35 C 29/2019 - 200

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že paní [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobkyně], je výlučným vlastníkem parcely parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a parcely parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), které byly obě vyčleněny z parcely parc. č. [hodnota] geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem podnikatele [adresa], ověřeným [tituly před jménem] [jméno FO], oprávněným zeměměřickým inženýrem, pod č. [Anonymizováno], souhlas s číslováním parcel udělen pod č[Anonymizováno], to vše v katastrálním území [adresa], obci [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení před soudy tří stupňů 41 140 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u tohoto soudu dne 7. 2. 2019 se původní žalobkyně a/ [jméno FO] (dále též „žalobkyně a/“ nebo „[jméno FO]“) a původní žalobkyně b/ [Jméno žalobkyně] (dále též „žalobkyně b/“ nebo „[Jméno žalobkyně]“) domáhaly vůči žalovanému určení spoluvlastnictví, a to žalobkyně a/ co do podílu o velikosti ideální [Anonymizováno] a žalobkyně b/ co do podílu o velikosti ideální [Anonymizováno], k parcele parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a spoluvlastnického podílu o velikosti ideální [Anonymizováno] na parcele parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno], které byly obě vyčleněny z parcely parc. č. [hodnota] (dále jen „parcela č. [hodnota]“) geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem podnikatele [adresa], ověřeným [tituly před jménem] [jméno FO], oprávněným zeměměřickým inženýrem, pod č. [Anonymizováno], souhlas s číslováním parcel udělen č. [Anonymizováno] to vše v katastrálním území [adresa], obci [adresa] (dále též „předmětná část parcely č. [hodnota]“), která navazuje na jejich pozemek parc. č. [hodnota] (dále jen „pozemek č. [hodnota]“) s tím, že spoluvlastnictví k předmětné části parcely č. [hodnota] vydržely a žalovaný, který je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník (celé) parcely č. [hodnota], odmítá sjednat nápravu dohodou. Naléhavý právní zájem na určení spatřovaly žalobkyně v tom, že bez něj je jejich spoluvlastnické právo nejisté. Bez rozsudku proto žalobkyně nemohou dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí a v souladu s konstantní judikaturou mají zjevný naléhavý zájem na určení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Tento soud zjistil provedeným dokazováním následující skutečnosti.

4. Z kupní smlouvy o prodeji rodinného domku a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne 21. 4. 1976 mezi manželi [jméno FO] a [jméno FO] na straně kupující a [Anonymizováno] v [adresa] na straně prodávající, bylo zjištěno, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví rodinný dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a dále, že manželům [jméno FO] bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o celkové výměře [Anonymizováno].

5. Ze spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], zemřel dne [datum] a dne [datum] bylo zahájeno řízení ve věci dědictví po něm (č. l. 1). Dne 29. 2. 1996 [jméno FO] jako pozůstalá manželka uvedla do protokolu o předběžném šetření, že [jméno FO] vlastnil v k. ú. [adresa] „dům č. p. [Anonymizováno] s pozemkem“ (č. l. 4-5). Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 2. 1996 do společného jmění manželů [jméno FO] a [jméno FO] náležel v k. ú. [adresa] pozemek č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] a stavba č. p. [Anonymizováno] (č. l. 12). Dne 27. 4. 1996 byl na základě objednávky [jméno FO] vypracován [jméno FO] znalecký posudek č. [Anonymizováno] za účelem ocenění rodinného domu č. p. [Anonymizováno] a pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], v němž byly zmíněny také vedlejší stavby, a to přistavěná k domu kůlna-kotelna a přístavek k domu ve formě kůlny-skladu, jakož i venkovní úpravy-žumpa a plotová vrátka. Znalecké šetření na místě samém se uskutečnilo dne 15. 3. 1996 za přítomnosti znalce a [jméno FO]. Dům byl znalcem shledán užívaným ke svému účelu s tím, že jde o velmi starý historický objekt přistavěný v 1. polovině 19. stolení k [Anonymizováno], který je od roku 1964 zařazen do seznamu kulturních památek. V případě kůlny-kotelny znalec shledal, že jde o zděný objekt, přízemní, přistavěný k domu, bez podkroví a bez sklepení, starý 16 let. U kůlny-skladu znalec shledal, že jde o jednoduchý zděný, přízemní přístavek k domu, bez podkroví a bez sklepení, starý 35 let. Žumpu shledal znalec starou 25 let. Plotová vrátka shledal znalec stará 25 let (č. l. 13-20). Usnesením ze dne 5. 3. 1997, č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci 12. 4. 1997, byla schválena dohoda dědiců (tj. [jméno FO] jako pozůstalé manželky a žalobkyně a/ jako pozůstalé dcery) o vypořádání dědictví po [jméno FO], na základě níž se žalobkyně a/ stala vlastnicí ideální rodinného domu č. p. [Anonymizováno] se zastavěnou plochou č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (č. l. 54-55).

6. Ze spisu [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum], zemřela dne [datum] a dne [datum] bylo zahájeno řízení ve věci dědictví po ní (č. l. 1-2). Dne 19. 9. 2002 žalobkyně a/ jako pozůstalá dcera a žalobkyně b/ jako pozůstalá vnučka uvedly do protokolu o předběžném šetření, že [jméno FO] vlastnila v k. ú. [adresa] „budovu č. p. [Anonymizováno] a pozemek parc č. [hodnota]“ a zanechala závěť ze dne 28. 9. 2001, jakož i předložily výpis z katastru nemovitostí ze dne 10. 7. 2002 a kupní smlouvu o prodeji rodinného domku a dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne [datum] (č. l. 7-11). Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. 7. 2002 do spoluvlastnictví [jméno FO] a žalobkyně a/ náležel v k. ú. [adresa], a to každé co do podílu o velikosti ideální , pozemek č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] a stavba č. p. [Anonymizováno] (č. l. 13). V holografně sepsané závěti ze dne [datum] [jméno FO] uvedla, že vlastní rukou píše rozhodnutí, ke kterému dospěla v případě své smrti o dědictví svého majetku, a to „jedné poloviny domu č. p. [Anonymizováno] na [adresa]“, aby se stalo dědictvím žalobkyně b/ jako její vnučky s tím, že druhá polovina po smrti jejího manžela připadla žalobkyni a/ jako její dceři (a zároveň matce žalobkyně b/) a že věří v dobré vztahy (č. l. 12). Dne 28. 8. 2002 byl na základě objednávky žalobkyně a/ vypracován [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. [hodnota] za účelem ocenění rodinného domu č. p. [Anonymizováno] a pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], v němž byly zmíněny také kotelna, kůlna-sklad, žumpa, přípojka elektro, pilíř zděný pro elektroměry, zpevněná plocha a plotová vrata. Součástí posudku byl výpis z katastru nemovitostí, podle něhož k datu 10. 7. 2002 náležel do spoluvlastnictví [jméno FO] a žalobkyně a/ v k. ú. [adresa], a to každé co do podílu o velikosti ideální , rodinný dům č. p. [Anonymizováno] a pozemek č. [hodnota] o výměře 140 m2. Znalecké šetření na místě samém se uskutečnilo dne 6. 8. 2002 za přítomnosti znalkyně a žalobkyně a/. V případě kotelny znalkyně shledala, že jde o jednoduchý přízemní nepodsklepený objekt přistavený k domu v r. 1980, bez podkroví a stropu. U kůlny-skladu znalkyně shledala, že jde o jednoduchý přízemní nepodsklepený zděný přístavek s pultovou střechou. V případě žumpy, přípojky elektro, pilíře zděného pro elektroměry a zpevněné plochy shledala znalkyně stáří 41 let. U plotových vrat shledala znalkyně stáří 31 let (č. l. 17 - 32). Usnesením ze dne 4. 3. 2003, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci 23. 4. 2003, byla schválena dohoda dědiců (tj. žalobkyně a/ jako pozůstalé dcery a žalované b/ jako pozůstalé vnučky) o vypořádání dědictví po [jméno FO], na základě níž se žalobkyně a/ stala vlastnicí 1/20 budovy č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] a 1/20 pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a žalobkyně b/ se stala vlastnicí 9/20 budovy č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] a 9/20 pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (č. l. 55-56)[Anonymizováno]

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 2. 2019 bylo zjištěno, že v k. ú. [adresa] mají žalobkyně ve spoluvlastnictví pozemek č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a to žalobkyně a/ co do podílu o velikosti ideální 11/20 a žalobkyně b/ co do podílu o velikosti ideální 9/20, přičemž u pozemku č. [hodnota] je uvedeno „zastavěná plocha a nádvoří“ a u stavby č. p. [Anonymizováno] je uvedeno „bydlení“.

8. Ze seznamu nemovitostí ze dne 6. 2. 2019 bylo zjištěno, že v k. ú. [adresa] má žalovaný ve vlastnictví parcelu č. [hodnota][Anonymizováno]

9. Z listiny označené „Nesoulady [adresa] k. ú. [adresa]“ bylo zjištěno, že u parcely č. [hodnota] je uvedeno v rubrice výměra „[Anonymizováno]“, v rubrice druh „ostatní plocha“, v rubrice způsob využití „zeleň“, v rubrice nesoulad „na parcele přesahuje přístavba stavby na p. č. [hodnota]“ a v rubrice řešení „přístavba stavby na p. č. [hodnota]“.

10. Z pozvánky ze dne 31. 5. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba], pozval žalovanou k účasti na jednání ve dnech 25. 6. 2018 až 27. 6. 2018 k revizi údajů katastru nemovitostí v k. ú. [adresa].

11. Z dopisu dne 28. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný informoval žalobkyně o tom, že dochází k nedovolenému záboru části parcely č. [hodnota], přičemž celková plocha záboru činí [Anonymizováno], a zároveň vyzval žalobkyně k předložení nájemní smlouvy nebo jiného platného dokumentu, který je opravňuje užívat uvedenou část parcely č. [hodnota], nejpozději do 25. 7. 2018. K dopisu je připojen plánek s vyobrazením záboru části parcely č. [hodnota].

12. Z dopisu ze dne 31. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný informoval [právnická osoba], o tom, že nadále zůstává v řešení nesoulad v souvislosti s parcelou č. [hodnota] s tím, že žalobkyně jako majitelky sousedního pozemku č. [hodnota] byly vyzvány k předložení dokladů ke stavbě na parcele č. [hodnota].

13. Z geometrického plánu č. [hodnota] pro rozdělení pozemku, vyznačení budovy a průběh zpřesněné hranice pozemků, který byl vyhotoven [tituly před jménem] [jméno FO] a dne [datum] úředně ověřen [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že u parcely č. [hodnota] je uveden dosavadní stav, a to v rubrice výměra „[Anonymizováno]“, v rubrice druh „[Anonymizováno]“ a v rubrice způsob využití „[Anonymizováno]“, jakož i nový stav po rozdělení na parcely č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] s tím, že u parcely č. [Anonymizováno]“, je uvedeno v rubrice výměra „[Anonymizováno]“, v rubrice druh „ostatní plocha“ a v rubrice způsob využití „[Anonymizováno]“, u parcely č. č. [Anonymizováno] je uvedeno v rubrice výměra „[Anonymizováno]“, v rubrice druh „ostatní plocha“ a v rubrice způsob využití „[Anonymizováno]“ a u parcely č. [Anonymizováno] je uvedeno v rubrice výměra „[Anonymizováno]“, v rubrice druh „[Anonymizováno]“ a v rubrice způsob využití „[Anonymizováno].“.

14. Tento soud nejprve vycházel z § 80 o. s. ř., podle něhož určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Ačkoli žalovaný v této otázce ničeho nenamítal, soud z úřední povinnosti zkoumal naléhavý právní zájem žalobkyň na požadovaném určení. S vědomím judikatury, která se ustálila v názoru, že je-li navrhováno určení vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý zájem, má-li být soudním rozhodnutím určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tím způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2010), soud činí závěr, že v tomto případě žalobkyním naléhavý právní zájem na požadovaném určení svědčí.

15. Tento soud s ohledem na skutečnost, že jak k přechodu vlastnictví nemovitých věcí na žalobkyně (pozemek č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno]), tak k tvrzenému počátku běhu vydržecí doby ohledně sporné nemovité věci (předmětná část parcely č. [hodnota]), došlo před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. před 1. 1. 2014, po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), účinného od 1. 4. 1964 do 31. 12. 2013 (§ 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), přičemž vzal v úvahu následující ustanovení. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanových zákonem. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

16. Tento soud měl na zřeteli, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně mají ve spoluvlastnictví, a to žalobkyně a/ co do podílu o velikosti ideální 11/20 a žalobkyně b/ co do podílu o velikosti ideální 9/20, pozemek č. [hodnota] ([Anonymizováno]), jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (budova sloužící k bydlení), které bylo nabyto žalobkyní a/ dílem v roce 1996 dědictvím po [jméno FO] a dílem v roce 2002 dědictvím po [jméno FO] a žalobkyní ad b/ v roce 2002 dědictvím po [jméno FO], že žalovaný má ve vlastnictví parcelu č. [hodnota] ([Anonymizováno]) a dále, že žalobkyně po dobu delší jak 10 let užívají přístavby (vedlejší stavby přistavěné k budově č. p. [Anonymizováno]) umístěné na předmětné části parcely č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného (ve smyslu geometrického plánu č. [hodnota] parcely č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] a parcely č. [Anonymizováno] o [Anonymizováno]). Spornou pak v řízení zůstala otázka, zda žalobkyně mohly vydržet vlastnictví k předmětné části parcely č. [hodnota] ([Anonymizováno]), přilehlé k jejich pozemku č. [hodnota] ([Anonymizováno]), na základě této nepřetržité držby.

17. Tento soud prezentoval názor, že pro závěr o vydržení je zapotřebí nejprve posoudit, zda žalobkyně byly oprávněnými držitelkami předmětné části parcely č. [hodnota]. Oprávněným držitelem je pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří (§ 130 odst. 1, § 134 odst. 1 obč. zák.). Judikatura se ustálila v názoru, že dobrá víra, tedy vnitřní přesvědčení osoby, že je subjektem drženého práva, musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že jde o přesvědčení opodstatněné (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1604/2016). Přitom je třeba brát v úvahu, zda taková osoba při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém vyžadovat, neměla, resp. nemohla mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jí věc nebo právo patří. Dobrá víra pak zaniká v okamžiku, kdy se taková osoba seznámila se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že jí věc nebo právo patří (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Tento soud rovněž vyšel z toho, že titulem k nabytí věci se může stát jen právní úkon (§ 132 odst. 1 obč. zák.). Geometrický plán, zobrazující kvalifikovaným způsobem určitou část zemského povrchu, sám o sobě žádným právním úkonem není, a to ani tehdy, má-li podle něj být proveden zápis do katastru. Právním úkonem není především proto, že sám o sobě nezaznamenává žádný projev vůle. Je pouhým obrazem či znázorněním určitého pozemkového uspořádání, ať již stávajícího, minulého nebo předpokládaného budoucího (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2632/2003). Tento soud tak učinil závěr, že geometrický plán č. [hodnota], který byl v řízení předložen, žalobkyním - a před tím ani jejich právním předchůdcům - dobrou víru užívat předmětnou část parcely č. [hodnota] jako vlastní věc založit nemohl. Pokud jde o přístavby (vedlejší stavby přistavěné ke stavbě č. p. [Anonymizováno] v letech 1961 až 1980), které byly zmíněny ve znaleckých posudcích ze dne 27. 4. 1996 a 28. 8. 2002, tento soud považoval za zcela bezvýznamné jejich umístění na předmětné části parcely č. [hodnota], jakož i jejich znalecké oceňování pro účely dědického řízení po právních předchůdcích žalobkyň. Ze skutečnosti, že tyto přístavby byly užívány právními předchůdci žalobkyň, které je v současnosti užívávají jako jejich spoluvlastnice, nelze podle názoru tohoto soudu dovozovat právní titul žalobkyň - a před tím ani jejich právních předchůdců - užívat předmětnou část parcely č. [hodnota] jako vlastní věc. V řízení bylo totiž prokázáno, že předmětná část parcely č. [hodnota] se nestala předmětem kupní smlouvy o prodeji rodinného domku a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 21. 4. 1976 ani dědického řízení v roce 1996 po [jméno FO] a v roce 2002 po [jméno FO], že [jméno FO] označila za jediný majetek v k. ú. [adresa] toliko pozemek č. [hodnota] a stavbu č. p. [Anonymizováno] jak dne 29. 2. 1996 v dědickém řízení po [jméno FO], tak dne 28. 9. 2001 ve své závěti a dále, že žalobkyně dne 19. 9. 2002 v dědickém řízení po [jméno FO] za jediný její majetek v k. ú. [adresa] označily toliko pozemek č. [hodnota] a stavbu č. p. [Anonymizováno] a rovněž odkázaly na jí zanechanou závěť ze dne 28. 9. 2001. Podle názoru tohoto soudu tak nelze dovozovat opodstatněné přesvědčení [jméno FO] užívat jako vlastní věc ve společném jmění manželů s [jméno FO] v k. ú. [adresa] jiný nemovitý majetek než takto označený. Kromě toho nemohl tento soud přehlédnout, že právní předchůdci žalobkyň se ze zákona stali spoluvlastníky pozemku č. [hodnota] až k 1. 1. 1992 a do tohoto data mohli užívat spolu s ním předmětnou část parcely č. [hodnota] jen v přesvědčení, že jsou jeho osobními uživateli, nikoli že jim patří jako vlastníkům (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 508/2001). Zároveň tento soud nemohl pominout, že [jméno FO] a žalobkyni a/ jako dědičkám po [jméno FO] v roce 1996 a žalobkyni a/ a žalobkyni b/ jako dědičkám po [jméno FO] v roce 2002 muselo být zřejmé, že výměra [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno], nezahrnuje tak velký prostor, jaký rodina [jméno FO] užívala, a protože se dědictvím chopily držby větší výměry než dvojnásobné, tj. [Anonymizováno] při zachování běžné opatrnosti, kterou lze po nich požadovat, měly mít důvodné pochybnosti o tom, že užívají i pozemek, který není v jejich vlastnictví (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. [spisová značka]). Samy dědičky si pak měly ověřit skutečnou povahu, vymezení a plochu pozemku, který dědictvím nabyly, a to zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že si nejprve [jméno FO] v dědickém řízení po [jméno FO] objednala znalecký posudek a dne 15. 3. 1996 se účastnila znaleckého šetření na místě samém a posléze i žalobkyně a/ si v dědickém řízení po [jméno FO] objednala znalecký posudek a dne 6. 8. 2002 se účastnila znaleckého šetření na místě samém. Tento soud měl tedy za to, že v roce 1996 dědičky po [jméno FO], tj. [jméno FO] a žalobkyně a/ a v roce 2002 dědičky po [jméno FO], tj. žalobkyně a/ a žalobkyně b/, nemohly mít dobrou víru, že užívají předmětnou část parcely č. [hodnota] jako vlastní. Vzhledem k úmrtí [jméno FO] dne 12. 1. 1996 a závěti [jméno FO] ze dne 28. 9. 2001 pak podle názoru tohoto soudu - počítáno od 1. 1. 1992 - nelze dovozovat ani užívání předmětné části parcely č. [hodnota] jako vlastní věci právními předchůdci žalobkyň nepřetržitě po dobu 10 let. Tento soud nemohl pominout ani skutečnost, že žalovaný před zahájením řízení dopisem ze dne 28. 6. 2018 upozornil žalobkyně na nedovolený zábor a vyzval je, aby předložily nájemní smlouvu či jiný titul, který by je opravňoval předmětnou část parcely č. [hodnota] užívat, přičemž žalobkyně žádný právní titul nepředložily. I kdyby žalobkyně měly dobrou víru, že užívají předmětnou část parcely č. [hodnota] jako vlastní - což však v řízení prokázáno nebylo - zanikla by jim nejpozději v okamžiku doručení této výzvy, neboť se seznámily se skutečnostmi, které mohly objektivně vyvolat pochybnosti o tom, že jim předmětná část parcely č. [hodnota] po právu patří.

18. Za dané situace tento soud učinil závěr, že právní předchůdci žalobkyň nemohly vlastnické právo k předmětné části parcely č. [hodnota] vydržet (§ 134 odst. 1 obč. zák.) a žalobkyně po potvrzení nabytí dědictví v roce 1996 po [jméno FO] a v roce 2002 po [jméno FO] se chopily držby předmětné části parcely č. [hodnota] bez právního titulu, přičemž si musely být vědomy skutečnosti, že nejsou jejími oprávněnými držitelkami a nemohly být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že ji užívají jako vlastní, a proto ani nemohly vlastnické právo k ní vydržet (§ 134 odst. 1 obč. zák. ).

19. Tento soud se zároveň zabýval i možností, zda v případě žalobkyň nemohlo dojít k mimořádnému vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž vzal v úvahu následující ustanovení. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 992 odst. 1 věta druhá o. z. nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Tento soud vyšel z toho, že podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásobně dlouhý než pro situaci řádného vydržení, tj. v případě nemovitosti 20 let. Ze znění přechodného ustanovení § 3066 o. z. lze pak dovodit, že vydržecí doba u mimořádného vydržení nemovitosti skončí nejdříve k 1. 1. 2019, přičemž je možné provést zápočet do vydržecí doby včetně držby právního předchůdce od 1. 1. 1999. Tento soud prezentoval názor, že u žalobkyň - počítáno od 1. 1. 1999 - nedošlo ke splnění podmínky uplynutí vydržecí doby 20 let potřebných pro mimořádně vydržení, neboť nejprve v roce 2002 z okolností dědického řízení po [jméno FO] a následně v roce 2018 z dopisu žalovaného ze dne 28. 6. 2018 jim muselo být ve smyslu § 992 odst. 1 věta druhá o. z. zřejmé, že ve vztahu k předmětné části parcely č. [hodnota] vykonávají právo jim nenáležející, a proto se v jejich případě jedná o nepoctivou držbu, přičemž mimořádnému vydržení podle § 1095 o. z. brání nepoctivý úmysl (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2142/14-1). Tento soud tak dospěl k závěru, že v případě žalobkyň nedošlo ani k mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětné části parcely č. [hodnota] (§ 1095 o. z.).

20. Tento soud proto rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu zamítl a žalobkyním uložil povinnost nahradit náklady řízení žalovanému. 21. [Anonymizováno] (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek tohoto soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil a žalobkyním uložil povinnost nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému.

22. Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek tohoto soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil a věc vrátil tomuto soudu (dále jen „soud“) k dalšímu řízení s tím, aby se znovu zabýval otázkou mimořádného vydržení vlastnického práva k předmětné části parcely č. [hodnota] (§ 1095 o. z.).

23. Ve smyslu závazného právního názoru, který vyslovil dovolací soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], stalo se pro rozhodnutí věci nadále významné, že: 1/ podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu; 2/ důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá; kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z. (dříve v § 130 odst. 1 obč. zák.) se neuplatní; 3/ hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu; 4/ podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022 podmínkou mimořádného vydření není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“; jde „o jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“; 5/ v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 bylo vysvětleno, že splňuje-li držba sousedního pozemku (jeho části) požadavky kladené na poctivou držbu ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., resp. oprávněnou držbu ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák., jde v zásadě i o držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.); nesplňuje-li držba uvedené požadavky, je třeba zvážit, zda držitel jednal poctivě v obecném smyslu tohoto slova, a podle toho rozhodnout, zda jde o držbu v nepoctivém úmyslu či nikoliv; 6/ podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný; otázka zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ je totiž pro posouzení mimořádného vydržení vázána na analogickou aplikaci § 992 odst. 1 větu první zákona o. z. pojící změnu poctivého držitele na nepoctivého v zásadě až doručením žaloby napadající držbu nebo její pocitovost.

24. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum], rozhodl podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, že v řízení namísto žalobkyně a/ [jméno FO], která dne [datum] zemřela a ztratila tak způsobilost být účastnicí řízení, bude nadále pokračováno s procesní nástupkyní této žalobkyně, tj. žalobkyní b/ [Jméno žalobkyně] (jako jedinou žalobkyní - dále „žalobkyně“ nebo „[Jméno žalobkyně]“).

25. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci 19. 7. 2023, rozhodl podle § 95 odst. 1 o. s. ř. o připuštění změny žaloby ve smyslu podání žalobkyně ze dne 11. 7. 2023 s tím, že v řízení bude pokračováno s petitem, který bude nadále znít: „Určuje se, že paní [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobkyně], je výlučným vlastníkem parcely parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a parcely parc. č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), které byly obě vyčleněny z parcely parc. č. [hodnota] geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem podnikatele [adresa], ověřeným [tituly před jménem] [jméno FO], oprávněným zeměměřickým inženýrem, pod č. [Anonymizováno], souhlas s číslováním parcel udělen pod č. [Anonymizováno] to vše v katastrálním území [adresa], obci [adresa].“ 26. Žalovaný nadále setrvával na názoru, že k mimořádnému vydržení předmětné části parcely č. [hodnota] nikdy nemohlo dojít. Argumentoval tím, že jednání právních předchůdců žalobkyně při nabytí držby nebylo úmyslně poctivé (morální) a též tím, že žalobkyně si byla v průběhu držby vědoma toho, že mu působí újmu a v jejím případě se tak jedná o držbu v nepoctivém úmyslu. Podrobně popsal genezi celého případu. Uvedl přitom, že po provedení terénního šetření dopisem ze dne 28. 6. 2018 žalobkyni a též její matku [jméno FO] upozornil na nedovolený zábor a vyzval je, aby do 25. 7. 2018 předložily nájemní smlouvu nebo jiný platný dokument, který by je opravňoval k užívání. Jako odpovědi se mu dostalo pouze dopisu ze dne 18. 7. 2018 od právního zástupce [jméno FO], v němž byl žádán o poskytnutí součinnosti k sepsání souhlasného prohlášení o vydržení, přičemž žádný z požadovaných dokumentů nebyl předložen. Dopisem ze dne 13. 9. 2018 odmítl vydržení a [jméno FO] vyzval k vyklizení, aby byl zajištěn přístup k historickému objektu [právnická osoba] a umožněn výkon koncepční péče celých prostor památkově chráněného [Anonymizováno]. Jelikož na výzvu nebylo reagováno, dopisem ze dne 7. 12. 2018 vyzval žalobkyni a [jméno FO] k vyklizení nejpozději do 31. 1. 2019. Dopisem ze dne 6. 2. 2019 mu bylo oznámeno podání žaloby o určení vlastnictví. Žalobkyni a [jméno FO] upozorňoval na neoprávněnost užívání, vyzýval k vyklizení či uzavření nájemní smlouvy. Poukázal dále na to, že obligatorním znakem nájemní smlouvy je nájemné. Přenechání předmětné části parcely č. [hodnota] by pak bylo úplatné. Podle dovolacího soudu jedná v nepoctivém úmyslu především ten, kdo ví, že se ujal držby a působí jinému újmu. Žalobkyně si byla vědoma, že užívá předmětnou část parcely č. [hodnota], která není v jejím vlastnictvím a její držbou tak působí újmu, když odmítá hradit nájemné. O tom, že tuto újmu působí, s ohledem na časový rámec korespondence, žalobkyně věděla již před datem 1. 1. 2019, které je pro možnost mimořádného vydržení zcela zásadní. Lstivé jednání žalobkyně je nepochybné, neboť v tichosti vyčkávala na uplynutí doby potřebné k mimořádnému vydržení, a v krátké době po jejím uplynutí pak podala žalobu o určení vlastnictví. Jednání žalobkyně je o to více amorální, když po více jak půl roce, i přes jeho opakované snahy, s ním odmítala komunikovat, zcela prokazatelně se vyhýbala řešení vzniklé situace a úmyslně se svým nepoctivým jednáním snažila uměle vytvořit podmínky pro mimořádné vydržení, lstivě se tak vloudit do vlastnictví jeho pozemku a tím porušit jeho vlastnické právo.

27. Soud zjistil doplněným dokazováním následující skutečnosti.

28. Z projektové dokumentace z června 2008, vypracované společností [právnická osoba] na základě objednávky [jméno FO] a žalobkyně v postavení stavebníků ve stavebním řízení ve věci úprav podkroví domu č. p. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že v části „3. Pozemky dotčené stavbou“ této dokumentace je uvedeno u pozemku parc. č. [hodnota], že je ve vlastnictví [jméno FO] a žalobkyně a u „sousedních pozemků“ parc. č. [hodnota] a prac. č. [hodnota] je uvedeno, že jsou ve vlastnictví žalovaného.

29. Ze závazného stanoviska [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2009 ve věci úprav podkroví domu č. p. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že [Anonymizováno], jako dotčený orgán památkové péče na území [Anonymizováno], obdržel dne 11. 9. 2008 žádost žalobkyně o vydání závazného stanoviska spolu s připojenou projektovou dokumentací z června 2008, vypracovanou společností [právnická osoba]

30. Z dopisu právního zástupce [jméno FO] ze dne 18. 7. 2018, který byl reakcí na dopis ze dne 28. 6. 2018, bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že jmenovaná až do okamžiku doručení výzvy k vyklizení, byla (spolu s druhou podílovou spoluvlastnicí) oprávněným držitelem předmětné části parcely č. [hodnota] a jelikož nepřetržitá oprávněná držba trvala po dobu více než 15 let, jmenovaná (spolu s druhou podílovou spoluvlastnicí) předmětnou část parcely č. [hodnota] vydržela. Současně byl žalovaný požádán o sdělení, zda poskytne potřebnou součinnost k sepsání souhlasného prohlášení o vydržení předmětné části parcely č. [hodnota].

31. Z dopisu ze dne 7. 12. 2018 bylo zjištěno, že [jméno FO] a žalobkyně byly žalovaným informovány o tom, že neoprávněně užívají předmětnou část parcely č. [hodnota] a zároveň vyzvány k vyklizení této části parcely nejpozději do 31. 1. 2019 s tím, že jde o nejzazší datum, do kterého lze iniciovat jednání o pronájmu této části parcely, ovšem pouze v rozsahu nezbytně nutném k zajištění základní obslužnosti domu č. p. [Anonymizováno].

32. Z dopisu právního zástupce [jméno FO] a žalobkyně ze dne 4. 2. 2019, který byl další reakcí na dopis ze dne 28. 6. 2018, bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že jmenované nemohou vyhovět jeho výzvě k vyklizení a podávají žalobu o určení vlastnictví, nicméně jsou ochotny jednat o narovnání.

33. Z nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2022, kterou [jméno FO] a žalobkyně uzavřely s žalovaným, bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], který je součástí parku celopražského významu [adresa], přenechal jmenovaným na dobu neurčitou od 1. 6. 2022 část tohoto pozemku (odpovídající předmětné části parcely č. [hodnota]) k dočasnému užívání jako zahrady, na níž se nalézají stavby v jejich vlastnictví, za roční nájemné [částka] s tím, že za faktické užívání za dobu 3 roky zpětně se zavázaly žalované uhradit částku nájemného, které by bývaly zaplatily v případě, že by byla řádně uzavřena nájemní smlouva.

34. Soud shledal zjištěný skutkový stav (viz body 4 až 13, 28 až 33 tohoto rozsudku) dostatečným pro rozhodnutí věci. Z důvodu nadbytečnosti se nezabýval ostatními provedenými důkazy a ani neprováděl další dokazování (výslech žalobkyně, svědectví zahradníka [jméno FO], svědectví manžela žalobkyně).

35. Soud - vázán právním názorem, který v této věci vyslovil dovolací soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že podmínkou mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele - se zřetelem k výsledkům dříve (viz body 4 až 13 tohoto rozsudku) i nyní (viz body 28 až 33 tohoto rozsudku) provedeného dokazování nemá důvod revidovat svůj předchozí závěr, že k mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětné části parcely č. [hodnota] nedošlo.

36. V rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], prezentovaný názor, že u žalobkyň, tedy [jméno FO] a [Jméno žalobkyně], počítáno od 1. 1. 1999 nedošlo ke splnění podmínky uplynutí vydržecí doby 20 let potřebných pro mimořádně vydržení, neboť nejprve v roce 2002 z okolností dědického řízení po [jméno FO] a následně v roce 2018 z dopisu žalovaného ze dne 28. 6. 2018 jim muselo být zřejmé, že ve vztahu k předmětné části parcely č. [hodnota] vykonávají právo jim nenáležející, a proto se v jejich případě jedná o nepoctivou držbu, přičemž mimořádnému vydržení podle § 1095 o. z. právě brání nepoctivý úmysl - respektovaný odvolacím i dovolacím soudem - je platný i nyní, přičemž je zapotřebí jej doplnit o další významné skutečnosti, které nastaly před vydáním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], avšak soudům rozhodujícím v tomto řízení nebyly známy.

37. Jednak jde o skutečnost, že se [jméno FO] a žalobkyně z projektové dokumentace, kterou si objednaly u společnosti [právnická osoba], musely již v roce 2008 dozvědět, že vlastníkem pozemku č. parc. [Anonymizováno] (tam označeného jako jednoho z pozemků sousedících s jejich pozemkem č. parc. [Anonymizováno]) je žalovaný. Jestliže žalobkyně v postavení jednoho ze stavebníků ve stavebním řízení ve věci úprav podkroví domu č. p. [Anonymizováno] dne 11. 9. 2008 předložila orgánu památkové péče projektovou dokumentaci s údajem, že sousední pozemky č. parc. [Anonymizováno] a č. parc. [Anonymizováno] má ve vlastnictví žalovaný, nelze mít žádných pochyb o tom, že již v té době věděla, že žalovaný je vlastníkem předmětné části parcely č. [hodnota].

38. Druhak jde o skutečnost, že dne 31. 5. 2022 [jméno FO] a žalobkyně uzavřely s žalovaným nájemní smlouvu, na základě níž [Anonymizováno] žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], který je součástí parku [adresa], přenechal na dobu neurčitou od [datum] část tohoto pozemku (odpovídající předmětné části parcely č. [hodnota]) k dočasnému užívání jako zahrady, na níž se nalézají stavby v jejich vlastnictví, za roční nájemné [částka] s tím, že za faktické užívání za dobu 3 roky zpětně se zavázaly žalovanému uhradit částku nájemného, které by bývaly zaplatily v případě, že by byla řádně uzavřena nájemní smlouva. Přitom nelze pominout, že jen za dobu posledních 5 let, kdy [jméno FO] a žalobkyně, vstoupily v komunikaci s žalovanou (dopisem ze dne 18. 7. 2018), by nájemné - počítáno ve výši [částka] měsíčně - k okamžiku rozhodování dovolacího soudu (23. 3. 2023) převýšilo částku [částka], jejíž neuhrazení představuje v majetku žalovaného výraznou újmu.

39. Soud je za dané situace toho názoru, že na žalobkyni - která se nyní jako jediná domáhá vůči žalovanému určení spoluvlastnictví - nelze hledět jako na osobu držící předmětnou část parcely č. [hodnota] v přesvědčení, že její držba nepůsobí nikomu újmu. Žalobkyně si již z projektové dokumentace, kterou dne 11. 9. 2008 předložila orgánu památkové péče, musela být vědoma, že vlastníkem předmětné části parcely č. [hodnota] je žalovaný. Od doručení dopisu žalovaného ze dne 28. 6. 2018 si pak žalobkyně musela být vědoma, že neplacením za užívání předmětné části parcely č. [hodnota] působí žalovanému újmu, přičemž vzhledem k umístění parcely č. [hodnota] v jedné z nejlukrativnějších oblastí hlavního města [Anonymizováno] i celé České republiky ([adresa]) musela být srozuměna i s tím, že výše úhrady za užívání předmětné části parcely č. [hodnota] se pohybuje v řádu desítek tisíců Kč ročně. Soud respektuje názor dovolacího soudu, že otázka zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ je pro posouzení mimořádného vydržení vázána na analogickou aplikaci § 995 odst. 1 větu první o. z., pojící změnu poctivého držitele na nepoctivého v zásadě až doručením žaloby napadající držbu nebo její poctivost. Nicméně soud tento názor nepovažuje za přiléhavý na případ žalobkyně, neboť ten, kdo řízení o určení vlastnictví vyvolal, byla právě žalobkyně (nikoliv žalovaný), a proto okamžik doručení žaloby (žalovanému) pro posouzení poctivosti či nepoctivosti úmyslu žalobkyně jako držitelky předmětné části parcely č. [hodnota] není významný. Datum 7. 6. 2019, kdy byla žaloba o určení vlastnictví doručena žalovanému, ničeho o poctivosti či nepoctivosti úmyslu žalobkyně jako držitelky předmětné části parcely č. [hodnota] nevypovídá a ani vypovídat nemůže. Podle názoru soudu jsou pro posouzení této otázky rozhodující výše uvedené skutečnosti (viz body 36 až 38 tohoto rozsudku), které vedou k nezvratnému závěru, že žalobkyně si musela být vědoma od roku 2008, že vlastníkem předmětné části parcely č. [hodnota] je žalovaný a od roku 2018, že neplacením za užívání předmětné části parcely č. [hodnota] žalovanému působí výraznou újmu. Rovněž to, že od roku 2018, kdy žalovaný inicioval jednání o uzavření nájemní smlouvy, až do roku 2022, kdy nakonec došlo k uzavření nájemní smlouvy, žalobkyně otálela s řešením vzniklé situace, nesvědčí pro závěr o jejím poctivém úmyslu. Soud tak nabyl přesvědčení, že žalobkyně jako držitelka předmětné části parcely č. [hodnota] nejednala poctivě v obecném smyslu tohoto slova, a proto nelze než uzavřít, že u ní šlo o držbu v nepoctivém úmyslu. Dalšího dokazování již nebylo zapotřebí, neboť by po skutkové stránce nemohlo přinést ničeho nového. K mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětné části parcely č. [hodnota], jehož podmínkou je právě nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, tudíž dojít nemohlo (§ 1095 o. z.). Soud proto žalobu zamítl.

40. O nákladech řízení před soudy tří stupňů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci a naleží mu náhrada nákladů v souhrnné výši 41 140 Kč (12 342 + 8 228 + 4 114 + 16 456), které sestávají z nákladů zastoupení (§ 7, § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). V řízení před prvostupňovým soudem, které skončilo vydáním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], sestávaly náklady zastoupení z odměny za poskytování právních služeb ve výši 9 300 Kč (3 100 x 3) a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (300 x 3) za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem. Daň z přidané hodnoty činila 2 142 Kč. Náklady v této fázi řízení činily celkem 12 342 Kč. V řízení před odvolacím soudem, které skončilo vydáním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], sestávaly náklady zastoupení z odměny za poskytování právních služeb ve výši 6 200 Kč (3 100 x 2) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (300 x 2) za vyjádření k odvolání a účast na jednání před soudem. Daň z přidané hodnoty činila 1 428 Kč. Náklady v této fázi řízení činily celkem 8 228 Kč. V řízení před dovolacím soudem, které skončilo vydáním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], sestávaly náklady zastoupení z odměny za poskytování právních služeb ve výši 3 100 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za vyjádření k dovolání. Daň z přidané hodnoty činila 714 Kč. Náklady v této fázi řízení činily celkem 4 114 Kč. V řízení před prvostupňovým soudem, které skončilo vydáním tohoto rozsudku, sestávaly náklady zastoupení z odměny za poskytování právních služeb ve výši 12 400 Kč (3 100 x 4) a náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (300 x 4) za vyjádření, závěrečný návrh a dvojí účast na jednání před soudem. Daň z přidané hodnoty činila 2 856 Kč. Náklady v této fázi řízení činily celkem 16 456 Kč. Místo plnění vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř.