35 C 140/2022 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo dopravy, IČO 66003008 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 28 627 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 627 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 28 627 Kč od 16. 5. 2022 do 15. 9. 2022 a částku 171 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 171 373 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 18 456 Kč k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 8. 2022 domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“), z důvodu porušení práva na přiměřenou délku řízení ve věci přestupku.

2. Žaloba je založena na tvrzení, že žalobce byl účastníkem řízení o státní kontrole uskutečněné dne 22. 9. 2016 a na ni navazujícího správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy (dále „magistrát“) a Ministerstva dopravy-odboru veřejné dopravy (dále „ministerstvo“) a řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí vedeného u Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, které skončilo dne 24. 2. 2022 (dále „posuzované řízení“). Nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení od 22. 9. 2016 do 24. 2. 2022 byla žalobci způsobena nemajetková újma. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění u žalované dne 15. 3. 2022, avšak ke dni podání žaloby nebyl odškodněn, pouze obdržel vyjádření ze dne 30. 8. 2022, v němž žalovaná konstatovala porušení práva a zároveň se omluvila za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Tuto formu odškodnění považuje žalobce za nedostatečnou.

3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobce dne 15. 3. 2022 uplatnil nárok, k čemuž se dne 30. 8. 2022 vyjádřila tak, že pro případ existence nemajetkové újmy je přiměřeným zadostiučiněním konstatování porušení práva a omluva za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Současně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení s tím, že jeho délku je třeba počítat od 1. 3. 2017 (neboť výkon kontroly není správním řízení) do 24. 2. 2022 a činí tedy 4 roky, 11 měsíců a 23 dnů. Vyjádřila přesvědčení, že žalobci žádná újma v souvislosti s délkou posuzovaného řízení nevznikla. Zdůraznila, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále „zákon č. 111/1994 Sb.“) a po celou dobu si musel být s ohledem na charakter svého jednání přestupku vědom. Obranu žalobce v posuzovaném řízení označila za zjevně bezúspěšnou s tím, že nemohla přivodit pro něj pozitivního výsledku, neboť mu jako držiteli koncese na silniční motorovou dopravu osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče muselo být zřejmé, že za situace, kdy poskytuje za úplatu převyšující vynaložené náklady třetí osobě službu spočívající v odvozu dle jejího zadání, jsou naplněny pojmové znaky taxislužby. Ve vztahu k výši uložené pokuty poukázala na to, že žalobce magistrátu neposkytl informace ohledně svých majetkových poměrů, správní orgány tedy vycházely z toho, že pokuta v uložené výši obecně pro podnikající fyzickou osobu likvidační není, přičemž bylo na žalobci, zda poskytnutím a doložením údajů o svých osobních a majetkových poměrech projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta neměla likvidační důsledky. Současně vyjádřila názor, že nezájem žalobce o doložení poměrů rovněž svědčí o nepatrném až žádném významu posuzovaného řízení pro žalobce. Uvedla dále, že z pohledu výše uložené sankce mělo řízení pro žalobce nulový význam rovněž proto, že lze důvodně předpokládat, že uloženou sankci nehradil žalobce ze svých prostředků, nýbrž z prostředků poskytnutých společností [Anonymizováno] [Anonymizováno], když uložená pokuta a náklady řízení byly hrazeny z účtu jeho právního zástupce žalobce. Rovněž zdůraznila, že již od okamžiku vydání rozhodnutí magistrátem měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. Popsala též vývoj na trhu po vstupu společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], nárůst počtu kontrol v oblasti dopravy, nárůst počtu správních řízení v souvislosti s porušováním povinností při poskytování přepravních služeb s využitím aplikace [Anonymizováno]. Dospěla k závěru, že poskytnutí jakéhokoli zadostiučinění žalobci je rozporné s veřejným pořádkem, dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti.

4. Z předložených listin (viz přílohy účastníků) a zapůjčené spisové dokumentace (viz spis magistrátu sp. zn. [Anonymizováno], spis ministerstva sp. zn. [Anonymizováno] ministerstva, spis Městské soudu v Praze sp. zn. 14 A 123/2018, spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 144/2020) soud vzal za prokázané následující skutečnosti.

5. Dne 22. 9. 2016 byla provedena kontrola taxislužby podle § 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 255/2012 Sb.“), během níž bylo zjištěno, že vozidlo, kterým byla přeprava uskutečněna, nebylo označeno jako vozidlo taxislužby. Téhož dne advokát [tituly před jménem] [jméno FO] převzal zastoupení žalobce. Dne 13. 10. 2016 bylo žalobci doručeno seznámení s protokolem o kontrole taxislužby (dále „protokol“). Téhož dne byly magistrátu doručeny námitky žalobce do protokolu. Dne 11. 11. 2016 magistrát vypracoval písemnost označenou jako vyřízení námitek podaných do protokolu a zároveň informoval o předání námitek žalobce k vyřízení v navazujícím správním řízení. Dne 9. 1. 2017 magistrát vypracoval písemnost označenou jako seznámení s protokolem, k níž byl přiložen dodatek ze dne 9. 1. 2017 k protokolu o kontrole. Dne 10. 1. 2017 byly magistrátu doručeny námitky žalobce do kontrolních zjištění uvedených v dodatku protokolu o kontrole sepsaném dne 9. 1. 2017. Dne 9. 2. 2017 vypracoval magistrát písemnost, v níž zamítl jednu z námitek žalobce. Dne 1. 3. 2017 vypracoval magistrát oznámení o zahájení správního řízení, kdy žalobce byl podezřelý z přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w/ zákona č. 111/1994 Sb. Téhož dne bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno žalobci. Dne 2. 3. 2017 byly magistrátu doručeny návrhy žalobce na provedení dokazování výslechem svědků. Dne 6. 3. 2017 vypracoval magistrát oznámení o ukončení dokazování a o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. Téhož dne bylo magistrátu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne 20. 3. 2017 vypracoval magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w/ zákona č. 111/1994 Sb., že dne 22. 9. 2016 provozoval taxislužbu vozidlem nezapsaným v evidenci vozidel taxislužby, za což žalobci uložil pokutu ve výši 100 000 Kč a zavázal jej k náhradě nákladů řízení (dále „rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017“). Dne 22. 3. 2017 bylo magistrátu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017. Dne 23. 3. 2017 žalobce své odvolání doplnil. Dne 29. 3. 2017 vypracoval magistrát písemnost o předložení odvolání proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017 společně se spisovou dokumentací ministerstvu. Dne 3. 4. 2017 obdrželo ministerstvo odvolání proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017 společně se spisovou dokumentací. Dne 27. 3. 2018 vypracovalo ministerstvo rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017 změněno tak, že výše pokuty uložené žalobci činí 70 000 Kč, neboť novelou zákona č. 111/1994 Sb. došlo ke snížení maximální možné sazby pokuty za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w/ téhož zákona (dále „rozhodnutí ze dne 27. 3. 2018“). Dne 28. 3. 2018 nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 27. 3. 2018. Žalobce se řízení před správními orgány osobně neúčastnil a ani těmto orgánům neposkytl informace ohledně svých majetkových poměrů. Proti rozhodnutí ze dne 27. 3. 2018 podal žalobce dne 28. 5. 2018 správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobce byl v řízení před Městským soudem v Praze zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] 22. 9. 2016. Dne 11. 6. 2018 Městský soud v Praze vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku do 15 dnů. Dne 15. 6. 2018 žalobce zaplatil soudní poplatek. Dne 20. 6. 2018 Městský soud v Praze vyzval ministerstvo, aby se do 30 dnů vyjádřilo ke správní žalobě. Dne 18. 7. 2018 bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření ministerstva ke správní žalobě. Dne 13. 8. 2018 Městský soud v Praze vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání. Dne 7. 4. 2020 Městský soud v Praze vyzval ministerstvo, aby se ve lhůtě 1 týdne vyjádřilo, zda s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci trvá na požadavku nařízení jednání, když žalobce na jednání ve věci netrval. Dne 9. 4. 2020 sdělilo ministerstvo Městskému soudu v Praze, že s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci netrvá na požadavku nařízení jednání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 14 A 123/2018-44, správní žalobu proti rozhodnutí ze dne 27. 3. 2018 zamítl (dále „rozsudek ze dne 27. 5. 2018“). Dne 28. 5. 2020 nabyl právní moci rozsudek ze dne 27. 5. 2018. Dne 10. 6. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce proti rozsudku ze dne 27. 5. 2018. Žalobce byl v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] 22. 9. 2016. Dne 11. 6. 2020 Nejvyšší správní soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku do 15 dnů a k doplnění kasační stížnosti do 30 dnů. Dne 22. 6. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud spis Městského soudu v Praze sp. zn. 14 A 123/2018. Dne 2. 7. 2020 rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá a žalobce se vyzývá, aby do 15 dnů zaplatil soudní poplatek. Dne 7. 7. 2020 žalobce zaplatil soudní poplatek. Dne 13. 7. 2020 žalobce doplnil kasační stížnost. Dne 13. 7. 2020 Nejvyšší správní soud vyzval ministerstvo, aby se do 30 dnů vyjádřilo ke kasační stížnosti. Dne 6. 8. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud vyjádření ministerstva ke kasační stížnosti. Dne 7. 8. 2020 bylo doručeno žalobci vyjádření ministerstva ke kasační stížnosti. Nevyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 9 As 144/2020-44, kasační stížnost proti rozsudku ze dne 27. 5. 2018 zamítl (dále „rozsudek ze dne 24. 2. 2022“). Dne 24. 2. 2022 nabyl právní moci rozsudek ze dne 24. 2. 2022. Žalobce se řízení před správními soudy osobně neúčastnil. Žalobce má od 3. 2. 2016 živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“. Dopisem ze dne 15. 3. 2022 žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění v částce 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Ve vyjádření ze dne 30. 8. 2022, které bylo reakcí na dopis ze dne 15. 3. 2022, žalovaná potvrdila doručení dopisu dnem 15. 3. 2022, konstatovala porušení práva a zároveň se omluvila za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení.

6. Tento skutkový stav, který nebyl účastníky sporován, shledal soud dostatečným pro rozhodnutí věci.

7. Další dokazování (výslech žalobce, listiny založené v přílohové obálce žalované vyjma listin označených jako přílohy č. 13, č. 14, č. 15, č. 16 a č. 21, informace od [právnická osoba]. ohledně bankovního účtu advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] informace od České advokátní komory ohledně úschovy finančních prostředků advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]) soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl, neboť by po skutkové stránce nepřineslo ničeho významného. Pokud jde o informace od [právnická osoba]. a od České advokátní komory, soud považuje za potřebné zmínit, že jde o informace podléhající bankovnímu tajemství i advokátní mlčenlivosti, a proto nelze přihlížet ke skutečnosti, z jakého účtu, resp. jakých prostředků byla hrazena pokuta uložená žalobci, přičemž ze skutečnosti, že z žalovanou označeného účtu advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] měly být hrazeny též pokuty uložené jiným osobám zastoupeným tímto advokátem, nelze bez dalšího dovozovat, že by prostředky na něm uložené náležely třetí osobě, resp. že by pokuta uložená žalobci nebyla hrazena z prostředků žalobce či jinak jím refundována (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 19 Co 195/2023-132).

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

11. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud má za to, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

16. Soud se následně zabýval hodnocením okolností tohoto případu. Měl přitom na zřeteli, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále „Úmluva“) a je tudíž aplikovatelné i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, k výkladu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále „Stanovisko“). Zároveň byl veden úvahou, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je odškodnění újmy, která vznikla žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení v posuzovaném řízení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce posuzovaného řízení došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1313/2010).

17. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

18. Podle Stanoviska platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b/ až e/ § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřené zvýšit či snížit, přičemž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

19. Soud - s vědomím nejednotnosti rozhodování prvostupňovým a odvolacím soudem v podobných věcech - dospěl k závěru, že názor vyjádřený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, č. j. 18 Co 107/2023-161, že dostatečným zadostiučiněním za utrpěnou újmu v podobném řízení trvajícím 7 let a 1 měsíc je konstatování porušení práva (z něhož vycházel ve věci sp. zn. 35 C 158/2022), byl překonán aktuálně vydaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. [spisová značka] (který je účastníkům znám, neboť jím bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 35 C 114/2021, kde žalobce zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovanou byla Česká republika - Ministerstvo dopravy).

20. Soud vzal za své z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 19 Co 195/2023-132 - týkajícího se o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu porušení práva na přiměřenou délku řízení ve věci přestupku vedeného u magistrátu a ministerstva, jehož délka činila 3 roky, 2 měsíce a 10 dnů - že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž se jednalo o správní řízení, jehož trvání je vymezeno zákonnými lhůtami (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád - dále „spr. ř.“). Konkrétně v trvání 30 dní pro vydání rozhodnutí (§ 71 spr. ř.), k nimž je nutno připočíst dalších 30 dnů za situace, kdy bylo zapotřebí nařídit ústní jednání (§ 71 odst. 3 písm. a/ spr. ř.). Odvolací lhůta činí 15 dnů (§ 83 odst. 1 spr. ř.) a spis je třeba předložit odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů (§ 88 odst. 1 spr. ř.). Také odvolací orgán má pro své rozhodnutí lhůtu 30 dnů (§ 93 odst. 1, § 71 odst. 3 spr. ř.). I při zohlednění určitého času potřebného pro doručování tak mohlo řízení při zachování zákonných lhůt trvat nejvýše 5 měsíců a lze tak konstatovat naplnění podmínky nesprávného úředního potupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za újmu utrpěnou žalobcem právě v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem není postačující samotné konstatování porušení práva, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řízení trvalo mnohonásobně déle než by odpovídalo zákonným lhůtám, přičemž podstatnou příčinou nepřiměřené délky byla dlouhotrvající nečinnost odvolacího správního orgánu v rozsahu více než 90 % celkové doby trvání řízení. Nepřiměřená délka přitom nebyla nijak kompenzována v rámci řízení kupř. snížením ukládané sankce (ta byla sice snížena, avšak z jiných důvodů). Při určení peněžité satisfakce lze vyjít ze Stanoviska, a to z 15 000 Kč co by základní částky zajišťující i v současné situaci odpovídající míru zadostiučinění, kterou je namístě krátit jednou polovinou v úvodní fázi řízení, jíž by ještě bylo možno považovat za přiměřenou, přičemž s ohledem na charakter (správního) řízení a lhůty jej limitující (spr. ř.) je touto dobou 5 měsíců. Délka řízení byla zohledněna již v samotné základní částce. Složitost řízení byla standardní, neboť šlo v zásadě o běžné přestupkové řízení. Z tohoto důvodu nebylo namístě modifikovat základní částku. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, a jestliže podal opravný prostředek, jednalo se o jeho právo. O urychlení řízení se však nesnažil. I v tomto ohledu se modifikace neuplatní. Postup orgánů veřejné moci se na celkové (nepřiměřené) délce řízení projevil zcela zásadně, a to v podobě neomluvitelné nečinnosti odvolacího správního orgánu trvající téměř 3 roky, což je důvodem pro navýšení základní částky o 30 %. Podstatným kritériem je význam řízení pro žalobce. Ten je snižován faktem, že byl shledán vinným ze spáchání přestupku, tedy si řízení přivodil vlastním protiprávním jednáním, a sám sebe tak uvedl do stavu nejistoty o případném postihu, s nímž však musel být srozuměn. Nejde přitom o trestní řízení jako takové (typově závažnější jak z hlediska řešení trestné činnosti, tak i z pohledu ukládaných trestů), nýbrž o řízení přestupkové. Snížený význam řízení pro žalobce coby pachatele řešeného přestupku je důvodem pro 50 % snížení základní částky. Nečinnost odvolacího správního orgánu se projevila na výsledku posuzovaného řízení mimo jiné i tím, že řízení o jednom z řešených přestupků muselo být zastaveno pro zánik odpovědnosti, k němuž v mezidobí došlo. Žalobce tak přinejmenším v tomto rozsahu z nečinnosti odvolacího správního orgánu profitoval, což odůvodňuje další snížení základní částky o 30 %.

21. Soud pak shledal, že délka posuzovaného řízení, tj. od 1. 3. 2017 (kdy bylo žalobci doručeno oznámení o jeho zahájení) do 24. 2. 2022 (kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu), činila celkem 4[Anonymizováno]roky, 11 měsíců a 23 dnů (§ 31a odst. 3 písm. a/ zákona č. 82/1998 Sb.). Období před 1. 3. 2017 nelze zahrnovat do celkové délky posuzovaného řízení, neboť šlo o výkon kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb., což není správním řízením (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 98/99-37).

22. Posuzované řízení vykazovalo vyšší složitost než standardní, neboť v něm bylo rozhodováno kromě správních orgánů (magistrát, ministerstvo) též správními soudy na dvou stupních (Městský soud v Praze, Nejvyšší správní soud), což třeba vnímat tak, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. V řízení před správními soudy lze vysledovat i složitost procesní, neboť bylo třeba rozhodovat o žádosti žalobce na osvobození od soudního poplatku a v návaznosti na to žalobce opětovně vyzývat k zaplacení soudního poplatku (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.).

23. Žalobce se na délce posuzovaného řízení nijak významně nepodílel a ani nevyvinul žádnou snahu o jeho urychlení (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.).

24. Magistrát postupoval plynule, dodržel lhůty stanovené spr. ř. pro vydání rozhodnutí i pro předložení spisu odvolacímu správnímu orgánu, a tudíž mu nečinnost vytýkat nelze. Oproti tomu v postupu ministerstva došlo k nečinnosti v období květen 2017 až únor 2018, což znamená výrazné nedodržení lhůty stanovené spr. ř. pro rozhodnutí o odvolání. Následné stadium před správními soudy bylo poznamenáno nečinností u Městského soudu v Praze v období září 2018 až březen 2020 a u Nejvyššího správního soudu v období září 2020 až leden 2022. Nicméně nelze přehlédnout, že do tohoto stadia nepříznivě zasáhlo vyhlášení nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (SARS CoV-2) na území České republiky, což si vyžádalo přijetí krizových opatření, která omezila provoz orgánů veřejné moci, v důsledku čehož prodlevy v postupu těchto orgánů od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021 a od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021 nelze spravedlivě přičítat k tíži státu. Vyjma období vyhlášení nouzového stavu třeba pak považovat nečinnost odvolacího správního orgánu a správních soudů obou stupňů za hlavní příčinu nepřiměřené délky posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.).

25. Posuzované řízení nepatří k řízením s typově zvýšeným významem, neboť nejde o trestní řízení jako takové (typově závažnější jak z hlediska řešení trestné činnosti, tak i z pohledu ukládaných trestů), nýbrž o řízení přestupkové (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 19 Co 195/2023-132). U posuzovaného řízení nepřipadá v úvahu ani jeho zvýšený význam z důvodu věku, zdravotního stavu či jiné tíživé situace. Pro žalobce mělo posuzované řízení snížený význam (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.). Jednak proto, že žalobce, který byl zastoupen advokátem, se osobně žádného stadia posuzovaného řízení nezúčastnil, což ukazuje na žalobcův nezájem. Zástupcem byl přitom advokát [tituly před jménem] [jméno FO], figurující od roku 2016 ve více než dvou stovkách podobných případů (což je soudu známo z jeho úřední činnosti - viz kupř. věci vedené pod sp. zn. 35 C 114/2021 a sp. zn. 35 C 158/2022), na jehož profesionalitu se žalobce mohl spolehnout. Dále proto, že žalobce neposkytl správním orgánům informace ohledně svých majetkových poměrů, a tudíž zcela rezignoval na jakoukoli snahu o případné zmírnění výše uložené sankce. Navíc od doručení rozhodnutí magistrátu měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu změny k horšímu (reformationis in peus) naprostou jistotu, že mu nemůže hrozit přísnější sankce než uložená. Konečně skutečnost, že žalobce, který má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“, byl sankcionován za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w/ zákona č. 111/1994 Sb., že provozoval taxislužbu vozidlem nezapsaným v evidenci vozidel taxislužby, svědčí o tom, že zahájení posuzovaného řízení bylo důsledkem jeho vlastního protiprávního jednání a tudíž mu negativní výsledek posuzovaného řízení mohl být již od počátku znám.

26. Délka posuzovaného řízení byla žalobci paradoxně ku prospěchu, protože v jejím průběhu došlo novelou zákona č. 111/1994 Sb. ke snížení maximální možné sazby pokuty za přestupek jím spáchaný a tím i ke snížení sankce mu uložené (z původní uložené magistrátem ve výši 100 000 Kč na nově uloženou ministerstvem ve výši 70 000 Kč). Z nečinnosti ministerstva v průběhu posuzovaného řízení tak žalobce profitoval (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 19 Co 195/2023-132).

27. Soud je toho názoru, že délka posuzovaného řízení 4 roky, 11 měsíců a 23 dnů (od 1. 3. 2017 do 24. 2. 2022) byla nepřiměřená, což ostatně připustila sama žalovaná. Nemajetková újma, kterou žalobce v důsledku toho utrpěl, se presumuje a není třeba ji prokazovat. Žalobci tak náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu, spočívající v nejistotě o výsledku posuzovaného řízení. Konstatování porušení práva a omluva, které se žalobci dostalo, není dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za utrpěnou újmu, a proto je namístě žalobci přiznat zadostiučinění v penězích podle postupu užitého v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 19 Co 195/2023-132. Nelze totiž pominout jednak to, že úvodní fáze posuzovaného řízení v důsledku nečinnosti ministerstva překročila dobu, kterou v případě správního řízení lze ještě považovat za přiměřenou (tj. 5 měsíců), o více jak půl roku a druhak to, že nečinností bylo poznamenáno též následující stadium posuzovaného řízení před oběma správními soudy.

28. Soud tak vycházel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že tato částka i v současné situaci zajišťuje odpovídající míru zadostiučinění, kterou je namístě krátit jednou polovinou v úvodní fázi řízení, jíž by ještě bylo možno považovat za přiměřenou, tj. 5 měsíců, přičemž 1 250 Kč odpovídá měsíční základní částce a 41 Kč odpovídá denní základní částce. Skutečnost, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, je zohledněna již v samotné základní částce.

29. Souhrnná základní částka 71 568 Kč za celou délku posuzovaného řízení (5 x 625 + 54 x 1 250 + 23 x 41) byla zvýšena o 30 % z důvodu nečinnosti odvolacího správního orgánu a správních soudů obou stupňů, což bylo hlavní příčinou nepřiměřené délky (viz bod 24. tohoto rozsudku), snížena o 10 % z důvodu složitosti (viz bod 22. tohoto rozsudku), snížena o 50 % z důvodu sníženého významu (viz bod 25. tohoto rozsudku) a snížena o 30 % z důvodu, že v průběhu řízení došlo novelou zákona ke snížení maximální možné sazby pokuty za přestupek spáchaný žalobcem a tím i ke snížení sankce mu uložené, což znamená, že z nečinnosti ministerstva žalobce profitoval (viz bod 26. tohoto rozsudku). Konečná částka po provedené modifikaci (a zaokrouhlení) činí 28 627 Kč (což odpovídá 40 % z částky 71 568 Kč).

30. Částka 28 627 Kč je pak plně respektující zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, zcela odpovídající konkrétním okolnostem tohoto případu a zároveň souladná jak se závěry zaujatými ve Stanovisku, tak s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

31. Ve smyslu Stanoviska má žalobce právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na zadostučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Jelikož k uplatnění žalobcova nároku na zadostiučinění došlo dne 15. 3. 2022, žalovaná se ocitla v prodlení dne 16. 9. 2022. V té době odpovídal zákonný úrok z prodlení 15 % ročně.

32. Žalobce tudíž má vůči žalované právo na zaplacení částky 28 627 Kč (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.) se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 9. 2022 do zaplacení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky).

33. Soud proto žalobě ohledně částky 28 627 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 627 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 9. 2022 do zaplacení jako důvodné vyhověl (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 28 627 Kč od 16. 5. 2022 do 15. 9. 2022 a ohledně částky 171 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 171 373 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl co do základu nároku (zadostiučinění v penězích) úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci pak naleží náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), nákladů zastoupení ve výši 13 600 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 865 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), tj. v souhrnu 18 456 Kč. Náklady zastoupení představuje odměna za poskytování právních služeb ve výši 12 400 Kč (3 100 x 4) a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (300 x 4) za převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby, sepsání repliky k vyjádření žalované a účast na jednání před soudem. Místo plnění vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované, kdy jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (výroky I. a III.).