34 C 489/2017-533

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [název] – [název] [název] [název] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo] bytem [adresa žalobkyně] a [celé jméno žalobce] [rodné číslo] bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [název] – [název] [název] [název] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost (dále jen„ pozemek“): - parc. [číslo] orná půda, zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [část obce], [územní celek].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé jej přijímají do svého spoluvlastnictví, a to každý z nabyvatelů v podílu id. [anonymizováno] k celku pozemku. Převodem pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [část obce], [územní celek], bude vypořádán nárok nabyvatelů u každého z nich ve výši [částka].

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: [název] – [název] [název] [název] Nabyvatelé: [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce].

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 242 111,32 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce a) a b) [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 12. 2017, následně doplňovanou a upřesňovanou podáním ze dne 1. 8. 2018, jejíž změnu soud připustil u ústního jednání konaného dne 14. 8. 2018, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků, tj. že [anonymizována tři slova] a žalobci a) a b) uzavírají ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění tuto smlouvu o převodu pozemků: I. [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mj. nemovitosti (dále jen pozemky): parc. [číslo] orná půda, zapsaný na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] orná půda, zapsaný na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] orná půda a parc. [číslo] ostatní plocha, zapsané na [list vlastnictví] vedené [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] orná půda, parc. č. [číslo], travnatý porost, parc. č. [číslo], trvalý trávní porost, parc. č. [číslo], trvalý trávní porost a parc. č. [číslo], trvalý trávní porost, zapsané na [list vlastnictví] vedené [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], jak byl oceněn [anonymizována tři slova] v souhrnné výši 244 969,70 Kč, přičemž každý z nabyvatelů se na něm podílí ve výši 122 484,85 Kč III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to každý z nabyvatelů v podílu id. k celku pozemků. IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Žalobci k odůvodnění svého nároku uvedli, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a tudíž rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tak, že právní předchůdkyně žalobců není vlastníkem id. zde uvedených nemovitostech v k. ú. j. [část obce] /dále jen rozhodnutí [anonymizováno] [číslo], b) rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tak, že právní předchůdkyně žalobců není vlastníkem id. zde uvedených nemovitostech v k. ú. [část obce], c) rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tak, že právní předchůdkyně žalobců není vlastníkem id. zde uvedených nemovitostech v k. ú. [část obce] (dále všechna rozhodnutí [anonymizováno]). Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalobci vstoupili do postavení oprávněných osob dle zákona o půdě a stali se držiteli každý id. restitučního nároku plynoucího z výše uvedených rozhodnutí [anonymizováno]. Restituční nárok plynoucí z výše uvedených rozhodnutí byl žalovanou vyčíslen v hodnotě 77 204,30 Kč s tím, že dosud nevypořádaný a žalovanou evidovaný restituční nárok každého z žalobců činí ke dni podání žaloby 38 602,15 Kč (v případě žalobce b) je zahrnuta i část nároku ve výši 16 475,60 Kč blokovaná v rámci veřejné nabídky vyhlášené [anonymizováno] [obec], kdy v této nabídce nebyl žalobce b) úspěšný). Žalobci s takto stanovenou výší restitučního nároku nesouhlasili, kdy minimálně v případě restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] mají žalobci za to, že žalovaná zásadním způsobem pochybila a při oceňování nevydaných pozemků nevzala v úvahu rozhodné skutečnosti, zejména pak fakt plynoucí přímo z odůvodnění daného rozhodnutí, že nevydaný pozemek [anonymizováno] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] přešel od oprávněných osob na čs. stát dle vyvlastňovacího výměru [anonymizováno] [obec a číslo] zn. [číslo] p. [číslo] ze dne [datum] za účelem splnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství, konkrétně se jednalo o průmyslovou výstavbu komunikací. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčíslila nárok z rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] každého z žalobců ve výši 1 992,30 Kč, tedy ve výši 5,80 Kč/m2 nevydaného pozemku, je patrné, že žalovaná stavební charakter daného pozemku, který jeho právní předchůdce při rozhodování o vydání/nevydání tohoto pozemku sám dovodil, nikterak nezohlednila. Žalovaná a její právní předchůdce postupovali při uspokojování nároku žalobců svévolně a liknavě tak, že ani po více než 25 letech není restituční nárok vypořádán, když tato doba je dle názoru žalobců zjevně nepřiměřeně dlouhá. Jak jednoznačně vyplývá z rozhodnutí [anonymizována dvě slova], žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně, v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnila u pozemkového úřadu svůj restituční nárok a požádala o poskytnutí náhradních pozemků, přičemž restituční nárok byl pravomocně přiznán výše uvedenými rozhodnutími [anonymizováno]. Již tímto aktem byla žalovaná vyzvána k poskytnutí náhrady tak, aby se žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně, domohli svých zákonných práv na vydání adekvátních náhradních pozemků. Ačkoliv byl restituční nárok uplatněn již v průběhu r. 1992, doposud není uspokojen, když od uplatnění nároku žalobců uplynulo téměř 30 let. Žalobci jsou i s ohledem na uvedenou rozhodovací praxi ÚS přesvědčeni, že pokud stát nezačal ve věci restitučních náhrad tohoto druhu adekvátně konat, je plně odpovědný za svou nečinnost a prodlení. Z tohoto důvodu oprávněným osobám skutečně nezbývá než se svých zákonných práv domáhat soudní cestou. Notorická argumentace žalované ohledně případných absencí a povinností oprávněných osob v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách je z dnešního časového pohledu a judikatury zcela lichá, nemající oporu ve vyvinění se žalované ze svého nekonání a s tím spojené odpovědnosti. Do veřejných nabídek nejsou a v naprosté většině případů nebyly zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobců. Tato skutečnost vyplývá i z obsahu a počtu veřejných zakázek dle zákona o půdě vyhlašovaných žalovanou, kdy např. za celý rok 2013 byla zveřejněna pouze 1 veřejná nabídka, v letech 2014, 2015, 2016 a 2017 se pak jednalo o 4 veřejné nabídky dle zákona o půdě. Žalobci pak ponechávají na úvaze soudu, zda je reálné, aby se z veřejných nabídek v uvedené struktuře a kvalitě, které sestavuje žalovaná a o nichž sama tvrdí, že jsou dostatečné, podařilo uspokojit desítky možná stovky dosud neuspokojených restitučních nároků, to vše při vědomí o schválení tzv. restituční tečky, jejíž účinnost nastala k 1. 7. 2018. Žalobcům nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným, žalovaná žádné takové vhodné pozemky dosud ani neoznačila. I přes skutečnost, že pozemky nabízené ve veřejných nabídkách nejsou adekvátní a pochybnosti o správnosti stanovené výše svého restitučního nároku účastnili se právní předchůdkyně žalobců i žalobci několika veřejných nabídek a tímto způsobem se pokusili o vypořádání svého restitučního nároku a získání alespoň nějaké, byť nedostatečné náhrady za pozemky, které jim nebyly navráceny, např. žádost ze dne 1. 6. 2010, kdy však této žádosti vyhověno nebylo. Liknavý postup žalované byl opakovaně konstatován v soudních rozhodnutích, mj. i v rozhodnutí [anonymizována dvě slova] sp. zn. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], jakož i rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [ústavní nález]. Žalobci při podání žaloby zjistili, že ve vztahu k pozemku požadovaných touto žalobou neexistuje právo třetích osob, které by bránilo jejich převodu do vlastnictví žalobců k uspokojení jejich nároku. Z důvodu právní jistoty však žalobci požadovali, aby dále soud v rámci řízení učinil dotaz na žalovanou ohledně převoditelnosti pozemků, a to i ve vztahu k tomu, zda pozemky nejsou dotčeny zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi.

2. Podáním ze dne 23. 11. 2020 žalobci uvedli, že z důvodu hospodárnosti řízení a procesní ekonomie a pro námitky vznesené žalovanou berou částečně žalobu zpět co do převodu pozemku parc. [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], když setrvali na nároku na převod zbylých pozemků – parč. [číslo] k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [název soudu] usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že řízení se co do povinnosti žalované strany uzavřít s žalobci a) a b) smlouvu o převodu pozemků, a to parcelní [číslo] parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], parcelní [číslo] parcelní č. [číslo], parcelní č. [číslo], parcelní č. [číslo] a parcelní č. [číslo] v [katastrální uzemí] zastavuje.

3. Žalovaná s návrhem žalobců a) a b) nesouhlasila, kdy mj. uvedla, že je oprávněna k poskytování náhrad oprávněným osobám, a to pouze za podmínek a postupem stanoveným v zákoně č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku nebo v zákoně č. 503/2012 Sb., kdy i při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby dle zákona o půdě je povinna postupovat tak, aby účinně hájila též majetkové zájmy státu při dodržování povinnosti při hospodaření s majetkem státu. Žalovaná nesporovala, že žalobcům vznikl nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané příslušnými rozhodnutími pozemkového úřadu, žalobci však neprokázali, že by se vůči nim žalovaná chovala liknavě, svévolně či diskriminačně, přičemž uspokojení nároku oprávněných osob požaduje způsobem, jež se vymyká zákona (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.), je třeba mít za výjimečné a je namístě především tehdy, kdy se oprávněná osoba navzdory svému aktivnímu přístupu nemůže dlouhodobě domoci svých práv, přičemž žalobci poprvé projevili nesouhlas s výší ocenění svých nároků z předmětných rozhodnutí až podanou žalobou v tomto řízení ze dne 27. 12. 2017. Žalobci, jakožto věřitelé, ani jejich právní předchůdkyně nedali v tomto případě po celou dobu od r. 2002 do konce r. 2017 najevo žádnou pochybnost o správnosti výše svých restitučních nároků. Žalovaná má tedy za to, že s ohledem na pasivitu žalobců až do doby podání žaloby zde nelze uvažovat o liknavosti či svévoli žalované při vypořádání restitučních nároků žalobců, když žalobci neposkytli žalované dostatečnou součinnost a o veřejné nabídky organizované žalovanou se nezajímali. Žalobkyně a) podala jednu žádost do veřejné nabídky těsně před podáním žaloby dne 20. 12. 2017 a žalobce b) podal dvě žádosti do veřejné nabídky, a to 4. 10. a 20. 12. 2017, rovněž tedy krátce před podáním žaloby. V takovémto případě nelze hovořit o aktivní a dlouhodobé, leč marné snaze žalobců o vypořádání jejich restitučních nároků. Žalovaná nabízela a stále nabízí dostatečné množství adekvátních pozemků, které jsou schopny uspokojit restituční nároky žalobců, pokud by tito projevili dostatečnou součinnost a do vyhlašovaných nabídek pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. by se přihlásili. Ohledně ocenění nevydaného pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce] z rozhodnutí [číslo jednací] žalovaná trvala na tom, aby zdejší soud vyšel z ocenění provedeného u [anonymizována dvě slova] ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ve variantě dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 316/1990 Sb., tedy podle BPEJ jako role ve výši 7 969,20 Kč. Pro případ, že předmětný pozemek bude nutno ocenit jako stavební, pak žalovaná považovala za odpovídající ocenění podle tabulky F-3 (stanovení obvyklé ceny pozemku jako pozemku stavebního – varianta [číslo]) na str. 20 dodatku znaleckého posudku [číslo] Sb., ve které byla uplatněna srážka 60 % z důvodu nesrostlost pozemku s okolím a další srážky ve výši 22 %, kdy výsledná cena pozemku byla stanovena na částku 107 172 Kč.

4. V průběhu řízení v důsledku provedení oceňování restitučních nároků prostřednictvím četné řady znaleckých posudků učinila žalovaná strana u ústního jednání konaného dne 13. 7. 2021 nesporným provedené ocenění daných restitučních nároků na základě rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. Takto by se tedy celkem mělo na základě ocenění restitučních nároků dostat celkem aktuálního plnění každému ze žalobců v rozsahu 712 754,50 Kč a po odečtení již přiznaného nároku [název] [okres] v rozsahu 23 268 Kč pak částka 689 486,70 Kč. Žalovaná strana také učinila nesporným ocenění dvou pozemků učiněné znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] na částku 125 353 Kč představující hodnotu pozemku včetně porostů. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] bylo dále namítáno, že jde o pozemek nevhodný pro převod, protože pozemek je předmětem dříve zahájeno řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] na základě uplatněného nároku [titul] [jméno] [příjmení], přičemž tato žalobkyně má stejné postavení jako žalobce, je osobou oprávněnou dle zákona o půdě a její restituční nárok je v celkové výši 3,6 milionů Kč, kdežto nárok žalobců je stanoven jen na částku 1,4 milionů Kč. Mezi účastníky tak zůstalo sporné ocenění původního nevydaného pozemku p. k. [číslo] v k. ú. [část obce] dle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] a v důsledcích také skutečnost, zdali se žalovaná chovala k žalobcům a jejich právní předchůdkyní liknavě či svévolně. 5. [název soudu] následně usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že řízení se co do povinnosti žalované strany uzavřít s žalobci a) a b) smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] – orná půda, zapsaného na [list vlastnictví] vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] vylučuje k samostatnému projednání, když o převodu tohoto pozemku bude zapotřebí provést významně rozsáhlejší dokazování než ke zbývajícímu pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsaného na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [část obce], [územní celek].

6. Soud učinil tato skutková zjištění z těchto důkazů:

7. Z rozhodnutí [pozemkový úřad] hl. m. [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že oprávněným osobám [jméno] [příjmení], narozené [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum] nebyly vydány tam označené pozemky v k. ú. [část obce] s tím, že oprávněným osobám přísluší náhrada dle § 11 zákona o půdě.

8. Z rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že oprávněným osobám - [jméno] [příjmení], narozené [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum] nebyly vydány tam označené pozemky v k. ú. [část obce] s tím, že oprávněným osobám přísluší náhrada dle § 11 zákona o půdě.

9. Z rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že oprávněným osobám - [jméno] [příjmení], narozené [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum] nebyly vydány tam označené pozemky v k. ú. [část obce] s tím, že oprávněným osobám přísluší náhrada dle § 11 zákona o půdě.

10. Z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum], bylo zjištěno, že pohledávku právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení] vůči žalované rovným dílem nabyli žalobci.

11. Ze soupisu pozemku určených do veřejných nabídek od data 4. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná zahrnovala do veřejných nabídek 4 675 pozemků, z nichž 1 511 pozemků mělo cenu vyšší, než 10 000 Kč, cena všech nabízených pozemků však u žádného z pozemku nečinila více než 40 000 Kč.

12. Ze spisu vedeného u [název] [název] ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že mezi totožnými účastníky je veden spor o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí na základě totožných restitučních nároků žalobců, přičemž zde soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], toto rozhodnutí bylo k odvolání příslušným odvolacím soudem zrušeno a ke dni rozhodování [název soudu] nové věcné rozhodnutí ještě vydáno nebylo. Z průběhu řízení bylo mimo jiné zjištěno, že k objasnění hodnoty pozemku [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [část obce] byl taktéž proveden znalecký posudek zpracovaný [titul] [jméno] [příjmení] [jméno], kdy při stejné ceně stavebního pozemku ve výši 345 500 Kč dospěl k tomu, že je na místě aplikovat srážky podle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, a to ve výši 60 % za nesrostlost odňatého pozemku s okolím a 22 % pro absenci přístupu po nezpevněné komunikaci pro nemožnost napojení v místě na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci.

13. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod č. j. [spisová značka], zejména pak z usnesení z [datum], bylo zjištěno, že zde bylo zastaveno řízení o povinnosti žalované uzavřít smlouvu s žalobci smlouvu o převodu pozemků v obci [obec] v k. ú. [část obce], když v průběhu řízení bylo zjištěno, že pozemky, jejichž vydání se žalobci domáhali, byli předmětem žaloby o vydání, kterou se domáhal [titul] [jméno] [příjmení] u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], s tím, že návrh byl na to vzat [datum] zpět. Toto rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne [datum].

14. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod č. j. [číslo jednací] že mezi totožnými účastníky byl veden spor o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí na základě totožných restitučních nároků žalobců; z rozsudku ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo tímto soudem mj. rozhodnuto tak, že soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v celkové hodnotě 46 536 Kč, a to v podílu ideální poloviny k celku každému ze žalobců, přičemž dále rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 65 296,44 Kč k rukám jejich právního zástupce, když se jednalo o práva totožných žalobců. K odvolání učiněnému žalovanou stranou rozhodl [název soudu] rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že rozhodnutí se potvrzuje. Odvolací soud pro zdůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že celkový nárok žalobců a) a b) představující jejich restituční nárok ze 3 správních rozhodnutí je v celkové výši 1 732 474 Kč, když dospěl k závěru že ohledně ocenění pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce] je nutno vycházet z toho, že základní cena pozemku je 345 500 Kč (tak jak vyplynulo z ocenění tohoto pozemku znalcem [titul]. [příjmení]) a po srážce 10 % z této ceny byla pak stanovena výsledná cena pozemku 310 950 Kč, přičemž tento pozemek byl oceňován jako pozemek stavební, když soud neshledal důvody pro aplikaci některé ze srážek dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že tento odmítl dovolání podané žalovanou ve věci vedené proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] vydaného pod č. j. [číslo jednací].

15. Ze znaleckého posudku zpracovaného na základě usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] znalec [příjmení] [celé jméno znalce] provedl znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] ocenění pozemku [parcelní číslo] – orná půda v k. ú. [obec] u [obec] a [parcelní číslo] – orná půda v k. ú. [část obce], obě zapsaných na [list vlastnictví] vedeném u [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova], kat. prac. [obec], přičemž při ocenění bylo zadáno, nechť je vycházeno ze stavu nemovitostí ke dni ocenění, avšak v cenách platných k 24. 6. 1991 dle tehdy platných předpisů, tj. vyhlášky č. 182/1988 Sb. a č. 316/1990 Sb., č. 589/1990 Sb. a č. 40/1991 Sb. Znalec dospěl k závěru, že cena pozemku [parcelní číslo] – orná půda v k. ú. [část obce] je v částce 125 353 Kč představující cenu pozemku a na nich přináležejících porostů. K tomuto znaleckému posudku neměli žádných výhrad ani jedna ze stran a tato byla následně učiněna žalovanou stranou za nespornou.

16. Dle ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákona o půdě) platí, že oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí [anonymizována dvě slova] jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

17. V řízení takto považuje soud za prokázaný tento skutkový stav: V řízení bylo osvědčeno, že žalobci mají postavení osob oprávněných podle zákona o půdě, když na základě rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] vydaných v letech 2001 2012 jim přináležel nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky jim nevydané, neboť vesměs došlo po odnětí těchto pozemků k jejich zastavění stavbami. Mezi zúčastněnými stranami pak došlo k opakovanému přeceňování hodnoty nevydaných pozemků, přičemž pokud se týká pozemku [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] tak nárok vyplývající z těchto rozhodnutí byl učiněn nesporným. Ve vztahu k restitučnímu nároku [anonymizováno] [číslo] za nevydaný pozemek p. k. [číslo] v k. ú. [část obce] pak zůstala jeho výše mezi stranami sporná, přičemž v rozhodnutí vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [číslo jednací] pak bylo rozhodnuto o restitučním nároku žalobců a) a b) tak, že se nahrazuje projev vůle uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v celkové hodnotě [částka], a to v podílu ideální poloviny k celku každému ze žalobců, přičemž toto rozhodnutí je již pravomocně, když odvolání žalované [název soudu] rozsudkem pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že se rozsudek potvrzuje. Proti tomuto rozhodnutí [název soudu] bylo podáno dovolání, přičemž bylo rozhodnuto [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že se dovolání odmítá; rozsudek [název soudu] tak nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem [název soudu] dne [datum]. Dále bylo výše citovaným znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] osvědčeno, že hodnota pozemku [parcelní číslo] – orná půda v k. ú. [část obce] zapsaného na [list vlastnictví] se oceňuje na celkovou částku 125 353 Kč, když tato výše ocenění byla rovněž žalovanou stranou učiněna za nespornou.

18. Z důvodu výše uvedených a procesního rozhodnutí o vyloučení řízení týkajícího se pozemku [parcelní číslo] – orná půda v k. ú. [obec] soud projednal věc jen v rozsahu nároku žalobce vztahujícího se k pozemku v k. ú. [část obce], kdy na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba žalobců a) a b) je v tomto rozsahu plně důvodná, a to na základě následujících skutečností. Žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, kdy pozemek, který by měl být předmětem vydání, splňuje předpoklady dané ustanovením § 6 odst. 1 daného zákona s tím, že bylo rozhodnuto i o vydání porostů na daném pozemku, jak to má na mysli ustanovení § 15 daného zákona. Soud je toho názoru, že liknavost a svévole ze strany žalované při uspokojení nároků žalobců plyne již ze samotné skutečnosti, že žalovaná nadále, až do počátku tohoto řízení, nesprávně stanovila výši restitučních nároků, když trvala na ocenění pozemku právními předchůdci odebranými za pozemky zemědělské, ačkoli na tyto pozemky bylo nutno nahlížet jako na pozemky stavební. Teprve až následně v průběhu r. 2020 žalovaná změnila svůj postoj a přistoupila k ocenění pozemků jako stavebních. Liknavost a svévůli je třeba spatřovat v takovém postupu žalované vůči oprávněným osobám, kde bez zjevného důvodu a při nerespektování i dlouhodobé konstantní praxe vyšších soudů žalovaná odmítá ocenit pozemky odňaté a následně nevydané jako pozemky stavební určené k zastavění, k čemuž posléze došlo, byť v době odnětí pozemku státem byly evidovány jako pozemky zemědělské. Soudní judikatura se totiž ustálila v závěru, že jako přinejmenším liknavý či dokonce svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované a jejího právního předchůdce, jímž výrazně stěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku. Svým nesprávným hodnocením nároku podstatným způsobem stěžovala kvalitativní účast žalobců ve veřejných nabídkách, příp. je tímto způsobem zcela vylučovala z veřejných nabídek. K takovýmto závěrům dospěl [anonymizována dvě slova] mimo jiné v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. K přihlédnutím k zásadě vigilantibus iura skripta sunt navíc nelze odepřít oprávněným osobám právo uplatnit své nároky u soudu žalobou, když s ohledem na okolnosti případu a na dlouhodobý postoj žalované při setrvání na nesprávném ocenění výši nároku žalobců by jinak k jeho správnému ocenění bez vyvolání soudního sporu mezi oprávněnými osobami a žalovanou zřejmě nikdy nedošlo. Tímto zde jsou naplněny předpoklady osvědčující výjimečnost situace, která opravňuje žalobce k tomu, aby se domáhali svých nároků cestou soudního řízení a tudíž soud zastává názor, že zde byla dána na straně žalované liknavost a svévole v jejím postupu při uspokojení nároku žalobců jako osob oprávněných, což žalobcům dávalo právo vyvolat ve věci řízení o uspokojení nároku převodem náhradních pozemků mimo zákonný postup tj. účasti ve veřejných nabídkách. Ohledně [anonymizováno] žalované strany, že nelze změnit původně nesporné tvrzení žalobců ohledně ocenění části restitučních pozemků, a to [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], je zjevně nedůvodná, neboť nespornost tvrzení účastníků je rozhodná až k okamžiku vyhlášení rozsudku a nad to je zřejmé, že ke změně tvrzení ze strany žalobců došlo v důsledku úkonu žalované, která sama přecenila část restitučního nároku žalobců v průběhu řízení. Pokud se jedná o kvalitu a kvantitu pozemku zahrnovaných do veřejných nabídek, je tuto nutno poměřovat obecně, ale též ve vztahu k individuálnímu nároku oprávněných osob v tom smyslu, zda veřejná nabídka obsahuje takové vhodné pozemky, aby mohla adekvátně uspokojit nároky konkrétně oprávněné osoby. Pokud hodnota daných restitučních nároků minimálně představovala hodnotu 2x 712 754,50 Kč a po odečtení již přiznaného nároku [příjmení] [okres] v rozsahu 2x 23 268 Kč pak částka 2 x 689 486,70 Kč, pak by při zkoumání jednotlivých soupisů pozemku veřejných nabídek tato nabídka nemohla být adekvátní, protože, jak bylo zjištěno z jednotlivých seznamů nabídek, hodnota pozemku v jednotlivých případech nepřekročila částku 40 000 Kč; tedy vezme-li soud do úvahy jen pozemky, jejichž cena se pohybovala v rozpětí 30 000- 40 000 Kč, tak hypoteticky při průměrné ceně 35 000 Kč a shora uvedené hodnotě restitučního nároku by žalobci museli uspět minimálně v čtyřiceti veřejných nabídkách, aby byl jejich nárok zcela uspokojen. Vezme-li soud dále do úvahy, že do zahájení řízení žalobci dosud v žádné veřejné nabídce, které byli účastni, neuspěli (až na jeden případ), že veřejné nabídky jsou postaveny na zásadě, že uspěje oprávněná osoba, která nabídne více, je v podstatě nereálné, že žalobci by takto svůj nárok uspokojili. Jestliže soud přihlédne k době, která již uběhla od doby, kdy právní předchůdkyně žalobců uplatnila svůj restituční nárok a k tomu, že žalobci ani neuspěli ve veřejné nabídce, lze důvodně předpokládat, že k plnému uspokojení nároků žalobců cestou veřejných nabídek by jen stěží reálně mohlo dojít a v přiměřené době již vůbec ne. Konečně o nedostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašovaných veřejných nabídek, které nemají patřičně kvantitativní a kvalitativní parametry tak, aby byly schopny uspokojit nároky oprávněných osob a tedy i žalobců, mj. hovoří rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 3169/07, kde je mj. uvedeno, že žalovaný neprovádí dostatečnou lustraci převoduschopných pozemků, ačkoli má početný administrativní aparát disponující dostatečným technickým zázemím. Ve vztahu k liknavému přístupu žalované strany pak soud odkazuje na poměrně ustálenou soudní judikaturu, např. rozhodnutí [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které mj. stanoví:„ v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (či jejího právního předchůdce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky (§ 11a zákona o půdě) a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura skripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující…“. Stejný závěr konstatuje [anonymizována dvě slova] v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jakož i rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Soud má dále za to, že pozemek, jehož převedení se žalobci domáhají v k. ú. [část obce], splňuje předpoklady pozemku vhodného pro daný převod, jak to mj. stanoví rozhodnutí [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], neboť je to pozemek ve vlastnictví státu a jeho převodu nebrání žádná zákonná překážka a jenž byl, nebýt liknavého postupu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], potažmo jeho právní nástupkyní [země], jejíž práva a povinnosti vykonává [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], do veřejné nabídky pozemků jinak zařaditelný dle § 11a zákona o půdě. Doba, po kterou nebyl nárok žalobců právní předchůdkyně uspokojen, víceméně průtahy a obstrukce žalované při stanovení správné výše restitučního nároku a nedostatečná nabídka volných pozemků ve veřejných nabídkách jsou tak podle názoru soudu rozhodujícími skutečnostmi ve kterých soud spatřuje liknavost a svévoli žalované, pročež mají žalobci s ohledem na ustálenou judikaturu [anonymizována dvě slova] právo se domáhat svého nároku žalobou podanou u soudu.

19. Jestliže tento pozemek byl na základě závěru znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] oceněn na celkovou částku 125 353 Kč a nárok žalobců byl učiněn nesporným co do částky 1 425 509 Kč, přičemž výše citovaným rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], byl restituční nárok žalobců uspokojen co do rozsahu 2x 23 268 Kč, pak je nepochybné, že lze takto přiznat právo žalobcům a) a b) nárok na převod pozemku nacházejícího se v k. ú. [část obce] za stanovené výše uvedené hodnoty (aniž by soud nějakým detailním způsobem řešil ocenění pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce], když nelze za daných okolností přihlížet ani k předchozímu rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve [obec], neboť toto rozhodnutí bylo zrušeno). Ze všech výše uvedených důvodů soud, shledávaje nárok žalobců v rozsahu vymezeném tímto řízením jako důvodný, tomuto vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

20. Ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má soud za to, že nelze přisvědčit námitce žalované strany, že učiněné zpětvzetí části žalobního nároku by mělo být přičteno k tíži žalobců, neboť žalobci tak učinili až poté, co byly zjištěny důvody bránící zákonnému vydání pozemků, které byly žalovanou namítány až po podání žaloby a tedy v době před podáním žaloby tyto okolnosti známé být žalobcům nebyly a nemohly. Soud vycházel ze skutečnosti, že je zde třeba vyjít z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jako z úspěchu ve věci a za předmět sporu mít hodnotu vydaného pozemku, v tomto případě v částce 125 353 Kč, jako základ pro výpočet odměny. Hodnota úkonu pak v tomto případě představuje částku 6 140 Kč dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, která po snížení o 20 % ve smyslu § 12 odst. 4 dané vyhlášky při zastupování dvou či více osob představuje částku 4 912 Kč za každou ze zastupovaných osob. Žalobci a) a b) uplatnili nárok na náhradu nákladů řízení za celkem 31 úkonů, kdy soud dospěl k závěru, že žalobcům přísluší nárok na náhradu za tyto úkony právní služby v plném rozsahu, tedy v částce 4 912 Kč: převzetí právního zastoupení a sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 12. 2018, 1. 8. 2018, účast u ústního jednání konaného dne 14. 8. 2018 (2 úkony, neboť doba jednání přesáhla 2 hodiny), písemné podání žalobců ze dne 13. 9. 2018, účast u ústního jednání konaného dne 27. 11. 2018, 21. 5. 2019, písemné podání ze dne 26. 10. 2020, účast u ústního jednání konaného dne 13. 7. 2021, písemné podání žalobců ze dne 27. 7. 2021 a 30. 8. 2021, účast u ústního jednání konaného dne 23. 9. 2021. Dále soud dospěl k závěru, že žalobcům přináleží za další vyúčtované úkony hodnota toliko úkonu za užití ustanovení § 11 odst. 2, 3 a § 7, § 12 odst. 4 dané vyhlášky a to za tyto úkony: písemné podání žalobců ze dne 28. 3. 2018 – odvolání do rozhodnutí o přerušení řízení, tedy ne o odvolání do věci samé, písemné podání ze dne 17. 4. 2019 – částečné doplnění předchozích podání, stejně jako písemná podání žalobců ze dne 27. 8. 2019 a 10. 9. 2019, jakož i ze dne 17. 10. 2019, 13. 10. 2020 a 23. 11. 2020. V těchto případech se nejednalo o podání ve smyslu § 11 odst. 1 dané vyhlášky, ale spíše jen o podání částečně doplňující podání předešlá. Pokud se jedná o další úkony, které byly žalobci účtovány, a to ze dne 11. 10. 2018 – jedná se o žádost o odročení ústního jednání, ze dne 8. 11. 2018 – sdělení bankovních spojení, ze dne 31. 1. 2019 – nebyly sděleny žádné nové skutečnosti, pouze byla zde jen další žádost o odročení jednání, ze dne 8. 3. 2019 – žádost o prodloužení lhůty k podání vyjádření, ze dne 20. 3. 2019 – pouhé sdělení, kdy má právní zástupce žalobce volné termíny pro nařízení dalšího jednání a ze dne 1. 7. 2019 – kdy žalobci rekapitulovali doposud podaná písemná podání, ze dne 2. 10. 2019 – pouze velmi krátké doplnění a rekapitulující předešlá podání, ze dne 23. 12. 2020, 7. 1. 2021, 16. 4. 2021 – vyjádření, že žalobci souhlasí se závěry znaleckého posudku, ze dne 13. 7. 2021 – zopakování tvrzení obsažených v předchozích podáních a zaslání rozhodnutí NS ČR v související věci, tak tato podání nebyla podáními účelnými, nebyla ani podáními ve smyslu § 11 dané vyhlášky a ničím nepřispěla k objasnění skutkového stavu či opakovala jen to, co již v předchozích podáních bylo či mělo být uvedeno. Na základě těchto skutečností za tyto účtované úkony soud nepřiznal odměnu. Celkem takto přináleží odměna pro každého ze žalobců za 21 úkonů právní služby což je částka 81 048 Kč, dále náhrada hotových výdajů, tj. 20x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 740 km k 5 ústním jednáním konaných dne 14. 8. 2018, 27. 11. 2018, 21. 5. 2019, 13. 7. 2021, 23. 9. 2021 při použití osobního vozidla, kdy soud dospěl k závěru, že celkem přináleží na cestovné u ústních jednání konaných 14. 8. 2018, 27. 11. 2018 částka 9 395,78 Kč, u ústního jednání konaného dne 21. 5. 2019 částka 4 920, 038 Kč a u ústních jednání konaných 13. 7. 2021 a 23. 9. 2021 částka 9 680,88 Kč, tedy celkem na cestovném se jedná o částku 23 996 Kč (po zaokrouhlení); dále přináleží žalobcům náhrada za ušlý čas, celkem za 5x 16 hodin za každou účast u ústního jednání á 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 dané vyhlášky a 21 % DPH z takto vyčíslených nákladů řízení, což je částka 42 019,32 Kč, když nárok na DPH vyplývá z ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Tedy žalobcům takto přináleží na náhradě nákladů řízení částka 242 111,32 Kč, přičemž soud zavázal žalovanou zaplatit žalobcům náklady řízení k rukám právního zástupce žalobců ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., když lhůta k zaplacení je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.