35 C 170/2020-118

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 42 578,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 100 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 478,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 45 278,20 Kč od 11. 1. 2018 do 25. 9. 2020, -) z částky 44 978,20 Kč od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020, -) z částky 44 678,20 Kč od 27. 10. 2020 do 26. 11. 2020, -) z částky 44 378,20 Kč od 27. 11. 2020 do 28. 12. 2020, -) z částky 44 078,20 Kč od 29. 12. 2020 do 26. 1. 2021, -) z částky 43 778,20 Kč od 27. 1. 2021 do 25. 2. 2021, -) z částky 43 478,20 Kč od 26. 2. 2021 do 26. 3. 2021, -) z částky 43 178,20 Kč od 27. 3. 2021 do 26. 4. 2021, -) z částky 42 878,20 Kč od 27. 4. 2021 do 26. 5. 2021, -) z částky 42 778,20 Kč od 27. 5. 2021 do 28. 6. 2021, -) z částky 42 678,20 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021, -) z částky 42 578,20 Kč od 29. 7. 2021 do 27. 8. 2021, -) z částky 42 478,20 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 6. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 002 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 14. 10. 2016 zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčky společně se sjednaným úrokem ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 333 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení zápůjčky. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh do zesplatnění uhradil celkově částku 58 830 Kč. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 3 944 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 7, 11–13, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (426,64 Kč za každou splátku), a za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 11 a 12, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení více jak 30 dnů (693,29 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 11 o více jak 30 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni 20. 12. 2019 automaticky k zesplatnění celé zápůjčky. Veškeré nezaplacené splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, které zahrnovaly jistinu a běžný úrok zápůjčky, se k tomuto datu staly součástí nové jistiny zápůjčky. Novou jistinu zápůjčky ve výši 69 162 Kč byl žalovaný povinen uhradit do 21. 12. 2017; jelikož tak žalovaný neučinil ani do 5 dnů ode dne zesplatnění, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky uvedených ve smlouvě, tj. smluvní pokuta ve výši 63 996 Kč. Po zesplatnění uhradil žalovaný celkově částku 27 100 Kč. Žalovaná částka se sestává z nové jistiny ve výši 42 062 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3 944 Kč a smluvní pokuty ve výši 63 996 Kč.

2. Žalovaný se bránil tím, že se z počátku snažil úvěr pravidelně splácet, avšak pak se dostal do problémů, a proto přestal splácet. Od roku 2017 jej kontaktovali zaměstnanci žalobkyně, tudíž měl za to, že dluh postupně hradí. Na úvěr ve výši 50 000 Kč již uhradil 86 000 Kč a teď po něm žalobkyně požaduje doplatit ještě 100 000 Kč. Nesouhlasil se smluvní pokutou, která činí 50 % dlužné jistiny. Navrhl uhradit dluh po splátkách maximálně ve výši 100 Kč měsíčně.

3. Rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-52, soud zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení a z částky 300 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 109 402 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 137 102,00 Kč od 11. 1. 2018 do 9. 2. 2018, z částky 133 602,00 Kč od 10. 2. 2018 do 16. 3. 2018, z částky 130 102,00 Kč od 17. 3. 2018 do 4. 5.2018, z částky 128 302,00 Kč od 5. 5.2018 do 11. 5. 2018, z částky 126 602,00 Kč od 12. 5. 2018 do 12. 6. 2018, z částky 123 102,00 Kč od 13. 6. 2018 do 13. 7. 2018, z částky 121 102,00 Kč od 14. 7. 2018 do 30. 8. 2018, z částky 120 102,00 Kč od 31. 8. 2018 do 27. 9. 2018, z částky 119 102,00 Kč od 28. 9. 2018 do 31. 10. 2018, z částky 118 602,00 Kč od 01. 11. 2018 do 30. 11. 2018, z částky 118 102,00 Kč od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018, z částky 117 602,00 Kč od 1. 1. 2019 do 28. 1. 2019, z částky 117 102,00 Kč od 29. 1. 2019 do 27. 2. 2019, z částky 116 602,00 Kč od 28. 2. 2019 do 29. 3. 2019, z částky 116 102,00 Kč od 30. 3. 2019 do 30. 4. 2019, z částky 115 602,00 Kč od 1. 5.2019 do 29. 5. 2019, z částky 115 102,00 Kč od 30. 5. 2019 do 27. 6. 2019, z částky 114 602,00 Kč od 28. 6. 2019 do 29. 7. 2019, z částky 114 102,00 Kč od 30. 7. 2019 do 30. 8. 2019, z částky 113 602,00 Kč od 31. 8. 2019 do 30. 9. 2019, z částky 113 102,00 Kč od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, z částky 112 602,00 Kč od 1. 11. 2019 do 29. 11. 2019, z částky 112 102,00 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2019, z částky 111 602,00 Kč od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020, z částky 111 102,00 Kč od 1. 2. 2020 do 02. 3. 2020, z částky 110 602,00 Kč od 3. 3. 2020 do 30. 3. 2020, z částky 110 302,00 Kč od 31. 3. 2020 do 29. 4. 2020, z částky 110 002 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 6. 2020, z částky 109 702 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 109 402 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

4. K odvolání žalobkyně co do zamítnutí nové jistiny úvěru ve výši 41 162 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 116,20 Kč Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27Co 13/2021-85, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27 Co 13/2021-89, rozsudek zdejšího soudu ve výroku II. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 2 700 Kč, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), rozsudek zdejšího soudu ve výroku II. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 42 578,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 278,20 Kč od 11. 1. 2018 do 25. 9. 2020, z částky 44 978,20 Kč od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020, z částky 44 678,20 Kč od 27. 10. 2020 do 26. 11. 2020, z částky 44 378,20 Kč od 27. 11. 2020 do 28. 12. 2020, z částky 44 078,20 Kč od 29. 12. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 43 778,20 Kč od 27. 1. 2021 do 25. 2. 2021, z částky 43 478,20 Kč od 26. 2. 2021 do 26. 3. 2021, z částky 43 178,20 Kč od 27. 3. 2021 do 26. 4. 2021, z částky 42 878,20 Kč od 27. 4. 2021 do 26. 5. 2021, z částky 42 778,20 Kč od 27. 5. 2021 do 28. 6. 2021, z částky 42 678,20 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021, z částky 42 578,20 Kč od 29. 7. 2021 do 27. 8. 2021 a z částky 42 478,20 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, a ve výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění se odvolací soud ztotožnil se závěrem zdejšího soudu, že v projednávané věci účastníci jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli Smlouvu coby smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Za předčasný však odvolací soud považoval závěr o absolutní neplatnosti (§ 588 o. z.) ujednání o výši úroků, který zdejší soud odůvodnil pouze nepřiměřenou výší dohodnuté úrokové sazby, kterou posoudil jako rozpornou s dobrými mravy. V této souvislosti odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 (uveřejněný pod č. 80/2021 Sbítky soudních rozhodnutí a stanovisek, část obč. a obch. – dále jen„ Rc 80/2021“), v němž se Nejvyšší soud velmi podrobně zabýval otázkou, zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od 1. 1. 2014 vyslovit neplatnost ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy, a pokud ano, za jakých předpokladů. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úroku z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu. Pokud v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil, že v případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však zpravidla (s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu) nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, tím spíše takový závěr platí v případě úroků, tedy úplaty za užívání jistiny hlavního plnění. Nicméně v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud připustil, že uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právním úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani § 1797 o. z. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Zdejší soud tedy pochybil, pokud svůj závěr o neplatnosti ujednání o výši úroků odůvodnil pouze sjednanou výší úrokové sazby. Nadto zdejší soud následně při stanovení obvyklé výše úroků (§ 1802 o. z.) vycházel ze statistik ČNB (databáze časových řad ARAD) týkajících se nefinančních podniků (Sektor S.11), aniž si ověřil, zda se uvedená statistika vztahuje i na fyzické osoby – podnikatele zapsané v živnostenském rejstříku. S ohledem na shora uvedené je předčasný i závěr zdejšího soudu o nedůvodnosti nároku žalobkyně na smluvní pokuty odůvodněný tím, že se žalovaný se nedostal do prodlení s úhradou žádné ze sjednaných splátek, potažmo úhradou tzv. nové jistiny. Odvolací soud zavázal zdejší soud k tomu, aby se zabýval posouzením dohody účastníků o výši úroků ze všech hledisek vymezených v rozsudku Nejvyššího soudu Rc 80/2021, a v návaznosti na to důvodností nároku žalobkyně na smluvní pokutu sjednanou v bodu 6.5 Smlouvy.

5. Soud si v další fázi řízení vyžádal stanovisko České národní banky, z něhož vyplynulo, že Statistika České národní banky (databáze časových řad ARAD) týkající se tzv. nefinančních podniků (sektor S.11) se nevztahuje na úvěry či zápůjčky poskytnuté fyzickým osobám – podnikatelům. Informace o úvěrech pro fyzické osoby podnikající s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně lze nalézt v databázi časových řad ARAD v tabulce B1 .1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – nové obchody (%), ukazatel 16 (viz sdělení ČNB na č. l. 93). V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v říjnu 2016 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem a NISD (S14+S15) – ostatní při fixaci sazby na 1 rok do 5 let 2,64 % ročně (ukazatel UK15), z toho živnostníci (S .141 .142) 3,97 % ročně (ukazatel UK16) – (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

6. V podání ze dne 27. 12. 2021 žalobkyně uvedla, že nepovažuje sjednaný úrok za rozporný s dobrými mravy, když poukázala na svobodnou vůli smluvních stran, zásadu vigilantibus iura, jakož i nutnost výkladu smlouvy in favorem negotii a zásadu pacta sunt servanda. Žalobkyně rovněž zpochybnila aplikaci databáze ARAD, když má za to, že tato nemůže sloužit ke stanovení obvyklé úrokové míry podnikatelských zápůjček, kdy zjištěné údaje jsou nižší, než je skutečná obvyklá výše úroků. Závěrem žalobkyně vzala žalobu zpět v části, v níž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 100 Kč, neboť žalovaný zaplatil po podání žaloby dne 27. 8. 2021 částku 100 Kč. S ohledem na uvedené soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil (výrok I.).

7. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že soud byl povinen i ve sporu mezi podnikateli spravedlivě a správně posoudit postavení a ochranu slabší strany, což zdejší soud dodržel. Oproti tomu odvolací soud nesprávně interpretoval judikaturu Nejvyššího soudu. Namítl, že vzhledem k tísni, v níž se ocitl, musel Smlouvu na základě časového tlaku ze strany žalobkyně plně akceptovat, když současně popsal kontraktační proces, jak se měl z jeho pohledu odehrát. I kdyby žalovaný připustil, že se jedná o právní vztah mezi dvěma podnikateli, pak se cítí v postavení slabší strany, přičemž mělo dojít ke zneužití jeho postavení coby slabší strany ve smyslu § 433 odst. 1 o. z., což vedlo ke sjednání nepřiměřené výše smluvních úroků. Žalovaný měl rovněž za to, že ve skutečnosti se jedná o smluvní vztah spotřebitelský, neboť Smlouvu uzavíral žalovaný mimo rámec své podnikatelské činnosti. Namítl, že ve Smlouvě není uvedena žádná úroková míra, která dle jeho výpočtu činí 113,31 % p. a., ani RPSN, které činí 188,16 % p. a. Úroková sazba je nepřiměřená, nepochybně rozporná s dobrými mravy a má i náznaky lichvy. Pokud jde o splácení, uvedl, že s ohledem na svou aktuální finanční a majetkovou situaci může splácet maximálně ve splátkách po 150 Kč. U jednání konaného dne 8. 3. 2021 pak žalovaný uvedl, že není schopen splácet ani ve splátkách po 150 Kč.

8. Soud doplnil dokazování o výše uvedené sdělení České národní banky včetně údajů ze systému ARAD (viz výše), dále o žalovaným provedený výpočet úrokové sazby a RPSN, z nichž mělo vyplynout, že úroková sazba činí 113,31 % p. a. (viz č. l. 105) a RPSN činí 188,16 % (viz č. l. 104). Dále soud provedl důkaz přehledem plateb žalovaného na dluh ze Smlouvy, z něhož vyplynuly jednotlivé platby, které žalobkyně zohlednila při výpočtu zákonného úroku z prodlení a při zpětvzetí žaloby (viz č. l. 106). Závěr o skutkovém stavu 9. Dne 13. 10. 2016 žalobkyně a žalovaný (byl označen svým jménem, příjmením, adresou místa podnikání, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou, e-mailem, telefonním číslem, IČO, RČ a bankovním spojením) sjednali Smlouvu, na jejímž základě se strany dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč za účelem a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu s úrokem ve výši 77 992 Kč, tj. celkově částku 127 992 Kč, splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 333 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 20. dne příslušného měsíce. Podle bodu 6.1 a 6.2 Smlouvy v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více jak a) 15 dní po termínu splatnosti je vydlužitel povinen zapůjčiteli zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dané dlužné splátky, b) 30 dní po termínu splatnosti je vydlužitel povinen zapůjčiteli zaplatit smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dané dlužné splátky; smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty. Podle bodu 6.3 písm. b) Smlouvy v případě neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky do konce sjednaného splátkového kalendáře; tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok ze zápůjčky zahrnutý do těchto splátek). Dle bodu 6.4 Smlouvy v případě, že dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tomto okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky (zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok ze zápůjčky) stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Tuto novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo. Žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 6.5 a 6.6 Smlouvy v případě, že žalovaný nezaplatí novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, je žalovaný povinen zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek, tj. smluvní pokutu ve výši 63 996 Kč Smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva zapůjčitele na zaplacení smluvní pokuty. Přílohou Smlouvy byla kopie průkazu totožnosti a kopie živnostenského listu (viz Smlouva na č. l. 9). Žalovaný byl zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel s předmětem živnostenského oprávnění„ výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti„ zprostředkování obchodu a služeb“, živnost ohlašovací volná od 3. 12. 1993 na dobu neurčitou, s předmětem živnostenského oprávnění„ zprostředkování spotřebitelského úvěru“, živnost ohlašovací vázaná od 13. 5. 2015 do 1. 3. 2017 (viz výpis z RŽP na č. l. 62). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 10. 2016 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na sjednaný účet [číslo] [bankovní účet] (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 5 a 6). Z karty klienta (na č. l. 16) je patrné, že žalovaný se dostal do prodlení o více jak 15 dnů se splátkami č. 7 a 11 a do prodlení o více jak 30 dnů se žalovaný dostal dne 21. 10. 2017 se splátkou č.

11. Do dne 21. 10. 2017 uhradil žalovaný celkem částku 53 330 Kč korespondující celkem 10 splátkám, následně uhradil žalovaný dalších 32 600 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 19. 6. 2017 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 7 ve výši 426,64 Kč do 29. 6. 2017 (viz faktura [číslo] na č. l. 12). Fakturou [číslo] ze dne 6. 11. 2017 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 8 ve výši 426,64 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 9 ve výši 426,64 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 11 ve výši 426,64 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 11 ve výši 693,29 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 12 ve výši 426,64 Kč, to vše ve výši 2 399 Kč do 16. 11. 2017 (viz faktura [číslo] na č. l. 14). Fakturou [číslo] ze dne 20. 12. 2017 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 12 ve výši 693,29 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 13 ve výši 426,64 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 % z půjčky ve výši 63 996 Kč, to vše ve výši 65 115 Kč do 30. 12. 2017 (viz faktura [číslo] na č. l. 13). Dopisem ze dne 20. 12. 2017 sdělila žalobkyně žalovanému, že s ohledem na prodlení se splácením došlo ke zesplatnění jistiny zápůjčky. V případě, že dlužná částka 137 102 Kč, která se sestává ze zbývající dlužných splátek dle splátkového kalendáře ve výši 69 162 Kč, z neuhrazených penalizačních faktur ve výši 3 944 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 63 996 Kč, nebude uhrazena do 10 dnů od data odeslání oznámení, dojde k navýšení závazku o náklady soudního řízení, úroky z prodlení a pohledávka bude vymáhána soudní cestou (viz dopis ze dne 20. 12. 2017 na č. l. 15). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2020, danou k poštovní přepravě dne 28. 5. 2020 (viz předžalobní výzva na č. l. 17 a podací arch na č. l. 4). Po podání žaloby žalovaný uhradil ve dnech 30. 6. 2020, 30. 7. 2020, 28. 8. 2020, 25. 9. 2020, 26. 10. 2020, 26. 11. 2020, 28. 12. 2020, 26. 1. 2021, 25. 2. 2021, 26. 3. 2021, 26. 4. 2021 vždy částku 300 Kč, dále ve dnech 26. 5. 2021, 28. 6. 2021, 28. 7. 2021 a 27. 8. 2021 vždy částku 100 Kč (viz detail smlouvy na č. l. 106). V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v říjnu 2016 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem a NISD (S14+S15) – ostatní při fixaci sazby na 1 rok do 5 let 2,64 % ročně (ukazatel UK15), z toho živnostníci (S .141 .142) 3,97 % ročně (ukazatel UK16) – (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR). Právní posouzení věci 10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

15. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

19. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

20. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Soud setrval na právním závěru, že žalobkyně jako zapůjčitelka a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 13. 10. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě se strany dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně dne 14. 10. 2016 poskytla žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč, čímž došlo ke vzniku zápůjčky coby reálného kontraktu. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 77 992 Kč, to vše v úhrnné výši 127 992 Kč v 24 měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na 20. 11. 2016 a každá další splátka byla splatná vždy k 20. dni příslušného měsíce a roku.

23. Soud má v souladu se závěry odvolacího soudu (viz odst. 13 usnesení odvolacího soudu) za to, že se jedná o zápůjčku uzavřenou mezi podnikateli, neboť v řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by tuto právní kvalifikaci jakkoliv zpochybňovala. Za podstatné soud v tomto ohledu spatřuje skutečnost, že žalovaný byl v záhlaví smlouvy primárně označen svým identifikačním číslem osoby (IČO) a sídlem podnikání, nedílnou součástí Smlouvy byl jeho výpis z živnostenského rejstříku, účel zápůjčky byl ve smlouvě uveden jako„ ostatní provozní zápůjčky“, což se zjevně jeví jako souvislost s podnikáním žalovaného. Za pozornost stojí rovněž skutečnost, že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy zapsán jako předmět podnikání„ zprostředkování spotřebitelského úvěru“, z čehož lze dovozovat, že žalovaný musel být obecně s úvěrovou problematikou seznámen na vyšší úrovni, než„ běžný maloživnostník“. Jestliže nyní žalovaný tvrdí, že se mělo jednat o úvěr spotřebitelský, má soud za to, že se jedná toliko o tvrzení účelové, které má sloužit k tomu, aby mu byla poskytnuta vyšší právní ochrana, než mu ve skutečnosti přináležet má.

24. Dále se soud zabýval otázkou, zdali sjednaný smluvní úrok ve výši 77 992 Kč, který procentuálně odpovídá sazbě 113,31 %, je v daném případě rozporný s dobrými mravy, přičemž k tomuto závěru nedospěl. Soud – vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, který vycházel z rozsudku Rc 80/2021 – nemohl učinit závěr o rozpornosti sjednaného úroku s dobrými mravy toliko pro jeho výši, respektive při poměření s úrokovou sazbou korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem a NISD – ostatní při fixaci sazby na 1 rok do 5 let – pro živnostníky (S .141 .142) ve výši 3,97 % ročně (statistika ARAD, tabulka B1 .1.2, ukazatel UK16). Zdejší soud proto zkoumal další okolnosti případu maje na paměti, že dle rozsudku Rc 80/2021 lze shledat sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy jen výjimečně, přičemž žádné mimořádné okolnosti neshledal. Skutečnost, že žalovaný uzavíral Smlouvu ze svého pohledu v tísni, sama o sobě (i kdyby žalobkyně tuto tíseň měla zneužít, což prokázáno nebylo) ve vztahu mezi podnikateli nemůže založit neplatnost smlouvy (§ 1796 o. z. ve spojení s § 1797 o. z.) a nesvědčí ani o rozporu s dobrými mravy. To se týká i skutečnosti, že si Smlouvu neměl před jejím podpisem řádně prostudovat pod údajným časovým tlakem. V této souvislosti lze znovu zdůraznit, že žalovaný podnikal od roku 1993 v oblasti zprostředkování obchodu a služeb, přičemž od 13. 5. 2015 do 1. 3. 2017, tedy i v době uzavření Smlouvy, měl jako předmět podnikání též„ zprostředkování spotřebitelského úvěru“ coby ohlašovací živnost vázanou. Žalovaný, kterého lze nepochybně považovat za zkušeného podnikatele (profesionála), včetně oblasti poskytování úvěrů, a nepochybně měl věnovat pozornost obsahu smluvních ujednání, která podepisuje, obzvláště pokud se jedná o ujednání zcela zásadní, jako je sjednaný úrok (či úroková míra). Ničeho přitom žalovanému nebránilo, aby si vyžádal dopředu smluvní dokumentaci a tuto si podrobně prostudoval; skutečnost, že spěchal na poskytnutí peněžních prostředků, a proto Smlouvě nevěnoval patřičnou pozornost, jej z povinnosti obvyklé péče nevyvazuje. Neplatnost ujednání o sjednaném smluvním úroku nepochybně nemůže vyvolat ani skutečnost, že smluvní úrok byl stanoven v pevné výši 77 992 Kč, aniž by přitom ve Smlouvě byla uvedena jeho procentuální výše, neboť ve vztahu mezi podnikateli není uvedení roční procentní sazby obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce.

25. Soud má rovněž za to, že zjištěné okolnosti případu nesvědčí o tom, že by v daném případě došlo ke zneužití postavení nebo kvality odborníka silnější strany ve smyslu § 433 o. z. Sama skutečnost, že žalobkyně podniká v oblasti poskytování podnikatelských zápůjček a úvěrů a v této souvislosti disponuje větším kapitálem a také personálním zázemím, stejně jako skutečnost, že poskytuje zápůjčky či úvěry ve srovnání například s bankovními produkty za výrazně méně výhodných podmínek k závěru o zneužití jejího postavení nepochybně vést nemůže; to platí zvlášť za situace, kdy ujednání o smluvním úroku nebylo ve Smlouvě nijak zastřeno. Nelze odhlédnout ani od toho, že i kdyby skutečně došlo ke zneužití postavení nebo kvality odborníka silnější strany ve smyslu § 433 o. z., nevedlo by to bez dalšího k neplatnosti Smlouvy, toliko by vznikl žalovanému nárok této neplatnosti se dovolat, což žalovaný ve vztahu k žalobkyni neučinil; samotný poukaz žalovaného v soudním řízení na možnou aplikaci § 433 o. z. přitom za dovolání se relativní neplatnosti ujednání o smluvním úroku považovat nelze. Obdobně má soud za to, že v daném případě nepřichází do úvahy aplikace právní úpravy adhezních smluv.

26. Za dané situace soudu nezbylo než uzavřít, že žalovaný byl povinen vrátit jistinu zápůjčky ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem ve výši 77 992 Kč, to vše v úhrnné výši 127 992 Kč v 24 měsíčních splátkách po 5 333 Kč, vždy k 20. dni příslušného měsíce a roku, počínaje dnem 20. 11. 2016. Žalovaný uhradil před zesplatněním celkově 10 splátek, s úhradou 11. splátky splatné dne 20. 9. 2017 se dostal žalovaný do prodlení o více jak 30 dnů, a proto došlo v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy k automatickému zesplatnění zápůjčky ke dni 21. 10. 2017. Zesplatnění se podle bodu 6.

4. Smlouvy staly veškeré původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře (zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak smluvní úrok) součástí nové jistiny zápůjčky, která k tomuto dni činila 74 662 Kč. Následně žalovaný uhradil celkově částku 32 600 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu nové jistiny zápůjčky, která tak ke dni podání žaloby činila 42 062 Kč. Po podání žaloby uhradil žalovaný ve dnech 30. 6. 2020, 30. 7. 2020, 28. 8. 2020, 25. 9. 2020, 26. 10. 2020, 26. 11. 2020, 28. 12. 2020, 26. 1. 2021, 25. 2. 2021, 26. 3. 2021, 26. 4. 2021 vždy částku 300 Kč, dále ve dnech 26. 5. 2021, 28. 6. 2021, 28. 7. 2021 a 27. 8. 2021 vždy částku 100 Kč, které žalobkyně opětovně započetla na novou jistinu zápůjčky, takže nová jistina zápůjčky aktuálně činí 38 362 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 38 362 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

27. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 116,20 Kč coby smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy. V bodě 6.

5. Smlouvy si strany sjednaly pro případ, že žalovaný nezaplatí novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek, tj. smluvní pokutu ve výši 63 996 Kč. Dle bodu 6.

6. Smlouvy byla smluvní pokuta splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva zapůjčitele na zaplacení smluvní pokuty, tedy v daném případě dne 6. 11.2017. Žalovaný namítl, že takto sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, a proto se soud zabýval přiměřeností smluvní pokuty.

28. Úvahy o (ne) přiměřenosti smluvní pokuty se upínají k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty, a proto nelze zkoumat přiměřenost smluvní pokuty prizmatem skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, či ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016). Zákon ani judikatura nestanovují žádnou horní hranici, za níž by byla (jednorázová či opakovaná) smluvní pokuta automaticky nepřiměřená. Zákon tak ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti smluvního ujednání věřitele a dlužníka v konkrétní věci odpovídalo obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. Na nepřiměřenost smluvní pokuty tedy nelze usuzovat toliko z její výše, popřípadě z její celkové výše či z výše dosažené za určité období, nýbrž je třeba zejména přihlédnout k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Naopak výše škody, jež vznikla oprávněnému porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, není kritériem ani pro úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty, ani pro úvahu o odpovídající míře jejího snížení, nýbrž určuje pouze hranicí, pod kterou nelze pokutu snížit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, či ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, či ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2556/2017).

29. V daném případě má soud za to, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek v případě prodlení 5 kalendářních dní s úhradou zesplatněné nové jistiny zápůjčky je zjevně nepřiměřeně vysoká. Je třeba zdůraznit, že již samotné zesplatnění jistiny zápůjčky vedlo k významné sankci spočívající v tom, že součástí jistiny zápůjčky se nově staly rovněž smluvní úroky, přičemž od okamžiku zesplatnění vznikl žalobkyni nárok na zaplacení celé dlužné jistiny najednou, jakož i vznikajícího zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně byla sice nepochybně oprávněna si stvrdit povinnost k úhradě zesplatněně jistiny smluvní pokutou, resp. prodlení s úhradou o více jak 5 dnů, která měla negativně motivovat žalovaného ke splnění jeho zesplatněného dluhu, avšak to ji nezbavuje povinnosti požadovat smluvní pokutu jen ve výši přiměřené. Za přiměřenou výši rozhodně nelze považovat (byť jednorázově účtovanou) smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek. Tato částka má zjevně jen navýšit„ zisk“ žalobkyně, který obdrží v případě řádného a včasného nesplácení zápůjčky a jejího následného zesplatnění, kdy nepochybně nemůže odpovídat škodě, která žalobkyni vznikla, a nijak nereflektuje skutečnost, kolik žalovaný doposud na zápůjčce uhradil. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení o více jak 5 dnů s úhradou částky 74 662 Kč, přičemž žalobkyně mu po 5 kalendářních dnech naúčtovala smluvní pokutu ve výši 63 996 Kč, tedy více jak 85 % původního dluhu, který tak najednou narostl na výši 138 658 Kč. Soud má za to, že aby byla jednorázová smluvní pokuta přiměřená, musí reflektovat skutečnou výši dlužné částky, přičemž procentuálně by se měla pohybovat v rozmezí do 10 % dlužné částky, tj. v daném případě maximálně do částky 7 466,20 Kč. Nepřiměřenost účtované smluvní pokuty ostatně nepřímo potvrdila rovněž samotná žalobkyně, která se v rámci svého odvolání proti původnímu rozsudku domáhala již jen zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 116,20 Kč odpovídající výši 10 % z nesplacené nové jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty již v přiměřené výši 4 116,20 Kč, zavázal soud žalovaného k úhradě této částky svým rozhodnutím.

30. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení v rozsahu stanoveném ve výroku II. tohoto rozsudku. Nová jistina zápůjčky se stala splatnou dne 21. 10. 2017 a smluvní pokuta se stala splatnou dne 6. 11.2017, a proto vždy ode dne následujícího po splatnosti vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně se úroku z prodlení domáhala až od 11. 1. 2018, tj. za kratší období, než na které má nárok, kdy přiměřeně zohlednila jednotlivé platby žalovaného na dlužnou částku. Jelikož soud shledal uplatněný nárok na úrok z prodlení důvodný co do jeho základu i výše, zavázal žalovaného k jeho úhradě svým rozhodnutím.

31. S ohledem na uvedené soud žalobě v části, v níž nebyla vzata zpět, zcela vyhověl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení musel soud rozhodovat ve vztahu k celému žalobnímu požadavku uplatněnému žalobou, byť o jeho části již bylo pravomocně rozhodnuto ze dne 3. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-52. Tímto rozsudkem však nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, když nákladový výrok III. byl také zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27Co 13/2021-85, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27 Co 13/2021-89.

33. O náhradě nákladů celého řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (ve vztahu k částečnému zastavení žaloby po částečném zpětvzetí žaloby). Z ustanovení §146 odst. 2 věta první o. s. ř. je nutno dovodit, že jestliže bylo řízení částečně zastaveno co do požadavku na zaplacení částky 3 400 Kč, když by pohledávka žalobkyně byla v tomto rozsahu uspokojena ze strany žalovaného, žalovaný v tomto rozsahu zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proto z pohledu § 146 odst. 2 věty druhé je žalovaný povinen hradit žalobkyni náklady řízení v souvislosti s částí nároku, o které bylo řízení takto zastaveno. Z pohledu § 142 odst. 2 o. s. ř. pak tento dílčí závěr znamená, že ani v této části měla žalobkyně ve věci úspěch. Z § 142 odst. 2 o. s. ř. pak vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud porovnal částku, které se žalobkyně žalobou domáhala, a částku, která byla žalobkyni (spolu s částkami, do nichž bylo řízení zastaveno) přiznáno, načež dospěl k závěru, že procesní úspěch žalobkyně činil přibližně 41 % ku neúspěchu v rozsahu 59 %, takže žalovaný by měl nárok na 18 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný se však výslovně náhrady nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

34. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. Žalovaný sice původně žádal, aby mu bylo umožněno splnit uloženou povinnost ve splátkách po 150 Kč, ale u jednání konaného dne 8. 3. 2022 uvedl, že není v současnosti schopen splácet ani v takto minimální výši. Navíc soud má za to, že by splátky v takto nepatrné výši nebyly schopny zajistit, že by došlo kdy vůbec ke splacení dlužné částky, nadto v rozumném časovém horizontu.

Poučení