35 C 16/2016-416

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] za účasti: [osobní údaje dalšího účastníka] [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] za kterého jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] adresa pro doručování: [adresa] o žalobě podle části páté o.s.ř., takto:

Výrok

I. Žalobci se vydávají pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek].

II. V daném rozsahu nahrazuje tento rozsudek rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj ze dne [datum], sp. zn. SP [číslo], [číslo jednací].

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], s tím, že takto má být nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj ze dne [datum], sp. zn. SP [číslo], [číslo jednací], zamítá.

IV. Další účastník řízení je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 46 726,54 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 19. 2. 2016 se žalobce domáhal vydání výše uvedených pozemků. K odůvodnění žaloby uvedl, že předmětným rozhodnutím bylo rozhodnuto o nevydání těchto pozemků pro překážku dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť se má jednat o funkční celek stavby tvořený nádrží, hrází a dalšími technickými zařízeními, když veškeré předmětné pozemky jsou navzájem provázány. S takovým hodnocením věci správním orgánem žalobce nesouhlasil a cítil se jím dotčen na svých právech, neboť v případě předmětných pozemků se nejedná o zastavěné pozemky ani o pozemky bezprostředně související a nezbytně nutné k užívání stavby. Rybník není z hlediska soukromého práva samostatnou věcí. Existence vodního díla tedy není překážkou vydání předmětných pozemků. Odkázal na zásadu ex favore restitutionis.

2. Další účastník řízení navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí správního orgánu je věcně správné. Uvedl, že za zastavěné pozemky lze považovat rovněž stavby rybníků, neboť i vodní díla splňují předpoklady, které má mít stavba ve smyslu občanskoprávním. Na předmětných pozemcích se nachází soustava čtyř rybníků – [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které vznikly v letech 1952 – 1986 a které jsou řádně využívány. Pozemky parc. [číslo] jsou zastavěny stavbami budov ve vlastnictví jiné osoby než je osoba povinná či oprávněná. Jedná se o funkční celek rybniční soustavy, který je tvořen hrázemi rybníka, komunikacemi, zamokřenými plochami a manipulačními plochami. Navrhl provedení výslechu zástupce [právnická osoba], k využití předmětných pozemků a k výstavbě soustavy rybníků, vypracování znaleckého posudku a provedení šetření na místě samém k posouzení charakteru komplexu vzájemně provázaných vodních děl.

3. Žalobce poté v podání ze dne 26. 1. 2021 upřesnil žalobu, když v mezidobí došlo k rozdělení pozemků parc. [číslo]. V replice ze dne 8. 3. 2021 pak odkázal na pravomocná rozhodnutí zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací], která se týkají souvisejících pozemků. Těmito rozhodnutími mu byly vydány pozemky pod rybníky i pozemky tvořící hráze a účelové komunikace u těchto rybníků. Uvedl, že má za to, že závěry těchto rozsudků jsou plně přenositelné na projednávanou věc, když předmětem tohoto řízení jsou pozemky tvořící tutéž rybniční soustavu. Namítl, že další účastník řízení netvrdil a neprokázal naplnění žádného z výlukových důvodů u konkrétních pozemků. Dalším účastníkem navržené důkazy v podobě znaleckého posudku a místního šetření považuje za nadbytečné, neboť těmito nemůže být zodpovězena otázka, zda je rybník stavbou ve smyslu občanskoprávním. Jde-li o dalším účastníkem řízení navržený důkaz výslechem zástupce [právnická osoba], pak tento považuje za neurčitý, nadbytečný a nedostatečně odůvodněný. Žalobce nerozporuje, že rybníky byly vybudovány po odejmutí pozemků žalobci a že jsou využívány k zemědělské výrobě za účelem chovu a lovu ryb.

4. Ve vyjádření ze dne 27. 7. 2021 další účastník řízení k předmětným pozemkům uvedl následující: Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (objekt k bydlení [adresa]) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (dřevník) ve vlastnictví [právnická osoba] Tato stavba náleží k rodinnému domu na pozemku parc. [číslo] je využívána obyvateli rodinného domu [adresa] k uskladnění paliva (dřeva) pro vytápění domu. Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (čerpací stanice vody) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (ocelokolna) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (teplá odchovna) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (studená odchovna kuřic) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (sklad krmiv a steliv) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (přístřešky pro drůbež) ve vlastnictví [právnická osoba] Na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba (sklad krmiv a steliv) ve vlastnictví [právnická osoba] V případě těchto pozemků je dle názoru dalšího účastníka řízení dán výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť se jedná o pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví jiné osoby, než je stát nebo oprávněná osoba. Pozemek parc. [číslo] slouží jako přístup a příjezd k rodinnému domu [adresa] a k dřevníku na pozemku parc. [číslo] tvoří s rodinným domem jeden celek pod jedním oplocením. Pozemek parc. [číslo] slouží obyvatelům rodinného domu [adresa] a na jeho části se nachází veranda náležející k jedné bytové jednotce. Pozemek tvoří s rodinným domem jeden celek pod jedním oplocením. Pozemek parc. [číslo] slouží obyvatelům rodinného domu [adresa]. Pozemek parc. [číslo] slouží jako přístup a příjezd ke stavbám na pozemcích parc. [číslo] dále jako odstavná plocha pro stroje, automobily. Slouží k běžnému provozu střediska farmy. Pozemek parc. [číslo] slouží jako výběh drůbeže nejmladší generace teplého odchovu a také jako přístup a příjezd ke stavbě na pozemku parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] slouží jako výběhová plocha pro drůbež se studeného odchovu a také jako přístup a příjezd ke stavbám na pozemcích parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] slouží jako přístup ke stavbě na pozemku parc. [číslo]. Pozemky parc. [číslo] jsou bezprostředně související a nezbytně nutné k užívání staveb na pozemcích výše uvedených, proto je u nich dán výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Co se týče nově vzniklých pozemků parc. [číslo] pak tyto jsou součástí protipovodňové hráze, která byla vybudována v letech 1910 – 1912.

5. Ve vyjádření ze dne 6. 9. 2021 pak žalobce k jednotlivým pozemkům uvedl následující: Stavba na pozemku parc. [číslo] je pravděpodobně původní a tedy zřízená před odejmutím předmětného pozemku žalobci. Za takové situace zde není dána překážka dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Budova na pozemku parc. [číslo] je v dezolátním stavu, je rozbořená, má propadlý strop a evidentně není nijak užívána. Došlo k destrukci obvodového zdiva budovy pod úroveň stropu prvního nadzemního podlaží, a tudíž došlo k zániku budovy jako věci (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2794/2010 a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 177/2016). Budova na tomto pozemku tudíž neexistuje jako věc ve smyslu občanskoprávním, její zbytky jsou pouhou součástí pozemku a jejich vlastníkem je tedy stát. Protože zbytky budovy nejsou nikým využívány a jsou ve vlastnictví státu, nemohou založit překážku vydání dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Pozemky parc. [číslo] nejsou zastavěny žádnou stavbou ve smyslu občanskoprávním. Nachází se na nich na betonových základech položená železná konstrukce, přes kterou je natažena plachta. Za takové situace zde není dána překážka dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Pozemky parc. [číslo] nebyly žalobci vydány, neboť mají být nezbytně nutné k užívání staveb na shora uvedených pozemcích. Žalobce je toho názoru, že u výše uvedených pozemků není dán výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Za takové situace nemůže být tedy dána ani překážka vydání těchto pozemků. Stavba protipovodňové hráze na pozemcích parc. [číslo] byla vybudována v letech 1910 1912 a tedy před odejmutím předmětných pozemků žalobci. Nadto podotýká, že stavba protipovodňové hráze není stavbou ve smyslu občanskoprávním. Za takové situace zde není dána překážka dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

6. Správní orgán navrhl zamítnutí žaloby z důvodů uvedených v odůvodnění rozhodnutí.

7. Ohledně toho, že žalobce je povinnou osobou ve smyslu § 4 písm. c) zákona č. 428/2012 Sb., další účastník oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. a v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 (§ 1 zákona č. 428/2012 Sb.) došlo ke skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám (§ 5 zákona č. 428/2012 Sb.) soud přebírá závěry správního orgánu a odkazuje na ně, přičemž ani žádný z účastníků řízení dané skutečnosti nijak nerozporoval. K přechodu nemovitostí na stát došlo dne 1. 3. 1948, čímž je splněna podmínka rozhodného období, a pozemky byly odňaty postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, a to bez vyplacení náhrady, čímž je splněna podmínka skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám dle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

8. Dle obsahu zaslaného správního spisu Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj, sp. zn. SP [číslo], bylo rozhodnutí o nevydání předmětných pozemků žalobci doručeno dne 21. 12. 2015, z čehož vyplývá, že žaloba podaná dne 19. 2. 2016 byla podána včas ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 247 odst. 1 o.s.ř.).

9. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že předmětným rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto o nevydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], žalobci, a to s poukazem na překážku vydání dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Část předmětných pozemků je zastavěna stavbami rybníků, které byly postaveny v souladu se stavebním zákonem a jsou řádně užívány. Pozemky parc. [číslo] jsou zastavěny stavbami budov ve vlastnictví jiné osoby, než je osoba povinná či oprávněná. U zbylých pozemků se jedná o pozemky bezprostředně související a nezbytně nutné k užívání těchto staveb, neboť tvoří funkční celek rybniční soustavy nebo jsou nezbytně nutné k užívání staveb ve vlastnictví jiné osoby.

10. Z Výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí vyplývá, že v mezidobí došlo k rozdělení pozemků parc. [číslo]. Z pozemku parc. [číslo] vznikly pozemky parc. [číslo]. Z pozemku parc. [číslo] vznikly pozemky parc. [číslo].

11. Ze sdělení [stát. instituce], Odboru rozvoje města a životního prostředí ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], č. j. [spisová značka], a ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], č. j. [spisová značka], se podává, že: pozemky parc. [číslo] jsou manipulační plochy nebo příjezd k objektu [adresa], pozemek parc. [číslo] je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, hospodářská budova, na pozemku parc. [číslo] je stavba pro bydlení s [adresa], pozemky parc. [číslo] jsou bez staveb, zatravněny a patří k areálu s [adresa], na pozemku parc. [číslo] je rybník a patří rovněž k areálu s [adresa], na pozemcích parc. [číslo] jsou ostatní komunikace, na pozemcích parc. [číslo] jsou rybníky, potoky nebo vodní koryta a vodní plochy, pozemky parc. [číslo] jsou rybníky a na částech pozemků jsou komunikace, pozemky parc. [číslo] jsou bez stavby a jsou zatravněny, pozemek parc. [číslo] je orná půda, pozemky parc. [číslo] jsou ostatní plochou a nejsou zastavěny, pozemek parc. [číslo] je zatravněn a na jeho části se nachází stavba zásobníku na krmivo, na pozemcích parc. [číslo] jsou komunikace, na pozemcích parc. [číslo] jsou rybníky, potoky nebo vodní koryta a vodní plochy, pozemky parc. [číslo] jsou bez staveb a jsou zatravněny.

12. Na základě provedeného dokazování soud z daného správního rozhodnutí zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o nevydání předmětných pozemků žalobci pro překážku vydání dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť se jedná o zastavěné pozemky stavbami rybníků s názvy [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které vznikly v letech 1952 až 1986 a které jsou trvale užívány na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi dalším účastníkem řízení a [právnická osoba] Dále se jedná o pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví jiné osoby než je osoba povinná nebo oprávněná a o pozemky bezprostředně související a nezbytně nutné k užívání těchto staveb. Pozemkový úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že se v daném případě jedná o funkční celek rybniční soustavy a o funkční celek pozemků bezprostředně navazujících na stavby ve vlastnictví jiných osob.

13. Dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. nelze věc vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

14. Soud akcentuje, že pravomocnými rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci vydána většina pozemků nesoucích rybníky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], včetně pozemků tvořících hráze a účelové komunikace u těchto rybníků. Tato rozhodnutí byla potvrzena rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dovolání byla usneseními Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odmítnuta. Pozemky parc. [číslo]

15. Z ortofotomapy vyplývá, že pozemky parc. [číslo] se nachází pod vodní hladinou [anonymizováno] rybníku a pozemky parc. [číslo] pod vodní hladinou [anonymizováno] rybníka. Pozemky parc. [číslo] zasahují i do prostoru hrází rybníků.

16. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 11. 2021, č. j. [spisová značka], se podává, že na pozemcích parc. [číslo] se nenachází účelová komunikace.

17. Soud s postupem pozemkového úřadu, který uzavřel, že se na dané pozemky vztahu restituční výluka dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., když jsou zastavěny stavbou rybníků, nesouhlasí. Správní orgán totiž rozhodl v naprostém rozboru se soudní judikaturou, na kterou přiléhavě poukazuje i žalobce, dle které platí, že rybník není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, a nemůže proto být ani stavbou (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. II. ÚS 95/05 či ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1031/12, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 416/2010, či ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3817/2011).

18. V případě pozemků parc. [číslo] neshledal soud existenci žádného výlukového důvodu dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb., když tyto pozemky leží pod vodní hladinou a okrajem zasahují do břehové části rybníka.

19. Soud se tedy dále bude zabývat tím, zda existence hráze představuje výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., čímž by se v případě pozemků parc. [číslo] otevřel prostor pro vytvoření oddělovacího geometrického plánu.

20. Hráz rybníka sice stavbou ve smyslu občanskoprávním být podle okolností může, když pro tyto účely je relevantní způsob jejího stavebního provedení a to, zda lze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3519/2019).

21. Z ortofotomapy, přiložené fotodokumentace, snímků ze serveru mapy.cz a maps.google.com se podává, že hráze rybníků jsou přírodního charakteru, jsou převážně zazeleněné a přes některé vedou účelové komunikace. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz. V daných případech se tedy nejedná o hráz jako stavbu ve smyslu občanskoprávním, nýbrž pouze o určité zpracování povrchu pozemku. Hráze nacházející se na předmětných pozemcích tak nepředstavují výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Pozemky parc. [číslo]

22. Z ortofotomapy vyplývá, že pozemky parc. [číslo] jsou součástí hrází rybníků, přičemž přes pozemky parc. [číslo] vede současně komunikace, pozemky parc. [číslo] jsou zazeleněné části břehů rybníků a na pozemcích parc. [číslo] vedou komunikace.

23. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že u pozemků parc. [číslo] není dán žádný z výlukových důvodů dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb., když se jedná o zazeleněné břehové části rybníků, do nichž nezasahují ani účelové komunikace ani hráze.

24. Jak bylo již výše uvedeno – hráz rybníka sice stavbou ve smyslu občanskoprávním být podle okolností může, když pro tyto účely je relevantní způsob jejího stavebního provedení a to, zda lze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3519/2019).

25. Z ortofotomapy, přiložené fotodokumentace, snímků ze serveru mapy.cz a maps.google.com se podává, že hráze rybníků jsou přírodního charakteru, jsou převážně zazeleněné a přes některé vedou účelové komunikace. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz. V daných případech se tedy nejedná o hráz jako stavbu ve smyslu občanskoprávním, nýbrž pouze o určité zpracování povrchu pozemku. Hráze nacházející se na předmětných pozemcích tak nepředstavují výlukový důvod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

26. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 11. 2021, č. j. [spisová značka], vyplývá, že na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace. Na pozemcích parc. [číslo] se účelová komunikace nenachází.

27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že u pozemků parc. [číslo] není dán žádný z výlukových důvodů dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb., když se jedná o pozemky přírodního charakteru, do nichž nezasahují ani účelové komunikace ani hráze.

28. Účelová komunikace je pozemní komunikací, jež splňuje znaky uvedené v § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (srov. též § 2 odst. 2 cit. zákona). Podle § 7 odst. 1 věty první tohoto zákona je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Podle § 19 odst. 1 věty první tohoto zákona platí, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak.

29. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je možné účelovou komunikaci považovat za stavbu v občanskoprávním smyslu. V chápání právního charakteru účelové komunikace nepanuje mezi Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem shoda. Nejvyšší soud setrvává přes odlišný právní názor Nejvyššího správního soudu na závěru, že účelové komunikace jsou jen druhem pozemku a představují ztvárnění či zpracování jeho povrchu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 52/2002 ze dne 31. 1. 2002 a sp. zn. 22 Cdo 766/2011 ze dne 17. 10. 2012 či usnesení sp. zn. 22 Cdo 2493/2011 ze dne 17. 4. 2013). Nejvyšší správní soud naopak činí závěr o existenci samostatné nemovité věci, je-li stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze toto stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 62/2008 ze dne 11. 9. 2009).

30. Panuje-li mezi oběma vrcholnými soudy soustavy obecné justice rozkol v chápání právního charakteru účelové komunikace, tj. není-li ani na vrcholné úrovni obecné justice jistota nad tím, zda je účelová komunikace toliko druhem pozemku či naopak (v případě splnění jistých podmínek) samostatnou věcí, nelze v případě účelové komunikace překážku pro vydání pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. s jistotou dovodit a zcela tím pominout uvedené pochybnosti a rozpory. Za dané situace je potřebné postupovat v souladu se základním principem, kterým je rozhodování v restitučních věcech ovládáno, a sice principem in favorem restitutionis, neboť tuto zásadu v restitučních věcech dlouhodobě akcentuje i judikatura Ústavního soudu a Ústavní soud se jí dovolal také v nálezu týkajícím se ústavnosti zákona č. 428/2012 Sb. (nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13). Překážka pro vydání pozemků dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. tak není v případě účelové komunikace zásadně dána.

31. I v poměrech zákona č. 428/2012 Sb. se však přiměřeně uplatní závěry rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, dle nichž překážkou naturální restituce může být i zatížení pozemku veřejným užíváním (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3620/2017, či nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), kterým může být i obecné užívání pozemní komunikace (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, nebo ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017).

32. Podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku jako účelové komunikace je, mimo jiné, existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5587/2017, ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 766/2011, ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4003/2009, nebo ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2178/2012; přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06).

33. Ač tedy platí, že účelová komunikace zásadně nepředstavuje překážku vydání, když nebývá považována za stavbu v občanskoprávním smyslu, tak je na druhou stranu zapotřebí se zabývat tím, zda je konkrétní účelová komunikace předmětem obecného užívání (srov. § 7 odst. 1, § 19 odst. 1 věty první zákona č. 13/1997 Sb.) či zda se jedná o„ neveřejnou“ účelovou komunikaci (§ 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.). Za situace, kdy se jedná o„ veřejnou“ účelovou komunikaci, pak by taková účelová komunikace přisuzovala pozemkům povahu veřejného statku a mohla by tedy v zásadě představovat překážku (spočívající v realizaci veřejného zájmu), pro kterou by restituci v naturální formě nebylo možno uskutečnit (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5587/2017).

34. S ohledem na sdělení [stát. instituce] a s poukazem na zásadu ochrany legitimního očekávání (§ 13 o. z.) proto soud ve shodě s výše zmíněnými rozhodnutími Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu vydanými v obdobné věci stejných účastníků konstatuje, že v daném případě existence účelové komunikace na předmětných pozemcích nepředstavuje překážku dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., neboť se v daném případě jedná o„ neveřejnou“ účelovou komunikaci a pozemky nejsou zatíženy veřejným užíváním. Pozemky parc. [číslo]

35. Z ortofotomapy vyplývá, že na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace a pozemek parc. [číslo] je zazeleněnou částí břehu rybníka. Z výpisu z katastru nemovitostí se pak podává, že se na předmětných pozemcích nachází stavba protipovodňové hráze.

36. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 6. 12. 2021, č. j. [spisová značka], vyplývá, že na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace. Na pozemku parc. [číslo] se účelová komunikace nenachází.

37. Ohledně účelové komunikace na předmětných pozemcích odkazuje soud na odůvodnění uvedené v odstavcích 28 – 34 tohoto rozsudku.

38. Ohledně protipovodňové hráze na předmětných pozemcích pak dospěl soud na základě přiložené fotodokumentace k závěru, že se jedná o přírodní hráz, nikoliv o stavbu ve smyslu občanskoprávním.

39. Soud pouze nad rámec výše uvedeného uvádí, že i kdyby se v případě protipovodňové hráze jednalo o stavbu ve smyslu občanskoprávním, pak dle předložené dokumentace vznikla v letech 1910 až 1912, tedy před majetkovou křivdou. Její existence by tedy nebyla výlukovým důvodem dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.

40. U pozemků parc. [číslo] tedy není dán žádný výlukový důvod dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb. Pozemky parc. [číslo]

41. Z ortofotomapy vyplývá, že pozemek parc. [číslo] je zazeleněný, pozemek parc. [číslo] je zčásti zpevněný a zčásti zazeleněný, oba pozemky přiléhají ke zpevněné ploše na pozemku parc. [číslo]. Na pozemcích parc. [číslo] se nachází stavby bez č.p/č.e. ve vlastnictví [právnická osoba]

42. Dle sdělení [stát. instituce] (viz odstavec 11 tohoto rozsudku) je pozemek parc. [číslo] zatravněn a na jeho části se nachází stavba zásobníku na krmivo. Dle vyjádření žalobce se na pozemku parc. [číslo] nenachází žádná stavba ve smyslu občanskoprávním, neboť se jedná o na betonových základech položenou železná konstrukce, přes kterou je natažena plachta. Dle vyjádření dalšího účastníka řízení se na pozemku parc. [číslo] nachází přístřešky pro drůbež a na pozemku parc. [číslo] sklad krmiv a steliv, přičemž obě stavby jsou ve vlastnictví [právnická osoba]

43. Z účastníky řízení pořízené fotodokumentace vzal soud za prokázané, že se na pozemcích parc. [číslo] nachází stavby, které dle údajů v katastru nemovitostí patří [právnická osoba] Zbylé pozemky nejsou zastavěny.

44. Soud se tedy dále zabýval tím, zda se na předmětných pozemcích nachází stavby ve smyslu občanskoprávním.

45. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. se za zastavěný pozemek považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání, byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem5) a je užívána.

46. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 229/1991 Sb.“), pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země.

47. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že při aplikaci ustanovení zakládajícího překážku vydání věci oprávněné osobě podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je možné přiměřeně zohledňovat i některé závěry vyslovené při výkladu obdobně konstruovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2245/2018). Stejný názor zastává i odborná literatura (srovnej Jäger, P., Chocholáč, A. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015; Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 196 a násl.).

48. Při řešení otázky, zda je pozemek zastavěn stavbou vylučující jeho restituci, je proto nezbytné vždy zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností dle občanskoprávních předpisů, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.), a také k jejímu stavebnímu provedení. Závěr, zda je konkrétní stavba samostatnou věcí naplňující tak důvody restituční výluky, je věcí posouzení těchto kritérií soudy, a to vždy ve vazbě na učiněná skutková zjištění. Posouzení toho, zda stavební úpravy pozemku jsou samostatným objektem právních vztahů (a zakládají tak důvody restitučních výluk) nebo součástí předmětného pozemku, záleží tedy na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu široký prostor pro uvážení soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3851/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4378/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 835/2012).

49. Stavbou ve smyslu výlukového důvodu dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. lze tedy rozumět pouze takovou stavbu, kterou nelze bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení, přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy stavbu relativně trvalého charakteru (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 926/2020).

50. U staveb jiného vlastníka na pozemku ve vlastnictví státu, jež představují překážku naturální restituce církevního pozemkového majetku, pak nepochybně onen veřejný zájem bude spočívat v zachování statu quo jako garanci dalšího nerušeného výkonu vlastnického práva třetí osoby ke stavbě. Vždy však bude třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu, popřípadě jeho atypičnost (jak tomu je i v projednávané věci), zvažovat, zda pro zachování stávajícího poměru vlastníka stavby a vlastníka pozemku, jímž je stát, existují dostatečné racionální důvody. Významnými faktory pro úvahu, zda pozemek, byť zastavěný, lze oprávněné osobě vydat či nikoliv, tak může být aktuální účel užívání stavby (nikoliv ovšem, zda je stavba užívána), její význam, stavebně-technický stav či velikost pozemku, jenž je stavbou zastavěn. Nelze rovněž pustit ze zřetele ani lokaci nárokovaného pozemku, tj. zda se nachází v blízkosti jiných pozemků oprávněné osoby, popřípadě zda s nimi přímo sousedí, čímž by byl zdůrazněn zájem oprávněné osoby na jeho vydání (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 926/2020).

51. Soud s ohledem na vše výše uvedené dospěl k závěru, že se v případě staveb na pozemcích parc. [číslo] nejedná o stavby ve smyslu občanskoprávním, neboť se nejedná o stavby, které by nebylo možné bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení, přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy stavbu relativně trvalého charakteru.

52. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o přístřešek pro drůbež, jehož stavebně-technický stav není dle přiložené fotodokumentace příliš udržovaný – je prorostlý zelení a uvnitř se [anonymizováno] pravděpodobně stavební suť. Jedná se o kovovou konstrukci pokrytou plechovou střechou. Takovou stavbu dle názoru soudu nelze považovat za relativně trvalého charakteru a lze ji bez větších obtíží přemístit.

53. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o sklad krmiv a steliv. V tomto případě se jedná se o železnou konstrukci, přes kterou je natažena plachta. Taková stavba nemá dle názoru soudu trvalý charakter a rovněž ji lze bez větších obtíží přemístit.

54. Za situace, kdy soud neshledal na pozemcích parc. [číslo] existenci staveb ve smyslu občanskoprávním, pak nelze ani u pozemků parc. [číslo] které dle provedeného dokazování nejsou zastavěny, spatřovat jakýkoliv výlukový důvod dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb. Pozemky parc. [číslo]

55. Z ortofotomapy vyplývá, že pozemky parc. [číslo] se nachází v zemědělském areálu [obec] mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] rybníkem. Na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace. Na pozemcích parc. [číslo] jsou stavby ve vlastnictví [právnická osoba]

56. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 11. 2021, č. j. [spisová značka], se podává, že na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace.

57. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 6. 12. 2021, č. j. [spisová značka], vyplývá, že na pozemcích parc. [číslo] se nachází účelová komunikace.

58. Ohledně účelové komunikace na předmětných pozemcích odkazuje soud na odůvodnění uvedené v odstavcích 28 – 34 tohoto rozsudku.

59. Soud se tedy dále zabýval tím, zda se na předmětných pozemcích nachází stavby ve smyslu občanskoprávním. K tomu soud odkazuje na odůvodnění uvedené v odstavcích 45 – 50 tohoto rozsudku.

60. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu ocelokolny. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu čerpací stanice vody. Z přiložené fotodokumentace se podává, že se jedná o trvalé objekty s pevnými základy. Tyto budovy lze dle názoru soudu považovat za stavby ve smyslu občanského práva.

61. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu objektu k bydlení [adresa]. Ze sdělení [stát. instituce], Odboru rozvoje města a životního prostředí ze dne 3. 1. 2014, č. j. [spisová značka] [spisová značka], se podává, že není zřejmé, zda se jedná o úpravu domu [adresa] z roku 1925, či zda se jedná o novou stavbu. Další účastník řízení předložil na jednání dne 18. 2. 2022 k prokázání toho, že se jedná o novou stavbu, 4 snímky z budovy [adresa] s tím, že se jedná o dům, který byl postaven v 60. letech [právnická osoba] K otázce výstavby navrhl již dříve výslech zástupce [právnická osoba], Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., který je ve své funkci od 80. let minulého století. Tyto důkazy nebyly soudem provedeny, neboť fotodokumentace byla soudu předložena až po koncentraci řízení a navržený svědek nemůže ohledně tvrzené výstavby budovy v šedesátých letech minulého století již z časového hlediska vypovídat jako svědek o tom, co svými smysly vnímal, neboť v [právnická osoba] působí (přímo dle tvrzení dalšího účastníka řízení) až od let osmdesátých. Nadto svědecká výpověď není procesně přípustná k odbornému hodnocení technických otázek ohledně předmětné stavby, neboť není přípustné, aby soud čerpal odborné závěry z výpovědi svědka a zaměňoval svědeckou výpověď za znalecký důkaz (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000). Neprovedení důkazů je zcela v souladu i s konstantní judikaturou Ústavního soudu, dle které důkazní návrh účastníka řízení mohou soudy odmítnout, s náležitým odůvodněním, toliko ze tří důvodů: prvním je argument, dle něhož skutečnost, kterou má důkaz prokázat, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Druhý argument vychází z vypovídací hodnoty důkazu, tedy není-li důkaz způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. Třetím argumentem je nadbytečnost důkazu, tedy argument, dle něhož byla-li skutečnost, k jejíž ověření nebo vyvrácení je důkaz navržen, již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 1452/20 či ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Další účastník řízení nepředložil soudu žádné další důkazy, které by byly způsobilé potvrdit tvrzenou skutečnost, že se jedná o novou budovu. Za této situace soud musí postupovat v souladu se zásadou ex favore restitutionis a považovat předmětnou stavbu za stavbu z roku 1925, tedy za stavbu postavenou před majetkovou křivdou. Její existence tudíž není výlukovým důvodem dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.

62. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu dřevníku, která má sloužit obyvatelům domu [adresa]. Z přiložené fotodokumentace se podává, že předmětná budova je v dezolátním stavu, má propadlou střechu a slouží spíše jako skládka. Na přiložené fotografii jsou patrné polámané trámy, stará okna, pružiny a zbytky plastových nástrojů. Dle názoru soudu se tak nejedná o stavbu ve smyslu občanskoprávním, když došlo k zániku původní budovy a na pozemku se již nachází pouze trosky této stavby.

63. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu teplé odchovny. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu studené odchovny kuřic. Z přiložené fotodokumentace se podává, že se jedná o trvalé objekty s pevnými základy. Tyto budovy lze dle názoru soudu považovat za stavby ve smyslu občanského práva.

64. V případě stavby na pozemku parc. [číslo] se jedná o stavbu skladu krmiv a steliv. Jedná se o železnou konstrukci, přes kterou je natažena plachta (stejně jako v případě stavby na pozemku parc. [číslo]). Takovou stavbu dle názoru soudu nelze považovat za relativně trvalého charakteru a lze ji bez větších obtíží přemístit.

65. Soud tedy dospěl k závěru, že pouze u pozemků parc. [číslo] se jedná o stavby ve smyslu občanskoprávním, jejichž existence může být výlukovým důvodem dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

66. Soud se dále zabýval tím, zda předmětné pozemky nejsou součástí nedělitelného funkčního celku (areálu).

67. Jak dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, označení určitého zařízení jako areálu předpokládá vzájemnou provázanost funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky. Jestliže toto zařízení splňuje požadavky areálu, pak je nutno vycházet z hlediska priority vlastnického vztahu k celku a takový areál nelze dělit (tedy vydat jeho část). Mohou existovat„ pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek“. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení.

68. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti dospěl k závěru, že je-li spatřován veřejný zájem na tom, aby byly pozemky považovány za jeden funkční celek a aby bylo zachováno jejich stávající využití, dlužno zohlednit, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků. Dovolací soud v souvislosti s odůvodněním neexistence restituční výluky přiznává relevanci též okolnosti, že povinná osoba pozemek sama neužívá a pronajímá jej (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3524/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017).

69. S ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že v případě výše uvedených pozemků se sice o areál jedná, ale za situace, kdy již některé pozemky (např. [číslo], [číslo], [číslo]) byly žalobci vydány, pak nelze setrvávat na požadavku priority vlastnického vztahu k celému areálu, když tohoto stavu v daném případě nelze dosáhnout. Za této situace tedy platí, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků, vydáním předmětných pozemků žalobci se poměry takřka nezmění. Vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a vlastníka budov budou v zásadě i nadále upravena již sjednanou nájemní smlouvou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017).

70. Soud se dále zabýval tím, zda některé další pozemky nejsou bezprostředně související či nezbytně nutné k užívání staveb na pozemcích parc. [číslo].

71. Jde-li o pozemek parc. [číslo] pak ten má sloužit jako přístup a příjezd ke stavbám na pozemcích parc. [číslo] dále jako odstavná plocha pro stroje a automobily. Dle názoru soudu za situace, kdy třetí osoba musí využívat k příjezdu k předmětným nemovitostem komunikace, které se nachází na pozemcích jak žalobce, tak dalšího účastníka řízení, tak tu není dána nezbytná nutnost tohoto pozemku pro užívání předmětných staveb. Argument využívání předmětného pozemku jako odstavné plochy pro stroje a automobily pak dle názoru soudu také neobstojí, když ani existence parkoviště není dle ustálené judikatury překážkou vydání (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 42/01 či usnesení ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1947/12, případně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013).

72. Pozemky parc. [číslo] mají sloužit jako výběhové plochy pro drůbež chovanou ve stavbách na pozemcích parc. [číslo]. Dle názoru soudu ani tento argument neobstojí. Pozemky nejsou nikterak oplocené a vedle sebe se zde nachází jak pozemky ve vlastnictví žalobce, tak pozemky ve vlastnictví dalšího účastníka. Drůbež se tak může volně pohybovat po libovolných pozemcích. Za takové situace soud nespatřuje nezbytnou nutnost těchto pozemků pro užití předmětných staveb, když i zde platí, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků. Ohledně využití předmětných pozemků jako přístup a příjezd k výše uvedeným stavbám pak platí to stejné, co u předchozího pozemku – třetí osoba musí využívat k příjezdu k předmětným nemovitostem komunikace, které se nachází na pozemcích jak žalobce, tak dalšího účastníka řízení, za této situace zde tedy není dána nezbytná nutnost těchto pozemků pro užívání předmětných staveb.

73. Za situace, kdy místní situace a její souvislosti již dostatečně vyplývají z výše uvedeného a kdy bližší zkoumání by v tomto směru nemohlo na níže uvedené podstatě věci změnit ničeho, soud pro nadbytečnost neprovedl další dokazování navržené účastníky řízení (výslech člena [právnická osoba], výslech zaměstnance [anonymizována dvě slova], vypracování znaleckého posudku a šetření na místě samém).

74. Soud tedy dospěl k závěru, že v případě pozemků parc. [číslo] není dán žádný výlukový důvod dle ust. § 8 zákona č. 428/2012 Sb.

75. Soud za takto dané situace dovodil, že o pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], má být rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán (§ 250j odst. 1 o.s.ř.), a svým rozhodnutím toto rozhodnutí v případě těchto pozemků nahradil (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).

76. U pozemků parc. [číslo] se jedná o pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví jiné osoby. Soud proto ve vztahu k těmto pozemkům dospěl k závěru, že správní orgán o věci rozhodl zcela správně, a ve smyslu § 250i o.s.ř. soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl (III. výrok).

77. O nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího a dovolacího, soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 245 o.s.ř., když žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části (konkrétně ve 4 ze 77 žalovaných pozemků), tak, že další účastník řízeni je k jejich náhradě povinen žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené činí částku 46 726,54 Kč a představují: -) odměnu právního zástupce určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), v celkové částce 27 900 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. d) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, tj. 9 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby ze dne 19. 2. 2015, vyjádření k dovolání ze dne 30. 8. 2017, dovolání ze dne 25. 9. 2018, upřesnění žaloby ze dne 26. 1. 2021, replika ze dne 8. 3. 2021, účast při jednání soudu dne 12. 3. 2021, vyjádření ze dne 6. 9. 2021 a účast na jednání soudu dne 18. 2. 2022), -) odměnu právního zástupce určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), v celkové částce 3 100 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. d) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden půlúkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 1 550 Kč, tj. 2 půlúkony právní služby á 1 550 Kč (odvolání ze dne 21. 2. 2017 a vyjádření k odvolání ze dne 3. 7. 2018), -) 11 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) náhradu hotových výdajů spočívající v jízdném zástupce žalobce na jednání soudu dne 12. 3. 2021 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) ve výši 463 Kč, když zástupce žalobce předložil soudu jízdní doklady v celkové částce 463 Kč, -) náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobce cestou k jednání soudu dne 12. 3. 2021 a zpět v rozsahu 10 půlhodin á 100 Kč, tj. celkem 1 000 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), -) náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobce k jednání soudu dne 18. 2. 2022 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a s § 1 a 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb.), tj. 281,8 km (cesta [ulice], [obec] – [ulice a číslo], [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 4,70 Kč, udávané spotřebě 7,3/4,6/5,6 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzinu 37,10 Kč, tj. částku ve výši 1 934,32 Kč, -) náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobce cestou k jednání soudu dne 18. 2. 2022 a zpět v částce 1 000 Kč, tj. 10 půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), -) náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 8 029,22 Kč, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH.

78. Soud nepřiznal žalobcem požadovanou odměnu za vyjádření ze dne 4. 5. 2021, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé, nýbrž pouze o důkazní návrhy.

Poučení