34 C 385/2018-391

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalovaní nejsou dědici takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 72 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení ve výši, v jaké budou specifikovány v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] (dále jen jako„ zůstavitelka“). Tvrdil, že dědictví po zůstavitelce je projednáváno notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 32 D 48/2018. Na jednání dne 6. 6. 2018 v kanceláři soudního komisaře za účasti neteře zůstavitelky [jméno] [příjmení], synovce zůstavitelky [jméno] [příjmení] a žalobce též jako synovce zůstavitelky bylo sděleno, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne 28. 8. 2017. Žalobce ve vyjádření ze dne 3. 7. 2018 sdělil, že závěť napadá z důvodu neplatnosti i nepravosti. Na základě usnesení čj. 32 D 48/2018 – 38 pak žalobce podal k soudu žalobu na určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti ze dne 28. 8. 2017. Žalobce v žalobě učinil skutkové tvrzení, že tato závěť není pravým projevem vůle zůstavitelky, že ji vlastnoručně nesepsala nebo nepodepsala.

2. Teprve na jednání soudu žalobce žalobu ústně doplnil tak, že závěť sporuje z důvodu, že podpis neodpovídá běžnému podpisu zůstavitelky. Dále je s podivem, že listina byla nalezena někde u zůstavitelky, když zůstavitelka dlouhá léta pracovala na [stát. instituce], její manžel byl právník, je tedy zvláštní, že by s listinou naložila takto nahodilým způsobem.

3. Žalobce se proto domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti zůstavitelky.

4. Žalovaní v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznali. Uvedli, že byli se zůstavitelkou dlouholetí přátelé, v době její nemoci se o ni v rámci svých časových možností starali a zajišťovali pro ni potřebné záležitosti. O úmrtí zůstavitelky byla žalovaná č. 1 informována zdravotnickým zařízením ([anonymizováno] [část obce]), následně žalovaní zajistili pohřeb zůstavitelky a uhradili náklady s pohřbem spojené. Žalovaní měli k zůstavitelce blízký vztah, pečovali o ni z důvodu jejího zdravotního stavu. V rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce předala žalovaná č. 1 dne 23.3.2018 pověřenému soudnímu komisaři písemnou závěť, kterou zůstavitelka zanechala ve svém bytě. Následně soudní komisař kontaktoval žalovanou č. 1, že byli nalezeni příbuzní zůstavitelky, kteří by se chtěli se žalovanými setkat. Setkání se uskutečnilo počátkem června 2018 za účasti žalobce, jeho manželky a známého, kdy žalobce sdělil, že požaduje polovinu z dědictví, na zamítavé stanovisko žalovaných reagoval, že je to bude mrzet. Posléze požadoval motorové vozidlo a peníze s tím, že žalovaní si ponechají byt, což žalovaní též odmítli. Samotnou žalobu pak žalobce podal bez předložení jakéhokoli důkazu, kterým by byla pravost písemné závěti alespoň zpochybněna, ani se takové důkazy nepokusil obstarat. Žalobní tvrzení žalobce jsou tak nepodložená a zjevně účelová, mající směřovat toliko k průtahům v předmětném pozůstalostním řízení a ve svém důsledku k naplnění výhrůžek, které žalobce vůči žalovaným směřoval.

5. Ze všech uvedených důvodů navrhli žalovaní zamítnutí žaloby.

6. Rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 34 C 385/2018-196 zdejší soud žalobu zamítl, když na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaní jsou dědici ze závěti [jméno] [příjmení]. Tento závěr byl potvrzen k odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 70 Co 150/2021-238. K dovolání žalobce byly rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2022, č. j. 24 Cdo 2592/2021-278 oba citované rozsudky zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uložil zdejšímu soudu poučit žalované o jejich povinnosti tvrdit a prokázat pravost a pravdivost závěti v souladu s § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), a dále kromě závěrů znaleckých posudků přihlédnout i k výsledkům dalšího již provedeného dokazování.

7. Soud provedl dokazování listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem] et [titul za jménem] a znaleckým posudkem a doplněním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] (ust. § 127 o.s.ř.), účastnickým výslechem žalované [číslo] (ust. § 131 o.s.ř.) a výslechem svědka [celé jméno svědka]. Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

9. Z podstatného obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 48/2018 soud zjistil, že je v daném řízení řešeno vypořádání dědictví po zůstavitelce. Vypravitelkou pohřbu byla přítelkyně [celé jméno žalované] (žalovaná č. 1) s nákladem 29 600 Kč. V rámci předběžného šetření konaného dne 23.3.2018 v kanceláři soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předložila žalovaná č. 1 vlastnoruční závěť zůstavitelky ze dne 28.8.2017, kterou odkázala veškerý svůj majetek manželům [příjmení] – žalovaným. Závěť byla odevzdána otevřená, bylo v ní opraveno datum, zřejmě přepsáno z 28.8.1917 na 28.8.2017, jiná závada zpozorována nebyla. Dne 24.5.2018 byli soudním komisařem kontaktováni žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], synovcové a neteř zůstavitelky, na jednání dne 6.6.2018 byli seznámeni s obsahem závěti a byli poučeni o možnosti uplatnit neplatnost závěti, přítomní požádali o lhůtu jednoho měsíce k vyjádření. Podáním ze dne 3.7.2018 napadl žalobce závěť z důvodu neplatnosti i pravosti, namítl, že předložená listina není vlastnoručním svobodným projevem vůle zůstavitelky podepsaným zůstavitelkou, podle jeho názoru ani zdravotní stav zůstavitelky v době, kdy je závěť datována, neumožňoval, aby zůstavitelka takovýto projev svobodně a vážně učinila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.10.2018, č.j. 32 D 48/2018-38 bylo žalobci uloženo podat u zdejšího soudu žalobu na určení, že žalovaní nejsou zůstavitelčinými dědici ze závěti ze dne 28.8.2017. Dále bylo konstatováno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] se v předepsané lhůtě jednoho měsíce k závěti nevyjádřili a soud má tedy za to, že závěť uznávají za pravé právní jednání zůstavitelky a nemají vůči ní žádných námitek.

10. Ze zprávy nervosvalové poradny [anonymizováno] [část obce] ze dne 14.12.2017 soud zjistil, že zůstavitelka má horšící se problém jemné motoriky na rukou, na nohách slábnutí pletenců. Pacientka je lucidní, orientována všemi kvalitami, kooperuje zpomaleně, faktika jen pomocí písemného projevu – kompletní anarthrie. Ze zprávy [anonymizováno] [část obce] o zemřelém ze dne [datum] plyne, že zůstavitelka byla ve [anonymizováno] [část obce] hospitalizována od 27.12.2017 do 28.12.2017, kdy zemřela, byla anarthrická, komunikace jen písemně, opakovaně probírána problematika dechové insuficience, pacientka opakovaně odmítá invaz. ventilaci a tracheostomii. Při přijetí lucidní, komunikace pro anarthrii jen pomocí tužky/papíru krátkými větami, odpovědi ano/ne, orientována správně místem, časem i situací, kooperuje při vyšetření promptně, z písemných odpovědí základní porozumění zcela intaktní, základní rozhodovací schopnosti, úsudek i pochopení situace se jeví intaktní.

11. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem] [anonymizováno] [titul za jménem] plyne, že byl vypracován na základě zadání právního zástupce žalobce. Znalec konstatoval, že celá závěť vykazuje shodné horizontálně-vertikální pohybové tendence ruky a souvislosti rukopisného stylu, podobně pak naprosto signifikantní významové shody na úrovni detailů a mikrodetailů vytvářející ustálené patterny. Nelze vyloučit, že srovnávací podpisy napsala osoba, která napsala celou spornou závěť. Text sporné závěti ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ je artikulován naprosto totožným způsobem jako ostatní rukopisný text sporné závěti a zároveň je tento text v porovnání se srovnávacími podpisy artikulován naprosto nesrovnatelně. Znalec uzavřel, že nelze spolehlivě jednoznačně určit, zda spornou závěť ze dne 28.8.2017 napsala osoba, jejíž podpisy měl ke srovnání, neboť srovnávací podpisy jsou s rukou psaným textem závěti nesrovnatelné. Na základě výsledků mikroanalýzy však nelze vyloučit, že v tomto posudku zkoumané srovnávací podpisy ve znění„ [příjmení]“ napsala tatáž osoba, která napsala spornou závěť. Nechť je rozuměno, že kdyby neměly mezi sebou srovnávací podpisy a sporný text závěti vůbec nic společného, pak by byl vylučovací závěr možný. Sporná závěť není podepsaná, neboť text ve sporné závěti ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ je rukou psaným textem, nikoli podpisem, protože v porovnání se zbylým textem závěti nevykazuje žádnou stylovou odlišnost, kterou by jako podpis vykazovat musel, a to alespoň minimální. V případě, že by pisatelem sporné závěti byla skutečně tatáž osoba, která napsala srovnávací podpisy, potom by text ve sporné závěti ve znění„ [příjmení]“ nemohl být v žádném případě podpisem této osoby, protože odlišnost těchto entit je výrazná.

12. Při svém výslechu znalec uvedl, že měl k dispozici poměrně široký soubor srovnávacích podpisů, které čerpal ze tří nezávislých zdrojů. Našel tři tzv. jemné elementy, které nevylučují, že pisatel srovnávacích podpisů by mohl být pisatelem závěti. Text závěti se vůbec neliší od textu„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“. Pokud by se pisatelka tohoto textu takto podepsala, znamenalo by to dle názoru znalce nějaký mentální deficit na její straně. Čitelný podpis obdobný textu mohou napsat lidé pohybující se na hranici pásma inteligenční normy, případně zde může být nějaký grafomotorický deficit, který znalec v podpisech viděl, a to grafomotorický deficit člověka vyššího věku. Nemoc zůstavitelky má na psaní určitě vliv. Pokud by byl člověk mentálně v pořádku, podpisy by se od textu lišily, zde ale znalec žádný rozdíl neviděl. Na závěti znalec nenašel žádné napodobeniny, pokusy o napodobení, jedná se o zcela spontánní text. Na to znalec usuzuje z tzv. opakovaných charakteristik objevujících se v textu, z pohybů ruky, které jsou tam opakovaně, v takto dlouhém textu by nebylo možno daný styl udržet.

13. Z článku„ [anonymizováno 11 slov] [role v řízení]. [anonymizována čtyři slova]“ plyne, že znalec [celé jméno znalce] dříve konstatoval, že není neobvyklé, že podpis osob pokročilého věku je tzv. textový, byť by laik předpokládal jednodušší parafu. Pro parafu nemusí mít pisatel už dostatek švihové síly, takže„ vypisuje“ písmena.

14. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] plyne, že byl vypracován na základě zadání soudu. Znalkyně uzavřela, že v rovině nízké pravděpodobnosti přichází v úvahu, že ručně psaný text sporné závěti ze dne 28.8.2017 mohla vyhotovit pisatelka předložených srovnávacích materiálů, tj. [jméno] [příjmení]. V rovině nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit, že by sporný podpis ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ na sporné závěti ze dne 28.8.2017 mohl být pravým podpisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejíž podpisy byly předloženy ke zkoumání.

15. Z doplnění znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] plyne, že spornou závěť ze dne [datum] s vysokou pravděpodobností napsala a v rovině střední pravděpodobnosti i podepsala pisatelka předložených srovnávacích materiálů, tj. [jméno] [příjmení]. Závěr zkoumání lze s ohledem na charakter sporného materiálu stanovit v rovině vysoké pravděpodobnosti u sporného textu a v rovině střední pravděpodobnosti u sporného podpisu.

16. Při svém výslechu znalkyně uvedla, že závěr„ v rovině nízké pravděpodobnosti“ znamená, že nelze vyloučit, že text či podpis na závěti jsou zůstavitelky. Existuje osa, kdy na jedné straně je jednoznačně uvedeno, že podpis je dané osoby, na straně druhé, že není, uprostřed osy je uvedeno, že nelze rozhodnout, a na každou stranu následně jdou tři stupně pravděpodobnosti. Na závěti znalkyně nenašla žádná napodobení, např. gumování či obtahování, neměla však k dispozici originál závěti k dalšímu zkoumání, pouze k nahlédnutí. Souhlasila se znalcem [celé jméno znalce], že z hlediska délky rukopisu se nedá předpokládat, že by byla nějaká osoba schopná napodobit text v takové kvalitě a takového rozsahu. U hůlkového písma je ztížena identifikace pisatele, přesto zde nalezla znalkyně významné znaky svědčící pro to, že závěť sepsal pisatel srovnávacího materiálu. Srovnávací materiály, které znalkyně obdržela od žalovaných, nebyly autorizovaně podepsány, proto nemůže říct, zda jejich autorkou byla zůstavitelka. Rozdíl ve zkoumání originálu a kopie je v tom, že u originálu si lze jednotlivý znak zvětšit, osvětlit, je to kvalitnější, k posouzení pravosti je však kopie dostačující. Na podpis na kopii dokladu se při písmoznaleckém zkoumání nahlíží jako na originál tohoto podpisu, pokud je učiněn psacím prostředkem. Nemoc zůstavitelky mohla mít vliv na sepis závěti, ale jak moc, to je otázka na lékaře. Znaky každé osoby jsou ale stabilní, a to např. i při přeučení z jedné ruky na druhou. K dotazu, zda má vliv, že osoba ví, že podepisuje právě závěť, uvedla znalkyně, že toto vliv má, závěť často obsahuje tzv. textové čitelné podpisy, zde se neztotožnila s názorem znalce [celé jméno znalce], takový podpis existuje u každého člověka, každá osoba má různé podpisy pro různé situace. Zde jde o tzv. textový podpis. Uvedla, že v případě důležitých dokumentů, např. právě závěti, se osoby podepisují tak, aby toto bylo čitelné. [příjmení] je podpis nacvičený.

17. Při doplňujícím výslechu znalkyně uvedla, že trvá na závěrech znaleckého posudku, resp. doplňku znaleckého posudku. Znalkyně našla u textu i podpisu z předmětné závěti obrovské množství shodných znaků. Není zde předpoklad, že by se výsledky jejího znaleckého zkoumání otočily do opačné roviny, tedy do roviny nepravděpodobnosti. Ke zhodnocení sporného podpisu v rovině střední pravděpodobnosti znalkyně uvedla, že neměla dostatek srovnávacích podpisů, co se týče zkratky titulu a jména. Není pochyb, že by se mělo jednat o podpis, nenašla žádné znaky, které by to zpochybňovaly.

18. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že se zůstavitelkou byli kolegové na [stát. instituce]. Vztahy udržovali i v důchodovém věku. V roce 2017 potkal na návštěvě u zůstavitelky paní [celé jméno žalované]. S paní [celé jméno žalované] se tehdy snažili vlastně o nějakou charitu k zůstavitelce, nejvíce věcí zařizovala paní [celé jméno žalované]. Zůstavitelku doprovázel svědek na procházky, na nichž se bavili o různých tématech, mj. i o rodině. Při všech vyšetřeních v nemocnici uváděla zůstavitelka, že žádné příbuzné nemá. Co se týče rodiny, hovořila zůstavitelka pouze o rodičích, měla bratrance z manželovy strany a zmínila, že měla bratra, se kterým se rozešli ve zlém a nic o něm neví, ani jestli žije. Jinak se tématu rodiny vyhýbala. Paní [celé jméno žalované] zajišťovala pro zůstavitelku sociální služby. Zůstavitelka často o této rodině [příjmení] mluvila, takže už se znají dlouho. Po smrti manžela u nich trávila i Vánoce. Zůstavitelka uvedla, že pokud sepíše závěť, tak bude na ně. Zůstavitelka přestala mluvit, komunikovala pouze písemně. Jednou přepisoval svědek zůstavitelce do počítače něco ohledně sociální služby a zůstavitelka mu tam napsala, kde se nachází závěť. Svědek tuto závěť neviděl. Svědek naposledy viděl zůstavitelku 27. 12., když ji přivezl věci do nemocnice. S paní [celé jméno žalované] byli kontaktní osoby.

19. Z výslechu žalované č. 1 soud zjistil, že zůstavitelka žalovaným maximálně důvěřovala, neboť je nechala nahlížet do svého účtu a žalovanému č. 2 zasílala výpisy ze svého účtu, aby jí je tiskl. [celé jméno žalovaného] bydleli v blízkosti [anonymizováno] od roku 2009. Navštěvovali se, o víkendu jezdili do restaurací, byli v úzkém kontaktu. Po pohřbu manžela zůstavitelky byla zůstavitelka úzce navázaná na [anonymizováno], uváděla, že má jen je a že ji nesmí opustit. [celé jméno žalovaného] říkali, že ji mají jako rodinu.

20. Z blahopřání zůstavitelky žalovaným a ke svatbě jejich dcery a ze společných fotografií plyne, že zůstavitelka [příjmení] měla blízký vztah se žalovanými.

21. Ze smlouvy o poskytování terénní pečovatelské služby ze dne 11. 7. 2017 soud zjistil, že zůstavitelka uvedla jako kontaktní osobu žalovanou č. 1.

22. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

23. Návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku z oboru neurologie zamítl soud pro nadbytečnost, neboť zdravotní stav pacientky byl již dostatečně prokázán zprávou poradny [anonymizováno] [část obce] ze dne 14.12.2017 a zprávou [anonymizováno] [část obce] o zemřelém ze dne 28.12.2017. Nadto pokud znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] v doplňku znaleckého posudku konstatovala, že zůstavitelka předmětnou závěť s vysokou pravděpodobností napsala a v rovině střední pravděpodobnosti i podepsala, nebyl k neurologickému zkoumání důvod, neboť rukopis zůstavitelky se zjevně v důsledku onemocnění výrazně nezměnil.

24. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 1 475 a násl. občanského zákoníku a podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako„ z.ř.s.“).

26. Podle § 1475 odst. 1 občanského zákoníku dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

27. Podle § 1476 občanského zákoníku dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

28. Podle § 1494 odst. 1 občanského zákoníku závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

29. Podle § 1533 občanského zákoníku kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

30. Podle § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

31. Žalobce se domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti zůstavitelky, když sporoval její podpis na předmětné závěti. Tento svůj názor v žalobě nijak nepodložil, nepředložil ani nenavrhl žádné důkazy, pouze trval na vyhotovení znaleckého posudku jím zvoleným znalcem. Teprve při prvním jednání ve věci žalobu ústně doplnil tak, že závěť sporuje z důvodu, že podpis neodpovídá běžnému podpisu zůstavitelky. Dále tvrdil, že je s podivem, že listina byla nalezena někde u zůstavitelky, když zůstavitelka dlouhá léta pracovala na ministerstvu zahraničních věcí, její manžel byl právník, je tedy zvláštní, že by s listinou naložila takto nahodilým způsobem. Takový závěr žalobce je však zcela iracionální.

32. K prokázání, zda byla závěť sepsána a podepsána zůstavitelkou, nechal soud vypracovat znalecký posudek znalkyní z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalkyně]. Tato konstatovala, že v rovině nízké pravděpodobnosti přichází v úvahu, že ručně psaný text sporné závěti ze dne 28.8.2017 mohla vyhotovit pisatelka předložených srovnávacích materiálů, tj. [jméno] [příjmení]. V rovině nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit, že by sporný podpis ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ na sporné závěti ze dne 28.8.2017 mohl být pravým podpisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejíž podpisy byly předloženy ke zkoumání.

33. V doplňku znaleckého posudku na základě dalších předložených srovnávacích materiálů pak znalkyně uvedla, že spornou závěť s vysokou pravděpodobností napsala a v rovině střední pravděpodobnosti i podepsala pisatelka předložených srovnávacích materiálů, tj. [jméno] [příjmení]. Závěry znaleckého posudku, resp. doplnění znaleckého posudku potvrdila znalkyně při doplňujícím výslechu a ke zhodnocení sporného podpisu v rovině střední pravděpodobnosti uvedla, že neměla dostatek srovnávací podpisů, co se týče zkratky titulu a jména. Není však pochyb, že by se mělo jednat o podpis.

34. Žalobce předložil soudu znalecký posudek vypracovaný jím osloveným znalcem dr. [celé jméno znalce], který též konstatoval, že nelze vyloučit, že text sporné závěti napsala osoba, která napsala srovnávací podpisy. Znalec se zásadně zdráhal konstatovat, že touto osobou byla zůstavitelka, vzhledem k tomu však, že srovnávací podpisy, ze kterých vycházel, byly nezřídka úředně ověřeny, soud o tom nemá sebemenší pochybnost. Oba znalci se též shodli na tom, že závěť nevykazuje znaky napodobení, když i z hlediska délky rukopisu se nedá předpokládat, že by byla nějaká osoba schopná napodobit text v takové kvalitě a takového rozsahu.

35. Znalec [celé jméno znalce] dále konstatoval, že text sporné závěti ve znění„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ je artikulován naprosto totožným způsobem jako ostatní rukopisný text sporné závěti, pouze tento text neuznal za podpis a konstatoval, že závěť není podepsána, což je však právní závěr, ke kterému znalec není oprávněn. Znalec [celé jméno znalce] však v článku„ [anonymizováno 11 slov] [role v řízení]. [anonymizována čtyři slova]“ obecně konstatoval, že není neobvyklé, že podpis osob pokročilého věku je tzv. textový, byť by laik předpokládal jednodušší parafu. Toto vyjádření znalce [celé jméno znalce] odporuje jeho tvrzení ve znaleckém posudku. Znalkyně [celé jméno znalkyně] v tomto směru dostatečně objasnila (v rámci znaleckého posudku i při svém výslechu), že každá osoba má různé podpisy pro různé příležitosti, přičemž podpis na závěti (resp. i dalších důležitých listinách) bývá tzv. textově čitelný. Tento závěr lze vztáhnout i na daný případ, naopak je třeba odmítnout spekulace znalce [celé jméno znalce] o tom, že pokud by se pisatelka tohoto textu takto podepsala, znamenalo by to dle názoru znalce nějaký mentální deficit na její straně.

36. Pokud žalobce sporoval, že část srovnávacího materiálu předali znalkyni [celé jméno znalkyně] žalovaní a není tedy postaveno najisto, že se jedná o písemnosti učiněné zůstavitelkou, je třeba uvést, že znalkyně měla, jak plyne ze strany 2 znaleckého posudku, resp. ze strany 2 doplnění znaleckého posudku, k dispozici širokou škálu srovnávacího materiálu, nikoli jen doklady od žalovaných. Sama pak vyloučila lístek označený č. 7/320, neboť vykazoval oproti ostatním rozdíly, které by mohly nasvědčovat na rukopis jiné osoby. Je tedy zřejmé, že se znalkyně předloženými materiály podrobně zabývala, neakceptovala je automaticky. V žádném případě pak nelze uvažovat o tom, že – jak tvrdil žalobce – by nějaká osoba mohla sepsat jak srovnávací text, tak závěť, neboť i znalec [celé jméno znalce], který dokumenty od žalovaných neobdržel a vycházel toliko ze srovnávacích podpisů, konstatoval, že závěť nenese žádné znaky napodobení.

37. Pokud žalobce namítal, že návrh žalovaných na doplnění znaleckého posudku neměl být připuštěn, neboť veškeré srovnávací materiály mohli žalovaní soudu předložit již v koncentrační lhůtě, nelze mu přisvědčit. Povinnost vyzvat žalované k doplnění důkazů a tvrzení plyne ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu, a to vzhledem k obsahu dovolání žalobce, pokud tedy nyní žalobce brojí proti tomu, aby soud takto navržené důkazy provedl, jedná se o námitku zcela účelovou.

38. Soud tedy shrnuje, že na základě znaleckých posudků dvou znalců (z nichž jeden vypracoval znalecký posudek přímo na objednávku strany žalobce) nelze vyloučit, že zůstavitelka spornou závěť vlastnoručně sepsala i podepsala, resp. dle znalce [celé jméno znalce] napsala i text„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“. Oba znalci přitom shodně vyloučili jakékoli znaky napodobení. Dle doplnění znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] spornou závěť s vysokou pravděpodobností napsala a v rovině střední pravděpodobnosti i podepsala pisatelka předložených srovnávacích materiálů, tj. [jméno] [příjmení].

39. Na základě uvedeného má proto soud jednoznačně za prokázané, že spornou závěť sepsala i podepsala zůstavitelka. Závěť přitom splňuje zákonné náležitosti, tedy je vlastní rukou zůstavitelky sepsaná i podepsaná, je z ní zcela patrná vůle zůstavitelky a je datovaná. Současně je z lékařských zpráv založených ve spise patrno, že zůstavitelka byla až do své smrti plně orientovaná, trpěla výrazně pouze nervosvalovými obtížemi a komunikovat mohla proto jen písemně, problematika zdravotního stavu s ní byla opakovaně probírána. Soudu je současně z jeho činnosti známo, že proti zůstavitelce nebylo nikdy vedeno řízení o omezení svéprávnosti ani obdobné řízení. Pro úplnost tedy soud konstatuje, že pokud žalobce v dědickém řízení (nikoli však již v tomto řízení) tvrdil, že zdravotní stav zůstavitelky v době, kdy je závěť datována, neumožňoval, aby zůstavitelka takovýto projev svobodně a vážně učinila, nelze mu přisvědčit.

40. V řízení bylo dále prokázáno, že zůstavitelka měla s žalovanými dlouholetý blízký vztah a toto zjištění tak ještě podpořilo soudem učiněný závěr o platnosti a pravosti závěti.

41. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 11 úkony právní pomoci po 4 000 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) – písemné vyjádření ze dne 3. 4. 2019, 15. 7. 2020, vyjádření k odvolání, vyjádření k dovolání, písemné vyjádření ze dne 12. 5. 2022 g) – účast na jednání soudu dne [datum], [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a 11 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky), a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 9 933 Kč a ze složené zálohy za vypracování znaleckého posudku ve výši 15 000 Kč.

43. Celkové náklady žalovaných ve výši 72 233 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) (výrok II.).

44. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení státu rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byl žalobce zcela neúspěšný a předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u něj nejsou dány ani tvrzeny, proto soud rozhodl tak, že je žalobce povinen uhradit státu znalečné přiznané znalcům [celé jméno znalkyně] a [celé jméno znalce]. Soud však dosud nepřiznal a nevyplatil znalečné znalkyni [celé jméno znalkyně] za výslech na jednání soudu dne [datum], a proto o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu rozhodne samostatným usnesením.

Poučení