34 C 441/2017

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa svědka a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zrušení spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelní [číslo] parcelní [číslo] v katastrálním území [obec] se ruší.

II. Spoluvlastnické právo k pozemkům parcelní [číslo] parcelní [číslo] v katastrálním území [obec] se rozděluje na vlastnické právo k bytovým jednotkám: a) údaje o pozemku, domu, obci a katastrálním území: V budově [adresa] v [obec], [ulice] ulice 36, na pozemku parcelní [číslo] o výměře 266 m2, zastavěná plocha a nádvoří, s pozemkem parcelní [číslo] o výměře 250 m2, zahrada, v katastrálním území [obec] se vymezují tyto jednotky: číslo bytu:; velikost:; výměra v m2; poloha: [číslo]; 2 + 1; 63,70; přízemí vpravo [číslo]; 3 + kk; 59,90; přízemí vlevo [číslo]; 2 + 1; 82,58; 1. patro vpravo [číslo]; 2 + 1; 65,07; 1. patro vlevo b) údaje o jednotkách: i. bytová jednotka [číslo] (byt [číslo]) kuchyně: 6,17 m2 pokoj: 18,86 m2 pokoj: 18,71 m2 předsíň: 2,96 m2 koupelna + WC: 2,29 m2 sklep č. 1: 11,28 m2 plochy svislých konstrukcí uvnitř bytu: 3,43 m2 celková podlahová plocha jednotky: 63,70 m2 Plochy užívané společně s bytem (nezapočítávané do podlahové plochy bytu): zahradní domek č. 1 Součástí bytu jsou veškeré jeho vnitřní instalace (potrubní rozvody vody, plynu, elektroinstalace, odpady, apod.) včetně uzavíracích ventilů, kromě stoupacích vedení). K vlastnictví bytu dále patří podlahová krytina, vnitřní dveře, jakož i vnitřní strany vstupních dveří a vnějších oken. Byt je ohraničen: a) vstupními dveřmi do bytu, b) hlavním uzávěrem plynu pro byt, elektrickými pojistkami pro byt a místem připojení odbočky studené vody a kanalizace pro byt ke stoupačce. K vlastnictví jednotky [číslo] dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti 6370/27125 na společných částech. ii. bytová jednotka [číslo] (byt [číslo]) pokoj + kuchyňský kout: 23,65 m2 pokoj: 15,05 m2 pokoj: 9,47 m2 koupelna: 2,92 m2 WC: 2,07 m2 plochy svislých konstrukcí uvnitř bytu: 6,74 m2 Celková podlahová plocha jednotky: 59,90 m2 Plochy užívané společně s bytem (nezapočítávané do podlahové plochy bytu): garáž č. 1 Součástí bytu jsou veškeré jeho vnitřní instalace (potrubní rozvody vody, plynu, elektroinstalace, odpady, apod., včetně uzavíracích ventilů, kromě stoupacích vedení). K vlastnictví bytu dále patří podlahová krytina, vnitřní dveře, jakož i vnitřní strany vstupních dveří a vnějších oken. Byt je ohraničen: a) vstupními dveřmi do bytu, b) hlavním uzávěrem plynu pro byt, elektrickými pojistkami pro byt a místem připojení odbočky studené vody a kanalizace pro byt ke stoupačce. K vlastnictví jednotky [číslo] dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti 5990/27125 na společných částech. iii. bytová jednotka [číslo] (byt [číslo]) kuchyně: 22,12 m2 pokoj: 22,25 m2 pokoj: 17,90 m2 koupelna + WC: 4,24 m2 spíž č. 1: 1,14 m2 plochy svislých konstrukcí uvnitř bytu: 3,35 m2 sklep č. 2: 11,58 m2 celková podlahová plocha jednotky: 82,58 m2 Součástí bytu jsou veškeré jeho vnitřní instalace (potrubní rozvody vody, plynu, elektroinstalace, odpady, apod., včetně uzavíracích ventilů, kromě stoupacích vedení). K vlastnictví bytu dále patří podlahová krytina, vnitřní dveře, jakož i vnitřní strany vstupních dveří a vnějších oken. Byt je ohraničen: a) vstupními dveřmi do bytu, b) hlavním uzávěrem plynu pro byt, elektrickými pojistkami pro byt a místem připojení odbočky studené vody a kanalizace pro byt ke stoupačce. K vlastnictví jednotky [číslo] dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti 8258/27125 na společných částech. iv. bytová jednotka [číslo] (byt [číslo]) kuchyně: 20,52 m2 pokoj: 11,07 m2 pokoj: 14,64 m2 předsíň: 3,29 m2 chodba: 1,38 m2 koupelna: 4,29 m2 WC: 1,97 m2 spíž č. 2: 1,17 m2 plochy svislých konstrukcí uvnitř bytu: 6,74 m2 celková podlahová plocha jednotky: 65,07 m2 Součástí bytu jsou veškeré jeho vnitřní instalace (potrubní rozvody vody, plynu, elektroinstalace, odpady, apod., včetně uzavíracích ventilů, kromě stoupacích vedení). K vlastnictví bytu dále patří podlahová krytina, vnitřní dveře, jakož i vnitřní strany vstupních dveří a vnějších oken. Byt je ohraničen: a) vstupními dveřmi do bytu, b) hlavním uzávěrem plynu pro byt, elektrickými pojistkami pro byt a místem připojení odbočky studené vody a kanalizace pro byt ke stoupačce. K vlastnictví jednotky [číslo] dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti 6507/27125 na společných částech. c) určení a popis společných částí: Společnými částmi jsou zejména: i. pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území [obec], ii. pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území [obec], iii. vodorovné a svislé nosné konstrukce včetně základů domu, obvodové stěny domu, iv. střecha, komíny, v. vchod, vi. schodiště, okna a dveře přímo přístupné ze společných částí, vii. průjezd v přízemí, viii. rozvody vody, plynu, kanalizace, elektřiny, domovní elektroinstalace, ix. rozvody telekomunikací, x. klempířské konstrukce střechy, xi. bleskosvod, xii. odvodnění střechy, xiii. společné prostory (místnost v suterénu proti schodišti). Spoluvlastnické podíly vlastníků jednotek na společných částech budovy se řídí vzájemným poměrem podlahové plochy jednotek v budově k celkové ploše všech jednotek v domě. Spoluvlastnické podíly vyjádřené zlomkem jsou uvedeny u každé konkrétní jednotky a vztahují se ke všem společným částem budovy včetně stavební parcely. d) Půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů jsou přílohou tohoto rozsudku. e) Správcem se jmenuje žalobce a). f) pravidla pro správu domu a užívání společných částí: i. Osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je správce. ii. Správce je oprávněn uzavřít se třetí osobou smlouvu o zajišťování některých činností správy domu a pozemku po předchozím projednání se spoluvlastníky při dodržení podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy, těmito pravidly a usneseními spoluvlastníků. iii. Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí, jakož i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu modernizací, rekonstrukcí, nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. iv. Správa se vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku. v. Správce právně jedná ve věcech správy domu a pozemku jménem a na účet všech spoluvlastníků. Ustanovení občanského zákoníku o příkazu se použijí přiměřeně. vi. Správce je oprávněn rozhodnout o opravě společné části, nepřekračují-li náklady na opravu částku 10 000 Kč v jednotlivém případě; pro všechny opravy souhrnně 50 000 Kč ročně. Toto omezení neplatí, pokud jde o opravu prováděnou v souvislosti s havárií nebo o opravu, jejíž nutnost plyne z revizní zprávy. V ostatních případech rozhodují spoluvlastníci podle § 1191 o. z. přiměřeně. vii. Spoluvlastníci jsou oprávněni v mezích těchto pravidel schválit domovní řád, který upraví podrobnosti způsobu užívání jednotek a společných prostor. Domovní řád se vyvěšuje na nástěnce v domě. Domovní řád je závazný pro všechny spoluvlastníky a pro další osoby vstupující do domu. K přijetí domovního řádu se vyžaduje souhlas dvou třetin hlasů spoluvlastníků. viii. Spoluvlastník je povinen dodržovat klid, pořádek a čistotu ve společných částech, vyvarovat se jednání porušujícího dobré mravy, veřejný pořádek nebo jednání, které by bránilo nerušenému výkonu práv ostatních spoluvlastníků. ix. V případě chovu domácích zvířat je spoluvlastník povinen dbát, aby nedocházelo k obtěžování zejména pachem, hlukem nebo znečišťováním společných částí a společných prostor, dodržovat hygienické, veterinární a bezpečnostní předpisy. Je povinen zamezit volnému pobíhání jím držených domácích zvířat, nepřechovávat zvířata a nekrmit je ve společných částech domu a na pozemku, dbát, aby jím držená zvířata neznečišťovala okolí domu a v případě vzniku znečištění toto ihned svým nákladem odstranit. Spoluvlastník je povinen zdržet se chovu zvířat k domácímu chovu nevhodných, případně nebezpečných druhů. x. Spoluvlastník je povinen zdržet se umisťování předmětů nepatřících k vybavení domu ve společných částech a společných prostorách domu a pozemku, zejména ukládání látek snadno vznětlivých, hořlavých nebo jinak nebezpečných, zdržet se užívání otevřeného ohně, ukládání odpadu, starého nábytku, vytváření přepážek ve společných částech, v průjezdu či zahradě, používání společných prostor jako skladiště a větrání bytu do společných vnitřních prostorů domu. xi. Spoluvlastník je povinen zajistit, aby byl dodržován pořádek ve sklepních prostorách, zdržet se umisťování snadno vznětlivých, hořlavých nebo jinak nebezpečných látek a předmětů do sklepních prostor. xii. Spoluvlastník je povinen zdržet se jednání, kterým by došlo k poškozování domu, zejména malbou na společných částech domu či obdobnými způsoby. xiii. Pokud je nezbytné, aby spoluvlastník uzavřel domovní uzávěry vody, projedná to předem se správcem a vyžádá si jeho souhlas. Správce zajistí, aby uzavření a otevření uzávěrů bylo včas oznámeno ostatním spoluvlastníkům. To neplatí v případě havárií, odvracení nebezpečných situací a obdobných neodkladných případech. xiv. K hlavním uzávěrům vody, plynu, kanalizačním čistícím vstupům a dalším obdobným zařízením ve společných prostorách musí být vždy zajištěn volný přístup. Pokud jsou tato zařízení umístěna v prostorách ve výlučném užívání spoluvlastníka (sklepní kóje, garáže apod.), musí být přijata taková opatření, aby byl k těmto umožněn přístup i za nepřítomnosti spoluvlastníka. xv. Spoluvlastník je povinen si při užívání jednotky počínat v souladu s dobrými mravy tak, aby nedocházelo k obtěžování ostatních spoluvlastníků; při provádění stavebních prací v jednotkách je povinen oznámit termín provádění stavebních prací správci a ostatním spoluvlastníkům a dbát na to, aby práce byly prováděny pouze v pracovních dnech v době od 8:00 hod. do 18:00 hod. xvi. V době od 22:00 hod. do 6:00 hod. se každý spoluvlastník zdrží hluku, používání hlučných přístrojů a nástrojů, hry na hudební nástroje, zpěvu a hlučné komunikace. xvii. Správce je povinen připravit na každý kalendářní rok návrh rozpočtu nákladů na správu domu a pozemku zahrnující též plán oprav, modernizací a rekonstrukcí a předložit jej spoluvlastníkům nejpozději do konce 11. měsíce předcházejícího kalendářního roku. xviii. Návrh rozpočtu na kalendářní rok schvalují spoluvlastníci nejpozději do konce 12. měsíce předcházejícího kalendářního roku. xix. Pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku platí členové příspěvky formou měsíčních záloh. xx. Výši a splatnost měsíčního příspěvku stanoví spoluvlastníci většinou hlasů po nebo současně s projednáním a schválením rozpočtu s přihlédnutím k plánovaným opravám, modernizacím a rekonstrukcím. xxi. O mimořádném příspěvku mimo pravidelné měsíční platby mohou rozhodnout spoluvlastníci nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných členů. xxii. Pokud není pro daný kalendářní rok spoluvlastníky rozhodnuto jinak, platí výše příspěvku na správu domu a pozemku platná v období předcházejícího kalendářního roku. xxiii. Správce zajišťuje tyto služby: dodávku vody a odvádění odpadních vod, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě a další služby, o jejichž poskytování rozhodnou spoluvlastníci. xxiv. Spoluvlastníci jsou povinni platit měsíční zálohy na náklady na služby spojené s užíváním bytu. Výši a splatnost záloh na služby stanoví spoluvlastníci společně s příspěvkem na správu domu a pozemku. Výše záloh musí být přiměřená předpokládaným nákladům na služby a s přihlédnutím ke skutečným nákladům předcházejícího zúčtovacího období, kterým je kalendářní rok. xxv. Náklady na služby se na mezi spoluvlastníky rozúčtují podle právního předpisu, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. xxvi. Správce provede vyúčtování příspěvku na správu domu a pozemku za období kalendářního roku vůči každému ze spoluvlastníků nejpozději do 4 měsíců následujícího roku a rozdíl z vyúčtování se vypořádá nejpozději do 3 měsíců od doručení vyúčtování. Vyúčtování doručí všem spoluvlastníkům na adresu jejich bytu či na oznámenou doručovací adresu. xxvii. Od doručení vyúčtování běží spoluvlastníkům lhůta 30 kalendářních dnů na uplatnění námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování. Po uplynutí této reklamační lhůty již reklamovat vyúčtování nelze. Vyřízení uplatněných námitek musí být uskutečněno do 30 dnů od doručení námitky. Přeplatky a nedoplatky z vyúčtování jsou splatné nejpozději ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování spoluvlastníkovi. xxviii. Správce je oprávněn vymáhat dlužné nedoplatky na příspěvcích na správu domu a pozemku a nedoplatky na službách spojených s užíváním bytu, či zálohy na ně.

III. Bytové jednotky [číslo] [číslo] s příslušenstvím se přikazují do vlastnictví žalované.

IV. Bytová jednotka [číslo] s příslušenstvím se přikazuje do společného jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b).

V. Bytová jednotka [číslo] s příslušenstvím se přikazuje do vlastnictví žalobkyně c).

VI. Žalobkyně c) je povinna zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) a žalobkyni b) částku 77 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované částku 55 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 140 919 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IX. Žalobcům se vrací záloha na náklady důkazů ve výši 1 800 Kč, z toho žalobci a) 450 Kč, žalobkyni b) 450 Kč a žalobkyni c) 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkům [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v katastrálním území [obec]. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci a žalovaná jsou spoluvlastníky zmíněných nemovitostí, žalobci a) a žalobkyni b) náleží společně spoluvlastnický podíl o ideální 1/4 celku, žalobkyni c) náleží spoluvlastnický podíl o ideální 1/4 celku a žalované 1/2 celku. Žalobci preferují (původně výhradně) vypořádání spoluvlastnictví rozdělením práva k nemovité věci na bytové jednotky. Dům má 2 podlaží, v přízemí se nachází za 2 byty a na prvním nadzemním podlaží se nachází další 2 byty. Žalobci a) a b) by si ponechali jednu bytovou jednotku v přízemí domu, žalobkyně c) by si ponechala jednu bytovou jednotku v prvním nadzemním podlaží, žalované by připadly 2 zbylé bytové jednotky. Navrhovaný způsob rozdělení by respektoval stávající stav užívání bytů jednotlivými spoluvlastníky. Zahrada by se stala společnou částí nemovitosti, která by podle své povahy vysloužila všem vlastníkům jednotek společně. Rozdělení domu na bytové jednotky by přineslo benefity v podobě nastavení pravidel pro správu domu a pozemku, umožnilo by provádění rekonstrukčních prací, přineslo by možnost lepší distribuce nákladů za služby, byla by nastavena vnitřní pravidla závazná pro spoluvlastníky a tím by bylo dosaženo lepšího a fungujícího spolužití účastníků. Později začali žalobci též zvažovat vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do jejich spoluvlastnictví (tedy oddělením žalované ze spoluvlastnictví) s tím, že by jí zaplatili vypořádací podíl.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že z jejího pohledu není účelné spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Od do 1. 1. 2018 mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Žalovaná se domnívá, že žalobci mají záměr své bytové jednotky prodat ihned po jejich případném rozdělení a tím obejít ustanovení zákona o předkupním právu. Lidé do rodinných domů přicházejí většinou jen s cílem obohacení, chtějí koupit konkrétní byt, zrekonstruovat jej a následně prodat. Nejde jim o rodinný dům jako takový. Žalovaná má zájem vyplatit spoluvlastníky v rámci předkupního práva. Žalobkyně c) koupila jednu čtvrtinu nemovitosti na konci léta 2017. Od té doby byt rekonstruuje se svým manželem [celé jméno svědka], chce provést náročnou rekonstrukci a pak byt prodat za spekulativní cenu. [celé jméno svědka] ve volných chvílích v podnapilém stavu ničil, rozbíjel a odcizoval její majetek, vloupal se jí do komory a sklepa, navíc poškodil vchodové dveře, odcizil její nejlepší topivové dřevo. Pan [celé jméno svědka] je největší dlužník, jakého zná, má řadu exekucí. Žalobce a) jí více než 5 let neplatil za vodu; udělal sice fasádu, ale jen do půlky, fasáda se teď oloupává. Když má dům 4 byty, nemají spoluvlastníci žádnou povinnost rozdělovat dům na bytové jednotky. Žaloba byla podána na falešných podkladech, právní zástupce žalobců odeslal žalované obálku s jiným dopisem, než tvrdil.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], vše v katastrálním území [obec]. Dle zápisu v katastru nemovitostí žalované náleží spoluvlastnický podíl o ideální nemovitostí, do společného jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b) náleží spoluvlastnický podíl o ideální nemovitostí, a žalobkyni c) spoluvlastnický podíl o ideální nemovitostí. Parcela [číslo] je zastavěna domem, parcela [číslo] je zatravněná a je na ní umístěna stavba garáže a skladu. V budově [adresa] se nacházejí 4 byty a v suterénu jsou situovány 3 sklepní místnosti. V přízemí se nachází vstupní průjezd s možným vjezdem na zahradu, schodiště do suterénu a prvního patra a 2 byty přístupné z průjezdu. Další 2 byty jsou umístěny v prvním patře. K domu jsou přivedeny veřejné rozvody elektřiny, vody, plynu a kanalizace. Každý byt je samostatně přístupný z chodby a má úplné sociální zázemí. Každý z bytů v domě má vlastní plynoměr, elektroměr a podružný vodoměr. Jednotlivé byty mají velikosti a výměry uvedené ve výroku rozsudku. S bytem č. 1 je užíván sklep č. 1 a zahradní domek, s bytem č. 2 je užívána garáž, s bytem č. 3 je užívána spíž č. 1 a sklep č. 2 a s bytem číslo 4 je užívána spíž č.

2. Byty č. 1 a č. 4 užívá žalovaná, byt č. 2 užívají žalobce a) a žalobkyně b), byt č. 3 užívá žalobkyně c). Rozdělení nemovitosti na nebytové jednotky lze provést bez jakýchkoli stavebně-technických úprav. Obvyklá cena pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v katastrálním území [obec] činí 4 500 000 Kč; obvyklá cena rozdělovaných bytových jednotek činí u jednotlivých bytů postupně 1 460 000 Kč, 1 640 000 Kč, 1 850 000 Kč a 1 920 000 Kč, spolu 6 870 000 Kč.

4. Mezi účastníky existují spory týkající se v zásadě dvou okruhů vzájemného spolužití. První okruh se týká jednání žalované, která zanáší průjezd, zahradu a společné prostory domu veteší, poškozuje vnitřní i vnější prostory domu malbami čtyřlístků a rozhazuje po nemovitosti skleněné střepy. Účastníci vůči sobě samým navzájem, ale i vůči orgánům veřejné správy učinili řadu podání, které v zásadě věcně korespondují, a z nichž se v podstatě podává, že žalovaná zanáší průjezd domem na zahradu, zahradu a sklep nejrůznějšími předměty (dřevěné palety, prkna, židle, plastové lahve, igelity, starý nábytek, apod.), které brání řádnému užívání nemovitosti, a které mohou zároveň představovat riziko zhoršených hygienických podmínek v domě a nebezpečí vzniku požáru. Žalobci tuto veteš svévolně, bez souhlasu žalované a proti její vůli opakovaně odklízejí. Účastníci se však rozcházejí v hodnocení této činnosti, totiž z pohledu žalované tím, že žalobci a bývalý manžel žalobkyně c) [celé jméno svědka] odklízejí veteš, poškozují její majetek. Druhý a méně podstatný okruh se týká sporů o vyúčtovávání a spolupodílení se na nákladech spojených s užíváním nemovitosti, konkrétně plateb za daň z nemovitých věcí a plateb za vodu.

5. Zápis spoluvlastnického práva účastníků k daným nemovitostem, podíl jejich spoluvlastnických podílů, zastavění první parcely stavbou je prokázáno výpisy z KN na č. l. 15, 25, 37 a 268. Umístění stavby garáže a skladu na parcele [číslo] to, že se v budově [adresa] nachází 4 byty, 3 sklepní místnosti, jejich umístění a stavebně-technická samostatnost, jakož i to, že jsou k nim přivedeny inženýrské sítě, je prokázáno ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 11. 2019 [číslo] na č. l.

236. Znalec provedl prohlídku nemovitosti dne 17. 10. 2019 a též dne 28. 5. 2020 (tentokrát už za přítomnosti žalované). Zjistil výměry jednotlivých bytů v dodatku ze dne 7. 6. 2020 na č. l. 254, potom určil společné části budovy uvedené ve výroku rozsudku, vypočetl podlahové plochy bytů, vytvořil schémata jednotlivých podlaží přiložených k tomuto rozsudku. V dodatku č. 2 ze dne 7. 11. 2020 na č. l. 333 znalec určil aktuální obvyklou cenu pozemků a dále obvyklou cenu jednotlivých rozdělovaných bytů, kdy součet kupních cen jednotlivých bytů přesahuje obvyklou cenu pozemků. Obvyklá cena byla určena srovnávací metodou, znalec porovnal posuzované nemovitosti s šesti jinými, rozpětí jejich cen se pohybovalo od 3 951 000 Kč do 7 695 000 Kč. Všechny domy byly v lepším nebo výrazně lepším stavu, měly vyšší standard vnitřních ploch, oceňovaný dům byl menší a v horším stavu, proto obvyklou cenu pozemku určil na 4 500 000 Kč. Pokud jde o obvyklé ceny bytových jednotek, porovnal je se sedmi jinými bytovými jednotkami prodanými od 1 300 000 Kč do 2 400 000 Kč. Při stanovení ceny přihlédl k tomu, že srovnávané byty jsou zpravidla umístěné ve vyhledávanější lokalitě, stav bytů je lepší, stav budovy je výrazně lepší. První byt se nedá užívat, protože je zcela zaplněn předměty, druhý byt byl vytopen, byly v něm odstraněny podlahové krytiny, což se ani v době druhé prohlídky nezměnilo, třetí byt byl ve stádiu rekonstrukce, byly v něm odstraněny podlahové krytiny a byly výkopy v podlahách, čtvrtý byt byl rovněž zaplněn předměty, ale dalo se v něm alespoň pohybovat. Na jeho postupu soud nespatřuje nic nepřezkoumatelného nebo nelogického. Nic nelogického či prima facie nesprávného nelze spatřovat ani v konstatování, že došlo k meziročnímu nárůstu bytů, když je toto i obecně známo. Ve své výpovědi uvedl, že u bytových domů nárůst není tak výrazný než u bytů, sám bytový dům není v dobrém technickém stavu, ve špatném stavu jsou zejména jeho dlouhodobé prvky.

6. Pokud jde o charakter sporů mezi účastníky, soud na to, že žalovaná zanáší průjezd, zahradu a společné prostory domu veteší usoudil z výzvy k vyklizení ze dne 20. 11. 2017 na č. l. 21, v níž žalobci žádají po žalované, aby je neomezovala v užívání prostor, jako jsou průjezd domem na zahradu, zahrada a sklep, kdy se v těchto částech nemovitosti nachází nejrůznější předměty, jako dřevěné palety, prkna, židle, plastové lahve, igelity, starý nábytek apod., a které brání řádnému užívání nemovitosti. Žalovaná naproti tomu s dopisem z 16. 11. 2017 na č. l. 22 odpovídá, že si nepřeje, aby žalobci manipulovali s jejími věcmi a zůstaly na dvorku tak, jak jsou nyní. Jaký typ věcí má na mysli uvádí ve výzvě z 24. 1. 2018 na č. l. 24, že jí žalobci poškodili mimo jiné třímístnou zahradní houpačku, 190 cm bílou skříňku, sochu - obří sádrový odlitek a 3 kusy většího zahradního vozíku. V dopise ze dne 9. 8. 2018 na č. l. 97 uvádí, že chce nahradit škodu na 8 ks europalet, polstrovaném bílém lehátku, starožitné litografii zasklené v rámu, 2 ks vaniček na dešťovou vodu, králíkárně a sušáku na prádlo. V trestním oznámení na č. l. 169 si stěžuje, že jí zmizela socha, která byla přilepena k domu montážní pěnou. V dopise ze dne 17. 8. 2018 na č. l. 99 píší žalobci, že věci žalované jsou jen bezcenné krámy, veteš a haraburdí nulové hodnoty, co nemá na chodbách co pohledávat a hodlají jej vyklidit i přes odpor žalované a na její náklady. Obdobně ve výzvě ze stejného dne na č. l. 101 vyzývají žalovanou k vyklizení průjezdu za účelem provedení izolace zdí před příchodem zimy, neboť z průjezdu i při zavřených vratech prochládá zdivo do kuchyně bytu Fišerových a znehodnocuje se vlhkem a plísněmi. Podobně ve výzvě z 6. 8. 2018 na č. l. 106 vyzývají žalobci žalovanou k vyklizení poničených křesel a skříní z chodeb s tím, že pokud tak neučiní, spálí je na dvoře. Dopisem na č. l. 107 ji vyzývají k odstranění věcí z kumbálu, aby mohly být provedeny izolace. Dopisem na č. l. 108 ji vyzývají k opravě pomalovaných dveří a zničených pantů u zárubně s tím, že jinak provedou opravu na její náklady; stejně na č. l. 102, 111, 118 a 135. Dopisem na č. l. 112 žádají o pravidelné úklidy společných prostor bytového domu od prachu, písku a nečistot na podlahách, mastnost po zábradlí, parapetech, dveřích a vratech, vyklizení střepů ze sklepa, vyklizení zbytku potravin, resp. potravinového odpadu na zahradě; totožně v dopisech na č. l. 113 a č. l.

133. Dne 14. 2. 2018 podali žalobci na žalovanou trestní oznámení na č. l. 129, že žalovaná činí potíže svým neochotným přístupem, dělá jim naschvály, hromadí odpadky a věci, které patří na skládku, nechce je vyklidit, čímž blokuje přístupové cesty pro případ požáru; obdobně ve výzvě na č. l.

155. V úředním záznamu na č. l. 121 [celé jméno svědka] podává vysvětlení v tom směru, že mezi žalobci a žalovanou probíhají neshody od roku 2017, kdy žalovaná poškozuje společné prostory kresbami čtyřlístků, které kreslí po zdech těžko odstranitelnou barvou nebo močí, žalovaná nestojí o rekonstrukci, neodpovídá na jejich výzvy k odstranění svých věcí ze společných prostor a ze zahrady. Podobně v úředním záznamu na č. l. 127, v němž podává vysvětlení, že spálil sekretář, který bránil průjezdu aut do zahrady, poté posprejoval skříně, v nichž byly uloženy stavební tvárnice, knihy a časopisy. V úředním záznamu na č. l. 131 vysvětluje, že jej žalobci zmocnili k vyklizení zahrady a přípravu prostoru pro rekonstrukci; rozbrušovací bruskou, přeřízl řetěz, jímž bylo k mřížím přivázáno několik starých rozbitých dětských kočárů a podobných vozíků, kdy mu žalovaná měla sdělit, že odtud nebude nic odvážet a nastříkala mu pepřový sprej do obličeje. Co přesně [celé jméno svědka] nasprejoval na skříně, se podává z rozhodnutí Statutárního města Plzně ze dne 23. 1. 2019 na č. l. 217, v jímž byl uznán vinným přestupkem proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. pro skutek spočívající stručně řečeno v tom, že úmyslně poškodil sekretář o rozměrech 170 x 150 x 60 cm postříkáním sprejem červené barvy v hodnotě 2 000 Kč, kdy z odůvodnění rozhodnutí se podává, že tam napsal„ Dej si to do prdele“, to bylo dne 7. 12. 2017, a dne 9. 1. 2018 jej vytáhl z průjezdu na dvůr, kde jej rozbil a poté spálil. Své jednání odůvodňuje v protokolu na č. l. 211, uvádí, že poškozený [celé jméno svědka] je cizí osobou a sekretář si tam uložil bez souhlasu spoluvlastníků. Byl vyzván, aby jej odstranil, což neučinil. Z odborného vyjádření [jméno] [příjmení] na č. l. 140 vyplývá, že na dvoře a chodbě daného domu se nachází množství harampádí sneseného ze skládek a od kontejnerů, jedná se o staré palety, postelové matrace, kusy stavebního dřeva, odpad ze staveb, kusy tvárnic, staré kýble od stavebních spojovacích hmot, plastovou sedačku, kýble, vaničky, kusy koberců, starého nábytku, dětských kočárků, šatní skříňky, apod. Popsané je potom dokumentováno fotografiemi na č. l. 141 - 142. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] na č. l. 143 se podává, že určil obvyklou cenu šatní skříňky na 100 Kč, další skříňky na 30 Kč, části nábytku využitelné jako palivo na 20 Kč, různá torza palet na 500 Kč, celkem věci hodnotil jako dřevní odpad za 650 Kč. Stav v době prohlídky je vidět na fotografiích na č. l. 144 p. v . - 145 p. v . Ve znaleckém posudku na č. l. 146 stanovil obvyklou cenu obývací stěny umístěné v prostorech domu na 2 000 Kč. Ze sdělení krajské hygienické stanice na č. l. 148 se podává, že dům i jeho těsné okolí poskytuje ideální podmínky pro pobyt a množení hlodavců z důvodu značného nepořádku spočívajícího ve starých matracích, stozích starého papíru, dřeva, dalšího komunálního odpadu v hrubé vrstvě. Podobně z potvrzení Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje na č. l. 149 se podává, že při místním šetření 5. 1. 2018 bylo zjištěno, že v pravé části dvora byl značný nepořádek tvořený převážně dřevěným materiálem (staré palety, použitý nábytek a jeho zbytky), který nepřispívá k požární bezpečnosti domu, nicméně není v rozporu s povinnostmi fyzických osob podle § 17 zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. Na fotografiích na č. l. 77 - 79 je vidět malby čtyřlístků na stěnách domu a podivnou výzdobu ve vchodu do jednoho z bytů žalované, rozsypané střepy na chodníku a kolem vstupu do bytu žalované, dřevěný odpad a různé vozíky u garáže a zahradního domku. Na fotografiích od č. l. 104 p. v . po č. l. 105 p. v . je vidět skříně a rozbitý nábytek v interiéru domu, jakož i před vchodem. Malby čtyřlístků jsou také na fotografiích na č. l. 124 a 124 p. v . v suterénu domu a kolem vchodu do bytu žalované. K přemalování těchto čtyřlístků vyzývají žalobci žalobkyni v dopise na č. l.

111. Podle usnesení PČR na č. l. 115 žalovaná podala vysvětlení v tom smyslu, že tyto malby kreslí žalovaná od roku 2005, kdy se na této adrese řeší neshody ohledně rekonstrukce společných prostor domu a opakované neshody mezi vlastníky nemovitosti; tyto kresby kreslila za účelem vylepšení prostor a k urychlení začátku rekonstrukce, ne za účelem poškodit tyto prostory. Účastníci se opakovaně obraceli na PČR s trestními oznámeními: žalobkyně c), že žalovaná vyházela z okna vetešnický nábytek (č. l. 104), že obtěžovala syna žalobkyně c) (č. l. 110), že kreslí na dům čtyřlístky a dělá nepořádek (č. l. 114), že rozhazuje po nemovitosti střepy a strká sirky do FAB ve vchodových vratech (č. l. 116), že po nemovitosti rozsypává skleněné střepy a rozlévá moč (č. l. 119), že po nemovitosti rozlévá moč a fekálie (č. l. 134), že poškodila dveřní zárubeň (č. l. 152, č. l. 158 a č. l. 159), že poničila kytky (č. l. 157), že napadla žalobce a) (č. l. 159). Naproti tomu žalovaná podávala na žalobce trestní oznámení, že jí žalobci zničili majetek (č. l. 55 a č. l. 171), že jí žalobci poškodili vchodové dveře (č. l. 175, č. l. 177 a č. l. 185), že [celé jméno svědka] jí spálil plachtu o rozměrech 6 x 4 m (č. l. 181), že [celé jméno svědka] rozházel její věci před její dveře (č. l. 184), že jí nadával (č. l. 186 a č. l. 187), že poškodil její sušák na prádlo (č. l. 188), že jí poškodil okno (č. l. 190), že ničil její majetek (č. l. 192 a č. l. 157), že jí žalobci odstraňují osobní věci, kdy jí zmizela socha, která byla přilepena k domu montážní pěnou (č. l. 169).

7. Pokud jde o rozúčtovávání plateb týkajících se domu, pozemku a služeb, tak žalobkyně vyzvala žalované předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2017 na č. l. 23 k zaplacení celkem 9 993 Kč jednak jako části neuhrazené daně z nemovitosti za roky 2013 - 2017 a jednak poměrné části plateb za vodu za roky 2014 - 2017. Z upozornění FÚ pro Plzeňský kraj se podává, že k 10. 7. 2018 byl na dani z nemovitých věcí za rok 2018 evidován nedoplatek 459 Kč (č. l. 60).

8. Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] se podává, že žalovaná přiváží do nemovitosti různé smetí a odpadky z popelnic, staré skříně, křesla, všechno je zničené, není to do normálního bytu, možná by si to bezdomovci vzali do stanu. Po dvoře rozhazuje komunální odpad. Žalobci tyto věci odvážejí na vlastní náklady. Byt Fišerových byl vytopen, protože žalované praskla hadička na záchodě. Z bytu žalované táhne smrad, je vidět, že jsou založeny harampádím. Podobně [celé jméno svědka] vypovídal, že [celé jméno svědka] zničil žalované houpačku pro tři osoby, sušák na prádlo, dvě lehátka, skříně a podobné věci. Svědkovi spálil sekretář. Že mezi účastníky existovali problémy spočívající v rozpočítání nákladů na vodu a zanášení dvorku i před tím, než spoluvlastnický podíl na nemovitosti nabyla [celé jméno žalobkyně], vypověděla [celé jméno svědkyně]. Platby se rozpočítávali za vodu, ale žalovaná nechtěla platby řešit vůbec. Byl problém jí sehnat nebo se jí doklepat. Svědkyně nechávala opravovat venkovní okap na své vlastní náklady. Na dvoře bylo harampádí, které tam navážela paní [celé jméno žalované], nevezla tam, co kde schrastila u popelnic, bylo tam všechno, nedalo se s ní o tom mluvit, aby vysvětlila, proč to dělá, spíše měla za to, že to bylo všechno její. Za vodu výjimečně zaplatila, ale nebyla to přesně tak částka, kterou potřebovala. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] se podává, že se žalovanou to bylo hrozné soužití, málokdo se choval tak, jako ona. Mezi tehdejšími spoluvlastníky byly spory, protože na půlce zahrady bylo nacpaného dřeva, deset vozíků v průjezdu, že se tam nedalo projet, přivážela tam skříně a podobné věci. S panem [příjmení] rozbili sklo z oken, které přivážel ze staveb. Rámy topil a sklo nechal v průjezdu, střepy po vyklizení opětovně rozhazovala. Poté, co pan [příjmení] zmizel, nechtěla platit za vodu, fyzicky napadla svědkyni. Když tam byl pan [příjmení], voda se rozpočítávala, ale poté co zmizel, tak začaly problémy.

9. Z výpisu z KN na č. l. 95 se pak podává, že ve prospěch žalované je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] na parcele [číslo] v katastrálním území [obec].

10. Naproti tomu soud nevzal za prokázané, že by bylo ve finančních možnostech žalobců vyplatit vypořádací podíl žalované, nebo že by bylo ve finančních možnostech žalované zaplatit vypořádací podíl žalobcům. Žalobci v tomto směru odkazovali na úvěrové přísliby a smlouvu o zápůjčce v době učinění důkazního návrhu pouze předpokládané; žádné úvěrové přísliby ani smlouvu o zápůjčce však do doby vyhlášení rozsudku soudu nepředložili. Žalovaná je vlastníkem jiného bytu, není však známo nic o jeho ceně, kdy současně z tvrzení žalované vyplývá, že tato ani nezačala činit žádné kroky k jeho prodeji, nebo že by měla kupce.

11. Po právní stránce soud vyšel z § 1140 odst. 1 o. z., dle něhož nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, a dále § 1140 odst. 2 věty první o. z., dle něhož každý ze spoluvlastníků může žádat o zrušení spoluvlastnictví, kdy výjimky stanovené ve druhé větě zmíněného ustanovení nebyly tvrzeny a ani nevyšly v řízení najevo. Pokud jde o námitky v tom směru, že žalobci se snaží obejít zákonná ustanovení o předkupním právu žalované, tyto po skutkové stránce nevystihují předpoklady újmy některého ze spoluvlastníků dle § 1140 odst. 2 o. z., neboť ona újma musí spočívat v okolnostech přechodného rázu, jinak by zrušení spoluvlastnictví bylo vůbec vyloučeno. Uvažovat by šlo v intencích § 8 o. z. za předpokladu, že by byla prokázána podmínka zjevného zneužití práva, což nebyla. Především však ke dni (konstitutivního) rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) bylo od 1. 7. 2020 novelizací provedenou zák. č. 163/2020 Sb. vráceno do občanského zákoníku znění § 1124 o. z. účinné v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017. Jelikož spoluvlastnictví účastníků nebylo založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, žalovaná předkupní právo k podílům žalobců v době rozhodování nemá, pročež tato její námitka je z toho důvodu bezvýznamná. Soud proto postupoval podle § 1143 o. z. a k návrhu žalobců podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a rozhodl o způsobu vypořádání.

12. Řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví patří mezi řízení, v nichž soud ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. není vázán žalobním návrhem účastníků a může proto rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 1965, 5 Cz 22/65, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/05). Souhlas všech spoluvlastníků tak není podmínkou pro přijetí určitého způsobu vypořádání; ostatně kdyby byli schopni se na způsobu dohodnout, nevedli by o něj soudní spor.

13. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

14. Již dřívější judikatura ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák. připouštěla s odkazem na § 5 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením společné věci na bytové jednotky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004). Judikatura přitom zdůraznila, že tento způsob vypořádání nastupuje při nemožnosti reálného dělení věci, a předchází tak přikázání společné věci některému ze spoluvlastníků za náhradu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/05). Rovněž současná judikatura Nejvyššího soudu ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1143 a násl. o. z. připouští s odkazem na § 1165 o. z. vypořádání spoluvlastnictví transformací společné věci (budovy) na vlastnictví jednotek. Vychází z toho, že podle § 1147 o. z. je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci (a to i rozdělení domu na jednotky podle § 1165 o. z.), a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 799/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015).

15. Rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví vznikem bytového spoluvlastnictví může soud v zásadě jen za předpokladu, že se ve společné nemovitosti nacházejí alespoň dva byty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016).

16. Vznik vlastnictví jednotky jako části domu na základě rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není podmíněn shodnou vůlí podílových spoluvlastníků (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2002).

17. Při posuzování otázky, zda je rozdělení možné, nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k jiným okolnostem z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Tento postup však z povahy věci není možný tam, kde by neřešil základní problém, totiž neshody mezi podílovými spoluvlastníky (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004).

18. Hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální; to však nemůže vyloučit možnost rozdělení domu na jednotky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3242/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008).

19. Otázka, jaká míra neshod je ještě únosná pro to, aby bylo možno přistoupit k dělení domu na jednotky, nemůže být řešena obecně pro všechny druhy sporů, vždy záleží na individuálním posouzení. Ostatně občanský zákoník poskytuje relativně propracované instrumenty k řešení sporů o správu domu rozděleného na jednotky, sám však nepočítá s tím, že by spoluvlastnictví ke společným částem domu mohlo být i v případě sporů zrušeno a vypořádáno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 437/2010, usnesení Nejvyššího soudu zé dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3742/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3993/2011).

20. Vztaženo na souzenou věc, parcelu [číslo] v k. ú. [obec] nelze rozdělit reálně, tj. na samostatné pozemky se samostatnými stavbami, nicméně je možné rozdělit spoluvlastnické právo účastníků na vlastnické právo k bytovým jednotkám podle § 1165 o. z. Při úvaze o tom, zdali je to možné, je třeba zdůraznit: zaprvé, že rozdělením společné věci na bytové jednotky nedojde ve smyslu § 1144 odst. 1 části věty za středníkem o. z., k podstatnému snížení hodnoty nemovitosti; právě naopak obvyklá cena bytových jednotek bude ve všech čtyřech případech vyšší, než obvyklá cena spoluvlastnických podílů účastníků, a tedy transformací spoluvlastnického podílu k nemovitosti na vlastnické právo k bytové jednotce dojde k navýšení majetkového stavu všech účastníků; zadruhé, v domě už fakticky existují 4 samostatné byty s vlastním sociálním zázemím atd. a proto k rozdělení spoluvlastnického práva na vlastnické právo k bytovým jednotkám může dojít bez jakýchkoli dodatečných stavebně-technických úprav, a tedy i bez vynaložení dalších nákladů. V této souvislosti je třeba zmínit, že v katastru nemovitostí zapsaným způsobem využití stavby č. p. 67 je rodinný dům. Podle definice obsažené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území a totožně (odkazem) v příloze katastrální vyhlášky se rodinným domem rozumí stavba pro bydlení, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; může však mít nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní a podkroví. Naproti tomu pod bytovým domem se rozumí stavba pro bydlení, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena. Z toho důvodu katastrální úřad bude muset při zápisu vlastnického práva k bytovým jednotkám postupovat nejen podle § 11 odst. 2 katastrálního zákona, ale přiměřeně též podle § 28 a násl. kat. z. Příloh podle § 31 písm. a) kat. z., konkrétně souhlasu stavebního úřadu vydaného přiměřeně podle § 126 a násl. stavebního zákona však dle názoru soudu potřeba nebude z toho důvodu, že změna způsobu využití nemovitosti už byla fakticky v terénu provedena bez rozhodnutí či souhlasu stavebního úřadu. V takovém případě rozhodnutí či souhlas stavební úřad již zpětně nevydává, nevydává vlastníkovi ani potvrzení, že údaje v návrhu na zápis změny druhu pozemku nebo způsobu využití nemovitosti do katastru nemovitostí odpovídají skutečnosti. Změna údajů katastru, co do způsobu využití stavby, by měla být podle § 30 odst. 4 katastrální vyhlášky provedena na základě tohoto rozsudku. Zatřetí, rozdělení nebrání ani specifický charakter sporu mezi účastníky, které mají původ v podstatě ve způsobu využívání společných částí domu a pozemku a podružně ve způsobu rozúčtovávání nákladů spojených s užíváním nemovitostí, a které mohou být dle názoru soudu odstraněny stanovením pravidel pro správu domu a pozemku.

21. Soud proto rozdělil spoluvlastnické právo k oběma pozemkům na vlastnické právo k bytovým jednotkám. Výrok pod bodem II písm. a) - c) obsahuje náležitosti prohlášení podle § 1166 odst. 1 písm. a) a b) o. z. Na vlastníky jednotek nepřecházejí ve smyslu § 1166 odst. 1 písm. c) o. z. žádná věcná ani jiná práva ani závady. Výrok pod bodem II písm. d) obsahuje odkaz na schémata podlaží určujících polohu bytu a společných částí domu s údaji o podlahových plochách bytů obdobně, jako by tomu bylo u prohlášení podle § 1166 odst. 2 o. z.

22. Výrok pod bodem II písm. e) stanovuje osobu správce obdobně, jako by tomu mělo být u prohlášení dle § 1193 odst. 1 věty první o. z. Jelikož při vzniku jednotek žádný ze spoluvlastníků nemá při vzniku jednotek podíl na společných částech větší než poloviční, nebyla splněna podmínka stanovena v § 1193 odst. 2 věty první o. z. pro ustanovení konkrétního správce. V podání ze dne 4. 8. 2020 na č. l. 277 navrhli žalobci ustanovit osobou správce žalobce a). K tomuto návrhu soud nemá výhrady. K jeho osobně bylo zjištěno, že se sám fyzicky podílí na údržbě domu, opravil fasádu, chtěl opravovat střechu, apod. Vůle žalobců je významná též z toho hlediska, že žalobci mají společně mírně převažující většinu hlasů, odpovídající velikosti jejich podílů na společných částech, a tudíž by si mohli zvolit správce postupem podle § 1193 odst. 1 věty druhé o. z., § 1191 odst. 2 věty třetí o. z. ve spojení s § 1206 odst. 1 části věty druhé před středníkem o. z. Žalobkyně b) a c) se o správcovství nehlásily a výkon správy žalovanou je vyloučen pro její chování popsané výše. Správcem nelze ustanovit [celé jméno svědka] z toho důvodu, že nemá k nemovitosti žádný právní vztah. Zájem na výkonu správy touto osobou by tak byl podmíněn přetrváním jeho vztahu k bývalé manželce, tj. k žalobkyni c). Odhlédnout nelze ani od toho, že jeho osobu velice špatně snáší žalovaná, a proto by ustanovení jeho osoby bylo potenciálním zdrojem další eskalace a nikoli utlumení vzájemných konfliktů účastníků.

23. Výrok pod bodem II písm. f) stanovuje pravidla pro správu domu a užívání společných částí, jak to implicitně vyžaduje § 1191 odst. 1 části věty před středníkem o. z., vyjma pravidel uvedených pod body i) a iii), které jsou v pravidlech uvedeny z důvodu jistoty. Soud jinak zákonná pravidla do svého výroku neopisoval, tyto se však přesto použijí na situace, na které pravidla pro správu domu a užívání společných částí nepamatují. V otázkách, v nichž soud přenechal právní úpravu poměrů mezi účastníky dispozitivním pravidlům, je tomu tak proto, že nepovažoval za potřebné se od nich odchylovat. Jedná se zejména o § 1191 a násl. o. z. týkající se rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku, svolání vlastníků a stanovení kvora pro přijetí rozhodnutí vlastníků jednotek, aktivní a pasivní solidaritou z právních jednání správce (§ 1192 o. z.). Pro rozhodování účastníků ve věcech správy se dále přiměřeně použijí ustanovení o shromáždění podle § 1206 o. z. a násl. Na správce bude dopadat též povinnost stanovena v § 1220 odst. 1 části věty před středníkem o. z. a též povinnost vést seznam vlastníků jednotek a osob, kterým vlastník přenechal byt k užívání dle § 1171 odst. 1 o. z. Práva a povinnosti vlastníka jednotky se budou podpůrně řídit úpravou stanovenou v § 1175 a násl. o. z. až po § 1184 o. z. stanovující možnost nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který i přes písemnou výstrahu správce porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek.

24. Pravidla pod bodem ii opravňují správce uzavřít se třetí osobou smlouvu o zajišťování některých činností správy, kdy pravidla sama o sobě sice nepředpokládají, že by správce některé činnosti správy zajišťoval přes třetí osobu, ale jeví se vhodné zakotvit je do pravidel jako možnost, ovšem kvůli ochraně spoluvlastníků - i s ohledem na možné náklady - pouze po předchozím projednání s nimi a jejich souhlasem. Pod bodem iv pravidla nahrazují vyvratitelnou domněnku stanovenou v § 1189 odst. 2 o. z. a zavádějí pravidla správy na všechny společné části, tj. i ty, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku, neboť je žádoucí, aby pravidla, zejména ta od bodu viii po bod xvi platila i ve sklepech a stavbách na zahradě. Právní jednání správce je v bodě v řešen jako přímé zastoupení s podpůrným použitím zákonných pravidel, kterými se řídí příkazní smlouva. Na správce je tak kladen požadavek zejména poctivého a pečlivého jednání (§ 2432 odst. 1 o. z.) a povinnost k přenechání veškerého užitku z obstarané záležitosti (§ 2432 odst. 2 o. z.) a povinnost upozornit na nesprávné pokyny spoluvlastníků podle § 2433 o. z., atd. Flexibilitu jednání správce ve vztahu k bagatelním nutným opravám a jeho činnosti v souvislosti s havárií, nebo nutnou opravou, zajišťuje bod vi. Podle názoru soudu je vhodné, aby byla expressis verbis stanovena hranice hodnoty opravy, o níž je správce oprávněn rozhodnout samostatně, aniž by si v jednotlivých případech vyžadoval souhlas spoluvlastníků. Pokud jde o domovní řád (bod vii pravidel) považuje soud za vhodné možnost přijetí domovního řádu zakotvit v pravidlech. Kvůli ochraně menšinového spoluvlastníka se k přijetí domovního řádu vyžaduje dvoutřetinová většina hlasů. Byť s ohledem na aktuální stav vztahů mezi účastníky nelze přijetí domovního řádu předpokládat, je třeba vzít v úvahu, že pravidla pro správu domu a pozemku mohou platit řadu let, a to i po možných změnách vlastníků i jednotlivých bytových jednotek.

25. Na charakter sporů mezi účastníky specificky reagují pravidla stanovená od bodu viii po bod xvi. Pokud jde o neshody ve využívání společných částí budovy a zahrady, předně je spoluvlastník, resp. vlastník bytové jednotky, povinen dodržovat klid, pořádek a čistotu ve společných částech, vyvarovat se jednání, které by bránilo výkonu práv ostatních spoluvlastníků, zejména v bodech x až xii je spoluvlastník povinen dbát, aby umisťování předmětů ve vlastnictví některého ze spoluvlastníků ve společných částech domu a pozemku, obzvlášť těch, které by byly zdrojem nebezpečí a těch, které by vytvářely přepážky omezující možnost pohybu či využití společných částí, průjezdu či zahrady. Obdobně je třeba dodržovat pořádek ve sklepních prostorách. Je zakázáno poškozovat dům malbou či obdobnými způsoby. Pravidla stanovená v bodech xv a xvi zakazují obtěžovat ostatní vlastníky bytových jednotek imisemi; jelikož byty účastníků nejsou doposud rekonstruovány, je povoleno provádět stavební práce po oznámení ostatním spoluvlastníkům a správci a pouze v pracovních dnech ve vymezené době.

26. Pokud jde o neshody účastníků ohledně vyúčtování jednotlivých plateb, stanoví pravidla od bodu xvii povinnost správce předložit návrh rozpočtu nákladů na správu domu a pozemku s případným plánem oprav, modernizací a rekonstrukcí tak, aby jej vlastníci bytových projednali a schválili a s dostatečným časovým předstihem byli informováni o jeho postupu. Vlastníci bytových jednotek jsou povinni přispívat na správu domu a pozemku, tedy platit příspěvky formou měsíčních záloh, jejich výši a splatnost si určí spoluvlastníci většinou hlasů poté, co projednají rozpočet nákladů případně plán oprav a budou umět výši těchto nákladů odhadnout. Kvalifikovanou většinou lze potom rozhodnout o platbě mimořádného příspěvku mimo pravidelné měsíční platby; vyšší kvorum je stanoveno k ochraně menšinových spoluvlastníků. Obdobná úprava platí i pro výběr záloh na služby spojených s užíváním bytu. O jejich výši a splatnosti rovněž rozhodují spoluvlastníci. Výši záloh musí stanovit přiměřeně předpokládaným nákladům a s přihlédnutím ke skutečným nákladům předcházejícího zúčtovacího období. Vyúčtování záloh se řídí zákonem č. 67/2013 Sb. o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů; některá pravidla jsou v pravidlech uvedena výslovně, zejména povinnost provést vyúčtování nejpozději do 4 měsíců následujícího kalendářního roku a splatnost přeplatků či nedoplatků do 3 měsíců od doručení vyúčtování.

27. Jelikož spory mezi účastníky mají svůj původ v absenci pravidel pro užívání společných prostor a vyúčtování služeb, kdy účastníci se na nich ani nejsou schopni dohodnout kvůli rovnému poměru svých spoluvlastnických podílů, lze podle názoru soudu mít za to, že stanovení těchto pravidel přispěje ke zmírnění napětí mezi účastníky.

28. Přikázání bytových jednotek do vlastnictví jednotlivých účastníků, resp. společného jmění žalobce a) a žalobkyně b), respektuje stávající stav užívání, kdy mezi účastníky nejsou spory o to, kdo by měl vlastnit kterou bytovou jednotku.

29. Součet obvyklých cen bytových jednotek činí spolu 6 870 000 Kč. Do vlastnictví žalované jsou přikázány jednotky v ceně 1 460 000 Kč a 1 920 000 Kč, spolu 3 380 000 Kč. Žalobcům a) a b) připadne bytová jednotka za 1 640 000 Kč a žalobkyni c) bytová jednotka za 1 850 000 Kč. Z ceny 6 870 000 Kč by - protože žalovaná má podíl o jedné polovině - připadala na žalovanou částka 3 435 000 Kč. Žalované připadnou byty za 3 380 000 Kč, proto bude vypořádáním zkrácena o částku 55 000 Kč ( (6 870 000 Kč / 2) - (1 460 000 Kč + 1 920 000 Kč) = 55 000 Kč). Žalobci a) a b) jsou čtvrtinovými spoluvlastníky nemovitosti, proto z ceny 6 870 000 Kč na ně připadá částka 1 717 500 Kč, dostávají bytovou jednotku v ceně 1 640 000 Kč, proto budou vypořádáním zkráceni o částku 77 500 Kč ( (6 870 000 Kč / 4) - 1 640 000 Kč = 77 500 Kč). I na žalobkyni c), která má rovněž čtvrtinový podíl na nemovitosti připadá částka 1 717 500 Kč, získává však bytovou jednotku v ceně 1 850 000 Kč, proto bude vypořádáním obohacena o částku 132 500 Kč ( (6 870 000 Kč / 4) - 1 850 000 Kč = - 132 500 Kč), která odpovídá vypořádacím podílům žalobců a) a b) a žalované (55 000 Kč + 77 500 Kč = 132 500 Kč). Žalobci a) a b) a žalovaná mají proto podle § [číslo] odst. 2 právo na vyrovnání tohoto rozdílu v penězích. Jelikož žalobci a) a b) jsou manželé, spoluvlastnický podíl je v jejich společném jmění, jsou z práva na zaplacení vypořádacího podílu oprávněni společně a nerozdílně podle § 713 odst. 2 o. z. Pouze pro úplnost soud dodává, že pro účely vypořádání vycházel z obvyklých cen vznikajících bytových jednotek, nikoli z výměry jejich podlahové plochy, neboť ceny bytů za 1m2 podlahové plochy se u jednotlivých bytů liší a vedlo by to k nespravedlivému zvýhodnění spoluvlastníků s menšími a levnějšími byty.

30. Pokud jde o možnost přikázání věci do vlastnictví některého či některých ze spoluvlastníků, přicházela by tato možnost - s ohledem na závazné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví - v úvahu toliko tehdy, nebylo-li by možné vypořádat nemovitost a rozdělením.

31. K tomu lze doplnit, že hledisko solventnosti představuje jak samotnou podmínku pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků, tak jednu z okolností, k nimž je nutno při vypořádání přihlížet při posouzení, komu má být věc přikázána. Smyslem požadavku solventnosti je zajistit, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu a zamezilo se tomu, aby některý ze spoluvlastníků bylo odejmuto vlastnické právo k nemovitosti oproti získání nedobytné pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1305/2007).

32. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá. Vždy se ovšem jedná o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 493/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03).

33. Vztaženo na souzenou věc, účastníci neprokázali, že by měli dostatek finančních prostředků pro vyplacení vypořádacích podílů. Žalobci ke dni rozhodování soudu nepředložili žádné závazné úvěrové přísliby, jež by umožnily posouzení jejich solventnosti. Uvedené platí též o žalované, která sice je vlastníkem jiného bytu, sama však uvádí, že prostředky na vypořádání spoluvlastnického podílu by získala z jeho prodeje, který je schopná realizovat do šesti měsíců. Z jejích tvrzení je i zřejmé, že kroky vedoucí k prodeji ještě nezahájila. K tomu soud uvádí, že obecně nelze stanovit nejzazší dobu, do které by bylo možné vyplacení podílu požadovat; ovšem lhůta šesti měsíců může připadat do úvahy jen zcela výjimečně, je-li nepochybné, že účastník potřebné prostředky získá a současně jsou tu zvláště silné důvody tohoto, aby mu byla věc přikázána (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019). Již proto, že v souzené věci první z těchto podmínek splněna nebyla (nehledě na zákonnou posloupnost vypořádání), nelze uvažovat o přikázání vlastnického práva k nemovitosti žalované.

34. Soud dostatečně zjistil, v čem spočívají spory mezi účastníky, a proto nebylo třeba provádět další důkazy dopisy, které si účastníci navzájem posílali a trestními oznámeními, které na sebe podávali, od č. l. 300 po č. l. 312 a č. l.

315. Nezáleží na tom, zda žalobkyně c) je vlastníkem jiné nemovitosti (č. l. 313), článek o vlivu koronavirové epidemie na trh s nemovitostmi není způsobilý zpochybnit závěry znaleckého posudku (č. l. 314). Rovněž není významné, z jakého titulu a za jakou cenu, případně od koho, žalovaná nabyla svůj druhý byt, proto soud neprovedl důkaz kupní smlouvou na č. l.

294. Svědkyně [příjmení] by nemohla o problematických vztazích spoluvlastníků či specificky o soužití se žalovanou vypovědět ničeho, protože svůj spoluvlastnický podíl prodala žalované ještě před tím, než své spoluvlastnické podíly nabyli žalobci.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud je seznámen s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, s jeho kritikou v nálezu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20, s nímž se zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje, i následným nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20.

36. K prvně zmíněnému nálezu je třeba uvést, že Ústavní soud v něm nerespektuje svůj vlastní nález ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, v němž uvedl, že základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je zásada úspěchu ve věci, který je i pro Ústavní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný, jakož i pozdější rozhodnutí, kde uvedené promítl i do řízení o zrušení spoluvlastnictví (usnesení ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 738/14, usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 2345/17, usnesení ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. III. ÚS 1809/18, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2528/18, a další).

37. Podle zmíněného nálezu je úkolem obecných soudů blíže neuvedeným způsobem, resp. podle nikterak nevyložených kritérii, přihlížet ke specifikům řízení o zrušení spoluvlastnictví a nejsou-li dány jiné důvody, rozhodnout podle„ spravedlivého východiska“ tak, že si každý z účastníků ponese své náklady. Toto spravedlivé východisko, tzn. jiné základní pravidlo rozhodování o náhradě nákladů řízení (pro určitá řízení), než stanovuje § 142 o. s. ř., je v nálezu stanoveno jako programový cíl, pro jehož dosažení„ není rozhodující, které konkrétní zákonné ustanovení obecné soudy použijí či jak jej interpretují“ (27. odstavec odůvodnění). Poskytnutí alespoň jednoho ústavně-konformního výkladu dotčeného ustanovení jednoduchého práva je přitom integrální součástí ústavněprávní argumentace; není-li totiž takový výklad možný, je senát ve smyslu § 78 odst. 2 zák. o Ústavním soudu povinen řízení o ústavní stížnosti přerušit a podat plénu návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu. Nepostupoval-li senát tímto způsobem je povinen mj. vysvětlit, jaký ústavně-konformní výklad dotčeného ustanovení je možný či alespoň, v jakých mezích. To zmíněný nález neobsahuje. § 142 o. s. ř. z povahy věci ono spravedlivé východisko odůvodnit nemůže, protože explicitně stanovuje pravý opak: povinnost poměřovat úspěch účastníků ve vztahu k tomu, čeho se domáhali a čeho dosáhli, kdy současně nestanovuje ani žádnou výjimku pro určité typy řízení (tím není dotčeno to, že někdy úspěch nebude možné stanovit). Obdobně to platí pro § 143 o. s. ř., který rovněž pracuje s kritériem úspěchu. § 146 o. s. ř. nedopadá na skončení řízení meritorním rozhodnutím. § 150 o. s. ř. nelze použít, protože důvody hodné zvláštního zřetele nelze spatřovat v typových či typicky se vyskytujících okolnostech. Nic zvláštního na nich totiž není.

38. Skutečnost, že všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných nepředstavuje z hlediska náhrady nákladů řízení žádné specifikum. Nezáleží totiž na tom, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu proti ostatním v situaci, kdy k náhradě nákladů mohou být povinni jak žalobci, tak žalovaní. Za výjimečné nelze považovat ani to, že účastníci nemohou předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, neboť to platí úplně o všech řízeních; v každém řízení účastníci podstupují procesní riziko, že jejich pohled na věc, ať už na skutkovou či právní stránku, nebude soudem přijat, nebo též tomu, že důkazy, které nejsou známé předem, nevyjdou v jejich prospěch. Ani to, že každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, není dostatečně distinktivní: jednak rozumnost a přesvědčivost náhledů účastníků nemusí být pravidlem, jednak existenci jinak rozumného a přesvědčivého základu nemusí účastníci prokázat. V takovém případě se jich pozice v ničem neliší od jakéhokoli jiného účastníka, který neunesl důkazní břemeno. Jsou-li důvody pro vypořádání výjimečně skutečně vyrovnány, lze uvažovat o použití § 150 o. s. ř.

39. Bez dalšího nelze vycházet ani z nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 - např. jen proto, že je poslední v časové řadě, kdy judikatura Ústavního soudu nelze jinak považovat za sjednocenou.

40. Je sice pravdou, že v těchto řízeních z povahy věci neexistuje účastník, který by bezdůvodně zasahoval do právní sféry druhého účastníka svým protiprávním jednáním (34. odstavec odůvodnění), ale zároveň nelze pominout ani to, že odmítá-li jeden ze spoluvlastníků uzavřít dohodu, nezbývá zbylým spoluvlastníkům nic jiného, než podat žalobu, čímž se situace blíží běžnému spornému řízení, kdy si jedna strana nárokuje plnění a druhá plnit odmítá. Není pravdou, že by nešlo říci, že by se strany navzájem snažily dosáhnout vlastního vítězství a prohry protistrany - v situaci, kdy každá ze stran má vlastní představu vypořádání, to přesně takto vyjádřit lze. Sice každá ze stran odchází s majetkovou hodnotou, ale jedna ze stran s majetkovou hodnotou, kterou nechtěla. Spoluvlastník sice není povinen uzavřít dohodu o zrušení spoluvlastnictví (35. odstavec odůvodnění), nic to však nemění na tom, že pokud ji neuzavře, měl by být připraven obhájit svoji představu vypořádání v soudním řízení. Dlouholeté chápání pořadí jednotlivých způsobů vypořádání jako závazných sice znevýhodňuje při jednání o uzavření dohody spoluvlastníka obhajujícího méně preferovaný způsob, to je ale přímým důsledkem názoru o závazné posloupnosti a netýká se přímo otázky úspěchu v řízení. Navíc zákonná posloupnost jednotlivých způsobů má svou logiku, neboť nejvíce preferované způsoby se snaží zachovat„ co nejvíce“ z vypořádávané věci pro co největší okruh spoluvlastníků.

41. V souzeném případě, že žalobci vyzvali žalovanou k dohodě o zrušení spoluvlastnictví a založení bytového spoluvlastnictví. Žalovaná dopis nepřevzala, rozlepením obálky v soudní síni se zjistilo, že obálka obsahuje zmíněný dopis. Žalovaná žalobě zprvu odporovala a uváděla, že žalobce vyplatí v rámci svého předkupního práva, potom navrhovala vypořádání spoluvlastnictví přikázáním do svého vlastnictví a vyplacení vypořádacího podílu žalobcům. Změnu postoje ohledně samotného zrušení jí soud k tíži neklade, neboť už tehdy navrhovala vyplacení spoluvlastníků, byť se nevyjádřila zcela precizně, nicméně vypořádání jí navrhovaným způsobem nedosáhla. Naproti tomu žalobci konstantně navrhovali zrušení spoluvlastnictví i způsob vypořádání; poté co byli seznámeni s tím, že by charakter neshod mohl za jistých okolností umožnit též přikázání do vlastnictví, tuto variantu zvažovali a přiklonili se k ní teprve v závěrečném návrhu, kdy však alternativně rovněž navrhovali vypořádání rozdělením na bytové jednotky. Žalobci dosáhli toho, čeho se žalobou domáhali, žalovaná nikoli, proto jsou oni procesně úspěšní a ona neúspěšná.

42. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dnem 7. 5. 2013 zrušena.

43. Soud za této situace určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem (a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. v posledním znění, která však sama v § 4 odst. 1 a 2 písm. c) stanovuje tarifní hodnotu nepřiměřeně vysokou - ostatně se jedná o důvod, proč byla zrušena), ve výši 100 000 Kč. Vyšší odměna je dána tím, že dosáhnout rozdělení spoluvlastnictví na bytové jednotky bez právní pomoci, navíc v soudním řízení, je věcí právně i skutkově složitou, právní zástupce učinil v řízení 13 úkonů právní služby, převážná část odborné práce spočívala v účasti na jednáních a podání závěrečného návrhu. Kromě těchto paušálních sazeb odměny advokáta vznikly žalobcům náklady spočívající v třinácti paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), za úkony uvedené ve vyúčtování na č. l. 360 p. v. vyjma účasti na místních šetřeních znalce, které nejsou ohledáním podle § 125 o. s. ř.), spolu 3 900 Kč, a též náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 7 000 Kč a náklady důkazů ve výši 8 200 Kč odpovídajících znalečnému přiznanému usneseními na č. l. 248, č. l. 266 a č. l.

345. Vzhledem k tomu, že advokát žalobců, je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobcům vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a režijního paušálu ve výši 21 819 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení tak činí 140 919 Kč ( ( (100 000 + 3 900) * 1,21) + 7000 + 8200).

44. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi 21. senátu Nejvyššího soudu, který výši náhrady nákladů řízení tímto způsobem odůvodňuje konstantně, a to i v řízeních zahájených po 8. 5. 2013 (namátkově: rozsudek ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019, rozsudek ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 338/2020, rozsudek ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019, a řada dalších).

45. Náhrada nákladů řízení plní reparační funkci. Její účelem je kompenzovat náklady vynaložené na řízení. Z důvodů rozdílných cen právních služeb, právní jistoty prohrávající strany a z dalších dobrých důvodů, přisouzená náhrada za náklady právního zastoupení, nemusí zcela přesně odpovídat skutečně vynaloženým nákladům; její výše však nesmí být ani zcela odtržená od společenských či hospodářských poměrů. Účelem náhrady není poskytnout dodatečné obohacení zvítězivší straně.

46. Z toho důvodu nemohlo být postupováno podle advokátního tarifu a sazba mimosmluvní odměny stanovena z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 5 AT. V takovém případě by celková výše náhrady přesáhla 500 000 Kč. Žalobci však svému právnímu zástupci s pravděpodobností hraničící s jistotou neplatili za jeden úkon právní služby - např. za jednostránkovou odpověď na výzvu soudu na č. l. 84 - částku cca 33 000 Kč, a pokud i ano, jedná se o cenu zjevně nepřiměřenou, pročež takto vynaložený náklad nelze ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat za účelně vynaložený. Z toho důvodu žalovaná nemá proč platit tuto v podstatě fiktivně určenou sumu, jejímž zaplacením by skutečně vynaložené náklady právního zastoupení zřejmě násobně přeplatila, neboť by tím byla popřena reparační funkce náhrady. Použití § 8 odst. 5 AT by proto bylo nezákonné pro rozpor s § 142 odst. 1 o. s. ř.

47. Žalobci jsou nerozluční společníci v rozepři, a proto jim náhrada nákladů řízení patří společně a nerozdílně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).

48. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

49. Žalobci složili zálohu na náklady důkazů znaleckým posudkem, resp. výslechem znalce, celkem 10 000 Kč, v poměru žalobci a) a b) po 2 500 Kč, žalobkyně c) po 5 000 Kč. Protože náklady na znalečné spolu činily 8 200 Kč, nespotřebovaná záloha ve výši 1 800 Kč se vrací žalobcům v poměru, v jakém na ni přispěli.

Poučení