34 C 4/2021-193

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Česká republika - [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa]

2. Obec Petrov, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] s příslušností hospodařit pro [název žalované], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit 1. žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit 2. žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši 27 200 Kč k rukám zástupkyně 2. žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jen jako„ ZMV“ nebo„ zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi“) domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (dále také jen jako„ předmětný pozemek“) s příslušností hospodařit pro [název žalované]. Svůj návrh odůvodnila tím, že je evidovanou právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob vedeném Ministerstvem kultury podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, a součástí registrované Církve římskokatolické a současně osobou oprávněnou podle § 3 písm. b) ZMV. Tvrdila, že skutečným vlastníkem předmětného pozemku je Česká republika, a nikoliv 2. žalovaná, která je jako vlastník vedena v katastru nemovitostí. S ohledem na charakter předmětného pozemku, který je evidován jako součást zemědělského půdního fondu – ovocný sad, pak přísluší podle § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také jen jako„ zákon o půdě“, ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, právo hospodaření Státnímu pozemkovému úřadu, tj. 1. žalované. Předmětný pozemek má svůj původ v pozemku pozemkového katastru (PK) parc. [číslo] vedeném v knihovní vložce [číslo] desk zemských, katastrální území Petrov (položka 70, str. 45), jehož vlastníkem byla žalobkyně. Předmětný pozemek tak tvořil původní církevní majetek ve smyslu § 2 písm. a) ZMV alespoň po část rozhodného období, ve kterém došlo k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v § 5 písm. k ) ZMV, tedy převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu. Žalobkyně má k dispozici pouze rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], čj. [číslo], které nasvědčuje tomu, že majetek měl být žalobkyni odňat na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, což by představovalo majetkovou křivdu podle § 5 písm. a) ZMV. V knihovní vložce je uvedena poznámka zamýšleného převzetí, žalobkyně však zápis o převzetí předmětného pozemku státem nemá k dispozici. Předmětný pozemek tedy byl žalobkyni během rozhodného období odejmut za nejasných okolností. 2. žalovaná pak dle výpisu z katastru nemovitostí měla vlastnické právo k předmětnému pozemku, k němuž jsou zde uvedena tři vkladová řízení, nabýt na základě § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen jako„ ZPO“). Dle přesvědčení žalobkyně však podmínky pro nabytí vlastnického práva 2. žalovanou k předmětnému pozemku stanovené v § 1 odst. 1 ZPO, naplněny nebyly s tím, že důkazní břemeno podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu v tomto směru tíží knihovního vlastníka, tj. 2. žalovanou. K podmínce existence vlastnického práva státu k předmětnému pozemku uvedla, že parcela PK [číslo] nikdy nebyla odepsána ze zemských desek, které byly po celou dobu, kdy se do nich zapisovalo, ve vlastnictví žalobkyně. Předmětný pozemek tak nebyl žalobkyni odňat de iure, ale pouze fakticky. V této souvislosti odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], podle kterého v případě převzetí věci bez právního důvodu v rozhodném období mělo k přechodu vlastnického práva na stát dojít až přijetím restitučních zákonů v 90. letech. Zemědělský majetek, který byl ve vlastnictví církví, pak upravovalo až ustanovení § 29 zákona o půdě, který nabyl účinnosti dne [datum]. Toto datum je tedy nutno považovat za okamžik přechodu vlastnického práva na stát. Protože ZPO vyžadoval, aby předmětný pozemek byl ve vlastnictví státu ke dni nabytí jeho účinnosti, tj. k datu [datum] a též, aby k němu měl příslušný národní výbor příslušnost hospodaření k [datum], je zjevné, že tyto podmínky splněny nebyly, když předmětný pozemek byl až do června 1991 de iure ve vlastnictví žalobkyně.„ Právo hospodaření“ je pak dle žalobkyně třeba chápat jako podmínku formální, zatímco„ hospodaření“ je podmínkou materiální coby faktické užívání majetku, když dle názoru Ústavního soudu tak zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obcí toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1105/07). V této souvislosti dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1573/2010 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 185/96 O tom, že 2. žalovaná právo hospodaření k předmětnému pozemku fakticky nevykonávala a o pozemek neprojevovala žádný skutečný zájem, pak dle žalobkyně svědčí také to, že prohlášení pro zápis jejího vlastnického práva neučinila ve lhůtě stanovené v § 8 ZPO, ani v přiměřené lhůtě potom. K předložené nájemní smlouvě uvedla, že k užívání byla přenechána pouze malá část předmětného pozemku, navíc pokud 2. žalovaná tvrdí, že tato nájemní smlouva je i v současnosti realizována a zároveň není schopna identifikovat konkrétní část pronajatého pozemku, svědčí to o tom, že se o pozemek nestarala a nenaplňovala podmínky vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem. Nájemní smlouva ani nebyla sjednána platně, neboť nebyl identifikován dostatečně určitý předmět nájmu. Rovněž nelze přehlížet skutečnost, že část předmětného pozemku byla pronajata v rozporu s hospodářskou smlouvou, kterou byla převedena správa na předchůdce 2. žalované. Podle § 70 odst. 2 hospodářského zákoníku byla organizace oprávněna užívat majetek pouze k tomu účelu, ke kterému jej obdržela, Pokud 2. žalovaná část pozemku pronajala, jednala protizákonně, neboť byla oprávněna jej pouze převést do trvalého užívání soukromému sektoru, které bylo možné podle § 70 odst. 2 hospodářského zákoníku zřídit jen pro právnickou osobu (jinou socialistickou organizaci). Z takového protiprávního jednání nemůže 2. žalovaná těžit na úkor restituenta a takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Pokud národní výbor nepotřeboval pozemek ke své činnosti, byl povinen jej podle platných předpisů převést na tu složku, která zajistila jejich využití. Předmětná nájemní smlouva tak dokládá nesplnění požadavků kladených na řádné hospodaření ve smyslu § 1 odst. 1 ZPO. Namítla, že pokud snad část předmětného pozemku skutečně byla pronajatá, 2. žalovaná se po uzavření smlouvy o předmětný pozemek, ani jeho část vůbec nezajímala. Namítla též, že 2. žalovaná ani nepobírá nájemné. Předmětný pozemek byl v evidenci nemovitostí a nyní je i v katastru nemovitostí evidován jako ovocný sad. Dle snímku ortofotomapy však vyplývá, že pozemek není udržován a je zarostlý nálety. Situace, kdy obec stav pozemku zanedbá do té míry, že přestane vykazovat charakteristické znaky pro jeho kulturu podle výpisu z katastru nemovitostí, rovněž dle žalobkyně dosvědčuje, že se o pozemek řádně nestará. Pokud by soud dospěl k závěru, že existence nájemní smlouvy je postačující k prokázání hospodaření s částí pozemku, je žaloba nepochybně důvodná ohledně těch jeho částí, které pronajaty nebyly, neboť dle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pozemek a parcelu. Pokud by však 2. žalovaná nebyl schopna prokázat, které části pronajala, je v pochybnostech nutno uzavřít, že pozemek na ni nepřešel. Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že je vlastníkem převážné části okolních pozemků a vzhledem k tvaru předmětného pozemku je zjevné, že jej nebylo možné bez pozemků žalobkyně užívat. Jeho vydáním v navazujícím restitučním řízení tak dojde k obnově původního celku. K námitce vydržení se vyjádřila tak, že s ohledem na privilegovaný způsob nabytí majetku podle zákona č. 172/1991 Sb. jako zákona zvláštního, je vyloučeno nabytí vlastnictví institutem vydržení (včetně mimořádného) podle zákona obecného, resp. za dané situace nelze dovodit dobrou víru obce. Titulem poctivé držby pak nemůže být chybný výklad zákona. Navíc v době, kdy 2. žalovaná ohlášení činila, již byl výklad ustanovení § 1 odst. 1 ZPO zcela ustálen. Dodatečné ohlášení vlastnického práva s prodlevou 19 let a předchozí nezájem 2. žalované o předmětný pozemek nese znaky nepoctivého úmyslu. 2. žalovaná tak nepochybně předmětný pozemek vydržet nemohla. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021, podání této žaloby nelze limitovat promlčecí dobou. Odkaz 2. žalované na ustanovení § 984 a 986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen jako„ OZ“ nebo„ občanský zákoník“) označila za nepřípadný, stejně tak jako námitku, že žalobkyně nedoložila výzvu o vydání pozemku dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, neboť podle § 18 odst. 1 tohoto zákona lhůta pro uplatnění výzvy počne běžet až dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu. 2. 1. žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že předmětný pozemek vznikl z pozemkové parcely PK [číslo] neboť listinou prokazující totožnost předmětného pozemku a původní pozemkové parcely může být pouze identifikace nebo srovnávací sestavení parcel vyhotovené katastrálním úřadem. Za situace, kdy nebyl dohledán právní titul, byl pozemek státem převzat bez právního důvodu, přičemž faktická okupace pozemku státem nezpůsobovala přechod vlastnického práva. K tomuto přechodu došlo ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] až dnem nabytí účinnosti zákona o půdě, tj. dnem [datum]. Ve věci nelze podpůrně použít § 5 písm. k ) ZMV, neboť ten nabyl účinnosti až [datum]. Nelze požadovat určení vlastnického práva státu k předmětnému pozemku, který k rozhodnému datu, tj. ke dni [datum] ve vlastnictví státu nebyl. Na požadovaném určení tak není dán naléhavý právní zájem. 3. 2. žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že vlastníkem předmětného pozemku se stala na základě § 1 odst. 1 ZPO poté, co na ni dnem [datum] přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku z České republiky, k němuž příslušelo právo hospodaření k [datum] MNV [obec] Česká republika jej nabyla do vlastnictví, o čemž svědčí výpis z evidence nemovitostí, doklad o nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku státem se však 2. žalované nepodařilo dohledat. MNV [obec] jej pak získal do správy hospodářskou smlouvou ze dne [datum], o předmětný pozemek se od roku 1967 do roku 1988 staral a obhospodařoval jej, v roce 1988 pak jeho část pronajal na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] s účinností od [datum] na dobu neurčitou JUDr. [jméno] [příjmení], zčásti prováděl jeho běžnou údržbu. K rozhodnému dni, tj. k datu [datum] tak byly ve smyslu § 1 odst. 1 ZPO všechny podmínky pro přechod vlastnictví k pozemku na 2. žalovanou splněny. K datu [datum] jej tedy nemohl nabýt do správy Pozemkový fond ČR, právní předchůdce 1. žalované. Dalším důvodem proč 1. žalovaná nemůže být vlastníkem předmětného pozemku je pak dle 2. žalované skutečnost, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zavedl s účinností od [datum] zásadu materiální publicity katastru nemovitostí. Podle § 986 OZ pak žalobkyně měla možnost domáhat se po dobu 3 let výmazu vlastnického práva 2. žalované v katastru nemovitostí, nebo alespoň žádat zápis poznámky rozepře či spornosti. V uvedené lhůtě pak měla možnost podat žalobu o určení vlastnictví. Marným uplynutím této lhůty se tak vlastnické právo 2. žalované stalo nezpochybnitelným. Současně pak odkázala na institut mimořádného vydržení, podle nějž by 2. žalovaná vzhledem k ustanovením § 1095 a § 3066 OZ vlastnické právo k předmětnému pozemku dnem [datum] vydržela. Ze všech shora uvedených důvodů považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující rozhodné skutečnosti:

5. Z výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob vedeném Ministerstvem kultury soud zjistil, že žalobkyně je v tomto rejstříku evidována od [datum] pod [číslo] 1994, jejím zřizovatelem je Církev římskokatolická. Z potvrzení [obec] biskupské konference ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně po dobu své existence v právních vztazích vystupovala též pod názvy Ordinarius Pražský, [příjmení] [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení] [jméno].

6. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] soud zjistil, že obec Petrov je zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 3117 m2, druh pozemku ovocný sad, způsob ochrany zemědělský půdní fond, v k.ú. [obec] u [obec], obec Petrov. V části nabývací tituly a jiné podklady zápisu je pak uvedeno, že vlastnické právo vzniklo ze zákona [číslo] 1991 s tím, že jsou zde uvedena celkem 3 vkladová řízení, a to v letech 1994, 1996 a 2000.

7. Z kopie katastrální mapy doplněné orientačním zákresem hranic původního pozemkového katastru ze dne [datum], vydané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, č. PU [číslo] a z kopie katastrální ortofotomapy s vyznačením pozemků původního pozemkového katastru pro k.ú. [obec] u [obec] soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] vznikl z původního pozemku pozemkového katastru [číslo]. Z ortofotomapy je rovněž patrné, že na předmětném pozemku se nachází porost, nad pozemkem se nachází cesta a z větší části je obklopen polem. Většina pozemků, které vznikly rozdělením pozemku PK [číslo] je zastavěna.

8. Z kopie Geometrického plánu na oddělení částí pozemků p. [číslo] stpl. [číslo] bylo zjištěno, že ONV [okres] – odb. výst. bylo dne [datum] povoleno rozdělení uvedených pozemků, jejichž celková výměra činila 8 258 m2, a to na pozemek parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 2033 m2, parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 556 m2, parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 638 m2, parc. [číslo] druh pozemku cesta o výměře 344 m2, parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 621 m2, parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 3117 m2 a parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 949 m2. Součástí geometrického plánu je také nákres pozemkové mapy, shodné s katastrální mapou, ze kterého vyplývá, že pozemek parc. [číslo] vznikl rozdělením pozemku PK [číslo].

9. Z listiny označené jako Identifikace parcel, Porovnání totožnosti parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí ze dne [datum] se podává, že pozemky dřívější pozemkové evidence parc. č. st. 27, [číslo] vše v k.ú. [obec], jsou v katastru nemovitostí vedeny mj. jako pozemek parc. [číslo] druh pozemku zahrada, parc. [číslo] druh pozemku ostatní plocha – komunikace, parc. [číslo] druh pozemku ovocný sad, parc. [číslo] druh pozemku zahrada, a parc. [číslo] druh pozemku zahrada.

10. Z knihovní vložky [číslo] desk zemských a z ověřeného překladu oddílu B desk zemských [číslo] strany 109, [číslo] soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku [číslo] v katastrální obci [obec] bylo vloženo pro [název žalobkyně]. Dne [datum] byla podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] ohledně tohoto pozemku vymazána poznámka záboru a převzetí. Dne [datum] byla na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 3. 1948, č. j. 6153/48-IX/R-12, učiněna poznámka zamýšleného převzetí podle § 17 zákona č. 142/ 47 Sb. a revise dle § 7 zákona [číslo].

11. Z částečného výpisu z pozemkové knihy pro katastrální území Petrov s osadou [část obce] bylo zjištěno, že dne [datum] byla podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] vymazána poznámka záboru a převzetí ohledně pozemku [číslo] v katastrálním území obce Petrov.

12. Z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku podle § 347 hospodářského zákoníku, datované dne [datum], bylo zjištěno, že Státní lesy v [obec], [ulice] závod [část obce] n/Vlt. jako předávající organizace převedly správu národního majetku v podobě pozemků v katastrálním území Petrov č. kat. 27 st. pl.vč. [adresa] o výměře 414 m2, č. kat. 438, druh pozemku sad o výměře 7 794 m2 a č. kat. 439, druh pozemku zahrada o výměře 50 m2, na Místní národní výbor [obec] [okres] jako přejímající organizaci. Jako důvod převodu správy je uvedeno, že jmenované parcely budou předmětem převodu do trvalého užívání soukromému sektoru.

13. Z výpisu z evidence nemovitostí pro obec Petrov ze dne [datum], vydaného národním podnikem Geodézie, střediskem geodézie pro okres [okres] soud zjistil, že jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], druh pozemku sad o výměře 3117 m2, byl veden Československý stát, MNV [obec].

14. Z listiny označené jako Žádost o provedení záznamu – čestné prohlášení převodu majetku na obec Petrov, datované dne [datum], soud zjistil, že Katastrálnímu úřadu [okres] mělo být starostkou obce Petrov, [jméno] [příjmení], zasláno čestné prohlášení, kopie nabývací listiny a písemná identifikace pozemků, za účelem provedení zápisu změny vlastnického práva dle zákona č. 172/91 Sb. na obec Petrov, mj. k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a obci [obec] u [obec].

15. Z Prohlášení o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec na základě § 1 zákona ČNR Č. 172/91 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, soud zjistil, že 2. žalovaná, zastoupená starostkou obce Danou Wolfovou, prohlásila, že podle § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 172/91 Sb. nabyla vlastnické právo mj. k pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] s tím, že předmětný pozemek byl ve vlastnictví České republiky, kde ni [datum] k němu příslušeno právo hospodaření Místnímu národnímu výboru v [obec], jehož práva a závazky přešly na obec Petrov. Dále v prohlášení uvedla, že obec s pozemkem, který nesloužil k plnění úkolů drobné provozovny národního výboru, hospodařila ke dni [datum]. Jako nabývací doklad je uvedena HS ze dne [datum].

16. Z nájemní smlouvy datované dne [datum] soud zjistil, že Místní národní výbor v [obec] a JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřeli smlouvu o nájmu pozemku [číslo] v [obec], k.ú. [obec]. Předmětem této smlouvy bylo užívání předmětného pozemku k zahrádkářským účelům o rozloze 400 m2 s tím, že vytyčení přesných hranic bude provedeno Geodézií [okres] a pozemek lze po zaměření oplotit drátěným pletivem do maximální výše 1,60 m. Nájemné bylo sjednáno ve výši 200 Kč ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s platností od [datum].

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé starostky a členky zastupitelstva 2. žalované, soud zjistil, že pan [příjmení] oslovil místní národní výbor s tím, že by si na předmětném pozemku chtěl zřídit zahrádku. Toto bylo schváleno radou národního výboru a s panem [příjmení] byla k části předmětného pozemku uzavřena nájemní smlouva. Pan Bárta si následně dal na pozemek buňku, jeho část využíval jako zahrádku, platil nájem a za odpady. Dále svědkyně uvedla, že předmětný pozemek se nachází cestou na oboru, má tvar lodě. Jedná se o kraj lesa, nachází se zde příkop a prakticky se na něm nedá hospodařit, lidé tam maximálně chodili sbírat houby nebo s kozou na pastvu. Místní národní výbor na něm nemohl nic pěstovat. Obec se jej proto snažila alespoň udržovat a pozemek sloužil pro veřejnost. Nad pozemkem se nachází obecní cesta. Obec jej vyřezávala, aby cesta nezarůstala. Vyřezávala a vyklízela také zbytek předmětného pozemku, a to i v roce 1991 Pan Bárta měl zahrádku oplocenou, což nebylo na geodézii nijak oddělováno či vyznačeno. Kromě pana [příjmení] národní výbor předmětný pozemek nikomu nesvěřil. Na zbytku předmětného pozemku se nacházel porost, např. buky a náletové dřeviny či ostružiny, které se obec snažila vyřezávat, odklízela také černé skládky. Pan Bárta již zemřel, nyní tento pozemek užívá jeho sestra.

18. Ze stanoviska k žalobě o určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] ze dne [datum] zaslaného právní zástupkyní 2. žalované právnímu zástupci žalobkyně soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Jedná se o komunikaci právních zástupců účastníků, ve kterém právní zástupkyně 2. žalované sděluje převzetí právního zastoupení a postoj 2. žalované k podané žalobě.

19. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je evidována v Rejstříku právnických osob vedeným ministerstvem kultury, jejím zřizovatelem je Církev římskokatolická. Žalobkyně byla původním vlastníkem pozemku PK [číslo] v katastrální obci [obec], zapsaným v knihovní vložce [číslo] zemských desek. K výmazu vlastnického práva žalobkyně k tomuto pozemku nikdo nedošlo. V roce 1967 byla jeho správa jako národního majetku převedena z organizace Státní lesy v [obec], [ulice] závod [část obce] n/Vlt. na Místní národní výbor [obec] s tím, že měl být předmětem převodu do trvalého užívání soukromého sektoru. Pozemek PK [číslo] byl následně rozdělen a vznikl z něj mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 3117 m2, druh pozemku zahrada, který byl dále veden ve vlastnictví Československého státu a ve správě Místního národního výboru [obec], minimálně od roku 1988 jako druh pozemku sad. V roce 1988 byla jeho část na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] pronajata k zahrádkářským účelům panu [jméno] [příjmení] na dobu neurčitou. Pan Bárta si část předmětného pozemku oplotil a za sjednaným účelem jej užíval. Na zbytku předmětného pozemku se nacházel porost – stromy a náletové dřeviny. Pozemek sloužil pro veřejnost, místní národní výbor a posléze obec se o pozemek starala, vyřezávala jej a vyklízela. Místní národní výbor na předmětném pozemku nic nepěstoval, ani jej za tímto účelem kromě pana [příjmení] nikomu nesvěřil. Jako vlastník předmětného pozemku je nyní na základě zákona č. 172/1991 Sb. vedena 2. žalovaná. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro právní posouzení věci, a proto další navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl.

20. Podle § 18 odst. 1 ZMV oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu. Soud se tedy v první řadě zabýval otázkou, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby podle výše citovaného ustanovení, tj. zda je ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi osobou oprávněnou podle § 3, zda je předmětný pozemek původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností ve smyslu § 2 a zda byl oprávněné osobě odňat na základě restitučního důvodu podle § 5, a to v rozhodném období ve smyslu § 1.

21. Podle § 1 ZMV tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

22. Podle § 2 písm. a) ZMV pro účely tohoto zákona se původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností rozumí věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům.

23. Podle § 3 ZMV oprávněnou osobou je a) registrovaná církev a náboženská společnost, b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

24. Podle § 5 ZMV skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou a) odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), b) odnětí věci podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon), zákona [číslo] Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, a zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, c) úkony učiněné Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky [číslo] Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem, d) dražební řízení provedené zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu, e) darovací smlouva, pokud k darování došlo v tísni, f) kupní smlouva, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek, g) odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni, h) vyvlastnění za náhradu, pokud věc existuje a neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, i) znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení náhrady, j) politická nebo náboženská perzekuce anebo postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo k ) převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je evidovanou právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob vedeném Ministerstvem kultury a součástí Církve římskokatolické. V knihovní vložce [číslo] zemských desek byla vedena jako vlastník pozemku [číslo] v katastrální obci [obec], z něhož později vznikl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Dne [datum] byla podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] ohledně pozemku PK [číslo] vymazána poznámka záboru a převzetí. Dne [datum] pak byla na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 3. 1948, č. j. 6153/48-IX/R-12, učiněna poznámka zamýšleného převzetí podle § 17 zákona č. 142/ 47 Sb. a revise dle § 7 zákona [číslo] k následnému výmazu vlastnického práva žalobkyně k pozemku PK [číslo] však nedošlo. Vzhledem k tomu, že listiny o převzetí pozemku státem, resp. jakýkoliv jiný nabývací právní titul, se účastníkům nepodařilo dohledat a nejpozději v roce 1967 stát s pozemkem PK [číslo] hospodařil jako se svým majetkem, když jeho správu převáděl na Místní národní výbor [obec], a následně byl jako vlastník (již nově vzniklého pozemku parc. [číslo]) veden v evidenci nemovitostí, je třeba uzavřít, že předmětný pozemek je původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností ve smyslu § 2 písm. a) ZMV a během rozhodného období byl žalobkyni odňat za nejasných okolností, čímž došlo k majetkové křivdě ve smyslu § 5 písm. k ) ZMV. Žalobkyně je tudíž osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV a tedy i aktivně legitimována k podání žaloby podle § 18 odst. 1 ZMV. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu pak v řízení o určení vlastnického práva státu podle citovaného ustanovení lze přezkoumávat také zákonné podmínky přechodu vlastnického práva na obce ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3197/2018). Jedná se přitom o zvláštní návrh určovací povahy opírající se o výslovné zákonné zmocnění, jehož úspěšné podání nelze podmiňovat prokázáním naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen jako „o.s.ř.“) (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3468/2014 nebo též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016).

26. Námitka žalovaných, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem k podání žaloby tak zjevně není důvodná. V této souvislosti je třeba odmítnout také argumentaci 2. žalované týkající se zásady materiální publicity a nemožnosti podat žalobu po uplynutí lhůty uvedené v § 986 odst. 3 OZ. Citované ustanovení slouží toliko k ochraně skutečného vlastníka prostřednictvím zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí před negativními účinky materiální publicity veřejných seznamů, které by nastaly, pokud by osoba, které svědčí popíraný zápis, vlastnické právo dále převedla nebo věc zatížila a stanovuje podmínky jejího trvání, nestanovuje však lhůtu k uplatnění vlastnického práva u soudu obecně (k tomu blíže viz Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 63 - 78: L. [příjmení]). V souladu se všeobecně přijímaným závěrem o nepromlčitelnosti vlastnického práva a za situace, kdy zákonem není stanovena žádná speciální lhůta k podání žaloby na určení vlastnického práva státu podle § 18 odst. 1 ZMV, tak nelze zahájení předmětného řízení nikterak časově limitovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021). Podle ustanovení §18 odst. 1 věty za středníkem ZMV pak lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu, uplatnění výzvy tedy není podmínkou podání této žaloby. Soud se proto dále zabýval tím, zda byly splněny podmínky přechodu vlastnického práva k předmětnému pozemku do vlastnictví 2. žalované.

27. Podle § 1 ZPO do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily (odst. 1). Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na věci, které sloužily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů (odst. 3). Citované ustanovení § 1 odst. 1 ZPO je pak dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 185/96 třeba vykládat tak, že„ pro takový přechod musí být splněny kumulativně všechny tři podmínky v tomto ustanovení určené - musí tedy jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně, že s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil (jinak řečeno, že právo hospodaření bylo také realizováno)“.

28. Pokud se týká otázky vlastnického práva státu k předmětnému pozemku k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tj. k datu [datum], dospěl soud k závěru, že tato podmínka byla splněna. V řízení bylo prokázáno, že stát s předmětným pozemkem nejpozději od roku 1967 nakládal jako se svým vlastním majetkem (§ 64 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988), kdy byla hospodářskou smlouvou, uzavřenou podle § 347 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988, převedena jeho správa z organizace Státní lesy v [obec], [ulice] závod [část obce] n/Vlt. na Místní národní výbor [obec]. Vlastnické právo Československého státu k pozemku včetně správy Místního národního výboru [obec] bylo rovněž zapsáno v evidenci nemovitostí. Přestože nebyl dohledán nabývací právní titul a vlastnické právo žalobkyně nebylo nikdy formálně ze zemských desek odepsáno, je zřejmé, že vlastnické právo k předmětnému pozemku na stát přešlo, byť se tak stalo za blíže neobjasněných okolností, resp. bez právního důvodu. Soud se neztotožnil s tvrzením, že za situace, kdy byla věc v rozhodném období převzata státem bez právního důvodu, došlo k přechodu vlastnického práva na stát až přijetím restitučních zákonů v 90. letech, v daném případě konkrétně ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tj. k datu [datum]. Dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] totiž„ Vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydání věci. Tím je ve skutečnosti legalizován přechod majetku na stát, a to bez ohledu na to, co bylo titulem pro tento přechod, a jen v případech, které jsou v restitučních zákonech výslovně uvedeny, je původní nabývací titul státu, samozřejmě za splnění dalších v zákoně uvedených podmínek, důvodem pro vrácení věci. Restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné, v některých případech, uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak, tedy podle obecných předpisů, neboť tato úprava je speciální úpravou k předpisům obecným.“ Účinností zákona o půdě tak ve smyslu výše uvedeného došlo pouze k legalizaci přechodu předmětného pozemku na stát a nikoliv k přechodu samotnému, k tomu v daném případě došlo nejpozději v roce 1967.

29. Podle výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 185/96„ pojem "právo hospodaření" je pojmem, který byl v hospodářském zákoníku a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu, jako původní pojem "správa". Proto i pojem "hospodaření", který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany.“ Pojem„ hospodaření“ uvedený v ustanovení § 1 odst. 1 ZPO, tak lze chápat jako opozici k pojmu„ právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že„ právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco„ hospodaření“ podmínku materiální coby faktické užívání majetku. Zákonodárce tak dle názoru Ústavního soudu vyjádřil vůli převést do vlastnictví obcí toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 600/11). Požadavek, aby obec s pozemkem hospodařila je potom nutno chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s pozemkem, k němuž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Nejedná se tedy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale též v ostatním právním smyslu zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem této věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010).

30. Za splněnou je tudíž třeba považovat i podmínku druhou, tedy že ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, což bylo doloženo jednak výše uvedenou hospodářskou smlouvou, kterou byla převedena správa původního pozemku PK [číslo] na Místní národní výbor [obec], dále výpisem z evidence nemovitostí a nájemní smlouvou z roku 1988, přičemž v řízení nebylo tvrzeno, ani zjištěno ničeho k tomu, že by toto právo před rozhodným datem zaniklo. K otázce faktického hospodaření s předmětným pozemkem k rozhodnému datu, tj. k [datum], bylo zjištěno, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byla jeho část přenechána k užívání na dobu neurčitou JUDr. [jméno] [příjmení], který si zde zřídil zahrádku a za užívání této části, kterou si následně sám oplotil, platil nájemné. Zbylou část pozemku, na které se nacházel porost, např. buky a náletové dřeviny či ostružiny, se 2. žalovaná snažila udržovat a vyklízet, aby mohla sloužit veřejnosti, když s ohledem na charakter a terén pozemku na něm nebylo možné nic pěstovat. Z uvedeného je tedy zřejmé, že obec předmětný pozemek fakticky obhospodařovala, když jeho část přenechala k dočasnému užívání fyzické osobě a o zbylou část se sama starala a pečovala o její údržbu tak, aby mohla sloužit veřejnosti. Závěr o naplnění podmínky skutečného hospodaření s pozemkem sloužícího jako veřejná zeleň či jiné veřejné prostranství pak za daných okolností nelze považovat za nepřiměřený (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021). Dle názoru soudu přitom není pro posouzení naplnění podmínek uvedených v § 1 odst. 1 ZPO rozhodné, z jakého důvodu byla původně správa pozemku PK [číslo] na Místní národní výbor [obec] hospodářskou smlouvou z roku 1967 převedena. Pokud žalobkyně v této souvislosti odkazovala na § 70 odst. 2 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, je třeba konstatovat, že toto ustanovení se vztahovalo pouze na situace, kdy došlo k odevzdání části národního majetku do trvalého užívání jiným socialistickým organizacím než státním, zejména družstevním nebo společenským (§ 70 odst. 1 cit. zákona). Místní národní výbor [obec] však byl státním orgánem vykonávajícím státní správu předmětného pozemku v souladu s tehdy platným a účinným zákonem č. 69/1967 Sb., o národních výborech, omezení stanovené v § 70 odst. 2 cit. zákona se na něj tudíž nevztahovalo. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že po převodu správy původního pozemku PK [číslo] došlo k jeho rozdělní podle již dříve schváleného geometrického plánu a ačkoliv místní národní výbor nově vzniklý pozemek parc. [číslo] do trvalého užívání jiného subjektu dále nepřevedl, řádně o něj pečoval, udržoval jej pro veřejnost a jeho část následně poskytl k dočasnému užívání fyzické osobě. Při jeho správě tedy postupoval s péčí řádného hospodáře a využíval jej k plnění svých úkolů vymezených v § 2 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech. Rovněž není rozhodné, zda nájemní smlouva s panem [příjmení] ohledně části předmětného pozemku byla zavřena platně, když relevantní pro toto řízení je skutečnost, zda byl pozemek jmenovaným nájemcem skutečně užíván a zda platil sjednané nájemné, což bylo potvrzeno svědkyní [příjmení]. Námitku žalobkyně, že svědkyně se jakožto zastupitelka obce a bývalá starostka snažila 2. žalované v rámci výslechu„ pomoci“, je na místě zcela odmítnout. Svědkyně v rámci svého výslechu z pohledu soudu zcela věrohodně popsala charakter pozemku a způsob, jakým se o něj MNV a poté obec v průběhu let staraly a užívaly jej. Její výpověď není vnitřně rozporná a je konzistentní s ostatními provedenými důkazy, nelze ji bez dalšího označit za nevěrohodnou jen proto, že svědkyně se na správě 2. žalované dlouhodobě podílí. Pro dané řízení pak nebylo relevantní, zda 2. žalovaná v současné době pobírá nájemné za užívání části předmětného pozemku, v jakém stavu se pozemek aktuálně nachází, ani to, zda žalobkyně vlastní pozemky v jeho okolí a že by jeho vydáním došlo k obnově původního celku, neboť naplnění podmínek se posuzuje k výše uvedeným rozhodným datům, tj. k [datum] a [datum], důkazní návrhy týkající se těchto tvrzení proto byly zamítnuty. Výše uvedený závěr pak nemohla sama o sobě zvrátit skutečnost, že 2. žalovaná učinila ohlášení svého vlastnictví na katastr nemovitostí až v roce 2000.

31. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že podmínky pro přechod vlastnického práva k předmětnému pozemku na 2. žalovanou, stanovené v § 1 odst. 1 ZPO byly splněny a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I). S ohledem na závěr ohledně přechodu vlastnického práva na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, již nebylo třeba se dále zabývat námitkou mimořádného vydržení.

32. Ve věci nákladů řízení soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žalovaným, které byly v řízení úspěšné, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. 1. žalované pak byla přiznána náhrada nákladů řízení dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů po 300 Kč (2x vyjádření, příprava účasti na jednání a účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] (2x) a [datum]) v celkové výši 2 100 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám 1. žalované (výrok II). Náklady 2. žalované v celkové výši 27 200 Kč zahrnují odměnu její právní zástupkyně za 8 úkonů právních služeb po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně přípravu a převzetí právního zastoupení, 3x písemné podání ve věci samé a 4x účast na jednání soudu (jednání dne [datum] trvalo déle než 2 hodiny), kdy tarifní hodnotu věci 50 000 Kč soud určil podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení bylo určení právního vztahu k nemovité věci, a dále 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která 2. žalovanou v řízení zastupovala (výrok III).