34 C 70/2019-172

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 3 547 945,20 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 920,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 920,04 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 491 025,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 600 000 Kč od 3. 7. 2018 do 24. 2. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 547 945,20 Kč od 25. 2. 2019 do 18. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 491 025,16 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 547 945,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 600 000 Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 947 945,20 Kč od 25. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v roce 1987 utrpěla pracovní úraz u státního podniku [anonymizováno], na jehož odškodnění se se zaměstnavatelem nedohodla, a proto podala žalobu k rozhodčí komisi. Když se poté její věcí zabýval zdejší soud, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tj. déle než 32 let. Ve věci podávala stížnosti na průtahy a byla s nimi úspěšná. Byla 2x úspěšná u Nejvyššího soudu, pak došlo k přerušení řízení na konkurz žalované. Žalobkyně činila bezpočet kroků pro urychlení řízení, psala na ministerstvo, psala i Ústavnímu soudu. Konkrétní období nečinnosti soudu spatřuje v době konkurzu, že se v této době nemůže odškodňovat. Měla zdravotní problémy, dostala cukrovku od nervů, měla i předrakovinový stav, dostala částečný invalidní důchod, ale ne pro úraz, ale pro nervy. V minulosti ji odškodňoval Evropský soud pro lidská práva, poté ji ještě jednou odškodňoval Obvodní soud pro Prahu 2. Odškodnění žádá pouze do 15. 6. 2018, další odškodnění už nechce.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Měla za to, že žaloba je podána předčasně, neboť nárok nebyl řádně uplatněn u správního orgánu. Neurčitost návrhu žalovaná neodstranila ani na výzvu správního orgánu, čímž žalované znemožnila věcně se zabývat žádostí o poskytnutí zadostiučinění. Žalovaná nedohledala žádný spor týkající se nepřiměřené délky řízení, jehož účastníkem by byla žalobkyně a který by byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 2. Pro posouzení, zda řízení, které bylo přerušeno, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Za předpokladu, že v jiném řízení nebylo posuzováno, zda délka předmětného konkurzního řízení byla nepřiměřená, vychází žalovaná z toho, že konkurz úpadce [právnická osoba] byl právně složitý, konkurzní podstata byla značně rozsáhlá a náročná na zpeněžení, probíhaly incidenční spory a kromě oddělených věřitelů bylo k rozvrhu přihlášeno celkem 1 991 věřitelů. S ohledem na tyto okolnosti délka konkurzního řízení nepřiměřená nebyla. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] nebylo až do prohlášení konkurzu stiženo průtahy. Jednalo se o věc složitou, byly prováděny výslechy svědků a zadány znalecké posudky z oboru pracovních úrazů a nemocí z povolání a z oboru traumatologie. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Ve věci 2x rozhodoval soud prvního stupně, 3x soud odvolací a 2x soud dovolací. Řízení bylo zatíženo neurčitými návrhy žalobkyně, které musely být na výzvu soudu doplňovány, či opakovanými změnami ustanoveného právního zástupce žalobkyně. V průběhu řízení taktéž došlo ke změně žalobního návrhu, přičemž tyto okolnosti se podílely na prodloužení řízení a nelze je klást k tíži státu. Usnesení o zrušení konkurzu na majetek [právnická osoba] nabylo právní moci 27. 5. 2016 a odvolací soud v řízení po odpadnutí překážky pokračoval. První jednání po přerušení řízení proběhlo dne 8. 9. 2016, po výmazu [právnická osoba] z obchodního rejstříku ke dni 31. 7. 2018 rozhodl odvolací soud o pokračování v řízení s ČR - Ministerstvem práce a sociálních věcí a dne 21. 2. 2019 ve věci rozhodl. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 4. 2019 a žalobkyně s dovoláním neuspěla. Ani toto řízení nebylo stiženo průtahy přičitatelnými státu a k celkové délce řízení přispěla i žalobkyně. Žalobkyně požaduje náhradu ve zcela nepřiměřené výši. Ve stanovisku Nejvyššího soudu, zn. Cpjn 206/2010 určil Nejvyšší soud výši přiměřeného zadostiučinění na 15 000 Kč - 20 000 Kč za jeden rok řízení. Skutková i právní složitost věci byla značná a význam řízení pro žalobkyni nižší nejméně v majetkové rovině, neboť žalovaná a od roku 2002 správce konkurzní podstaty průběžně vypláceli žalobkyni částky specifikované v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2019. Řízení tak nemělo závažný dopad do majetkových poměrů žalobkyně. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud vycházeje ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] vzal za prokázané, že žalobkyně dne 9. 3. 1988 podala návrh na zahájení rozhodčího řízení před rozhodčí komisí při podnikovém výboru ROH koncernového podniku [anonymizováno] (viz č. l. 2), v němž žádala, aby její pracovní úraz ze dne 16. 3. 1987 byl„ namísto 80% odškodněn ze 100%“ a dále zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 1 000 Kčs měsíčně od března 1988. V návrhu se žalobkyně zmiňuje též o pracovním úrazu z 10. 10. 1987. Po námitkách účastníků proti rozhodnutí rozhodčí komise ze dne 26. 9. 1988 byla věc 1. 11. 1988 postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město. Tento soud rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 9. 1. 1991, č. j. [číslo jednací]. V něm soud rozhodoval též o náhradě za bolest u obou pracovních úrazů a o náhradě za ztížení společenského uplatnění u pracovního úrazu ze dne 16. 3. 1987. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 1991, č. j. [číslo jednací], byl prvostupňový rozsudek ve věci samé potvrzen jen částečně, pokud šlo o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně i po jejím skončení až do 30. 9. 1990, jakož i co do náhrady za ztížení společenského uplatnění, avšak odvolání žalobkyně (žalovaná vzala své odvolání zpět a odvolací soud zpětvzetí žaloby připustil a odvolací řízení částečně zastavil) shledal důvodným ve výrocích o povinnosti žalované platit žalobkyni rentu od 1. 10. 1990, a proto tento výrok spolu se závislými výroky zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobkyní dosahovaný výdělek byl pouze převzat z tvrzení žalobkyně, ale nebyl nijak doložen, přičemž za období od 1. 8. 1991, kdy žalobkyně znovu nastoupila k výkonu práce u odpůrčí organizace jako manipulační dělnice, není její průměrný výdělek znám. O tomto nároku rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 6. 1993, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 23. 6. 1993, č. j. [číslo jednací] O odvoláních obou účastníků proti tomuto rozsudku rozhodoval Krajský soud v Plzni celkem třikrát. Jeho rozsudky ze dne 6. 10. 1994, č. j. [číslo jednací], a ze dne 22. 12. 1997, č. j. [číslo jednací] byly k dovoláním žalobkyně Nejvyšším soudem rozsudky ze dne 15. 10. 1996, č. j. [číslo jednací] a ze dne 10. 10. 2000, č. j. [číslo jednací], pokaždé částečně zrušeny. Potřetí rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. [číslo jednací] - po částečném připuštění změny žaloby na jednání dne 24. 1. 2019 - rozhodl o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 10. 1990 do 29. 7. 2014 ve výši celkem 6 234 492 Kč tak, že ji zamítl (tj. nad rámec částek již přisouzených předchozími rozsudky). Poslední rozsudek krajského soudu nabyl právní moci 15. 4. 2019. Žalobkyně jej napadla dovoláním z 16. 7. 2019, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 27. 7. 2020. Ústavní stížnost žalobkyně byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. [ústavní nález] (viz usnesení na č. l. 156).

4. V době od 12. 9. 2001 do 27. 5. 2016 nekonal soud v dané věci žádné úkony, neboť na majetek tamní žalované byl usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2001, č. j. 29 K 33/2001-52, prohlášen konkurz a ustanovil správce konkurzní podstaty.

5. V konkurzním řízení se konalo první jednání Krajského soudu v Plzni a věřitelského výboru úpadkyně [právnická osoba] dne 30. 1. 2020 (viz zápis z jednání na č. l. 110) na [anonymizováno] se projednávala žádost zvláštního správce konkurzní podstaty o souhlas věřitelského výboru a soudu s prodejem 70 % podílu ve společném podniku [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a tří bytů v Clifford Estates v Číně. Další jednání věřitelského výboru se konalo 23. 4. 2002, na němž byl probírán prodej zahraničních ochranných známek a situace v dceřiných společnostech včetně akciového podílu ve [právnická osoba] v USA (viz zápis jednání na č. l. 202). Další jednání se uskutečnila ve dnech 28. 5. 2002 (jednalo se o možnosti zpeněžení konkurzní podstaty formou prodeje podniku, prodeji movitých věcí uložených v objektu cizí společnosti mimo dražbu - viz zápis z jednání na č. l. 230, 10. 7. 2002 (problematika [právnická osoba] projekt v San Franciscu, objednání právní analýzy možného odstoupení od akcionářské smlouvy - zápis na č. l. 260), 27. 8. 2002 (varianty prodeje podniku úpadce a výběr investora - viz zápis na č. l. 286), 6. 9. 2002 (taktéž varianty prodeje majetku v konkurzní podstatě - viz zápis na č. l. 294), 15. 10. 2002 (odklon od varianty prodeje podniku kvůli nepříznivé ceně, informace ohledně projektu v [příjmení] [jméno] - viz zápis na č. l. 304), 27. 11. 2002 (nabídka [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova], prodej nemovitostí - viz zápis na č. l. 308), 27. 12. 2002 (správce předkládá závazné nabídky na koupi všech aktiv konkurzní podstaty, souhlas, aby veškerá aktiva konkurzní podstaty byla prodána za kupní cenu nejméně 450 mil. Kč bez DPH [právnická osoba] a. s., tj. dceřiné [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova], za tam uvedených podmínek (mimo jiné souhlasu ÚOHS s prodejem podílu ČKA ve skupině [anonymizována dvě slova] (viz zápis na č. l. 340), 21. 2. 2003 (opět problematika prodeje akcií [právnická osoba] s návrhem na jejich vyloučení z konkurzní podstaty, který věřitelský výbor odsouhlasil, viz zápis na č. l. 349), 30. 4. 2003 (informace o uzavření rámcové smlouvy na koupi aktiv v konkurzní podstatě a zaplacení zálohy 100 mil. Kč na kupní cenu, jelikož se jedná o koupi mimo jiné asi 1 100 bytů, je třeba respektovat předkupní práva nájemníků a lhůtu k uplatnění předkupního práva, viz zápis na č. l. 377), 25. 7. 2003 (informace o jednání s náměstkem Ministra financí o možnosti čerpání prostředků ze státního rozpočtu na sanační práce (k odstranění ekologických škod na některých nemovitostech úpadkyně) a pracích na dohodě o převodu těchto finančních prostředků, viz zápis na č. l. 416), 4. 2. 2004 (otázka financování sanačních prací na prodávaných nemovitostech úpadce ze státní podpory a otázka převodu práva na tuto podporu na nabyvatele konkurzní podstaty, viz zápis na č. l. 531), 17. 10. 2006 (informace o splnění nabídkové povinnosti v souvislosti s předkupním právem všech nájemníků, viz zápis na č. l. 1044), 5. 9. 2007, na němž správce konkurzní podstaty informoval, že byl dokončen prodej aktiv v konkurzní podstatě, přičemž na účtu je více než 579 mil. Kč a lze vyplatit oddělené věřitele a podal zprávu o stavu a průběhu incidenčních sporů (viz zápis na č. l. 1163), 22. 1. 2008 (zpráva, že nelze přistoupit k vyhotovení konečné zprávy, neboť nejsou vyřešeny všechny podmíněné přihlášky, zejména ručení úpadce za daň z převodu nemovitostí, kde nabyvatelé platí podle splátkových kalendářů, ručení vůči [právnická osoba] týkající se financování elektrárny v Jugoslávii, ručení týkající se obchodu s komponenty trolejbusů do [příjmení] [jméno], kde jsou podmíněnými věřiteli Škoda Ostrov a. s., [ulice] exportní banka a [právnická osoba] pojišťovna, výše plnění podmíněným věřitelům závisí na výsledku sporu vedeného v USA, viz zápis na č. l. 1216), 14. 6. 2010 (byla předložena zpráva o stavu konkurzu, přičemž vzhledem k neukončené arbitráži ve [obec], z níž hrozí žaloba na náhradu škody ve výši cca 460 mil. nelze vydat částečné rozvrhové usnesení, viz zápis na č. l. 1461) a 24. 8. 2011 (rozhodčí soud ve [obec] rozhodl ve prospěch žalobce s tím, že [právnická osoba] má platit 25 mil. USD a náhradu nákladů řízení, správce konkurzní podstaty upozornil AIG, že pohledávka nebyla přihlášena do konkurzu a nelze ji ani požadovat za pohledávku za podstatou, konečná zpráva má být předložena do září 2011, viz zápis na č. l. 1538).

6. Zpeněžování majetkové podstaty probíhalo takto: usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2002 na č. l. 249, ze dne 7. 8. 2002 na č. l. 278, ze dne 1. 8. 2003 na č. l. 426 udělil Krajský soud v Plzni souhlas k prodeji souborů uvedených nemovitostí mimo dražbu; ve všech případech se jednalo o prodej souborů nemovitostí tvořících postupně 17 funkčních celků, 13 funkčních celků a 10 bytů, 7 funkčních celků, mezi něž patřilo letiště, několik továren, rekreační objekty apod. Usnesením krajského soudu ze dne 9. 2. 2004 na č. l. 541 schválil soud přímý prodej průmyslových objektů v [část obce] a [obec], tvořených řádově desítkami nemovitostí, podobně usnesením ze dne 27. 12. 2002 na č. l. 594 souhlasil konkurzní soud s prodejem stovek nemovitostí společnosti [právnická osoba], podobně ohledně desítek nemovitostí usnesením ze dne 16. 3. 2004 na č. l. 607 i v usneseních ze dne 22. 4. 2004 na č. l. 653, 26. 4. 2004 na č. l. 683, 29. 4. 2004 na č. l. 698, 13. 5. 2004 na č. l. 709 a 17. 6. 2004 na č. l. 730 souhlasil Krajský soud v Plzni s prodejem v usneseních označených nemovitostí. Jedná se opět o stovky nemovitostí tvořící mimo jiné důlní prostory v [obec] a okolí, průmyslové objekty v Dýšině, v Kyšicích, v Líních, skládky ve Vejprnicích, rekreační objekty v k. ú. Špičák, Kvilda, na Hojsově Stráži, další objekty v Neuměři, Krchlebech u Staňkova, Lišicích, Bezděkove pod Třemšínem, Boněticích, Butově, Mariánských Lázních, Dolním Žďáru u Ostrova, Horním Žďáru u Ostrova, Ostrově nad Ohří, Vykmanovu u Ostrova. Usnesením ze dne 13. 9. 2005 na č. l. 880 soud povolil prodej mimo dražbu veškerých bytových jednotek s příslušenstvím jejich stávajícím nájemcům (tj. asi cca 1 100 bytů) a další nemovitosti byly prodány mimo dražbu se souhlasem vysloveném v usnesení ze dne 28. 12. 2005 na č. l. 926 a ze dne 5. 12. 2006 na č. l. 1056 opraveném usnesením na č. l. 1095. Usnesením ze dne 24. 2. 2004 na č. l. 555 souhlasil Krajský soud s prodejem akcií ve vlastnictví úpadce společnosti [právnická osoba] Naproti tomu usnesením ze dne 10. 3. 2003 na č. l. 354 schválil vyloučení akcií [právnická osoba] [anonymizováno] (tzv. ETI) představující 65 % podíl v této společnosti z konkurzní podstaty pro jejich neprodejnost. Ve zprávě ze dne 11. 1. 2007 na č. l. 1096 správce konkurzní podstaty sděluje, že bytový fond úpadce byl v souladu se závěry jednání věřitelského výboru ze dne 17. 10. 2006 zpeněžen formou prodeje podniku a v současné době probíhá řízení o návrzích na vklad vlastnického práva k bytům. Celková kupní cena ve výši 450 mil. Kč bez DPH byla zaplacena, finanční prostředky pro realizaci prodejů přesahují 567 mil. Kč.

7. Přezkumná jednání se konala ve dnech 30. 1. 2002 (viz č. l. 110) a 10. a 11. 11. 2003 (viz č. l. 446 a č. l. 483), zvláštní přezkumné jednání se konalo dne 23. 8. 2005 (viz č. l. 834) a třetí přezkumné jednání se konalo téhož dne (viz č. l. 861 a č. l. 862).

8. V řízení se vedlo nejméně 24 incidenčních sporů, které skončily takto: věc vedená pod sp. zn. 55 Cm 1/2002 rozsudkem ze dne 14. 4. 2003 na č. l. 440 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2003 na č. l. 438, sp. zn. 55 Cm 19/2002 rozsudkem ze dne 3. 3. 2003 na č. l. 363, sp. zn. 55 Cm 22/2002 rozsudkem ze dne 24. 3. 2003 na č. l. 413, sp. zn. 55 Cm 23/2002 rozsudkem ze dne 24. 3. 2003 na č. l. 398, rozsudkem ze stejného dne bylo rozhodnuto též v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Cm 24/2002 na č. l. 380, sp. zn. 55 Cm 27/2002 rozsudkem ze dne 13. 10. 2004 na č. l. 881, sp. zn. 55 Cm 29/2002 usnesením ze dne 29. 4. 2003 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 55 Cm 6/2003 rozsudkem ze dne 18. 5. 2005 na č. l. 843, sp. zn. 55 Cm 27/2003 usnesením ze dne 27. 10. 2003 na č. l. 494, sp. zn. 55 Cm 29/2003 usnesením ze dne 8. 1. 2004 na č. l. 560, sp. zn. 55 Cm 30/2003 usnesením ze dne 4. 5. 2004 na č. l. 739, sp. zn. 55 Cm 32/2003 rozsudkem ze dne 20. 4. 2005 na č. l. 905 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze na č. l. 908, sp. zn. 55 Cm 34/2003 usnesením ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 55 Cm 35/2003 usnesením ze dne 9. 9. 2004 na č. l. 757, sp. zn. 55 Cm 37/2003 usnesením ze dne 20. 2. 2004 na č. l. 632, sp. zn. 55 Cm 38/2003 rozsudkem ze dne 13. 8. 2003 na č. l. 819 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005 na č. l. 822, sp. zn. 55 Cm 41/2003 rozsudkem ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 55 Cm 42/2003 rozsudkem ze dne 27. 4. 2005 na č. l. 923 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005 na č. l. 919, sp. zn. 55 Cm 43/2003 usnesením ze dne 25. 2. 2004 na č. l. 633 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2004 na č. l. 812, sp. zn. 55 Cm 45/2003 usnesením ze dne 16. 11. 2005 na č. l. 917, sp. zn. 55 Cm 47/2003, který se týká žalobkyně, v němž Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2005 na č. l. 840a určil, že pohledávka žalobkyně za úpadcem přihlášená do konkurzu je po právu co do 1 040 159,40 Kč jako pohledávka druhé třídy a pokud jde o částku 2 536 519 Kč jako pohledávku první třídy; žalobu na určení pravosti pohledávky zamítl, sp. zn. 55 Cm 1/2004 rozsudkem ze dne 16. 11. 2005 na č. l. 936, sp. zn. 55 Cm 11/2004 rozsudkem ze dne 23. 3. 2005 na č. l. 1184 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005 na č. l. 1187 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007 na č. l. 1192, sp. zn. 55 Cm 12/2004 rozsudkem ze dne 29. 12. 2004 na č. l. 887 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2005 na č. l. 889.

9. Poukázat lze též na žaloby správce konkurzní podstaty, případně spory, do nichž vstoupil namísto úpadce, s První brněnskou strojírnou [právnická osoba] vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] 35/ [spisová značka], které byly skončeny nejpozději usnesením z 15. 7. 2003 (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2003 na č. l. 482 (týkající se první jmenované věci), usnesení ze dne 13. 6. 2008 na č. l. 16, rozsudek z 29. 9. 1999 na č. l. 619 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2002 na č. l. 614, jakož i usnesení z 18. 3. 2003 na č. l. 622 (týkající se druhé jmenované věci) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2003 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2003 (týkající se třetí jmenované věci)).

10. Dopisem na č. l. 979 informoval správce konkurzní podstaty konkurzní soud, že v současné době rozesílá výzvy nájemníkům k uplatnění předkupního práva k bytům. Dopisem ze dne 3. 7. 2006 na č. l. 1015 informoval, že se dokončuje prodej bytů z konkurzní podstaty úpadce a že nejsou pravomocně skončeny všechny soudní spory vyvolané konkurzem, a proto požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dopisem ze dne 28. 7. 2006 na č. l. 1025 informoval správce konkurzní podstaty konkurzní soud, že se společností [právnická osoba] bylo domluveno s ohledem na uplatnění předkupních práv k nájemním bytům, že tyto bytové jednotky budou z konkurzní podstaty vloženy do nové [právnická osoba] [anonymizováno] a. s. jako nepeněžitý vklad a akcie budou prodány společnosti [právnická osoba] za 40 mil. Kč, aby tím bylo zajištěno inkaso kupní ceny a nabídku a povinnost přesunuta na nově založenou akciovou společnost. Realizace tohoto záměru se nepodařila, neboť správce konkurzní podstaty nemůže realizovat nepeněžitý vklad, pouze statutární orgán, z toho důvodu nájemníky s příslušnými výzvami obesílal sám správce konkurzní podstaty. K danému dni už obeslal všechny nájemníky, učinil celkem 1 321 takových výzev. Ze zprávy SKP ze dne 11. 1. 2007 na č. l. 1096 se podává, že bytový fond úpadce bude prodán nově zřízené [právnická osoba] byty a. s. (dceřiné [právnická osoba] - [anonymizováno] AG.) za kupní cenu přes 40 mil. Kč, čímž dojde k prodeji všech aktiv konkurzní podstaty.

11. Ve zprávě ze dne 29. 11. 2007 na č. l. 1200 sděluje správce konkurzní podstaty, že žalobkyni doplatil po pravomocném skončení jejího incidenčního sporu rozdíl mezi doposud vypláceným nárokem a přisouzeným nárokem za období po prohlášení konkurzu do dnešní doby (za základ předtím bral 4 490 Kč hrubého, poté 7 053 Kč hrubého, což po valorizaci činí 21 474 Kč hrubého). Dopisem ze dne 20. 12. 2007 na č. l. 1208 informuje SKP konkurzní soud o tom, že již zpeněžil veškerý majetek konkurzní podstaty, ale ještě není ukončen poslední incidenční spor a zároveň zbývá objasnit velké množství podmíněně přihlášených pohledávek, proto žádá o prodloužení lhůty k podání závěrečné zprávy do konce roku 2008.

12. Z dopisu ze dne 28. 1. 2008 na č. l. 1225 plyne, že nebyly ještě vyčísleny podmíněné přihlášky pohledávek, 3,747 mld. Kč z titulu ručení úpadce a další společnosti při nezaplacení úvěrů elektrárenskou společností v Srbsku poskytnutého na výstavbu elektrárny Kolubara, když splatnost úvěru ještě nenastala, [právnická osoba] ve výši 3,466 mld. Kč představující ručení vůči pojišťovně [anonymizováno], které souvisí s dodávkami trolejbusů do San Francisca. Podle smlouvy může tato pojišťovna vyzvat úpadce nebo [právnická osoba] ke složení finančních prostředků ve výši plnění podle smlouvy na dodávku trolejbusů. K poskytnutí těchto prostředků jsou tyto společnosti zavázány společně a nerozdílně s [anonymizována dvě slova] bankou podle záruční listiny ve prospěch [anonymizováno] s tím, že pokud [právnická osoba] bude plnit [anonymizováno], vznikne jí pohledávka vůči úpadci. Dalším věřitelem s podmíněnou přihláškou je pojišťovna [právnická osoba] ve výši 596 mil. Kč z titulu pojištění záručních listin [právnická osoba] ve prospěch [anonymizováno]. Dále je v konkurzu uplatněno velké množství podmíněných přihlášek pohledávek z titulu ručení za zaplacení daně z převodu nemovitostí. Dopisem ze dne 31. 3. 2008 na č. l. 1239 informuje SKP o stanovisku zmíněných věřitelů k jejich podmíněně přihlášeným pohledávkám, definitivní stanovisko ještě neměl. Částečným zpětvzetím podmíněně přihlášené pohledávky ze dne 1. 4. 2008 na č. l. 1240 vzala [anonymizováno] s. r. o. svou přihlášku částečně zpět, takže se přihlášená pohledávka snížila z 3,466 mld. Kč na 891 mil. Kč.

13. Ze zprávy ze dne 23. 6. 2009 na č. l. 1364 plyne, že správce konkurzní podstaty v březnu 2009 obdržel žalobu [anonymizována dvě slova] LTD. (pozn.: správně zřejmě [anonymizována dvě slova] (UK) LTD.) na úpadce a [právnická osoba] (původně [anonymizováno] s. r. o.) k arbitrážnímu soudu ve [obec], v níž se [právnická osoba] LTD. domáhá zaplacení částky 25 mil. USD, když podobná žaloba byla podána též proti [právnická osoba] Tito dva věřitelé mají přihlášené podmíněné přihlášky z titulu ručitelských závazků vůči [anonymizováno] a do doby rozhodnutí arbitráže není možné z jejich strany přesně vyčíslit a upřesnit přihlášku pohledávky do konkurzu.

14. Ve zprávě ze dne 11. 1. 2010 na č. l. 1393 správce konkurzní podstaty sděluje, že ještě nebylo rozhodnuto ve věci dovolání ve sporu [jméno] [příjmení] proti úpadci o zaplacení 1 040 000 Kč a že dne 16. 11. 2009 byl prohlášen konkurz na věřitele [právnická osoba] a z tohoto důvodu bude vyzván tamější insolvenční správce ke zpětvzetí podmíněně přihlášené pohledávky tohoto věřitele. [právnická osoba] vzala svoji podmíněnou přihlášku pohledávky v plném rozsahu zpět a doposud nevyjasněnými podmíněnými věřiteli zůstávají [právnická osoba] a [právnická osoba] Ve zprávě ze dne 10. 2. 2011 na č. l. 1470 sděluje, že arbitrážní tribunál dne 7. 1. 2011 žalobu [anonymizována dvě slova] LTD. projednal a po podání závěrečných návrhů do 2. 2. 2011 ve věci rozhodne. Ve věci dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci žaloby [jméno] [příjmení] doposud nebylo rozhodnuto.

15. Z konečného rozhodnutí Mezinárodního arbitrážního centra Rakouské hospodářské komory ve [obec] ze dne 10. 5. 2011 na č. l. 1506 plyne, že tento rozhodčí soud rozhodl ve prospěch [právnická osoba] (UK) LTD., [anonymizováno] UNION FIRE [anonymizována dvě slova] OF [anonymizováno], PA a [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] proti úpadci a proti [právnická osoba] tak, že prohlásil, že odpůrci porušují dohodu o protiodškodnění, prohlásil, že žalobci mají nárok na náhradu nákladů právního zastoupení z tzv. Kalifornského soudního sporu a uložil odpůrcům zaplatit 24 976 169,76 USD s úrokovým příslušenstvím a uložil odpůrcům povinnost k náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 384 060,56 USD a nákladů arbitráže ve výši 337 194,72 USD. V odůvodnění se ohledně procesních podmínek odvolal na procesní příkaz [číslo] dle něhož arbitrážní tribunál není povinen zastavit řízení pro probíhající konkurzní řízení odpůrců. Pokud jde o výmaz [právnická osoba], resp. [právnická osoba], dovozuje, že o procesních otázkách rozhoduje arbitrážní tribunál podle své úvahy, protože rakouské právo rozhodčího řízení procesní otázky neupravuje, přičemž v tomto případě se dovolává rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudu, v němž měl uvést, že zrušená společnost ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, ale dále argumentoval, že ukončení řízení bez toho, že by stěžovatel dostal šanci vyjádřit svoje přání pokračovat, by protiřečilo principu práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. Vzal v úvahu, že žalobci zde požádali o pokračování v rozhodčím řízení do konečného rozhodnutí s tím, že požadují pouze deklaratorní odškodnění za účelem případného vymáhání dluhu od třetích stran, a z těchto důvodů rozhodnutí učinil i navzdory tomu, že [právnická osoba] byly vymazány z obchodního rejstříku.

16. Ve zprávě ze dne 30. 9. 2011 na č. l. 1542 sděluje správce konkurzní podstaty, že zjistil, že žalobkyně požádala v roce 2007 o výplatu starobního důchodu, který jí byl přiznán od 1. 8. 2007, proto jí renta byla od tohoto data vyplácena bez právního důvodu. Žalobkyně bude vyzvána k vrácení neoprávněně vyplacené renty do konkurzní podstaty.

17. Dne 28. 2. 2012 částečným zpětvzetím přihlášky na č. l. 1581 vzala [právnická osoba] pohledávky vázané na podmínku částečně zpět, neboť byla ukončena účinnost některých záručních listin s tím, že ještě jedna záruční listina zůstává v účinnosti do 5. 8. 2018 s tím, že v průběhu roku 2012 lze důvodně očekávat další postupnou redukci částek, jejichž zaplacení záruka [právnická osoba] zajišťuje. Pohledávky vázané na podmínku dosahují nově výše 20 453 000 Kč. Ve stejném duchu se vyjadřuje ve zprávě ze dne 6. 3. 2012 na č. l. 1584, když současně předložil konečnou zprávu. Dopisem ze dne 14. 12. 2011 na č. l. 1602 oznámil správce konkurzní podstaty, že podal žalobu na [jméno] [příjmení] z titulu bezdůvodného obohacení - neoprávněně vyplácené renty. Přiložil k tomu žalobu na č. l. 1603. Usnesením ze dne 18. 3. 2013 na č. l. 1771 povolil insolvenční soud přímý prodej pohledávky za [jméno] [příjmení].

18. Z konečné zprávy ze dne 7. 3. 2013 na č. l. 1710 plyne, že do konkurzního řízení se přihlásilo celkem 1 968 věřitelů. Přihlášené pohledávky činily celkem 19,92 mld. Kč, byly přezkoumány na přezkumných jednáních, která se konala ve dnech 30. 1. 2002, 10. 11. 2003, 23. 8. 2005 a 13. 2. 2013. Veškeré incidenční spory již byly skončeny. Aktiva celkem činila 4 177 826 000 Kč, přičemž největší položku soupisu podstaty tvořil nemovitý majetek úpadce a tvořil ho především výrobní areál [anonymizována dvě slova], průmyslové areály v [část obce], v [obec] nad [anonymizováno] a v [obec], rozsáhlý bytový fond a další. Úpadce vlastnil obchodní podíly v 27 společnostech a dále drobné akciové podíly ve společnostech obchodovaných na veřejném trhu. Inkaso z vymáhaných pohledávek činilo 100 150 000 Kč, zbylé pohledávky byly postoupeny v rámci prodeje aktiv společnosti [právnická osoba] a dále nehmotný majetek tvořený především ochrannými známkami Škoda a movitý majetek spočívající ve vybavení kanceláří a výrobních nemovitostí a několik automobilů. Zůstatek na bankovních účtech činil 5 422 000 Kč.

19. Rozvrhovým usnesením ze dne 13. 11. 2013 na č. l. 1935 uložil krajský soud správci konkurzní podstaty, aby do 30 dnů od právní moci usnesení vyplatil konkurzním věřitelům částky tam uvedené. Toto usnesení nabylo právní moci 7. 1. 2014 poté, co bylo prakticky déle než 1 rok doručováno věřitelům či jejich právním nástupcům (srov. záznamy na č. l. 2049a - 2052). Do 7. 7. 2014 zbývalo vyplatit 155 věřitelů (viz zprávu na č. l. 2289), dne 22. 1. 2015 zbývalo vyplatit 58 věřitelů (viz e-mail na č. l. 2368), dne 20. 5. 2015 zbývalo vyplatit 10 věřitelů (e-mail na č. l. 2384), dne 29. 7. 2015 zbývalo 6 věřitelů (zpráva na č. l. 2400) a ke dni 26. 10. 2015 byli vyplaceni všichni přihlášení věřitelé, resp. jejich výplaty byly uloženy do soudní úschovy (zpráva na č. l. 2407). Usnesením ze dne 5. 11. 2015 na č. l. 2437 Krajský soud v Plzni zrušil konkurz úpadce [právnická osoba] po splnění rozvrhového usnesení, přičemž toto usnesení nabylo právní moci 27. 5. 2016 a usnesením ze dne 13. 6. 2016 na č. l. 2875 zprostil správce konkurzní podstaty funkce.

20. V době probíhajícího konkurzního řízení podala dne 16. 12. 2013 ve věci sp. zn. [spisová značka] žádost o obnovu řízení na č. l. 354 podle obsahu podání se jednalo o návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, na který 9. 1. 2014 odpověděla předsedkyně senátu, poučila žalobkyni o tom, že konkurz skončen nebyl a vyzvala ji, aby uvedla, o jaký procesní úkon se jedná, provedení jakého procesního úkonu navrhuje. Svou žádost žalobkyně zopakovala podáním došlým soudu 13. 10. 2014 na č. l.

366. Uvedla, že rozvrhové usnesení nabylo právní moci dne 7. 1. 2014 a přesto, že je to již 8 měsíců soud žádné jednání nenařídil. Žádá, aby tak neprodleně učinil. Dne 19. 10. 2014 odpověděla předsedkyně senátu ve stejném duchu jako na první žádost žalobkyně. Usnesením ze dne 27. 10. 2014 na č. l. 374 Vrchní soud v Praze návrh žalobkyně na určení lhůty zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v daném případě bylo přerušeno odvolací řízení ze zákona pro konkurz na žalovaného, a protože nebylo rozhodnuto o zrušení konkurzu na majetek žalovaného, důvod pro přerušení odvolacího řízení trvá. Totožná situace se opakovala i se třetí„ žádostí o obnovu řízení“ ze dne 9. 12. 2015 na č. l. 378 s odpovědí předsedkyně ze dne 14. 12. 2015 na č. l. 372 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2016 na č. l.

389. Na čtvrtou žádost na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 18. 6. 2016 na č. l. 391 odpověděla předsedkyně senátu přípisem ze dne 22. 6. 2016, že skutečně dne 27. 5. 2016 odpadl důvod pro přerušení odvolacího řízení a odvolací soud bude v řízení pokračovat.

21. Žalobkyně opakovaně žádala o ustanovení zástupce, poprvé podáním ze dne 27. 11. 2000 na č. l. 331, čemuž Krajský soud vyhověl usnesením na č. l.

335. Po zproštění ustanovené zástupkyně usnesením ze dne 2. 1. 2002 na č. l. 341 k její žádosti ze dne 4. 12. 2001 na č. l. 338 (pro střet zájmů) žádala o ustanovení zástupce žalobkyně podruhé podáním ze dne 9. 10. 2014 na č. l. 367 a podáním ze dne 9. 12. 2015 na č. l. 379, k čemuž dne 21. 12. 2015 zaslala vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (č. l. 374 a č. l. 385). Jejímu návrhu vyhověl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 6. 2016 na č. l. 392 ustanovením Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec]. Žalobkyně dne 18. 7. 2016 požádala o ustanovení jiného zástupce (č. l. 400) což odůvodnila tím, že ustanovená advokátka je dcerou ředitele závodu [příjmení] strojírenství, na což odpověděla předsedkyně senátu, že žádosti nevyhoví s tím, že pokud trvá na jiné osobě, může si zvolit jiného advokáta na vlastní náklady (ref. na č. l. 401). O zrušení ustanovení požádala sama Mgr. [jméno] [příjmení] podáním na č. l. 485 s tím, že od klientky převzala dopis, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s jejím postupem a specifikací nároků ze dne 7. 10. 2016, který měla provést v rozporu s jejími požadavky a tuto skutečnost jí zatajit. Klientka požaduje všechny nároky, které jí vznikly od 16. 3. 1987, od kterých byly odečteny pouze jednotlivé částky za každý měsíc, které skutečně převzala potvrzené jejím podpisem. Žalobkyně se zproštěním souhlasila v přípisu na č. l. 489, protože Mgr. [příjmení]„ zcela jistě také porušila, a velice hrubě, nejen zákon, ale také své povinnosti, když mi přes rok lhala do očí“. Soud tuto ustanovenou advokátku zprostil usnesením ze dne 9. 1. 2018 na č. l.

492. Po páté žádala žalobkyně o určení lhůty k provedení procesního úkonu podáním ze dne 16. 3. 2017 na č. l. 420, který byl zamítnut usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2017 na č. l. 428, kdy žalobkyně se domáhala nařízení dalšího odvolacího jednání, přičemž dle Vrchního soudu k nařízení odvolacího jednání není důvodu, neboť z hlediska hospodárnosti tak lze učinit teprve poté, až bude vyžadovaná zpráva správce konkurzní podstaty k doložení všech plateb, které byly žalobkyni v průběhu konkurzního řízení na uvedený nárok vyplaceny, doručena. Teprve podáním ze dne 12. 5. 2017 na č. l. 431 žalobkyně dohledala číslo účtu, na který jí měla být poukazována renta v průběhu konkurzního řízení, když odvolací soud přibližně za měsíc obdržel zprávu na č. l. 434 s výpisy z daného účtu od č. l. 435, přičemž na pozdější výzvu musel sdělit, že žalobkyně si už nepamatuje své číslo účtu v jiné bance, který měla před 8. 6. 2010 (podání na č. l. 442). Na jednání dne 6. 2. 2018 žalobkyně, jsouc nezastoupena, namítla podjatost všech členů senátu, byla vyzvána, aby námitku doplnila o zákonem stanovené náležitosti s poučením podle § 43 odst. 2 o. s. ř. a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění námitky podjatosti. Usnesením ze dne 5. 5. 2018 na č. l. 515 Vrchní soud v Praze rozhodl, že členové odvolacího senátu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, neboť žalobkyně v rozporu s § 14 odst. 4 o. s. ř. spatřuje důvody v podjatosti v postupu soudců v řízení.

22. Usnesením ze dne 6. 6. 2018 na č. l. 522 byl žalobkyni zástupcem pro řízení ustanoven JUDr. [jméno] [příjmení], advokát v [obec]. Ve stížnosti na předsedkyni senátu ze dne 18. 6. 2018 vyslovila žalobkyně nesouhlas s ustanovením tohoto advokáta, protože mu nedůvěřuje, načež předsedkyně senátu přípisem ze dne 25. 6. 2018 vyzvala žalobkyni, aby konkretizovala, na jakých skutečnostech se její nedůvěra k danému advokátovi zakládá, když pro zproštění JUDr. [příjmení] a ustanovení jiného zástupce (Mgr. [příjmení]) nejsou dány důvody (č. l. 536). V odpovědi na č. l. 538 žalobkyně napadla předsedkyni senátu invektivami, na dotaz však neodpověděla. JUDr. [příjmení] ve svém vyjádření na č. l. 541 uvedl, že žalobkyni zná ze své advokátní praxe z jiné věci, kde jí byl ustanoven. Zaslal žalobkyni dopis, kde vyjádřil svůj právní i lidský názor na věc, položil jí pro ni nepříjemné, ale důležité otázky, zejména ohledně jejího nesouhlasu s postupem předchozí ustanovené advokátky. Problém s jejím zastoupením však nemá. Usnesením ze dne 3. 8. 2018 na č. l. 545 odvolací soud návrh žalobkyně na zproštění zastupování JUDr. [příjmení] zamítl. Návrh na zproštění zastupování podal sám JUDr. [příjmení] 7. 9. 2018 s tím, že 4. 9. 2018 se do jeho kanceláře dostavila žalobkyně, která se bezdůvodně rozčílila a verbálně napadla jeho i jeho asistentku. Obvinila ho ze spolupráce s protistranou, z jeho neschopnosti a jednání proti jejím zájmům. Vyhrožovala stížnostmi a žalobou na náhradu škody (č. l. 557). Po souhlasu žalobkyně (č. l. 559) usnesením na č. l. 560 ze dne 3. 10. 2018 odvolací soud JUDr. [příjmení] zprostil zastupování žalobkyně a návrh žalobkyně ze dne 19 9. 2018 na ustanovení nového zástupce pro řízení zamítl pro zneužití práva na právní pomoc ustanoveným zástupcem, přičemž konstatoval, že po zrušení konkurzu na původní žalovanou byli žalobkyni ustanovení dva odborně zdatní advokáti s letitou praxí, přičemž ke zproštění zastupování žalobkyně těmito advokáty došlo pouze s ohledem na chování a přístup žalobkyně, která svým jednáním ve vztahu k uvedeným advokátům, konkrétně uplatňováním nesplnitelných požadavků, invektivami a osočováním, navodila stav ztráty nezbytné důvěry. Institut ustanovení zástupce z řad advokátů slouží k poskytnutí odborné pomoci účastníků v řízení a neznamená, že ustanovený advokát bez jakéhokoli ukotvení a zasazení do právního rámce má bez dalšího jen doslovně reprodukovat požadavky zastupovaného účastníka. I přes toto konstatování zdejší soud usnesením ze dne 3. 6. 2019 na č. l. 707 ustanovil žalobkyni právního zástupce pro podání dovolání, přičemž i tato poslední ustanovená advokátka podáním ze dne 13. 11. 2019 na č. l. 744 požádala o své zproštění s odůvodněním, že po zaslání e-mailové zprávy žalobkyně, v níž jí bylo sděleno, že žalobkyně se cítí jejím postupem ve věci poškozena, došlo ke ztrátě důvěry mezi nimi.

23. Na jednání dne 8. 9. 2016 (viz protokol na č. l. 405) byla žalobkyně vyzvána, aby s ohledem na odstup od posledního odvolacího jednání v důsledku probíhajícího konkurzního řízení nově vyčíslila svůj nárok i se zřetelem na to, že jí byly poskytnuty správcem konkurzní podstaty platby, na což její právní zástupkyně odpověděla, že by se mělo jednat o částku 4 300 000 Kč za dobu od 1. 10. 1994 do 29. 7. 2014, kdy žalobkyně dosáhla 65 let věku. Podle rozvrhového usnesení jí bylo vyplaceno 95 918 Kč, přičemž se jedná o poměrnou částku, která byla určena po právu v incidenčním řízení. Od žalobkyně se jí však nepodařilo získat žádné podklady, kolik ve skutečnosti od správce konkurzní podstaty obdržela a též za období předcházející prohlášení konkurzu. V podání ze dne 7. 10. 2016 na č. l. 408c žalobkyně výši svého nároku přepočítala o valorizace stanovené v nařízeních vlády.

24. Na jednání dne 25. 10. 2018 byla žalobkyně zastoupena jiným advokátem s udělenou plnou mocí, ten uvedl, že žalobkyně s přepočtením nároku Mgr. [příjmení] nesouhlasí. Žalobkyni byla ke specifikaci nároku a k návrhu na připuštění změny žaloby poskytnuta lhůta do 15. 11. 2018 a jednání odročeno na 29. 11. 2018 (protokol o jednání na č. l. 572). Podáním na č. l. 585 žalobkyně svůj nárok opětovně přepočetla. Na jednání dne 29. 11. 2018 byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ohledně uplatněné specifikace nároku na č. l. 585 s tím, že nebude-li doplnění provedeno určitě, nebude moci k němu být přihlíženo a změna žaloby nebude připuštěna. Podáním na č. l. 615 žalobkyně vyčíslila svůj nárok v návaznosti na poslední výzvu. Na jednání dne 24. 1. 2019 byla změna žaloby připuštěna (protokol o jednání na č. l. 641). Po podání písemných závěrečných návrhů soud rozhodl rozsudkem na č l. 661.

25. Ze spisu se taktéž podává, že žalobkyně podávala stížnosti na průtahy v řízení (viz např. ze dne 10. 2. 2018 na č. l. 508, ze stejného dne na č. l. 509, ze dne 18. 6. 2018 na č. l. 533 nebo ze dne 6. 8. 2018 na č. l. 549). Všechny tyto stížnosti namísto srozumitelného vylíčení, v čem žalobkyně spatřuje průtahy soudu a jak by měly být odstraněny, resp. jak by v řízení mělo být dále postupováno, obsahují toliko invektivy ve vztahu k úředním osobám, soudu jako takovému, ČR či ustanoveným advokátům a různé projevy paranoidního myšlení.

26. Žalobkyně dne 3. 7. 2018 požádala u Ministerstva spravedlnosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 600 000 Kč (žádost na č. l. 4). Použila k tomu formulář žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy správního úřadu. Správní úřad, který se měl dopustit průtahu, je Ministerstvo spravedlnosti. Jako sp. zn. označila č. j. rozsudku ze dne 9. 1. 1991. Na výzvu Ministerstva spravedlnosti k doplnění její žádosti odpověděla žalobkyně dopisem na č. l. 49 invektivami; jaký soud řízení vedl, však neuvedla. Dopisem ze dne 26. 2. 2019 na č. l. 48 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti ČR žalobkyni, že žádost nebyla doplněna o požadované skutečnosti a mohlo ji věcně vyřídit pro neprojednatelnost.

27. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2006 ve věci žalobkyně proti České republice (stížnost [číslo]) rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že Česká republika porušila článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a uložil České republice k zaplacení náhradu spravedlivého zadostiučinění žalobkyně ve výši 13 000 eur. K porušení zmíněného článku Úmluvy došlo tím, že mj. řízení o náhradě škody z pracovního úrazu žalobkyně trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy soud relevantní období vymezil od 18. 3. 1992 (den, kdy se Úmluva stala pro Českou republiku závaznou) do dne svého rozhodování (§ 25 rozsudku).

28. Žalobkyně se poté náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku daného řízení domáhala opětovně ve výši 1 500 000 Kč s přísl. žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2, věc byla vedená pod sp. zn. [spisová značka]. Obvodní soud rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, č. j. [číslo jednací], tak, že žalobu zamítl. Po zrušení prvního rozsudku usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2013, č. j. [číslo jednací], rozhodl obvodní soud druhým rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], a přisoudil žalobkyni částku 151 369 Kč s částí příslušenství a ve zbytku ji zamítl, kdy hodnotil období celého řízení od podání žaloby do vyhlášení svého rozsudku. Jako základní vzal částku 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení. Pokud jde o modifikační kritéria, hodnotil věc jako velice složitou, v důsledku čehož krátil základní částku o 50 %. Z hlediska kritéria jednání poškozené dospěl k závěru, že žalobkyně se do určité míry podílela na délce daného řízení tím, že jí byla neoprávněně vyplácena renta, kterou nevrátila, a musela na ni být podána žaloba, pročež základní částku krátil o dalších 10 %. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci nenašel žádné zásadní období procesní nečinnosti soudu v původním řízení, ani v řízení konkurzním. Našel pouze ojedinělé průtahy. Naopak z hlediska významu daného řízení pro poškozenou základní částku o 50 % navýšil, neboť se týká pracovněprávní věci. Celkem tak základní částku snížil o 10 %. Po odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. [číslo jednací], rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil. Kvitoval postup prvostupňového soudu v tom, že posoudil celou dobu řízení, správně určil základní částku odškodnění i modifikační kritéria, z výsledku odečetl 6 500 eur jako polovinu odškodnění přisouzeného ESLP, přičetl k tíži žalobkyně, že vedla (částečně úspěšně) incidenční spor, kterým prodloužila řízení (zda rozhodčí řízení bylo či nebylo souběžnou příčinou prodloužení posuzovaného řízení, ponechal stranou). Dovolání žalobkyně odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. [číslo jednací].

29. Pokud jde o podmínky řízení, vychází soud z toho, že i když je žádost žalobkyně ze dne na č. l. 4 a č. l. 17 nesrozumitelná, na přípravném jednání žalobkyně doplnila žalobu o vylíčení rozhodujících skutečností takovým způsobem, aby bylo zřejmé, o čem má soud rozhodnout, přípravného jednání se účastnila protistrana, u níž by jinak měl být nárok předběžně projednán, od přípravného jednání uplynula lhůta 6 měsíců, nárok nebyl uspokojen a žalovaná má k němu nesouhlasné stanovisko. Předběžné projednání nároku by proto nemělo smysl, tudíž ve vztahu k žalobkyní uplatněnému procesnímu nároku je naplněná druhá judikaturou stanovená výjimka z povinnosti předběžného projednání nároku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka]).

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“).

31. Naplnění podmínek stanovených v § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a) zmíněného zákona ve skutkových znacích výkonu státní moci státním orgánem je zcela očividné a snad je ani není třeba blíže rozebírat, když soud je prima facie státním orgánem a řízení, které se u něho vede, výkonem státní moci.

32. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, tj. též porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě je stanovena § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

33. Podle § 31a odst. 1 a 2 věty první zák. č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 2894 odst. 2 věty první o. z. se bez ohledu na vznik škody, poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jestliže není možná naturální restituce a samotné porušení práva by nedostačovalo. Vznik nemajetkové újmy nepřiměřeně dlouhým řízením se presumuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka]).

34. Při určení celkové délky řízení soud vycházel ze závěrů přijatých ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, zn. [stanovisko NS] (dále jen„ stanovisko“). Řízení započalo 9. 3. 1988, kdy rozhodčí komisi došel návrh žalobkyně datovaný o jeden den dříve (§ 82 odst. 1 o. s. ř.) a skončilo doručením odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 20. 4. 2021.

35. Specifikem sporu je skutečnost, že žalobkyně již byla odškodněna za nepřiměřenou délku daného řízení jak Evropským soudem pro lidská práva tak Obvodním soudem pro Prahu 2, a tedy předmětem odškodnění může být pouze doba od vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, když v tomto směru soud odkazuje na své usnesení ze dne 12. 11. 2021 na č. l.

130. Dalším specifikem je explicitně formulovaná žádost žalobkyně, aby byla odškodněna pouze za dobu do 15. 6. 2018; takové vymezení skutkového základu předmětu řízení soud považuje v rámci dispoziční zásady za přípustné, když se prakticky jedná o situaci podobnou, jako kdyby se žalobkyně domáhala méně peněz, než by event. mohla. Soud toto vymezení proto respektoval a odškodnění počítal do 15. 6. 2018.

36. Při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, neboť je nutno vzít v úvahu, aby věc účastníka byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době na straně jedné, a současně obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Jelikož zákon pro vydání rozhodnutí nestanovuje žádnou lhůtu, je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu; vždy je nutno přihlédnout k složitosti případu, chování poškozeného, postupu soudu a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové doby délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahu ve smyslu období nečinnosti soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

37. Do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Bude tedy zpravidla započitatelná doba, kdy bylo řízení přerušeno v důsledku prohlášení konkurzu na některého z účastníků. V rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

38. Složitost případu je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Složitost může mít původ, jak v procesní, tak i skutkové či hmotněprávní stránce. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě.

39. Skutková složitost zpravidla spočívá ve větším rozsahu účastníky tvrzených skutečností, větším rozsahu prováděného dokazování a různorodosti užitých důkazních prostředků, zejména z nutnosti znaleckého dokazování. Zapojení mezinárodního prvku obecně přispívá ke složitosti věci, zejména je-li třeba provádět dokazování v cizině či aplikovat cizí právo. Složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační závisí zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existencí ustálené judikatury, zapojení mezinárodního prvku atd. Složitost procesní spočívá ve vyhodnocení procesní aktivity účastníků, četnosti a srozumitelnosti jejich podání a návrhů, četnosti opravných prostředků a výsledků v řízení o nich.

40. Z hlediska takto vymezeného kritéria je třeba mít věc souzenou pod sp. zn. [spisová značka] za složitou. Řízení, v nichž se jedná o náhradu škody na zdraví, bývají typově složitější, neboť v nich je zpravidla uplatňováno více nároků a k posouzení jejich důvodnosti je navíc třeba vypracování znaleckých posudků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Taktomu je i v souzeném případě: žalobkyně uplatňovala nárok na zaplacení náhrady za bolest ze dvou pracovních úrazů, náhrady za ztížení společenského uplatnění pro jeden pracovní úraz a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu i po skončení pracovní neschopnosti (a to jak dlužnou, tak stanovení renty do budoucna).

41. Podle dlouholeté judikatury, počínaje rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. [spisová značka], představují náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění samostatné dílčí nároky na náhradu nemajetkové újmy, z nichž každý má za úkol odčinit jiný dopad újmy na zdraví do sféry poškozeného, přičemž podmínky pro jejich poskytnutí se liší, stejně jako se může lišit i okamžik jejich vzniku. Účelem bolestného je poskytnout náhradu za vytrpěné bolesti přechodného rázu (jak fyzické, tak psychické), i za dočasné obtíže spojené s průběhem léčby. Cílem náhrady za ztížení společenského uplatnění je kompenzovat poškozenému trvalé omezení či dokonce vyřazení z různých sfér společenského života. Jedná se o samostatná práva se samostatným právním a skutkovým základem, která se liší svou povahou, projevy, okamžikem kdy vznikají i okamžikem kdy se promlčují. Účelem náhrady za ztrátu na výdělku je kompenzace majetkové újmy spočívající v tom, že poškozený v důsledku škodné události už nemůže dosahovat stejného výdělku jako před škodnou událostí.

42. V dané věci byly tedy uplatněny celkem 4 samostatné nároky se samostatným skutkovým základem. Je třeba uznat, že nároky vyjma náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 10. 1990 byly pravomocně rozsouzeny v relativně přiměřené době. U náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti však skutková složitost spočívá v tom, že soud, tedy zejména odvolací soud, musel pokaždé vypočítat výši nároku ke dni svého rozhodování. To by samo o sobě ještě nebylo nic neobvyklého, neboť to plyne z § 154 odst. 1 o. s. ř., nicméně ve sporech tohoto typu jsou rozhodné skutečnosti proměnlivější, než v jiných sporech a navíc specificky při rozhodování třetím rozsudkem odvolacího soudu musel odvolací soud dopočítat výši nároku od 22. 12. 1997 do 29. 7. 2014 (k tomu ještě přepočítat výši náhrady za dobu od 1. 10. 1990 dle závazného právního názoru dovolacího soudu). Ve věci bylo provedeno dokazování větším počtem listin, byli vyslechnuti svědci a též byly vypracovány znalecké posudky jak k otázkám medicínským, týkajících se pracovního úrazu, tak otázkám účetním, týkajících se výše nároku.

43. Právní složitost věci spočívala v nutnosti použít různé právní předpisy pro různá období, za něž byla náhrada požadována, konkrétně jinak se postupovalo za dobu účinnosti zák. č. 188/1988 Sb., dle něhož platila úprava o redukovaném výdělku, kdy náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem po úraze a připočtením invalidního důchodu nesměla přesáhnout 3 000 Kč, případně byla zvýšena o 75 % rozdílu mezi výdělkem vyšším 3 000 Kč a částkou 3 000 Kč. Jinak podle zák. č. 297/1991 Sb. a nařízení vlády č. 191/1993 Sb. tj. předpisů, které zvyšují průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady ze ztrát na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jejichž aplikace připadá v úvahu v prvním případě od 1. 7. 1991 a v druhém případě od 1. 7. 1993, dále od 1. 1. 1993 do 30. 6. 1993 bylo zapotřebí vypočtenou náhradu podle zák. č. 37/1993 zvýšit o 35 %, od 1. 7. 1993 o 53,5 %, přičemž do 31. 5. 1994 nesměla převyšovat částku 4 935,39 Kč, přičemž s ohledem na úpravu provedeného zákonem č. 160/1993 Sb. bylo zapotřebí vypočtenou náhradu navýšit o 20 % a v takové výši žalobkyni náležela do 31. 5. 1994 a teprve v době od 1. 6. 1994 náležela žalobkyni náhrada v neredukované výši.

44. Řízení bylo komplikováno též zánikem původní žalované, která byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 31. 7. 2018 a pokračování s ČR s odkazem na § 107 odst. 3 o. s. ř. a § 251 zákoníku práce z roku 1965 ve znění do 28. 5. 1992.

45. Že konkurzní řízení, na něž bylo původní řízení sp. zn. [spisová značka] přerušeno dle § 14 odst. 1 písm. c) z. k. v., bylo řízením skutkově složitým je prima facie zjevné už jak z enormního rozsahu konkurzní podstaty tak z velkého počtu přihlášených věřitelů. Jednalo se však i o řízení právě složité, přičemž právní složitost byla dána přítomností zahraničního prvku (v zahraničí registrovaných ochranných známek, obchodních podílů ve společnostech sídlících v zahraniční i řadou mezinárodně obchodních závazků).

46. Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na délku řízení působit pozitivně i negativně. Účastník řízení může přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností nebo naopak aktivitou ryze obstrukčního charakteru, a to jak úmyslně tak nedbalostně. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost směřující ke zkrácení délky řízení, např. i využitím prostředků k odstranění průtahů v řízení. Na druhé straně státu nelze přičítat k tíži prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy či jiná procesní podání účastníků řízení, zvláště jde-li o návrhy zjevně nedůvodné.

47. Pokud jde o kritérium chování poškozené, lze žalobkyni vytknout, že zneužívala právo na právní pomoc ustanoveným zástupcem. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, jí ustanovené zástupce zarážejícím způsobem osočovala z úmyslu jí poškodit dohodami se soudci či protistranou apod., což ve všech případech vedlo k narušení nezbytné důvěry, ovšem nejen na straně žalobkyně, ale i na straně ustanovených zástupců. Ve dvou případech toto jednání vedlo k prodloužení řízení, neboť v době od zrušení konkurzu do doby, kdy se žalobkyně nechala zastoupit na základě plné moci advokátem Mgr. [příjmení] soud, ustanovil Mgr. [příjmení], zastupování ji zprostil, ustanovil JUDr. [příjmení], poprvé ho zastupování nezprostil a podruhé ano a návrh na ustanovení dalšího zástupce už zamítl. V této době žalobkyně též přispěla k prodloužení řízení zcela zjevně nedůvodnou námitkou podjatosti členů odvolacího senátu. Podobně je třeba hodnotit návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, z nichž první čtyři byly podány nedůvodně, první tři však neprodloužily řízení, protože byly podány v době, kdy řízení bylo přerušeno na konkurzní řízení, ovšem čtvrtý návrh, aby bylo nařízeno odvolací jednání však přispěl k prodloužení řízení, když bez stěžejní zprávy o tom, kolik žalobkyně obdržela od správce konkurzní podstaty, kdy se na odvolacím jednání nemohlo nic smysluplně projednat, a žalobkyně o tomto byla vyrozuměna. Další prodloužení řízení žalobkyně vyvolala svými vlastními a opakovanými žádostmi o poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a nutností opatřovat zprávy, když žalobkyně sama neznala ani číslo účtu, na který výplatu plnění od správce konkursní podstaty přijímala. Taktéž je pravdou, že žalobkyně usilovala o urychlení řízení stížnostmi předsedovi krajského soudu, ty však byly podávány převážně v době, kdy řízení bylo objektivně přerušeno, jinak byly jen nosičem vulgárních invektiv na adresu zúčastněných osob, pročež nemohly zásadně efektivně urychlit řízení. Žalobkyně tedy na délku řízení působila negativně, nikoli pozitivně.

48. Pokud jde o chování žalobkyně v konkurzním řízení, na rozdíl od Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze se zdejší soud nedomnívá, že žalobkyně prodloužila řízení vedením incidenčního sporu a to už jen proto, že v něm byla částečně úspěšná, tedy jinak řečeno, že správce konkurzní podstaty její pohledávku neměl nejméně v určité části popřít, a jednak proto, že všechny incidenční spory byly skončeny relativně rychle vyjma incidenčního sporu s [jméno] [příjmení], o němž se SKP opakovaně zmiňuje, a který se vedl dlouho po tom, co incidenční spor se žalobkyní byl pravomocně skončen. Jelikož v konkurzním řízení ani nevyvstala potřeba„ čekat“ na vyřešení incidenčního sporu právě se žalobkyní, není zde příčinné souvislosti mezi jejím incidenčním sporem a postupem konkurzního soudu potažmo správce konkurzní podstaty v konkurzním řízení, neboť i pokud by žalobkyně žalobu na určení pravosti pohledávky nepodala, konkurzní řízení by nebylo o nic rychlejší (např. by se pořád vedl onen incidenční spor s [jméno] [příjmení], též by se muselo čekat na vyčíslení podmíněně přihlášených pohledávek). Jelikož podmíněně přihlášená pohledávka [právnická osoba] byla vyčíslena až v 2. polovině roku 2012, nemohlo konkurzní řízení zásadně prodloužit ani podání žaloby na žalobkyni k vrácení renty obdržené po přiznání starobního důchodu, neboť tato pohledávka byla počátkem roku 2013 postoupena smlouvou postupníkovi. Ani zde proto není dána příčinná souvislost nejméně do doby vyčíslení podmíněné přihlášené pohledávky [právnická osoba], přičemž zbylé období lze v poměrech délky celého konkurzního řízení považovat spíše za marginální.

49. Postup orgánů veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci.

50. Při hodnocení postupu soudu je třeba přihlédnout k tomu, že po zrušení konkurzu na majetek původní žalované krajský soud činil kroky k rozhodnutí věci, a to i navzdory jednání žalobkyně, jak je uvedeno výše. Pokud jde o postup konkurzního soudu, resp. správce konkurzní podstaty, ani tito se nedopustili výraznějších průtahů. Rozsáhlý majetek byl zpeněžen převážně v průběhu prvních pěti let. Přibližně ve stejné době byly skončeny incidenční spory až na některé výjimky, k jejichž rozsouzení došlo teprve v roce 2012. Pokud jde o otázku sporu v [příjmení] [jméno] a sporu před Mezinárodním arbitrážním centrem Rakouské hospodářské komory ve [obec], tyto spory ovlivnily konkurzní řízení v tom směru, že věřitelé, kteří podali podmíněné přihlášky, nemohli určit výši svých pohledávek, neboť do rozsouzení těchto sporů nebylo zřejmé, zda budou muset zaplatit určité částky zahraničním věřitelům úpadce z titulu ručení, a tedy zda jim vzniknou regresní nároky vůči úpadci. Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze zde nesprávně poukazovali na judikaturu ESLP, dle níž tamten soud do celkové doby řízení nepočítá dobu řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem EU (jedná se o rozsudek ze dne 26. 2. 1998 ve věci Pafitis et al proti Řecku, § 95 a rozsudek ze dne 30. 9. 2003 ve věci Koua Poirrez proti Francii, § 61). V důsledku toho přehlédli nejenom zobecnění v argumentaci žalované, dle níž ESLP do celkové doby řízení nepočítá dobu řízení před orgánem zřízeným mezinárodní smlouvou (tj. ve smyslu mezinárodního práva veřejného), ale také samotnou skutečnost, že o orgány zřízené mezinárodní smlouvou v daných věcech vůbec nešlo, neboť první soud se vedl před státním soudem v USA, druhý před rozhodčím soudem zřízeným podle rakouského práva (obdoba zdejšího Rozhodčího soudu při HK a AK ČR). Rozhodnutí Mezinárodního arbitrážního centra Rakouské hospodářské komory, který rozhodl proti zaniklému subjektu navíc částečně určovacími výroky, je z pohledu tuzemského práva kuriózní, nicméně pro konkurzní řízení mohl mít význam pouze do doby, než [právnická osoba] byly vymazány z obchodního rejstříku. Ve vztahu k samotnému úpadci řízení význam nemělo, protože tam žalovaná pohledávka měla být podle zdejšího práva uplatněna přihláškou (§ 14 písm. d) ve spojení s § 20 odst. 1 z. k. v.).

51. Nemožnost řádně postupovat v konkurzním řízení do vyřešení těchto otázek je přitom nutno přičítat konkurznímu soudu. Je to tento stát, který odpovídá za přiměřenou délku řízení jako za výsledek, a to absolutně. Uvažovat, že stát neodpovídá za dobu vedení řízení před orgánem jiného státu, příp. před rozhodčím soudem, protože rychlost vyřízení věci není s to ovlivnit, ev. odpovědnosti jej zbavuje, když vyřízení různými způsoby urguje, není správné. Uvažovat tímto způsobem v podstatě znamená hledat liberační důvod tam, kde jej zákon zapovídá (§ 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Judikatura, dle níž stát nese odpovědnost za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1217/2015) se zde uplatní přiměřeně.

52. Delší doba pro zpracování konečné zprávy a rovněž téměř rok trvající doručování rozvrhového usnesení je při počtu věřitelů pochopitelné a nelze jej považovat za průtah.

53. Postup soudu v řízení proto nepřispěl k urychlení ani k prodloužení řízení pozitivně ani negativně.

54. Význam řízení pro žalobce je dán typovými okolnostmi rozebíranými v článku IV stanoviska; význam spočívající ve specifických okolnostech umocňujících hloubku zásahu prokázán nebyl. Význam řízení pro poškozeného je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat pro jednotlivé skupiny případů podle předmětu řízení. V souzeném případě je třeba přihlédnout k tomu, že se jednalo o spor týkající se života a zdraví žalobkyně, dále též je třeba přihlédnout k jejímu vyššímu věku (když toto kritérium zřejmě nebylo úplně naplněno na počátku řízení), dále toho, že se jedná pracovněprávní věc, k výši žalované sumy a riziku žalobkyně, že v případě svého procesního neúspěchu jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v nemalé výši (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, čl. IV písm. d) stanoviska). Zvýšený význam pro naplnění některého z typických kritérií se presumuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

55. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že řízení ve věcech sp. zn. 23 C 56/88 a 29 K 33/2001 trvala nepřiměřenou dobu i naproti jejich složitosti. Ostatně po přiznání odškodnění žalobkyni Evropským soudem pro lidská práva a Obvodním soudem pro Prahu 2 za předcházející dobu řízení by odlišný závěr byl jen stěží obhajitelný.

56. Stát proto porušil § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., § 6 o. s. ř., a zprostředkovaně též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

57. Soud nesouhlasí s tím, jak věc, pokud jde o výpočet výše relutární satisfakce, posoudili Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze. Závěry stanoviska Nejvyššího soudu, do něhož se promítá judikatura ESLP, dle níž při posouzení nepřiměřené délky řízení a stanovení výše zadostiučinění je třeba přihlížet k celé délce řízení, znamenají pouze to, že soudy nemají posuzovat délku řízení (a výši satisfakce) pouze podle dílčích průtahů. Tím není naprosto ničeho řečeno o tom, že pokud bylo jednou určité období odškodněno, měla by se v dalším řízení znovu odškodnit celková délka posuzovaného řízení od jeho začátku včetně již odškodněné části a pouze ze zjištěné výše zadostiučinění by se měla odečíst již vyplacená částka. Tato výchozí teze ostatně dovedla Městský soud v Praze k pozoruhodné úvaze, že ze spravedlivého zadostiučinění přisouzeného ESLP ve výši 13 000 eur by se mělo zohlednit toliko 6 500 eur a o zaplacení zbylých 6 500 eur by se mělo předpokládat, že se vlastně nestalo, neboť ESLP považuje za dostačující, když jsou na vnitrostátní úrovni přiznány poloviční částky oproti jím přiznávaným. Zaplacením přitom dluh dle § 559 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (žalobkyně dostala zaplaceno 28. 12. 2006) zaniká bezvýjimečně.

58. Pro určení výše nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. použijí stejná kritéria jako pro posouzení samotné přiměřenosti délky řízení (čl. IV odst. 3 stanoviska).

59. Výše satisfakce se určuje jako násobek základní částky a počtu let či měsíců celkové doby řízení (čl. VI odst. 1 stanoviska). Základní částka satisfakce činí 15 000 Kč. Částce 20 000 Kč jakožto horní hranici se lze přiblížit, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé - byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno očekávat (čl. VI odst. 7 stanoviska).

60. Soud přihlédl k tomu, že od doby vydání zmíněného stanoviska, tj. od roku 2011, uběhla doba více než 11 let, proto s ohledem na změny v životních nákladech a znehodnocení peněz přepočetl soud tyto částky o míru inflace vyjádřenou meziročním přírůstkem indexu spotřebitelských cen. Dospěl k závěru, že v dnešních cenách by se jednalo o částku cca 21 000 Kč - 28 000 Kč za jeden rok řízení. Jelikož řízení žalobkyně bylo celkově extrémně dlouhé, jeho délka byla násobně delší než by bylo možno očekávat, stanovil soud základní částku za 1 rok řízení na 28 000 Kč, přičemž o odškodnění prvních dvou let řízení v této věci nejde.

61. Takto určenou základní částku lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. V obecné rovině by mělo být dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 % (čl. VI odst. 8 stanoviska).

62. Z hlediska složitosti věci je třeba přihlédnout k složitosti obou zmíněných řízení, souběhu několika nároků se samostatnými skutkovými základy, složitému dokazování včetně znaleckého, složitosti výpočtu výše náhrady dané jak skutkovými okolnostmi, tak právními předpisy a skutečností, že věc byla souzena jak odvolacím, tak dovolacím soudem, resp. jejich soudci se museli z věcí seznámit, což obecně přispělo k složitosti a prodloužení délky řízení. U konkurzního řízení dáno rozsahem konkurzní podstaty počtem věřitelů a dalšími okolnostmi uvedenými v odstavcích 42 - 45. Z těchto důvodů soud odečítá 50 %.

63. Jelikož žalobkyně přispěla k prodloužení řízení a jednáním uvedeným v odstavci 47, pro kritérium chování žalobkyně soud odečítá 20 %.

64. Jelikož soud dospěl k závěru, že postup soudů v hlavním i vedlejším řízení významně neprodloužil ani neurychlil řízení, kritérium postupu soudu se ve výši satisfakce nijak neprojeví.

65. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni soud poukazuje, jak již uvedl výše v odstavci 54, na vyšší věk žalobkyně, že se věc týkala života a zdraví, že je pracovněprávní, že se jedná o nemalou sumu a byla vystavena riziku náhrady nákladů řízení. Na základě kritéria významu řízení pro poškozenou soud přičítá 30 %.

66. Výše odškodnění žalobkyně by tedy dle názoru soudu měla odpovídat základní částce ve výši 28 000 Kč (- 50 % - 20 % - 0 % + 30 % = 60 %), tj. 16 800 Kč ročně. Žalobkyně požaduje satisfakci za 3 roky 4 měsíce a 20 dnů, tj. 3, 3880978 roku. Výše satisfakce proto činí 56 920,04 Kč (18 600 Kč x 3, 3880978).

67. Desátá právní věta stanoviska spojuje právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění poškozený uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (to platí tehdy, pokud úřad nesdělil své negativní stanovisko dříve). V souzené věci k uplatnění nároku u úřadu projednatelnou žádostí nedošlo. Žalobkyně však na přípravném jednání jasně vymezila, čeho se domáhá, žalovaná, která byla na přípravném jednání přítomna nárok ani do 6 měsíců neuspokojila a měla k němu negativní stanovisko, z toho důvodu soud analogicky dovozuje, že žalovaná se v prodlení ocitla od 6 měsíců od konání přípravného jednání, tj. od 16. 4. 2021. Protože 16. 10. 2021 byla sobota, první pracovní den, kdy žalovaná měla plnění poskytnout, připadl na 18. 10. 2021. Ode dne následujícího je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniká právo podle § 1970 o. z. na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

68. Z těchto důvodů soud rozhodl podle žaloby co do zaplacení 56 920,04 Kč s úrokovým příslušenstvím z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení a ve zbytku, tj. v části, v níž procesně uplatněný nárok přesahoval přisouzenou sumu s úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl.

69. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu 100 % nákladů řízení, neboť rozhodnutí soudu záviselo na jeho úvaze. Teoreticky by šlo uvažovat též tak, že by podle § 142 odst. 3 o. s. ř. mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení žalované, neboť tato měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení, nicméně druhé pravidlo uvedené v daném ustanovení soud považuje za zvláštní v poměru k prvnímu. Je tomu tak proto, že v procesní situaci, kdy ani jeden z účastníků neměl plný úspěch ve věci samé, je třeba zásadně postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit. První pravidlo stanovené v § 142 odst. 3 o. s. ř. modifikuje pravidlo stanovené v § 142 odst. 2 o. s. ř., přitom jeho smyslem a účelem je hospodárnost a úspora času při výpočtu poměrné části náhrady, zatímco druhé pravidlo stanovené v § 142 odst. 3 o. s. ř. se od pravidla v § 142 odst. 2 o. s. ř. úplně odklání. Jeho účelem je vést účastníky k tomu, aby nepodceňovali své nároky tím, že nastoluje podobný režim jako § 142 odst. 1 o. s. ř. Z toho je patrné, že druhé pravidlo stanovené v § 142 odst. 3 o. s. ř. je v poměru speciality nejen k § 142 odst. 2 o. s. ř., ale též k prvnímu pravidlu stanovenému v § 142 odst. 3 o. s. ř., a proto je třeba podle něj postupovat i tehdy, když žalobce svůj nárok výrazně přecenil.

70. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a paušálních nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon uvedený v § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Těmito úkony jsou: žaloba na č. l. 1, podání na č. l. 11, návrh na osvobození od soudních poplatků na č. l. 16, odvolání na č. l. 32, účast na přípravném jednání dne 16. 4. 2021, odvolání na č. l. 136, podání na č. l. 141, účast na jednání dne 22. 6. 2022, které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání dne 27. 6. 2022, které rovněž přesáhlo 2 hodiny a účast na vyhlášení rozsudku dne 29. 6. 2022 Celkem 12 úkonů po 300 Kč, tedy 3 600 Kč.

71. Náhrada nenáleží za uplatnění nároku u příslušného úřadu, neboť její náhradu zapovídá § 31 odst. 4 OdpŠk (k ústavnosti tohoto ustanovení viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 701/10 ze dne 15. 4. 2010, usnesení sp. zn. III. ÚS 1619/09 ze dne 10. 8. 2009 a usnesení sp. zn. III. ÚS 3120/11 ze dne 20. 12. 2011).

72. Pariční lhůty byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení