34 C 61/2020-193

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 939 711 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 939 711 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 000 Kč od 29. 11. 2016 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 689 711 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 689 711 Kč od 29. 11 2016 do 23. 10. 2019 Kč, zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni, každý z jedné třetiny, náhradu nákladů řízení ve výši 186 532,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 939 711 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 939 711 Kč od 29. 11. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] na základě ústní smlouvy o zápůjčce zapůjčila žalované č. 1 peněžní prostředky ve výši celkem 2 269 534 Kč postupně dne 31. 12. 2015 ve výši 445 725 Kč, dne 31. 1. 2016 ve výši 1 280 000 Kč, dne 28. 2. 2016 ve výši 229 426 Kč, dne 31. 3. 2016 ve výši 30 000 Kč, dne 11. 4. 2016 ve výši 200 000 Kč a dne 31. 7. 2016 ve výši 84 383 Kč. Následně dne 7. 11. 2016 [jméno] [příjmení] a žalovaná č. 1 uzavřely písemnou smlouvou o zápůjčce, do níž vtělily obsah své předchozí ústní smlouvy, který si touto písemnou smlouvou mezi sebou stvrdily. Žalovaná č. 1 dluh z titulu smlouvy o zápůjčce částečně umořovala, proto zčásti zanikl; ke dni 14. 11. 2016 činil 1 089 711 Kč. Dne 14. 11. 2016 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu a dohoda o jeho úhradě, v níž žalovaná č. 1 jako dlužnice uznala vůči [jméno] [příjmení] svůj dluh ze zmíněné smlouvy o zápůjčce do výše 1 089 711 Kč a žalovaní č. 2 a č. 3 se stali ručiteli za dluh žalované č. 1 a rovněž souhlasili s uznáním dluhu žalovanou č.

1. V dohodě bylo dohodnuto, že pokud žalovaná č. 1 uhradí část svého dluhu tak, že poskytne [jméno] [příjmení] částku ve výši 400 000 Kč do 14 dnů od podpisu dohody a dále do tří dnů po obdržení kupní ceny z prodeje vozidla Mercedes Benz S320 CDI ve vlastnictví žalované č. 1 za podmínek sjednaných v čl. II odst. 2 dohody, bude se pohledávka [jméno] [příjmení] považovat za zcela vyrovnanou. [jméno] [příjmení] však obdržela od žalované č. 1 toliko částku ve výši 150 000 Kč, dluh žalovaných proto činí 939 711 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky. Jelikož nebyla splněna ani jedna ze dvou taxativních podmínek, jejímž splněním dojde k prominutí zbytku dluhu, tj. nebylo uhrazeno ani 400 000 Kč do 28. 11. 2016, ani nebyl prodán Mercedes Benz S320 CDI a vydán výtěžek z jeho prodeje, k prominutí zbytku dluhu nedošlo. Žalovaná pohledávka byla postoupena dne 19. 9. 2019 [jméno] [příjmení] společnosti [právnická osoba], o čemž byli žalovaní vyrozuměni dopisem ze dne 19. 9. 2019 [právnická osoba] vyzvala žalovanou č. 1 ke splnění žalované pohledávky dopisem ze dne 18. 10. 2019 a žalované č. 2 a č. 3 dopisy ze dne 30. 10. 2019, po jejichž doručení žalovaní ničeho nezaplatili. Smlouvou ze dne 9. 12. 2019 byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni.

2. Žalovaní souhlasili s tím, že dne 14. 11. 2016 uzavřeli s [jméno] [příjmení] dohodu o uznání dluhu a dohodu o jeho úhradě s obsahem tvrzeným žalobkyní. Svou obranu proti žalobě postavili nejdříve na tvrzení, že žalovaná pohledávka co do 250 000 Kč zanikla započtením pohledávky na vydání peněžních prostředků získaných prodejem vozidla Volkswagen Transporter, které bylo ve vlastnictví žalované č. 1, [jméno] [příjmení] jej prodala, přičemž namísto vrácení prostředků získaných prodejem do žalované společnosti, si tyto bez jakéhokoli oprávnění ponechala pro svou potřebu. Výše započítávané částky byla určena dohodou mezi účetní žalované č. 1 [jméno] [příjmení] a přítelem [jméno] [příjmení] panem [jméno] [příjmení], který za ni jednal a který navrhnul, že vozidlo bude formálně odprodáno [jméno] [příjmení] za částku 250 000 Kč. Zápočet byl proveden dopisem ze dne 23. 6. 2019 mezi právními zástupci žalované č. 1 a [jméno] [příjmení]. Zbylá část pohledávky je zatím nesplatná, protože její splatnost nastává uplynutím 3 dnů od doby, kdy dojde k úhradě kupní ceny za prodej vozidla Mercedes Benz S320 CDI, přičemž k prodeji tohoto vozidla dosud nedošlo. Vedle toho dle předmětu dohody to byla [jméno] [příjmení], kdo měl určit osobu případného kupujícího a výši kupní ceny, bez její součinnosti žalovaná č. 1 nebyla oprávněna vozidlo prodat. Ačkoli byla [jméno] [příjmení] za účelem splnění formálních podmínek zaslána smlouva o zprostředkování s plnou mocí, která pověřovala [jméno] [příjmení], aby za žalovanou č. 1 mohla jednat s potencionálními kupujícími, ta svého pověření nevyužila a kupujícího ani kupní cenu doposud nestanovila, čímž dochází k prodlení na straně původní věřitelky. Jelikož žalovaný nárok neexistuje, bylo smlouvami o postoupení pohledávek převedeno více práv, než původní věřitelka měla. Ač zprvu žalovaní tvrdili, že vědí, o jaký dluh se jedná, a spor spatřovali jen ve výkladu smlouvy a zápočtu, později v řízení se žalovaní začali bránit tím, že uznání dluhu je neplatné, neboť konkrétní obsah tohoto závazku nebyl žalovaným nijak znám a nebyl vymezen dostatečně konkrétně tak, aby byl objektivně poznatelný i třetím osobám. Žalovaní nikdy nevěděli, o jaký dluh se jedná a z čeho vychází, tento byl vytvořen uměle a svou výší neodpovídá skutečně zapůjčeným prostředkům. Z účetních podkladů společnosti vyplývá, že vklady do společnosti byly prováděny v několika formách. Pouze u tzv. vkladu podnikatele je možnost v účetnictví dovodit, že ty vklady mohly být skutečně vloženy na účet [právnická osoba] [příjmení]. Dalšími formami jsou vklady na účet bez jakékoli identifikace a dále vklady na eurový účet, kdy ovšem bez rozdílu forem ani jedna položka není nějak identifikována, ani nebyla účtována jako zápůjčka. Pokud byly tyto částky skutečně vloženy, došlo následně buď k zpětnému výběru těchto prostředků, nebo k nákupu věcí počínaje nádobím, osuškami a povlečení až po nákup motorového vozidla. Ze smlouvy o zápůjčce peněz nelze určit, kolik vlastně ve skutečnosti bylo zapůjčeno, protože jsou v ní uvedeny pouze stavy účtů a nikoli výše jednotlivých půjček. Není-li možnost zjistit výši skutečně zapůjčených prostředků ani dle této smlouvy, ani z jiných skutečností, nelze platně uznat výši uznávaného dluhu, jak učinili žalovaní. Navíc nelze rozklíčovat, jaká část z údajné původní pohledávky byla do uznání dluhu zahrnuta. Z těchto důvodů navrhovali zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že žalovaná č. 1 dne 14. 11. 2016 v prohlášení učiněným v písemné formě uznala svůj dluh podle smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2016 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem a žalovanou č. 1 jako vydlužitelem co do 1 089 711 Kč a žalovaní č. 2 a č. 3 prohlásili, že uspokojí [jméno] [příjmení], pokud žalovaná č. 1 nesplní jí uznaný dluh za současného vyslovení souhlasu s tímto uznáním dluhu žalovanou č. 1 a [jméno] [příjmení] žalované č. 2 a č. 3 přijala jako ručitele. Současně si [jméno] [příjmení] a žalovaní sjednali splatnost části uznaného dluhu tak, že žalovaná č. 1 uhradí [jméno] [příjmení] částku ve výši 400 000 Kč do 14 dnů od uzavření dohody, tj. do 28. 11. 2016; žalovaná č. 1 se též zavázala uhradit [jméno] [příjmení] částku odpovídající kupní ceně bez DPH z prodeje vozidla Mercedes Benz 320 CDI, [registrační značka], ve vlastnictví žalované č. 1 do tří dnů po jejím uhrazení kupujícím. Strany si sjednaly, že pokud budou splněny tyto dvě podmínky, bude se pohledávka považovat za vyrovnanou a [jméno] [příjmení] o tom do pěti dnů vystaví žalované č. 1 písemné potvrzení. Pro případ prodlení žalované č. 1 s úhradou dluhu si strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky. Dne 19. 9. 2019 se [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba] domluvily na postoupení žalované pohledávky z [jméno] [příjmení] na společnost [právnická osoba] oproti zaplacení úplaty, což [jméno] [příjmení] žalovaným oznámila dopisem ze dne 19. 9. 2019, který žalované č. 1 došel 23. 9. 2019, žalovaným č. 2 a č. 3 dne 23. 9. 2019. Dne 18. 10. 2019 vyzvala společnost [právnická osoba] žalovanou č. 1 k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou, kdy žalovaná č. 1 se s výzvou mohla seznámit 23. 10. 2019. Dopisy totožného obsahu ze dne 30. 10. 2019 vyzvala společnost [právnická osoba] k zaplacení žalované pohledávky žalované č. 2 a č. 3, které těmto žalovaným došly 31. 10. 2019. Žalovaná pohledávka byla poté dne 9. 12. 2019 postoupena smlouvou totožného obsahu, jako v případě prvního postoupení, tentokrát ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

4. Prohlášení žalované č. 1 o uznání dluhu, jakož i dohoda [jméno] [příjmení] a žalované č. 1 o jeho úhradě, prohlášení žalovaných č. 2 a č. 3 o převzetí ručení a jeho přijetí [jméno] [příjmení], je prokázáno z uznání dluhu a dohody o jeho úhradě ze dne 14. 11. 2016 na č. l.

14. Uznaný dluh je co důvodu označen v čl. I odst. 3, prohlášení o jeho uznání je obsaženo v čl. II odst. 1, dohoda o jeho úhradě je, pokud jde o zaplacení částky 400 000 Kč do 28. 11. 2016, obsažena v čl. II odst. 2 písm. a), v čl. II odst. 2 písm. b) je obsaženo ujednání o úhradě peněz odpovídajících kupní ceně snížené o DPH za prodej vozidla Mercedes Benz S 320 CDI, jakož i podmínky jeho prodeje. V čl. II odst. 3 je ujednáno prominutí dluhu při současném splnění podmínek stanovených v čl. II odst. 2 písm. a) a b). V čl. IV odst. 4 je sjednána povinnost žalované č. 1 k úhradě smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky. Z čl. III odst. 1 a 2 je prokázáno, že žalovaní č. 2 a č. 3 prohlásili, že uspokojí [jméno] [příjmení], pokud žalovaná č. 1 uznaný dluh nesplní a jejich přijetí [jméno] [příjmení] jako ručitelů. V čl. III odst. 3 je obsažen souhlas žalovaných č. 2 a č. 3 jako ručitelů s uznáním dluhu žalovanou č.

1. Postoupení žalované pohledávky [jméno] [příjmení] na společnost [právnická osoba] je prokázáno smlouvou ze dne 19. 9. 2019 na č. l. 18 a oznámení o postoupení této pohledávky je prokázáno dopisem ze dne 19. 9. 2019 na č. l. 20, jeho dojití žalovaným postupně dodejkami na č. l. 21 - 26. Učinění výzvy k zaplacení žalované pohledávky žalované č. 1 je prokázáno dopisem ze dne 18. 10. 2019 na č. l. 30, jeho podání podacím lístkem na č. l. 32 a dodání žalované č. 1 výtiskem ze sledování zásilek České pošty s. p. na č. l.

33. Že společnost [právnická osoba] vyzvala žalované č. 2 a č. 3 k úhradě žalované pohledávky je prokázáno dopisy z 30. 10. 2019 na č. l. 33 a č. l. 42, jejich odeslání je prokázáno podacími lístky na č. l. 36 a 44 a jejich dojití těmto žalovaným je prokázáno výtisky ze sledování zásilek na č. l. 37 a 45. Postoupení žalované pohledávky společností [právnická osoba] na žalobkyni je prokázáno smlouvou ze dne 9. 12. 2019 na č. l. 27.

5. Pokud jde o výklad vymezení důvodů uznaného dluhu do shora uvedené výše, vyšel soud z kritérií stanovených v § 556 odst. 1 věty první a odst. 2 o. z. Ve zmíněném uznání dluhu a dohodě o jeho úhradě je totiž zmíněno, že [jméno] [příjmení] má ke dni podpisu této dohody pohledávku ze [právnická osoba] s. r. o. ve výši 1 089 711 Kč z titulu půjček poskytnutých v minulosti [jméno] [příjmení] [právnická osoba] s. r. o. (čl. I odst. 3) a současně se v čl. II odst. 1 uvádí, že žalovaná č. 1 uznává svůj dluh vůči [jméno] [příjmení] dle předchozího odstavce mimo jiné co do jeho důvodu, kterým je půjčka poskytnutá věřitelem dlužníkovi. Existuje tedy jednak nesoulad v údajích o tom, zda byla poskytnuta jedna zápůjčka či několik zápůjček, jednak z projevu vůle žalované č. 1 není prima facie zřejmé, jaký skutkový základ zmíněná zápůjčka či zápůjčky mají.

6. Soud proto především přihlédl k tomu, co uznání dluhu předcházelo, a zjistil, že [jméno] [příjmení] (předtím [příjmení]) byla 25. 3. 2013 jedinou jednatelkou a od 4. 9. 2013 jedinou společnicí žalované č. 1 (srov. úplný výpis z OR na č. l. 105). Jako jediná společnice žalované č. 1 rozhodla dne 17. 10. 2016 o změně její zakladatelské listiny mimo jiné tak, že má nově dva jednatele a rozdělila svůj obchodní podíl na dvě stejné části, jímž odpovídal vklad do základního kapitálu žalované č. 1 ve výši 100 000 Kč a vyslovila (poněkud nadbytečně) souhlas s převodem těchto podílů na žalované č. 2 a č. 3 (srov. notářský zápis JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], ze dne 17. 10. 2016 na č. l. 101). Dne 14. 11. 2016 uzavřeli [jméno] [příjmení] a žalovaní č. 2 a č. 3 smlouvu o převodu obchodního podílu žalované č. 1, v níž se zavázali, na straně [jméno] [příjmení] převést vlastnické právo ke dvěma 50 % obchodním podílům, jednoho na žalovaného č. 2 a jednoho na žalovaného č. 3, a na straně těchto žalovaných zaplatit kupní ceny těchto podílů, každý po 85 000 Kč, které byly uhrazeny v hotovosti před podpisem smlouvy. Současně žalovaní č. 2 a č. 3 prohlásili, že převzali před podpisem smlouvy veškerou obchodní dokumentaci vztahující se ke [právnická osoba] s. r. o., zejména kompletní účetnictví, smlouvy a dokumenty týkající se podnikatelské činnosti v rozsahu uvedeném v písemném předávacím protokolu a že se s nimi seznámili (srov. smlouvu o převodu obchodního podílu ve [právnická osoba] s. r. o. ze dne 14. 11. 2016 na č. l. 95, zejména čl. I odst. 2, čl. III, čl. IV odst. 2 a 3). K této smlouvě byl přiložen předávací protokol na č. l. 98, dle něhož žalovaní č. 2 a č. 3 převzali též mimo jiné smlouvu o zápůjčce peněz uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s. r. o. Z této smlouvy ze dne 7. 11. 2016 na č. l. 53 se podává, že [jméno] [příjmení] přenechala před uzavřením této smlouvy žalované č. 1 peníze v celkové výši 2 269 534 Kč a žalovaná č. 1 se zavázala tyto finanční prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 % ročně bez zbytečného odkladu po výzvě [jméno] [příjmení]. Žalovaní 2 a 3 se stali jednateli žalované č. 1 od 10. 11. 2016 a společníky od 3. 1. 2017 (srov. úplný výpis z OR na č. l. 105).

7. Už v období před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu, smluv o ručení a před uznáním dluhu [právnická osoba] s. r. o. byli žalovaní č. 2 a č. 3 seznámeni s tím, že žalovaná č. 1 dluží [jméno] [příjmení] peníze. Strany se v rámci obchodního jednání už před 24. 10. 2016 neformálně dohodly, jak tento dluh bude vypořádán, neboť z e-mailu z tohoto dne na č. l. 99 vyplývá, že už tohoto dne psal [jméno] [příjmení], který transakci za [jméno] [příjmení] zařizoval, advokátovi [jméno] [příjmení], který uznání dluhu a dohodu o jeho úhradě sepsal (srov. výpověď [jméno] [příjmení]), přičemž z obsahu jeho e-mailu plyne, že strany nejpozději 24. 10. 2016 byly neformálně domluveny na tom, co později bylo skutečně sepsáno v uznání dluhu a dohodě o jeho úhradě, zejména zaplacení 400 000 Kč do 14 dnů a dále odečtení kupní ceny z prodeje Mercedesu. Taktéž se v této době navíc počítalo s přeposláním peněž obdržených od společnosti [právnická osoba], odečtením účetní hodnoty Volkswagen Transporter a výběrem hotovosti z účtů [jméno] [příjmení], v té době ještě v neurčené výši. Na to navazuje e-mail z 10. 11. 2016 znovu od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] na č. l. 128 p. v., v němž mu oznamuje, že [právnická osoba] uhradil [právnická osoba] s. r. o. faktury, načež [jméno] [příjmení] vybrala z účtu společnosti odpovídající částku, a e-mail z 12. 11. 2016 na č. l. 128, v němž [jméno] [příjmení] píše [jméno] [příjmení], že z konceptu dohody vypustil původní článek II odst. 2 písm. b), v němž byla povinnost žalované č. 1 proplatit [jméno] [příjmení] plnění fakturované společnosti [právnická osoba] V čl. IV odst. 3 dohody o úhradě dluhu je pak výslovně uvedeno, kdy a jaké částky [jméno] [příjmení] z účtů společnosti vybrala.

8. Ostatně sami žalovaní č. 2 a č. 3 ve svých výpovědích uvedli, že se jim [jméno] [příjmení] zmiňovala o tom, že má vůči společnosti zápůjčky, že se mělo jednat o její vklady do společnosti, které jsou vyjádřením toho, co jí stála společnost a v souvislosti s uzavřením smlouvy si nárokovala zaplacení těchto peněz, a že uznali dluh něco přes milion Kč odpovídající částce, jíž měla mít paní [příjmení] vloženu do [právnická osoba] s. r. o.

9. Zcela jednoznačně se pak vyjádřila účetní žalované [číslo] [jméno] [příjmení], která vypověděla, že žalovaní č. 1 a č. 2 věděli o tom, že na účtu [číslo] jsou určité tzv. vklady, které i naproti výběrům peněz v hotovosti [jméno] [příjmení], o něž byly ony vklady snižovány, nebyly v době prodeje všechny umořené a zbývalo orientačně kolem 1 mil. Kč.

10. Nelze proto uvěřit výpovědím žalovaných č. 2 a č. 3, že cena za převod obchodního podílu byla domluvena ve výši 570 000 Kč, který byl při podpisu smlouvy z nějakých obtížně pochopitelných důvodů navýšen o částku, která se měla utržit z prodeje vozidla Mercedes Benz S 320 CDI. Takové tvrzení je jednoznačně vyvráceno smlouvou o převodu obchodního podílu a uznáním dluhu s dohodou o jeho úhradě, v nichž jsou tyto částky zjevně rozděleny na kupní ceny obchodních podílů spolu ve výši 170 000 Kč a dluh z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2016, a to nehledě na to, že není zřejmé, proč by žalovaná č. 1 měla platit kupní ceny z převodu svých vlastních obchodních podílů. V době, kdy žalovaná č. 1 uznávala uvedený dluh, žalovaní č. 2 a č. 3 jakožto její jednatelé měli k dispozici jak smlouvu ze dne 7. 11. 2016, tak informace zprostředkované účetní žalované č. 1, že [jméno] [příjmení] si svou pohledávku umořuje hotovostními výběry z účtů společnosti a že konečná výše dluhu bude ustavena až ke dni uznání dluhu, kdy ostatně o těchto výběrech byly informováni dle svého vlastního prohlášení v čl. IV odst. 3 o uznání dluhu a dohody o jeho úhradě.

11. Na úmysl žalované č. 1 proto nelze hledět jinak, než že hodlala uznat svůj dluh vůči [jméno] [příjmení] právě z té smlouvy o půjčce, kterou s [jméno] [příjmení] přibližně týden před převodem obchodního podílu uzavřela, obsahujícím souhrn peněz, které ji [jméno] [příjmení] už dříve přenechala. Jelikož [jméno] [příjmení] měla do žalované č. 1 tzv. vkládat své peníze, případně za své pořizovat ve prospěch žalované č. 1 zboží a služby, které účastníci označovali jako vklady či zápůjčky, a teprve dodatečně strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dne 7. 11. 2016, je tím vysvětleno též to, proč se o uznávaném dluhu mluví neobratně někdy jako o zápůjčce a někdy jako o zápůjčkách. Úmysl žalované č. 1 musel být [jméno] [příjmení], jakožto straně smlouvy ze dne 7. 11. 2016, nepochybně znám.

12. Navíc odhlédnout nelze ani od následného chování žalovaných, kteří se - jak se podává ze vzájemné korespondence stran, návrhu smlouvy o zprostředkování na č. l. 91, návrhu dohody o narovnání na č. l. 129, i výpovědí všech svědků i účastníků - snažili uznaný dluh vyrovnat, explicitně tvrdili, že daný dluh uznali, ví, o co se jedná, bránili s námitkami započtení a prodlení věřitele, a teprve poté, co byli seznámeni s pochybnostmi soudu stran určitosti jejich právního jednání, začali tvrdit, že obsah závazku jim není znám.

13. I pokud by soud připustil, že žalovaní č. 2 a č. 3 jakožto jednatelé žalované č. 1 si skutečně mysleli, že uznávají dluh k zaplacení kupní ceny podle smlouvy o prodeji obchodního podílu, kdy by samozřejmě zůstalo nejasné, proč jej má platit sama společnost, bylo by třeba současně připustit, že tomu tak bylo zejména proto, že povahu transakce nepochopili či spíše jimi podepisované smlouvy a uznání dluhu vůbec nečetli (srov. zejména výpověď žalovaného č. 3, dle níž smlouvu„ četl a nečetl,“ ale též výpověď žalovaného č. 2, který doufal, že všechno dobře dopadne). V takovém případě by bylo třeba postupovat podle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. a přisoudit jejich projevu vůle význam, jaký by mu z pravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je zmíněné uznání dluhu určeno. Rozumně uvažující osoba v postavení adresáta zmíněného uznání dluhu by ovšem s ohledem na svá osobní specifika a okolnosti daného případu rozebrané už výše musela nutně uvažovat tak, že žalovaná č. 1 uznala svou povinnost k zaplacení peněz sumarizovaných ve smlouvě o zápůjčce ze dne 7. 11. 2016, které předtím žalované č. 1 poskytla, a z nichž žalovaná č. 1 financovala svůj provoz.

14. Neproblematický je naopak výklad ust. čl. II odst. 2 a 3 dohody o úhradě uznaného dluhu, neboť psaný projev [jméno] [příjmení] a žalované č. 1 nevyvolává pochybnosti. Dané ustanovení zřetelně dává žalované č. 1 možnost zprostit se dluhu současným splněním dvou podmínek sjednaných v předchozím odstavci, tj. 1) že žalovaná č. 1 zaplatí 400 000 Kč do 14 dnů od uzavření dohody; jelikož k tomu došlo 14. 11. 2016, měla zaplatit do 28. 11. 2016, a 2) že žalovaná č. 1 zaplatí [jméno] [příjmení] částku obdrženou jako kupní cenu bez DPH z - v době uzavření dohody pouze předpokládaného - prodeje Mercedesu Benz S320 CDI do tří dnů od jejího obdržení. V takovém případě se„ pohledávka považuje za vyrovnanou“, tzn. že si strany sjednaly dissoluci svého závazku ve zbývající části podle § 1981 o. z. vázané na současné splnění obou odkládacích podmínek podle § 548 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první o. z. Následné vystavení prominutí dluhu už pak nemůže mít právní význam, plní jen funkci kvitance.

15. Mezi stranami však není sporu jen o tom, že žalovaní na tento dluh uhradili jen částku 150 000 Kč.

16. Výklad žalovaných, dle něhož ke splatnosti žalované sumy nedošlo, protože nebyla splněna podmínka prodeje vozidla, kdy k tomuto prodeji [jméno] [příjmení] neposkytla součinnost, není správný, neboť ignoruje ujednání v čl. II odst. 3 dohody. Z kontextu daných ustanovení je zřejmé, že strany chtěly docílit toho, aby žalovaná č. 1 nebyla povinna zaplatit zbytek svého dluhu, dojde-li k vydání výtěžku z prodeje zmíněného vozidla, přičemž se zjevně počítalo s tím, že bude prodáno za částku nižší, než je zbytek dluhu. Jelikož vyjma nesplnění první podmínky, nedošlo ani ke splnění té druhé, znamená to pouze to, že pohledávka se za vyrovnanou nepovažuje a žalovaní jsou povinni k jejímu zaplacení v celé výši a nikoli že by ji co do 689 000 Kč zaplatit nemuseli.

17. Žalovaní nevyvrátili, že by k předání peněz [jméno] [příjmení] [právnická osoba] s. r. o. nedošlo, a to ani výpovědí vlastní účetní. Ta vypověděla, že když přebírala účetnictví Smart-block s. r. o., tak společnost byla nemajetná, na účtu bylo 50 000 Kč, na pokladně nic. Všechno, co se nakupovalo, auta, atd. bylo„ přes ty vklady,“ což znamená, že [jméno] [příjmení] či její manžel donesl k zaúčtování v hotovosti zaplacené faktury, a jelikož se z toho důvodu někdy dostal stav pokladny do mínusu, byl dorovnán zaúčtováním vkladu společníka do výše zaplacené faktury. Společnost poté nabyla do vlastnictví Volkswagen Transporter a Mercedes Benz S 320 CDI, dále se nakupovaly drobnosti do aut, hradily jejich opravy, i náklady na zaměstnance, atd. Někdy byly vklady činěny do pokladny, někdy přes banku. V době, kdy pan [příjmení] zemřel, bylo na bankovních účtech cca 500 000 nebo 600 000 Kč Tomu odpovídá svědecká výpověď [jméno] [příjmení], dle níž v roce 2015 a 2016, kdy se podnikání rozjíždělo, společnost neměla žádný majetek, veškerý majetek co měla, byl do ní vložen tímto způsobem. Ostatně i skutková tvrzení žalovaných, dle nichž„ pokud částky byly vloženy, došlo následně k (…) nákupu věcí, počínaje nádobím či osuškami a povlečením, až po nákup motorového vozidla,“ nasvědčují tomu, že určité věci pořízeny ve skutečnosti byly.

18. To, že [jméno] [příjmení] si nedokázala vzpomenout, kde vkládané peníze přesně vzala a vypovídala povrchně („ co jsme měli doma našetřené, od rodiny,“ apod.), jakož i to že většina plateb ve prospěch žalované č. 1 proběhla v hotovosti, k závěru, že k předání peněz nepochybně nedošlo, zjevně nestačí.

19. Právě obráceně, čl. III odst. 2 smlouvy o zápůjčce peněz na č. l. 53 obsahuje kvitanci o tom, kolik peněz a v jakém období žalovaná č. 1 od [jméno] [příjmení] převzala, a z ní lze dovodit, že žalované č. 1 bylo přenecháno právě 2 269 534 Kč Smlouva přitom vznikla v souvislosti s jednáním o prodeji obchodního podílu a v době, kdy mezi stranami nebylo žádného sporu.

20. Navíc je v této souvislosti třeba zmínit návrh žalovaných na uzavření dohody o narovnání na č. l.

129. V něm se konstatuje, že po uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu a uznání dluhu žalovanou č. 1„ byly zjištěny mnohočetné a závažné nesrovnalosti a pochybení v účetnictví“ žalované č. 1, z něhož měly vzniknout pohledávky žalované č. 1 vůči [jméno] [příjmení], např. na zaplacení 4 050 Kč„ za odhlášení vodního skútru“ (čl. V písm. g)) a je tam znovu rekapitulováno, že se žalovaná č. 1 podle uznání a žalovaní č. 2 a č. 3 z titulu ručení zavázali uhradit 1 089 711 Kč O tom, že by ze závažných nesrovnalostí v účetnictví žalovaní zjistili např. i to, že žádné zápůjčky či vklady do výše cca 2,2 mil. Kč neproběhly, a tedy [jméno] [příjmení] nic nedluží, není v návrhu dohody o narovnání ani zmínka. Pro úplnost, pokud jde o závažné nesrovnalosti v účetnictví, soud zde ponechává stranou, že žalovaní vypovídali, že účetnictví je v pořádku.

21. Žalovaná č. 1 projevila vůli započítat svou pohledávku„ z titulu nároku na výplatu finančních prostředků za prodej vozidla Volkswagen Transporter ve výši 250 000 Kč (jednostranný zápočet pohledávek v přílohové obálce). Není však známo, zda a kdy se pohledávka stala splatnou, kdy projev vůle k započtení došel do dispoziční sféry žalobkyně či její právních předchůdkyň ([jméno] [anonymizováno] o zápočtu vypovídá pouze v tom směru, že z pokynu žalovaných ponížila účet [číslo] o částku 250 000 Kč a [jméno] [příjmení] doručení zápočtu popřela, jiné doklady, např. podací lístek, nejsou k dispozici), ani to, zda jsou splněny předpoklady vzniku nároku na zaplacení započítávané pohledávky, ani jaké dosahuje skutečné výše, neboť není známo, zda [jméno] [příjmení] uzavřela se žalovanou č. 1 kupní smlouvu, dle níž vozidlo za 250 000 Kč koupila, či jej prodala třetí osobě ještě za žalovanou č. 1 v postavení její jednatelky a pouze výtěžek a v jaké výši si ponechala, resp. kolik činila obvyklá cena takto prodaného vozidla, a dále konečně, zda účetní hodnota vozidla ve výši 250 000 Kč už nebyla dávno před zápočtem a před převodem obchodního podílu odečtena z žalovanou č. 1 uznaného dluhu, jak o tom vypověděla [jméno] [příjmení] a jak o tom píše [jméno] [příjmení] v e-mailu ze dne 24. 10. 2016 na č. l. 99 (tj. že pohledávka [jméno] [příjmení] bude vypořádána mj.„ započtením účetní hodnoty VW Transporter, který byl minulý týden vypsán z majetku společnosti do vlastnictví LK“).

22. Soud neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť výslech těchto svědků byl žalobkyní navrhován k prokázání jejího tvrzení, že žalovaní uznali dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2016 a toto tvrzení bylo prokázáno z jiných důkazů.

23. Po právní stránce soud vyšel z § 2053 o. z., neboť žalovaná č. 1 v prohlášení učiněném v písemné formě uznala svůj dluh co do důvodu a výše, a proto se má za to, že její dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

24. Pokud jde o otázku určitosti vymezení dluhu, je pravdou, že starší judikatura vycházející z § 35 odst. 2 obč. zák. sice připouštěla, aby byla při výkladu právního úkonu zkoumána skutečná vůle jednající osoby, ovšem současně však dodávala, že nestačí, aby zúčastněným bylo jasné, co je předmětem právního úkonu, jaká jsou jejich práva a povinnosti, apod. není-li to poznatelné z textu listiny i pro třetí osoby (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000).

25. Tato judikatura je za stávající právní úpravy už nadále nepoužitelná a žalovaní se jí dovolávají neoprávněně (k novým závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017; pro úplnost soud dodává, že v obou Nejvyšším soudem posuzovaných případech se jednalo o výklad obligatorně písemného právního jednání - v prvním případě odvolání z funkce vedoucího zaměstnance, které vyžaduje písemnou formu dle § 73a odst. 1 věty první zák. práce, a ve druhém případě odhlášky člena družstva, které vyžadovalo písemnou formu podle ujednání účastníků ve stanovách družstva).

26. Dle § 553 o. z. je právní jednání zdánlivé, je-li neurčité, ovšem pouze za předpokladu, že nelze-li zjistit jeho obsah ani výkladem. Pravidla výkladu písemného právního jednání jsou stanovena § 556 odst. 1 o. z., pomocná kritéria v § 556 odst. 2 o. z. Soud z nich - jak je uvedeno výše - vyšel a vyložil, že pod pojmem„ půjčky poskytnuté věřitelem dlužníkovi“ je třeba rozumět pohledávku na vrácení zápůjčky podle smlouvy ze dne 7. 11. 2016.

27. Danou smlouvu lze podřadit pod § 2390 o. z. a § 2392 odst. 1 věty první o. z., neboť [jméno] [příjmení] podle ní přenechala žalované č. 1 předem celkem 2 269 534 Kč, aby je užila podle libosti a žalovaná č. 1 se zavázala peníze po výzvě bezodkladně vrátit a zaplatit úroky. Není přitom důležité, že peníze byly (dle zákonné domněnky a rovněž dle prohlášení ve smlouvě) poskytnuty předem, protože - i kdyby nebylo zjištěno nic jiného - se o takovém plnění má za to, že je zálohou (§ 1807 o. z.). Rovněž ničemu nevadí, že ve smlouvě není rozepsáno, kdy proběhly jednotlivé platby, protože podstatné je pouze to, kolik peněz bylo žalované č. 1 přenecháno celkem. Není důležité ani to, zda původní platby ve prospěch žalované č. 1 byly zápůjčkami či toliko jejím bezdůvodným obohacením. Smlouvu ze dne 7. 11. 2016 by v takovém případě bylo třeba posoudit též podle § 1902 věty první o. z. jako dohodu o změně obsahu závazku, kterým by byly dosavadní závazky zrušeny a nahrazeny smlouvou o zápůjčce.

28. O existenci a trvání dluhu co do 1 089 711 Kč k 14. 11. 2016 proto platí vyvratitelná právní domněnka.

29. Vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Jde o obecnou zásadu, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, a že tedy pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 487/2014).

30. Ohledně žalované pohledávky tudíž platí domněnka její existence a výše v době uznání. V mezidobí od uznání dluhu do vyhlášení rozsudku došlo pouze k zaplacení částky 150 000 Kč před podáním žaloby a dluh proto v této části podle § 1908 odst. 1 o. z. zanikl splněním. Jinak opak skutečnosti stanovené domněnkou najevo nevyšel, neboť dluh nezanikl ani dohodou podle § 1981 o. z. vázané na současné splnění obou odkládacích podmínek podle § 548 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první o. z., neboť hned první podmínka splněna nebyla.

31. Navíc zmíněnou platbu ve výši 150 000 Kč je třeba posoudit jako další (konkludentní) uznání dluhu podle smlouvy o zápůjčce dle § 2054 odst. 2 o. z., neboť dlužník plnil dluh zčásti a ze shora uvedených okolností lze usoudit, že uznal i zbytek dluhu, neboť v době platby žalovaní svůj nesouhlas s výší zbytku dluhu nijak neprojevili.

32. Žalovaní přitom nebyli oprávněni zadržet částku 250 000 Kč jen proto, že po uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu zjistili (měli zjistit), že žalovaná č. 1 má dluhy, o nichž nevěděli. Takový postup se hlavně vůbec netýká žalované č. 1, neboť ta má zaplatit své dluhy vůči [jméno] [příjmení], resp. žalobkyni, i bez ohledu na to, že má jiné dluhy. Žalovaní č. 2 a č. 3 nebyli oprávněni k zadržení částky 250 000 Kč, protože je k tomu neopravňuje ani smlouva, ani zákon (jako je tomu např. u kupní ceny v § 2108 o. z.). Správně měli postupovat podle toho, co si s [jméno] [příjmení] ujednali, tedy zjistit, kdy nastala splatnost daného dluhu, posoudit, zda o něm nemohli vědět při vynaložení veškeré péče, vyzvat [jméno] [příjmení] k jeho úhradě a hodnověrně jí doložit existenci daného dluhu (čl. IV odst. 2 dohody).

33. Žalovaná pohledávka byla postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba] a poté na žalobkyni smlouvami podle § 1879 o. z., o čemž byli žalovaní podle § 1882 odst. 1 o. z. vyrozuměni.

34. Z těchto důvodů má žalobkyně právo na zaplacení částky 939 711 Kč vůči žalované č. 1.

35. Jako novaci podle § 1902 věty první o. z. je třeba posoudit též část uznání dluhu a dohody o její úhradě, v níž si [jméno] [příjmení] a žalovaná č. 1 sjednaly novou lhůtu splatnosti uznaného dluhu co do částky 400 000 Kč, neboť toto ustanovení neobstojí vedle původně sjednané splatnosti na výzvu věřitele. Tato částka měla být nově zaplacena v smluvené lhůtě podle § 1958 o. z. odst. 1 o. z. i bez výzvy věřitele. Nezaplatila-li žalovaná č. 1 do 28. 11. 2016, ocitla se od 29. 11. 2016 v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni proto vzniklo vůči žalované č. 1 právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 000 Kč.

36. Sjednání splatnosti co do částky 689 711 Kč ve smlouvě o zápůjčce však není dohodou o úhradě dluhu dotčeno a obstojí vedle něj (§ 1902 věta druhá o. z.). Tuto částku proto byla žalovaná č. 1 povinna zaplatit na výzvu věřitele, jak bylo ujednáno ve smlouvě o zápůjčce, kdy dané ustanovení smlouvy prakticky převzalo zákonné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Výzva došla žalované č. 1 dne 23. 10. 2019, žalovaná č. 1 je proto podle § 1968 o. z. v prodlení od 24. 10. 2019, a žalobkyni vůči žalované č. 1 vzniklo též právo na zaplacení smluvního úroku i z této částky.

37. Požadavek na zaplacení smluvního úroku za dobu od 29. 11 2016 do 23. 10. 2019 Kč předchází splatnosti pohledávky co do 689 711 Kč, a proto žalobkyně právo na zaplacení úroku za toto období nemá.

38. Ujednání [jméno] [příjmení] a žalovaných č. 2 a č. 3 v čl. III uznání dluhu a dohodě o jeho úhradě soud posoudil podle § 2018 odst. 1 věta první o. z., neboť tito žalovaní prohlásili věřitelce, že ji uspokojí, jestliže žalovaná č. 1 svůj dluh nesplní, a stali se proto ručiteli [jméno] [příjmení]. Ta je za ručitele přijala, a proto byla oprávněna po nich plnění žádat (arg. a contrario k druhé větě). Současně žalovaní č. 2 a č. 3 dodrželi požadavek písemné formy (§ 2018 odst. 2 o. z.).

39. Jelikož s uznáním dluhu žalovanou č. 1 vyslovili ručitelé souhlas, má účinky stanovené v § 2053 o. z. i vůči nim (§ 2025 odst. 2 o. z.).

40. Žalovaní č. 2 a č. 3 se zaručili za tentýž dluh, a proto žalobkyni ručí za dluh celý (§ 2027 věta první o. z.).

41. Žalovaní č. 2 a č. 3 byli v souladu s § 2021 odst. 1 věty první o. z. k zaplacení dluhu vyzváni. Jsou povinni zaplatit žalovanou pohledávku i s příslušenstvím počínaje prodlením dlužníka, za něhož ručí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3585/2015), a to společně a nerozdílně se žalovanou č. 1 (§ 1872 odst. 1 o. z.).

42. Žalovaná pohledávka nezanikla započtením podle § 1982 odst. 2 věty první o. z., protože aktivní pohledávka není způsobilá k započtení (viz 21. odstavec rozsudku). Podmínka uplatnitelnosti před soudem, která je stanovena v prvním odstavci zmíněného ustanovení, splněna nebyla - sice se nejedná o naturální obligaci, ale pohledávka - nebylo-li ujednáno nic jiného - se měla stát splatnou k výzvě věřitele dle § 1958 odst. 1 o. z., ovšem neví se, zda došlo a kdy byla učiněna.

43. Navíc není ani prima facie zřejmé, zda je započítávaná aktivní pohledávka vůbec po právu. Pokud žalobkyně„ vyvedla“ vozidlo, což může značit jak to, že ji žalovaná č. 1 prodala [jméno] [příjmení], takto, že [jméno] [příjmení] vozidlo prodala za žalovanou č. 1, bylo by třeba zkoumat, zda třetí osoba (a kdo to vůbec je) nabyla vozidlo při splnění některé z podmínek stanovených v § 1109 a násl. o. z. Nabyla-li třetí osoba vozidla držbu vozidla, nikoli však vlastnické právo, svědčil by žalované č. 1 nárok reivindikační dle § 1040 odst. 1 o. z., nikoli však na zaplacení kupní ceny či obvyklé ceny vozidla. Došlo-li však k převodu vlastnického práva na třetí osobu, bylo by třeba zjistit, zda bylo nejdříve převedeno na [jméno] [příjmení] a za jakou cenu, resp. co bylo přesně ujednáno. Nebylo-li ujednáno nic či neplatně, znamenalo by to, že se [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatila o obvyklou cenu vozidla v době jejího dalšího prodeje; obvyklou cenu však nelze určit podle e-mailu [jméno] [příjmení], který zpětně psal, že auto mělo hodnotu 250 000 Kč. A konečně bylo by třeba zjistit, zda pohledávka na kupní cenu onoho vozidla již nebyla odečtena z pohledávky ze smlouvy o zápůjčce, jak se o tom mluví v e-mailech mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a jak o tom vypovídala [jméno] [příjmení].

44. Z toho důvodu lze aktivní pohledávku s jistotou označit za nejistou a neurčitou podle § 1987 odst. 2 o. z. Panuje o ní totiž„ objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod.,“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Dokazováním týkajícím se aktivní pohledávky by dlužník pasivní pohledávky dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Obě pohledávky navíc nevychází ani ze stejného právního vztahu (tj. smlouvy o zápůjčce, ani smluv o ručení).

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala zaplatit na jistině částku 939 711 Kč, na smluvních úrocích z prodlení po kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku částku 498 152,34 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení 1 437 863,43 Kč. Úspěch žalovaných po kapitalizaci smluvního úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činí 200 093,63 Kč. Úspěch žalovaných proto činí 13,92 % (200 093,63 Kč / 1 437 863,34 Kč) a úspěch žalobkyně představuje 86,08 % (100 % - 13,92 %). Po zohlednění úspěchu žalovaných má žalobkyně právo na náhradu 72,16 % nákladů řízení (86,08 % - 13,92 %).

46. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že povinnost solidárních dlužníků, tj. samostatných společníků v rozepři, k zaplacení náhrady nákladů řízení není sama solidární (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).

47. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 37 589 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 939 711 Kč v sazbě 12 060 Kč za 1 úkon právní služby. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyzval žalované k plnění před podáním žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, podal žalobu a učinil písemná podání ve věci samé ve dnech 15. 3. 2020 na č. l. 10, 19. 9. 2020 na č. l. 52, 30. 8. 2021 na č. l. 121, dne 4. 10. 2021 na č. l. 142 a dne 2. 3. 2022 na č. l. 172, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupil ji při jednáních ve dnech 26. 4. 2021 a 21. 6. 2021, které (v obou dnech) přesáhlo 8 hodin, dne 13. 12. 2021, které přesáhlo 2 hodiny a dne 7. 2. 2022, které rovněž přesáhlo 2 hodiny, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Spolu se jedná o 17 úkonů právní služby, za něž mu náleží odměna celkem 205 020 Kč spolu s náhradou hotových výdajů k 17 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 5 100 Kč (17 x 300 Kč). Náhrada nákladů právního zastoupení tak spolu činí 210 120 Kč (205 020 Kč + 5 100 Kč).

48. Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 40 započatých půlhodin strávených na cestě ze sídla jeho AK v [obec] do [obec] na 4 jednání tam i zpět po 5 hodin. Náhrada za promeškaný čas proto činí 4 000 Kč.

49. Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje jejího právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 a 4 AT osobním automobilem Volvo XC90, [registrační značka] s průměrnou spotřebou motorové nafty dle technického průkazu 6 l /100 km za 3 cesty uskutečněné v roce 2021 po 272 km (tam i zpět) při základní náhradě za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč/km a vyhláškové ceně pohonných hmot 27,20 Kč, 272 km x 4,40 Kč/km = 1 196,80 Kč a 272 km x 6 l /100 km x 27,20 Kč = 443,90 Kč, spolu za jednu cestu 1 640,70 Kč, za 3 cesty 4 922,10 Kč a dále za jednu cestu k jednání v roce 2022 podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč a průměrné ceně motorové nafty 36,10 Kč za cestu k jednání 7. 2. 2022 činí náhrada jízdného 272 km x 4,70 Kč/km = 1 278,40 Kč + 272 km x 6 l /100 km x 36,10 Kč = 589,10 Kč, tj. 1 867,50 Kč.

50. Celková výše nákladů řízení proto činí 258 498,60 Kč (37 589 Kč + 205 020 Kč + 5 100 Kč + 4000 Kč + 4 922,10 Kč + 1 867,50 Kč). Výše náhrady nákladů řízení tak celkem činí 186 532,59 Kč (258 489,60 Kč x 0, 7216).

51. Jelikož se při určování výše náhrady nákladů řízení postupuje podle AT pouze přiměřeně, neboť výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ust. § 147 o. s. ř. nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Takový zvláštní právní předpis v současnosti neexistuje, neboť vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dnem 7. 5. 2013 zrušena a Ministerstvo spravedlnosti od 7. 5. 2013 do dneška nesplnilo svou povinnost stanovenou v § 374a písm. c) o. s. ř. Zároveň po novelizaci advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 120/2014 Sb. (vložení nového § 14b AT) jsou dobré důvody myslet si, že ke splnění této povinnosti ani nedojde. Jelikož se AT pro určení výše nákladů právního zastoupení používá pouze přiměřeně, lze přiznat odměnu právního zástupce pouze za úkony učiněné v bezprostřední souvislosti s řízením, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení za porady se žalobkyní, vyjma převzetí a přípravy zastoupení. Oproti vyúčtování náhrady nákladů řízení považoval předžalobní výzvy žalovaným za jeden úkon, neboť se jedná o dopisy totožného obsahu, kdy jejich rozčlenění do tří úkonů v poměrech souzené věci vyúčtování dodatečných 24 120 Kč působí dojmem zneužití práva a představuje - podobně jako porady - nepřiměřené zvýšení náhrady nákladů řízení.

52. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalobkyně je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).