34 C 69/2021-125

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 285 337,44 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 285 337,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 137 Kč od 24. 3. 2020 do 30. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 247 637 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 56 929,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 285 337,44 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 3. 2018 uzavřela se žalovanou v právním postavení podnikatelky smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytla žalované dne 27. 3. 2018 zápůjčku ve výši 105 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit a zaplatit úroky v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 897 Kč splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje květnem 2018. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, mezi 4. 5. 2018 a 3. 1. 2020 zaplatila v 17 splátkách částku 97 940 Kč a po zesplatnění zápůjčky uhradila dne 30. 4. 2020 částku 2 500 Kč. V důsledku jejího prodlení došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky v souladu s bodem 8.3 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením 21. splátky zápůjčky splatné 1. 1. 2020 o více jak 60 dnů, došlo ke 2. 3. 2020 k zesplatnění celé zápůjčky. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 5 287 Kč dle bodu 8.1 písm. a) a b) smlouvy, v němž byla ujednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 391,76 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za splátky č. 14, 15, 16, 18, 20, 21 a 22, tj. 7 x 391,76 Kč, a dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 636,61 Kč za každou splátku u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 14, 16, 20 a 21, tj. 4 x 636,61 Kč Tyto smluvní pokuty se stávají splatnými ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. V souladu s ujednáním bodu 8.4 smlouvy se ke dni zesplatnění zápůjčky celá dosud nezaplacená jistina zápůjčky a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí zápůjčky staly součástí tzv. nové jistiny zápůjčky, která dosáhla částky 195 880 Kč a žalovaná byla povinna ji zaplatit nejpozději v den následující po zesplatnění zápůjčky, tedy do 3. 3. 2020. Dále byla sjednána povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny zápůjčky do jejího úplného zaplacení. V čl. 8 smlouvy bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení delším 10 dnů se zaplacením nové jistiny zápůjčky, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky, v daném případě 48 970 Kč a dále v čl. 8 smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že žalovaná nezaplatí novou jistinu zápůjčky do její splatnosti 3. 3. 2020, vznikne žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou až do úplného zaplacení. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení nové jistiny zápůjčky ve výši 193 380 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 287 Kč dle bodu 8.1 písm. a) a b) smlouvy, smluvní pokutu ve výši 48 970 Kč dle čl. 8 smlouvy, smluvní pokutu dle bodu 8.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky, tj. z částky 195 880 Kč od 4. 3. 2020 do 30. 4. 2020 a z částky 193 380 Kč od 1. 5. 2020 do 7. 9. 2020, po kapitalizaci spolu 36 500,44 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru od 24. 3. 2020 do 30. 4. 2020 z částky 250 137 Kč a po zohlednění platby dne 30. 4. 2020 od 1. 5. 2020 do zaplacení s částky 247 637 Kč.

2. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 3. 2018 jí byla poskytnuta částka ve výši 105 000 Kč a že se ji zavázala vrátit v 60 měsíčních splátkách po 4 897 Kč k 1. dni kalendářního měsíce počínaje květnem 2018 s úrokem ve výši 51,46 % ročně. Tvrdila, že žalobkyni uhradila téměř celou jistinu ve výši 88 146 Kč (tedy méně, než tvrdila žalobkyně). Svou obranu proti žalobě postavila na tvrzení, že žalobkyně zneužila její tísně tím, že v dané smlouvě sjednala se žalovanou úrok ve výši 51,46 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, což vygradovalo do situace, kdy žalobkyně po ní vymáhá částku ve výši cca 284 137,44 Kč s příslušenstvím. Výše sjednaného úroku je však v rozporu s dobrými mravy, neboť dle časové řady [příjmení] sestavené ČNB, tabulky č. B1.2, ukazatele 16 k březnu 2018 až květnu 2018 činila průměrná úroková míra pro úvěry se splatností 1 až 5 let poskytovaných živnostníkům bankovními institucemi částku cca 4,5 % ročně. Sjednaný smluvní úrok tak více než desetinásobně převyšuje roční úrok požadovanými bankovními institucemi při poskytování úvěrů živnostníkům. Za nepřiměřené a odporující dobrým mravům považuje též ujednání účastníků o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně, smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky a pokuty ve výši 8 % a 13 % z dlužných splátek, kdy tyto smluvní pokuty mají přemrštěnou pobídkovou výši. Žalovaná je slabší smluvní stranou, uzavřela formulářovou smlouvu a při jejím uzavření jednala jako spotřebitelka a nikoli jako podnikatelka. Zápůjčkou refinancovala svůj dřívější úvěr ze dne 28. 7. 2017 ve výši 50 000 Kč, kdy již tento první úvěr sloužil žalované k osobní potřebě pro řešení finanční situace a zbytek úvěru, který jí byl vyplacen, sloužil rovněž k osobní potřebě žalované pro řešení finanční situace, konkrétně byl daný úvěr využit za účelem osobní potřeby, resp. na drobné výdaje, jakými jsou platby v obchodech jako [jméno], [anonymizováno 5 slov], [webová adresa], [anonymizována dvě slova] maso a uzeniny, [anonymizováno] market, [anonymizováno] obuv, [anonymizováno] [jméno] lékárna, [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], apod.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne 23. 3. 2018 uzavřeli smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] v ní projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč a na straně žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 188 820 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4 897 Kč počínaje květnem 2018. Bylo sjednáno, že po uzavření této smlouvy provede žalobkyně posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku a je oprávněna požadovat po žalované za tím účelem předložení různých dokladů. V případě kladného posouzení vyplatí zápůjčku na účet žalované a zašle jí písemné oznámení o schválení zápůjčky. V záporném případě jí odešle oznámení o neschválení zápůjčky a v tom případě práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce zanikají. Strany si též domluvily, že v případě, že žalovaná splatí všechny splátky poskytnuté zápůjčky, bude jí za podmínky schválení ze strany žalobkyně poskytnuta další zápůjčka za stejných podmínek, jako ta předchozí. Tato další zápůjčka bude vyplacena k žádosti žalované, není na ní právní nárok, její vyplacení závisí na vůli žalobkyně. Z poskytnuté (první) zápůjčky měl být refinancován dluh žalované z úvěru [číslo]. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že zápůjčka je poskytovaná pro podnikatelské účely žalované, jako účel je uvedeno„ ostatní provozní zápůjčky“. Pro případ, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou dvou splátek nebo v prodlení s úhradou jedné splátky či její části déle než 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění zápůjčky i s příslušenstvím, přičemž všechny nezaplacené původní splátky zápůjčky zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok, se stanou součástí nové jistiny zápůjčky, kterou bude žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky. Pro případ prodlení žalované delším 15 dnů po termínu splatnosti té které splátky byla domluvena smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky a pro případ prodlení žalované delší 30 dnů mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Tyto smluvní pokuty se měly stát splatnými do 10 dnů od vzniku nároku na jejich zaplacení. Pro případ, že po zesplatnění zápůjčky žalovaná nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky do 10 dnů, kdy dojde k zesplatnění zápůjčky, si strany ujednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky, která se stane splatnou v den následující po dni po vzniku nároku na zaplacení této smluvní pokuty. Dále bylo sjednáno, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyní smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou až do jejího úplného zaplacení. Dne 27. 3. 2018 vyplatila žalobkyně žalované částku 14 339 Kč, částkou 90 661 Kč refinancovala revolvingový úvěr [číslo] dne 28. 3. 2018 oznámila schválení zápůjčky žalované a spolu s oznámením jí zaslala splátkový kalendář. Dne 2. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek ve výši 9 794 Kč a vyúčtovala jí smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužné splátky [číslo] v celkové výši 1 028 Kč. Dne 17. 12. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek [číslo] v celkové výši 2 203 Kč a dne 12. 3. 2020 za prodlení se splátkami [číslo] v celkové výši 2 056 Kč. Dne 2. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celé doposud nesplacené zápůjčky, jejího příslušenství a smluvních pokut ve výši 195 880 Kč na jistině zápůjčky a 5 287 Kč na smluvních pokutách. Žalovaná mezi 4. 5. 2018 do 3. 1. 2020 zaplatila 20 splátek zápůjčky po 4 897 Kč a dne 30. 4. 2020 částku 2 500 Kč. Dne 19. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

4. Uzavření smlouvy o zápůjčce je prokázáno smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na č. l. 4, podstatné náležitosti jsou sjednány v oddílu I písm. A), kde je sjednána výše zápůjčky, písm. B), kde je sjednána výše úroku, písm. D), kde je sjednána výše měsíčních splátek a písm. E), kde je uveden počet splátek, ve spojení s oddílem II bod 1.1, v němž je sjednána povinnost žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky v dané výši a povinnost žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V bodě 1.2 je výplata zápůjčky vázána na posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy v tomto směru nejsou sjednány žádné bližší podmínky pro vyplacení zápůjčky, které by podmiňovaly nárok na její vyplacení, a tedy výplata zápůjčky je ponechána na úvaze žalobkyně, a je zde uveden následný postup žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. V oddílu II bod 3.1 a násl. je domluveno poskytování„ revolvingu“. Ten měl spočívat v tom, že po splacení všech poskytnutých splátek po žádosti žalované a v závislosti na schválení žalobkyní bude žalované poskytnuta další zápůjčka ve výši 105 000 Kč za totožných smluvních podmínek jako zápůjčka první. I zde poskytnutí další zápůjčky je ponecháno na vůli žalobkyně; ve smlouvě je výslovně uvedeno, že na poskytnutí revolvingu není právní nárok, žalobkyně musí s jeho poskytnutím projevit souhlas, postačí však projev v podobě vyplacení zápůjčky. Skutečnost, že z první zápůjčky měl být refinancován úvěr [číslo] je prokázán z oddílu I písm. N) smlouvy ve spojení s dokladem o vyplacení zápůjčky na č. l. 12, v němž je celková jistina zápůjčky rozdělena na 14 339 Kč a 90 661 Kč ve vazbě na výpis z platebních transakcí na č. l. 97, z něhož vyplývá, že žalobkyně dne 28. 3. 2018 poskytla žalované částku 14 339 Kč. Pokud jde o odkazy smlouvy na podnikatelskou činnost žalované, je třeba odkázat na oddíl I písm. O), oddíl II bod 1.

8. Smluvní pokuty jsou sjednány v oddílu II bod 8, konkrétně v bodě 8.1 je ujednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % a 13 % z výše dlužné částky za prodlení se zaplacením splátky po dobu 15 a 30 dnů. V bodě 8.2 je sjednána splatnost těchto pokut do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k jejich zaplacení. V bodě 8.3 smlouvy je ujednáno, že bude-li žalovaná v prodlení se dvěma splátkami zápůjčky nebo se ocitne v prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší 60 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění zápůjčky, a to jak jistiny, tak běžného úroku zahrnutého do ještě nezaplacených splátek. Z bodu 8.4 je prokázáno, že veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky a úroky se stanou součástí nové jistiny zápůjčky, kterou je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění. V bodě 8.5 smlouvy je sjednáno, že v případě, že žalovaná nezaplatí částku odpovídající nové jistiny zápůjčky ani do 10 dnů od zesplatnění zápůjčky bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z výše nové jistiny zápůjčky. V bodě 8.6 smlouvy si strany ujednaly splatnost této smluvní pokuty na den následující po vzniku povinnosti žalované tuto smluvní pokutu zaplatit a konečně v bodě 8.7 se strany dohodly na tom, že v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením nové jistiny zápůjčky, bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou. Skutečnost, že žalobkyně dne 27. 3. 2018 poskytla žalované zápůjčku ve výši 105 000 Kč je prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky na č. l. 12, oznámení o schválení zápůjčky je prokázáno dopisem ze dne 28. 3. 2018 na č. l. 8 a splátkovým kalendářem na č. l. 8 p. v., její doručení žalované dne 29. 3. 2018 dodejkou na č. l. 14, učinění výzvy k zaplacení neuhrazených splátek ve výši 9 794 Kč dopisem ze dne 2. 7. 2019 na č. l. 13, vyfakturování smluvních pokut za prodlení se zaplacením splátky [číslo] fakturou ze dne 2. 7. 2019 na č. l. 15, za prodlení se splátkami [číslo] fakturou ze dne 17. 12. 2019 na č. l. 16 a za prodlení se splátkami [číslo] fakturou ze dne 2. 3. 2020 na č. l.

17. Že žalobkyně vyzvala po zesplatnění zápůjčky žalovanou k její okamžité úhradě je prokázáno dopisem z 2. 3. 2020 na č. l. 18, platby učiněné žalovanou jsou prokázány z karty klienta na č. l. 19 a č. l. 73, učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 19. 8. 2020 na č. l. 20 a jeho podání na poště podacím lístkem ze dne 20. 8. 2020 na č. l. 11.

5. Z dalších důkazů se podává, že žalovaná je živnostnicí s volnou živností; podniká též v „ ostatních finančních činnostech“ dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE (srov. výpis z registru ekonomických subjektů na č. l. 24, živnostenský list na č. l. 108). Z výpisů z účtu na č. l. 84 - 102 plyne, že žalovaná spotřebovala jak částku 50 000 Kč obdrženou od žalované dne 28. 7. 2017 podle smlouvy o úvěru [číslo] (č. l. 85), tak částku 14 339 Kč obdrženou 28. 3. 2018, dle smlouvy o níž jde, na svou osobní spotřebu. Z výpisů rovněž plyne to, že žalovaná pobírá provize u [právnická osoba] a. s. a [právnická osoba] s. r. o. ve výši mezi přibližně 4,5 tis. měsíčně až přibližně 20 000 Kč měsíčně. V souhrnu její příjmy činily v roce 2015 celkem 297 023 Kč a 251 061 Kč v roce 2016 (opis vybraných údajů z daňového přiznání za roky 2015 a 2016 na č. l. 109 a č. l. 10).

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 věty první o. z., neboť žalobkyně přenechala žalované peníze ve výši 105 000 Kč, aby je užila podle libosti a po čase vrátila a zaplatila úroky. Ve prospěch posouzení smlouvy uzavřené účastníky jako smlouvy o zápůjčce v konkurenci se smlouvou o úvěru mluví především to, že poskytnutí peněz není vázáno na žádost žalované. Smlouva sice počítá s vyplacením zápůjčky až po podepsání písemné smlouvy, nicméně po prověření úvěruschopnosti žalované, kdy požadavky na ni v tomto směru kladené nejsou nikde specifikovány; nejedná se o čerpání úvěru k žádosti žalované a po doložení podmínek čerpání. Pokud jde o„ revolvingy“, strany si v této části smlouvy v podstatě sjednávají rámcové obchodní podmínky pro uzavírání dalších smluv o zápůjčce. Smlouva jasně říká, že na tyto opakované zápůjčky není právní nárok, vyžaduje se, aby ohledně nich proběhla kontraktace, tj. aby žalovaná podala žádost o revolving (učinila nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce) a žalobkyně revolving odsouhlasila (akceptovala návrh žalované). Na tuto část smlouvy je proto třeba hledět jako na rámcovou smlouvu o poskytování zápůjček, k jejímuž naplnění je zapotřebí dílčích realizačních smluv o zápůjčce. Z těchto důvodů se tedy nejedná o běžný revolvingový úvěr.

7. Nelze uzavřít, že by žalovaná vystupovala ve vztahu k žalované při právním jednání, o něž jde jako spotřebitelka podle § 419 o. z. Pro posouzení, zda člověk jedná v právním styku v postavení spotřebitele je podstatné nejenom to, zda právně jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, a současně, že právně jedná s podnikatelem, nýbrž i to, jak se jeho jednání jeví navenek. Z dosavadní judikatury - vzniklé zejména z potřeby rozlišení občanských závazkových vztahů a tzv. relativních obchodů ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. - lze převzít nejen požadavek, aby závazkový vztah mezi podnikateli se týkal podnikatelské činnosti stran, ale i to, aby tato skutečnost byla zřejmá navenek s přihlédnutím ke všem okolnostem v době vzniku posuzovaného vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 30 Odo 843/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, v nichž mimochodem Nejvyšší soud na právní postavení osoby jako podnikatele usuzuje už toliko z toho, že ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo), byť § 419 o. z. na rozdíl od § 261 odst. 1 obch. zák. požadavek přihlédnutí ke všem okolnostem při vzniku závazkového vztahu výslovně nestanovuje. Je tomu tak proto, že podle § 555 odst. 1 o. z. a § 556 odst. 1 věty první o. z. se právní jednání posuzuje podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. V souzené věci je smlouva pojmenována jako podnikatelská smlouva. Žalovaná je na ní označená svým IČO a místem podnikání. Účel zápůjčky je označen za podnikatelský a řada ustanovení reguluje povinnosti žalované při podnikání (např. povinnost udržet si veřejnoprávní oprávnění provozovat svou podnikatelskou činnost, bod 10.1 písm. a) a b) a bod 12.6 smlouvy), žalovaná se žalobkyni při kontraktaci prokázala mimo jiné svým živnostenským listem a předložila jí svá daňová přiznání za roky 2015 a 2016. Z toho důvodu pro závěr, že žalovaná v právním vztahu vystupovala jako podnikatelka, svědčí vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 421 odst. 2 o. z. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1469/2012, a judikatura tam citovaná). Žalovaná tuto domněnku nevyvrátila. Z provedených důkazů je sice patrné, že žalovaná jak zápůjčku o kterou jde, tak refinancovanou zápůjčku, použila pro svou osobní spotřebu, tedy jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, navenek se však její jednání jevilo přesně opačně, totiž že jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Je třeba si uvědomit, že žalobkyně nemá kontrolu nad tím, jak žalovaná po uzavření smlouvy naloží se zapůjčenými peněžními prostředky. Na právní postavení žalované při právním jednání nelze usoudit z okolností, jež nastaly po perfekci právního jednání, o něž jde.

8. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu v právním postavení podnikatelky, ve smyslu § 1797 o. z. jí nepatří ochrana podle § 1796 o. z., a proto tvrzení o zneužití její tísně nejsou právně významná. Rovněž věc nelze posoudit podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Pokud jde o výši úroku, soud ji posuzoval mimo jiné z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 188 820 Kč za zapůjčení peněžních prostředků ve výši 105 000 Kč na dobu 5 let (tj. při anuitním splácení ve výši 51,56 % ročně) je úrokem vysokým, z hlediska dobrých mravů se nachází na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Je pravdou, že dle ustálené judikatury se za rozpornou s dobrými mravy zpravidla považuje výše úroků, která podstatně (zpravidla trojnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo zápůjček (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014), nicméně v souzené věci nelze srovnávat s časovou řadou ARAD pro průměrnou úrokovou míru úvěrů poskytovaných živnostníkům se splatností 1 rok až 5 let, neboť nejvyšší úrokové sazby banky uplatňují při poskytování úvěrů z kreditních karet. I pokud soud rozliší zápůjčky či úvěry podle druhu a účelu, je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná zápůjčkou financovala běžné životní potřeby, nákupy potravin, benzínu, apod., které - když už jsou financovány úvěry - jedná se právě o úvěry z kreditních karet. Tyto však bývají běžně úročeny sazbami ve výši cca 20 - 25 % ročně, což by judikaturní trojnásobek kladlo na hranici cca 60 - 75 % ročně. Přitom je třeba upozornit, že podnikatelské úvěry bývají levnější než spotřební úvěry i z toho důvodu, že úvěrovaný jejich prostřednictvím financuje realizaci svého investičního záměru či alespoň provozu svého obchodního závodu, o nichž se předpokládá, že generují či budou generovat zisk; úvěry na nákupy spotřebního zboží zisk negenerují, a to se nutně promítá do vyšší ceny spotřebních úvěrů. Žalovaná, byť popírá, že jednala v právním postavení podnikatelky, srovnává úrokovou sazbu své zápůjčky s úrokovými sazbami úvěrů poskytnutých živnostníkům. Přitom pokud by žalobkyni přiznala svůj záměr nakoupit běžné zboží, je zřejmé, že by s ní žalobkyně smlouvu o„ podnikatelské revolvingové zápůjčce“ neuzavřela, nýbrž smlouvu o spotřebitelském úvěru. K těm je třeba pro úplnost doplnit, že ty jsou u žalobkyně běžně úročeny sazbami od 90 % - 140 % ročně a zdejší soud je posuzuje jako neplatné. Z hledisek § 13 o. z. je však zjevné, že tyto případy se s posuzovaným případem v podstatných znacích neshodují. Sjednaný úrok tedy soud považuje za vysoký, ale nikoli dosahující intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy.

10. Ujednání o smluvních pokutách soud posoudil podle § 2048 věty první o. z., neboť se strany pro případ porušení smluvené povinnosti - v souzené věci: jednak prodlení žalované se zaplacením jednotlivých splátek delším 15 či 30 dnů, jednak prodlení žalované se zaplacením nové jistiny zápůjčky v termínu splatnosti či do 10 dnů po něm - dohodly na smluvní pokutě a stanovily způsob určení její výše - 8 % a 13 % z dlužné splátky, 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky a 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení delším 15 dnů se zaplacením splátek č. 14, 15, 16, 18, 20, 21 a 22, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z dlužné splátky, tj. 391,76 Kč za každou splátku, celkem 7 x 391,76 Kč (8 % ze 4 897 Kč). Jelikož se žalobkyně ocitla v prodlení se zaplacením splátek č. 14, 16, 20 a 21 delším 30 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z dlužné splátky, tj. 632,61 Kč za každou splátku (13 % ze 4 897 Kč), celkem 4 x 636,61 Kč.

11. Jelikož 21. splátka úvěru byla splatná 1. 1. 2020 a žalovaná ji zaplatila částečně až dne 30. 4. 2020, tedy žalovaná se ocitla v prodlení s její úhradou více jak 60 dnů, stala se ke 2. 3. 2020 celá zápůjčka splatnou. Ujednání o nové jistině zápůjčky je podle obsahu v konečném důsledku ujednáním o úrocích z úroků, kdy možnost takového ujednání § 1806 věta první o. z. výslovně umožňuje, a proto toto ujednání nelze samo o sobě považovat za rozporné s dobrými mravy.

12. Jelikož žalovaná nezaplatila novou jistinu zápůjčky do 10 dnů ode dne jejího zesplatnění, tj. do 13. 3. 2020, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z nové dlužné jistiny zápůjčky, tj. ve výši 48 970 Kč (195 880 Kč x 0,25). Žalobkyni též vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky od 4. 3. 2020 do 30. 4. 2020 z částky 195 880 Kč a za období od 1. 5. 2020 do 7. 9. 2020 z částky 193 380 Kč, spolu 36 500,44 Kč.

13. Pokud jde o tvrzení žalované o nepřiměřené výši smluvní pokuty s následkem neplatnosti ujednání o ní pro nemravnost, je třeba uvést, že ujednání o smluvní pokutě není možno považovat za neplatné podle §§ 580 a 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty. V poměrech § 301 obch. zák. ve vztahu k § 39 obč. zák. byla judikatura Nejvyššího soudu při posuzování této otázky konstantní (viz zejména rozsudek velkého senátu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, č. 81/2010 Sb. NS). K použitelnosti svých dosavadních právních závěrů za účinnosti právní úpravy smluvní pokuty podle § 2048 až § 2051 o. z. ve vztahu k §§ 580 a 588 o. z. se Nejvyšší soud přihlásil ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4156/2017.

14. Jelikož žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 24. 3. 2020, je třeba uvést, že nová jistina zápůjčky měla být zaplacena 3. 3. 2020, smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 % se staly splatnými do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení, tj. všechny před 23. 3. 2020. Smluvní pokuta ve výši 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky měla být zaplacena do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení, tj. do 23. 3. 2020. Žalovaná tak do 24. 3. 2020 měla zaplatit celkem 250 137 Kč, nezaplatila-li v tento den, ocitla se podle § 1968 věty první o. z. v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaná zaplatila dne 30. 4. 2020 částku 2 500 Kč, od 1. 5. 2020 má žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení toliko z částky 247 637 Kč.

15. Jelikož se jedná o právní vztah dvou podnikatelů, při uplatnění pohledávky vzniklo žalobkyni právo na paušální náhradu nákladů spojených s jejich uplatněním podle § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 o. s. ř. nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Takový zvláštní právní předpis v současnosti neexistuje, neboť vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dnem 7. 5. 2013 zrušena a Ministerstvo spravedlnosti od 7. 5. 2013 do dneška nesplnilo svou povinnost stanovenou v § 374a písm. c) o. s. ř.; zároveň po novelizaci advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 120/2014 Sb. (vložení nového § 14b AT) jsou dobré důvody myslet si, že ke splnění této povinnosti ani nedojde. Soud za této situace určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem (a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. v posledním znění, která však sama v § 3 odst. 1 stanovuje sazbu odměny nepřiměřeně vysokou - ostatně se jedná o důvod, proč byla zrušena), ve výši odpovídající 80 % sazby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., tj. 33 208 Kč (z tarifní hodnoty 285 340 Kč, sazba 41 510 Kč x 0,8). Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální náhradě hotových výdajů k sedmi úkonům právní služby uvedených ve vyúčtování na č. l. 116 ve výši 2 100 Kč (7 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a též náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 14 207 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a režijního paušálu ve výši 7 414,68 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení tak činí 56 929,68 Kč ( ( (33 208 Kč + 2 100) x 1,21) + 14 207 Kč). V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi 21. senátu Nejvyššího soudu, který výši náhrady nákladů řízení tímto způsobem odůvodňuje konstantně, a to i v řízeních zahájených po 8. 5. 2013 (namátkově: rozsudek ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019, rozsudek ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 338/2020, rozsudek ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019, a řada dalších). Náhrada nákladů řízení plní reparační funkci. Její účelem je kompenzovat náklady vynaložené na řízení. Z důvodů rozdílných cen právních služeb, právní jistoty prohrávající strany a z dalších dobrých důvodů, přisouzená náhrada za náklady právního zastoupení, nemusí zcela přesně odpovídat skutečně vynaloženým nákladům; její výše však nesmí být ani zcela odtržená od společenských či hospodářských poměrů, ani sociálně neúnosná. Účelem náhrady není poskytnout dodatečné obohacení zvítězivší straně. Přiznaná výše odpovídá běžné ceně právních služeb ve výši 2 000 Kč bez DPH za hod., čemuž odpovídá více než 16 hod. práce advokátky na řízení, což je při 7 úkonech právní služby přes 2 hod. na jeden úkon, a tedy zcela adekvátní. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení