35 C 196/2020 - 493

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že - stavba postavená na pozemku parc. [číslo] stavba bez čp/če, jiná stavba, v k.ú. [anonymizováno], - stavba postavená na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], - stavba postavená na pozemcích parc. [číslo] stavba bez čp/če, jiná stavba, v k.ú. [anonymizováno] je ve vlastnictví žalobce.

II. Žalovaní 1) a 2) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 82 844 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaní 1) a 2) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení částku 8 150 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 16. 7. 2020 ve znění jejích doplnění domáhá určení, že: -) stavba postavená na pozemku parc. [číslo] stavba bez čp/če, jiná stavba, v k.ú. [anonymizováno] (ocelokolna), -) stavba postavená na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] (ČOV), -) stavba postavená na pozemcích parc. [číslo] stavba bez čp/če, jiná stavba, v k.ú. [anonymizováno] (likusák), (dále jen„ předmětné stavby“) jsou ve vlastnictví žalobce. Po historickém exkurzu týkajícím se vzniku staveb a rozboru navazujících právních jednání a naplnění podmínek pro vydržení žalobce dovozuje, že vlastníkem předmětných staveb je žalobce, a rozebírá důvody, proč je vyloučeno vlastnictví předmětných staveb žalovanými. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spatřuje: ve vztahu k ocelokolně a likusáku ve skutečnosti, že žalovaným se ohlášením ze dne 8. 3. 2020 vůči katastru nemovitostí podařilo dosáhnout toho, že likusák a ocelokolna byly zapsány do katastru nemovitostí jako stavby, které jsou součástí pozemků žalovaných, čímž je formálně odňato vlastnické právo žalobci, kterému tak nezbývá jiný právní nástroj, jak dosáhnout ochrany jeho vlastnických práv. Na základě rozhodnutí o určovací žalobě může být v katastru nemovitostí vyznačen jako vlastník právě žalobce; ve vztahu k ČOV ve skutečnosti, že žalovaným se sice nepodařilo tuto stavbu zapsat do katastru nemovitostí jako součást svých pozemků, ovšem žalovaní (jak je soudu známo i z úřední činnosti) v řízení vedeném Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] tvrdí vlastnické právo k čistírně odpadních vod (stejně jako v případě likusáku a ocelokolny) a dožadují se zdržení se užívání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], na kterém zmíněná čistírna odpadních vod stojí, tedy zamezení provozu čistírny odpadních vod ve vlastnictví žalobce. Bez požadovaného určení hrozí, že žalovaní znemožní provoz čistírny odpadních vod s odkazem na své údajné vlastnické právo či dokonce budou opakovat situaci jako v případě likusáku a ocelokolny a budou chtít dosáhnout zápisu čistírny odpadních vod do katastru nemovitostí jako součásti jejich pozemků.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Obsáhle polemizovali s argumentací žalobce, zpochybňovali žalobcem předložené důkazy a splnění podmínek pro vydržení, dovozovali nedostatek existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení 3. Bylo nesporné, a také prokázáno listinnými důkazy, že [anonymizováno] JZD [obec] vystavěl v průmyslovém areálu [anonymizováno] – [obec] průmyslové haly, zpevněné plochy a další stavby, mj. ocelokolnu na pozemku p. [číslo] (dále jen„ ocelokolna“), likusák na pozemku p. [číslo] (dále jen„ likusák“) a čistírnu odpadních vod na pozemku p. [číslo] (dále jen„ ČOV“) v k. ú. [anonymizováno], které byly po roce 1989 převedeny na [ulice] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa] Kupní smlouvou ze dne 30. 4. 1993 uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] jako prodávajícím a [anonymizováno] – [právnická osoba] jako kupujícím pak byly na kupujícího převedeny zpevněné plochy a mj. budovy ocelokolny, likusáku a stavba ČOV. Kupujícímu byly tyto stavby předány protokolárně dne 31. 5. 1994 Tyto skutečnosti byly prokázány: -) kolaudačním rozhodnutím [číslo] z 25. 3. 1991 vl. sklad surovin [anonymizováno] [obec] na pozemku p. [číslo] (ve spise na č.l. 6 a stejná listina č.l. 105), -) kolaudačním rozhodnutím [číslo] z 27. 3. 1991 na provozně ubytovací zařízení [anonymizována dvě slova] na pozemku p. [číslo] (ve spise na č.l. 7 a stejná listina na č.l. 106), které byly vydány [anonymizována čtyři slova]; -) rozhodnutím [anonymizováno 7 slov] ONV [anonymizováno] ze dne 16. 11. 1987 [číslo jednací] ve věci povolení vypouštění předčištěných odpadních vod do povrchového toku a současně povolení stavby ČOV, které bylo vydáno Jednotnému zemědělskému družstvu [anonymizováno] [obec] (č.l. 9 a stejná listina č.l. 229) -) rozhodnutím [anonymizováno 7 slov] ONV [anonymizováno] ze dne 17. 11. 1989 ve věci ČOV premixy [obec] – povolení k prozatímnímu užívání vodohospodářského díla ke zkušebnímu provozu, kterým bylo Jednotnému zemědělskému družstvu [anonymizováno] [obec] vydáno povolení k prozatímnímu užívání stavby ČOV (č.l. 231); - rozhodnutím vydaným Okresním úřadem [obec] dne 19. 10. 1992, č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ve věci premixy [obec] – kolaudační rozhodnutí, kterým bylo vydáno povolení [anonymizována čtyři slova] k užívání stavby ČOV [anonymizována dvě slova] [obec] (č.l. 8 a stejná listina č.l. 232); - kupní smlouvou uzavřenou mezi [ulice] [anonymizována dvě slova] jako prodávajícím, [IČO], a [anonymizováno], spol. s r.o. jako kupujícím, na jejímž základě prodávající (který je na základě delimitačního protokolu ze dne 11. 3. 1991 o rozdělení majetku [příjmení] [jméno] jako nástupnické družstvo výlučným a neomezeným vlastníkem prodávaných movitých věcí) prodal kupujícímu halový sklad - stavební plocha [číslo], kanceláře - likusák stavební plocha [číslo]; smlouva obsahuje doložku ověření podpisu osob oprávněných za prodávajícího i kupujícího dne 30. 4. 1993 (ve spise na č.l. 11 a stejná listina č.l. 107), - smlouvou o vypořádání pohledávek a závazků uzavřenou dne 25. 5. 1994 mezi [anonymizována tři slova], [IČO] (což je nový název dříve [příjmení] [anonymizována dvě slova]) a [právnická osoba] (ve spise na č.l. 13 a stejná listina č.l. 109), - zápisem o převzetí a předání areálu [obec] dne 31. 5. 1994 sepsaným s odkazem na kupní smlouvy uzavření mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] (ve spise na č.l. 15a stejná listina č.l. 111).

4. Kupní smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a kupujícím [právnická osoba] dne 30. 5. 1995 (ve spise na č.l. 77 a stejná listina na č.l. 114) bylo prokázáno, že prodávající, který je podle kupní smlouvy ze dne 30. 4. 1993 výlučným a neomezeným vlastníkem halového skladu-stavební plocha [číslo], kanceláře - likusák-stavební plocha [číslo] a ČOV-stavební plocha [číslo], prodává tyto movitosti se všemi součástmi a příslušenstvím kupujícímu.

5. Žalovaní sporují pravost této listiny – kupní smlouvy uzavřené dne 30. 5. 1995 tím, že podpis osoby podepisující za kupujícího [anonymizováno] není – podle srovnání s podpisovým vzorem založeným ve sbírce listin - podpisem [jméno] [příjmení], který je jako osoba podepisující označen v záhlaví smlouvy (viz vyjádření žalovaných na čl. 255).

6. V této souvislosti k porovnání shody podpisu osoby podepisující kupní smlouvu ze dne 30. 5. 1995 za kupujícího žalovaní předložili -) podpisový vzor a prohlášení člena představenstva z 14. 11. 2022 [jméno] [příjmení] (čl. 262, 263) -) podpisový vzor a prohlášení člena představenstva z 14. 11. 2022 [jméno] [příjmení] (č.l. 264, 265) -) podpisový vzor a prohlášení člena představenstva z 14. 11. 2022 [jméno] [jméno] (č.l. 266, 267) -) podpisový vzor a prohlášení člena představenstva z 14. 11. 2022 [jméno] [příjmení] (č.l. 268, 269) -) podpisový vzor a prohlášení člena dozorčí rady z 14. 11. 2022 [jméno] [příjmení] (č.l. 270) -) podpisový vzor a prohlášení člena dozorčí rady z 14. 11. 2022 [jméno] [příjmení] (č.l. 271) -) podpisový vzor a prohlášení člena dozorčí rady z 14. 11. 2022 [obec] [obec] (č.l. 272)

7. Žalovaní navrhují (čl. 255 verte dole) provedení dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a grafologie pro určení, zda podpis na smlouvě z 30. 5. 1995 podpis osoby jednající za„ [anonymizováno]“ na dokumentu o předání čistírny odpadních vod a konečně podpis na podpisovém vzoru [jméno] [příjmení] učinila jedna a tatáž osoba, konkrétně ta, která učinila podpis na podpisovém vzoru. Jestliže podpis na podpisovém vzoru je podpisovým vzorem [jméno] [příjmení], tak jinými slovy žalovaní chtějí popřít pravost podpisu [jméno] [příjmení] na smlouvě z 30. 5. 1995 8. Žalobce nepopírá (na č.l. 277), že podpis na této smlouvě skutečně není podpisem [jméno] [příjmení], tvrdí, že smlouvu podepsal fakticky [jméno] [příjmení] jako jiná osoba, avšak oprávněná za kupujícího jednat.

9. Po porovnání podpisu osoby podepisující smlouvu za kupujícího (na čl. 114) s podpisem [jméno] [příjmení] např. na smlouvě ze dne 3. 3. 2008 (č.l. 115 spisu) či na podpisovém vzoru (č.l. 264) se jeví, že jde skutečně o podpis [jméno] [příjmení].

10. Soud tak uzavřel, že mezi účastníky je shoda o tom, že podpis na smlouvě z 30. 5. 1995 není podpisem [jméno] [příjmení], tedy je shoda o skutkovém stavu, že smlouvu z 30. 5. 1995 nepodepsal [jméno] [příjmení], takže není důvod provádět dokazování znaleckým posudkem posuzujícím, zda podpis na smlouvě z 30. 5. 1995 je podpisem [jméno] [příjmení]. Návrh žalovaných na zpracování znaleckého posudku posuzujícího, zda podpis na smlouvě z 30. 5. 1995 je podpisem [jméno] [příjmení], byl tak zamítnut.

11. U soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. (NS 22 Cdo 617/99)

12. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Jiné důsledky, než popírání pravdivosti soukromé listiny, má popření její pravosti. Popření pravosti listiny není pouhým popíráním (jako je tomu v případě pouhého popírání její pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil; další tvrzení zpravidla nepřicházejí v úvahu (nelze po tom, jehož podpis byl zfalšován, požadovat např. tvrzení, za jakých okolností k falšování došlo). Takové popření je proto dostatečně relevantní k tomu, aby pravost listiny musela být dokazována.

13. Žalovaní nezpochybnili, že smlouvu podepsal [jméno] [příjmení], ale dovozují (č.l. 433), že pokud měl v dané době jednat [jméno] [příjmení] a měl být podepsán na smlouvě, jeví se jako nedůvěryhodné a nelogické, aby smlouvu podepsal [jméno] [příjmení] a jeví se, že smlouvu [jméno] [příjmení] dopodepsal nyní. Jde o nepřímý důkaz, indicii, že důkazy jsou připravené dodatečně.

14. Taková argumentace však nemá podle názoru soudu žádný vliv na posouzení pravosti smlouvy, a přesvědčení žalovaných„ o dodatečném připravování důkazů“ je jejich subjektivním přesvědčení, ničím konkrétním nepodloženým.

15. Z obchodního rejstříku vyplývá, že v období od 4. prosince 1991 do 20. prosince 2002 byl způsob jednání za [právnická osoba] společnost s ručením omezeným (předchozí název [právnická osoba] spol. s r.o., resp. nynější [právnická osoba]) upraven tak, že jednatelé jednají jménem společnosti každý samostatně. Podepisují se tak, že k obchodnímu jménu připojí jeden z nich svůj podpis. V období od 3. 2. 1993 do 11. 3. 1997 byl jedním z jednatelů [jméno] [příjmení].

16. Soud po posouzení shora uvedených skutečností uzavřel, že kupní smlouva ze dne 30. 5. 1995 je pravá, když ji podepsala osoba oprávněná za [právnická osoba] spol. s r.o. jednat ([jméno] [anonymizováno]), byť šlo o osobu jinou, než která je jako osoba jednající za tuto společnost označená v záhlaví smlouvy ([jméno] [anonymizováno]), což však je skutečnost, která nezpůsobuje neplatnost smlouvy.

17. Pravdivost této kupní smlouvy žalovaní nesporovali.

18. Listinou označenou předání čistírny odpadních vod do užívání (č.l. 17 a stejná listina čl. 113) bylo prokázáno, že dne 3. 2. 1995 došlo k předání dokladů k provozu ČOV mezi subjekty označenými jako [anonymizováno] a [anonymizováno].

19. Listinou označenou zápis o předání a převzetí movitostí dle kupní smlouvy z 30. 5. 1995 (č.l. 18), bylo prokázáno, že dne 2. 6. 1995 byly předány a převzaty níže uvedené movitosti dle uzavřené kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1995, a to halový sklad stavební plocha [číslo], kanceláře – likusák – stavební plocha [číslo], ČOV – stavební plocha [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím. Předání proběhlo mezi subjekty [anonymizováno] s.r.o. a [anonymizováno] spol. s r.o.

20. Nebylo sporné, že [právnická osoba], ať už ve formě s.r.o. nebo a.s. předmětné stavby užívala.

21. Nelze v této souvislosti pominout, že vlastně v celém řízení se žalovaní snaží prokázat, že předmětné stavby užívá [právnická osoba] a.s. a vyloučit tak, že předmětné stavby užívá žalobce a dále se snaží prokázat, že ocelokolna je užívána jako sklad materiálu a likusák jako nepovolená výdejna jídla a odpočinková místnost pro zaměstnance [právnická osoba] (důkazy v této souvislosti jimi předkládané se však vztahují až k období po roce 2015 – viz dále).

22. Nebyl tedy sporný způsob užívání těchto staveb – ocelokolna jako sklad materiálu, likusák jako výdejna jídla, odpočinková místnost pro zaměstnance [právnická osoba], ČOV ke svému účelu, tedy jako čistírna odpadních vod. Tuto nespornost způsobu užívání staveb v období po roce 1995, kdy na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1995 byly předmětné stavby převedeny [právnická osoba] spol. s r.o., která následně změnila svoji právní formu na a.s., soud dovozuje z tvrzení žalobce, který se jednak v souladu s výzvou soudu vyjadřoval k užívání v období od roku 1995 do 2005 a své vyjádření doplnil tak, že způsob užívání objektů trvá dodnes (č.l. 223verte, 276verte dole, 277, 337verte), a také z tvrzení žalovaných, kteří tento způsob užívání předmětných staveb dokládají důkazy, kterými se snaží vyloučit jejich užívání žalobcem, byť se tyto důkazy vztahují k pozdějšímu období, nicméně žalovaní ani netvrdí, že by v období po roce 1995 byl způsob užívání předmětných staveb jiný.

23. Žalobce navrhoval provedení dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k tomu, že než byly věci převedeny na žalobce ([právnická osoba]), užíval tyto věci [právnická osoba] (čl. 92verte) a výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] k tomu, že v období od 1995 do 2005 (jak toto období konkretizoval soud) likusák byl užíván jako výdejna jídla, archiv a odpočinková místnost pro zaměstnance, ocelokolna byla užívána jako sklad materiálu a ČOV jako čistírna odpadních vod v celém areálu (čl. 223verte). S ohledem na závěry o nespornosti takového způsobu užívání předmětných staveb se navržené dokazování jeví jako nadbytečné, proto soud tyto důkazní návrhy zamítl.

24. Žalobce pak v rámci svých skutkových tvrzení tvrdí, že předmětné stavby užíval [anonymizováno] spol. s r. o., [právnická osoba] a následně žalobce. Žalovaní v celém průběhu řízení se snaží prokázat, že stavby užívá [právnická osoba], a vyloučit, že by stavby užíval žalobce.

25. Pro období od roku 1995, kdy na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1995 byly předmětné stavby převedeny [právnická osoba] spol. s r.o., která následně změnila svoji právní formu na a.s., do roku 2005, kdy uběhla vydržecí doba (k tomu podrobněji viz dále), nebylo sporné, že předmětné stavby užívala [právnická osoba] a.s.

26. Žalovaní žádají (čl. 86), aby žalobce tvrdící vydržení právního předchůdce prokázal reálné užívání předmětných nemovitostí, ať už potvrzeními o hrazení daně z předmětných staveb, evidencí těchto staveb v účetnictví společnosti, smlouvami s třetími osobami o udržování nebo užívání předmětných nemovitých věcí.

27. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede.

28. Soud má za to, že nelze účastníkovi řízení ukládat, jakým konkrétním způsobem má prokázat určitou skutečnost. Je procesním právem účastníka vyplývajícím z ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. sám se rozhodnout, jaké konkrétní důkazy k prokázání svého tvrzení navrhne.

29. Kromě toho reálné užívání předmětných staveb právním předchůdcem žalobce - [právnická osoba] a.s. - bylo nesporné. Směřoval-li tento návrh žalovaných k prokázání, který subjekt vykonává práva držitele, tzn. vykonává tzv. panství nad věcí, pak nelze pominout, že pro období 1995 – 2005 žalovaní žádným relevantním způsobem nezpochybnili, že by [právnická osoba] a.s., které byly předmětné stavby převedeny na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1995, k těmto stavbám práva držitele nevykonávala, žalovaní tyto skutečnosti sporují až k období po datu 3. 3. 2008, kdy byly předmětné stavby kupní smlouvou převedeny do vlastnictví žalobce, ale jejich užívání je žalovanými dovozováno na straně [právnická osoba] a.s. Požadavek žalovaných na prokázání reálného užívání staveb potvrzeními o hrazení daně, atd. je nepřiměřený a šikanozní a podle názoru soudu nemá oporu v právu.

30. Soud proto zamítl návrh žalovaných, aby žalobce tvrdící vydržení svého právního předchůdce prokázal reálné užívání předmětných staveb potvrzeními o hrazení daně z předmětných staveb, evidencí těchto staveb v účetnictví společnosti, smlouvami s třetími osobami o udržování nebo užívání předmětných věcí.

31. Z obchodního rejstříku vyplývá, že [právnická osoba], společnost s ručením omezeným, [IČO], pod touto obchodní firmou vedená v období od 4. 12. 1991 do 7. 6. 1996, byla přejmenována na [anonymizováno], spol. s r. o. a v této právní formě s touto obchodní firmou byla v obchodním rejstříku zapsána od 7. 6. 1996 do 20. 12. 2002. Od tohoto data pak došlo ke změně právní formy na akciovou společnost a společnost je vedena pod [právnická osoba], a.s. [právnická osoba] se rozdělila štěpením se založením nové [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] (žalobce) při zachování stávající [právnická osoba], a.s. V obchodním rejstříku byla tato skutečnost zapsána dne 27. 7. 2007. Nově založená společnost nabyla část odštěpeného čistého obchodního majetku vyplývajícího z posudku soudního znalce a dle projektu rozdělení schváleného 13. 6. 2007.

32. Kupní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 3. 3. 2008 (č.l. 115) prodávající prodal kupujícímu budovy na pozemku p. [číslo] ČOV na pozemku p. [číslo].

33. Žalovaní (č.l. 256 - 257) sporují pravdivost a platnost této smlouvy.

34. Pravdivost smlouvy sporovali zpochybňováním účelu převodu staveb prostřednictvím kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 (č.l. 256 dole a 256verte), když dovozovali, že žalobce v předmětném areálu až do jara roku 2021 nevlastnil žádné pozemky ani stavby. Naopak [právnická osoba], a.s. v závodu [obec] vlastní několik pozemků a staveb, situovaných po pravé i levé straně od pozemků a staveb ve vlastnictví žalovaných. Část těchto pozemků, které přímo hraničí s pozemky žalovaných a předmětnými stavbami, vlastnila [právnická osoba], a.s. před údajným převodem dne 3. 3. 2008. I přes tvrzený záměr oddělit výrobní část ([právnická osoba]) a část vlastníci majetek (žalobce), nabyla [právnická osoba], a.s. dne 7. 2. 2008 (podpis kupní smlouvy) další pozemky v tomto areály, viz řízení vedené [stát. instituce], [stát. instituce] pod č. V [číslo]. Jeví se jako zcela nelogické vyčlenit odštěpením zcela novou společnost za účelem oddělení vlastnictví majetku, a krátce předtím nabývat majetek do výlučného vlastnictví. Také je nelogické, že v areálu [obec] již nedošlo k žádnému dalšímu převodu na žalobce, dokonce ani při předmětném projektu přeměny a po něm nedošlo k převodu žádných jiných staveb nebo pozemku na žalobce. [právnická osoba] nabývala vlastnické právo k nemovitým věcem v areálu i nadále, další kupní smlouvy a následně zápisy vlastnického práva byly provedené v letech 2010, 2011 a poslední kupní smlouvy byly uzavřeny v měsících březen a květen letošního roku. [právnická osoba] nabývá veškeré stavby a pozemky pod stavbami. Naopak žalobce nabyl první vlastnické právo k nemovitým věcem v tomto areálu teprve začátkem letošního roku, a jednalo se o ornou půdu a ostatní plochu, tedy pouze prázdné pozemky. K prokázání těchto tvrzení žalovaní předkládají výpis z [list vlastnictví] [právnická osoba], a.s., prokazující kontinuální nabývání majetku v areálu [obec] (č.l. 273). Dále k tomuto žalovaní pro přehlednost předkládají katastrální mapu, ve kterém jsou růžovou barvou vyznačené pozemky ve vlastnictví žalovaných, zelenou pozemky a stavby ve vlastnictví [právnická osoba], a.s. a žlutě pak pozemky ve vlastnictví žalobce, které ale tento nabyl teprve v roce 2021 (č.l. 261). Aniž by to pak výslovně zmínili, žalovaní předložili kupní smlouvu mezi žalobcem a společností [právnická osoba], uzavřenou dne 4. 3. 2021 (č.l. 258), přičemž pozemky převáděné na žalobce touto smlouvou jsou v katastrální mapě předložené žalovanými (č.l. 261) označeny žlutou barvou.

35. Účel převodu nemovitosti je pouze motivací k právnímu jednání, která není právně relevantní a nemá pro posouzení merita věci žádný význam. Soud se proto touto argumentací žalovaných nezabýval a z dokazování provedeného výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] (č.l. 273), kupní smlouvou mezi žalobcem a [právnická osoba] (č.l. 258) a katastrální mapou areálu [obec] (č.l. 261) nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

36. Žalovaní také namítají, že v žalobě žalobce uvedl, že nabyl předmětné věci podle projektu odštěpení, ovšem z takového projektu tato skutečnost nevyplývá.

37. Nelze však pominout, že žalobce v žalobě uvedl následující:„ [právnická osoba] se rozdělila štěpením se založením nové [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. (žalobce) při zachování stávající [právnická osoba], a.s. Nově založená společnost [právnická osoba] (žalobce) nabyla část odštěpeného čistého obchodního majetku vyplývajícího z posudku soudního znalce a dle [anonymizována tři slova] 13. 6. 2007. Smyslem popsaného odštěpení bylo rozdělit společnost na výrobní část a část vlastnící majetek. Proto došlo i k převodu předmětných staveb na žalobce.“ 38. Žalobce výslovně neuvedl, že titulem jeho vlastnictví k předmětům byl právě projekt odštěpení. Jen uváděl, že k jejich převodu došlo po odštěpení, aby byl naplněn smysl odštěpení – rozdělení na výrobní společnost a společnost vlastnící majetek.

39. Dále je pak v podáních žalobce konkretizováno, že dne 3. 3. 2008 uzavřela [právnická osoba], a.s. jako prodávající, se společností [právnická osoba] jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byly uvedené stavby. Následně došlo dne 5. 3. 2008 k předání těchto staveb.

40. Proto jsou jakékoliv výhrady k tomu, že projekt přeměny nebyl způsobilý založit vlastnické právo žalobce, zcela bez významu.

41. Soud sice provedl dokazování obsahem sbírky listin obchodního rejstříku v části týkající se žalobce (výpisy č.l. 53 a 280, notářský zápis o valné hromadě [právnická osoba] ze dne 13. 5. 2007, jehož přílohou je projekt rozdělení odštěpením č.l. 282), avšak z takto provedeného dokazování s ohledem na závěry přijaté shora nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

42. Soud tak vycházel ze skutečnosti, že po rozdělení [právnická osoba] a.s. odštěpením na společnosti žalobce se zachováním stávající [právnická osoba] a.s. byla dne 3. 3. 2008 uzavřena kupní smlouva mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím (č.l. 115), na jejímž základě prodávající prodal kupujícímu budovy na pozemku p. [číslo] ČOV na pozemku p. [číslo].

43. Žalovaní navrhovali, aby soud žalobce vyzval k prokázání pravdivosti této kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 např. prokázáním úhrady kupní ceny, vč. započtení této kupní ceny v účetnictví žalobce i [právnická osoba] a.s., a dalšími důkazy, které prokážou pravdivost listiny.

44. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede.

45. Soud má za to, že nelze účastníkovi řízení ukládat, jakým konkrétním způsobem má prokázat určitou skutečnost. Je procesním právem účastníka vyplývajícím z ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. sám se rozhodnout, jaké konkrétní důkazy k prokázání svého tvrzení navrhne.

46. Soud proto zamítl návrh žalovaných, aby žalobce prokázal pravdivost kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 prokázáním úhrady kupní ceny, včetně započtení této kupní ceny v účetnictví žalobce i [právnická osoba] a.s.

47. Kromě toho není-li účel převodu, tedy motivace k právnímu jednání, relevantní pro posouzení právního jednání, a jiný důvod zpochybňující pravdivost uzavřené smlouvy žalovaní netvrdili, není důvod, aby žalobce prokazoval pravdivost uzavřené kupní smlouvy jen proto, že o její pravdivosti mají žalovaní obecnou pochybnost, kterou nijak nekonkretizovali ani neprokázali.

48. Ve vztahu ke sporované platnosti kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 ze skutkových tvrzení žalovaných pak nijak nevyplývalo, jaký konkrétní důvod neplatnosti této kupní smlouvy žalovaní tvrdí; na výzvu soudu k doplnění tvrzení k těmto skutečnostem žalovaní u jednání konaného dne 21. 6. 2023 doplnili svou argumentaci tak, že důvodem neplatnosti je z pohledu žalovaných skutečnost, že kupní smlouva sleduje nepoctivé jednání, když byla sepsána pouze za účelem podpory tvrzení, kdy si je žalobkyně vědoma toho, že neúspěch v tomto sporu by pro ni znamenal náklady řízení, tedy tyto dvě společnosti podstupují nepoctivé jednání, kterému zákon neposkytuje ochranu.

49. Dle názoru soudu se v takovém případě jedná o ničím nepodloženou domněnku žalovaných, proto se takovým důvodem neplatnosti kupní smlouvy nezabýval a uzavřel, že platnost kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 touto argumentací zpochybněna nebyla.

50. Na tomto místě nutno zmínit dopis datovaný dne 17. 7. 2020 (č.l. 32), kterým bylo prokázáno, že prokurista [právnická osoba] a.s. sděluje zástupci, že dne 16. 7. 2020 došlo k vniknutí několika osob„ na náš provoz“, zakázali této společnosti přístup k materiálu na výrobu v hale [číslo] a znemožnili přístup na konkretizované parcely.

51. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaných (č.l. 257 druhý odstavec shora), že dalším důkazem o tom, že žalobce nenabyl vlastnické právo k předmětným stavbám od [právnická osoba] a že žalobce tyto stavby neužívá, má být obsah dopisu [právnická osoba] a.s. adresovaného právnímu zástupci [jméno] [příjmení], v němž [právnická osoba] uvedla, že dne 16. 7. 2020 vnikl„ na náš provoz“ (provoz [právnická osoba] a.s.) žalovaný s právním zástupcem a dvěma dalšími osobami (tento dopis je založen na č.l. 32).

52. Není totiž sporné, že halu na pozemku [číslo], tedy ocelokolnu užívá [právnická osoba] a.s. k zajištění své výroby, kromě toho bylo prokázáno, že tak činí na základě smlouvy o spolupráci uzavřené mezi ní a žalobcem dne 5. 2. 2009 (viz dále), takže pojem„ náš provoz“ zcela odpovídá tomu, že tato společnost provozuje výrobu, nicméně nevypovídá nic o vlastnictví předmětné haly a nelze z takto použitého pojmu vyvozovat závěr o nenabytí vlastnictví žalobce k předmětné ocelokolně, když pojem„ náš provoz“ nelze ztotožnit s tím, že by si vlastnictví ocelokolny nárokovala [právnická osoba] a.s.

53. V této souvislosti nelze pominou dopis ze dne 16. 6. 2020, který byl téhož dne odeslán emailem na adresu [email] (č.l. 31), který podepsal [jméno] [příjmení] jako prokurista společnosti žalobce, v němž konstatuje, že žalobce podal žalobu na určení vlastnického práva na stavby na pozemcích p. [číslo] v k.ú- [anonymizováno] a dále konstatuje, že„ tyto stavby, jejichž jsme majiteli od r. 1995, si neprávem přivlastnili žalovaní, … kteří mají na LV připsány i naše stavby“. Nazíráno logikou žalovaných použitou při jejich vyhodnocení dopisu [právnická osoba] a.s. ze dne 17. 7. 2020 (č.l. 32) - že z obsahu dopisu by se dala dovozovat ne/existence, resp. ne/nabytí vlastnického práva - by naopak tento dopis ze dne 16. 6. 2020 vypracovaný společností žalobce byl důkazem o vlastnickém právu žalobce, když v tomto dopise se žalobce ke svému vlastnickému právu výslovně hlásí.

54. Po posouzení shora uvedených skutečností soud uzavřel, že kupní smlouva uzavřená dne 3. 3. 2008 mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím je platná a pravdivá, aniž by bylo nutno k prokázání těchto aspektů provádět další dokazování.

55. Zápisem o předání a převzetí staveb sepsaným dne 5. 3. 2008 (na č.l. 116) bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] jako předávajícím a žalobcem jako přebírajícím byly dne 5. 3. 2008 předány a převzaty nemovitosti v k.ú. [anonymizováno], konkrétně stavby [číslo] stojící na cizím pozemku, a to 1. hala [číslo], 2. stavba likusák [číslo] a čistírna odpadních vod [číslo] Tyto stavby se předávají ve stavu jak jsou a přebírající tyto přijímá se všemu součástmi a příslušenstvím.

56. Uzavřel-li soud, že žalobce nabyl vlastnické právo k předmětným objektům na základě písemné kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 a na základě zápisu o předání a převzetí staveb ze dne 5. 3. 2008 se také těchto staveb ujal, pak lze již jen na základě těchto skutečností dovodit, že od data uzavření kupní smlouvy je žalobce v dobré víře, že mu tyto stavby patří. Není tak důvod okolnosti týkající se dobré víry žalobce prokazovat ještě dalšími důkazy, proto soud zamítl návrh na provedení dokazování výpovědí [jméno] [příjmení] k těmto skutečnostem.

57. Bylo sporné, který subjekt po tomto převodu k předmětným stavbám vykonával vlastnická práva, resp. práva držitele předmětných staveb.

58. Nelze v této souvislosti pominout, že vlastně v celém řízení se žalovaní snaží prokázat, že předmětné stavby užívá [právnická osoba] a.s. a vyloučit tak, že předmětné stavby užívá žalobce a dále se snaží prokázat, že ocelokolna je užívána jako sklad materiálu a likusák jako nepovolená výdejna jídla a odpočinková místnost pro zaměstnance [právnická osoba] Již na tomto místě však je nutno konstatovat, že výkon užívacích práv nevypovídá nic o výkonu práv držitele a skutečnost, že užívací práva vykonává jeden subjekt, nutno podotknout, že zařazený do koncernu, nemůže bez dalšího znamenat, že druhý subjekt, zařazený do stejného koncernu, nevykonává práva držitele.

59. Nebyl sporný způsob užívání těchto staveb – ocelokolna jako sklad materiálu, likusák jako výdejna jídla, odpočinková místnost pro zaměstnance [právnická osoba], ČOV ke svému účelu, tedy jako čistírna odpadních vod. Tuto nespornost způsobu užívání staveb v období i po datu 3. 3. 2008, kdy na základě kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 byly předmětné stavby převedeny společnosti [právnická osoba], soud dovozuje z tvrzení žalobce, který se jednak v souladu s výzvou soudu vyjadřoval k užívání v období od roku 1995 do 2005 a své vyjádření pak doplnil tak, že způsob užívání objektů trvá dodnes (č.l. 223verte, 276verte dole, 277, 337verte), a také z tvrzení žalovaných, kteří tento způsob užívání předmětných staveb dokládají důkazy, kterými se snaží vyloučit jejich užívání žalobcem.

60. Vlastně není sporné, že předmětné stavby v období od 3. 3. 2008 (uzavření kupní smlouvy), resp. 5. 3. 2008 (datum předání a převzetí staveb) užívá [právnická osoba] a.s. pro účely provozování své výroby. ([příjmení] je, zda i při reálném užívání [právnická osoba] a.s. žalobce stále vykonává práva vlastníka, resp. držitele, tzn. projevuje svoji vůli mít věc pro sebe a mít panství nad věcí – viz dále.)

61. Nelze přehlédnout, že smlouvou o vzájemné spolupráci uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., [IČO] dne 5. 2. 2009 (ve spise na č.l. 96 a stejná listina č.l. 117 a 416) bylo prokázáno, že žalobce jako majitel budov stojících na p. [číslo] souhlasí s tím, aby žalobce skladoval pro [právnická osoba] díly a potřebný materiál na výrobu ve skladě [číslo] a na pozemku [číslo]. Tento materiál bude vydán vždy na vyžádání.

62. Užívání staveb [právnická osoba] a.s. žalovaní prokazovali následujícími listinami: -) průběžnou informací Krajské hygienické stanice [územní celek] ze dne 11. 5. 2016 o vyřízení podnětu týkající se provozu nezkolaudované výdejny pokrmů pro zaměstnance právnické osoby [právnická osoba] v objektu likusu (č.l. 193 a stejná listina čl. 299), ze které vyplývá, že na základě podnětu žalovaného 2) týkajícího se stravovacího a ubytovacího provozu v objektech umístěných na pozemcích p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] byl dne 4. 5. 2016 podniknut předem neohlášený státní zdravotní dozor, tato kontrola není dosud ukončena, [právnická osoba] a.s. nepředložila doklady k povolení užívání části stavby tzv. likusu, kterou užívá jako výdejnu pokrmů, a dne 9. 5. 2016 byl proveden státní zdravotní dozor v objektu ocelokůlny, při které bylo zjištěno, že tento objekt je využíván jako sklad kovového materiálu pro potřebu výroby [právnická osoba], a.s. a nejsou v něm vykonávány trvalé práce, -) informací Krajské hygienické stanice [územní celek] ze dne 24. 5. 2016 (č.l. 192) poskytnutou žalovanému 2) po ukončení kontroly o tom výsledku kontroly, že právnická osoba [právnická osoba] poskytovala stravovací službu v provozovně, která nevyhovuje konkretizovaným požadavkům; -) sdělením Krajské hygienické stanice [územní celek] ze dne 30. 8. 2021 (č.l. 327), že v době kontroly 4. 5. 2016 a 17. 6. 2019 byla provozovatelem výdejny jídel na pozemku p. [číslo] [právnická osoba]; -) přípisem ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 307) z řízení vedeného KS [anonymizováno], pob. ve [obec] [spisová značka] ve sporu [právnická osoba] proti [právnická osoba], sp. zn. soudu I. stupně [spisová značka], konkrétně vyjádření 16. 2. 2021, ve kterém žalobce (tedy [právnická osoba]) uvádí, že je správcem celého areálu, stará se o chod a správu trafostanice, kterou přenechal její vlastník do užívání [právnická osoba], a.s., udržuje veškeré kabelové vedení nacházející se v areálu, a jako důkaz zde předložil smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny za rok 2016, 2017, 2021 a i pro rok 2022; -) smlouvou uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] dne 30. 4. 2010 (č.l. 318), na jejímž základě se [jméno] [příjmení] zavázal zajišťovat pro [právnická osoba] služby v oblasti energie v konkretizovaných odběrných místech [obec], [obec], [obec] a [obec a číslo], tak aby byly ve firmě [právnická osoba] optimalizovány náklady na elektrickou energii; z nichž však soud nedovozuje pro věc žádná významná zjištění a závěry, když skutečnost, že objekty užívala a užívá [právnická osoba] a.s. k zajištění své výroby, k čemuž se váže i smlouva o vzájemné spolupráci uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., byla nesporná.

63. Užívání staveb [právnická osoba] a.s. žalovaní prokazovali také následujícími listinami: -) vyjádřením [stát. instituce] ze dne 25. 7. 2019 (č.l. 313), ze které mělo být zřejmé, kdo odpovídá za provoz ČOV a dále sdělením [stát. instituce] ze dne 1. 9. 2021 (č.l. 328), ze kterých vyplývá, že tento úřad rozhodnutím ze dne 15. 8. 2018 pod [číslo jednací] [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] vydal povolení k vypouštění odpadních vod do vodního toku [anonymizováno] z čistírny odpadních vod, která se nachází na pozemku p. [číslo] to [právnická osoba], a.s. -) revizní zprávou elektřiny pořízenou [právnická osoba] a.s. (č.l. 315 a totožná listina na čl. 460), ze které má být patrno, kdo je vlastníkem elektroměru ve stavbách ocelokolny a likusáku; podle názoru soudu touto listinou bylo prokázáno pouze to, že objednatelem revize„ elektrické instalace v místě revize zděná trafostanice a kabelové rozvody firmy [anonymizováno] [obec]“ byla [právnická osoba], a.s., revize byla zahájena dne 26. 2. 2019 a ukončena dne 27. 2. 2019; -) fotografiemi vnitřku objektu pořízenými 16. 7. 2020, kdy žalovaní za přítomnosti hlídky [anonymizováno] vstoupili mj. do objektu likusáku (viz vysvětlení žalovaných na čl 172verte nahoře), které zachycují sušák, křesla, tv, ledničku, výdejnu jídla, příkaz k nošení roušky v prostorách [právnická osoba] (č.l. 187-190), předloženými v souvislosti s v řízení řešeným návrhem na vydání předběžného opatření; -) úředním záznamem [anonymizováno] ze dne 16. 7. 2020, [číslo jednací] o zásahu žalovaných a jejich právního zástupce na objektech likusáku a ocelokolny (č.l. 184 a totožná listina na č.l. 301 a 304), z něhož mj. vyplývá, že u likusu byl zastižen [jméno] [příjmení], který je zaměstnán u [právnická osoba], a.s., v době volna přespává v budově likusu, dále uvedl, že v budově je místnost archivu firmy [anonymizováno], jídelna, šatny a sprchy, někteří další zaměstnanci tam také přespávají; -) zprávou [stát. instituce] 30. 9. 2021 (č.l. 324), vyžádanou k návrhu žalovaných, kterou bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] je veden v evidenci zaměstnanců [právnická osoba] [IČO] od 4. 4. 2011 dosud; které však s ohledem na dobu, k níž se vážou – 15. 8. 2018, rok 2019, 2020, tzn. období po uplynutí vydržecí doby (která plynula od 5. 3. 2008 do 5. 3. 2018, viz dále) - nemají pro meritum věci žádný relevantní význam.

64. Žalovaní (u jednání konaného dne [datum]) navrhovali provedení dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] jako prokuristy a ekonomického ředitele [právnická osoba] k tomu, kdo užívá stavby. Soud má za to, že skutečnost, kdo užívá stavby, byla nesporná a také prokázána jinými důkazy – viz shora, jakož i smlouva o spolupráci ze dne 5. 2. 2009 (viz dále) - takže návrh na výslech svědka [jméno] [příjmení] byl zamítnut. (Navíc pro meritum věci není podstatné, kdo užívá stavby, ale kdo a jakým konkrétním způsobem vykonává práva vlastníka, resp. držitele.)

65. Skutečnost, že předmětné stavby užívá [právnická osoba] a.s. žalobce odůvodňuje (již v podání na č.l. 92, 92verte, 93 verte spisu) tím, že smyslem odštěpení společnosti žalobce od [právnická osoba] a.s. bylo rozdělit společnost na výrobní část a část vlastnící majetek, že korporátní změny v koncernu [anonymizováno] měly za cíl oddělit výrobní a nevýrobní část podniku a žalobce jako osoba vlastnící uvedené stavby jich měla využívat pro zajištění výroby [právnická osoba] Proto byla uzavřena dne 5. 2. 2009 smlouva o spolupráci mezi žalobcem a [právnická osoba], na jejímž základě žalobce skladuje v uvedených stavbách materiál pro výrobu a na vyžádání jej vydává [právnická osoba] a.s. pro zajištění produkce kontejnerů. Žalobce tedy prostřednictvím staveb ocelokolna (budova bez čp/če, jiná stavba) na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], líkusák (budova bez čp/če, jiná stavba) na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], a čistírna odpadních vod (ČOV) na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], poskytuje podporu pro výrobní [právnická osoba], a.s. Bez možnosti užívat předmětné stavby je tedy ohrožena výroba ocelových konstrukcí prováděná [právnická osoba], a.s., která je jedním z největších výrobců modulárních staveb v České republice a dodává je do celé Evropy.

66. Výročními zprávami [právnická osoba], a.s. (ve spise na č.l. 33 a násl. a totožná listina na č.l. 118 a násl.) a žalobce (ve spise na č.l. 41 a násl. a totožná listina na č.l. 126 a násl.) byly prokázány jejich podnikatelské aktivity a obory jejich činnosti.

67. Smlouvou o vzájemné spolupráci uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., [IČO] dne 5. 2. 2009 (ve spise na č.l. 96 a stejná listina č.l. 117 a 416) bylo prokázáno, že žalobce jako majitel budov stojících na p. [číslo] souhlasí s tím, aby žalobce skladoval pro [právnická osoba] díly a potřebný materiál na výrobu ve skladě [číslo] a na pozemku [číslo]. Tento materiál bude vydán vždy na vyžádání.

68. Žalovaní sporovali, zda i při reálném užívání [právnická osoba] a.s. žalobce stále vykonává práva vlastníka, resp. držitele, tzn. projevuje svoji vůli mít věc pro sebe a mít panství nad věcí.

69. Žalobce doplnil svou argumentaci k výkonu práv držitele (podáním ze dne 14. 6. 2023, č.l. 412) jednak tak, že žalobce předmětné objekty zařadil účetně do svého majetku po jejich převzetí dne 5. 3. 2008. Následně objekty poskytl [právnická osoba] a.s. ke skladování materiálu a objekt ČOV k zajištění čištění odpadních vod. Smlouva byla hned po převzetí objektů žalobcem uzavřena ústně, následně v roce 2009 byla uzavřena i písemní smlouva o spolupráci ve vztahu k užívání likusáku a ocelokolny, objekt ČOV zůstal v užívání [právnická osoba] a.s. na základě ústní smlouvy. Byl to tedy žalobce, který rozhodoval o tom, jak a komu budou objekty svěřeny do užívání.

70. Tyto skutečnosti byly prokázány knihou dlouhodobého majetku žalobce (ve spise na č.l. 415), v níž je do majetku žalobce zařazena čistírna odpadních vod, halový sklad a likusák, a smlouvou o vzájemné spolupráci ze dne 5. 2. 2009 (ve spise na č.l. 96 a stejná listina č.l. 117 a 416), která je konstatována také výše v bodě 67 odůvodnění.

71. Vede-li žalobce všechny předmětné objekty v evidenci svého majetku, lze již jen na základě této skutečnosti uzavřít, že k nim vykonává práva držitele bez ohledu na to, jakým konkrétním způsobem pak s nimi hospodaří, či vykonává správu a údržbu takového majetku, což lze spíš považovat za projev užívání.

72. Soud má za to, že na tomto místě je vhodno doplnit, že dopisem ze dne 18. 7. 2020 (ve spise na č.l. 97 a stejná listina na č.l. 130) bylo prokázáno, že se oprávněný zaměstnanec [právnická osoba] a.s. obrátil na žalobce se žádostí vysvětlení, proč žalobce [právnická osoba] a.s. nevydal plech na výrobu ocelových modulů, a žádá o sdělení, kdo vydá materiál uskladněný v hale [číslo] na které má být vyměněn zámek a žalobce tedy nemůže vydat materiál.

73. Tento dopis je sice z období až po uplynutí vydržecí doby (která plynula od 5. 3. 2008 do 5. 3. 2018), nicméně vznikl evidentně spontánně v reakci na situaci, kdy 16. 7. 2020 žalovaní zamezili [právnická osoba] a.s. v přístupu k materiálu uskladněného v ocelokolně, a prokazuje tak i skutečnost, že společnost žalobce reálně vykonává práva vlastníka, resp. držitele stavby ocelokolny, když po ní [právnická osoba] a. s. jako subjekt provozující výrobu a užívající tedy ocelokolnu jako sklad materiálu pro svou výrobu žádá vysvětlení, kdo mu v nastalé situaci materiál vydá. Právě tato spontaneita přesvědčuje soud o tom, že není důvod v roce 2020 pochybovat o tom, že žalobce vykonával práva držitele nejen k ocelokolně, ale taky k dalším stavbám, které jsou předmětem řízení, a že není důvod pochybovat o výkonu práv vlastníka, resp. držitele žalobcem i v období od 5. 3. 2008 do 5. 3. 2018 (po dobu plynutí vydržecí doby od převzetí staveb).

74. Již na základě těchto skutečností lze uzavřít, že jimi bylo prokázáno, že je to žalobce, kdo ke všem předmětným objektům vykonával v období plynutí vydržecí doby práva držitele a jeví se tedy jako nadbytečné prokazovat výkon práv držitele spočívající ještě v jiných aspektech a ještě dalšími důkazy, když nad rámec shora rozebrané argumentace ve vztahu k výkonu práv držitele žalobce dále tvrdil (v podání ze dne 14. 6. 2023, č.l. 410), že dalším projevem vůle žalobce nakládat s objekty jako s vlastními, bylo, že na žalobci zůstala správa uvedených objektů, kontrola jejich technického stavu, návrh oprav a způsobu vhodného užívání, kterou vykonával prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

75. K prokázání těchto skutečností žalobce navrhoval provedení dokazování - jednak listinnými důkazy, konkrétně - dohodou uzavřenou dne 4. 2. 2009 (ve spise na č.l. 426) mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a společnostmi žalobce a [anonymizováno] a.s o tom, že se [anonymizováno] [obec] [obec] bude starat a udržovat stavby společnosti žalobce a [právnická osoba] v dobrém technickém stavu, kdy se jedná o drobné opravy a hlavně údržbu střech v areálu [anonymizováno], když [anonymizováno] [obec] vlastní vysokozdvižné plošiny (čištění rýn a svodů), - dopisem ze dne 15. 5. 2012 (ve spise na č.l. 427), kterým se společnosti žalobce a [právnická osoba] obrátily na [anonymizována dvě slova] se žádostí o vyčištění rýn na konkretizovaných objektech, - protokolem o jednání konaném dne 16. 9. 2019 u [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (ve spise na č.l. 418), u kterého byl vyslechnut mj. svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který mj. vypověděl, že [anonymizováno] [obec] to za ta léta spravuje, dělá základní údržbu areálu, které sice byly čteny k důkazu, avšak s ohledem na shora rozebrané z nich soud nečiní pro věc žádná relevantní zjištění, - jednak výpověďmi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které soud s ohledem na shora rozebrané pro nadbytečnost zamítl.

76. Žalovaní vyvraceli tvrzení žalobce, že prováděl správu a údržbu nemovitých věcí - poukazem na revizní zprávu ze dne 28. 2. 2019 (ve spise na č.l. 315 a 460), která je vyhodnocena již v předchozích částech odůvodnění jako důkaz nevztahující se k období plynutí vydržecí doby, tedy jde o důkaz nikoliv relevantní pro posouzení merita věci; - smlouvou uzavřenou dne 30. 4. 2010 mezi [právnická osoba] a.s. a [jméno] [příjmení] (ve spise na č.l. 451), podle které [právnická osoba] a.s. objednala pro celý areál služby spojené s optimalizací odběrů elektrické energie, zpracování periodických diagramů a další činnosti spojené s energetikou, přičemž smlouva navazovala na smlouvu ze dne 29. 12. 2004, kterou v plném rozsahu nahradila, přitom smlouvu na správu elektrické energie tak sjednal [právnická osoba], nikoliv žalobce; - vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 6. 2021 (ve spise na č.l. 452), které podal jako žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v němž uvedl, že se od roku 1995 staral o údržbu komunikací v předmětném areálu, ale s přibývajícím věkem přenechal osobní péči současnému správci areálu [právnická osoba] a.s., - vyjádřením [právnická osoba] a.s. ze dne 16. 2. 2021, určeným [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (ve spise na č.l. 452), v němž [právnická osoba] a.s. jako žalobce uvádí, že provádí údržbu nemovitých věcí v celém areálu.

77. S ohledem na závěry shora rozebrané o výkonu práv držitele již na základě jiných důkazů však soud ani z těchto listin nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

78. Žalovaní žádali (podání na č.l. 86), aby žalobce tvrdící své vydržení prokázal reálné užívání předmětných nemovitostí, ať už potvrzeními o hrazení daně z předmětných staveb, evidencí těchto staveb v účetnictví společnosti, smlouvami s třetími osobami o udržování nebo užívání předmětných nemovitých věcí.

79. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede.

80. Soud má za to, že nelze účastníkovi řízení ukládat, jakým konkrétním způsobem má prokázat určitou skutečnost. Je procesním právem účastníka vyplývajícím z ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. sám se rozhodnout, jaké konkrétní důkazy k prokázání svého tvrzení navrhne.

81. Soud proto zamítl návrh žalovaných, aby žalobce tvrdící vydržení svoje prokázal reálné užívání předmětných nemovitostí potvrzeními o hrazení daně z předmětných staveb, evidencí těchto staveb v účetnictví společnosti, smlouvami s třetími osobami o udržování nebo užívání předmětných nemovitých věcí.

82. Kromě toho reálné užívání, tedy výkon užívacích práv, nikoliv práv držitele, není pro posouzení merita relevantní.

83. Dopisem ze dne 29. 10. 2015 s podacím lístkem (č.l. 88) bylo prokázáno, že žalovaný 2) jako spolumajitel pozemků p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] se obrátil na [právnická osoba] a.s. se žádostí o písemné vyjádření, zda je tento subjekt majitelem některé ze staveb reálně stojících na jmenovaných pozemcích, případně jestli je jen užívá. V případě, že majitelem staveb není, žalovaný 2) žádal o písemné sdělení, kdo je majitelem, resp. kdo stavby užívá. Jedná se o stavby neevidované v katastru nemovitostí (likusák, ocelokolna, čistírna odpadních vod).

84. Dopisem ze dne 26. 9. 2016 (č.l. 19 a totožná listina č.l. 131) bylo prokázáno, že zástupce žalovaných se obrátil na zástupce žalobce s upozorněním, že žalovaní se dne 22. 9. 2016 podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 1050 odst. 1 občanského zákoníku stali vlastníky movité stavby – likusáku nacházejícího se na pozemku p. [číslo] ocelokolny nacházející se na pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno]. Žádal, aby žalobce stavby nejpozději k datu 10. 10. 2016 vyklidil.

85. Listinou ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí (součástí pozemku se stala stavba) (č.l. 20 a totožná listina č.l. 132) bylo prokázáno, že dne 9. 3. 2020 žalovaní požádali [stát. instituce], [stát. instituce] o zápis změny údaj o pozemku spočívající v tom, že se součástí pozemku stala stavba podle přiložených podkladů do katastru nemovitostí, uvedli údaj o pozemku v k.ú. [anonymizováno], p. [číslo] ocelokolna, sklad surovin, [číslo] jiná stavba. Předložili kolaudační [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 25. 3. 1991 a kolaudační [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 27. 3. 1991. Výpisem z katastru nemovitostí k datu 13. 7. 2020 (č.l. 21 a stejná listina č.l. 133) bylo prokázáno, že na [list vlastnictví] je zapsáno vlastnictví žalovaných 1) a 2) každý s velikostí spoluvlastnického podílu k pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba a pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba.

86. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 1. 6. 2020, [číslo jednací] (č.l. 69 76) bylo prokázáno, že tento úřad mj. potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu [stát. instituce] (vyvlastňovací úřad) čj. [anonymizováno] [číslo] 2020 ze dne 29. 1. 2020, který vyvlastňovací úřad rozhodl k žádosti žalovaných jako vyvlastnitelů o omezení vlastnického práva společnosti [právnická osoba], [IČO] k pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] zřízením věcného břemene pro účely zajištění nezbytného přístupu spočívajícího v právu chůze a jízdy ve prospěch vyvlastnitelů v konkretizovaném rozsahu. Toto rozhodnutí předkládal žalobce ke své argumentaci, že žalovaní ve sporu vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. z. [spisová značka] mj. tvrdí, že jsou vlastníky předmětných staveb na základě mj. přivlastnění, ke kterému však dojít nemohlo, neboť nelze přivlastnit nemovitosti a současně platí, že podmínkou přivlastnění movité věci je faktická možnost působení na věc; žalovaní však sami zdůrazňovali, že nemají do areálu přístup a nemohou působit na věci v něm – z toho důvodu si vyřizovali ve vyvlastňovacím řízení přístup k pozemkům v areálu, na kterém stojí předmětné stavby.

87. Dopisem ze dne 16. 6. 2020 (č.l. 29 a stejná listina č.l. 135) bylo prokázáno, že zástupce žalovaných vyrozuměl [právnická osoba] a.s. o uplatnění zadržovacího práva 88. Listinou bez data v záhlaví označenou logem advokátní kanceláře [příjmení], [příjmení], nazvanou oznámení o uplatnění zadržovacího práva (č.l. 28 a stejná listina č.l. 134) bylo prokázáno, že bylo vyhotoveno oznámení o uplatnění zadržovacího práva, jehož obsahem bylo mj. oznámení, že zadržovací právo je uplatněno na všechny předměty nacházející se na nemovité věci mj. pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba a pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba, a výzva, aby se statutární orgán [právnická osoba] a.s. obrátil při řešení této záležitosti na advokátní kancelář zástupce žalovaných.

89. Úředním záznamem [anonymizováno] ze dne 16. 7. 2020, [číslo jednací] o zásahu žalovaného 2) za doprovodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako jeho právního zástupce (č.l. 184 a totožná listina na č.l. 301 a 304) v areálu [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovaný a jeho právní zástupce se domáhali vstupu do staveb, které prohlašují svým vlastnictvím a o které je vedeno několik sporů, za účelem kontroly, zda se v nich nenachází nebezpečný odpad, příp. drogy. Kvůli vyhrocené situaci a obavě z případného napadení po vstupu na své pozemky žádali o přítomnost hlídky policie. Budova likusáku byla volně přístupná. Žalovaný 2) si sjednal sám přístup do budovy ocelokolny přestřižením visacího zámku na vratech, když sdělil, že se jedná o jeho budovu. V budově se nacházel uskladněný ocelový materiál.

90. Dopisem ze dne 18. 7. 2020 (ve spise na č.l. 97 a stejná listina na č.l. 130) se oprávněný zaměstnanec [právnická osoba] a.s. obrátil na žalobce se žádostí vysvětlení, proč [právnická osoba] a.s. žalobce nevydal plech na výrobu ocelových modulů, a žádá o sdělení, kdo vydá materiál uskladněný v hale [číslo] na které má být vyměněn zámek a žalobce tedy nemůže vydat materiál.

91. Hlášením o průběhu služby (č.l. 139) bylo prokázáno, že v průběhu služby konané dne 28. 7. 2020 od [číslo] do 18.00 hod. [jméno] [příjmení] a žalovaný 2) vstoupili do areálu [anonymizováno], údajně na svůj pozemek. Přijela situaci řešit policie. [příjmení] přelezli zadní bránu, neohlášeně.

92. Fotografie (č.l. 140-142) prokazují, že u železných vrat stavby stály osoby identifikovatelné jako žalovaný 2) a jeho právní zástupce [anonymizováno] [příjmení], kteří jsou soudu známi z jeho úřední činnosti (žalovaný 2) kromě současného řízení také z řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] a zástupce žalovaných jako aktivně působící advokát také z řady jiných řízení).

93. Listinou označenou jako doplnění skutkových tvrzení k č.j. [číslo jednací] (č.l. 67) bylo prokázáno, že žalovaní v postavení žalobců podali toto podání do věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] proti [právnická osoba] a.s. jako žalované, v němž se domáhají vyklizení. V tomto podání se vyjadřují ke způsobu spojení se zemí pevným základem stavby likusáku, ocelokolny a ČOV, přičemž mj. argumentují tím, že„ nelze dospět k jinému závěru, než že žalobci jakožto vlastníci pozemků p. [číslo] jsou současně také vlastníky staveb stojících na těchto pozemcích“. Tímto podáním žalobce v daném nalézacím řízení dokladoval svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení jeho vlastnického práva k ČOV.

94. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 29. 5. 2019, č.j. [číslo jednací] (č.l. 176) byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 6. 3. 2018, č.j. [číslo jednací], přičemž v nynějším řízení žalovaní tímto rozhodnutím prokazují, že proti [právnická osoba] a.s. vedou soudní spor, ve kterém žádají potvrzení svých nároků ve vztahu k vlastnickému právu k nemovitým věcem, v němž [právnická osoba] a.s. dlouhodobě tvrdí soudu zavádějící informace o tom, že si nejsou vědomi toho, kdo stavby užívá a rovněž tvrdí soudu lživá a protichůdná tvrzení o způsobu užívání staveb. Z citovaného usnesení však soud pro věc činí pouze ten závěr, že je veden spor mezi žalovanými v postavení žalobců a [právnická osoba], a.s. o vyklizení, v němž si žalovaní v postavení žalobců nárokují vlastnictví k předmětným stavbám a žádají jejich vyklizení [právnická osoba], a.s., a že byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 6. 3. 2018, č.j. [číslo jednací] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

95. Spisem Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaní, tam v postavení žalobců se domáhají (viz usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 24. 6. 2021, č.j. [číslo jednací], kterým byla připuštěna poslední změna žalobního požadavku), aby žalované [právnická osoba] a.s. byla uložena mj. povinnost - vyklidit a předat žalobcům. - stavbu likusák, která je součástí pozemku p. [číslo] - stavbu ocelokolnu, která je součástí pozemku p. [číslo] - zdržet se užívání - stavby likusáku, která je součástí pozemku p. [číslo] - stavby ocelokolny, která je součástí pozemku p. [číslo] - ČOV umístěné na pozemku p. [číslo]. Žalobci pak s obsáhlou argumentací dovozovali svoje vlastnictví k pozemkům a objektům, přičemž mj. ve vztahu ke stavbě likusáku a ocelokolny dovozovali, že se stali vlastníky těchto staveb přivlastněním, když jejich poslední doložený vlastník [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], k těmto stavbám nevykonává svá vlastnická práva, z čehož žalobci dovozovali, že tyto stavby opustil, a žalobci si je za splnění zákonných podmínek přivlastnili. Podáním žalobce - tam v procesním postavení vedlejšího účastníka – ze dne 23. 9. 2020 podaným o soudu téhož dne vstoupil žalobce do toho řízení jako vedlejší účastník dne 23. 9. 2020 (v tom spise na č.l. 611 a 660 záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu).

96. Fotografie dokumentují provedení ČOV (č.l. 224-228), provedení ocelokolny (č.l. 233-242), provedení likusáku (č.l. 242-248).

97. Znaleckým posudkem [číslo] 2022 vypracovaným [celé jméno znalce] (č.l. 341) ve znění vyjádření znalce k námitkám žalovaných (č.l. 392, 393) a vyjádření znalce k námitkám žalobce (č.l. 393) bylo prokázáno, že stavby likusáku, ocelokolny i ČOV jsou stavbami spojenými se zemským povrchem, při jejichž odstranění by došlo k poškození staveb i povrchu zemského. Závěr o skutkovém stavu 98. [anonymizováno] JZD [obec] vystavěl v průmyslovém areálu [anonymizováno] – [obec] průmyslové haly, zpevněné plochy a další stavby, mj. ocelokolnu na pozemku p. [číslo] likusák na pozemku p. [číslo] (a čistírnu odpadních vod na pozemku p. [číslo] (dále jen„ ČOV“) v k. ú. [anonymizováno], které byly po roce 1989 převedeny na [ulice] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa].

99. Kupní smlouvou ze dne 30. 4. 1993 uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] jako prodávajícím a [anonymizováno] – [právnická osoba] jako kupujícím byly na kupujícího převedeny zpevněné plochy a mj. budovy ocelokolny, likusáku a stavba ČOV. Kupujícímu byly tyto stavby předány protokolárně dne 31. 5. 1994.

100. Kupní smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a kupujícím [právnická osoba] dne 30. 5. 1995 prodávající, který je podle kupní smlouvy ze dne 30. 4. 1993 výlučným a neomezeným vlastníkem halového skladu-stavební plocha [číslo], kanceláře - likusák-stavební plocha [číslo] a ČOV-stavební plocha [číslo], prodal tyto movitosti se všemi součástmi a příslušenstvím kupujícímu.

101. Dne 3. 2. 1995 došlo k předání dokladů k provozu ČOV mezi subjekty označenými jako [anonymizováno] a [anonymizováno].

102. Dne 2. 6. 1995 byly předány a převzaty konkretizované movitosti dle uzavřené kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1995, a to halový sklad stavební plocha [číslo], kanceláře – likusák – stavební plocha [číslo], ČOV – stavební plocha [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím. Předání proběhlo mezi subjekty [anonymizováno] s.r.o. a [anonymizováno] spol. s r.o.

103. Společnost [anonymizováno], společnost s ručením omezeným, [IČO], pod touto obchodní firmou vedená v období od 4. 12. 1991 do 7. 6. 1996, byla přejmenována na [anonymizováno], spol. s r. o. a v této právní formě s touto obchodní firmou byla v obchodním rejstříku zapsána od 7. 6. 1996 do 20. 12. 2002. Od tohoto data pak došlo ke změně právní formy na akciovou společnost a společnost je vedena pod [právnická osoba], a.s. [právnická osoba] se rozdělila štěpením se založením nové [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] (žalobce) při zachování stávající [právnická osoba], a.s. V obchodním rejstříku byla tato skutečnost zapsána dne 27. 7. 2007.

104. Kupní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 3. 3. 2008 prodávající prodal kupujícímu budovy na pozemku p. [číslo] ČOV na pozemku p. [číslo]. 105. [právnická osoba] jako předávajícím a žalobcem jako přebírajícím byly dne 5. 3. 2008 předány a převzaty nemovitosti v k.ú. [anonymizováno], konkrétně stavby [číslo] stojící na cizím pozemku, a to 1. hala [číslo], 2. stavba likusák [číslo] a čistírna odpadních vod [číslo] Tyto stavby se předávají ve stavu jak jsou a přebírající tyto přijímá se všemu součástmi a příslušenstvím.

106. Žalobce vede tyto objekty v evidenci svého hmotného majetku, umožňuje užívání všech tří objektů [právnická osoba] a.s., přičemž jako majitel budov stojících na p. [číslo] v dohodě písemně uzavřené 5. 2. 2009 souhlasil s tím, aby žalobce skladoval pro [právnická osoba] díly a potřebný materiál na výrobu ve skladě [číslo] a na pozemku [číslo]. Tento materiál bude vydán vždy na vyžádání.

107. Dopisem ze dne 29. 10. 2015 se žalovaný 2) jako spolumajitel pozemků p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] obrátil na [právnická osoba] a.s. se žádostí o písemné vyjádření, zda je tento subjekt majitelem některé ze staveb reálně stojících na jmenovaných pozemcích, případně jestli je jen užívá. V případě, že majitelem staveb není, žalovaný 2) žádal o písemné sdělení, kdo je majitelem, resp. kdo stavby užívá. Jedná se o stavby neevidované v katastru nemovitostí (likusák, ocelokolna, čistírna odpadních vod).

108. Dopisem ze dne 26. 9. 2016 se zástupce žalovaných obrátil na zástupce žalobce s upozorněním, že žalovaní se dne 22. 9. 2016 podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 1050 odst. 1 občanského zákoníku stali vlastníky movité stavby – likusáku nacházejícího se na pozemku p. [číslo] ocelokolny nacházející se na pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno]. Žádal, aby žalobce stavby nejpozději k datu 10. 10. 2016 vyklidil.

109. Dne 9. 3. 2020 žalovaní požádali [stát. instituce], [stát. instituce] o zápis změny údaj o pozemku spočívající v tom, že se součástí pozemku stala stavba podle přiložených podkladů do katastru nemovitostí, uvedli údaj o pozemku v k.ú. [anonymizováno], p. [číslo] ocelokolna, sklad surovin, [číslo] jiná stavba. Předložili kolaudační [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 25. 3. 1991 a kolaudační [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 27. 3. 1991. Na [list vlastnictví] je zapsáno vlastnictví žalovaných 1) a 2) každý s velikostí spoluvlastnického podílu k pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba a pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba.

110. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 1. 6. 2020, [číslo jednací] (č.l. 69 76) tento úřad mj. potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu [stát. instituce] (vyvlastňovací úřad) čj. [anonymizováno] [číslo] 2020 ze dne 29. 1. 2020, který vyvlastňovací úřad rozhodl k žádosti žalovaných jako vyvlastnitelů o omezení vlastnického práva společnosti [právnická osoba], [IČO] k pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] zřízením věcného břemene pro účely zajištění nezbytného přístupu spočívajícího v právu chůze a jízdy ve prospěch vyvlastnitelů v konkretizovaném rozsahu.

111. Dopisem ze dne 16. 6. 2020 zástupce žalovaných vyrozuměl [právnická osoba] a.s. o uplatnění zadržovacího práva 112. Advokátní kanceláře [příjmení], [příjmení], vyhotovila listinu nazvanou oznámení o uplatnění zadržovacího práva jejímž obsahem bylo mj. oznámení, že zadržovací právo je uplatněno na všechny předměty nacházející se na nemovité věci mj. pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba a pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če jiná stavba, a výzva, aby se statutární orgán [právnická osoba] a.s. obrátil při řešení této záležitosti na advokátní kancelář zástupce žalovaných.

113. Dne 16. 7. 2020 se žalovaný a jeho právní zástupce se domáhali vstupu do staveb, které prohlašují svým vlastnictvím a o které je vedeno několik sporů, za účelem kontroly, zda se v nich nenachází nebezpečný odpad, příp. drogy. Kvůli vyhrocené situaci a obavě z případného napadení po vstupu na své pozemky žádali o přítomnost hlídky policie. Budova likusáku byla volně přístupná. Žalovaný 2) si sjednal sám přístup do budovy ocelokolny přestřižením visacího zámku na vratech, když sdělil, že se jedná o jeho budovu. V budově se nacházel uskladněný ocelový materiál.

114. Dopisem ze dne 18. 7. 2020 se oprávněný zaměstnanec [právnická osoba] a.s. obrátil na žalobce se žádostí vysvětlení, proč [právnická osoba] a.s. žalobce nevydal plech na výrobu ocelových modulů, a žádá o sdělení, kdo vydá materiál uskladněný v hale [číslo] na které má být vyměněn zámek a žalobce tedy nemůže vydat materiál.

115. Dne 28. 7. 2020 ohlásila služba konající ostrahu areálu v [anonymizováno], že [jméno] [příjmení] a žalovaný 2) vstoupili do areálu [anonymizováno], údajně na svůj pozemek. Přijela situaci řešit policie. Pánové přelezli zadní bránu, neohlášeně. Přítomnost těchto osob v areálu stojící u železných vrat stavby byla zdokumentována fotografiemi.

116. U Okresního soudu ve [obec] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení, v němž se žalovaní v postavení žalobců domáhají proti [právnická osoba] a.s. v postavení žalované nároků ve vztahu k likusáku, ocelokolně a ČOV, aktuální žalobní požadavek zní na jejich vyklizení. Usnesením [název soudu], pobočka ve [obec] ze dne 29. 5. 2019, č.j. [číslo jednací] byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 6. 3. 2018, č.j. [číslo jednací], věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce - tam procesním postavení vedlejšího účastníka – podáním ze dne 29. 3. 2020 podaným soudu téhož dne vstoupil do řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] jako vedlejší účastník dne 23. 9. 2020.

117. Stavby likusáku, ocelokolny i ČOV jsou stavbami spojenými se zemským povrchem, při jejichž odstranění by došlo k poškození staveb i povrchu zemského. Tato jejich povaha byla najisto postavena až znaleckým posudkem [číslo] 2022 vypracovaným [celé jméno znalce] ve znění vyjádření znalce k námitkám účastníků. [jméno] žalovaní se k objektům chovali jako k věcem movitým, když argumentují jejich přivlastněním.

118. Všechny tři stavby nebyly zapsány v katastru nemovitostí a převody kupními smlouvami probíhaly jako převody věcí movitých. Právní posouzení věci 119. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

120. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv mj. věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

121. Podle § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

122. Podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

123. Podle § 3055 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

124. Podle § 119 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. věci jsou movité nebo nemovité.

125. Podle § 119 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

126. Podle § 120 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. stavba není součástí pozemku.

127. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí v evidenci nemovitostí se vyznačují veškeré nemovitosti s uvedením druhů pozemků (kultur), výměr a způsobu užívání; dále vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo trvalého užívání národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv a jiné skutečnosti týkající se nemovitostí potřebné pro národní hospodářství.

128. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen katastrální zákon) katastr je soubor údajů o nemovitostech v České republice (dále jen "nemovitosti") zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zvláštního předpisu (dále jen "právní vztahy") a dalších práv k nemovitostem podle tohoto zákona.

129. Podle § 2 odst. 1 katastrálního zákona ve znění účinném do 30. 6. 1996 v katastru se evidují a) katastrální území, b) pozemky členěné podle druhů, a to orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní plochy, c) stavby spojené se zemí pevným základem, a to 1. stavby, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo, 2. stavby, kterým popisné nebo evidenční číslo přiděleno nebylo, aa) seskupené na pozemku téhož vlastníka a užívané pro jiné než bytové účely, s výjimkou drobných staveb, jen v souboru geodetických informací, bb) jejichž obvod tvoří vlastnickou hranici nebo hranici druhu pozemku a které jsou na pozemcích ve vlastnictví téhož vlastníka, s výjimkou drobných staveb, d) byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, a to jen v souboru popisných informací; na tyto případy se nevztahují ustanovení § 3 písm. a), b), d) a e), § 10 odst. 1 písm. b) a § 14, e) právní vztahy, f) nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků, jestliže trvají nebo mají trvat alespoň pět let.

130. Podle § 2 odst. 1 katastrálního zákona ve znění účinném od 1. 7.1996 do 28. 2. 2009 v katastru se evidují a) pozemky v podobě parcel, b) budovy spojené se zemí pevným základem, a to 1. budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, 2. budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele, c) byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního zákona2) v budovách (dále jen "byty a nebytové prostory), d) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle odstavce 1 písm. b) nebo c), požádá-li o to vlastník nemovitosti (dále jen "vlastník") nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru, (dále jen "jiný oprávněný"), e) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle odstavce 1 písm. b) nebo c), v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného práva k nim, f) stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis.

131. Podle § 2 odst. 2 katastrálního zákona ve znění účinném od 1. 7.1996 do 28. 2. 2009 v katastru se neevidují drobné stavby.

132. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí ČR zapisuje mimo jiné vlastnické právo.

133. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak.

134. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

135. Podle § 133 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 1996 převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci není-li právním předpisem stanoveno jinak.

136. Podle § 133 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 1996 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních právních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

137. Podle § 133 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 1996 do 30. 6. 2010 převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.

138. Podle § 133 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.

139. Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

140. Podle § 129 odst. 2 občanského odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

141. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.

142. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

143. Podle § 134 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., pro počátek a trvání běhu doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

144. Podle § 1089 odst.1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

145. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo žalobci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

146. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

147. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

148. V prvé řadě se soud musel vypořádat s otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnického práva, když jeho existence je podmínkou úspěšného uplatnění práv formou určovací žaloby ve smyslu § 80 o.s.ř.

149. Ve vztahu k ocelokolně a likusáku se naléhavý právní zájem odvíjí od skutečnosti, že žalovaným se ohlášením ze dne 8. 3. 2020 vůči katastru nemovitostí podařilo dosáhnout toho, že likusák a ocelokolna byly zapsány do katastru nemovitostí jako stavby, které jsou součástí pozemků žalovaných, čímž je formálně odňato vlastnické právo žalobci, kterému tak nezbývá jiný právní nástroj, jak dosáhnout ochrany jeho vlastnických práv. Na základě rozhodnutí o určovací žalobě může být v katastru nemovitostí vyznačen jako vlastník právě žalobce.

150. Ve vztahu k ČOV se naléhavý právní zájem odvíjí od skutečnosti, že žalovaným se sice nepodařilo tuto stavbu zapsat do katastru nemovitostí jako součást jejich pozemků, ovšem žalovaní (jak je soudu známo i z úřední činnosti) v řízení vedeném Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] tvrdí vlastnické právo k ČOV (stejně jako v případě likusáku a ocelokolny) a dožadují se zdržení se užívání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], na kterém ČOV stojí, tedy zamezení provozu ČOV ve vlastnictví žalobce. Bez požadovaného určení hrozí, že žalovaní znemožní provoz ČOV s odkazem na své údajné vlastnické právo či dokonce budou opakovat situaci jako v případě likusáku a ocelokolny a budou chtít dosáhnout zápisu čistírny odpadních vod do katastru nemovitostí jako součásti jejich pozemků. Určení vlastnického práva tak vyřeší spor o vlastnické právo a do budoucna dá jasný rámec právních vztahů odvíjejících se od vlastnictví této věci.

151. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak je dán.

152. Předmětem řízení pak bylo posouzení nabytí vlastnického práva ke stavbě ocelokolny, likusáku a ČOV žalobcem, s čímž bylo spojeno posouzení řetězce nabývání vlastnictví jeho právními předchůdci.

153. Bylo přitom nutno vyjít ze skutečnosti, že všechny tři objekty jsou nemovitými věcmi ve smyslu § 119 odst. 2 občanského zákoníku, když podle závěrů znaleckého posudku v řízení vypracovaného jsou stavbami spojenými se zemí pevným základem. Nicméně takto byla povaha objektů postavena na jisto až v přítomném řízení znaleckým posudkem vypracovaným v roce 2022. V dosavadní době jejich existence byly všechny stavby považovány za movité věci a takto se s nimi i nakládalo, tzn. nebyly po jejich vzniku v 80. letech minulého stolení výstavbou zapsány v evidenci nemovitostí vedené do 31. 12. 1992 podle zákona o evidenci nemovitostí, ani v katastru nemovitostí vedeném od 1. 1. 1993 podle katastrálního zákona, a písemnými smlouvami byly převáděny opět jako věci movité, bez registrace státním notářstvím či provedení vkladu do katastru nemovitostí.

154. Výjimkou je v tomto směru ČOV, která zápisu do evidence nemovitostí ani katastru nemovitostí nepodléhala – k tomu podrobněji dále.

155. Ve vztahu k likusáku a ocelokolně pak je nutno uzavřít, že při absenci vkladu převáděného práva do katastru nemovitostí nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva a při respektování principu, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má, tak mohlo převodem na základě písemných smluv docházet pouze k převodu držby.

156. Protože nebylo sporné, že po provedení jejich výstavby po roce 1989 předmětné objekty přešly na [ulice] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], ze kterého byly převedeny [právnická osoba], soud se tak nezabýval posouzením nabytí vlastnictví k ČOV a držby k likusáku a ocelokolně tímto subjektem, vyšel z premisy nesporného vlastnictví k ČOV a držby k likusáku [právnická osoba] a posuzoval tak nabytí vlastnictví a držby [právnická osoba] s.r.o. na základě smlouvy uzavřené dne 30. 5. 1995 a následně žalobcem na základě smlouvy uzavřené 3. 3. 2008.

157. Koneckonců žalovaní vlastnictví ČOV a držbu předmětných objektů [právnická osoba] i respektovali, dokonce od něho v řízení vedenému u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] dovozovali svoje vlastnictví k předmětným objektům, když dovozovali, že [právnická osoba] předmětné objekty opustila, pročež si je žalovaní mohli přivlastnit.

158. Pro úplnost je na tomto místě nutno dodat, a to pouze se stručným odkazem na úpravu katastrálního zákona a zákona o vodách a judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí 22 Cdo 2653/2011, když není pro účely tohoto řízení podstatné ani ekonomické provádět podrobný rozbor právní úpravy k této problematice se vztahující, že ČOV zápisu do katastru nemovitostí nepodléhala a není součástí pozemku 159. Převádělo-li se v období do 30. 6. 1996 vlastnictví k nemovitým věcem ve smyslu § 132 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. mj kupní smlouvou, byl ve smyslu § 133 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 1996 pro nabytí vlastnického práva nutný vklad do katastru nemovitostí. Teprve zákonem č. 89/1996 Sb. byl do tohoto ustanovení vložen odst. 3, ve kterém se uvádí:„ Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.“ (tedy nikoliv vkladem do katastru nemovitostí). Toto pravidlo pak takto výslovně zakotvené platilo až do 30. 6. 2010, tzn. v době uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 3. 3. 2008. Z povahy věci však vyplývá, že toto pravidlo se uplatňovalo již dříve tzn. před 1. 7. 1996, neboť vklad práva k nemovitosti, která se neevidovala v katastru nemovitostí, nepřicházel v úvahu. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí ČR zapisuje mimo jiné vlastnické právo; podle § 2 odst. 2 téhož zákona platí:„ Práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak.“ Je zjevné, že vklad do katastru nemovitostí je předepsán jen u práv uvedených v § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., tedy u práv k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí.

160. Z uvedeného nutno dovodit, že převáděla-li se ČOV jako nemovitá věc nepodléhající evidenci v evidenci nemovitost ani v katastru nemovitostí písemnou kupní smlouvou uzavřenou dne 30. 5. 1995 mezi [anonymizováno] jako prodávající a [právnická osoba] jako kupující i písemnou kupní smlouvou uzavřenou dne 3. 3. 2008 mezi [právnická osoba] jako prodávající a žalobcem jako kupujícím, nabyl kupující vlastnické právo již účinností této smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že vlastníkem ČOV je v důsledku tohoto řetězce uzavřených smluv právě žalobce a domáhá-li se žalobce určení svého vlastnického práva k ČOV, je jeho žaloba důvodná.

161. Stavba ocelokolny a likusáku jsou nemovitými věcmi, které však v rozporu se zákonem o evidenci nemovitostí a následně katastrálním zákonem nebyly zapsány v katastru nemovitostí, takže jejich případné převody se v evidenci nemovitostí, resp. v katastru nemovitostí neprojevily a nemohlo tak dojít k nabytí vlastnického práva ve smyslu § 133 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

162. Bylo tak nutno posoudit, zda a který subjekt vlastnictví k těmto věcem nabyl formou vydržení, kterého se žalobce dovolával.

163. Účinky řádného vydržení v režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. i 89/2012 Sb. jsou vázané mj. na trvání kvalifikované držby po zákonem stanovenou dobu, která v případech obou kodexů u nemovitostí činí 10 let (§ 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 1091 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) Jsou-li splněny další kumulativní podmínky vydržení, dojde k vydržení a nabytí vlastnického práva uplynutím posledního dne této doby, která počíná dnem, kdy se držitel ujal držby. 164. [právnická osoba] se ujala držby likusáku a ocelokolny dne 2. 6. 1995, vydržecí doba tak uplynula dne 2. 6. 2005, tzn. za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobce se ujal držby dne 5. 3. 2008, vydržecí doba tak uplynula dne 5. 3. 2018, tzn. za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

165. Naplnění podmínek vydržení je tak nutno v souladu s § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. posuzovat ve vztahu ke [právnická osoba] s.r.o. dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a ve vztahu ke společnosti žalobce pak dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

166. Nicméně podmínky vydržení v obou kodexech jsou formulovány podobně. Vydržení je vázané na kvalifikovanou držbu, která musí být kumulativně pravá a poctivá a musí se opírat o titul, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva.

167. Držitelem v intencích občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1). Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným (§ 130 odst. 1 věta první).

168. Dobrá víra je psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Dobrá víra, že držiteli věc nebo právo náleží, se hodnotí objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je tak třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 (uveřejněný pod č. C 1176 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen„ Soubor“)). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 5, str. 152)).

169. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným.

170. Dobrá víra musí být dána po celou vydržecí dobu. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1659/2005 a rozsudek ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3264/2015 171. Definice poctivé držby v intencích občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vychází z § 992, podle kterého je poctivým držitelem ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo (zejména také vlastnické právo), které vykonává. Poctivost či nepoctivost držitele se proto hodnotí z okolností nabytí a trvání držby, a zjišťuje se tedy, zda držitel mohl či nemohl být vzhledem k okolnostem v dobré víře.

172. Držitel však nebude považován za nepoctivého pouze proto, že dostatečně není schopen prokázat titul své držby (například nebude schopen předložit smlouvu, jíž věc nabyl). Za nepoctivého se bude považovat pouze tehdy, pakliže předložený důvod bude pochybný, respektive nedostatečně přesvědčivý.

173. Držba vedoucí k vydržení se musí zakládat na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (titulus iustus). Samotná důvodová zpráva k tomu výslovně poznamenává, že se tím nemá na mysli řádná držba ve smyslu § 991, která je definována především jako platný právní titul.

174. Kvalifikovaným titulem pro řádné vydržení bude každopádně koupě, směna, darování, dědický odkaz apod. Naopak, nedostatečným titulem bude zástavní právo, úschova, nájem, služebnost apod.

175. Držba je faktické ovládání věci hmotné (corporalis possessio, corpus possessionis, respektive výkon obsahu nějakého práva pro sebe (animus possidendi).

176. Faktickým ovládáním není jen přímé fyzické ovládání věci (o to ostatně může jít jen u hmotné věci); jde o takový vztah k věci, který se podle obecných názorů a zkušeností jeví jako moc,„ panství“ nad věcí. Při držbě jde o chování držitele, které – bez ohledu na to, zda je v souladu s právem – může být obsahem práva.

177. Držební vůle je vůle mít věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, případně vykonávat právo pro sebe. Držební vůle je při nabytí držby relevantní jen ve spojení s faktickým ovládáním věci (byť i prostřednictvím zástupce), a pokud byla navenek projevena, zpravidla jednáním držitele. Stejně jako faktické ovládání věci podléhá i posouzení danosti držitelské vůle společenskému hodnocení; je podstatné, jak se projevuje navenek a jak je takový projev obvykle posuzován. Ten, kdo kupuje věc, má zpravidla úmysl koupit ji pro sebe, a tak projevuje animus possidendi; pokud ovšem deklaruje, že ji kupuje pro jiného a vystupuje jako zástupce, zjevně dává najevo, že animus nemá a že je jen zástupcem v nabytí držby pro jiného.

178. Detentor, například nájemce, pachtýř nebo ten, kdo užívá věc na základě služebnosti, ovládá věc cizím jménem a pro jiného; není tedy držitelem vlastnického práva, může však být držitelem jiného práva (například z výpůjčky či z výprosy). Jeho detence může být tedy jako držba jiného práva předmětem posesorní ochrany, není však způsobilá k vydržení.

179. Není důležité, zda si držitel uvědomuje právní důsledky držby či zda je chce; o tom, že chce vykonávat obsah jistého práva, nemusí vůbec uvažovat, respektive o právní stránce věci nemusí vědět. Podstatné je, že se (chtěně) chová způsobem, který odpovídá obsahu jistého práva, a že tak činí„ pro sebe“.

180. Animus je tu zpravidla současně s nabytím faktické moci nad věcí (například chopím se nalezené věci v úmyslu mít ji pro sebe).

181. Jako další podmínku držby práva stanoví zákon jeho výkon. Nejde ve skutečnosti o výkon práva (to tu není), ale o faktické jednání odpovídající jeho obsahu. Nestačí pouhá možnost výkonu, je třeba, aby právo bylo vykonáno; přitom podle povahy věci může stačit i jediný nerušený výkon.

182. V tradiční právní vědě, uznávající držbu hmotné věci, nazývá se její faktické ovládání corpus possessionis (přesněji corporalis possessio). S jistou výhradou lze nadále užívat tyto pojmy u držby vlastnického práva ke hmotné věci; tato držba bude patrně spolu s držbou práv odpovídajících věcným břemenům i nadále tvořit převážnou část případů držby.

183. Fakticky ovládá hmotnou věc především ten, kdo ji fyzicky drží. Toto kritérium je ovšem nedostatečné, ať proto, že některé věci fyzicky držet nelze (například nemovitosti), v jiných případech je fyzické držení značně nepraktické (nemohu například držet fyzicky vše, co mám ve svém bytě). Proto jde při držbě o faktické (nikoli jen fyzické) ovládání věci.

184. Podstata nakládání s věcí (corpus) tak není v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy za„ nakládání s věcí“. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem, a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem. Věcí se zabývá rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 728/2000:„ Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní, tedy držební vůle (animus possidendi), a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Držbu věci nevylučuje ani užívání věci jinou osobou než držitelem na základě věcného nebo závazkového práva (popřípadě i bez právního důvodu), pokud se tato osoba sama nechopí držby, a to ani v případě, že vlastník má k věci jen holé vlastnictví. Detentor v takovém případě odvozuje své právo od vlastníka, přičemž faktické ovládání věci detentorem se považuje za ovládání vlastníkem, který je držitelem věci.“ Ve všech případech platí, že držitel může, ale nemusí být vlastníkem věci.

185. V posuzovaném případě věci, které vznikly výstavbou, nebyly stavebníkem - jejich prvotním vlastníkem zapsány do katastru nemovitosti O jejich povaze, zda jde o věci movité či nemovité, de facto nebylo jasno až do doby, kdy v rámci tohoto nalézacího řízení byl zpracován znalecký posudek, který posuzoval spojení věcí se zemským povrchem a jejich charakter, a na jehož základě soud uzavřel, že případech jedná o věci nemovité.

186. Nelze pominout, že v zejména žalovaní (i v různých řízeních, byť v různých procesních postaveních) zaujímají k povaze věcí různé stanovisko, podle názoru soudu takové, jaké se jim zrovna hodí – soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ve věci [spisová značka] se k věcem chovají jako k věcem movitým, dokonce si je ve smyslu 1045 občanského zákoníku přivlastňují jako věci opuštěné, tedy nakládají s nimi jako s věcmi movitými, když opuštěnou nemovitou věc si nemůže nikdo přivlastnit, ta připadá do vlastnictví státu (§ 1045 odst. 2 občanského zákoníku), o čemž vypovídá i v tomto nalézacím řízení žalobcem v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření předložený dopis žalovaných, resp. jejich právního zástupce ze dne 29. 6. 2016 adresovaný právnímu zástupci [právnická osoba] a.s., [IČO] (č.l. 131), jehož obsahem je upozornění této společnosti na skutečnost, že se žalovaní měli stát vlastníky movité stavby likusáku nacházejícího se na pozemku p. [číslo] movité stavby – ocelokolny nacházející se na pozemku p. [číslo].

187. Nelze tak klást k tíži žalobce, že si v době, kdy on nebo jeho právní předchůdce nabýval tyto věci kupní smlouvou, nevyhodnotil jejich charakter jako věcí nemovitých, s čímž je spojena nezbytnost jejich zápisu do katastru nemovitostí a nabývání vlastnického práva při jejich převodu kupní smlouvou vkladem do katastru nemovitostí.

188. O převodu likusáku a ocelokolny na právního předchůdce žalobce i na žalobce byly vždy uzavřeny písemné kupní smlouvy, kterými se - dne 30. 4. 1993 realizoval převod z [příjmení] [jméno] na [právnická osoba], - dne 30. 5. 1995 realizoval převod z [právnická osoba] na [právnická osoba], která ke dni 20. 12. 2002 změnila svoji právní formu na akciovou společnost – tedy s přídomkem k názvu a.s., která se pak rozdělila štěpením se založením nové [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] (žalobce), při zachování stávající [právnická osoba], a.s., - dne 3. 3. 2008 realizoval převod z [právnická osoba] na žalobce.

189. Tyto kupní smlouvy vždy osvědčují a naplňují kritérium existence právního důvodu nabytí věci a také kritérium existence dobré víry kupujícího jako oprávněného/poctivého držitele předmětných věcí.

190. Podle žalovaných ztratil žalovaný dobrou víru/poctivost držby v otázce svého vlastnictví k předmětným stavbám v návaznosti na: - přivlastnění staveb žalovanými v roce 2016, - na svůj vstup coby vedlejší účastník do řízení u Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka].

191. Soud má ve shodě s žalobcem za to, že dopis o přivlastnění staveb nemohl objektivně žádnou dobrou víru žalobce narušit, neboť jeho význam by se dal možná připodobnit k tomu, jako by žalovaní si přivlastňovali Pražský hrad. Dopisu o přivlastnění tedy nemohla žádná osoba průměrného rozumu přikládat žádný význam a již vůbec ne takový, že by někdo uplatnil své vlastnické právo k předmětným stavbám.

192. Nelze mít za to, že by ztrátu poctivosti držby a dobré víry bylo možno spojovat s vedlejším účastenstvím žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba v tom řízení byla podána sice v roce 2015, nicméně žalobce coby vedlejší účastník do tohoto řízení vstoupil až 23. 9. 2020, a teprve až po září 2020 se žalobce mohl seznámit s tvrzeními žalovaných v tom řízení – tam v postavení žalobců - a ztratit dobrou víru. Nicméně vydržecí doba uplynula k 5. 3. 2018, takže ani případná ztráta dobré víry žalobce v důsledku jeho vstupu do jiného řízení jako vedlejšího účastníka již nemá pro meritum dané věci žádný vliv.

193. Nebylo sporné, že v období od 3. 6. 1995 do 3. 6. 2005 vykonávala k oběma objektům práva držitele [právnická osoba] a tyto nemovitosti užívala. Žalovaní pak dovozovali užívání touto společností i nadále. Není tak pochyb o tom, že uplynutím této desetileté vydržecí doby ke dni 3. 6. 2005 se dnem 4. 6. 2005 [právnická osoba] a.s. stala vlastníkem obou objektů.

194. Protože však při následném převodu vlastnického práva k oběma objektům na žalobce nedošlo k nutnému zápisu vkladu práva do katastru nemovitostí, mohla být na žalobce ze [právnická osoba] a.s. v důsledku kupní smlouvy uzavřené dne 3. 3. 2008 převedena pouze držba obou objektů, které se žalobce ujal dne 5. 3. 2008 převzetím obou objektů.

195. Žalobce se k oběma objektům choval jako k vlastním, vykonával práva vlastníka tím, že je vedl v evidenci svého majetku, rozhodoval o tom, kdo je bude užívat, což lze mít za projev právního panství nad oběma objekty. Reálný výkon užívacích práv, kterými bezpochyby je např. zajišťování dodávek a revize elektrické energie, údržba objektů apod. již za této situace nemá na posouzení výkonu právního panství nad věcí a dovození jeho existence žádný vliv.

196. K otázce plynutí a uplynutí vydržecí doby se soud vyjádřil již v předchozích pasážích odůvodnění.

197. Shrnuto soud uzavřel, že podmínky pro vydržení vlastnického práva k objektu likusáku a ocelokolny na straně právního předchůdce žalobce [právnická osoba] i na straně žalobce byly splněny a žalobce se tak po uplynutí vydržecí doby (která plynula do 5. 3. 2008) stal ke dni 6. 3. 2008 vlastníkem obou objektů.

198. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva i k objektu likusáku a ocelokolny je tak důvodná.

199. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Náklady řízení 200. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva, do nichž ve smyslu § 145 o.s.ř. patří i náklady předběžného opatření. Náklady řízení žalobce tak tvoří, v souladu s vyúčtováním zástupce žalobce, který se jiných, než účtovaných nákladů řízení vzdal: zaplacené soudní poplatky ve výši celkem 11 000 Kč, z toho soudní poplatek za žalobu 10 000 Kč soudní poplatek za jedno předběžné opatření 1 000 Kč odměna za zastoupení žalobce advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., v plné výši za 13 úkonů právní pomoci, a to 1) převzetí a příprava zastoupení 2) písemné podání žaloby (č.l. 1) 3) písemné doplnění žaloby 3. 8. 2020 (č.l. 65) 4) písemné vyjádření 5. 10. 2020 (č.l. 90) 5) písemné podání ze dne 28. 6. 2021 (č.l. 221) 6) písemné podání ze dne 10. 8. 2022 (č.l. 276) 7) písemné sdělení 15. 11. 2021 (č.l. 334) 8) písemné vyjádření žalobce 26. 7. 2022 (č.l. 379) 9) písemné podání žalobce 14. 6. 2023 (č.l. 410) 10) písemné podání 5. 10. 2023 (č.l. 474) 11) účast zástupce žalobce u jednání konaného dne 12. 8. 2021 (č.l. 290) 12) účast zástupce žalobce u jednání konaného dne 21. 6. 2023 (č.l. 432) 13) účast zástupce žalobce u jednání konaného dne 9. 10. 2023 (č.l. 482) ve výši jedna polovina za 2 úkony právní pomoci, a to 14) návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 16. 11. 2020 – žalobce nesprávně uvádí datum 28. 11. 2020 (č.l. 101) 15) písemné vyjádření ze dne 15. 1. 2021 (č.l. 201); žalobci nebyla přiznána, protože nebyla účtována, odměna za návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 17. 7. 2020 (č.l. 25) a soudní poplatek za tento návrh ve výši 1 000 Kč (výzva k jeho zaplacení č.l. 157, zaplacen dle dokladu č.l. 164) a záloha na znalecký posudek 5 000 Kč (zaplacen dle dokladu na č.l. 332); sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč určené podle § 9 odst. 4 písm. b) činí podle § 7 bod 5 citované vyhlášky částku 3 100 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí částku 43 400 Kč; patnáct režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 4 500 Kč; cestovné zástupce žalobce k jednáním konaným dne 12. 8. 2021, 21. 6. 2023 a 9. 10. 2023, když každá cesta byla konána vždy z [obec] do [obec] a zpět při celkem ujetém počtu 300 km [značka automobilu], [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,5 l [číslo] km; za cestu k jednání konanému v roce 2021 činí dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,40 Kč km částku 1 260 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč /1 l částku 448,80 Kč; cestovné za cestu k tomuto jednání celkem činí částku 1 708,80 Kč; za cestu k jednání konanému 21. 6. 2023 činí dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,20 Kč km částku 1 560 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 44,10 Kč /1 l částku 727,65 Kč; cestovné za cestu k tomuto jednání celkem činí částku 2 287,65 Kč; za cestu k jednání konanému 9. 10. 2023 činí dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhl. č. 85/2023 Sb. a 191/2023 Sb. paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,20 Kč km částku 1 560 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 34,40 Kč /1 l částku 567,60 Kč; cestovné za cestu k tomuto jednání celkem činí částku 2 127,60 Kč; náhrada za ztrátu času po 100 Kč/1půlho (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb.) v souvislosti s cestami zástupce žalobce k celkem třem jednáním v rozsahu 12 půlhodin v souvislosti s cestou vždy k jednomu jednání a zpět, ztráta času tedy v rozsahu celkem 36 půlhodin činí částku 3 600 Kč; náhrada za cenu za ubytování zástupce žalobce dne [datum] v souvislosti s účastí zástupce žalobce u jednání konaného dne [datum] dle daňového dokladu [anonymizována tři slova] [obec], hotelový účet [číslo] ve výši 2 119 Kč; DPH 21 % ze základu 57 624,05 Kč (vyčíslení viz shora, avšak bez soudních poplatků a nocležného), tedy DPH ve výši 12 101,05 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 82 844,10 Kč, po zaokrouhlení 82 844 Kč. Náklady státu 201. V průběhu řízení vypracoval [celé jméno znalce], znalec z oboru ekonomika, znalecký posudek a vyjádřil se k námitkám účastníků, za což mu bylo přiznáno znalečné v celkové výši 6 750 Kč za znalecký posudek a 6 400 Kč za vyjádření k námitkám účastníků. Co do částky 5 000 Kč bylo znalečné proplaceno ze zálohy složené žalobcem a ve výši 1 750 Kč a 6 400 Kč, celkem 8 150 Kč bylo proplaceno z rozpočtových prostředků. Státu tak proplacením znalečného vznikly náklady ve výši 8 150 Kč, na jejichž náhradu vůči účastníkům má stát právo za podmínek uvedených v § 148 o.s.ř.

202. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

203. Ve smyslu citovaného ustanovení tedy má podle výsledku řízení stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 150 Kč proti žalovaným, kteří v řízení neměli úspěch a kteří jsou k náhradě těchto nákladů státu ve smyslu § 140 odst. 1 věta poslední o.s.ř. zavázáni společně a nerozdílně, když v řízení o určení vlastnického práva mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o.s.ř.

Poučení