

Poučení