34 C 77/2021-89

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a Michala Pose ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 536 523,33 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 536 523,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 274 377,66 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 633,83 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 261,86 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 261,86 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 261,86 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 261,86 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 261,86 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 382,53 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 382,53 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 382,53 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 837,62 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 837,62 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 837,62 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 837,62 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále je žalovaná povinna platit žalobkyni měsíčně náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od ledna 2023 ve výši 16 338,94 Kč pokaždé do konce následujícího měsíce.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 134 280,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 2 390,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 536 523,33 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku, z toho částky 13 500 Kč z titulu náhrady za bolest, částky 150 000 Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění a ve zbytku z titulu náhrady za ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od března 2020, jakož i jejího placení do budoucna. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně byla od 1. 10. 2022 zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 na pozici operátor výroby, její pracovní poměr skončil dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce ke 2. 3. 2020. Dne 22. 3. 2018 při plnění pracovních úkolů (šroubování) na pracovišti žalované utrpěla žalobkyně pracovní úraz spočívající v natažení či podvrtnutí pravého zápěstí, které vedlo k poškození vazivového aparátu pravého zápěstí, poranění vazů a poloměsíčité kosti a též k poškození středního nervu v úrovni karpálního tunelu, které se zhoršilo druhotně v příčinné souvislosti s úrazem. Operační léčbou bylo nervové postižení zhojeno, do současné doby přetrvávají následky vazivového poranění spočívající v bolestivosti především námahového typu v kombinaci s omezením hybnosti pravého zápěstí. Poranění žalobkyně bylo hodnoceno [celé jméno znalce], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví různá - neurologie. Na bolestném za rupturu vazů zápěstí a karpu stanovil žalobkyni 30 bodů a za podvrtnutí zápěstí 15 bodů, spolu 45 bodů; v důsledku operační léčby navýšených o 20 % na konečných 54 bodů, tedy 13 500 Kč. Dále znalec stanovil náhradu za ztížení společenského uplatnění za poruchu zápěstního kloubu s omezením hybnosti na dominantní končetině ve výši 600 bodů, tedy 150 000 Kč. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně činil 23 561 Kč měsíčně, po odečtu minimální mzdy činil rozdíl v roce 2020 částku 8 961 Kč měsíčně (za březen 2020 až prosinec 2020), přičemž žalobkyně je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobírá invalidní důchod. Po provedení příslušné valorizace činila měsíční náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 10 633,83 Kč v roce 2021, částku 11 261,86 Kč za leden 2022 až květen 2022, částku 13 382,53 Kč od června 2022 do konce srpna 2022, částku 14 837,62 Kč od září 2022 do konce roku 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od března 2020 do února 2021 předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021 do 16. 3. 2021. Od 17. 3. 2021 si nárokuje zaplacení zákonného úroku z prodlení z náhrady za bolest, náhrady za ztížení společenského uplatnění i z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od března 2020 do února 2021, splátky náhrady za další měsíce považuje za platné k poslednímu dni následujícího měsíce a od prvního dne dalšího dne požaduje zákonný úrok z prodlení z té které splátky náhrady.

2. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně pro ni pracovala jako operátorka výroby podle pracovní smlouvy z 30. 9. 2020, že dne 22. 3. 2018 se žalobkyně při zašroubovávání šroubku do plastového dílu poranila, že z toho důvodu byla v pracovní neschopnosti, že její průměrný hrubý měsíční výdělek by činil 23 561 Kč, že se k 28. 2. 2020 se žalobkyní dohodla na rozvázání pracovního poměru k 2. 3. 2020 s odkazem na § 52 písm. d) zákoníku práce, že je žalobkyně vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3. 3. 2020 a že nepobírá invalidní důchod, že byla žalobkyní vyzvána k zaplacení bolestného náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dopisy z 11. 2. 2021 a 9. 3. 2021 v náhradní lhůtě do 16. 3. 2021. Svou obranu proti žalobě postavila na tvrzení, že žalobkyní popisovaný úrazový děj definičně neodpovídá pracovnímu úrazu a na zpochybňování tvrzení, že poranění vazů v úrovni pravého zápěstí žalobkyně je v příčinné souvislosti s žalobkyní popisovaným úrazovým dějem. K prvému: Úraz, který se žalobkyni stal, neodpovídá definici pracovního úrazu, neboť to, co je uvedeno v žalobě a v záznamu o pracovním úrazu, že při zašroubovávání šroubků do plastového dílu došlo k náhlé bolesti v oblasti zápěstí pravé horní končetiny, neodpovídá požadavku na náhlou zevní a násilnou příčinu změny zdravotního stavu; jedná se o zcela standardní činnost, běžnou rutinní práci, žalobkyně z ní nijak nevybočila. K druhému: Jelikož u žalobkyně už v době do 22. 3. 2018 byl přítomen syndrom karpálního tunelu, který měl být u žalobkyně uznán jako stav ohrožení nemocí z povolání, žalobkyně měla být vyřazena z práce, a jelikož byla k datu úrazového děje zdravotně nezpůsobilá k práci, byť se na to přišlo až později, není zde příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a vzniklou ztrátou na výdělku žalobkyně. V této souvislosti poukazovala též na to, že pracovní poměr se žalobkyní byl rozvázán pro ohrožení nemoci z povolání syndromem karpálního tunelu vpravo. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 9. 2002 pracovní smlouvu, v níž projevily vůli zavázat se na straně žalobkyně pracovat pro žalovanou jako operátorka výroby v [obec] se dnem nástupu do práce 1. 10. 2002 a na straně žalované přidělovat žalobkyni práci a platit jí za ní mzdu. Žalobkyně do práce nastoupila a práci pro žalovanou vykonávala. Dne 22. 3. 2018, když žalobkyně zašroubovávala šroubky do plastového dílu, došlo u ní k náhlé bolesti v oblasti zápěstí pravé ruky, píchání střídající se s tupou bolestí a vznikem otoku, následně hematomu, což bylo [celé jméno znalce], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví různá – neurologie, medicínsky diagnostikováno jako ruptura vazu zápěstí a karpu a podvrtnutí zápěstí; náhradu za bolest za tuto zdravotní újmu žalobkyně znalec stanovil na 30 bodů a 15 bodů a s přihlédnutím k tomu, že následkem úrazu došlo k poškození středního nervu vpravo, které muselo být léčeno operačně, navýšených o 20 %, tj. na konečných 54 bodů. U žalobkyně došlo v důsledku úrazu k trvalému zhoršení zdravotního stavu – poruše zápěstního kloubu s omezením hybnosti na dominantní končetině, přičemž náhradu za ztížení společenského uplatnění jmenovaný znalec stanovil na 600 bodů. Žalobkyně byla z toho důvodu v pracovní neschopnosti od 3. 4. 2018 do 4. 1. 2020. Žalobkyně by ve 4. čtvrtletí roku 2019 s přihlédnutím k obvyklé výši její mzdy zřejmě dosáhla hrubé mzdy ve výši 70 683 Kč za celé čtvrtletí. Účastníci uzavřeli dne 28. 2. 2020 dohodu o rozvázání pracovního poměru, v níž se dohodli na rozvázání pracovního poměru ke 2. 3. 2020 s odkazem na § 52 písm. d) zákoníku práce pro ohrožení žalobkyně nemocí z povolání syndromem karpálního tunelu vpravo zjištěného ke dni 27. 7. 2018. Žalobkyně je vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3. 3. 2020 doposud. Žalobkyně není pobíratelem invalidního důchodu. Žalobkyně dne 11. 2. 2021 vyzvala žalovanou k zaplacení bolestného ve výši 13 500 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 150 000 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od března 2020 do prosince 2020 ve výši 89 610 Kč do 1. 3. 2021. Dne 9. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení nároků stejně jako v dopise z 11. 2. 2021; u náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti však za období do února 2021 celkem ve výši 110 877,66 Kč, do 16. 3. 2021.

4. Pokud jde o újmu na zdraví žalobkyně, soud vyšel ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví různá – neurologie, ze dne 13. 12. 2020, č. 418 a jeho výslechu na jednání. Znalec vysvětlil, že u žalobkyně došlo dne 22. 3. 2018 v důsledku náhlé zátěže pravého zápěstí k jeho natažení či podvrtnutí, které vedlo k poškození vazivového aparátu pravého zápěstí, poškození středního nervu v úrovni karpálního tunelu, které se zhoršilo druhotně v příčinné souvislosti s úrazovým dějem, přičemž do současné doby přetrvávají následky vazivového poranění spočívající v bolestivosti především námahového typu v kombinaci s omezenou hybností zápěstí. K danému poškození dochází při působení velkého množství kinetické energie, které vede k poškození přímo či při následném nadměrném pohybu v zápěstí v některém směru přesahujícím fyziologický rozsah pohybu. Poškození může postihnout jak vazivový aparát, tak i kostní struktury. Tato poranění jsou nejednou při prvotním ošetření přehlédnuta, protože i rentgenové změny v této době jsou mnohdy minimální. U pacienta se úraz projeví otokem a hematomem, brněním prstů, při změně polohy poloměsíčité kosti dojde druhotně v tlaku směrem do dlaně a následně k zmenšení prostoru mezi kostí, šlachami a probíhajícím středním nervem. Zranění tak může prohloubit syndrom karpálního tunelu, což je poškození středního nervu v oblasti úžiny v úrovni zápěstí a které se klinicky projevuje především brněním a bolestivostí v prstech ruky. Mezi jeho nejčastější příčiny patří mimo jiné profesionální postižení s přetížením zápěstí, úrazy předloktí a zlomení, zhmoždění či podvrtnutí zápěstí. Je pravdou, že žalobkyně už v předúrazovém období trpěla lehkým syndromem karpálního tunelu na obou rukách, nicméně v důsledku úrazu, kdy došlo i ke změnám na poloměsíčité kosti, došlo druhotně k prohloubení a dalšímu poškození středního nervu, který probíhá v úžině, jejíž spodina je tvořena právě poloměsíčitou kostí a u které došlo přechodně k jejímu otoku a nepatrnému posunu. Tento stav byl zcela adekvátně zhodnocen na Klinice pracovního lékařství v [obec] jako stav ohrožení nemocí z povolání ke dni 27. 7. 2018. Do současné doby přetrvávají následky vazivového poranění spočívající v bolestivosti především námahového typu v kombinaci s omezením hybnosti zápěstí. Syndrom karpálního tunelu žalobkyni v předúrazovém období neomezovalo ani v pracovních, ani v mimopracovních aktivitách, k jeho zhoršení na pravé ruce došlo až v období po úrazu 22. 3. 2018. Že by syndrom karpálního tunelu na obou rukách žalobkyně bylo možné hodnotit jako stav ohrožení nemocí z povolání před jejím pracovním úrazem, není možné z její zdravotní dokumentace vyčíst. K hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění viz odpověď na třetí otázku ve znaleckém posudku na č. l. 13 a 14. Skutečnost, že je žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 3. 3. 2020 doposud je prokázáno z potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Plzni ze dne 4. 1. 2023 na č. l. 62 (když toto je nejméně za období od 3. 3. 2020 do konání prvního jednání ve věci mezi účastníky též nesporné). Ve zbytku soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění.

5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely platnou pracovní smlouvu s náležitostmi podle § 29 odst. 1 zák. práce z roku 1965 a pracovní poměr vznikl podle § 33 odst. 1 zák. práce z roku 1965. Pracovní poměr byl rozvázán dohodou podle § 49 zák. práce ve spojení s § 364 odst. 1 zák. práce z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zák. práce ke 2. 3. 2020.

6. První kritérium směřuje především k rozlišení pracovních úrazů od nemocí z povolání, kterými se rozumějí nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání, či jiných nemocí obecně. Druhé kritérium směřuje k odlišení zdravotních újem, za něž odpovídá zaměstnavatel, od těch, za něž odpovídá škůdce podle občanskoprávních předpisů, či za něž neodpovídá nikdo.

7. Podle § 269 odst. 1 zák. práce ve znění účinném od 1. 10. 2015 zaměstnavatel je povinen hradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dané pravidlo vymezuje základní předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za újmu vzniklou pracovním úrazem, tj. existenci pracovního úrazu, vzniku újmy a příčinnou souvislost mezi nimi.

8. Pojem pracovního úrazu je stipulativně definován v § 271k odst. 1 zák. Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na zaměstnancově vůli a krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

9. V poměrech souzené věci je úrazový děj pracovním úrazem, neboť k němu došlo při zašroubovávání plastového dílu, tj. při plnění pracovních úkolů operátorky výroby na pracovišti žalované a zároveň k onomu podvrtnutí či natažení žalobkynina zápěstí a vzniku náhlé bolesti došlo nezávisle na žalobkyně vůli a krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů vůči tělu žalobkyně (tlaku ruky na pracovní nástroj při šroubování).

10. Náhrada za bolest představuje jednorázové odškodnění za bolesti, které poškozený zaměstnanec pociťuje jak při samotném poškození zdraví úrazem, tak při jeho léčení a v jeho průběhu. Podle § 271c odst. 1 zák. práce se náhrada za bolest poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

11. Jak je již uvedeno shora, žalobkyně při svém úrazu utrpěla rupturu vazů v zápěstí a karpu, které odpovídá položce 13.26 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění do konce roku 2022 a odpovídá 30 bodům, a dále podvrtnutí zápěstí, které odpovídá položce 13.28 přílohy č. 1 zmíněného nařízení a odpovídá 15 bodům, vzhledem ke komplikacím lékařem podle § 6 odst. 1 písm. a) daného nařízení navýšených lékařem o 20 % na konečných 54 bodů. Při hodnotě 1 bodu ve výši 250 Kč podle § 3 odst. 1 nařízení činí náhrada za bolest žalobkyně celkem 13 500 Kč.

12. O vztah příčinné souvislosti mezi vytrpěnými bolestmi a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato újma (došlo k vytrpění bolesti) následkem pracovního úrazu nebo při jeho léčení, tj. bez pracovního úrazu by poškozený předmětná poranění neutrpěl či léčbu (dotčené zdravotní zákroky) nepodstoupil, a proto by také v souvislosti s nimi nevytrpěl bolesti a nevznikla mu újma. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za újmu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku pracovního úrazu či jejich následků, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1456/2019).

13. V souzené věci je příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a újmou na zdraví žalobkyně dána zcela jednoznačně; zranění žalobkyně jsou bezprostředním následkem úrazového děje. Námitka žalované, dle níž došlo k přerušení příčinné souvislosti z toho důvodu, že žalobkyně trpěla v předúrazovém období postižené obecnou nemocí, pro niž měla být přeřazena na jinou práci, ji před nárokem na náhradu za bolest neobrání, jednoduše proto, že žalobkyně na jinou práci přeřazena nebyla, a proto na pracovišti utrpěla úraz. Argumentace žalované přerušením příčinné souvislosti z důvodu existence obecné nemoci - zdá se - je zamýšlena spíše jako obrana v té části věci, v níž jde o zaplacení náhrady na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (k tomu viz níže).

14. Náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje nemateriální újma zaměstnance v souvislosti s poškozením zdraví následkem pracovního úrazu. Ztížením společenského uplatnění se rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb (§ 271c zák. práce ve spojení s § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání či dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Ztížení společenského uplatnění vyjadřuje zejména omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese), ztrátu či omezení dosavadních schopností poškozeného k uplatnění v životě a ve společnosti, tedy k účasti na těch formách společenského života, které slouží rozvoji jeho osobnosti, jedná se o kompenzaci za omezení v dalším výběru povolání nebo nemožnosti určité povolání vykonávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1952/2011).

15. U žalobkyně vznikly trvalé zdravotní následky, spočívající v poruše zápěstního kloubu s omezením hybnosti na pravé ruce, podřazeny pod položku 8.21 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. v základní výměře 600 bodů. Při hodnotě 1 bodu ve výši 250 Kč stanovené v § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 150 000 Kč.

16. O příčinné souvislosti zde platí to samé, co bylo již výše uvedeno u náhrady za bolest.

17. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li takto škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu, jejich následků (následku), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1456/2019).

18. Z hlediska kauzality je zřejmé, že žalobkyně po svém přihlášení se jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce nedosahovala žádného výdělku jednak proto, že porucha kloubu v pravém zápěstí a omezená hybnost v něm žalobkyni ze zdravotních důvodů neumožňuje vykonávat práci operátorky výroby, neboť by došlo k dalšímu rozvoji bolestivosti a artrotických degenerativních změn jejího zápěstního kloubu, a jednak též proto, že pracovní úraz prohloubil syndrom karpálního tunelu vpravo z předúrazového období do takové míry, že byl po úrazu (datum zjištění k 27. 7. 2018) hodnocen jako stav ohrožení nemocí z povolání, tj. byl takovou příčinou změn zdravotního stavu žalobkyně, které rovněž představují důvod pro přeřazení na jinou práci či jsou výpovědním důvodem podle § 52 písm. d) zák. práce; ovšem obráceně, nebylo-li by pracovního úrazu, nedošlo by ani k prohloubení syndromu karpálního tunelu vpravo, tudíž ani ke vzniku stavu ohrožení nemocí z povolání.

19. Pod přerušením příčinné souvislosti se rozumí případ, kdy do kauzálního řetězce vstoupí další příčina, která je nezávislá na prvotní příčině a současně je rozhodujícím důvodem následku. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu je vyloučena jen v situaci, kdy byla příčinná souvislost mezi pracovním úrazem, za který zaměstnavatel odpovídá, a výslednou škodou přetržena jinou událostí (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3097/2012).

20. Onemocní zaměstnanec jinou nemocí, než nemocí z povolání, která by jej vylučovala z výkonu dosavadní práce u zaměstnavatele odpovědného za škodu způsobenou nemocí z povolání, znamená to, že od doby, kdy zaměstnanec onemocněl obecnou nemocí, která není následkem nemoci z povolání, příčinná souvislost mezi jeho nemocí z povolání a schodkem v příjmech dosahovaných před a po zjištění nemoci z povolání byla přerušena (nebo jinak: odpadla normativní kritéria přičitatelnosti škody zaměstnavateli - ke kritice teorie přerušení příčinné souvislosti viz MELZER, F., TÉGL. P. a kol.: Občanský zákoník - Velký komentář. Svazek IX § 2894 až 3081 1. vyd. Praha: Leges, 2018 str. 212).

21. V souzené věci nedošlo k přerušení příčinné souvislosti v zásadě ze dvou důvodů: zaprvé, ač je pravdou, že žalobkyně v předúrazovém období trpěla syndromem karpálního tunelu na levé i pravé ruce, není ničím prokázáno, že by byla splněna klinická kritéria pro uznání ohrožení nemocí z povolání spočívající v patologickém nálezu při elektromyografickém vyšetření odpovídající nejméně středně těžké poruše (srov. bod 10 kapitoly 2 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Znalec v této souvislosti výslovně uvedl, že ze zdravotní dokumentace žalobkyně nelze vyčíst, zda v předúrazovém období její syndrom karpálního tunelu na pravé ruce splňoval klinická kritéria, byť v obecné rovině nepopíral, že by u žalobkyně syndrom karpálního tunelu vpravo jako takový byl v předúrazovém období přítomen, v písemné části znaleckého posudku je navíc výslovně uvedeno, že syndrom karpálního tunelu v předúrazovém období žalobkyni v pracovních aktivitách neomezoval; zadruhé, i pokud by u žalobkyně byl přítomen syndrom karpálního tunelu na levé či pravé ruce, který by představoval stav ohrožení nemocí z povolání, nelze přehlédnout, že tento stav časově předcházel pracovnímu úrazu. Žalobkyně však i přesto na jinou práci přeřazena nebyla a v provozu žalované pracovala až do pracovního úrazu, proto je třeba na věc hledět tak, že příčinou snížení výdělků žalobkyně je pracovní úraz a nikoli hypotetické ohrožení nemocí z povolání. Nebylo-li by pracovního úrazu, žalobkyně by zřejmě i ve stavu ohrožení nemocí z povolání práci pro žalovanou vykonávala a ke snížení její výdělkové úrovně by nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti mohou z časového hlediska vyvolat jen takové skutečnosti, které nastanou, resp. vstoupí do kauzálního řetězce mezi škodnou událostí a jeho následkem, nikoli ty, které škodné události předcházejí. Z hlediska definice uvedené v 19. odstavci tohoto rozsudku syndrom karpálního tunelu z předúrazového období, i pokud by byl obecnou nemocí, příčinnou souvislost nepřerušil, protože do kauzálního řetězce nevstoupil po„ prvotní příčině“. Na věc nelze hledět ani tak, že by k přerušení příčinné souvislosti došlo prohloubením syndromu karpálního tunelu vpravo v poúrazovém období, protože z hlediska definice uvedené v 19. odstavci se nejedná o„ příčinu nezávislou na prvotní příčině“. Závislost spočívá v tom, že k prohloubení syndromu karpálního tunelu vpravo do stavu ohrožení nemocí z povolání došlo pro pracovní úraz (změny a posunutí poloměsíčité kosti vyvolaly sekundárně další změny v úžině, v níž probíhá střední nerv v oblasti karpálního tunelu, a způsobily jeho další poškození).

22. Pokud jde o výši škody, soud jí posuzoval podle § 271b odst. 1 věty první a odst. 3 věty první zák. práce ve znění od 1. 10. 2018, kdy změna provedená zák. [číslo] 2020 na posouzení této věci nemá žádný význam. Žalobkyni náleží náhrada ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

23. Průměrný výdělek před vznikem škody se vypočítá podle zásad uvedených v § 351 a násl. zák. práce, zejména § 351 odst. 3 zák. práce, tj. zjistí se z hrubé mzdy zúčtované žalobkyni k výplatě v rozhodném období, a z odpracované doby v rozhodném období s přihlédnutím k § 353 odst. 3 a § 358 zák. práce. Rozhodným obdobím se přitom podle § 354 odst. 1 zák. práce myslí předchozí kalendářní čtvrtletí.

24. V dané věci byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr ke 2. 3. 2020, od 3. 3. 2020 byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů, tudíž škoda jí vznikla od 3. 3. 2020 Poslední den před vznikem škody připadl na 2. 3. 2020, proto je třeba určit průměrný výdělek žalobkyně k tomuto dni jako k poslednímu před vznikem škody. Rozhodným pro výpočet průměrného výdělku je proto 4. kalendářní čtvrtletí roku 2019. Jelikož žalobkyně v tomto kalendářním čtvrtletí nepracovala z důvodu své práceneschopnosti, měl by se podle § 355 odst. 1 zák. práce použít pravděpodobný výdělek určený dle zásad uvedených v § 355 odst. 2 zák. práce, což, jak se podává ze skutkových zjištění, činí 70 683 Kč za celé čtvrtletí.

25. Po zjištění průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody soud od tohoto průměrného výdělku odečetl minimální mzdu platnou v den prvního zařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání, tj. k 3. 3. 2020 s tím, že připočtení invalidního důchodu nepřichází v úvahu, protože žalobkyně žádný nepobírá.

26. Průměrný měsíční výdělek žalobkyně tedy činil 23 561 Kč, minimální mzda v roce 2020 činila 14 600 Kč (§ 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. před novelizací provedenou nařízením vlády č. 487/2020 Sb.). Výše náhrady proto za jeden měsíc činí 8 961 Kč (23 561 Kč - 14 600 Kč), za období od března 2020 do prosince 2020 se jedná celkem o 89 610 Kč (10 x 8 961 Kč).

27. Pro rok 2021 byl průměrný výdělek žalobkyně rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v souladu s § 1 nařízení vlády č. 517/2020 Sb. valorizován o 7,1 %, a tudíž činí 25 233,83 Kč, po odečtení minimální mzdy k 1. dni evidence žalobkyně mezi uchazeči o zaměstnání činí měsíční výše náhrady 10 633,83 Kč, za období celého roku 127 605,96 Kč.

28. V ust. § 1 nařízení vlády č. 508/2021 byl průměrný výdělek za období od ledna do konce května 2022 valorizován o 1,3 % a 300 Kč, a tedy činil 25 861,86 Kč. Po odečtení minimální mzdy činí výše náhrady 11 261,86 Kč. Od ledna 2022 do května 2022 se jedná celkem o částku 56 309,30 Kč.

29. Od června 2022 je průměrný výdělek žalobkyně valorizován o 8,2 % v souladu s § 1 nařízení vlády č. 138/2022 Sb. na 27 982,53 Kč, výše náhrady za jeden měsíc potom činí 13 382,53 Kč. Za období od června 2022 do konce srpna 2022 se jedná celkem o částku 40 147,59 Kč.

30. Od září 2022 do konce roku 2022 byl průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady valorizován o 5,2 % podle § 1 nařízení vlády č. 256/2022 Sb., a tudíž činil 29 437,62 Kč. Po odečtení minimální mzdy činila měsíční náhrada 14 837,62 Kč. Od počátku září 2022 do konce roku 2022 se jedná celkem o částku 59 350,48 Kč.

31. Od počátku roku 2023 byl průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady valorizován o 5,1 % podle § 1 nařízení vlády č. 413/2022 Sb. na 30 938,94 Kč, tedy výše měsíční náhrady činí 16 338,94 Kč. Dlužná náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně od března 2020 do konce ledna 2023 činí celkem 389 362,27 Kč.

32. Přisouzení zákonného úroku z prodlení k náhradě za bolest, náhradě za ztížení společenského uplatnění a náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od března 2020 do února 2021 (tj. celkem 274 377,66 Kč (13 500 Kč + 150 000 Kč + 110 877,66 Kč)) má oporu v §§ 1958 odst. 2, 1968 věty první a 1970 o. z. Splatnost žalovaných pohledávek nebyla ujednána, žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 16. 3. 2021, a proto nezaplatila-li žalovaná v tento den, ocitla se od následujícího dne v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Splatnost náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se řídí § 271m odst. 2 zák. práce, dle něhož je zaměstnavatel povinen vyplácet náhradu pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty. V poměrech souzené věci to znamená, že splatnost dalších náhrad od března 2021 byla žalovaná povinna zaplatit do konce následujícího měsíce, u náhrady za březen do konce dubna 2021. Jedná se o splatnost stanovenou zákonem ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z., a proto se žalovaná ocitla v prodlení podle § 1968 věty první o. z. od 1. dne následujícího měsíce a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. u náhrady za březen 2021 od 1. 5. 2021, u náhrady za duben 2021 od 1. 6. 2021, u náhrady za květen 2021 od 1. 7. 2021, atd., a to ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy 8,25 % ročně v prvním pololetí roku 2021, 8,5 % ročně ve druhém pololetí roku 2021, 11,75 % ročně v prvním pololetí roku 2022 a 15 % ročně ve druhém pololetí roku 2022 a prvním pololetí roku 2023.

34. Jelikož je žalovaná povinna platit žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pravidelně jednou měsíčně, jedná se o opětující se plnění v budoucnu splatných dávek (§ 160 odst. 2 o. s. ř.), které je žalovaná povinna plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými, tj. pokaždé do konce následujícího měsíce.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, proto jí náleží náhrada 100 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 a 2 AT z tarifní hodnoty ve výši 1 143 836 Kč (13 500 Kč + 150 000 Kč (60 x 16 338,99 Kč)) v sazbě 12 900 Kč za jeden úkon a nákladů na znalecký posudek. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, učinil písemná podání ve věci samé dne 18. 3. 2021 na č. l. 3, dne 12. 4. 2022 na č. l. 43, 9. 6. 2022 na č. l. 51, dne 2. 2. 2023 na č. l. 63, zaslal žalované výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupil ji při jednáních 13. 4. 2022 a 3. 2. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, dne 13. 1. 2023 nahlédl do spisu podle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 AT a účastnil se jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Jedná se celkem o 9 úkonů právní služby v celé sazbě a 1 úkon v poloviční sazbě mimosmluvní odměny advokáta. Odměna za právní zastupování proto činí 122 550 Kč (9,5 x 12 900 Kč). Dále právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů k 10 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši po 300 Kč, tj. 3 000 Kč (10 x 300 Kč). Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží cestovní náhrady v celkové výši 1 730,40 Kč za cesty k jednáním dne 13. 4. 2022, 13. 1. 2023 a 3. 2. 2023, pokaždé za ujetých 73 km z Kralovic do Plzně a zpět automobilem Škoda Octavia s průměrnou spotřebou paliva 7,2 l /100 km, Natural 95 u první cesty v ceně 37,10 Kč paliva a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve zbylých případech 41,20 Kč paliva a 5,2 Kč /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vše podle § 13 odst. 5 AT, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) AT za čas strávený cestou na jednání a zase zpět ve výši dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 600 Kč (3 x 2 x 100 Kč). Žalobkyni též vznikly náklady důkazů na vyhotovení písemného znaleckého posudku [celé jméno znalce] ve výši 6 400 Kč (viz fakturu na č. l. 76). Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí 134 280,40 Kč (122 550 Kč + 3 000 Kč + 1 730,40 Kč + 600 Kč + 6 400 Kč).

36. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému znalce [celé jméno znalce] ve výši 2 390,29 Kč, přiznané usnesením ze dne 9. 2. 2023 na č. l.

82. U žalované nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto je povinna podle výsledku řízení tyto náklady státu nahradit.

37. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalované je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení