35 C 112/2021-65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 13. 6. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 109 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smluvní pokuty za prodlení žalované s vybudováním veřejné infrastruktury v lokalitě„ [anonymizována dvě slova]“. Uvedl, že podle plánovací smlouvy ze dne 3. 12. 2012 se žalovaná zavázala v této lokalitě vybudovat místní obslužné komunikace, dešťovou kanalizaci, splaškovou kanalizaci, vodovod, plynovod, [anonymizována dvě slova] a veřejné osvětlení, a to do 36 měsíců od vydání posledního stavebního povolení souvisejícího s jejím vybudováním, tj. konkrétně do 12. 10. 2019. Tato její povinnost byla zajištěna smluvní pokutou v uvedené výši. Žalovaná svoji povinnost podle plánovací smlouvy nesplnila, neboť kolaudační souhlas týkající se uvedené infrastruktury byl vydán až ve dnech 12. 5. 2020 a 29. 6. 2020. Pokud jde o interpretaci smluvních ujednání, argumentoval žalobce tak, že smlouva by měla být vykládána systematicky podle jejího účelu a smyslu, kterým bylo vymezení spoluúčasti žalované jako žadatele o vydání zastavovací studie na vybudování veřejné infrastruktury. Měla-li být infrastruktura vybudována tak, aby mohla být užívána, což bez kolaudačního souhlasu není možné, je třeba závazek žalované vztáhnout k okamžiku vydání kolaudačního souhlasu, případně k podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Ani jedno však ve lhůtě dané smlouvou nenastalo. Dále uvedl, že bez vydání kolaudačního souhlasu nebyla stavba způsobilá k užívání a nebylo ani možné určit, zda byla vybudována řádně. Žalované to pak, jako podnikateli v oblasti stavebnictví, muselo být zřejmé, navíc u ostatních části veřejné infrastruktury kolaudaci v termínu zajistila. Tvrzení žalované ohledně dokončení stavby na přelomu července a srpna označil žalobce za nepravdivé. Uvedl, že stavba nebyla dokončena ani k datu konání kontrolní prohlídky v rámci řízení o vydání kolaudačního souhlasu dne 30. 1. 2020. Komunikace totiž nebyla opatřena vodorovným dopravním značením, přestože tato povinnost byla zřejmá ze schválené projektové dokumentace, podle níž byla stavba prováděna. Smluvní pokuta měla přitom zabránit laxnímu přístupu žalované k provádění stavby, neboť po dobu stavebních prací docházelo omezení obyvatel dané lokality v užívání jejich obydlí. Smluvní pokutu žalovaná na výzvu žalobce neuhradila.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, neboť měla za to, že veškeré povinnosti dle uvedené plánovací smlouvy splnila v dohodnutém termínu. Uvedla, že stavba veřejné infrastruktury byla dokončena na přelomu měsíců červenec a srpen 2019, resp. bylo dokončeno hlavní těleso komunikace o ploše [výměra]. Další část pak byla dokončena před 12. 10. 2019. Podle jejího názoru nelze termín pro dokončení stavby zaměňovat s termínem její kolaudace. Pokud jde o umístění dopravního značení, namítla, že o něm rozhoduje dopravní inspektorát a že žádost bylo možné podat až po dokončení stavby. V průběhu kolaudačního řízení je třeba reagovat na legislativní změny, které se dopravního značení týkají.

3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

4. Žalovaná měla (jako podnikatel v oboru projektová činnost ve výstavbě a provádění staveb, jejich změn a odstraňování) záměr v [katastrální uzemí] v lokalitě„ [anonymizována dvě slova]“ vybudovat infrastrukturu potřebnou pro následnou výstavbu rodinných domů. Za tímto účelem byla mezi žalobcem a žalovanou jako žadatelem dne 3. 12. 2012 podepsána plánovací smlouva ve smyslu ust. § 66 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Podle této smlouvy se žalovaná zavázala vybudovat místní obslužné komunikace (upravit stávající křižovatku ulic [ulice], [ulice] a [ulice] a vybudovat nové komunikace v lokalitě dle návrhu odsouhlasené projektové dokumentace), [anonymizováno] kanalizaci, splaškovou kanalizaci, vodovod, plynovod, [anonymizována dvě slova] a veřejné osvětlení, vše blíže specifikované v [anonymizována dvě slova] smlouvy a v projektové dokumentaci, a to na vlastní náklady v předpokládané výši 7 353 000 Kč a ve lhůtě do 36 měsíců od vydání posledního souvisejícího stavebního povolení ([anonymizována dvě slova], V, [anonymizováno] plánovací smlouvy ze dne 23. 3. 2012 a výpis z živnostenského rejstříku žalované). Veřejná infrastruktura měla být vybudována tak, aby po vydání kolaudačního souhlasu mohla být bez omezení užívána a provozována ([anonymizována dvě slova] plánovací smlouvy ze dne 23. 3. 2012). Povinnost vybudovat veřejnou infrastrukturu v termínu 36 měsíců strany zajistily smluvní pokutou ve výši 1 000 000 Kč, splatnost byla sjednána do 30 dnů ode dne vystavení faktury žalobcem (viz [anonymizována dvě slova] plánovací smlouvy ze dne 23. 3. 2012). Žalovaná se současně zavázala na žalobce stavbu veřejné infrastruktury převést a žalobce se ji zavázal převzít pod podmínkou, že bude splňovat podmínky norem a bude zkolaudována, a to ve lhůtě 120 dnů od vydání kolaudačního souhlasu (viz [anonymizována dvě slova] plánovací smlouvy ze dne 23. 3. 2012).

5. Posledním stavebním povolením ve smyslu výše uvedené smlouvy bylo rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením ze dne 12. 10. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno], které nabylo právní moci dne 19. 10. 2016 (viz shodné tvrzení účastníků, které soud vzal za své skutkové tvrzení ve smyslu ust. § 120 odst. 3. o. s. ř.). Podle tohoto rozhodnutí měla být stavba provedena podle projektové dokumentace ověřené v řízení o této změně vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 18. 7. 2016. V ostatním zůstaly v platnosti podmínky původního stavebního povolení ze dne 26. 7. 2011, [číslo jednací] – [číslo] (viz rozhodnutí, změna stavby před dokončením ze dne 12. 10. 2016 a stavební povolení ze dne 26. 7. 2011).

6. Pokud jde o dopravní značení, před započetím stavebních prací měl být předložen návrh dopravního značení přechodné a místní úpravy dle vyjádření dopravního inspektorátu ze dne 18. 4. 2011. Rovněž se změnou stavby před jejím dokončením vyslovil souhlas dopravní inspektorát, a to dne 4. 8. 2016. Vodorovné dopravní značení je součástí jak původní projektové dokumentace, tak i projektové dokumentace pořízené ke změně stavby (viz rozhodnutí - změna stavby před dokončením ze dne 12. 10. 2016, stavební povolení ze dne 26. 7. 2011, projektové dokumentace). Podle vyjádření stavebního úřadu, oddělení dopravy a správy komunikací, Městského úřadu Černošice je dopravní stavba považována za dokončenou, pokud je realizována v souladu s projektovou dokumentací schválenou příslušným stavebním úřadem (komunikace, chodníky, přechody, bezpečnostní prvky včetně dalších náležitostí jako je svislé a vodorovné dopravní značení), a to tak, aby byla po doložení příslušných dokladů (dokumentace skutečného provedení, zaměření, atestů, dokladech o likvidaci odpadů a dalších) způsobilá k vydání kolaudačního souhlasu, případně kolaudačního rozhodnutí. Bez splnění uvedených podmínek není možné komunikaci řádně užívat (vyjádření stavebního úřadu ze dne 28. 4. 2022).

7. Strany jednaly o rozšíření předmětu plnění plánovací smlouvy týkající se napojení na obecní komunikaci. To způsobilo určité prodlevy s dokončením předmětu plnění dle plánovací smlouvy, neboť by se komunikace zhotovovala vcelku. K dohodě však nedošlo (viz shodné tvrzení účastníků, které soud vzal za své skutkové tvrzení ve smyslu ust. § 120 odst. 3. o. s. ř., situační plán pozemní komunikace).

8. Žalobce žalovanou vyzval k dokončení stavební úpravy stávající křižovatky ulic [ulice], [ulice] a [ulice] v rozsahu předpokládaném plánovací smlouvou, resp. kolaudaci této části obslužné komunikace nejpozději do 1. 4. 2019 (viz výzva ke splnění povinnosti [spisová značka] [spisová značka]). Opakovaně byla žalovaná vyzvána dne 15. 8. 2019 (viz výzva ze dne 18. 8. 2019).

9. K datu 17. 9. 2019 se na některých komunikacích ještě nenacházel ani asfaltový povrch (viz fotografie lokality ze dne 17. 9. 2019, 16. 9. 2019, 13. 8. 2019, 7. 8. 2019) Asfaltérské stavební práce pro žalovanou prováděl subdodavatel. Živičný postřik byl proveden dne 23. 9. 2019 a k asfaltování mělo být přistoupeno bezprostředně poté (viz emailové zprávy ze dne z období od 25. 4. 2019 do 23. 9. 2019 a faktura [číslo]). V říjnu 2019 byl již asfaltový povrch dokončen, avšak bez vodorovného dopravního značení (viz fotografie lokality z google street view z října 2019).

10. Dne 17. 10. 2019 žalobce žalovanou s ohledem na dokončení stavby vyzval k podání žádosti o kolaudaci s tím, že žalobce je připraven stavbu převzít ve lhůtě dle plánovací smlouvy (viz výzva ke kolaudaci komunikací v lokalitě [anonymizována dvě slova]).

11. Žádost o kolaudační souhlas podala žalovaná dne 4. 12. 2019. Dne 12. 5. 2020 byl vydán kolaudační souhlas týkající se části stavby komunikací. Podle tohoto rozhodnutí byly na stavbě v době prohlídky dne 30. 1. 2020 zjištěny drobné nedostatky, které byly odstraněny do k 7. 5. 2020, stavba byla provedena podle projektové dokumentace (viz kolaudační souhlas s užíváním stavby ze dne 12. 5. 2020). Nedostatky se týkaly definitivního dopravního značení a drobných úprav (bezbariérové ukončení chodníků a úprava obrubníku v případě umístění přechodu na bezbariérový). Nedostatky měly být odstraněny do 30. 3. 2020 (viz protokol ze závěrečné kontrolní prohlídky ze dne 30. 1. 2020). Ohledně stavby„ komunikace a dešťová kanalizace – [obec]„ [anonymizována dvě slova]“ – II. etapa“ byl kolaudační souhlas vydán dne 29. 6. 2020 (viz kolaudační souhlas ze dne 29. 6. 2020).

12. Místní úprava provozu na pozemních komunikacích, pokud jde o vodorovné a svislé dopravní značení (včetně přechodu pro chodce), byla stanovena stavebním úřadem, oddělení dopravy a správy komunikací, Městského úřadu Černošice dne 18. 3. 2020. Vodorovné dopravní značení, stanovení místní úpravy odpovídá projektové dokumentaci v řízení o změně stavby před jejím dokončením vypracované Ing. [jméno] [příjmení] dne 18. 7. 2016 (viz stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci sil. [spisová značka], ul. [anonymizována dvě slova] – [obec] a projektová dokumentace).

13. Žalovaná zaslala stavebnímu úřadu ve věci vydání kolaudačního souhlasu fotografie vodorovného dopravního značení dne 23. 4. 2020 (emailová zpráva adresována stavebnímu úřadu ze dne 23. 4. 2020 a 30. 3. 2020, včetně fotografií). Následně proběhl úklid lokality (viz emailové zprávy ze dne 4. 5. a 7. 5. 2020).

14. Žalobce žalovanou dopisem ze dne 21. 1. 2021 vyzval k úhradě smluvní pokuty. Žalovaná v reakci na to uvedla, že pozemní komunikace byla dokončena již v létě 2019 a poté byla rovněž využívána. Dále uvedla, že po dokončení stavby požádala o stanoviska orgány státní správy s vyjádřením ke kolaudaci. Po obdržení stanovisek byl podán návrh na zahájení kolaudačního řízení (viz dopis žalované ze dne 19. 2. 2021). Žalobce žalovanou opakovaně vyzval k úhradě smluvní pokuty podle [anonymizována dvě slova] plánovací smlouvy ve výši 1 000 000 Kč. Fakturu týkající se smluvní pokuty vystavil dne 13. 5. 2021 (viz fa ze dne 13. 5. 2021). Žalovaná fakturu vrátila (viz vyjádření ze dne 1. 6. 2021).

15. Žalovaná byla k úhradě smluvní pokuty vyzvána i předžalobní upomínkou doručenou jí dne 14. 6. 2021 (viz předžalobní upomínka ze dne 14. 6. 2021, včetně doručenky).

16. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu podle § 132 o. s. ř., přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti. Provedené důkazy si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují i z hlediska časového a ani sami účastnici neměli k jejich pravdivosti či pravosti námitek. Z dalších ve věci předložených listin nebyly zjištěny žádné pro posouzení této věci podstatné skutečnosti.

17. Na základě výše zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Mezi účastníky byla dne 3. 12. 2012 podepsána plánovací smlouva, podle které se žalovaná zavázala v [katastrální uzemí] v lokalitě„ [anonymizována dvě slova]“ na vlastní náklady vybudovat infrastrukturu potřebnou pro následnou výstavbu rodinných domu. Konkrétně se zavázala vybudovat místní obslužné komunikace (upravit stávající křižovatku ulic [ulice], [ulice] a [ulice] a vybudovat nové komunikace v lokalitě dle návrhu odsouhlasené projektové dokumentace), dešťovou kanalizaci, splaškovou kanalizaci, vodovod, plynovod, [anonymizována dvě slova] a veřejné osvětlení ve lhůtě do 36 měsíců od vydání posledního souvisejícího stavebního povolení, kterým bylo rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením ze dne 12. 10. 2016 Lhůta ke splnění povinnosti tak uplynula dnem 12. 10. 2019. Žalovaná se současně zavázala, že na žalobce následně stavbu veřejné infrastruktury převede, a to ve lhůtě 120 dnů od vydání kolaudačního souhlasu Povinnost vybudovat veřejnou infrastrukturu v termínu 36 měsíců strany zajistily smluvní pokutou ve výši 1 000 000 Kč. Stavba veřejné infrastruktury měla být provedena podle projektové dokumentace. Pokud jde o komunikace, bylo součástí projektové dokumentace i vodorovné dopravní značení. K datu 12. 10. 2019 byla stavba veřejné infrastruktury v uvedené lokalitě stavebně dokončena, a to včetně asfaltového povrchu komunikací, nebylo však dokončeno vodorovného dopravního značení a chyběly drobné úpravy (bezbariérové ukončení chodníků a úprava obrubníku na bezbariérový v případě umístění přechodu). Řízení ve věci kolaudačního souhlasu bylo zahájeno dne 4. 12. 2019, kolaudační souhlasy byly vydány dne 12. 5. 2020 a dne 29. 6. 2020. Žalobce žalované vystavil fakturu týkající se smluvní pokuty dne 13. 5. 2021 se splatností dne 12. 6. 2021.

19. Soud posoudil věc po právní stránce následovně.

20. Obsahem smlouvy uzavřené mezi účastníky jsou vzájemná práva a povinnosti osob. Proto soud dospěl k závěru, přestože je možnost uzavření takové smlouvy předvídána veřejným právem, a to ust. § 66 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, že charakter smlouvy je soukromoprávní a posoudil ji podle předpisů práva soukromého (viz rozsudek NS ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 1 As 454/2017).

21. Z hlediska časového soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, konkrétně pak ustanovení zákona č. 513/1991 Sb, obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák“), a to na základě ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Plánovací smlouvu soud posoudil jako nepojmenovaný obchodní závazkový vztah podle 269 odst. 2 obch. zák., neboť účelem smlouvy bylo zabezpečení veřejných potřeb podle § 261 odst. 2 obch. zák. v podobě vybudování veřejné infrastruktury obce.

22. Mezi účastníky byl spor o výklad uvedené smlouvy, pokud jde o vymezení konkrétního obsahu povinnosti žalované týkající se vybudování veřejné infrastrukturu v ujednaném termínu. Žalobce měl za to, že žalovaná byla povinna v ujednaném termínu infrastrukturu včetně komunikací nejen fakticky vybudovat, ale rovněž zajistit kolaudační souhlas, případně pak pokud jde o komunikace, vybudovat je včetně dopravního značení. Žalovaná se domnívala, že obsahem jejího závazku bylo ve sjednané lhůtě veřejnou infrastrukturu pouze fakticky vybudovat a že řízení o vydání kolaudačního souhlasu mělo probíhat až následně. Podle jejího názoru žalovaná současně nebyla ve sjednaném termínu povinna vybudovat dopravní značení, neboť je bylo třeba přizpůsobit aktuální legislativě.

23. Podle § 266 odst. 1, 2, 3 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odst. 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3).

24. Citované zákonné ustanovení upravuje zákonné pravidlo pro výklad právní úkonů v obchodních závazkových vztazích. Uplatní se v případech, kdy je jednání nejednoznačné či obtížně srozumitelné, takže vznikají pochybnosti, co chtěli účastníci přesně vyjádřit a jaké právní následky má jejich projev vůle vyvolat. Právní úprava obsažená v tomto ustanovení kombinuje subjektivní metodu výkladu, podle níž je třeba právní jednání interpretovat podle úmyslu jednajícího, s metodou objektivní, podle níž se právní jednání posuzuje podle toho, jaký význam by mu přisoudila osoba ve stejném postavení jako účastníci a za stejných okolností, za kterých bylo jednání učiněno. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího, v případě smluv pak společný úmysl smluvních stran, neboť smlouvy jsou založeny na konsenzu smluvních stran, a pro určení významu každého smluvního ujednání je proto rozhodující, jaký význam tomuto ujednání zamýšlely dát samotné smluvní strany (obdobně např. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, komantář k ustanovení § 266 a např. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, komentář k ustanovení § 556). Soud je tedy při výkladu vůle podle ustanovení § 266 obch. zák. povinen na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (viz rozsudek NS ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 196/2012).

25. Při výkladu smluv se tedy obecně nejprve zjišťuje společný úmysl stran, který zde byl v době vzniku uzavření smlouvy, a to zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy, přičemž lze přihlížet toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana smlouvy. V projednávané věci strany vnímaly ujednání ohledně obsahu závazku žalované odlišně a skutečnost, jaký byl společný úmysl stran v době podpisu smlouvy, v řízení prokázána nebyla, když v tomto směru účastníci ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 ničeho významného nedoplnili. Ustanovení plánovací smlouvy proto soud interpretoval metodou objektivní, hlediskem průměrného řádného obchodníka v postavení žalované (viz rozsudek ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017 nebo rozsudek ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4082/2016). Jazykové vyjádření právního úkonu soud nejprve vykládal prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) a systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu), se zřetelem k tomu, že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit a že doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran (viz rozsudek NS ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4318/2015).

26. Žalovaná se podle smlouvy zavázala zajistit vybudování veřejné infrastruktury„ specifikované v projektové dokumentaci“ a tak,„ aby po vydání kolaudačního souhlasu mohla být bez omezení užívána či provozována“.

27. Soud má za to, že pokud jde o konkrétní stavební úpravy, vymezily si je strany jednoznačně odkazem na podrobnou projektovou dokumentaci. Bylo-li součástí projektové dokumentace stavby komunikace rovněž vodorovné dopravní značení, pak jeho zajištění bylo rovněž obsahem závazku žalované. Tento závěr pak lze podpořit odkazem na stavební povolení týkající se předmětní stavby, z nějž je zřejmé, že již před započetím stavby musel být k dispozici návrh dopravního značení přechodné a místní úpravy a že i v souladu s ním měla být stavba prováděna. Soulad stavby s povolením a dokumentací je pak stěžejní podmínkou pro vydání kolaudačního souhlasu ve smyslu ust. § 122 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Pokud pak jde o vodorovné dopravní značení v podobě přechodu pro chodce, nelze přehlédnut ani skutečnost, že v případě faktického provedení se nejedná toliko o zakreslení čar na komunikaci, ale je třeba stavebně uzpůsobit i okolí např. v podobě snížení obrubníků apod.

28. Na jiný výklad týkající se povinnosti žalované vybudovat ve smluvně stanoveném termínu rovněž vodorovné dopravní značení nelze usuzovat pouze na základě výzvy žalobce k podání žádosti o kolaudaci ze dne 17. 10. 2019. Žalobce sice prostřednictvím starosty v tomto podání uvedl, že výzvu činí s ohledem na dokončení stavby, nicméně soulad stavby s projektovou dokumentací k tomuto okamžiku posuzován nebyl a s ohledem na odbornost k tomu potřebnou ani být nemohl.

29. Pokud se v této souvislosti žalovaný bránil tím, že vodorovné dopravní značení mohly být zakresleno až po rozhodnutí státních orgánů, pak soud konstatuje, že takové omezení z žádného právního předpisu nevyplývá.

30. Soud proto uzavřel, že žalovaná svoji povinnost do 12. 10. 2019 vybudovat předmětnou veřejnou infrastrukturu nesplnila.

31. Pro úplnost soud uvádí, že závazkem žalované nebylo do 12. 10. 2019 zajistit rovněž kolaudaci. Taková povinnost totiž nejen, že neplyne z gramatického vyjádření povinnosti žalované, ale v kontextu dalších smluvních ujednaní se takový závěr jeví jako nelogický a nesystematický. Nedává rozumného smyslu, aby strany počátek lhůty pro splnění závazku vázaly na nejistý okamžik vydání stavebního povolení a současně aby pak v exaktní lhůtě 36 měsíců mělo proběhnout řízení, ve kterém bude vydán kolaudační souhlas. Není totiž předem zřejmé, jak dlouho bude takové řízení trvat. Ba co více, na vydání kolaudačního souhlasu strany vázaly počátek další lhůty, a to lhůty pro převzetí veřejné infrastruktury žalobcem (ve smlouvě je výslovně uvedeno, že termín pro převzetí a předání pozemků a staveb si strany sjednaly nejpozději do 120 dnů od vydání kolaudačního souhlasu). I z tohoto ujednání je zcela zjevné (a strany to tak daly výslovně najevo), že vydání kolaudačního souhlasu pro ně v době uzavření smlouvy představovalo neurčitý časový okamžik. Mělo-li by tedy být povinností žalované zajistit ve lhůtě 36 měsíců rovněž kolaudační souhlas, jak tvrdil žalobce, pak by v rámci zachování logické konzistence smluvních ujednání musel být počátek této druhé lhůty vázán na okamžik vybudování veřejné infrastruktury. Podle názoru soudu nelze tedy než dospět k závěru, že konkrétní lhůta pro kolaudaci nebyla ve smlouvě sjednána právě proto, že délku správního řízení podle stavebního zákona nebylo možno předem přesně určit. Lze tedy shrnout, že zajištění kolaudačního souhlasu žalovanou strany smlouvy žádnou lhůtou neomezily.

32. S takto učiněným výkladem nekoliduje skutečnost, že žalovaná je podnikatelem a mělo jí být tedy známo, že bez kolaudačního souhlasu nelze stavbu veřejné infrastruktury užívat.

33. Žalobce měl za to, že jiný závěr ohledně interpretace lhůty pro zajištění kolaudačního souhlasu je možné učinit na základě následného chování stran, konkrétně pak na základě výzvy žalobce ke splnění povinnosti, kde je uvedeno, že žalobce za nejzazší termín pro dokončení stavby, resp. kolaudaci považuje datum 1. 4. 2019. Jednak na tuto zprávu žalovaná žádným způsobem nereagovala a nelze tedy mít za to, že k obsahu sporného smluvního ujednání zaujímala stejný výklad jako žalobce, a jednak se další výzvy žalobce již o kolaudaci nezmiňují a cílí toliko na dokončení stavby. Na jiný závěr nelze usuzovat ani ze skutečnosti, že ohledně jiných dílčích staveb v rámci budování veřejné infrastruktury byla kolaudace zajištěna. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že poslední stavební povolení se týkalo právě jen pozemní komunikace.

34. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

35. Podle § 300 obch. zák. okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu.

36. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

37. Pro obchodní závazkové vztahy platí, že povinnost platit smluvní pokutu je povinností objektivní, která vzniká bez ohledu na to, zda ten, kdo porušil povinnost zajištěnou smluvní pokutou, toto porušení zavinil, a rovněž bez ohledu na to, zda v době porušení povinnosti nenastaly okolnosti vylučující odpovědnost. Přitom za okolnost vylučující odpovědnost podle § 374 obch. zák. se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.

38. Vyjdou-li v průběhu řízení najevo skutečnosti, které odůvodňují závěr, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, může ji soud snížit i bez návrhu dlužníka (viz rozsudek NS ze dne 10. 1. 2008, sp zn. 32 Cdo 3853/2007, publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšího soudu pod č. 73/2008).

39. Rozhodnutí soudu o použití jeho moderačního práva ve smyslu § 301 obch. zák., kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží, je výsledkem určitého procesu rozhodování, který zahrnuje dále popsané tři postupné fáze. V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda-li použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda-li nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Ustanovení § 301 obch. zák. zakotvuje právo soudu, nikoli však jeho povinnost snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Stejně jako ve shora popsané první fázi jeho rozhodování, zákon ani v této druhé fázi nevymezuje žádná kritéria pro rozhodnutí soudu, zda svého moderačního práva použije a je rovněž věcí jeho úvahy, zda při tomto posouzení přihlédne případně i k významu a hodnotě zajišťované povinnosti Bude-li výsledkem druhé fáze rozhodování soudu jeho závěr, že svého moderačního práva využije, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této poslední fázi rozhodování je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená - věřitel má vždy právo na pokutu alespoň ve výši vzniklé škody. (viz rozsudek NS ze dne18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 32 Odo 3171/2008, rozsudek ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010)). Výše škody, jež vznikla oprávněnému porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, není - vzhledem ke konstrukci upravené v ustanovení § 301 obch. zák. - kritériem ani pro úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty, ani pro úvahu o odpovídající míře jejího snížení, nýbrž určuje pouze hranicí, pod kterou nelze pokutu snížit (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002). Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze přihlížet při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty podle § 301 obch. zák. (viz rozsudek NS ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 137/2012). Je věcí smluvních stran, zda považují za nutné zajistit splnění svých závazků smluvní pokutou, jakož i věcí vzájemné dohody, o které závazky půjde a jak vysoká bude smluvní pokuta. Závazky pro některé smluvní strany nevýznamné mohou být jinými smluvními partnery považovány za natolik důležité, že se dohodnou na jejich zajištění smluvní pokutou. Stejným způsobem může být různými subjekty posuzována i různá výše smluvní pokuty (viz rozsudek NS ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1728/2010).

40. V dané věci soud důvod pro použití moderačního práva neshledal, když smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč k zajištění včasného dokončení stavby veřejné infrastruktury v obci v hodnotě přesahující sedm milionů korun neposoudil jako nepřiměřeně vysokou, když nebyly zjištěny jiné významné okolnosti uzavření smlouvy. Přitom, jak bylo výše uvedeno, nemohl soud přihlížet k rozsahu, ve kterém povinnost dle smlouvy splněna nebyla, neboť se jedná o okolnost, která se nevztahuje k okamžiku uzavření smlouvy.

41. Jelikož strany ve smlouvě povinnost žalované vybudovat předmětnou veřejnou infrastrukturu v termínu do 12. 10. 2019 zajistily smluvní pokutou a žalovaná svoji povinnost ve lhůtě nesplnila, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu. Soud proto považoval nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty podle plánovací smlouvy za oprávněný a žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení. Do prodlení se žalovaná dostala v souladu se smlouvou 31. dnem ode dne vystavení faktury, tj. dnem 13. 6. 2021. Nárok na úrok z prodlení je odůvodněn ust. § 369 obch. zák., výše je stanovena dle nařízení č. 351/2013 Sb.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 109 450 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 40 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 12 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 3. 2022, z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 5. 2022 a z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 5. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Doplňování žaloby soud pro účely náhrady náklady řízení neposoudil jako samostatné úkony právní služby, neboť veškeré rozhodné skutečnosti měly a mohly být vylíčeny již v podané žalobě.

Poučení