35 C 185/2022 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo dopravy ČR, IČO 66003008 sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 pro zaplacení 82 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 82 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 4. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14. 11. 2022 domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 82 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“ či „OdpŠk“), z důvodu porušení práva na přiměřenou délku správního řízení.

2. Žaloba je založena na tvrzení, že žalobce byl účastníkem přestupkového řízení vedeného Magistrátem hlavního města Prahy (dále „magistrát“) a Ministerstvem dopravy (dále „ministerstvo“) a navazujícího soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze (dále „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo magistrátem zahájeno dne 8. 9. 2016, kdy doručil oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 26. 8. 2016 žalobci, a skončilo dne 11. 5. 2022, kdy nabylo usnesení o zastavení řízení vydané magistrátem právní moci. Nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vedeného od 8. 9. 2016 do 11. 5. 2022, tj. celkem 68 měsíců, byla žalobci způsobena nemajetková újma. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění u žalované dne 3. 5. 2022, avšak ke dni podání žaloby nebyl odškodněn.

3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že u ní žalobce dne 2. 5. 2022 uplatnil nárok na odškodnění, přičemž dne 1. 11. 2022 se vyjádřila tak, že žalobci poskytla zadostiučinění formou konstatování porušení práva spojené s omluvou. Žalovaná ve svém vyjádření podrobně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a shodně jako žalobce uvedla, že řízení trvalo od 8. 9. 2016 do 11. 5. 2022, tedy 68 měsíců. Vyjádřila přesvědčení, že žalobci žádná újma v souvislosti s délkou posuzovaného řízení nevznikla. Zdůraznila, že jednání žalobce vykazovalo v rámci správního i soudního řízení řadu obstrukčních praktik, když omluvu z ústního jednání zaslal dva dny před jeho samotným konáním, proti rozhodnutí magistrátu podal blanketní odvolání, které jím bylo doplněno až po uplynutí magistrátem dodatečně poskytnuté lhůty a v rámci soudního řízení zcela bezúspěšně uplatňoval námitku podjatosti, přestože byl ve správním i soudním řízení zastoupen zmocněnci, jež se svou činností zaměřují na zastupování osob ve správních a navazujících soudních řízeních, a to zejména ve věcech dopravních přestupků. Poukázala na skutečnost, že sám žalobce je angažován na subjektech zaměřených na zastupování řidičů v přestupkových řízeních, jež mají za cíl zajistit zánik odpovědnosti z důvodu prekluze, přičemž tato činnost vyvíjená žalobcem byla rovněž důvodem pro nepřiznání nákladů řízení v rámci soudního řízení v dané věci. V souladu s uvedeným seznala, že uplatněním práva na náhradu újmy ze strany žalobce nedochází k výkonu subjektivního práva, ale k jeho zneužití. Za dostatečnou považuje již poskytnutou kompenzaci ve formě konstatování porušení práva spojené s omluvou, která pokrývá případnou újmu, jež žalobci mohla v posuzovaném řízení vzniknout. Poskytnutí finančního odškodnění pak považuje za rozporné s dobrými mravy, veřejným pořádkem a obecnými principy spravedlnosti.

4. Z předložených litin (viz přílohy účastníků) a zapůjčené spisové dokumentace (viz spis magistrátu sp. zn. [Anonymizováno][adresa], spis ministerstva sp. zn. [Anonymizováno], spis Městského soudu v Praze sp. zn. 1 A 102/2017) vzal soud za prokázané následující skutečnosti[Anonymizováno]

5. Dne 26. 8. 2016 vypracoval magistrát pod sp. zn. [Anonymizováno][adresa] oznámení o zahájení řízení ve věci podezření ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d), písm. f) bod 5. a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), a to pro podezření z porušení § 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. f), § 6 odst. 7 písm. a), § 6 odst. 8, § 13 odst. 2, § 27 odst. 1 písm. o) a § 53 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. (dále „oznámení“). Součástí oznámení, které bylo žalobci doručeno dne 8. 9. 2016, bylo předvolání k ústnímu jednání na den 21. 9. 2016. Dne 19. 9. 2016 bylo magistrátu doručeno podání [Jméno zainteresované osoby 1/0], který oznámil převzetí zastoupení žalobce, a současně žádal magistrát o odročení ústního jednání nařízeného na den 21. 9. 2016. Žádosti o odročení jednání nebylo pro její opožděnost vyhověno, když se dne 21. 9. 2016 konalo ústní jednání ve věci v nepřítomnosti žalobce. Dne 3. 10. 2016 vyzval magistrát žalobce k seznámení se s provedeným dokazováním dne 1. 11. 2016, avšak na tuto výzvu doručenou dne 7. 10. 2016 žalobce nereagoval. Dne 29. 11. 2016 vypracoval magistrát rozhodnutí č. j. MHMP 2101047/2016/, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d), písm. f) bod 5 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců a povinnost k náhradě nákladů magistrátu ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutí ze dne 29. 11. 2016 bylo žalobci doručeno dne 8. 12. 2016. Proti rozhodnutí ze dne 29. 11. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce dne 23. 12. 2016 blanketní odvolání. Dne 2. 1. 2017 vypracoval magistrát výzvu k odstranění nedostatků podaného odvolání, a to ve lhůtě 30 dnů od podání odvolání, kterou žalobci doručil dne 12. 1. 2017. Dne 23. 1. 2017 byla magistrátu doručena žádost žalobce o zaslání protokolu z ústního jednání, a současně bylo žalobcem uvedeno, že odvolání bude doplněno do tří dnů od doručení protokolu. Dne 25. 1. 2017 vypracoval magistrát písemnost o předání odvolání proti rozhodnutí ze dne 29. 11. 2016, kterou ministerstvu předložil spolu se spisovou dokumentací. Dne 27. 1. 2017 obdrželo ministerstvo blanketní odvolání proti rozhodnutí ze dne 29. 11. 2017 společně se spisovou dokumentací. Dne 20. 2. 2017 podal žalobce k magistrátu žádost o stanovení termínu nahlédnutí do spisu. Dne 20. 2. 2017 bylo magistrátu doručeno doplněné odvolání. Dne 27. 2. 2017 vypracoval magistrát písemnost o postoupení odvolání ze dne 23. 12. 2016 a postoupení žádosti obviněného z přestupků ministerstvu. Dne 3. 3. 2017 ministerstvo obdrželo doplněné odvolání spolu s žádostí žalobce. Dne 3. 4. 2017 magistrát předal žalobci videozáznamy z přestupkových jednání. Dne 22. 8. 2017 vydalo ministerstvo rozhodnutí, č. j. 556/2017-160-SPR/4, kterým potvrdilo rozhodnutí ze dne 29. 11. 2016. Proti rozhodnutí ze dne 22. 8. 2017, č. j. [Anonymizováno] podal žalobce dne 29. 8. 2017 správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobce byl v řízení před Městským soudem v Praze zastoupen advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] na základě plné moci ze dne 28. 8. 2017. Dne 20. 9. 2017 Městský soud v Praze vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku do 10 dnů. Dne 3. 10. 2017 žalobce zaplatil soudní poplatek. Dne 9. 10. 2017 Městský soud v Praze vyzval ministerstvo, aby do 1 měsíce předložilo úplný spisový materiál a písemné vyjádření k žalobě. Dne 31. 10. 2017 bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření ministerstva ke správní žalobě. Dne 6. 11. 2017 Městský soud v Praze doručil žalobci vyjádření ministerstva společně s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání. Dne 10. 1. 2018 Městský soud v Praze obdržel stanovisko žalobce o trvání na ústním jednání. Dne 16. 2. 2018 Městský soud v Praze obdržel žádost žalobce o přiznání odkladného účinku žaloby společně s potvrzením o zaplacení soudního poplatku. Dne 2. 3. 2018 Městský soud v Praze vyzval ministerstvo k vyjádření k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku do 10 dnů. Dne 7. 3. 2018 Městský soud v Praze obdržel vyjádření ministerstva k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby. Dne 15. 3. 2018 vydal Městský soud v Praze usnesení, č. j. 1 A 102/2017 – 81, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek. Dne 15. 3. 2018 nabylo usnesení Městského soudu ze dne 15. 3. 2018 právní moci. Dne 23. 4. 2018 Městský soud v Praze vyhověl žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu sp. zn. 1 A 102/2017. Dne 10. 8. 2018 obdržel Městský soud v Praze doplnění žalobní argumentace, jejímž obsahem bylo uplatnění námitky prekluze přestupků a námitky podjatosti vznesené proti ministerstvu a magistrátu. Dne 15. 8. 2018 Městský soud v Praze vyzval ministerstvo, aby se do 3 měsíců vyjádřilo k podání žalobce ze dne 9. 8. 2018. Dne 22. 8. 2018 Městský soud v Praze obdržel vyjádření ministerstva k doplnění žalobní argumentace žalobce. Dne 6. 9. 2018 Městský soud v Praze doručil vyjádření ministerstva k doplnění žalobní argumentace žalobce žalobci. Dne 19. 9. 2018 Městský soud v Praze obdržel repliku žalobce k vyjádření ministerstva ze dne 21. 8. 2018. Dne 24. 9. 2018 Městský soud v Praze doručil repliku žalobce ministerstvu. Dne 8. 10. 2018 Městský soud v Praze obdržel dupliku ministerstva. Dne 10. 10. 2018 Městský soud v Praze doručil žalobci dupliku ministerstva. Dne 21. 11. 2018 Městský soud v Praze obdržel vyjádření žalobce k duplice ministerstva. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 1 A 102/2017 – 128, rozhodnutí ministerstva ze dne 22. 8. 2017, č. j. [Anonymizováno], zrušil a vrátil věc k novému projednání. Dne 25. 1. 2022 nabyl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021 právní moci. Dne 24. 1. 2022 Městský soud v Praze vrátil ministerstvu spisovou dokumentace. Dne 31. 1. 2022 ministerstvo obdrželo spisovou dokumentaci. Dne 15. 3. 2022 vydalo ministerstvo rozhodnutí, č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodnutí magistrátu ze dne 29. 11. 2016 zrušilo a vrátilo věc k dalšímu projednání magistrátu. Dne 22. 4. 2022 magistrát vydal usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 11. 5. 2022. Dopisem ze dne 26. 4. 2022 žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění v částce 82 500 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Ve vyjádření ze dne 1. 11. 2022 žalovaná potvrdila doručení dopisu dnem 3. 5. 2022, konstatovala porušení práva a zároveň se omluvila za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení.

6. Tento skutkový stav, který nebyl účastníky sporován, shledal soud dostatečným pro rozhodnutí věci.

7. Z důvodu nadbytečnosti se soud nezabýval ostatními provedenými důkazy.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, přičemž též přihlédl k dále citovaným ust. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

9. Dle ust. 13 odst. 1 zákon č. 82/1998 Sb.: „Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 10. Dle ust. 14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb.: „(3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.“ 11. Dle ust. 31a zákon č. 82/1998 Sb.: „(1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 12. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“): „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 13. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010: „Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.“„Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).“ 14. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 210, sp.zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015). V usnesení ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, Nejvyšší soud uvedl, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.

15. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp.zn. 30 Cdo 980/2022 Nejvyšší soud připomněl, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka [ § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk], tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je přitom nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění [srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 ]. Nejvyšší soud rovněž ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou stranu a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1302/2020). Z citovaných judikaturních závěrů tak vyplývá, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.

16. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠK. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (správního orgánu) v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

17. V rozsudku ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 891/2020, Nejvyšší soud uvedl, že pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 OdpŠk, ani toto ustanovení však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci.

18. Na projednávanou věc pak čl. 6 odst. 1 Úmluvy jednoznačně dopadá, když se jedná o soudní řízení o občanských právech žalobce. S ohledem na tento závěr se pak nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje.

19. Soud má za to, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

20. Vzhledem k tomu, že skutkový stav a průběh přestupkového a soudního řízení byl mezi účastníky nesporný, stejně jako nepřiměřenost celkové délky soudního řízení, bylo předmětem řízení především právní posouzení nároku žalobce na nemajetkovou újmu kompenzovanou v penězích. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 8. 9. 2016 (kdy bylo žalobci doručeno oznámení o jeho zahájení) a skončilo dne 11. 5. 2022 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí magistrátu o jeho zastavení), činila celkem 5 let 8 měsíců a 3 dny. Přestupkové řízení skončilo zastavením řízení, a to z důvodu, že protiprávní jednání nebylo žalobci prokázáno. Celkovou délku řízení tak bezesporu lze hodnotit jako nepřiměřenou.

21. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Podle shora uvedeného stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobce tvrdil, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozenému žalobci poskytnout zadostiučinění, avšak je třeba také vzít na vědomí, že žalovaná již sama poskytla žalobci zadostiučinění v podobě konstatování porušení jeho práva.

22. Soud při stanovení kompenzace přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdškZ, a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk je však třeba vykládat v souvislosti s principy vycházejícími z obecné úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 82 500 Kč, s tím, že újmu pociťoval zejména ohledně nejistoty o výsledku řízení, nadto mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel v délce 12 měsíců, a tento trest byl vykonán. Toto omezení tak hodnotil jako závažný zásah do jeho práva a spatřoval v něm důvod k navýšení základní částky o 40 %. Na druhou stranu shledal důvod ke snížení základní částky o 20% z důvodu, že řízení bylo projednáváno na třech stupních.

23. Posuzované řízení vykazovalo vyšší složitost než standardní, neboť v něm bylo rozhodováno kromě správních orgánů (magistrát, ministerstvo) též Městským soudem v Praze, což třeba navzdory faktu, že se v daném případě jednalo o jednu soudní instanci, vnímat tak, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozené narůstá délka řízení. V řízení před Městským soudem v Praze lze vysledovat i složitost procesní, neboť bylo třeba rozhodovat o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku žaloby, o námitce prekluze přestupků a o námitce podjatosti proti ministerstvu a magistrátu (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.).

24. Soud dospěl k závěru, že zmocněnec poškozeného přispěl svým chováním k prodloužení řízení, když proti rozhodnutí magistrátu ze dne 29. 11. 2016, č. j. [Anonymizováno][adresa], které bylo do datové schránky zmocněnce doručeno dne 8. 12. 2016, podal dne 23. 12. 2016 tzv. blanketové odvolání. Dne 2. 1. 2019 vyzval magistrát žalobce k odstranění nedostatků podání, a to bezodkladně, nejpozději však do konce 30denní lhůty od podání odvolání, tj. do 22. 1. 2017. Dne 23. 1. 2017 byla magistrátu doručena žádost zmocněnce žalobce o zaslání protokolu z ústního jednání v dané věci pro účely doplnění odvolání, a současně bylo magistrátu zmocněncem sděleno, že do tří dnů ode dne obdržení tohoto protokolu bude magistrátu zasláno doplněné odvolání. Magistrát tzv. blanketové odvolání spolu se spisovým materiálem sp. zn. [Anonymizováno][adresa] doručil ministerstvu dne 27. 1. 2017. Doplněné odvolání pak bylo zmocněncem žalobce zasláno magistrátu dne 20. 2. 2017 (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.). Dne 27. 2. 2017 bylo doplněné odvolání postoupeno magistrátem ministerstvu, který jej obdržel dne 3. 3. 2017.

25. Ve stadiu před magistrátem (září 2016 až listopad 2016) došlo k nepatrné nečinnosti, když nebyla striktně dodržena lhůta stanovená správním řádem pro vydání rozhodnutí (o cca 22 dnů) a pro předložení spisu odvolacímu správnímu orgánu (o cca 3 dny), a rovněž ve stadiu před ministerstvem (leden 2017 až srpen 2017) došlo k nečinnosti, když nebyla dodržena lhůta stanovená správním řádem pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení (o cca 177 dnů). Stadium před Městským soudem v Praze (srpen 2017 až leden 2021) bylo poznamenáno nečinností, jež byla hlavní příčinou délky posuzovaného řízení. Poté, co Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 1 A 102/2017 – 128, rozhodnutí ministerstva ze dne 22. 8. 2017 zrušil a vrátil věc k novému projednání, došlo ve stadiu před ministerstvem (leden 2022 až březen 2022) k nepatrné nečinnosti (o cca 13 dnů). Ve stadiu před magistrátem (duben 2022) bylo postupováno plynule (§31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.).

26. Posuzované řízení nepatří k řízením s typově zvýšeným významem, neboť nejde o trestní řízení jako takové (typově závažnější jak z hlediska řešení trestné činnosti, tak i z pohledu ukládaných trestů), nýbrž o řízení přestupkové. U posuzovaného řízení nepřipadá v úvahu ani jeho zvýšený význam z důvodu věku, zdravotního stavu či jiné tíživé situace.

27. Soud považuje význam posuzovaného řízení pro žalobce za nepatrný (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.). Jednak proto, že žalobce, který byl zastoupen advokátem, se osobně posuzovaného řízení nezúčastnil, což ukazuje na žalobcův nezájem. A jednak proto, že od doručení magistrátu měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu změny k horšímu (reformatio in peius), naprostou jistotu, že mu nemůže hrozit přísnější sankce, než již uložená. Konečně i skutečnost, že Městským soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2018, č. j. 1 A 102/2017 – 81, vyhověl žádosti žalobce a žalobě přiznal odkladný účinek, mělo za následek, že se ani žalobce nemohl ocitnout ve stavu nejistoty, do níž by byl v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení uveden a v níž by byl po celou dobu vedeného řízení udržován.

28. Soud je toho názoru, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Nemajetková újma, kterou žalobce v důsledku toho utrpěl, se presumuje a není třeba ji prokazovat. Žalobci tak náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu, spočívající v nejistotě o výsledku posuzovaného řízení. Konstatování porušení práva spojené s omluvou je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za žalobcem utrpěnou újmu, a proto není důvod přiznat mu zadostiučinění v penězích. V tomto případě se jedná o situaci, kdy význam předmětu posuzovaného řízení je pro žalobce nepatrný a doba posuzovaného řízení se tak v psychické sféře žalobce nemohla negativně projevit, a proto je konstatace porušení práva spojená s omluvou postačující (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 30 Cdo 2366/2017, nebo ze dne 18. 1. 2020 sp. zn. 30 Cdo 674/2020, anebo ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 30 Cdo 1166/2020). V tomto směru nelze pominout, že v podobné (již) pravomocně skončené věci sp. zn. 35 C 115/2020 Obvodního soudu pro Prahu 1, byl v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, č. j. 18 Co 107/2023 – 161, prezentován názor, že v případě délky správního řízení 7 let a 1 měsíc je postačujícím zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu konstatování porušení práva. Za dané situace nelze než uzavřít, že je-li postačujícím zadostiučiněním konstatace porušení práva za řízení trvající 7 let a 1 měsíc, je nade vši pochybnost postačujícím zadostiučiněním konstatace porušení práva v případě posuzovaného řízení, jehož délka činila 5 let 8 měsíců a 3 dny. V dopise ze dne 1. 11. 2022 se pak žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva spojené s omluvou za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení dostalo.

29. Soud má za to, že konstatování porušení práva spojené s omluvou učiněné v dopise ze dne 1. 11. 2022 respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi žalobcem utrpěnou nemajetkovou újmou a za ni poskytnutým zadostučiněním, zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je zároveň souladné s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

30. Soud nemůže také odhlédnout od toho, že žalobce zvolil v posuzovaném přestupkovém řízení obstrukční postup spojený se subjektem, jehož cílem je snaha o destrukci systému státní (i soudní) správy v oblasti dopravních přestupků jeho zahlcením a destrukce právních zásad prostřednictvím obstrukčních technik a účelových výkladů. Praktiky skupiny osob zastupujících žalobce byly soudy rozhodujícími ve správním soudnictví označeny za hyenismus. Hlavním smyslem a účelem jednání daných osob přitom bylo právě to přestupkové řízení prodlužovat a znepřehledňovat, aby došlo k uplynutí prekluzivní lhůty a aby nebylo možno o přestupku věcně rozhodnout a za tento případně uložit zákonný trest. Soud je názoru, že v takovém případě nelze žalobci přiznat zadostiučinění za případnou nemajetkovou újmu vzniklou případnou nepřiměřenou délkou řízení. Poskytnutí zadostučinění za jednoznačně nežádoucí jednání žalobce a jeho zmocněnců (zacílené právě na to, aby řízení probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tj. dobu přesahující prekluzivní lhůtu) by bylo v jednoznačném rozporu s dobrými mravy. Žalobce, resp. jeho zmocněnci, jednali v řízení o přestupku nepoctivě, nelze tudíž nyní připustit, aby byli za toto nepoctivé jednání odškodněni. V tomto ohledu pak nelze přehlédnout ani § 1 o. s. ř., dle kterého je postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou případnou nepřiměřenou délkou řízení v nynější věci by přitom jistě bylo v naprostém rozporu s proklamovanými cíli občanského soudního řízení.

31. Soud proto žalobu zamítl.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a naleží jí tak náhrada nákladů, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za 5 úkonů spočívajících v sepsání vyjádření k žalobě ze dne 12. 1. 2023 a podání ve věci samé ze dne 12. 2. 2024, přípravě na jednání před soudem a účasti na jednání před soudem dne 20. 8. 2024 a z účasti na vyhlášení rozsudku dne 27. 8. 2024, tj. v souhrnu 1 500 Kč.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení