35 C 289/2018-746

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Návrh žalovaného na přerušení řízení se zamítá.

II. Žalobkyni se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje: 900 ks akcií vedených v Centrálním depozitáři cenných papírů na účtu [číslo], obchodní podíl 75 % ve [právnická osoba] spol. s r. o., [IČO], pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součásti je stavba [adresa], k. ú. a [územní celek], pohledávka za [právnická osoba] z titulu účtu [číslo] na částku 9 423,98 Kč, pohledávka z titulu penzijního pojištění za společností [právnická osoba], z titulu smlouvy [číslo] částkou 10 986 Kč, polovina závazku z titulu smlouvy o hypotéčním úvěru č. [bankovní účet], který byl původně uzavřen se společností [právnická osoba], nyní za společnosti [právnická osoba], přičemž tato polovina je ke dni [datum] kapitalizována v částce 1 183 433, 515 Kč, a to včetně poloviny veškerého příslušenství a sankcí, které vznikly a vzniknou po datu 26. 7. 2022.

III. Žalovanému se zaniklého společného jmění manželů přikazuje: obchodní podíl 90 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], polovina závazku z titulu smlouvy o hypotéčním úvěru č. [bankovní účet], který byl původně uzavřen se společností [právnická osoba], nyní za společnosti [právnická osoba], přičemž tato polovina je ke dni 26. 7. 2022 kapitalizována v částce 1 183 433, 515 Kč, a to včetně poloviny veškerého příslušenství a sankcí, které vznikly a vzniknou po datu 26. 7. 2022. 1 kompletní jídelní servis značky Rozental, manželská postel kožená, pohledávka z titulu penzijního pojištění za společností [právnická osoba], z titulu smlouvy vedené na jméno žalovaného částkou 202 641,53 Kč,

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobci na vypořádací podíl částku 815 949, 445 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Návrh, kterým bylo navrženo k vypořádání životní pojištění žalobkyně u společnosti [právnická osoba], vnos žalobkyně ve výši 31 797 Kč, závazek společného jmění 2 000 000 Kč za společností [právnická osoba], [IČO], se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Česká republika – Okresní soud Praha-východ ve vztahu k žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení v částce 35 795 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství trvalo od 17. 8. 1991 do dne 15. 8. 2018, kdy zaniklo z důvodu právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Mezi manželi nebyla uzavřena žádná dohoda ohledně majetku, za trvání manželství nabyli manželé v žalobě specifikované položky, které žádala k vypořádání.

2. Žalovaný se k návrhu připojil a navrhl k vypořádání další položky společného jmění.

3. V řízení byl rozsah předmětu řízení několikrát měněn, když soud usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. 35 C 289/2018-216, připustil částečné rozšíření položek a zastavil řízení ohledně většiny položek movitých věcí, usnesením ze dne 1. 9. 2020, č. j. 35 C 289/2018-274, zastavil řízení ohledně položky 1 jídelního servisu, usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 35 C 289/2018-338, připustil částečné rozšíření položek a zastavil řízení ohledně dalších položek movitých věcí a usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 35 C 289/2018-701, zastavil řízení ohledně položky domácího kina. Všechna rozhodnutí již nabyla právní moci.

4. V průběhu řízení došlo k převodu jedné z položek předmětu řízení na třetí osobu a ke zpochybnění platnosti tohoto převodu. Žalobkyně soudu dala na zvážení, aby si platnost převodu posoudil jako předběžnou otázku, případně aby přerušil řízení do doby, než podá žalobu v této věci a do skončení tohoto řízení. Žalovaný pak v tomto směru navrhl v závěrečné řeči přerušení řízení.

5. Soud návrh žalovaného dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. zamítl, když neprobíhá žádné řízení, ke kterému by měl soud přerušit a není zde ani jiný důvod pro přerušení. Podání žalobkyně pak vyhodnotil toliko jako návrh na úvahu soudu o dalším procesním postupu, o kterém nebylo třeba rozhodovat. Poté se soud zabýval věcí meritorně.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželé uzavřeli manželství dne 17. 8. 1991, které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství sp. zn. 11 C 68/2017, a to dne 15. 2. 2018. Jejich majetkový režim nebyl nikdy upraven dohodou nebo soudním rozhodnutím (prokázáno shodným prohlášením účastníků). Mezi manželi nebylo sporu, že společné jmění manželů vzniklo a na jeho vypořádání se nedohodli.

7. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

8. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

9. Podle odst. 2, hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

10. Vzhledem k tomu, že se strany nedohodly na vypořádání společného jmění, přistoupil soud k jeho vypořádání dle § 740 o. z. podle pravidel daných § 742 o. z., přičemž jeho rozsah hodnotil na základě položek z důkazů, které mu byly předloženy. Přistoupil k tomu tak, že přikázal jednotlivé položky účastníkům a následně stanovil vypořádací podíl k uhrazení, aby byly naplněny požadavky § 740 – 742 o. z. (viz výroky II. – IV.).

11. Poté se soud zabýval jednotlivými položkami.

12. Za prvou položku žalobkyně označila obchodní podíl 90 % ve [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r. o., [IČO], u kterého uvedla, že byl nabyt za trvání manželství a má hodnotu asi 25 000 000 Kč, a navrhla, aby byl přikázán žalovanému.

13. Žalovaný nejprve nesporoval, že obchodní podíl byl nabyt za trvání manželství a měl by být jemu přikázán. Poprvé dne 23. 11. 2021 ale uvedl, že předmětný podíl není součástí společného jmění, neboť částečně nabyl tento majetek za majetek potřebný k výkonu povolání a částečně jej získal darem. V průběhu řízení navíc došlo ke změně majetkové podstaty společnosti, když největší majetková hodnota (akcie společnosti [právnická osoba]) byly převedeny na syna účastníků. Na jednání dne 18. 8. 2022 pak žalovaný tvrdil, že předmětný podíl převedl na společného syna účastníků.

14. Soud za této situace si vymezil 3 základní otázky k řešení, a to, zda předmětná položka byla součástí společného jmění manželů, zda byla převedena na další osobu v souladu s právem a jakou má položka hodnotu.

15. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaný předmětnou položku postupně nabýval za trvání manželství (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku). Způsob a důvody nabytí nebyly z dokazování zjištěny (z obchodního rejstříku se nepodávají).

16. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř., ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

17. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

19. V daném případě ve věci proběhlo jednání dne 25. 5. 2020, na které byl žalovaný předvolán vzorem 48, když bylo odročeno jednání z původního termínu 23. 3. 2020. Na toto jednání pak žalovaný byl předvoláván prostřednictvím zástupce standardizovaným vzorem 27 s poučením o koncentraci. Na prvém jednání dne 25. 5. 2020 bylo účastníkům dáno poučení dle § 118b o. s. ř. a byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů. Lhůta tak skončila 24. 6. 2020, kdy došlo ke koncentraci řízení. Do tohoto data žalovaný nikterak netvrdil, že by zde existovala jakákoliv výjimka ohledně nabytí podílu do společného jmění. Pokud žalovaný v průběhu řízení vznesl skutková tvrzení po tomto datu, jedná se o nepřípustné novoty, které jsou kryty právě koncentrací řízení, neboť z obsahu podání je zřejmé, že žalovaný byl s těmito skutečnostmi seznámen již před zahájením řízení, měl tyto skutečnosti k dispozici, nejde o tvrzení a důkazy, které by měly učinit dosud provedené dokazování nevěrohodným, soud jej ani v tomto směru nepoučoval dle § 118a o. s. ř. a ani jej nebyl povinen poučit, když do prvého jednání ve věci byly rozhodné skutečnosti o položce nesporné. Soud proto vyhodnotil tvrzení žalovaného jako nepřípustné novoty, dokazování v tomto směru neprováděl a uzavřel, že předmětný podíl byl nabyt jedním z manželů za trvání manželství, čímž se stal součástí společného jmění.

20. Soud se následně zabýval tím, zda předmětná položka nebyla vyvedena ze společného jmění. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný s panem [jméno] [celé jméno žalovaného] dne 17. 8. 2022 uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu, na základě které nabyl vlastnického práva právě [jméno] [celé jméno žalovaného]. Tento převod byl schválen valnou hromadou (prokázáno smlouvou o převodu obchodního podílu spolu s rozhodnutím valné hromady). Žalobkyně zpochybnila platnost tohoto převodu jak ve vztahu k žalovanému, tak ve vztahu ke společnosti a ve vztahu k nabyvateli 19. 8. 2022 (prokázáno dopisy zmíněným osobám).

21. Podle § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

23. Podle § 714 odst. 1 o. z., v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.

24. Soud posuzoval jednání žalovaného a uzavřel, že žalovaný nakládal s majetkem ve společném jmění manželů způsobem, který ve smyslu § 714 o. z. není běžný. K takovémuto jednání potřeboval souhlas žalobkyně, který nebyl dán. Žalobkyně v souladu s § 586 a 714 o. z. namítla neplatnost uvedeného jednání vůči všem zúčastněným na jednání. Za této situace je uvedený převod neplatný a vlastníkem uvedeného podílu jsou účastníci řízení v režimu zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění.

25. Soud se nakonec zabýval hodnotou uvedené položky. Při tom vycházel z judikatorně stanovené úvahy, že má položku oceňovat podle stavu a hodnoty ke dni rozhodnutí, nejsou-li okolnosti zvláštního zřetele hodné, kdy má soud přistoupit k ohodnocení věci dle stavu ke dni zániku manželství cenami aktuálními ke dni rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019).

26. V daném případě žalovaný tvrdil a žalobkyně toto nerozporovala, že v průběhu řízení došlo k prodeji akcií ve vlastnictví společnosti, a to akcií společnosti [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebylo sporu, že tato majetková hodnota představuje největší hodnotu položky (ostatně tomu odpovídají i výsledky znaleckého zkoumání), tento krok mohl ovlivnit toliko žalovaný, v jehož prospěch by užití standardního postupu byl, uzavřel soud, že v daném případě je namístě odchýlit se od běžného způsobu oceňování a soud ocenil položku podle stavu ke dni rozvodu manželství cenami ke dni rozhodování. Z tohoto pohledu pak byl irelevantní posudek znalkyně Fialové, která podíl ocenila jiným způsobem.

27. Soud při stanovení ceny vyšel z ohodnocení znalce Smejkala, který uzavřel, že cena obchodního podílu činí částku 10 269 000 Kč. Znalec Smejkal při tom vyšel ze znaleckého posudku na ocenění nemovitostí znalce Rysky (dále jen„ podkladový posudek“) k ocenění nemovitostí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], jejíž akcie byly oceňovanou společností vlastněny.

28. Žalobkyně měla námitky jak k podkladovému posudku, tak k samotnému posudku znalce Smejkala. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že podkladový posudek byl vyhotoven bez blíže specifikovaného důvodu a byl zadán stranou žalovanou. K tomu soud uvádí, že posudek splňuje všechny náležitosti § 127a o. s. ř. Jde tedy o řádný znalecký posudek a pro účely dokazování je irelevantní, kdo a proč jej někdo nechal vyhotovit. Žalobkyně dále namítala, že znalec si vybral způsob ocenění, který vychází pro ohodnocení nejmenší. Soud k tomu poznamenává, že znalec Ryska ve svém posudku jednoznačně vysvětlil volbu svojí metody a závěry, ke kterým došel. Znalec Smejkal pak z těchto závěrů plně vycházel. Není tak důvod za této situace revidovat znalecké zkoumání. Dále žalobkyně namítala, že vlivem růstu cen nemovitostí je již podkladový posudek neaktuální. K tomu soud poznamenává, že znalec Smejkal se vypořádal s touto skutečností tím, že provedl aktualizaci ceny na základě indexace. Tím tedy vycházel z cen aktuálních, nikoliv historických. Nakonec žalobkyně namítala, že podkladový posudek nesprávně ocenil největší pozemek jako ostatní plochu, když je součástí oploceného areálu. Uvedla, že dle oceňovacích předpisů měl být oceněn jako 75 % ceny pozemku stavebního. Soud k tomu konstatuje, že žádné ustanovení předpisů platných pro oceňování nestanoví povinnost oceňovat pozemek vedený jako ostatní plocha cenami odvozenými od cen stavebního pozemku. Naopak zákonodárce stanoví, aby se pozemky oceňovaly podle jeho skutečného stavu (viz § 9 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb.).

29. Žalobkyně dále k samotnému posudku znalce Smejkala namítala, že společnost měla být ohodnocena výnosovou metodou. K tomu se znalec podrobně vyjádřil u výslechu, když uvedl, že výnosovou metodou je možné ocenit toliko společnosti, které vykazují zisk. Uvedená společnost však dlouhodobě vykazuje ztrátu a není možné tuto metodu užít, respektive hodnota společnosti by byla nulová.

30. Soud za této situace nepřistoupil k prokazování způsobu nabytí položky ani k nařízení revize znaleckého zkoumání, další dokazování ve věci pro nadbytečnost neprováděl a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal žalovanému a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 10 269 000 Kč.

31. Jako druhou položku učinila předmětem vypořádání žalobkyně obchodní podíl 75 % ve [právnická osoba] spol. s r. o., [IČO].

32. Na základě souhlasných prohlášení účastníků bylo prokázáno, že společnost je vedena na jméno žalobkyně, byla nabyta za trvání manželství a hodnota této položky činí 75 000 Kč.

33. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal žalobkyni a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 75 000 Kč.

34. Jako třetí položku učinila předmětem vypořádání žalobkyně pozemek parc. č. st. 565, jehož součásti je stavba [adresa], k. ú. a obec Škvorec.

35. U této položky učinily strany za nesporné, že nemovitost byla nabyta za trvání manželství a je součástí doposud nevypořádaného společného jmění. Z provedeného dokazování aktualizovaným posudkem znalce [celé jméno znalce] se podává, že předmětná nemovitost má hodnotu 12 250 000 Kč a žalobkyně o ni projevil zájem.

36. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal žalobkyni a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 12 250 000 Kč.

37. Jako čtvrtá položka se stal předmětem vypořádání závazek z titulu smlouvy o hypotéčním úvěru č. [bankovní účet], který byl původně uzavřen se společností [právnická osoba], a nyní je za společnosti [právnická osoba]

38. Mezi stranami nebylo sporu, že tento závazek vznikl u původního poskytovatele a následně byl převeden ke společnosti [právnická osoba], a ke dni rozhodnutí existuje a strany se původně shodly na tom, že by jej měla zaplatit žalobkyně. Soud dotazem bance na stav účtu zjistil, že ke dni 25. 7. 2022 činil zůstatek částku 2 366 877,03 Kč.

39. Soud při hodnocení této položky uzavřel, že případné vypořádání dluhu nemá žádného dopadu na věřitele. V zákoně pak neexistuje žádné zmocnění k přikázání dluhu jednomu z manželů za náhradu v podobě ovlivnění vypořádacího podílu. S ohledem na § 742 odst. 1 písm. a) o. z. je tak možné v principu pouze přikázat dluh oběma manželům rovným dílem nebo vytvořit disparitu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020).

40. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal v každému z účastníků a stanovil její hodnotu ke dni posledního známého stavu (k tomuto datu dluh kapitalizoval), když neshledal ve věci žádný důvod k provedení disparity podílů zejména ve prospěch žalovaného.

41. Jako pátou položku uplatnila žalobkyně vnos v celkové hodnotě 303 221 Kč, který specifikovala jako to, co uhradila na dluh na položce 4 z výlučných prostředků až do nařízení předběžného opatření ze dne 31. 10. 2018, č. j. 35 C 289/2018-96, kdy předmětný dluh začali splácet účastníci společně.

42. Žalovaný tuto položku nesporoval, avšak výši neučinil za nespornou. Soud s ohledem na to žalobkyni poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k prokázání výše tohoto vnosu. Žalobkyně k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy, a to výpisy z účtů a přehled plateb, a dále svoji výpověď a výpověď svědkyně [příjmení]. Soud po vyhodnocení těchto důkazů vyšel pouze z plateb provedených po rozvodu manželství (neboť předcházející prostředky byly prostředky ze společného jmění) až do října 2018, kdy bylo vydáno předběžné opatření, a zjistil, že žalobkyně uhradila toliko částku 271 424 Kč.

43. Soud konstatuje, že v tomto směru není možné vycházet z výpovědi žalobkyně, protože ta zjevně zahrnovala do svých plateb i ty, které nepatří do vymezeného období. Svědkyně [příjmení] pak nemohla svou výpovědí změnit výši zaplacené investice, když pouze potvrdila, že část plateb šla z jejího účtu.

44. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a pro účely stanovení vypořádacího podílu vzal tuto částku jako vnos žalobkyně do společného jmění. Ve zbytku pak tuto položku zamítl jako nedůvodnou.

45. Jako šestá položka k vypořádání byl původně stanoven automobil AUDI A3, [registrační značka]. Žalobkyně k tomuto vozidlu uvedla, že vozidlo bylo prodáno za cenu 50 000 Kč. Žalovaný v reakci na to žádal vypořádat náhradní hodnotu.

46. Soud v tomto směru provedl dokazování kupní smlouvou a sdělením pojišťovny ze dne 25. 11. 2020 a zjistil, že předmětné vozidlo bylo prodáno za částku 50 000 Kč, přičemž vozidlo mělo dopravní nehodu (prokázáno výpovědí žalobkyně) a pojišťovna stanovila hodnotu vozu po škodní události na částku 45 550 Kč.

47. Soud konstatuje, že by za této důkazní situace bylo nehospodárně provádět dokazování ohledně zbytkové hodnoty vozu, když prodejní cena odpovídala ceně, kterou odhadla pojišťovna při šetření pojistné události.

48. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti. Soud by za této situace přikázal položku žalobkyni, avšak z důvodu její neexistence toliko stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu v neprospěch žalobkyně na částku náhradní hodnoty 50 000 Kč.

49. Jako sedmou položku evidoval soud movité věci, a to manželskou postel, 1 kompletní jídelní servis značky Rozental, penzijní spoření žalovaného za společností [právnická osoba], z titulu smlouvy [číslo] akcie účastníků.

50. Pokud jde o manželskou postel a jídelní servis, nebylo mezi účastníky sporu, že tyto byly pořízeny za trvání manželství a v držení je má žalovaný. U jídelního servisu dále mezi stranami nebylo sporu, že jeho hodnota činí částku 20 000 Kč. Pokud jde o ocenění postele, soud nařídil znalecké zkoumání znalce Pelikána, který hodnotu postele i s příslušenstvím stanovil částkou 8 000 Kč.

51. Pokud jde o penzijní spoření žalovaného, pak soud k důkazu provedl sdělení citované společnosti, ze kterého soud zjistil, že spoření bylo založeno za trvání manželství a ke dni ukončení manželství na něm byla částka 202 641,53 Kč.

52. Pokud jde o akcie, tak dotazem na Centrální depozitář cenných papírů bylo zjištěno, že na jméno žalované je vedeno 900 ks akcií na účtu [číslo]. Jiné akcie nebyly vedeny. Soud nechal tyto akcie ocenit a z posudku znalce Smejkala bylo prokázáno, že jejich hodnota činí částku 7 554,42 Kč 53. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku (s výjimkou akcií) přikázal žalovanému a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 8 000 Kč, 20 000 Kč a 202 641,53 Kč. Žalobkyni pak přikázal akcie na jejím účtu cenných papírů a jejich hodnotu stanovil na 7 554,42 Kč.

54. Jako osmou položku vedl soud movité věci, které k vypořádání navrhl žalovaný. Tyto věci však byly před rozhodnutím ve věci vzaty zpět a soud o nich již řízení zastavil.

55. Jako devátou položku evidoval soud pohledávku za [právnická osoba] z titulu účtu [číslo]. Mezi stranami nebylo sporu o existenci této pohledávky.

56. Soud provedl důkaz dotazem na správce investičního spoření. Z něj bylo prokázáno, že ke dni zániku společného jmění byla na účtu částka 9 423,98 Kč.

57. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal žalobkyni a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 9 423,98 Kč.

58. Jako desátou položku uvedl žalovaný na jednání dne 25. 5. 2020 dluh 2 000 000 Kč za [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r. o., která měla vzniknout tak, že ze společnosti tyto prostředky vyjmul a užil je na společné jmění manželů.

59. Soud za této situace vyzval žalovaného dle § 118a o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy, a to jakým způsobem vznikl závazek, zejména, zda žalobkyně o tomto věděla a jak se k tomu stavěla. Zároveň byl žalovaný poučen o následcích nesplnění této výzvy.

60. Žalovaný k tomu v koncentrační lhůtě doplnil důkazní návrhy, a to listinné důkazy (např. uznáním dluhu) a návrh na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který se měl vyjádřit k „ důvodům této půjčky, a zda žalobkyně o této půjčce věděla, popř. jaký zaujímala k této půjčce postoj.“ 61. Po koncentrační lhůtě pak žalovaný doplnil další tvrzení a navrhl důkazy, avšak k těmto tvrzením již s ohledem na koncentraci řízení (viz shora) nemůže být brán zřetel ze stejných důvodů jako u první položky.

62. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

63. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

64. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

65. Soud konstatuje, že účastník v soudním řízení nese 3 břemena, a to břemeno tvrzení, břemeno důkazní a břemeno substancování. Břemenem tvrzení je jeho povinnost vylíčit všechny rozhodné skutečnosti tak, aby je bylo možno podřadit pod některý z právních institutů (aby bylo možno stanovit právní hodnocení věci), břemenem důkazním je pak povinnost účastníka označit důkazy k prokázání toho, co tvrdí. Pokud však protistrana popírá účastníkova tvrzení, je nezbytné rozšířit svá tvrzení natolik, aby bylo možno zahájit dokazování (aby bylo zřejmé, co konkrétně je dokazováno). Není tak možné předvolávat svědky k prokázání půjčky 2 000 000 Kč, když není zřejmé, co mají přesně odsvědčit (u čeho konkrétně měli být, co měli vidět apod.). Nesdělí-li účastník soudu přes poučení tyto detaily, není soud schopen dokazovat, i když má navrženy důkazy. Za této situace účastník neunese povinnost substancovat a nezbývá, než jeho návrh zamítnout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 287/2022).

66. V daném případě žalovaný navrhl k vypořádání dluh 2 000 000 Kč, který vznikl za trvání manželství. Tato částka aktuálně dosahuje hodnoty asi 8 % celého jmění manželů, tedy v době, kdy byl dům stavěn a kdy měla být poskytnuta, šlo o procento mnohem větší. Za této situace nemohlo jít o běžnou správu jmění a ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Přes to mohlo i nemuselo jít o závazek ve společném jmění. Rozhodným pro toto posouzení pak bylo to, zda závazek vznikl jenom žalovanému nebo si prostředky půjčili oba dva. Pokud by šlo o výlučný závazek žalovaného, tak jeho tvrzení po obsahové stránce odpovídají tvrzenému vnosu. Bez znalosti této skutečnosti tak nebyl soud schopen posoudit uplatněný nárok. Žalovaný proto v tomto ohledu neunesl břemeno tvrzení, přičemž tvrzení není možné nahradit důkazem, a to ani výslechem svědka. Pokud žalovaný uváděl, že nemůže být nucen předvídat, co svědek řekne, tak k tomu soud konstatuje, že svědecká výpověď je jedním z důkazních prostředků, tedy žalovaný měl nejprve tvrdit, co a jak se stalo, a následně by jeho tvrzení svědek buď potvrdil, nebo nikoliv.

67. Žalovaný navíc (přes poučení) soudu nesdělil ani to, za jakých okolností závazek vznikl. Žalovaný tak nebyl dostatečně konkrétní, aby soud mohl zahájit ve věci jakékoliv dokazování, neboť nebylo ani náznakem zřejmé, co by měl svědek vypovídat. Za této situace žalovaný nesplnil ani povinnost tvrzení a ani povinnost substancování.

68. Soud za této situace návrh na vypořádání položky zcela zamítl.

69. Jako jedenáctou položku soud evidoval pohledávku z titulu penzijního pojištění za společností [právnická osoba], z titulu smlouvy [číslo].

70. Mezi stranami nebyl spor o to, že žalobkyně má penzijní pojištění. Soud dále učinil dotaz citované společnosti a zjistil, že ke dni ukončení manželství činila hodnota pojištění částku 10 986 Kč.

71. Soud za této situace neprováděl další dokazování ve věci pro nadbytečnost a z dalších důkazů k položce nezjistil relevantní skutečnosti a položku přikázal žalobkyni a stanovil cenu pro účely vypořádacího podílu 10 986 Kč.

72. Jako dvanáctou položku učinil žalovaný předmětem vypořádání životní pojištění žalobkyně u společnosti [právnická osoba]

73. Žalobkyně existenci tohoto pojištění sporovala.

74. Soud ve věci provedl důkaz dotazem na příslušnou instituci, z čehož bylo prokázáno, že žalobkyně žádné životní pojištění, které by mělo jakoukoliv hodnotu, neměla. Soud s ohledem na to v tomto rozsahu návrh zamítl.

75. Poté, co soud přikázal některé položky žalobkyni, některé žalovanému a ve zbytku je zamítl, stanovil hodnotu celého společného jmění bez vnosů na částku 22 902 605 Kč. Tuto částku navýšil ještě o vnos žalobkyně 271 424 Kč, který soud přičetl na vrub toho, co již bylo poskytnuto žalovanému. Následně stanovil, že každému z účastníků měla být vyplacena částka 11 587 014, 975 Kč, přičemž žalobkyni již byly dány hodnoty v celkové výši 12 402 964,40 Kč. S ohledem na to, že oba manželé mají dostat stejnou částku, stanovil soud žalobkyni dle § 742 o. z., uhradit žalovanému 815 949, 445 Kč.

76. Lhůtu k plnění prodloužil soud s ohledem na výši dluhu na 30 dní, aby měla žalobkyně k dispozici dostatek času k vyřešení této situace.

77. Jen pro úplnost soud konstatuje, že z dalších provedených důkazů nezjistil jiné relevantní skutečnosti než ty, které jsou uvedeny v tomto rozsudku, další dokazování soud neprováděl s ohledem na nadbytečnost.

78. O nákladech řízení rozhodl soud za situace, kdy není možné zjistit míru úspěchu účastníků. Za této situace soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento závěr ostatně koresponduje s názorem Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/222.

79. O nákladech státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že účastníci byli v řízení úspěšní stejně a mají platit každý polovinu nákladů řízení státu.

80. Pokud jde však o žalobkyni, tak ta je osvobozena od placení soudních poplatků v plném rozsahu (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2018, č. j. 28 Co 249/2018-62), takže Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto uložil toliko žalovanému uhradit náklady řízení státu v rozsahu .

81. Ty se sestávají za nákladů dokazování v částce 17 948 Kč znalci Kubíkovi, z čehož na zálohách bylo vyplaceno 3 000 Kč, částce 1 984,40 Kč centrálnímu depozitáři cenných papírů, částce 1 270,50 Kč znalkyni Fialové, částce 92 256,98 Kč znalci Smejkalovi, přičemž uhrazena byla záloha 5 000 Kč, částce 3 267 Kč znalci Pelikánovi a částce 1 342,90 Kč [právnická osoba]. Celkové náklady státu pak představují částku 71 590,78 Kč. Žalovaný tak musí uhradit částku odpovídající z této částky zaokrouhlené na celé koruny, tedy 35 795 Kč.

82. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o. s. ř.

Poučení