34 C 6/2020-71

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Bc Tomášem Kamenickým ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro zaplacení částky ve výši 180 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 135 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 135 000 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 180 000 Kč od 13. 3. 2018 do 17. 7. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54 435,5 0 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 180 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 180 000 Kč od 13. 3. 2018 zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb, na základě které zmocnil žalovaného dne 26. 1. 2017 k jeho zastoupení ve věci náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo pravomocně skončeno dne 11. 1. 2017. Žalovaný uplatnil nárok žalobce u Ministerstva spravedlnosti ČR po lhůtě stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 1. 8. 2018, kdy Česká republika dopisem ze dne 5. 12. 2018 namítla promlčení. Tímto svým opomenutím způsobil žalobci škodu odpovídající promlčené pohledávce ve výši 180 000 Kč. Žalobce je přesvědčen, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy vůči České republice by byla důvodná. Věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] nebyla po právní stránce složitá, jednalo se o žalobu na náhradu škody na zdraví a související nárok na náhradu ušlého výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti. Procesní strany si přitom plnily své procesní povinnosti řádně a včas. Naproti tomu soud se při vyřizování věci dopustil průtahů. Konkrétně mezi 19. 9. 2008 až 21. 7. 2010 došlo k výrazné prodlevě mezi nařízenými jednáními, protože soud zajišťoval listinný důkaz od anglického zaměstnavatele žalobce. Dožádání bylo vyhotoveno až dne 2. 12. 2008 a odesláno bylo dne 16. 12. 2008. Další dožádání bylo vyhotoveno dne 20. 10. 2009, když další jednání bylo nařízeno až na 21. 7. 2010, ačkoliv žádná odpověď na žádosti soudu nebyla doručena, ani soud žádosti nijak neurgoval. Mezi 30. 3. 2011 a 17. 2. 2014 došlo k výrazné prodlevě mezi nařízenými jednáními, kdy soud zajišťoval další důkazy ze zahraničí, a to na základě dožádání ze dne 13. 5. 2011, které bylo opakováno dne 17. 7. 2012 a vypraveno 29. 8. 2012. Dne 22. 2. 2013 byl soud v Aberdeenu dožádán prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR a dožádání bylo vyřízeno 14. 11. 2013. Dále mezi 17. 2. 2014 a 25. 9. 2015 došlo k prodlevě mezi nařízenými jednáními, kdy soud dožadoval další důkazy ze zahraničí. Dožádání vyhotovil 5. 6. 2014 a vyřízeno bylo 22. 7. 2015. Dne 25. 9. 2015 pak proběhlo další jednání ve věci. Tyto průtahy byly neúměrně dlouhé vzhledem k předmětu řízení. Navíc soud výslechy svědků ve Velké Británii pro své rozhodnutí nakonec ani nepotřeboval. Žalobci vznikl nárok na zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení v celkové výši 180 000 Kč, tj. 9 roků x 20 000 Kč. Řízení se týkalo nároků žalobce v souvislosti s poškozením jeho zdraví v důsledku operace ve Fakultní nemocnici v Plzni dne 29. 12. 2005, a v důsledku které došlo k ochrnutí jeho pravé ruky. Žalobce pracoval před operací jako kuchař, ale své povolání už nadále nemohl vykonávat z důvodu parézy nervus radialis. Soudní řízení velmi negativně ovlivnilo a zatěžovalo jeho osobní život a mělo pro něj vyšší význam než jiná řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii řádně a včas, v důsledku čehož došlo k promlčení žalobcova nároku, vznikla žalobci dne 13. 7. 2017 škoda ve výši 180 000 Kč. Žalobce požaduje též zaplacení zákonného úroku z prodlení od 13. 3. 2018, tj. ode dne, kdy se nárok žalobce v důsledku postupu žalovaného promlčel.

2. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce, že jej žalobce zmocnil k zastoupení při uplatnění daného nároku, že jej žalovaný uplatnil opožděně a že Česká republika namítla promlčení. Svou obranu proti žalobě postavil na tvrzení, že žalobci nevznikla škoda. Není totiž jisté, zda nárok na náhradu nemajetkové újmy by byl v řízení o žalobě na jeho zaplacení posouzen jako oprávněný. Řízení vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka] sice trvalo od 9. 1. 2008 do 13. 9. 2017, ale není postaveno najisto, zda s ohledem na složitost věci, nutnost vypracování znaleckého posudku a potřebu výslechů svědků v zahraničí, lze takovou délku řízení přisuzovat právě průtahům. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

3. Vedlejší účastník podporoval žalovaného a ztotožňoval se s jeho argumentací. Nad rámec již výše uvedeného zdůrazňoval skutkovou a právní složitost věci. Žalobce v původním řízení uplatnil celkem 6 samostatných nároků (a) bolestné, b) ztížení společenského uplatnění, c) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, d) náhradu za ztrátu na výdělku v době po skončení pracovní neschopnosti, e) dlužný důchod za dobu od 29. 12. 2006, f) náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s bráněním svého práva a náhradu nákladů řízení. Je přitom známo, že nároky související s újmou na zdraví patří mezi nejsložitější, kdy právní posouzení míry zavinění, míry ztížení společenského uplatnění a vyčíslení případného ušlého výdělku i pravidelného budoucího důchodu jsou velmi komplikované; současně se každý z těchto nároků posuzuje samostatně na základě odlišných důkazů, pravidlem je potřeba znaleckého posouzení. Pokud jde o žalobcem tvrzené průtahy v původním řízení, měl vedlejší účastník za to, že soud vyhotovoval a vypravoval dožádání v přiměřených lhůtách; na Ministerstvo spravedlnosti ČR se obracel z důvodu nečinnosti soudu v Aberdeenu, kdy současně se nevrátil ani zpáteční lístek od žádosti o dožádání, a proto muselo být v listopadu 2011 zahájeno reklamační řízení, které skončilo bez výsledku. Soud byl po celou dobu aktivní, snažil se kontaktovat soud v Aberdeenu, jak naložil se žádostí o dožádání, činil aktivně kroky k provedení účastníky navržených důkazů, ověřoval u Ministerstva spravedlnosti ČR, zda již soudem v Aberdeenu byla poskytnuta součinnost či nikoliv. Prodlení bylo jednoznačně zaviněno nečinností na straně zahraničního orgánu. Výslech svědka [příjmení] navrhl sám žalobce za účelem prokázání jednoho ze svých nároků. Soudu nelze klást k tíži, že jeho svědecká výpověď nevedla k výsledku, jaký si žalobce představoval. Ani soud nemohl předem spolehlivě určit, které důkazy povedou k řádnému zjištění skutkového stavu a které nikoliv. I pokud by některé ze žalobcem tvrzených období šlo považovat za průtah zaviněný soudem, neznamená to automaticky, že žalobce má nárok na náhradu nemajetkové újmy za dobu 9 let řízení.

4. Soud vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný v postavení advokáta zapsaného v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou se dohodli na tom, že jej žalovaný zastoupí při uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka]. Za tím účelem žalobce dne 26. 1. 2017 vystavil žalovanému písemnou plnou moc, dle níž jej zmocnil ve věci uplatnění náhrady nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce zmíněného řízení. V dané věci bylo podáno dovolání žalovanou, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. [číslo jednací], odmítnuto. Usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno žalobci, resp. žalovanému dne 13. 9. 2017. Dopisem ze dne 1. 8. 2018 uplatnil žalovaný za žalobce u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou shora uvedeného řízení ve výši 180 000 Kč, tj. za první dva roky 20 000 Kč a za zbývající roky po 20 000 Kč za každý z nich. Dopisem ze dne 5. 12. 2018, doručeným žalovanému dne 6. 12. 2018, namítlo Ministerstvo spravedlnosti ČR promlčení nároku uplatněného dopisem ze dne 1. 8. 2018 podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. s odůvodněním, že usnesení Nejvyššího soudu bylo žalobci doručeno 13. 9. 2017 a promlčecí lhůta stanovená daným ustanovením uběhla před uplatněním nároku dne 1. 8. 2018. Dopisem ze dne 3. 7. 2019, který došel žalovanému dne 10. 7. 2019, vyzval žalobce žalovaného k zaplacení žalované částky do 7 dnů a upozornil ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

5. Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci vyplývají ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění.

6. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 9. 2007 se žalobce domáhal zaplacení bolestného ve výši 1 408 800 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 880 000 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 494 862 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši, kterou v žalobě neurčil, za období od 29. 12. 2006 do budoucna, náhrady za vyhotovené znalecké posudky ve výši 15 750 Kč a úrokového příslušenství. Po skutkové stránce uváděl, že 29. 12. 2005 utrpěl úraz při pádu na lyžích na Šumavě, byl převezen do klatovské nemocnice a poté 29. 12. 2005 operován ve FN Plzeň, která operaci neprovedla lege artis a způsobila poškození žalobcova zdraví spočívající stručně řečeno v trvalém omezení hybnosti (ochrnutí) žalobcovy pravé ruky. Před škodnou událostí byl žalobce kuchařem ve španělské restauraci La Tasca v Aberdeenu ve Skotsku. Svou profesi již napříště nemůže vykonávat, přičemž v důsledku škodné události utrpěl ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tak i po jejím skončení (ke dni podání žaloby již dlužnou), kdy vzhledem k trvalým zdravotním následkům bude jeho ztráta vznikat i do budoucna. Dne 17. 9. 2007 vyzval soud žalovanou a vedlejšího účastníka k podání vyjádření ve věci samé (č. l. 12), čemuž bylo vyhověno 22. 10. 2007 (č. l. 20). Na jednání dne 9. 1. 2008 učinili účastníci své skutkové přednesy a byl vyslechnut žalobce (č. l. 29). Po jednání dne 10. 1. 2008 soud vyžádal účastníky navržené listinné důkazy (č. l. 34). Na jednání 13. 2. 2008 soud vyslechl 2 svědky - lékaře žalované a jednání odročil za účelem ustanovení znalce a zpracování znaleckého posudku (č. l. 161). Znalce ustanovil dne 26. 2. 2008 usnesením na č. l.

74. Znalecký posudek byl zpracován dne 24. 4. 2008 (č. l. 177). Dle jeho závěrů byl postup zvolený při operaci a následném léčení lege artis, bylo však možné zabránit části komplikací. Znalec mimo jiné konstatuje, že se jedná o jeden z nejsložitějších znaleckých posudků, jaký kdy napsal, a to pro jeho obsah; všichni konzultanti se shodli v tom, že není co odškodňovat, znalec se však přesto domnívá, že se stala dílčí chyba, a to je nutno zohlednit (č. l. 99). Jednání, které se mělo konat dne 29. 8. 2008, bylo k žádosti právního zástupce žalobce odročeno na 10. 9. 2008 (č. l. 113). Na dalším jednání soud vyslechl znalce a jednání odročil za účelem provedení listinných důkazů a vyhlášení rozsudku (č. l. 116). Krátce po jednání navrhl vedlejší účastník provedení důkazů v zahraničí. Žalobce totiž při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vycházel ze svého průměrného výdělku ve španělské (pozn.: správně mexické) restauraci La Bamba v Aberdeenu ve Skotsku, jeho pracovní poměr však (pozn.: ve španělské restauraci La Tasca) skončil dne 20. 11. 2005, a tedy v době jeho úrazu dne 29. 12. 2005 již netrval. Žalobce neprokázal, že měl nastoupit do nového pracovního poměru k jinému zaměstnavateli a za jakých podmínek. Pokud by se tak stalo, bylo by nutné vycházet z pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce dosahoval u jiného zaměstnavatele, nebýt jeho zdravotního omezení. Vedlejší účastník proto navrhl, aby soud dožádal příslušný soud ve Skotsku o výslech osoby oprávněné jednat za potenciálního nového zaměstnavatele žalobce, zda měl žalobce u tohoto zaměstnavatele nastoupit od 1. 2. 2006, za jakých mzdových podmínek, na jakou dobu, apod. (č. l. 119). Na jednání dne 19. 9. 2008 se proto nic neodehrálo a bylo odročeno za účelem dožádání britského soudu (č. l. 123). Dne 2. 12. 2008 vyhotovil zdejší soud Okresnímu soudu v Aberdeenu žádost o provedení výslechu [jméno] [jméno]; žádost má formu běžného dopisu (č. l. 125). Ač byla žádost vyhotovená dne 2. 12. 2008, podle razítka soudní kanceláře jí byla odevzdána 2. 4. 2009 a vypravená až 20. 5. 2009. Na tuto žádost odpověděla Skotská justiční služba dopisem ze dne 27. 5. 2009 došlým zdejšímu soudu 1. 6. 2009, že žádost zdejšího soudu mu vrací bez věcného vyřízení a žádá, aby byl tamní soud o součinnost požádán formulářem A ve smyslu čl. 4 nařízení Rady č. 1206/2001 (dopis založený v přílohách spisu). Teprve dne 20. 10. 2008 vyhotovil soud žádost o provedení dokazování na formuláři podle tohoto nařízení a dne 27. 10. 2009 žádost vypravil (č. l. 129 a 133 p. v.). [jméno] [jméno] byl dožádaným soudem vyslechnut dne 21. 12. 2009. Ze spisu není zřejmé, kdy byl zápis o výslechu tohoto svědka doručen soudu, neboť na vyhotovení založeném v přílohách spisu chybí prezentační razítko a ve spise samotném po originálu žádosti o dožádání (č. l. 129) následuje referát k nařízení jednání ze dne 7. 6. 2010 (č. l. 136). Podáním ze dne 22. 6. 2010 navrhoval vedlejší účastník výslech přednosty své neurologické kliniky, aby zpochybnil závěry znaleckého posudku (č. l. 144). Jednání 30. 6. 2010 pak bylo patrně také odročeno (referát však chybí), neboť další jednání ve věci se konalo 21. 7. 2010 (č. l. 150), na němž soud toliko sdělil, že zástupkyně žalované nezajistila účast navrženého svědka, protože je na dovolené. Další jednání bylo nařízeno na 21. 1. 2011 (referát na čísle listu 151 z druhé strany); o jeho odročení požádal dne 13. 12. 2010 vedlejší účastník (č. l. 153). Jednání dne 31. 1. 2011 se nekonalo kvůli kolizi jednání vedlejšího účastníka (č. l. 157). Jednání 4. 2. 2011 se nekonalo kvůli dovolené právního zástupce žalobce (č. l. 160). Jednání dne 4. 3. 2011 bylo odročeno pro pracovní důvody svědka [příjmení] (č. l. 163). Na jednání dne 30. 3. 2011 byl vyslechnut přednosta neurologické kliniky žalované; vedlejší účastník na něm navrhl provedení důkazů spisy Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň a [obec] správy sociálního zabezpečení týkající se přiznání částečného invalidního důchodu žalobci pro účely zjištění základu pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku. Soud jednání odročil na neurčito za účelem vyžádání těchto listinných důkazů. Dne 13. 5. 2011 vyhotovil žádost o provedení výslechu pana [příjmení] [příjmení], kterou téhož dne vypravil (č. l. 178), a to k návrhu vedlejšího účastníka ze dne 21. 6. 2010 (č. l. 142). Dne 15. 9. 2011 konstatoval, že nedošel ani zpáteční lístek, ani závada v doručení (č. l. 183) a podal reklamaci u České pošty, s. p., kdy se na doručení této žádosti dotazoval emailem u skotského soudu (č. l. 191). Dne 17. 7. 2012 vyhotovil totožnou žádost, kterou dne 29. 8. 2012 zaslal opětovně Okresnímu soudu v Aberdeenu (č. l. 194). Dne 12. 2. 2013 se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR, mezinárodní odbor, aby dožádání zprostředkoval (č. l. 200), které pak dne 22. 2. 2013 vyřízení dožádání urgovalo (č. l. 201), což dne 9. 10. 2013 učinil i zdejší soud (č. l. 206). Teprve dne 14. 11. 2013 bylo soudu doručeno sdělení tamějšího soudu, že jeho soudce se dne 11. 6. 2013 dostavil za panem [příjmení] [příjmení] a zjistil, že dotyčný nebyl v daném období hlavním manažerem restaurace [příjmení] [příjmení] v Aberdeenu, pročež jej už dále nevytěžoval (č. l. 209). Poté, co byl žalobce na jednání dne 17. 2. 2014 seznámen s výsledkem dožádání pana [příjmení] [příjmení] navrhl důkaz výslechem [příjmení] [příjmení], který byl manažerem restaurace La Bamba v Aberdeenu, aby z něho bylo prokázáno, jaké měl žalobce možnosti zaměstnání v dané restauraci od 1. 2. 2006 na pozici druhého kuchaře, jaké by měl výdělkové možnosti, atp. Obdobně se vyjadřoval i vedlejší účastník. Jednání bylo odročeno za účelem dalšího dožádání Okresního soudu v Aberdeenu (č. l. 218). Žádost o provedení důkazu výslechem [příjmení] [příjmení] byla vyhotovena dne 6. 5. 2014 a vypravena 9. 5. 2014 Ministerstvu spravedlnosti ČR, které dožádání mělo zprostředkovat. Dne 6. 1. 2015 zdejší soud urgoval vyřízení dožádání (č. l. 226). Dokumenty s výsledkem provedeného dokazování měly být odeslány počátkem února 2015 (č. l. 228). Dle zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 20. 5. 2015 mělo být dokazování provedeno, ale na skotské straně vznikla prodleva s kompletací formulářů a související dokumentace (č. l. 230). Dne 22. 7. 2015 byl zdejšímu soudu doručen formulář C podle čl. 8 nařízení Rady č. 1206/2001, z jehož obsahu se podává, že výslech svědka [příjmení] [příjmení] proveden nebyl, neboť se danou osobu nepovedlo dohledat. Jednání nařízené dne 30. 7. 2015 na 9. 9. 2015 (č. l. 239) bylo k žádosti žalované odročeno na 25. 9. 2015. Jednání se tohoto dne konalo, byl na něm opětovně vyslechnut žalobce a provedeno listinné dokazování. Na jednání dne 2. 11. 2015 byly provedeny důkazy listinami, které žalobce předložil soudu po předchozím jednání. K odročení došlo za účelem přípravy závěrečných návrhů na 13. 11. 2015. Posledně zmíněného dne soud vyhlásil ve věci rozsudek, v němž uložil žalované povinnost k zaplacení částky 702 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % od 22. 8. 2006 do zaplacení,„ ve zbytku“ žalobu zamítl a uložil žalovanému povinnost k náhradě„ poměrné části“ nákladů řízení. Lhůta k vypravení rozsudku byla prodlužována do 12. 1. 2016 (č. l. 264a a 265). Z písemného vyhotovení na č. l. 266 se podává, že žalovaná pochybila při následné pooperační péči tím, že oddalovala reoperační zákrok, kdy včasným provedením reoperace by u žalobce došlo ke zlepšení jeho stavu až o 80 %, a proto soud přisoudil žalobci bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění po zkrácení o žalobcovo spoluzavinění; návrhu co do náhrady za ztrátu na výdělku po dobu i po skončení pracovní neschopnosti zamítl, neboť žalobce neprokázal výši svého pravděpodobného výdělku, kterého by dosahoval jako kuchař ve Skotsku. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním ze dne 21. 1. 2016 (č. l. 277) v rozsahu, v němž soud žalobě vyhověl, a žalobce odvoláním ze dne 27. 1. 2016 (č. l. 283) ve výroku o náhradě nákladů řízení. Dne 2. 6. 2016 byla odvolání předložena Krajskému soudu v Plzni, který dne 30. 6. 2016 spis vrátil s pokynem k doplnění rozhodnutí o náhradě nákladů státu. Rozsudek byl v tomto směru doplněn usnesením ze dne 6. 9. 2016 (č. l. 294), proti němuž se dne 19. 9. 20 16 odvolala žalovaná č. l. 298). Věc byla krajskému soudu předložena opětovně 17. 10. 2016 (č. l. 300), dne 23. 11. 2016 se konalo jednání před odvolacím soudem, na němž byl rozsudek, co do částky 702 000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů státu potvrzen, žaloba zamítnuta pro úrokové příslušenství k náhradě za bolest a za ztížení společenského uplatnění, změněn byl též výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl napaden dovoláním podaným žalovanou dne 9. 3. 2017 (č. l. 315), a které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2017 na čísle listu 329, které bylo doručeno žalované a vedlejšímu účastníkovi 6. 9. 2017 a žalobci 13. 9. 2017.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii. Dle zmíněného ustanovení advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Jedná se o právní odpovědnost postavenou na objektivním principu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004). Předpoklady této odpovědnosti jsou porušení právní povinnosti advokátem při výkonu advokacie, vznik újmy a příčinná souvislost.

8. Žalovaný je advokátem (v době škodného jednání byl) zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou podle § 4 zákona o advokacii. Dne 26. 1. 2017 se žalovaný v souladu s § 2430 o. z. zavázal převzít právní zastoupení žalobce ve sporu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou shora uvedeného řízení.

9. Žalovaný porušil svou povinnost stanovenou v § 16 odst. 1 věty první zákona o advokacii, konkrétně chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a to tím, že ač právní zastoupení žalobce převzal už dne 26. 1. 2017, nárok na zaplacení nemajetkové újmy žalobce uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti ČR až dne 1. 8. 2018, kdy v mezidobí uběhla promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Subjektivní lhůta počala běžet, když se žalobce dne 13. 9. 2017 dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě a nemohla skončit dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu - nepřiměřené délce řízení - došlo. Skončením řízení se přitom rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, a tedy je nutno do této doby započítat i případné řízení o dovolání (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, zn. Cpjn 206/2010, čl. 2 první odstavec odůvodnění). V poměrech souzené věci to znamená, že subjektivní lhůta uplynula 13. 3. 2018. Žalobcovo právo bylo proto v rámci předběžného projednání u úřadu nárokováno opožděně, a jelikož před promlčením nedošlo ke stavení promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., žalobcovo právo se promlčelo. Žalovaný tak nechránil a neprosadil práva žalobce.

10. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi, a tedy, nedochází-li k naturální restituci, je napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav.

11. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo. Protiprávní jednání může mít podobu jak konání, tak opomenutí.

12. Ke vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za dlužníkem je nevymahatelná. Škoda věřiteli vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odmítá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3672/2012, a judikatura tam citovaná).

13. Pohledávky jsou podle § 496 odst. 2 o. z. věcmi, neboť jsou ve smyslu § 1721 o. z. právy na určité plnění a jejich povaha to připouští. Věci jsou podle § 495 věty první o. z. majetkem osoby. Z toho důvodu dnem dojití námitky promlčení vznesené Českou republikou se k tomuto dni snížil majetkový stav žalobce o částku odpovídající jeho pohledávce na náhradu nemajetkové újmy.

14. Pokud jde posouzení vzniku a výše škody, resp. existence a výše žalobcovy pohledávky, uvažoval soud takto:

15. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, tj. též porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě je stanovena § 13 odst. 1 zák č. 82/1998 Sb.

16. Podle § 31a odst. 1 a 2 věty první zák. č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 2894 odst. 2 věty první o. z. se bez ohledu na vznik škody, poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jestliže není možná naturální restituce a samotné porušení práva by nedostačovalo. Vznik nemajetkové újmy nepřiměřeně dlouhým řízením se presumuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010).

17. Při určení celkové délky řízení soud vycházel ze závěrů přijatých ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ stanovisko“). Řízení započalo 14. 9. 2007, kdy v souladu s § 82 odst. 1 o. s. ř. žaloba došla soudu (odst. 1 stanoviska) a skončilo právní mocí usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání žalované dne 13. 9. 2017, kdy toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci (odst. 2 stanoviska). Řízení tak bez jednoho dne trvalo 10 let.

18. Při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, neboť je nutno vzít v úvahu, aby věc účastníka byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době na straně jedné, a současně obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Jelikož zákon pro vydání rozhodnutí nestanovuje žádnou lhůtu, je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu; vždy je nutno přihlédnout k složitosti případu, chování poškozeného, postupu soudu a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové doby délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahu ve smyslu období nečinnosti soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3151/2016).

19. Složitost případu je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Složitost může mít původ, jak v procesní, tak i skutkové či hmotněprávní stránce. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě.

20. Skutková složitost zpravidla spočívá ve větším rozsahu účastníky tvrzených skutečností, větším rozsahu prováděného dokazování a různorodosti užitých důkazních prostředků, zejména z nutnosti znaleckého dokazování. Zapojení mezinárodního prvku obecně přispívá ke složitosti věci, zejména je-li třeba provádět dokazování v cizině či aplikovat cizí právo.

21. Z hlediska takto vymezeného kritéria je třeba mít věc souzenou pod sp. zn. [spisová značka] za složitou. Řízení, v nichž se jedná o náhradu škody na zdraví, bývají typově složitější, neboť v nich je zpravidla uplatňováno více nároků a k posouzení jejich důvodnosti je navíc třeba vypracování znaleckých posudků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Taktomu je i v souzeném případě: žalobce uplatňoval nárok na zaplacení náhrady za bolest, náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (a to jak dlužnou, tak stanovení renty do budoucna).

22. Podle dlouholeté judikatury, počínaje rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, představují náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění samostatné dílčí nároky na náhradu nemajetkové újmy, z nichž každý má za úkol odčinit jiný dopad újmy na zdraví do sféry poškozeného, přičemž podmínky pro jejich poskytnutí se liší, stejně jako se může lišit i okamžik jejich vzniku. Účelem bolestného je poskytnout náhradu za vytrpěné bolesti přechodného rázu (jak fyzické, tak psychické), i za dočasné obtíže spojené s průběhem léčby. Cílem náhrady za ztížení společenského uplatnění je kompenzovat poškozenému trvalé omezení či dokonce vyřazení z různých sfér společenského života. Jedná se o samostatná práva se samostatným právním a skutkovým základem, která se liší svou povahou, projevy, okamžikem kdy vznikají i okamžikem kdy se promlčují. Účelem náhrady za ztrátu na výdělku je kompenzace majetkové újmy spočívající v tom, že poškozený v důsledku škodné události už nemůže dosahovat stejného výdělku jako před škodnou událostí.

23. V dané věci byly tedy uplatněny celkem 4 samostatné nároky se samostatným skutkovým základem. U náhrad za ztrátu na výdělcích navíc nebylo možné vycházet z průměrného výdělku, jak to předpokládal § 445 obč. zák., neboť pracovní poměr žalobce skončil uplynutím sjednané doby v době jeho léčení, a proto bylo třeba počítat z pravděpodobného výdělku, jehož určení nemá pevně stanovená pravidla a vychází většinou ze srovnání s jinými zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci či práci stejné hodnoty u téhož zaměstnavatele, ze srovnání výdělků téhož zaměstnance v jiných obdobích, apod.

24. Ve věci bylo provedeno dokazování větším počtem listin, byli vyslechnuti 5 svědci, z toho 2 dožádaným soudem v zahraničí, kdy 1 svědek nebyl dožádaným soudem dohledán, a též byl vypracován znalecký posudek, o němž sám znalec prohlásil, že je jeden z nejtěžších, jaký kdy vypracoval. Věc byla celkem souzena třemi soudními instancemi.

25. Pokud jde o chování poškozeného, nelze dle názoru soudu žalobci vytýkat, že žádal o odročení jednání 29. 8. 2008 a 4. 2. 2011 pro svou dovolenou, neboť dovolená advokáta žalobce představuje ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. důležitý důvod pro odročení jednání; nevadí ani, že existence důvodu nebyla ve smyslu § 119 odst. 1 věty první o. s. ř. osvědčena (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000), neboť akceptace takto předneseného důvodu je v praxi běžná a na prodloužení řízení se podílela pouze zcela nepatrnou měrou. Vytýkat žalobci nelze ani důkazní návrh výslechem [příjmení] [příjmení] poté, co výslechem [jméno] [jméno] neprokázal výši svého budoucího pravděpodobného výdělku v restauraci La Bamba - zákon nestanovoval povinnost k učinění všech důkazních návrhů do skončení prvního jednání či do uplynutí poskytnuté lhůty v dnešní podobě (k tomu viz níže) a účastník není povinen strpět svůj procesní neúspěch jen proto, aby neprodloužil řízení. Žalobce tedy na délku řízení nepůsobil ani negativně, ani pozitivně.

26. Postup orgánů veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování přítel případu. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci.

27. Soud dovozuje celkem tři průtahy, jichž se soud dopustil, a které velkou měrou přispěly k nepřiměřené délce řízení. Jednání dne 19. 9. 2008 se konalo neúčelně, neboť soud (naproti svému původnímu záměru) nerozhodl, ale rozhodl se provést důkaz výslechem [jméno] [jméno] Okresním soudem v Aberdeenu. Žádost vyhotovil 2. 12. 2008, ale soudní kanceláři došla 2. 4. 2009 a vypravena byla 20. 5. 2009. Tento postup byl jednak nepřiměřeně dlouhý a jednak nesprávný v tom, že soud nepostupoval za použití formuláře A podle čl. 4 nařízení Rady č. 1206/2001. Nato ostatně reagovaly britské justiční orgány, když požadovaly podání žádosti o dožádání v předepsané formě. Soud požadavku vyhověl 20. 10. 2008 a [jméno] [jméno] byl vyslechnut v přiměřené době, tj. 21. 12. 2009. Další jednání se pak konalo 7. 6. 2010. Doba nepřiměřené nečinnosti u výslechu [jméno] [jméno] činí cca 1,5 roku. Druhý průtah se týká období od 13. 5. 2011, kdy byla vypravena žádost o provedení výslechu [příjmení] [příjmení] Okresnímu soudu v Aberdeenu. I pokud soud pomine, že žádost byla vypravena cca 1 rok potom, co byl učiněn důkazní návrh, kdy v mezidobí se nic podstatného v řízení nestalo (a to ani v době, kdy byla žádost vyřizována), když se současně jeví, že po dobu vyřizování dožádání nic nebránilo provádět jiné dokazování, období od vypravení žádosti 13. 5. 2011 do dojití výsledku 14. 11. 2013 je průtahem, protože opatření výslechu trvalo nepřiměřenou dobu dvou let, kdy za přiměřenou lze považovat dobu 6 měsíců. Obdobně to platí o třetím průtahu mezi 9. 5. 2014, kdy byla vypravena žádost o provedení výslechu [příjmení] [příjmení], a 22. 7. 2015, kdy soudu došel výsledek, tj. cca 14,5 měsíce, kdy i v tomto případě je přiměřenou dobou půlroku.

28. Průtahy zahraničního soudu je přitom nutné přičítat zdejšímu soudu. Je to tento stát, který odpovídá za přiměřenou délku řízení jako za výsledek, a to absolutně. Uvažovat, že stát neodpovídá za průtah způsobený orgánem jiného státu, protože rychlost vyřízení dožádání není s to ovlivnit, ev. odpovědnosti jej zbavuje, když vyřízení dožádání různými způsoby urguje, není správné. Uvažovat tímto způsobem v podstatě znamená hledat liberační důvod tam, kde jej zákon zapovídá (§ 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Judikatura, dle níž stát nese odpovědnost za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1217/2015) se zde uplatní přiměřeně.

29. Soudu však nelze důvodně vytýkat, že trpěl postup účastníků spočívající v postupném uplatňování jednotlivých důkazních návrhů. § 118b o. s. ř. ve znění novely č. 30/2000 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2007, umožňoval tzv. koncentraci řízení pouze ve věcech typově uvedených v prvním odstavci zmíněného ustanovení, mezi něž jím souzená věc nepatřila. Využít nešlo ani institutu tzv. soudcovské koncentrace řízení stanovené v § 118c odst. 1 o. s. ř., neboť ta byla pouze návrhová a žádný z účastníků návrh na vydání předmětného usnesení nepodal.

30. Provedení důkazů výslechy [jméno] [jméno], [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] jako takových nebylo nesprávným úředním postupem. Je sice pravdou, že pro závěr o nepřiměřenosti doby řízení může svědčit i to, že soud prováděl důkazy či jiné úkony, o nichž mu mohlo být již od počátku známé, že nebudou podkladem pro rozhodnutí ve věci samé (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009), nicméně o takový případ nešlo. Soud potřeboval zjistit pravděpodobný výdělek žalobce a k tomuto zjištění mohly sloužit i výpovědi zmíněných svědků, zejména k tomu, zda měl žalobce nastoupit do dané restaurace, na jakou dobu a za jakých mzdových podmínek. Soud nemohl dopředu předvídat, co svědci vypovědí, příp. zda se britskému soudu povede je vůbec dohledat. Jedním z důvodů pro neprovedení důkazů je, že je tento zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost čili, že ve vztahu k ní postrádá vypovídací potenci. Z výsledku dokazování (ani předpokládaného) však nejde uvažovat na důvodnost důkazního návrhu.

31. Význam řízení pro žalobce je dán typovými okolnostmi rozebíranými v článku IV stanoviska; význam spočívající ve specifických okolnostech umocňujících hloubku zásahu tvrzen nebyl. Význam řízení pro poškozeného je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat pro jednotlivé skupiny případů podle předmětu řízení. V souzeném případě je třeba přihlédnout k tomu, že se jednalo o spor týkající se života a zdraví žalobce a dále též k výši žalované sumy a riziku žalobce, že v případě svého procesního neúspěchu mu bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v nemalé výši (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, čl. IV písm. d) stanoviska). Zvýšený význam pro naplnění některého z typických kritérií se presumuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

32. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] trvalo nepřiměřenou dobu i naproti složitosti věci. Příčinami jsou nesprávný procesní postup při dožádání o výslech [jméno] [jméno] a průtahy britského soudu při vyřizování dožádání [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení].

33. Stát proto porušil § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., § 6 o. s. ř., a zprostředkovaně též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

34. Pro určení výše nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. použijí stejná kritéria jako pro posouzení samotné přiměřenosti délky řízení (čl. IV odst. 3 stanoviska).

35. Výše satisfakce se určuje jako násobek základní částky a počtu let či měsíců celkové doby řízení (čl. VI odst. 1 stanoviska). Základní částka satisfakce činí 15 000 Kč. Částce 20 000 Kč jakožto horní hranici se lze přiblížit, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé - byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno očekávat (čl. VI odst. 7 stanoviska).

36. V souzené věci soud stanovil základní částku na 15 000 Kč za rok, resp. 7 500 Kč za každý z prvních dvou let řízení. V souzeném případě nelze uvažovat nad tím, že by celková délka řízení byla násobně delší, než lze předpokládat. Základní výše bez přihlédnutí k dalším okolnostem proto činí 135 000 Kč (2 x 0,5 x 9 x 15 000 Kč).

37. Částku určenou zmíněným součinem lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. V obecné rovině by mělo být dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 % (čl. VI odst. 8 stanoviska).

38. Z hlediska složitosti věci je třeba přihlédnout k složitosti odškodňování újmy na zdraví a souběhu několika nároků se samostatnými skutkovými základy (10 %), složitému dokazování, především náročnému znaleckému dokazování (10 %), zapojení mezinárodního prvku spočívajícího v opakovaném dokazování před dožádaným soudem (10 %) a skutečností, že s věc byla souzena jak odvolacím (10 %), tak dovolacím soudem (10 %), resp. jejich soudci se museli z věcí seznámit, což obecně přispělo k složitosti a prodloužení délky řízení. Z těchto důvodů soud odečítá 50 %.

39. Jelikož žalobce nepřispěl k prodloužení, ani k urychlení řízení, kritérium chování poškozeného se ve výši satisfakce nijak neprojeví.

40. Soud postupoval nesprávně při vyhotovení žádosti o provedení výslechu [jméno] [jméno] a prodloužil tím řízení o dobu 1,5 roku, další doby nečinnosti zavinil britský soud v délce 1,5 roku a půlroku; spolu 3,5 roku. Proto soud přičítává 35 %.

41. Z hlediska významu řízení pro poškozeného jednak se jedná o spor o náhradu za poškození jeho zdraví (10 %), jednak o vyšší částku a s rizikem placení vysokých nákladů prosouzeného sporu (5 %). Pro kritérium významu soud přičítá 15 %.

42. Výše odškodnění žalobce by tedy dle názoru soudu měla odpovídat základní částce (- 50 % + 35 % + 15 %), tj. 135 000 Kč, která se zaviněním žalovaného promlčela. V této výši žalovaný zapříčinil škodu - nebylo-li by jeho opomenutí, žalobci by se nepromlčela pohledávka v této výši. Naproti tomu co do 45 000 Kč škoda žalobci nevznikla.

43. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady škody ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v náhradní lhůtě do 17. 7. 2019. Nezaplatil-li žalovaný v tento den, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobci proto podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud úrok přiznal v žalobcem požadované výši. Úročení před 17. 7. 2019 neběželo, protože žalovaný nebyl před tímto datem v prodlení.

44. Řada skutečností byla mezi účastníky nesporná, k jejich prokázání nebylo třeba vést dokazování, a proto soud neprovedl důkazy výtiskem z vyhledávání advokáta a koncipientů na stránkách ČAK na č. l. 23, výtiskem z Infosoudu na č. l. 14, dopisem na č. l. 16, plnou mocí na č. l. 17, odpovědí Ministerstva spravedlnosti na č. l. 18, dodejkou datové zprávy na č. l. 19, stanoviskem Ministerstva spravedlnosti na č. l. 20, dodejkou datové zprávy na č. l. 22, předžalobní upomínkou na č. l. 23, dodejkou na č. l. 26 a 27, dopisem pojišťovny na č. l. 28, e-mailem žalovaného na č. l. 30.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (přesněji řečeno závěr o výši škody závisel na úvaze, kolik činila žalobcova promlčená pohledávka). Žalobce byl úspěšný co do základu, a proto má právo na zaplacení plné náhrady nákladů řízení.

46. Jeho náklady sestávají z nákladů na soudní poplatek ve výši 9 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 AT z tarifní hodnoty ve výši 135 000 Kč, čemuž podle § 7 bod 5 AT odpovídá odměna ve výši 6 500 Kč za jeden úkon.

47. Advokát žalobce provedl v řízení tyto úkony: převzetí a příprava právního zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání výzvy k plnění, podání žaloby na č. l. 1, obojí podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání ve dnech 20. 1. 2021, 1. 2. 2021, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a účast na jednání dne 8. 2. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Spolu se jedná o pět úkonů v celé sazbě a jeden úkony právní služby v poloviční sazbě. Odměna právního zástupce žalovaného proto činí 35 750 Kč ( (5 + 0,5) x 6 500 Kč).

48. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada hotových výdajů k šesti úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 300 Kč, tj. 1 800 Kč a (6 x 300 Kč).

49. Jelikož právní zástupce žalobce je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 35 750 Kč, režijního paušálu ve výši 1 800 Kč, což při sazbě ve výši 21% činí 7 885,50 Kč, ( (35 750 Kč + 1 800 Kč) x 0,21). Celková náhrada nákladů řízení proto činí 54 435,5 0 Kč (9 000 Kč + 35 750 Kč + 1 800 Kč + 7 885,50 Kč.