34 C 337/2019 - 290

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících [jméno FO] a [jméno FO] ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 855 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 355 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 355 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 662 442 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 25 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se původně domáhal po žalované zaplacení částky 5 550 400 Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění v rozsahu jeho zvýšení na čtyřnásobek bodového ohodnocení ve výši 1 355 400 Kč a z titulu náhrady další nemajetkové újmy ve výši 3 700 000 Kč. Řízení bylo původně vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 179/2015. Usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 34 C 179/2015-90, byla věc v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 700 000 Kč jako náhrady další nemajetkové újmy, vyloučena k samostatnému řízení a z ní usnesením ze dne 15. 11. 2019, č. j. 34 C 481/2015-332, byla věc v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení původně 300 000 Kč, vyloučena k dalšímu samostatnému řízení, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 337/2019. Usnesením ze dne 8. 7. 2020 na č. l. 147 soud k žalobcovu návrhu připustil změnu žaloby na zaplacení celkem 855 000 Kč a dalším usnesením ze dne 7. 6. 2021 na č. l. 190 soud připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 855 000 Kč do 30. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalobce se tedy domáhal po žalované zaplacení částky 855 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 855 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení. Tuto část své žaloby odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2007 ve znění pozdějších dodatků na pracovní pozici bednáře. Dne 12. 4. 2013 utrpěl žalobce v provozu žalované pracovní úraz, když při ukládání sudů ve sklepení pivovaru došlo k pádu sudu z kolejnice a ten žalobci přimáčkl levou nohu k okraji zděné zídky, v důsledku čehož byla žalovanému amputována levá dolní končetina nad kolenem. Žalobci z pracovního úrazu vznikly právní nároky, mj. právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. To bylo hodnoceno ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 5. 2014, který ji v souladu s vyhláškou č. 440/2001 Sb. hodnotil ve výši 3 765 bodů (položky: č. 015 - vážné duševní poruchy po jiných poraněních kromě poranění hlavy, č. 017 - fantomová bolest, č. 131 - ztráta dolní končetiny ve stehně - pahýl vhodný k protézování) po zvýšení lékařem o 50 % podle § 6 písm. c) zmíněné vyhlášky. V souvislosti s jeho pracovním úrazem u žalované došlo nad rámec již odškodněného ztížení společenského uplatnění k jeho dalšímu ztížení, kdy se újma na zdraví žalobce začala prohlubovat po skončení životnosti protézy C-LEG v roce 2017, kdy od května 2018 se žalobci rozšiřují a gradují další zdravotní komplikace spočívající v tom, že žalobce trpí přetrvávající fantomovou bolestí, na pahýlu levé dolní končetiny nastaly chronické trofické a tlakové změny, dále trpí omezením hybnosti obou ramenních kloubů s verifikovaným nálezem těžké artrózy vlevo a s podílem zátěže přes horní končetiny při užívání francouzských holí, poruchou statiky a dynamiky LSp s podílem syndromu SIK dx a podílem iolistézy L5 jako důsledkem antalgického napadání na levou dolní končetinu, omezením hybnosti levého kyčelního kloubu, instabilitou, chondropatií a omezením funkce přetěžovaného pravého kolenního kloubu. Žalobce se v tomto směru dovolával znaleckého posudku č. [hodnota] dne 29. 3. 2020 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovování nemateriální újmy na zdraví, který náhradu za ztížení dalšího žalobcova společenského uplatnění ohodnotil na 3 420 bodů. Při hodnotě jednoho bodu ve výši 250 Kč činí náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobce dle tohoto posudku 855 000 Kč. Svůj nárok v této výši uplatnil na jednání před soudem dne 29. 6. 2020. Žalovaná je od 30. 6. 2020 v prodlení a dluží žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky do zaplacení.

3. Žalovaná a vedlejší účastník souhlasili s tvrzeními žalobce, že pro žalovanou pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2007 jako bednář a že dne 12. 4. 2013 při ukládání sudů ve sklepení pivovaru došlo k pádu sudu z kolejnice, jenž žalobci přimáčkl levou nohu k okraji zděné zídky, v důsledku čehož byla žalobci amputována levá dolní končetina nad kolenem. Svou obranu proti této části žaloby postavili na tvrzení, že žalobci bylo ztížení společenského uplatnění plně nahrazeno a nové nároky z dalšího ztížení společenského uplatnění mu nevznikly, protože mezi pracovním úrazem a nepříznivými zdravotními následky vyjmenovanými ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] není přímá příčinná souvislost a jedná se o následky následků. Podle žalované z § 269 odst. 1 zák. práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, plyne požadavek na odškodnění pouze takového poškození zdraví, které je v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem a nejedná se o následek následku. Podobně podle vedlejšího účastníka jsou hodnocené položky následkem následku úrazu a nejsou v přímé příčinné souvislosti se samotným úrazem. Takové řetězení příčin představuje škodu následnou. Setrvávající fantomové bolesti byly hodnoceny již v původním posudku a byly plně odškodněny. To platí také o položce „pahýl levé dolní končetiny s chronickými, trofickými a tlakovými změnami“, jež je totožná s položkou „pahýl vhodný k protézování“ hodnocenou v původním posudku. Pokud jde o omezení hybnosti obou ramenních kloubů, poruchy statiky a dynamiky, omezení hybnosti levého kyčelního kloubu, instability, chondropatie a omezení funkce přetěžovaného pravého kolenního kloubu, jedná se o důsledky přetěžování žalobcova těla, které nesouvisejí s pracovním úrazem a nemohou být k tíži žalované. Z posudků i žaloby je zřejmé, že žalobci nevyhovuje protéza, kterou obdržel od zdravotní pojišťovny, a že mu vznikají potíže opíráním se o francouzské hole, což vede ke zhoršování jeho zdravotního stavu. Tyto jeho nové potíže jsou sice v souvislosti s tím, že při pracovním úrazu přišel o nohu, nikoli však v přímé příčinné souvislosti. Žalobce také utrpěl další úraz, když dne 30. 1. 2014 uklouzl na ledu a vážně si poranil pravý kyčelní kloub (zlomenina acetabula a lopaty kosti kyčelní vpravo). Takový úraz by měl vliv na statiku a dynamiku a páteř i u člověka, který netrpí ztrátou končetiny. Je sice pravdou, že kdyby žalobce nepřišel o nohu, nebyl by více náchylný k pádům, nicméně pořád jde o úraz nesouvisející, který nepochybně měl vliv na rozvíjející se následné potíže žalobce se statikou a dynamikou a na poruchy páteře a pořád jde o následky následků. Žalobce nedokládá, proč vznikly problémy s jeho protézou, pokud se tak stalo na základě chybného rozhodnutí zdravotní pojišťovny, která mu nepřiznala protézu obvyklou, na jakou má nárok, nemůže jít takové chybné rozhodnutí k tíži žalované. K ustálení žalobcova zdravotního stavu nedošlo dne 25. 9. 2019, pracovní úraz se stal již dne 12. 4. 2013 a zdravotní stav se jistě neustaloval 10 let. Jedná se jen o arbitrárně zvolené datum v den, kdy klinický nález byl ověřen zobrazovacími metodami. Žalobcovy potíže jsou nově uplatňovaným nárokem a nelze je proto zahrnout do nespecifikovaného předchozího nároku, pro který probíhá řízení. Přetrvávajícími fantomovými bolestmi žalobce trpí po celou dobu, jsou popisovány neurologem již v lékařské zprávě ze dne 27. 1. 2014 stejně jako progredující atrofie svalstva levého stehna a tento nárok je tudíž promlčený. Z těchto důvodů navrhovali zamítnutí žaloby.

4. Soud vzal za prokázané, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2007 jako bednář s nástupem do práce dne 1. 9. 2007 a místem výkonu práce v Plzni. Dne 12. 4. 2013 při manipulaci se sudy ve sklepě, konkrétně při otáčení sudu, došlo k jeho naklonění a sesmeknutí po kolejnici, k pádu sudu do uličky a přimáčknutí levé nohy žalobce k okraji zídky a následnému ztrátovému poranění žalobcovy levé nohy (komplikované fraktuře bérce, jež si vynutila exartikulaci v kolenním kloubu). V důsledku toho vznikly trvale nepříznivé zdravotní následky na žalobcově zdraví, spočívající ve vážné duševní poruše po jiných poraněních kromě poranění hlavy, fantomové bolesti a ztrátě dolní končetiny ve stehně – pahýl vhodný k protézování, jež byly hodnoceny [tituly před jménem] [jméno FO] 2 510 body, po 50 % navýšení 3 765 body. Žalovaná podle tohoto znaleckého posudku zaplatila žalobci na základním hodnocení ztížení společenského uplatnění částku 451 800 Kč. Ohledně přiměřeného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění se žalovaná se žalobcem usmířila na částce 903 600 Kč. Smír účastníků byl dne 15. 6. 2016 schválen soudem.

5. V důsledku používání nutných ortopedických pomůcek, zejména protézy, podpažních a francouzských berlí, jež žalobce užívá samozřejmě proto, že mu chybí levá noha pod kolenem, dochází k přetěžování některých částí žalobcova těla, což způsobilo vznik dalších trvalých nepříznivých následků na žalobcově zdraví, konkrétně poruše statiky a dynamiky LSp s podílem syndromu SIK dx a podílem olistézy L5, omezení hybnosti levého kyčelního kloubu, instabilitě, chondropatií a omezení funkce přetěžovaného pravého kolenního kloubu, spolu hodnoceno 2 000 body. Tyto položky nebylo možno hodnotit k 23. 5. 2014, protože žalobce těmito zdravotními omezením netrpěl a nebyly v původním posudku předpokládány.

6. Projevy vůle účastníků k uzavření pracovní smlouvy jsou prokázány pracovní smlouvou na č. l. 8, viz zejména čl. I. Z písemné dohody ze dne [právnická osoba]. 2015 na č. l. 9 plyne, že žalobcův pracovní poměr k žalované byl rozvázán dohodou ze dne [datum] k tomuto dni z důvodů dle § 52 písm. d) zák. práce. Jak se odehrál nehodový děj je prokázáno záznamem o úrazu ze dne [datum] na č. l. 65 spisu sp. zn. 34 C 179/2015 a též rozhodnutím odškodňovací komise žalované ze dne [datum] na č. l. 11 posledně zmíněného spisu. To, že u žalobce došlo k trvalým nepříznivým zdravotním následkům a jakým, je prokázáno znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 5. 2014 na č. l.

12. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, se podává, že žalovaná zaplatila žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 451 800 Kč odpovídající 3 765 bodům dle výše uvedeného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze smíru, který je přílohou protokolu ze dne [datum] na č. l. 166 spisu sp. zn. [spisová značka] se podává, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobci částku 903 600 Kč na navýšení náhrady ztížení společenského uplatnění, kdy tento smír byl soudem schválen usnesením z téhož dne, č. j. [spisová značka].

7. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 3. 2020, č. [Anonymizováno] plyne, že po vystavení prvního posudku o hodnocení ztížení společenského uplatnění dne 23. 5. 2014 se žalobce pro přetrvávající problémy s pahýlem – keloidní vtažené jizvě dne 19. 11. 2014 podrobil revizní operaci spočívající v excizi celé jizvy a úpravě pahýlu. Od 13. 6. 2017 si stěžoval na bolesti zad, kyčlí a pravého kolene, pro přetrvávající bolesti kolene mu byla dne 25. 9. 2019 provedena magnetická rezonance pravého kolenního kloubu a zjištěna chondropatie. Znalec dále provedl bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění spočívající v nových trvalých následcích způsobených pracovním úrazem, mimo jiné položka č. 5.17 - porucha statiky a dynamiky LSp hodnocena 200 body, položka č. 9.12 - omezení hybnosti levého kyčelního kloubu hodnocena 800 body a položky č. 9.16 a č. 9.19 - instabilita, chondropatie a omezení funkce přetěžovaného pravého kolenního kloubu hodnoceny 800 body a 200 body.

8. Ten samý závěr plyne též ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 6. 2023 na č. l.

199. Znalkyně vyšla z lékařských zpráv založených ve spisech, z výpisu ze zdravotnické dokumentace žalobce a provedla jeho vlastní vyšetření. Uvedla, že žalobce je nyní mobilní s protézou, používá podpažní berle či francouzské hole tehdy, když nemůže používat protézu. Na pahýlu je otlak s měnlivou sekrecí z rány, je léčen na chirurgickém oddělení, stav se vždy zhorší v horkém počasí a s hodnocením položek č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasila.

9. Výše vyjmenovaná žalobcova zdravotní postižení jsou skutečně způsobena užíváním ortopedických pomůcek, tj. protézy, francouzských holí nebo podpažních berlí. Vyplývá to z výpovědí obou znalců na jednáních. [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, že obodovaná zranění, zejména porucha statiky a dynamiky LSp, souvisejí s užitím ortopedických pomůcek, i když jejich primární příčinnou je ztráta dolní končetiny. Příčinou omezení hybnosti levého kyčelního kloubu je, že tento kloub není zatěžován. Nezatěžovaný kloub postupně tuhne a dochází k omezení jeho rozsahu. I pokud by žalobce nosil protézu ve větší míře (i když její nepřetržité nošení není prakticky možné), omezením hybnosti by trpěl, rovněž poruchou statiky a dynamiky páteře, neboť se jedná o degenerativní změny ve smyslu artrózy, které vznikají z jednostranného přetížení páteře. Pokud by žalobce používal bionickou kolenní protézu a nikoli obyčejnou, možná by neměl tak výraznou artrózu, ale pouze artrózu, poruchu statiky a dynamiky by měl, omezení hybnosti levého kyčelního kloubu a instabilita s chondropatií by byly patrně menší, ale je třeba zdůraznit, že všechny hodnocené položky jsou hodnoceny v nejnižším možném rozsahu. Pro výstup ze znaleckého posudku by proto nedošlo k žádné zvláštní změně.

10. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] též plyne, že v původním hodnocení ztížení společenského uplatnění [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo možné hodnotit položky č. 5.17, 9.12, 9.16, 9.

19. V době vydání jeho znaleckého posudku dne 25. 3. 2014 žalobce omezením hybnosti levého kyčelního kloubu, hybnosti kolenního kloubu lehkého stupně a dalšími položkami, které [tituly před jménem] [jméno FO] odsouhlasila, netrpěl. Je těžké rozlišit, která zdravotní postižení vznikla používáním protézy a která používáním francouzských holí či berlí. Používání protézy může být totiž ztíženo tím, že může dojít k ráně pahýlu, a tehdy se protéza nedá používat. Pacient se musí pohybovat za použití berlí, kdy osa jeho těla se přesune do jiné pozice. Porucha statiky a dynamiky LS páteře je vyvolána používáním francouzských holí a protézy v době po úrazu. To platí také o zbylých položkách 9.12, 9.16 a 9.

19. I z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 6. 2020 na č. l. 126 plyne, že vyjma fantomových bolestí u zbylých hodnocených položek se jedná o následně vzniklé problémy při používání nutných ortopedických pomůcek a přetěžování páteře a kloubů.

11. Pokud jde o zlomeninu acetabula a lopaty kosti kyčelní vpravo při uklouznutí na ledu v lednu 2014, podle závěrů obou znalců se tento úraz nepodílel na omezení hybnosti levého kyčelního kloubu žalobce. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že započítání tohoto zranění do výsledného hodnocení by mohlo být sporné, a proto jej nezohlednil. Tuto otázku dále rozvedla [tituly před jménem] [jméno FO], dle které zlomenina acetabula nevedla k žádné z položek uvedených ve znaleckém posudku, protože taková zlomenina se běžně zhojí bez trvalých zdravotních následků. U žalobce došlo na pravé straně ke krátkodobému omezení v pohybu, musel být ležícím pacientem, nemělo to však vliv na levou stranu. Přineslo mu to komplikace, protože když byl ležící, nepoužíval protézu a došlo znovu ke vzniku otlaku a následné úpravě pahýlu v listopadu 2014. V této souvislosti lze poukázat i na to, že dle lékařské zprávy ze dne 30. 1. 2014 bylo při léčení pravé žalobcovy kyčle postupováno konzervativně. Když vedlejší účastník tvrdí, že má za to, že takový úraz by měl vliv na statiku a dynamiku a páteř i u člověka, který netrpí ztrátou končetiny, jedná se o spekulaci, která nemá oporu v provedeném dokazování.

12. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] taktéž plyne, že není možné hodnotit omezení obou ramenních kloubů žalobce a že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je v této části nesprávný, protože není popsán rozsah pohybu a jeho omezení v době po žalobcově pracovním úrazu. Toto postižení nelze hodnotit, protože když se pacient opírá a používá francouzské hole, mělo by dojít k symetrickému zatížení ramen, avšak podle později doložené lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 6. 2023 na č. l. 227 je zatížení asymetrické a byla zjištěna artróza v oblasti levého ramene. Je sice pravdou, že když je člověk pravák, někdy přenáší větší zátěž na levou ruku, ovšem zde při úrazu nebyl v lékařských zprávách popisován stav poškození ramen, nebo že by došlo k úrazu skeletu na horních končetinách, tak proto tuto položku vyřadila.

13. Žalobce trpěl fantomovými bolestmi i v době vydání prvního znaleckého posudku dne 23. 5. 2014, jež mu byly tímto posudkem odškodněny v položce č. 17 hodnotou 210 bodů. Je sice pravdou, že po reoperaci pahýlu dne 19. 11. 2014 mohlo dojít k prohloubení fantomových bolestí, nicméně tyto byly odškodněny nejvyšším přípustným počtem bodů (viz příloha č. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb.), jak na to ve znaleckém posudku upozornila [tituly před jménem] [jméno FO]. Obdobně to platí též o položce „pahýl levé dolní končetiny s chronickými a trofickými změnami,“ jež věcně odpovídá položce č. 131 „ztráta dolní končetiny ve stehně - pahýl vhodný k protézování,“ jež byla původně rovněž hodnocena nejvyšším přípustným počtem 1 400 bodů. Tato zdravotní postižení tudíž nejsou nová a ve druhém znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jsou uvedena duplicitně.

14. K ustálení žalobcova zdravotního stavu došlo nejdříve dne 14. 3. 2019, nejpozději dne 25. 9. 2019. Je přitom pravdou, že toto nejpozdější datum [tituly před jménem] [jméno FO] odvozuje z vyšetření magnetickou rezonancí, které žalobce tohoto dne podstoupil a které vysvětlilo jeho bolesti. Na tomto vyšetření byl zjištěn defrakt chrupavky, prosáknutí tekutinou a výpotek. Podle dostupné zdravotní dokumentace nelze posoudit, zda tento zdravotní stav mohl být zjištěn dříve. I když přede dnem 25. 9. 2019 proběhlo vyšetření žalobcova kolene a porucha statiky a dynamiky byla popisována již v roce 2015, potom co dne 14. 3. 2019 je popisováno zhoršení bolestí páteře, začala být doplňována vyšetření, proč došlo k prohloubení těchto bolestí, k čemuž došlo v září 2019. V březnu 2019 byl tento stav komentován bez závěru, v září 2019 se prokázalo zánětlivé ložisko a tím došlo k uzavření diagnózy. Jiná data nelze dovodit ani z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten vypověděl, že na základě zpráv, jež jsou k dispozici, neumí uvést datum ustálení zdravotního stavu. K datu vypracování posudku dne 29. 3. 2020 žalobce měl nově nastalé zdravotní následky, které se nebudou zlepšovat. Datum ustálení zdravotního stavu se u následného zhoršení ztížení společenského uplatnění musí určit k datu vypracování znaleckého posudku, jedná se totiž o potenciálně dynamický děj. Pokud jde o výtky žalované a vedlejšího účastníka, že již lékařských zprávách z roku 2015 má být popisována porucha statiky a dynamiky, je třeba odpovědět, že to samo o sobě bez dalšího o stabilizaci zdravotního stavu neříká vůbec nic.

15. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely platnou pracovní smlouvu s náležitostmi dle § 34 odst. 1 zák. práce a ve formě stanovené v § 34 odst. 2 zák. práce. Pracovní poměr vznikl dle § 36 zák. práce dne 1. 9. 2007 a byl rozvázán dohodou stran ke dni [právnická osoba]. 2015 dle § 49 zák. práce.

16. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 10. 2015 zaměstnavatel je povinen hradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dané pravidlo vymezuje základní předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za újmu vzniklou pracovním úrazem, tj. existenci pracovního úrazu, vzniku újmy a příčinnou souvislost mezi nimi.

17. Pojem pracovního úrazu je stipulativně definován v § 271k odst. 1 zákoníku práce. Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na zaměstnancově vůli a krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Žalobce v pozici pracovníka žalované vykonával práci spočívající v uskladňování sudů ve sklepu pivovaru, přičemž spadlý sud mu přimáčkl nohu ke zdi, tzn. k nehodě došlo při plnění pracovních úkolů žalobcem a onen sud nezávisle na žalobcově vůli krátkodobě, náhle a násilně působil vůči žalobcovu tělu, proto žalobcův úraz je pracovním úrazem.

18. Náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje nemateriální újma zaměstnance v souvislosti s poškozením zdraví následkem pracovního úrazu. Ztížením společenského uplatnění se rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb (§ 271c zák. práce ve spojení s § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání či dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Ztížení společenského uplatnění vyjadřuje zejména omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese), ztrátu či omezení dosavadních schopností poškozeného k uplatnění v životě a ve společnosti, tedy k účasti na těch formách společenského života, které slouží rozvoji jeho osobnosti, jedná se o kompenzaci za omezení v dalším výběru povolání nebo nemožnosti určité povolání vykonávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1952/2011).

19. Při zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky související s původním pracovním úrazem, jde o další nárok na odškodnění následků, které se projeví později v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, příp. ani nemohly být předvídané. V takovém případě v důsledku původní škodné události vzniká další nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který předtím neexistoval, a nebylo jej proto možno ani uplatnit. Vyplývá sice z jedné a téže škodné události (nově vzniklé nepříznivé zdravotní následky, které se odškodňují, a jsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem), nejde však o změnu výše původního (již odškodněného) nároku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7.1998, sp. zn. 3 Cdon 1379/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 275/2006).

20. V poměrech souzené věci se jedná o nově vzniklé nepříznivé zdravotní následky, jimiž žalobce v době vystavení prvního posudku o ztížení společenského uplatnění netrpěl, projevily se u něho v intenzitě a takovým způsobem umožňující další bodové hodnocení, a v původním posudku nebyly předpokládány, protože spočívají v následném zhoršení žalobcova zdravotního stavu. Tyto nepříznivé zdravotní následky (jednotlivé položky) jsou vyjmenovány v 5. odstavci rozsudku, byly hodnoceny 2 000 body dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Při hodnotě jednoho bodu ve výši 250 Kč (§ 3 odst. 1 zmíněného nařízení ve znění účinném do konce roku 2022), činí žalobcův nárok na náhradu za (další) ztížení společenského uplatnění částku 500 000 Kč.

21. Naproti tomu fantomové bolesti a pahýl s chronickými a trofickými tlakovými změnami, nejsou novým nepříznivým zdravotním následkem, žalobce jimi trpěl již v době vydání původního posudku o ztížení společenského uplatnění. Žalobci byl nárok v této části, pokud jde o základní částku, zaplacen a tedy zanikl splněním dle § 1908 odst. 1 o. z. ve spojení s § 4 zák. práce, a pokud jde o navýšení nárok zanikl nahrazením novým závazkem, konkrétně schváleným soudním smírem, jež má hmotněprávní účinky narovnání dle § 1903 odst. 1 věty první o. z.

22. Důsledné použití § 7 odst. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je sice vyloučeno jeho nekompatibilitou s vyhláškou č. 440/2001 Sb., nicméně k přeplacení žalobcova nároku dojít nemohlo, protože jednak mu soud nepřisoudil již odškodněné položky v novějším znaleckém posudku, jednak všechny přisouzené položky jsou v pravém slova smyslu nové (nedošlo tedy např. ke zhoršení již odškodněné položky z lehkého stupně na těžký, apod.).

23. Určitá událost je pro určitý následek příčinná tehdy, když si takovou událost nelze odmyslet, aniž by nutně odpadl i sám následek (tzv. pravidlo nutné podmínky). Je-li tomu tak, událost a následek jsou v příčinné souvislosti.

24. Pod přerušením příčinné souvislosti se rozumí případ, kdy do kauzálního řetězce vstoupí další příčina, která je nezávislá na prvotní příčině a současně je rozhodujícím důvodem následku. Odpovědnost zaměstnavatele za újmu je vyloučena jen v situaci, kdy byla příčinná souvislost mezi pracovním úrazem, za který zaměstnavatel odpovídá, a výslednou újmou přetržena jinou událostí (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3097/2012).

25. I když zhoršení žalobcova zdravotního stavu souviselo s používáním protetických pomůcek, přesto je právně relevantní příčinou vzniku (další) újmy na žalobcově zdraví pracovní úraz ze dne 12. 4. 2013. Nebylo-li by pracovního úrazu, žalobce by měl celou levou dolní končetinu a protetické pomůcky by neužíval. Jelikož však o ni v důsledku úrazu přišel, je odkázán na užívání protetických pomůcek. Na to, že k další degradaci žalobcova zdravotního stavu došlo pro užívání protetických pomůcek, jež však žalobce užívá, poněvadž nemá nohu, nelze hledět tak, že se přerušila příčinná souvislost.

26. O přerušení příčinné souvislosti lze totiž uvažovat toliko tehdy, pokud do kauzálního řetězce po události (a), která by měla za následek škodný následek (c), vstoupí další událost (b) nezapříčiněná (a), díky níž by škodný následek (c) rovněž nastal, a to i bez ohledu na původní událost (a). V takovém případě je příčinná souvislost (z hlediska právního hodnocení) „přerušena“, a proto se (c) nepovažuje za následek (a), ale za následek (b).

27. O takový případ se však nejedná, protože zde ono (b) není nezávislé od (a), konkrétně nebýt pracovního úrazu, žalobce by žádné protetické pomůcky (protézu a berle) používat nemusel, a proto by též nedošlo k dalšímu zhoršení jeho zdravotního stavu. Lapidárně řečeno, právně relevantní příčinou toho, proč žalobce trpí poruchou statiky a dynamiky LS páteře a dalšími poškozeními zdraví je to, že nemá nohu, nikoli to, že k nahrazení chybějící nohy užívá protézu a berle.

28. Ilustrovat to lze na přerušení příčinné souvislosti při náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, onemocní-li později zaměstnanec tzv. obecnou nemocí, jež by ho vylučovala z výkonu práce na pracovním místě před vznikem újmy. Příčinná souvislost je však přetržena právě proto, že obecná nemoc je nezávislou na nemoci z povolání a zároveň by rovněž vedla ke snížení příjmů. Má se proto za to, že snížení příjmů je napříště důsledkem obecné nemoci. To však platí pouze tehdy, když tato nemoc nebyla původní nemocí z povolání způsobena (nebyla její komplikací, atp.). V takovém případě o přerušení příčinné souvislosti jít nemůže, protože nebýt nemoci z povolání, ani další nemoc by nenastala a ke snížení příjmů zaměstnance by nevedla.

29. Pro další ilustraci soud dohledal rozsudek švýcarského Federálního Tribunálu ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 5C.125/2003 /frs.[footnoteRef:1] Federální Tribunál v něm soudil spor o zaplacení pojistného plnění, přičemž mj. posuzoval otázku příčinné souvislosti. Žalobkyně v roce 1990 utrpěla újmu na zdraví při dopravní nehodě spočívající v řadě zlomenin nohy, která byla operací v roce 1998 nahrazena protézou. Při této operaci nastala u žalobkyně raritní zdravotní komplikace spočívající ve vaskulárním onemocnění oka (zřejmě oční mrtvice) způsobeném samotným zákrokem, anestezii, nebo podílem těchto dvou činitelů. Podle kantonálního soudu oční onemocnění není přirozeným důsledkem původní dopravní nehody z roku 1990, ale je důsledkem operace kolene z roku 1998. Federální Tribunál se s tímto názorem neztotožnil, vytkl odvolacímu soudu, že kauzalitu právně neposuzoval podle pravidla nutné podmínky, argumentoval v podstatě zcela totožně jako zdejší soud v 22. a 25. odstavci (viz bod 3.1 odůvodnění) a uzavřel, že ačkoli počáteční událost (nehoda z roku 1990) sama o sobě nezpůsobila škodu - tu způsobila operace z roku 1998, dopravní nehoda z roku 1990 vyvolala jednu nebo více podmínek (operace z roku 1998), jejichž konečným výsledkem byla škoda. Příčinná souvislost proto nebyla posouzena správně a rozsudek kantonálního soudu proto zrušil. [1: https://www.bger.ch/ext/eurospider/live/de/php/aza/http/index.php?highlight_docid=aza%3A%2F%2F31-10-2003-5C-125-2003&lang=de&type=show_document&zoom=YES& ]

30. Rozsudky, na nichž odkazuje vedlejší účastník, neřeší podobné situace jako v souzené věci. V rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2000, sp. zn. 12 Co 442/2000, se jednalo o situaci, v níž se žalobce domáhal po žalovaném náhrady ušlého zisku, který mu vznikl tím, že po dopravní nehodě žalovaného a jeho následné invalidizaci o něj celodenně pečoval, což mu znemožnilo výdělkovou činnost. Krajský soud potvrdil zamítavý rozsudek prvostupňového soudu zejména proto, že ušlý výdělek nelze podřadit pod pojem účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Podle tehdejší právní úpravy dovolání odvolací soud připustil dovolání pro řešení otázky, „zda za náklad účelně spojený s léčením jiné, lze považovat ušlý výdělek, ušlý zisk či jiný druh v úvahu přicházející odměny z pracovního, či jiného obdobného poměru osobě, která nepřetržitě o poškozeného v době po úrazu pečuje.“ Posouzení tamté věci se příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti či jiným předpokladem (např. pracovním úrazem) a vznikem újmy vůbec netýkalo. Šlo o to, že újma se nahrazuje z majetku jiné osoby jen v případech stanovených zákonem; jinak si újmu nese ten, v jehož majetkové sféře se projevila (casus sentit dominus). Důvodem zamítnutí žaloby tak bylo to, že žalobcem uplatněný procesní nárok postrádal právní základ.

31. Pokud jde o citát vedlejšího účastníka, že „Nepřímá příčinná souvislost nestačí pro konstatování odpovědnosti za újmu. Tím, že škůdce odpovídá jenom za přímou (nikoliv nepřímou) příčinnou souvislost, chrání právo škůdce (nikoliv poškozeného). V opačném případě by se totiž odpovědnost škůdce stala nelimitovanou (neboť nepřímo souvisí všechno se vším nejenom v lidském těle, ale také v obci, ve státě, i v celém vesmíru,“ soud konstatuje, že ten z odůvodnění přiložených rozhodnutí nepochází. Řešení otázky, s níž se chtěl jeho autor vypořádat, však přísně vzato nespočívá v kauzalitě, ale v zásadní nenahraditelnosti čisté ekonomické újmy. Za takovou újmu se považuje jakákoli újma, jež vznikla jiným způsobem, než v důsledku zásahu do absolutního práva poškozeného. Čistá ekonomická újma se i v současném právu nahrazuje za velice striktních podmínek (úmyslným jednáním proti dobrým mravům dle § 2909 o. z., porušením ochranné normy dle § 2910 vety druhé o. z. a porušením smluvní povinnosti dle § 2913 vety první o. z. a dále v případech zvlášť stanovených zákonem); v jiných případech se čistá ekonomická újma nenahrazuje, tudíž odpovědnost škůdce se nelimitovanou nestane a se vzájemnými vazbami prvků v těle, obci, státě a vesmíru to nemá nic společného.

32. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 30 Co 244/2020-98, se voják z povolání nezúčastnil zahraniční mise, na níž byl vybrán, protože v přípravném kempu se u něho projevily bolesti pravé dolní končetiny poškozené při dopravní nehodě z před 10 let, načež byl shledán k účasti na misi zdravotně nezpůsobilým, čímž mu ušel výdělek spočívající v příplatku ke služebnímu příjmu. I zde je jedním z důvodů pro zamítnutí žaloby okolnost, že náhrada ušlého výdělku není v taxativním výčtu nároků poškozeného při újmě na zdraví. Navíc žalobci byla po dopravní nehodě vyplacena náhrada za ztížení společenského uplatnění a tím omezení jeho možností profesní seberealizace bylo in abstracto odškodněno. Je-li tomu tak, není oprávněn domáhat se nad rámec této náhrady ušlého výdělku v konkrétních situacích. Ušlý zisk by šlo nahradit, pokud by nebyl následkem poškození zdraví, ale následkem škodné události. Potud zdejší soud souhlasí. Pokud však jde o řešení příčinné souvislosti od 17. odstavce dále, i zde jde podle zdejšího soudu především o to, že následná škoda spočívající v ušlém zisku je čistou ekonomickou újmou, která není zásadně nahraditelná.

33. Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2013, č. j. 44 Co 362/2012-185, ten - aniž by se krajský soud pokusil o právní argumentaci - obsahuje nezdůvodněné hypotetické konstatování, že: „I kdyby se uvažovalo (a bylo prokázáno), že k pádu žalobce z invalidního vozíku došlo z příčiny jeho postižení, jednalo by se o následek odškodněného následku prvotního protiprávního jednání právního předchůdce žalovaného, tedy o následek následku, což opětovně vylučuje vztah příčinné souvislosti.“ Jedná se sice o tvrzení v intencích obrany vedlejšího účastníka, avšak proč by tomu tak mělo být, v rozsudku zdůvodněno není. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 8. 2015, č. j. 25 Cdo 1446/2014-206, uvedeným hypotetickým tvrzením krajského soudu vůbec nezabýval, protože námitky dovolatele považoval za skutkové (směřující ke zpochybnění závěru krajského soudu, že mezi zlomeninou stehenní kosti a bérce při pádu z vozíku v roce 2007 a zanedbáním náležitého dozoru při výcviku v roce 1977 není faktická příčinná souvislost). Odmítnutí dovolání tak nelze považovat za potvrzení správnosti jakéhokoli právního tvrzení z rozsudku krajského soudu. Je snad všeobecně přijímáno, že vyjma objektové újmy (např. poškození zdraví) může dojít i ke vzniku následných újem (např. ztrátě na výdělku, potřeby péče a zvláštních výdajů). Kdyby se náhrada těchto následných újem měla řešit optikou neodškodňování „následku následku“, nebyly by tyto újmy nahraditelné, protože protiprávní jednání, pracovní úraz, nemoc z povolání, atd. by byly toliko příčinou poškození zdraví a teprve poškození zdraví by bylo příčinou snížení výdělků, zvláštních výdajů, atd. I zde však řešení nespočívá v konstatování nedostatku příčinné souvislosti - při splnění testu nutné podmínky jen sotva lze říct, že příčinná souvislost není dána, přičemž současně vznik těchto újem je adekvátní - objektivně předvídatelný. I tento typ újem zpravidla představuje čistou ekonomickou újmu a nahrazuje se proto, že zákon povinnost k jejich náhradě zvlášť stanovuje (např. §§ 271a, 271b, 271d, 271g, 271h zák. práce). To celé nehledě na to, že v tam souzeném případě o čistou ekonomickou újmu šlo jen v části, v níž žalobce požadoval nahradit náklady související s údržbou svého domu, o nějž nemohl pečovat svépomocí (krajský soud se s věcí vypořádal nesprávnou úvahou, že žalobce se sám rozhodl bydlet v domě, a proto nese náklady údržby; kdyby se rozhodl bydlet pod kanálovým poklopem, tyto náklady by neměl, zapříčinil si je proto sám a příčinná souvislost není dána - i zde však správné řešení nespočívá v kauzalitě; jestliže se žalobce nemůže o dům starat sám, protože je zaviněním škůdce nemohoucí, a tudíž musí za to někomu platit, je zřejmé, že příčinou snížení jeho majetku o tyto platby je poškození zdraví škodnou událostí; žaloba měla být zamítnuta znovu proto, že se jedná o čistou ekonomickou újmu a chybí právní základ pro takovou náhradu); v části, v níž se domáhal náhrady újmy na zdraví, se jednalo o zásah do absolutního práva a za splnění obecných podmínek by měla být újma nahrazena. I v žalobcově případě se jedná o (další) zásah do práva na zdraví a jeho újmy jsou za splnění obecných podmínek nahraditelné, přičemž ani příčinná souvislost nebyla přerušena, protože, jak se už uvádí výše, používání ortopedických pomůcek není příčinou nezávislou od pracovního úrazu.

34. Příčinná souvislost není dána mezi pracovním úrazem a omezením obou ramenních kloubů žalobce, neboť jak plyne ze skutkových zjištění, při používání francouzských berlí by mělo dojít k symetrickému zatížení ramen, avšak žalobcovo zatížení ramen je asymetrické s artrózou v oblasti levého ramene, přičemž ani při samotném úrazu nedošlo k poškození ramen či horních končetin. Artróza v oblasti levého ramene žalobce tak musí mít jinou příčinu než užití ortopedických pomůcek, potažmo pracovní úraz.

35. Přisouzení zákonného úroku z prodlení má oporu v § 1968 věty první o. z., neboť žalovaná uplatněnou pohledávku nezaplatila za podmínek stanovených v § 1958 věty druhé o. z. Žalobci proto ode dne následujícího po jejím uplatnění (výzvě věřitele) vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. O promlčenou pohledávku nejde. S ohledem na znění ustanovení § 619 odst. 2 a § 620 o. z. jsou pro účely posouzení rozhodných skutečností pro stanovení počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění jakožto následku pracovního úrazu použitelné dosavadní judikaturní závěry, podle nichž škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný (zhoršený) zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O újmě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové hodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze újmu, resp. její rozsah zjistit. Není tak rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem bodového hodnocení ztížení společenského uplatnění objektivně možné provést (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2877/2004, ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020).

37. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu (§ 7 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.).

38. Jelikož je náhrada za ztížení dalšího společenského uplatnění samostatným nárokem, je třeba v podmínkách § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. slova „nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu“ vykládat tak, že nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci těch zdravotních následků, jež představují ono další ztížení společenského uplatnění. Proto nelze přisvědčit žalované, že „ke zlepšení zdravotního stavu mohlo dojít už v roce 2014,“ ani tvrzení vedlejšího účastníka, že „pracovní úraz se stal již dne 12. 4. 2013 a zdravotní stav žalobce se jistě neustaloval 10 let.“ 39. Nesprávné je též nahlížet na otázku ustálení zdravotního stavu tak, že mělo dojít k vyhodnocení jeho ustálení zvlášť pro jednotlivé položky, protože pokud okolnost, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného, je třeba hodnotit komplexně, nikoliv zvlášť pro jednotlivé lékařské obory, na které se lékařská věda formálně dělí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010. sp. zn. 21 Cdo 149/2009, dle něhož je nesprávný názor, že „nepříznivé důsledky spočívající v hybném deficitu končetin, stejně jako nález z otorinolaringologie se stabilizovaly v roce 2001, zatímco urologické obtíže se stabilizovaly v roce 2003“), musí to ze stejných důvodů platit též o jednotlivých položkách uvedených v nařízení.

40. Nelze též přehlížet, že posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, je závislé na vyjádření lékaře (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2682/2005). [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] jasně uvedla, že před 25. 9. 2019 hodnocení dalšího ztížení žalobcova společenského uplatnění vypracovat nešlo, protože teprve závěry vyšetření umožnily uzavření diagnózy a dříve k tomu lékařské zprávy umožňující tento závěr chyběly. Tím samozřejmě není řečeno, že kdyby k vyšetření došlo o týden dříve, tak by k ustálení zdravotního stavu došlo o týden dříve. Námitkám v tomto směru lze rozumět, nicméně současně v situaci, kdy z dostupné zdravotní dokumentace nelze posoudit, zda na ustálení zdravotního stavu žalobce mohlo být usouzeno dříve, je třeba uvažovat v intervalu mezi 14. 3. 2019, kdy bylo „bylo popisováno zhoršení bolestí páteře a začala být doplňována vyšetření, proč došlo k prohloubení těchto bolestí“ a kdy „byl tento stav komentován bez závěru“ a 25. 9. 2019, kdy „se prokázalo zánětlivé ložisko, byl zjištěn defrakt chrupavky, prosáknutí tekutinou a výpotek“. Jelikož zdravotní dokumentace učinění žádného přesnějšího závěru neumožňuje, soud souhlasí s konstatováním vedlejšího účastníka, že nelze nic namítat proti znaleckému posudku, „znalci do něho dali to, co našli.“ 41. Žalobce podal žalobu dne 10. 4. 2015 mj. i z titulu náhrady další nemajetkové újmy ve výši 3 700 000 Kč. Žaloba byla zdejším soudem v jiném obsazení senátu projednávána, přičemž první rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 11. 2017, č. j. [spisová značka], byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2018, č. j. [spisová značka]. Soud se v návaznosti na právní názor Krajského soudu v Plzni pokusil odstranit vady žaloby, které spočívaly v neodlišení argumentace ohledně mimořádného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady nemajetkové újmy na osobnostních právech, kdy žalobce ze skutkového vymezení nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění odvozoval požadavek na úhradu nemajetkové újmy na osobnostních právech žalobce. Jelikož žalobce neodpovídá za právní kvalifikaci žaloby, nebylo by zcela korektní požadovat po něm, aby svá skutková tvrzení výslovně podřazoval pod právní normy, o které opírá svoje právo. Jelikož se procesní nárok skládá z petitu a skutkového základu, šlo o to, roztřídit dílčí tvrzení žalobce do skupin odpovídajících rozličnému v úvahu přicházejícímu právnímu posouzení, tj. odpovídajícím skutkovým podstatám různých norem, a každé skupině přiřadit peněžitou hodnotu, kterou žalobce na podkladě toho kterého skutkového tvrzení žádá.

42. Z toho důvodu soud vyšel z podání žalobce ze dne 1. 10. 2019 na č. l. 242 spisu sp. zn. [spisová značka] a rozeznal v něm 11 dílčích skutkových důvodů, na základě kterých se žalobce domáhá zaplacení sumy původně 3 700 000 Kč, když správnost tohoto vymezení žalobce na jednání dne 25. 10. 2019 potvrdil. Žalobce ve zmíněném podání mj. uvedl, že v současné době „trpí bolestí kolene pravé nohy a ramene, což je způsobeno tím, že je zbývající končetina a levé rameno přetěžováno.“ Současně byl žalobce na jednání dne 25. 10. 2019 vyzván, aby požadovanou částku 3 700 000 Kč rozčlenil a přiřadil k těmto dílčím důvodům. V podání ze dne 7. 11. 2019 na č. l. 67 uvedl, že z tohoto důvodu (č. 9) požaduje po žalované zaplacení 300 000 Kč. Tato tvrzení tehdy soud předběžně posoudil jako nárok na bolestné spočívající ve vzniku nové bolesti v důsledku utrpěného pracovního úrazu. Žalobce následně svá tvrzení ohledně svého nároku na zaplacení částky 300 000 Kč doplňoval a precizoval. Podáním ze dne 18. 6. 2020 na č. l. 130 předložil novější znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], podáním ze dne 26. 6. 2020 na č. l. 137 doplnil skutková tvrzení stran svých zdravotních postižení, uvedl, že jsou dlouhodobá a dovolával se výše uvedeného posudku. Na jednání dne 29. 6. 2020 navrhl připuštění změny žaloby na výši uvedenou ve znaleckém posudku a za položky náhrady za ztížení společenského uplatnění tam uvedené.

43. Posouzení otázky, kdy bylo žalobcovo právo uplatněno, lze zjednodušit, protože ani podle pro žalovanou nejvýhodnějšího data, tj. dne 29. 6. 2020 (myšleno pro celých 855 000 Kč), nelze mít za to, že se právo promlčelo, protože promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. zjevně neuplynula (a neuplynula by ani dle § 106 odst. 1 obč. zák., dle něhož věc posuzuje vedlejší účastník).

44. Při posouzení intertemporálních aspektů právních otázek řešených v této věci je třeba vyjít z toho, že náhrada za další ztížení společenského uplatnění je samostatným nárokem nezávislým na původním nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, jak se už vysvětluje v 19. odstavci odůvodnění, a proto se řídí právní úpravou účinnou v době vzniku nároku, tj. v době, kdy se všechny skutkové předpoklady odpovědnosti za újmu naplnily a nikoli jen jedna (tj. existence pracovního úrazu). Tedy jinak řečeno, i když se pracovní úraz stal před rokem 2014, jelikož k naplnění zbylých podmínek (tj. vzniku další újmy na zdraví a příčinné souvislosti mezi nimi) došlo po 1. 1. 2014, po 1. 10. 2015 a po 26. 10. 2015, tj. po nabytí účinnosti občanského zákoníku, novely zákoníku práce provedené zák. č. 205/2015 Sb. a po nabytí účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb., posoudil soud věc podle právních předpisů účinných po této době. Ve prospěch použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb. zvlášť mluví i to, že znalecký posudek na další ztížení společenského uplatnění byl vypracován po účinnosti nařízení (jeho § 10 a také čl. II nařízení vlády č. 224/2016 Sb.). Pro srovnání lze odkázat též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, v němž Nejvyšší soud vyložil § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb., že se tato vyhláška použije i na nároky na náhradu dalšího ztížení společenského uplatnění, jestliže ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného došlo za její účinnosti.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. O takový případ se jedná, protože výše plnění byla určena ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (v konečném důsledku také závisela na úvaze soudu). Náklady žalobce sestávají z odměny ze zastupování advokátem, nejdříve z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč, po připuštění změny žaloby z částky 500 000 Kč dle § 7 AT, tj. v sazbách ve výši 9 500 Kč a 10 300 Kč. Před připuštěním změny žaloby co do žalované jistiny právní zástupce žalobce připravil a převzal právní zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT, dne 10. 4. 2015 podal žalobu a dále učinil vyjádření ve věci samé ve dnech 16. 12. 2016, 2. 1. 2017, 29. 12. 2017 (resp. 29. 1. 2018), 1. 10. 2019, 7. 11. 2019, 26. 6. 2020 vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účastnil se jednání před soudem ve dnech 12. 4. 2017, 18. 9. 2017 a před odvolacím soudem dne 20. 6. 2018, která nepřesála 2 hodiny a dále ve dnech 30. 9. 2015, 2. 11. 2016, 19. 6. 2017, 2. 11. 2017, 25. 10. 2019, 15. 11. 2019, 29. 6. 2020 která přesáhla 2 hodiny, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Pokud jde o úkony ve vyšší sazbě, podal vyjádření ve věci samé ve dnech 17. 7. 2020, 14. 4. 2021 a 4. 7. 2023, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a dále se účastnil jednání ve dnech 29. 3. 2021 a 30. 11. 2023, která přesáhla 2 hodiny a jednání před soudem dne 4. 12. 2023, které nepřesáhlo 2 hodiny, dne 15. 12. 2023 se účastnil jednání, na němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Celkem se tedy jedná o 25 úkonů právní služby v sazbě 9 500 Kč, 8 úkonů právní služby v sazbě 10 300 Kč a 1 úkon právní služby v sazbě 5 150 Kč. Odměna za právní zastupování proto celkem činí 325 050 Kč ((25 x 9 500 Kč) + (8 x 10 300 Kč) + (1 x 5 150 Kč)). K tomu náleží právnímu zástupci žalobce režijní paušál dle § 13 AT k 34 úkonům právní služby po 300 Kč, tj. 10 200 Kč (34 x 300 Kč). Jelikož právní zástupce žalobce je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu daně z přidané hodnoty, a to z odměny ve výši 325 050 Kč a režijního paušálu ve výši 10 200 Kč. Při sazbě daně ve výši 21 % náhrada DPH činí 327 192 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 662 442 Kč (325 050 Kč + 10 200 Kč + 327 192 Kč).

46. O náhradě nákladů státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalečné za podání písemného znaleckého posudku jí bylo přiznáno ve výši 20 800 Kč usnesením ze dne 24. 7. 2023 na č. l. 240 a znalečné za její výslech na jednání ve výši 4 600 Kč usnesením ze dne 12. 12. 2023 na č. l.

255. Náklady státu proto činí 25 400 Kč (20 800 Kč + 4 600 Kč). U žalované nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto jsou žalovaná a vedlejší účastník povinni zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.

47. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně byli společně procesně neúspěšní, a jsou proto povinni nahradit žalobci náklady řízení společně a nerozdílně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013).

48. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. e) zák. o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku. Jelikož soud jeho návrhu částečně vyhověl, má žalovaná, která není sama od soudního poplatku osvobozena, povinnost zaplatit soudní poplatek dle výsledků řízení podle § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích. V dané věci by soudní poplatek z částky 500 000 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činil 25 000 Kč. Soud jí povinnost k zaplacení soudního poplatku uložil v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zák. o soudních poplatcích a jeho splatnost určil podle § 7 odst. 1 věty druhé zák. o soudních poplatcích.

Poučení