35 C 214/2022-166

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobců: 1) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce] 2) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o: ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby byl žalovaný povinen se na svůj vlastní náklad žalobcům písemně omluvit formou zaslání doporučeného dopisu v originálním vyhotovení, opatřeného vlastnoručním podpisem žalovaného, doručeného do vlastních rukou žalobce 1 a žalobkyně 2, do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy text omluvy bude následující:„ Já, níže podepsaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], se omlouvám žalobcům paní [celé jméno žalobkyně], dat. [datum narození] a panu [celé jméno žalobce], dat. [datum narození], oba bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], za to, že jsem do jejich kamery umístěné v přístřešku domu na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce] znázorňoval vulgární gesta v podobě zároveň vztyčeného ukazováčku a prostředníčku své pravé ruky otočeném hřbetem vůči kameře, zejména ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a v podobě vztyčeného prostředníčku pravé ruky zejména ve dnech [datum], [datum], [datum] a dále pak v podobě vztyčeného prostředníku vůči panu [celé jméno žalobce] a paní [celé jméno žalobkyně], když projížděli ulicí k [anonymizováno], [obec], zejména ve dnech [datum], [datum] a [datum] [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [obec]“

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby byl žalovaný povinen na svůj vlastní náklad se žalobcům písemně omluvit formou zaslání doporučeného dopisu v originálním vyhotovení, opatřeného vlastnoručním podpisem žalovaného, doručeného do vlastních rukou žalobce 1 a žalobkyně 2, do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy text omluvy bude následující:„ Já, níže podepsaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], se omlouvám žalobcům paní [celé jméno žalobkyně], dat. [datum narození] a panu [celé jméno žalobce], dat. [datum narození], oba bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], za to, že jsem je děsil tím, že jsem tloukl do oplocení, které se nachází mezi pozemkem parc. [číslo] který se nachází v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], a pozemkem pare. [číslo] který se nachází v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], respektive úmyslně pouštěl kovovou trubku na dlažbu na výše uvedeném pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], v bezprostřední blízkosti uvedeného oplocení, a to zejména ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [obec].

III. Žalovaný je povinen se na svůj vlastní náklad žalobci 1 písemně omluvit formou zaslání doporučeného dopisu v originálním vyhotovení, opatřeného vlastnoručním podpisem žalovaného, doručeného do vlastních rukou žalobce 1, do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku v tomto znění:„ Já, [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], se omlouvám žalobci panu [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], za to, že jsem dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku pare. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ POZOR ŠKODNÁ" se slovy [celé jméno žalobce] [anonymizováno], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do [datum], ačkoli pan [celé jméno žalobce] nikomu neškodí a ničeho nepoškodil. dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku pare. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ TOTO JSEM ZNIČIL JÁ A JSEM NATO HRDÝ" s uvedením jména [celé jméno žalobce], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do [datum], ačkoli pan [celé jméno žalobce] nic nepoškodil ani nezničil. dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ Jsem to ale [anonymizováno], NEVÍM, že k PLYNOVÉMU UZÁVĚRU musí být přístup..." s uvedením jména [celé jméno žalobce], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do 12. ledna. 2021, ačkoli rozvodná skříň nebyla označena jako hlavní uzávěr plynu a ačkoli pan [celé jméno žalobce] nijak nebránil v přístupu k hlavnímu uzávěru plynu. [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [obec]

IV. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali omluvy formou uveřejnění v tištěném periodiku [anonymizováno] obecní zpravodaj [anonymizováno], evidenční číslo ([stát. instituce]) [anonymizováno] [číslo], formou inzerátu, do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, kdy text omluvy bude v tomto znění:„ Já, [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], se omlouvám žalobci panu [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], za to, že jsem dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ POZOR ŠKODNÁ" se slovy [celé jméno žalobce] [anonymizováno], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do [datum], ačkoli pan [celé jméno žalobce] nikomu neškodí a ničeho nepoškodil. dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ TOTO JSEM ZNIČIL JÁ A JSEM NATO HRDÝ" s uvedením jména [celé jméno žalobce], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do [datum], ačkoli pan [celé jméno žalobce] nic nepoškodil ani nezničil. dne [datum] neoprávněně vylepil plakát na ulici k [anonymizováno], [obec], na rozvodné skříni v oplocení, které je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], s dehonestujícím textem„ Jsem to ale [anonymizováno], NEVÍM, že k PLYNOVÉMU UZÁVĚRU musí být přístup..." s uvedením jména [celé jméno žalobce], kdy tento plakát byl na místě samém vylepen do 12. ledna. 2021, ačkoli rozvodná skříň nebyla označena jako hlavní uzávěr plynu a ačkoli pan [celé jméno žalobce] nijak nebránil v přístupu k hlavnímu uzávěru plynu. [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [obec]

V. Žalovaný je povinen se na svůj vlastní náklad žalobci 1 písemně omluvit formou zaslání doporučeného dopisu v originálním vyhotovení opatřeného vlastnoručním podpisem žalovaného, doručeného do vlastních rukou žalobce 1, do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy text omluvy bude následující:„ Já, níže podepsaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], se omlouvám žalobci panu [celé jméno žalobce], dat. [datum narození], bytem [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], za to, že jsem komolil jeho příjmení označením mé Wi-Fi sítě„ [anonymizováno] a to po dobu nejméně od [datum] do [datum]“ Žalobci jsou oprávněni sdílet takto doručenou omluvu žalovaného s obyvateli domů v obci [obec], které se nacházejí do 90 metrů vzdušnou čarou od domu žalovaného na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce].

VI. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 14 308 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne [datum] žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhali poskytnutí morální satisfakce formou omluvy a vydání zákazu žalovanému opakovat a pokračovat v jednáních, kterých se měl dle žaloby dopouštět. Podáním ze dne [datum] žalobci vzali zpět žalobu v rozsahu zdržovacích nároků a nadále požadovali omluvy tak, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku.

2. Soud usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 35 C 124/2022-100, řízení částečně zastavil a připustil změnu žaloby.

3. Žalobci se nadále domáhali omluv, jak jsou uvedeny shora s tím, že žalovaný se vůči nim dopustil 4 zásahů do jejich osobnostních práv, a to 1) gesty, 2) stresováním hlukem, 3) dehonestováním plakáty a 4) označením wifi sítě.

4. Žalovaný navrhl úplné zamítnutí žaloby.

5. Pokud jde o první zásah, žalobci tvrdili, že žalovaný vůči nim užívá vulgární gesta, a to gesto tzv. V-sign, které znamená„ jdi do prdele“ nebo„ polib mi prdel“, případně gesto zdviženého prostředníčku. Tato gesta žalovaný pravidelně ukazuje do kamerového systému na domě žalobců a dále tato gesta směřuje i vůči žalobcům samotným, a to i v přítomnosti jejich dětí. Žalobci za toto jednání požadovali písemnou omluvu.

6. Žalovaný zpochybňoval své tvrzené chování. Tvrdil, že vůči žalobcům žádná vulgární gesta nečiní, maximálně žalobce gesty zdraví. Ve vztahu ke kamerovému systému pak uvedl, že tento systém je umístěn na domě nelegálně a veškeré důkazy, které jím jsou pořízeny, jsou tak důkazy nezákonné, neboť zasahují do osobnostních práv jeho, jeho manželky a dalších osob.

7. Pokud jde o druhý zásah, žalobci tvrdili, že žalovaný vědomě a se zlým úmyslem bouchá nějakým nástrojem (pravděpodobně železnou tyčí) do společného dřevěného oplocení a nějakou železnou trubku pouští na zem, aby to vyvolalo kovový zvuk. Těmito zvuky pak se snaží znepříjemnit život žalobcům a děsit je.

8. Žalovaný uvedené jednání popřel v tom směru, že se rozhodně žádného takového jednání nedopouští v úmyslu děsit žalobce. Připustil, že po stavbě plotu, který je dle jeho názoru černou stavbou, na něj bušil, ale vždy jako reakci na nevhodné chování žalobců, kteří například opakovaně ve smyčkách pouští písničky (např. píseň„ Hlupáku najdu tě“) a dále umístili zvonkohru ve směru k žalovanému, která hraje celé dny a jej rozčiluje. Další zmíněné zvuky jsou pak výsledkem pracovní činnosti. Jednání žalovaného tak není zásahem do osobnostních práv žalobců.

9. Pokud jde o třetí jednání, tak se žalobce 1 domáhal ochrany, neboť žalovaný na sloupek plynové přípojky ve dnech uvedených ve výroku tohoto rozsudku neoprávněně vyvěsil 3 plakáty, ve kterých dehonestoval žalobce 1, když jej označil za škodnou, komolil jeho jméno a vydával se za něj, když se jeho jménem„ pyšnil“ zničením městské zeleně. Předmětné plakáty vidělo velké množství lidí, a to nejen sousedů a přátel žalobců, ale i lidí, kteří ulicí chodí na zastávku autobusu. Žalobci se proto domáhali omluvy nejen písemnou formou, ale i jejím zveřejněním v obecním zpravodaji.

10. Žalovaný připustil, že uvedené plakáty na sloupek vyvěsil a vysely tam v žalované době. Uvedl však, že se jednalo o přípustnou kritiku žalobce, který vědomě a úmyslně zničil zeleň, která před plotem žalovaného roste a o kterou se stará, házel před plynovod žalovaného sníh, takže jej zablokoval. Žalovaný měl proto za to, že plakáty umístil po právu.

11. Žalobci popřeli, že by poškozovali jakoukoliv zeleň. Navíc uvedli, že se jedná o městskou zeleň, o kterou se žalovaný toliko stará.

12. Pokud jde o poslední čtvrtý zásah, tvrdila strana žalující, že žalovaný pojmenoval svoji wifi síť zkomoleninou žalobcova jména, čímž toto jméno poškodil. Tato síť působila v okruhu asi 300 m od domu a byla veřejně viditelná.

13. Žalovaný nezpochybňoval, že tuto wifi síť provozoval, nicméně se jednalo o reakci na žalobcovu wifi síť, který ji pojmenoval [anonymizováno] (dále jen„ sporná síť“), tedy označil žalovaného (zkomoleninou jeho jména) jako estébáka. Žalovaný tak reagoval na praktiky žalobců.

14. Žalobci popřeli, že by sporná wifi síť byla jimi provozována.

15. Po skutkové stránce byly prokázány následující skutečnosti:

16. Žalobci obývají nemovitost v domě [adresa] a žalovaný obývá nemovitost [adresa] vše v ulici [ulice] [obec] Tyto pozemky spolu sousedí. Žalobci na svém domě umístili kamerový systém, kterým snímají svoje pozemky a alespoň z části zabírají veřejná prostranství. Účastníci mezi sebou mají sousedské spory (prokázáno shodnými tvrzením účastníků). Žalobci vyzvali žalovaného k poskytnutí zadostiučinění za tvrzené zásahy (prokázáno předžalobní výzvou), avšak bezvýsledně. Soud se následně zabýval jednotlivými incidenty.

17. Ve vztahu k vulgárním gestům předložili žalobci soudu k důkazu fotografie z kamerových záznamů. Tyto důkazy byly pro danou věc irelevantní, neboť s ohledem na právní názor se soud nezabýval otázkou, zda žalovaný činil do kamer jakákoliv gesta. Žalovaný ostatně některá tato gesta připustil.

18. Soud ve vztahu ke gestům vyslechl toliko účastníky řízení. Žalobci při tom shodně vypovídali, že žalovaný vůči nim dělal vulgární gesta, kdy dokonce je na ně upozornila jejich nezletilá dcera. Jednalo se o zdvižený prostředníček a zdvižený prostředníček a ukazováček. Účastníci nebyli schopni říci, kdy přesně se tak stalo, uvedli pouze jednotlivá období. Žalovaný ve své výpovědi sice připustil, že vůči žalobcům gestikuloval, tvrdil však, že vždy šlo o pozdrav, nikdy ne vulgární gesta.

19. Soud konstatuje, že z účastnických výslechů nemůže učinit dostatečně určité závěry. Je totiž zvláštní, že žalobci tvrdili konkrétní data, kdy se něco takového mělo dít, v samotné žalobě, ale následně ve svých výpovědích obecně uváděli období. Při tom však neměli jiných důkazů, ze kterých by data těchto jednání mohli vyčíst. Takovýto rozpor v konkrétnostech tvrzení a výpovědí jejich výpověď činí nedůvěryhodnou. Soud tak uzavřel, že žalobci, ač byli poučeni, neunesli břemeno důkazní, a tedy z hlediska soudu žalovaný nečinil vůči žalobcům žádná nevhodná gesta.

20. Soud tak má prokázáno, že žalovaný ve vztahu k žalobcům opakovaně gestikuloval, nicméně nikdy ne vulgárním způsobem.

21. Soud se následně zabýval hlukem, který vydával žalovaný údajnými údery do plotu a úmyslným upouštěním tyče na zem.

22. Soud v tomto směru provedl k důkazu videozáznamy, z nichž bylo nepochybně prokázáno, že se v oblasti opakovaně ozývají rytmické duté rány, případně zvuk pádu kovového předmětu na zem. Toliko z jediné nahrávky je zřejmé, že tyto zvuky vydává žalovaný (z videa je zřejmé, že žena, která nebyla účastníkem řízení, ale byla na pozemku žalobců, oslovuje žalovaného přes plot, zda se mu něco neděje, když vydává takové rány). Pokud žalovaný namítá, že tyto nahrávky byly pořízeny nezákonně, není tato námitka případná. Kamery, ze kterých tyto skutečnosti byly zjištěny, nahrávají výhradně pozemek žalobců a nesnímají zvuky natolik citlivě, že by zachycovaly rodinný život sousedů. Předmětné nahrávky úderů tak nezasahují do osobnostních práv žalovaného.

23. Na druhou stranu žalovaný předložil nahrávky, ze kterých je zřejmé, že žalobci ve směru k žalovanému mají zvonek, který cinká ve větru. Dále žalobci v několika případech směřovali k žalovanému rádio a pouštěli písničku„ Hlupáku, najdu Tě“, a to jak ve dne, tak po setmění.

24. Soud se však s ohledem na svůj právní názor tímto zásahem dále nezabýval.

25. Třetím útokem bylo vylepování plakátů na sloupek hlavního uzávěru plynu. Ze shodných tvrzení účastníků, předmětných plakátů a záznamů kamery bylo prokázáno, že žalovaný v inkriminovaném období předmětné plakáty vyvěsil a ponechal je tam. Tomu ostatně též odpovídaly účastnické výpovědi všech účastníků.

26. Žalovaný k předmětnému incidentu předložil fotografie. Z nich je zřejmé, že před plotem žalovaného je udržovaná zeleň, kterou v rozsahu před sloupkem plynového rozvodu někdo ostříhal. Před tím však část předmětného živého plotu zežloutla. Z předložených fotografií bylo též prokázáno, že žalobci vedle tohoto plotu umisťují popelnici a i o plot opírají nějaký odpad. Z fotografií však není zřejmé, že by tento odpad mohl výrazně poškodit plot, neboť jde o prázdné kartonové krabice a vyhozený vánoční stromek.

27. Žalovaný též předložil fotografii, na které je vidět ostříhaná zeleň podobná té, která roste před plotem, v popelnici na bioodpad žalobců. Nelze z ní však zjistit, zda se jedná o tu samou zeleň, nebo nikoliv.

28. Předloženými fotografiemi a videozáznamem bylo dále prokázáno, že žalobce odhazuje sníh před předmětnou zeleň před sloupkem hlavního uzávěru plynu. Fotografiemi je však prokázáno, že k uzávěru plynu je se možné dostat od vstupu u branky žalobců (i když tak nejde učinit z místa, kde byla umístěna hromada sněhu). Je při tom zřejmé, že z důvodu umístění zeleně stejně není možné se ke sloupku přímo dostat a je nezbytné se přes zeleň natahovat, ať již rovně nebo ze strany.

29. Při účastnické výpovědi žalobci striktně popřeli, že by jakkoliv vědomě ničili zeleň, která je ostatně na pozemku obce a žalovanému vůbec nepatří. Všimli si sice, že zeleň byla poškozena, ale nevěděli, kdo to udělal ani proč. Sníh pak žalobce odklizoval tam, kde bylo místo. Samotné plakáty se jich velice dotkly, neboť kolem chodí velké množství lidí na autobus a navíc je viděli známí, kteří k nim chodili. Nikdy však tyto plakáty nesundali, neboť ty byly na cizí nemovitosti, a ani nikdy nepožádali žalovaného o jejich odstranění. Až u posledního plakátu požádali o asistenci městskou policii.

30. Žalovaný sám uvedl, že viděl žalobce, jak hází sníh před hlavní uzávěr plynu a dokonce si jej u toho natočil (nahrávka byla s ohledem na § 88 o. z. přípustným důkazem). Byl také zcela přesvědčen, že to byl žalobce, kdo zničil zeleň, o kterou se roky stará. Vycházel z toho, že zeleň zežloutla ve stejné době, kdy žalobce stříkal svůj pozemek chemikáliemi a tráva na tomto pozemku také zežloutla stejně jako předmětná zeleň. Své přesvědčení též opíral o sestříhanou zeleň v popelnici na bioodpad žalobců.

31. Soud však má za to, že z provedeného dokazování nelze uzavřít, že by žalobce 1 jakkoliv poškodil předmětnou zeleň. Ze strany žalovaného jde o pouhou spekulaci, která není ničím podložena. Důvod zežloutnutí nebyl prokázán. I kdyby se však jednalo o poškození vlivem chemického postřiku, nelze vyloučit (s ohledem na rozsah zřejmý na fotografiích), že šlo o nehodu, které by si ani žalobce nemusel být vědom. Pokud pak jde o ostříhání zeleně, nebylo přes poučení prokázáno, že by jej udělal žalobce. Je potom otázkou (s ohledem na rozsah ostřihu a rozsah zežloutnutí zeleně) zda by se vůbec jednalo o poškození, nebo zda se jednalo o nutný střih. Soud se jí však pro nadbytečnost nezabýval.

32. Soud za této situace nemá (přes poučení žalovaného) za prokázané, že by žalobci poškozovali jakoukoliv zeleň nebo bránili v přístupu k hlavnímu uzávěru plynu.

33. Soud tak po provedeném dokazování uzavírá, že žalovaný vyvěsil předmětné plakáty v rozsahu, jak je uveden ve výroku, a to aniž by žalovaný 1 cokoliv zničil, nebo by bránil v přístupu k hlavnímu uzávěru plynu.

34. V případě posledního útoku nebylo mezi stranami sporu (a tomu odpovídali též jejich účastnické výpovědi), že žalovaný pojmenoval svoji síť způsobem, který je uveden ve výroku tohoto rozsudku, a to po dobu, která tam je uvedena. Reagoval tím na spornou wifi síť, která se v oblasti objevila a kterou lidé v okolí mohli zachytit. Strany též shodně uvedly, že na žalovaného existuje složka v archivech StB a tohoto si byli účastníci vědomi. Nakonec se strany shodly na tom, že žalobci provozují wifi sítě DECO a DECO_GUEST (dále jen„ sítě žalobců“).

35. Z výpovědi žalobce 1 a žalovaného a z kamerového záznamu, který žalovaný pořídil z hádky účastníků, pak bylo prokázáno, že žalobce v minulosti hovořil o účasti žalovaného ve složkách StB, případně, že žalovaný má estébácké praktiky.

36. Soud se proto zabýval tím, kdo provozuje spornou síť.

37. Žalovaný ve své výpovědi odkazoval na měření, jež provedl pomocí aplikace, kterou stáhl do telefonu. Pomocí ní měřil sílu signálu a snažil se analyzovat rozdíly v chování signálu sítí, které žalobcům bezpečně patří, a spornou sítí. Dle své výpovědi zjistil, že tyto signály se kopírují. Ze snímku obrazovky síly signálů pak zjistil, že tyto sítě jsou stejně silné. Nakonec obešel sousedy a nechal si vyhotovit čestná prohlášení, že oni spornou síť neprovozují.

38. Soud následně provedl k důkazu obrázky obrazovky mobilu, kde byl přehled wifi sítí, a bylo zjištěno, že sítě žalobců jsou stejně silné jako sporná síť. Z nahrávky měření pak bylo prokázáno, že, i když mají sporná síť a sítě žalobců podobné chování, není zcela stejné. Nahrávka je učiněna tak, že na ní vidíme pouze snímek obrazovky, proto z provedeného důkazu není zřejmé, kde se ve skutečnosti žalovaný pohybuje. Důkaz tak neprokazuje, odkud je sporná síť vysílána.

39. Soud neprovedl v tomto směru další dokazování, když správní orgány nezjistily žádné relevantní skutečnosti a výpovědi účastníků toliko dublují výpovědi v civilním řízení (případně nebyl tvrzen opak), jde tak o důkazy nadbytečné.

40. Soud tak uzavírá, že z provedeného dokazování není možné uzavřít, kdo spornou síť provozoval. Je sice nepochybné, že předmětná síť musela být vysílána z blízkosti, ale síť zcela neodpovídá sítím žalobců. Ostatně to již vyplývá z tabulky, kterou strana žalovaná předložila k závěrečnému návrhu a která koresponduje s nahrávkou měření, když sítě žalobců po celou dobu v síle klesají, avšak sporná síť nejprve klesá a poté opět roste. Z nahrávky při tom není možné zjistit nic ohledně měření. Ani screen obrazovky mobilu či četná prohlášení není možné posoudit jako důkaz toho, že to byli právě žalobci, kdo spornou síť provozovali.

41. Soud při tom jen upozorňuje, že občanský soudní řád (oproti například správnímu řádu v § 53) nezná čestné prohlášení jako důkazní prostředek, přičemž čestné prohlášení by nemělo nahrazovat výpovědi lidí, kteří je sepsali.

42. Soud tak uzavírá, že po provedeném dokazování je nepochybné, že žalovaný provozoval v žalovaném období wifi síť, kterou nazval tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, a to jako reakci na spornou síť, kterou však neprovozovali žalobci, když označení této sítě difamovalo žalobce a toto označení bylo viditelné pro všechna zařízení, jež byla schopná se připojit na wifi sítě.

43. Soud je pro úplnost dodává, že za dalších provedených důkazů nezjistil žádné relevantní důkazy a další důkazy neprovedl pro nadbytečnost, stejně jako neprovedl žádné důkazy, které byly navrženy v rozporu s § 118b o. s. ř.

44. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

45. Podle § 82 odst. 1 o. z, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

46. Podle § 84 o. z., zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

47. Podle § 88 odst. 1 o. z., svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

48. V obecné rovině platí, že každý člověk je nadán osobnostními právy, kterými jsou chráněny součásti jeho osobnosti, jako je např. jeho dobré jméno, čest, soukromí, ale i podoba a hlas. Nikdo není oprávněn do těchto práv neoprávněně zasahovat. Dojde-li pak k takovému neoprávněnému zásahu, může se poškozený domáhat, aby od takového zásahu bylo nadále upuštěno, aby bylo zabráněno jeho opakování, aby byl odstraněn závadný stav a případně aby mu byla poskytnuta satisfakce za takové jednání. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné, musí naplňovat 3 základní znaky, a to musí se jednat o zásah do osobnostních práv, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilý způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby újmu reálně způsobilo). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Při stanovování toho, zda byl zásah učiněn neoprávněně a zda byl způsobilý způsobit účastníkovi nějakou újmu, je třeba vždy brát v potaz všechny okolnosti, za nichž k inkriminovanému jednání došlo, přičemž je třeba mít na paměti, že žijeme v lidské společnosti a jsme tak povinni jistou míru neslušnosti vůči naší osobě tolerovat.

49. Soud tyto závěry aplikoval na daný případ a dospěl k následujícím závěrům.

50. Pokud jde o prvý tvrzený zásah, měl se jej žalovaný dopustit vulgárními gesty vůči kamerovému systému žalobců a vůči nim osobně. Ve vztahu ke kamerovým záznamům soud jednání žalovaného a jednání žalobců poměřoval běžným lidským chováním a dospěl k závěru, že toto jednání nebylo objektivně způsobilé způsobit žalobcům jakoukoliv újmu. V běžné lidské společnosti si osoby pořizují kamerové systémy kolem domu např. na ochranu proti zlodějům, tedy pro případy, že se něco konkrétního stane, nikoliv proto, aby mohli zkoumat tyto záběry bez zvláštního důvodu a hledat nějaké potenciálně poškozující chování. Pokud by se žalobci chovali tímto způsobem, fakticky by se případná gesta žalovaného do těchto kamer k nim ani nedostala a újmu by způsobit ani nemohla. Z provedeného dokazování se nepodává (ostatně by něco takového bylo i proti logice), že by kamerové systémy byly veřejně dostupné široké veřejnosti. Případné jednání žalovaného by tak nebylo ani tímto způsobem způsobilé vyvolat jakoukoliv újmu. Soud tak uzavírá, že toto jednání nenaplňuje judikatorně stanovené předpoklady pro poskytnutí jakékoliv saturace.

51. Jiná situace nastala ve vztahu k vulgárním gestům vůči žalobcům osobně, kterých se měl žalovaný dopustit i před dětmi. Toto jednání žalovaného se však nepodařilo v řízení prokázat (vizte shora). Soud proto tuto satisfakci zcela zamítl.

52. Soud se následně zabýval otázkou druhého tvrzeného zásahu. Soud u něj konstatuje, že tento zásah nezasahuje do osobnostních práv žalobců, když nenarušuje žádné právo dané § 82 o. z. Výčet tohoto ustanovení je sice demonstrativní, nelze jej však rozšiřovat bez omezení. Soud při tom konstatuje, že právo na ochranu osobnosti by mělo být aplikováno primárně v případě, kdy se osoba nemůže domáhat ochrany prostřednictvím jiných institutů. Jiný výklad by mohl vést k obcházení jiných zákonných ustanovení a rozšiřování nároků z jiných titulů o nároky na ochranu osobnosti.

53. Podle § 1013 odst. 1 o. z., vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

54. V daném případě by se ve vztahu k tvrzenému jednání žalovaného mohlo jednat o nedovolené imise hlukem, jak je předpokládá § 1013 o. z. Žalobcům nic nebrání se domáhat ochrany proti těmto imisím žalobou. Tato však musí být koncipována jako povinnost zdržet se určitého jednání, neboť imisní žaloba nedává žalobci právo požadovat jakoukoliv satisfakci.

55. Pokud žalobci namítali, že jednání žalovaného nenarušuje žádné hlukové limity a žalovaný proto nenarušuje hygienické předpisy, tedy žalobci se nemohou domáhat ochrany prostřednictvím imisní žaloby, je tato argumentace lichá. Je třeba připomenout, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na právu veřejném (§ 1 odst. 1 o. z.), tedy skutečnost, že žalovaný neporušuje hlukové limity dané veřejným právem, ještě neznamená, že nevydává hluk nad míru přiměřenou poměrům, tedy že by žalobci nemohli být úspěšní žalobou dle § 1013 o. z.

56. Soud za této situace žalobu na ochranu osobnosti zamítl, když se žalovaný svým jednáním nemohl dopustit zásahu do práv žalovaných.

57. V případě třetího zásahu soud konstatuje, že ten zasahuje do dobrého jména a pověsti žalobce 1, když těmito plakáty bylo komoleno jeho jméno a byl označen za osobu, která poškozuje veřejný majetek. Žalovaný to udělal způsobem, že žalobce byl osočen v místě svého bydliště, veřejně a po relativně dlouhou dobu. Předmětné plakáty si mohl přečíst kdokoliv, kdo k žalobcům nebo kolem nich šel. Plakáty byly napsány způsobem, že nebylo pochyb, kdo jimi je očerňován. Ve vztahu k upozornění na uzávěr plynu pak bylo vyvěšení plakátu nepřiměřené. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána pravdivost obsahu těchto plakátů, bylo jejich vyvěšení neoprávněné a jednalo se proto o neoprávněný zásah způsobilý žalobci způsobit újmu. Za této situace došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce 1 a náleží mu zadostiučinění.

58. Soud při stanovení formy a obsahu zadostiučinění poměřil předmětné plakáty s požadovanými zadostiučiněními neboť přiměřenost je jedním ze základních atributů zadostiučinění a požaduje-li žalobce zjevně nepřiměřené zadostiučinění, pak je třeba žalobě nevyhovět (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 895/2005). Soud při tom upozorňuje, že je vázán žalobním návrhem nejen ohledně druhu zadostiučinění, ale také formy.

59. V daném případě žalobce 1 požadoval pro svou osobu omluvu formou osobního dopisu a zveřejnění formou článku v místním zpravodaji. Zatímco omluva formou osobního dopisu je satisfakce přiměřené, již tomu není u požadovaného článku. Smyslem satisfakce je vždy odčinit nebo zmírnit újmu, ke které jednání, žalovaného došlo. Satisfakce se míjí účinkem v situaci, kdy ona sama je způsobilá rozšířit zásah mezi osoby, které o zásahu ani nevěděly. To je právě případ zveřejnění omluvy v místním periodiku, kdy se s omluvou (a tím i zásahem) seznámí široká veřejnost. Nejde navíc odhlédnout, že inkriminovaného jednání se žalovaný dopustil přibližně rok a půl před podáním žaloby. I z tohoto je zjevné, že intenzita zásahu byla plynutím času podstatně snížena. Soud za této situace konstatuje, že zveřejnění omluvy formou novinového článku by vedlo k opačnému efektu, než k poskytnutí satisfakce žalobci 1.

60. Soud za této situace přiznal žalobci 1 omluvu formou osobního dopisu, jak je uveden ve výroku III., ale zamítl žalobci 1 omluvu formou novinového článku.

61. Nakonec se soud zabýval čtvrtým útokem. Žalovaný tímto útokem jednoznačně zkomolil žalobcovo jméno a toto zkomolení má způsobilost vyvolat újmu na jeho dobré pověsti. Žalovaný se hájil tím, že nejde o komolení jména, ale přípustná kritika žalobce, který pojmenoval svoji wifi tak, že evokovala účast žalovaného ve složkách komunistické tajné služby. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo v řízení prokázat, že by to byl právě žalobce, kdo provozoval žalovaným zmíněnou wifi síť, nezbylo soudu než uzavřít, že jednání žalovaného byl neoprávněný zásah do žalobcova dobrého jména. Za této situace nezbylo než žalobci přiznat satisfakci v podobě omluvy písemným dopisem.

62. Soud též žalobci připustil právo tuto omluvu sdílet do vzdálenosti 90m, když je nepochybné, že předmětná síť mohla být v tomto dosahu při příznivých povětrnostních podmínkách zachycena.

63. Lhůtu k poskytnutí přiznaných omluv soud stanovil dle § 160 o. s. ř. ve lhůtě 7 dní, neboť tuto lhůtu požadovali žalobci a je ve prospěch žalovaného delší než lhůta zákonná. Navíc pro účely zaslání doporučeného dopisu postačuje.

64. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když řízení, co do zdržovacích nároků bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, avšak toliko ve vztahu k wifi síti pro chování žalovaného po podání žaloby (ostatní jednání nebyla důvodná, případně skončila před podáním žaloby). Za této situace je nutné míru úspěchu vnímat tak, jako by žalobci byli úspěšní ve vztahu ke zdržovacímu nároku ohledně pojmenování sítě, ve zbytku byli neúspěšní.

65. Ve vztahu k omluvě pak žalobci byli zcela úspěšní toliko v 1 omluvě ze 4, v 1 byli úspěšní zpola a ve 2 byli neúspěšní.

66. Soud pak poměřoval míru úspěchu a neúspěchu žalobců a uzavřel, že byli úspěšní z 25 % a ve zbytku byli neúspěšní. Žalovanému tak náleží 50 % náhrady nákladů řízení.

67. Tyto náklady představují částku 28 616,50 Kč a sestávají se z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 250 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla z původní částky 2 500 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 650 Kč ve výši 4 966,50 Kč.

68. Vzhledem k výsledku věci, tak soud přiznal žalovanému po zaokrouhlení částku 14 308 Kč Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 o. s. ř.

Poučení