35 C 373/2017 - 365

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o určení náhrady za nevydané pozemky takto:

Výrok

I. Určuje se, že výše náhrady za pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], který nebyl vydán oprávněné osobě rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5.3.1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], přísluší jako za pozemek určený pro stavbu ve výši 14 770 Kč.

II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výše náhrady za pozemky v k.ú. [obec], které nebyly vydány oprávněné osobě rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5.3.1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], přísluší jako za pozemky určené pro stavbu, a to - ve výši 44 846,20 Kč za pozemek p. [číslo] - ve výši 235 200 Kč za pozemek p. [číslo] - ve výši 18 900 Kč za pozemek p. [číslo].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 10. 2017 jako dědička (na základě usnesení [název soudu] ze dne 29.12.2005, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) po oprávněné osobě dle restitučních předpisů panu [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém dne [datum], domáhala určení, že náhrada za pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], které nebyly oprávněné osobě vydány v rámci restitučních předpisů, má být stanovena jako za pozemky určené pro stavbu, když požadovala určení náhrady za jeho nevydání ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 14 770 Kč, ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 18 900 Kč, ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 235 200 Kč a ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 44 846,20 Kč. V podstatných skutečnostech dovozovala, že: pozemek p. [číslo] byl ke dni jeho vykoupení 14. 3. 1969 pozemkem stavebním, za tímto účelem byl vykupován a tato skutečnost je přímo konstatována v listinách, které se tohoto převodu týkají; pozemky p. [číslo] p. [číslo] byly odevzdány do vlastnictví státu na základě nabídky daru ze dne 15. 7. 1965 a byly po jejich převzetí státem předány do trvalého užívání JZD [obec], přičemž byly určeny k výstavbě pro potřeby JZD [obec], k níž začalo docházet již v 60. letech minulého století, když v roce 1965, tedy v době, kdy pozemky byly odevzdány státu, již byl areál JZD [obec] zastavěn hospodářskými budovami; pozemek p. [číslo] byl po jeho odevzdání státu, k němuž došlo na základě nabídky daru ze dne 15. 7. 1965, předán do správy ONV [anonymizováno], přičemž podle hospodářské smlouvy ze dne [datum] tento pozemek přešel na Městský národní výbor [obec] za účelem výstavby rodinných domů. Žalobkyně dovozuje, že za tím účelem byl pozemek vykupován, když tato skutečnost se podává z listin týkajících se tohoto pozemku. Ve vztahu k předmětným pozemkům jejich původní vlastník [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], podle kterého se shora citované pozemky nevydávají do vlastnictví panu [jméno] [příjmení] jako osobě oprávněné a přiznává se mu nárok na bezúplatný převod do vlastnictví jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako byly pozemky původní, popř. nárok na náhradu dle § 16 zákona o půdě. Výše náhrady za nevydané pozemky byla stanovena znaleckým posudkem vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [číslo] jako za ornou půdu či louku. Žalobkyně má za to, že by náhrada za nevydané pozemky měla být stanovena částkou 70 Kč za 1 m2 dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. platné ke dni 24. 6. 1991 jako za pozemky určené ke stavbě, když za tímto účelem byly od oprávněné osoby vykoupeny či odebrány. 2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], v němž byla stanovena výše restitučního nároku, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nebylo předmětem soudního přezkumu. Výši restitučního nároku, která tímto rozhodnutím byla stanovena, žalobkyně ani její právní předchůdce dlouhodobě nerozporovali. Výše náhrady byla stanovena v souladu s platným cenovým předpisem, konkrétně s ust. § 14 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ze správního rozhodnutí neplyne, že by pozemky odňaté právnímu předchůdci žalobkyně byly před odnětím vlastnického práva určeny k zastavění a na základě jakých podkladů. Z rozhodnutí pozemkového úřadu nelze zjistit ani datum a způsob odnětí vlastnického práva k pozemkům, a to až na část pozemku p. [číslo] o výměře 64 m2, u kterého se uvádí, že přešla na stát na základě kupní smlouvy ze dne 14. 9. 1970. Žalovaný zajistil dokument, kterým [jméno] [příjmení] ty nemovitosti pozbyl je to nabídka předání nemovitostí z [datum] a následně doklad o odevzdání těchto nemovitostí z 29. 9. 1965 – předání z finančního odboru ONV [anonymizováno] do užívání JZD ve [obec] pro účely zemědělské výroby. Tyto dokumenty dle názoru žalovaného prokazují, že v době odnětí se jednalo o pozemky zemědělské a že je-li výše restitučního nároku stanovena jako za pozemky zemědělské, je stanovena správně. Účelem zákona o půdě je zmírnění, nikoli úplná náprava některých – nikoli všech, majetkových křivd. Nelze zhojit všechny křivdy, k nimž v době nesvobody došlo. Základní újma oprávněné osobě byla způsobena tím, že přišla o možnost zemědělského hospodaření na zemědělské půdě, proto oprávněné osobě náleží náhrada jako za zemědělské pozemky, která podle názoru žalované byla citovaným správním rozhodnutím stanovena správně. 3 Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 16. 10. 2018, č.j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta, když soud vyhodnotil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako důvodnou. Počátek běhu promlčecí doby odvinul od data právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, v návaznosti na které bylo vyhotoveno ocenění pozemků - [číslo] vypracovaným dne 17. 5. 1997 jako podklad pro určení výše nároku oprávněné osoby [jméno] [příjmení]. Vyhodnotil, že sice nebylo zřejmé, zda a kdy se toto ocenění pozemků dostalo do dispozice [jméno] [příjmení] jako osoby oprávněné k vydání náhrady za nevydané pozemky, nicméně podle názoru soudu takové zjištění není pro řízení relevantní, když z § 16 odst. 3 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba má vyzvat k vydání náhrady nejpozději ve lhůtách uvedených v § 13, ale záviselo-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Správní rozhodnutí v daném případě nabylo právní moci dne 28. 4. 1997. Oprávněná osoba [jméno] [příjmení] mohl nejpozději do šesti měsíců od data 28. 4. 1997, tzn. do 28. 10. 1997, požádat o vydání náhrady, a náhrada se poskytne do šesti měsíců od doručení výzvy, tzn. nejpozději do 28. 4. 1998. Nejpozději k tomuto datu by oprávněná osoba mohla být seznámena s výší náhrady za nevydané pozemky, která jí byla přiznána správním orgánem, a uplatnit nárok na určení jiné výše náhrady, pokud s ní nesouhlasila. Takže nejpozději ode dne následujícího po dni 28. 4. 1998, tedy ode dne 29. 4. 1998 mohla začít plynout promlčecí doba k uplatnění nároku na jinou výši náhrady, než která oprávněné osobě přiznána pozemkovým úřadem. Tříletá promlčecí lhůta (ve smyslu § 101 občanského zákoníku) tak uplynula k datu 29. 4. 2000. I kdyby se posuzoval běh promlčecích lhůt pouze ve vztahu k žalobkyni, tak je nutno vyjít ze skutečnosti, že žalobkyně se vlastnicí tohoto majetkového nároku na vydání náhrady za nevydané pozemky stala k datu právní moci usnesení o dodatečném projednání dědictví po [jméno] [příjmení], tzn. k datu 7. 2. 2006, přičemž v tuto dobu byla výše tohoto majetkového nároku známa. Nejpozději ode dne následujícího, tedy ode dne 8. 2. 2006 by tak žalobkyni začala plynout tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na určení jiné výše náhrady za nevydané pozemky, a tato lhůta by uplynula ke dni 8. 2. 2009. Žaloba o určení jiné výše nároku na náhradu za nevydané pozemky podaná dne 27. 10. 2017 tak vyhodnotil jako podanou po uplynutí všech nejzazších promlčecích lhůt, a protože se žalovaný námitky promlčení dovolal, není možno nárok žalobkyni přiznat 4 K odvolání žalobkyně [název soudu] usnesením ze dne 17. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997 oprávněné osobě [jméno] [příjmení] nebyly předmětné pozemky vydány do vlastnictví, zároveň mu však byl přiznán ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě nárok na bezúplatný převod do vlastnictví jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako byly původní, popřípadě nárok na náhradu dle § 16 zákona o půdě. Z výše uvedeného lze dovodit, že žalobkyně jako právní nástupkyně oprávněné osoby disponuje nárokem na poskytnutí jiného pozemku. K zániku práva oprávněné osoby na převod pozemku ve vlastnictví státu dochází ze zákona (§ 13 odst. 5 až 6 zákona o půdě, článek VI. zákona č. 253/2003 Sb.), ovšem pouze jde-li o právo náležející osobám, které je získaly postoupením. Pokud je žalobkyně dědičkou oprávněné osoby, pak její nárok nezanikl a nezanikl ani v důsledku tzv.„ restituční tečky“, neboť článek V. zákona č. 185/2016 Sb., kterým se měnil zákon o Státním pozemkovém úřadu a další zákony, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 35/17. Z něj vyplývá, že stanovení data, po jehož uplynutí již oprávněné osoby nemohou požádat o bezúplatné převedení náhradního pozemku, by mohlo za určitých okolností představovat legitimní cíl – zájem na právní jistotě všech zúčastněných subjektů, což v daném případě není naplněno s ohledem na legitimní očekávání části oprávněných osob a došlo by k nepřípustnému zásahu do jimi nabytých práv. Ve vztahu k promlčení nároku na poskytnutí finanční náhrady za nevydané pozemky lze poukázat na závěry učiněné v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3381/2009, z nějž vyplývá, že nárok na převod náhradních pozemků promlčením nezaniká a k počátku běhu promlčecí doby ve vztahu k poskytnutí finanční náhrady může dojít zásadně až dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (zcela či částečně). Zjišťování a hodnocení rozhodných skutečností vypovídacích o krocích oprávněné osoby i postupu pozemkového úřadu patří však k otázkám skutkovým, které je povinen řešit soud prvního stupně. Pro posouzení důvodnosti námitky promlčení bude podle názoru odvolacího soudu podstatné zjistit, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla vedena nějaká jednání o poskytnutí náhradních pozemků za pozemky nevydané, případně zda byl nárok žalobkyně či jejího právního předchůdce částečně uspokojen nebo zda bylo vyloučeno poskytnutí náhradních pozemků a mezi stranami již jsou vedena jednání o poskytnutí finanční náhrady. V případě, že by dosud žádná jednání neproběhla a nárok nebyl ani částečně uspokojen, pak lze vycházet z toho, že nebylo stanoveno žádné konkrétní datum, po jehož uplynutí by již oprávněná osoba nemohla požádat o bezúplatné převedení náhradního pozemku, neboť nebyla zákonem stanovena žádná restituční tečka. Jinými slovy v případě, že oprávněná osoba dosud nezjistila, že povinná osoba ji nehodlá plnit, stále disponuje svým nárokem na převod náhradního pozemku, a může mít i naléhavý právní zájem na určení výše svého restitučního nároku, která se mezi účastníky stala spornou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2607/2017, srov. též 28 Cdo 3256/20096, 28 Cdo 1816/2013). 5 Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 16. 6. 2020, č.j. [číslo jednací] byla žaloba opět zamítnuta. V intencích pokynu odvolacího soudu soud prvního stupně vyhodnotil, že již v roce 2007 proběhla jednání, jejichž výsledkem bylo uzavření kupní smlouvy [číslo] dne 13. 12. 2007, kterou [anonymizována dvě slova] [země] převedl žalobkyni do vlastnictví konkretizované pozemky, přičemž kupní cena, která činila celkem částku 10 340 Kč, byla částečně (ve výši 3 102 Kč) hrazena před podpisem smlouvy a částečně (ve výši 7 238 Kč) byla hrazena formou zápočtu proti pohledávce žalobkyně vůči prodávajícímu z titulu nároku na převod jiného pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který uplatňuje na základě pravomocného usnesení OS v [obec] [spisová značka], [spisová značka] ze dne 29. 12. 2005, v řízení o dědictví po [jméno] [příjmení], které nabyla žalobkyně, jehož předmětem bylo dědictví práva na převod jiného pozemku ve výši 33 326,91 Kč, vzniklého na základě pravomocného usnesení Okresního úřadu ve [obec] - okresního pozemkového úřadu, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 1997 (kterým bylo stanoveno, že oprávněné osobě [jméno] [příjmení] nelze vydat pozemky nebo jejich části v [katastrální uzemí], obci [obec]. Nárok na převod jiného pozemku je finančně vyjádřen částkou ve výši 33 326,91 Kč Kč). Z uvedeného vyplývá, že již k datu 13. 12. 2007 byl restituční nárok žalobkyně částečně uspokojen (co do částky 7 238 Kč) a že již v tuto dobu žalobkyně věděla, že žalovaný jí na restituční nárok nehodlá plnit více než celkovou částku 33 326,91 Kč, když s touto částkou vyčíslení restitučního nároku je kalkulováno v uzavřené kupní smlouvě. Měla-li žalobkyně jinou představu o výši finanční náhrady, které by se jí z titulu restitučního nároku mělo dostat, mohla již v této době požadovat stanovení jiné výše finanční náhrady. Uzavřením kupní smlouvy dne 13. 12. 2007 tak podle názoru soudu žalobkyně zjistila, že povinná osoba nehodlá částečně plnit, pokud není ochotna poskytnout finanční náhradu vyšší než 33 326,91 Kč. Dnem následujícím, tzn. dnem 14. 12. 2007 tak žalobkyni začala běžet promlčecí doba ve vztahu k poskytnutí vyšší finanční náhrady, než kterou povinná osoba byla ochotna žalobkyni poskytnout. Tříletá promlčecí doba pak uplynula v úterý dne 14. 12. 2010. Je-li od 14. 12. 2010 promlčen nárok žalobkyně na poskytnutí finanční náhrady ve vyšší výši a žalovaný se námitky promlčení úspěšně dovolal, pak nemůže být dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení výše náhrady za nevydané pozemky uplatněném žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 10. 2017. 6 K odvolání žalobkyně [název soudu] usnesením ze dne 26. 1. 2022, č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud při posouzení, zda žalobkyně má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, vycházel z toho, že oprávněná osoba se může u soudu domáhat určení výše svého restitučního nároku, která se stala mezi účastníky řízení spornou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2607/2017; publikováno na www.nsoud.cz, shodně i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Žaloba na určení výše restitučního nároku je na místě i v případě, kdy pozemek byl v evidenci veden jako zemědělský, avšak již v okamžiku přechodu na stát byl určen k zastavění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016). Vzhledem k tomu, že mezi účastníky se stala výše restitučního nároku spornou a zároveň nebylo zjištěno, že by probíhala mezi účastníky soudní řízení o bezúplatný převod náhradních pozemků, v nichž by byla otázka výše dosud neuspokojeného restitučního nároku řešena jako jedna z předběžných otázek, je možné učinit závěr, že žalobkyně má na této určovací žalobě naléhavý právní zájem. Vedle naplnění naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, je podstatný závěr o existenci práva, jehož deklarace se domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1285/2019). Existence práva žalobkyně na vydání náhradních pozemků byla v řízení prokázána, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a mezi účastníky nebylo sporné ani to, že její restituční nárok nebyl uspokojen v plné výši, o čemž svědčí kupní smlouvy, které soud prvního stupně provedl k důkazu. Vzhledem k tomu, že v předmětném řízení se projednává žaloba o určení práva žalobkyně (nikoli žaloba o splnění povinnosti vyplývající z právního vztahu účastníků), která slouží jako prostředek k odstranění nejistoty v právních poměrech účastníků, dospěl odvolací soud, v souladu s judikaturou k závěru, že posouzení otázky promlčení nemá v daném řízení právní význam. V případě žaloby o určení výše restitučního nároku totiž tato námitka nepřipadá v úvahu, neboť vyhovění určovací žalobě nebrání ani případné promlčení uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3381/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1674/2016). Odvolací soud tedy zavázal soud prvního stupně, aby se zabýval žalobou po věcné stránce, tedy tím, v jaké výši žalobkyni přísluší náhrada za nevydané pozemky a rozhodne též o nákladech, které vznikly účastníkům v řízení odvolacím. Závěr o skutkovém stavu 7 Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 8 Okresní pozemkový úřad ve [obec] rozhodl dne 5. 3. 1997 rozhodnutím [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] tak, že podle § 6 odst. 1 písm. h), § 9 odst. 4 s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 229/1991 Sb. pozemky p. [číslo] pův. kult. role, p. [číslo] pův. kult. louka, p. [číslo] pův. kult. roce a p. [číslo] pův. kult. role k id. [anonymizováno] k.ú. [obec] se nevydávají do vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození] jako osobě oprávněné a dle § 4 odst. 1 (původní vlastník) zákona o půdě se přiznává ve smyslu § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. nárok na bezúplatný převod do vlastnictví jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako byly pozemky původní, případně nárok na náhradu dle § 16 zákona o půdě. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 1997. Zároveň byl dne vydán podklad pro ocenění pozemků [číslo] [rok] ([anonymizováno]), na jehož základě byly pozemky zařazeny do konkretizovaných BPEJ (rozhodnutí ve spise na č.l. 3-6). 9 Usnesením [název soudu] ze dne 29. 12. 2005, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], které nabylo právní moci dne 7. 2. 2016, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, kterou uzavřeli dědicové po zemřelém [jméno] [příjmení], [datum narození] tak, že restituční nárok uplatněný a evidovaný u Pozemkového fondu [anonymizováno] vyplývající z rozhodnutí Pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997, [číslo jednací] [spisová značka] nabývá žalobkyně (usnesení ve spise na č.l. 7). 10 Znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným dne [datum] jako podklad pro určení výše nároku oprávněné osoby [jméno] [příjmení] (ve spise na č.l. 8-10) byla stanovena cena pozemků p. [číslo] k ideálním [anonymizováno] v k.ú. [obec], na částku 33 326,91 Kč, a to jako za pozemky orná - role, přičemž cena pozemku p. [číslo] činila částku 1 593,05 Kč, cena pozemku p. [číslo] činila částku 1 528,88 Kč, cena pozemku p. [číslo] činila částku 25 368 Kč a cena pozemku p. [číslo] id. [anonymizováno] činila částku 4 836,98 Kč. Ve vztahu k pozemku p. [číslo] 11 Geometrickým plánem [číslo] schváleným 26. 6. 1968 (ve spise na č.l. 22) došlo k rozdělení p. [číslo] na 4 stavební místa, mj. na parcely p. [číslo]. 12 Kupní smlouvou ze dne 14. 3. 1969 (ve spise na č.l. 23 a totožná listina na č.l. 67) uzavřenou mezi Československým státem jako kupitelem a [jméno] [příjmení] jako prodávajícím ve vztahu k části pozemku [číslo] o výměře 754 m2, jejímž je [jméno] [příjmení] vlastníkem a která byla určena jako stavební dne [datum] odborem výstavby ONV v [anonymizováno] a sloučena do pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] podle geom. plánu [číslo] [jméno] [příjmení] odstoupil tuto část pozemku p. [číslo] československému státu. 13 Znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným [celé jméno znalce] (ve spise na č.l. 118-135) byla cena pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] jako cena pozemku stavebního určena částkou 14 770 Kč. 14 Ze shora rozebraného vyplývá, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] byl státu převeden jako stavební místo vzniklé geometrickým plánem [číslo]. Ve vztahu k pozemku p. [číslo] 15 Listinou„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu“ (ve spise na č.l. 27 a 30) bylo prokázáno, že dne [datum] [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemků zapsaných v pozemkové knize [katastrální uzemí] nabídl dobrovolně a neodvolatelně čs. státu, aby převzal bezplatně do státního vlastnictví majetek – nemovitosti zapsané ve vložce [číslo] které dále byly identifikovány i parcelními čísly – mj. je mezi nimi uveden pozemek p. [číslo]. [jméno] [příjmení] požádal, aby náklady spojené se převodem a se zaknihováním nemovitostí podle této nabídky nesl stát. Na jiné podmínky svou nabídku nevázal. Prohlásil, že si je vědom, že je touto nabídkou vázán a že nesmí s tímto majetkem ode dne podpisu nabídky disponovat nebo jej nějak zkrátit. Souhlasil, aby po přijetí nabídky bylo na nemovitostech vloženo na příslušných knihovních vložkách pozemkové knihy vlastnické právo pro čs. stát. 16 Na listině je doložka o přijetí nabídky ev. [číslo] s obsahem, že finanční odbor ONV v [anonymizováno] v dohodě s odborem vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví přijímá tuto nabídku bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví čs. státu podle § 42 vyhl. č. 117/1964 Sb. Doložka je datována dne 29. 9. 1965. 17 Listinou ze dne 29. 9. 1965 pod [číslo jednací] (ve spise na č.l. 28 a 296) bylo prokázáno, že československý stát prohlásil, že je podle nabídky daru ze dne 15. 7 1965 přijaté dne 29. 9. 1965 vlastníkem nemovitostí zapsaných ve vložce [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] kat. úz. [obec]. Dřívějším majitelem byl [jméno] [příjmení]. Jedná se o konkrétními parcelními čísly označené nemovitosti, mj. je uveden pozemek p. [číslo] role. V zájmu rozvoje národního hospodářství odevzdává finanční odbor [anonymizováno] podle § 16 vyhl. č. 117/64 Sb. uvedené nemovitosti do užívání Jednotnému zemědělskému družstvu ve [obec] pro účely zemědělské výroby. Nemovitosti odevzdané do trvalého užívání mají ve státním vlastnictví ve správě ONV [anonymizováno], který tyto nemovitosti má ve své evidenci. Uživatel nemůže nemovitosti zcizit ani zatížit a při nakládání s nimi je omezen účelem, pro jehož dosažení byly mu nemovitosti odevzdány do trvalého užívání. V této listině byly dále stanoveny konkrétní podmínky pro užívání nemovitosti uživatelem s tím, že uživatel je mj. oprávněn a povinen zajistit neporušení pozemků, udržovat je v dobrém stavu, plně je užívat k zemědělské výrobě, jakož i k jiné přidružené výrobě (štěrkoviště, pískovny), nebo zcelit s ostatním půdním fondem družstva nebo je užívat ke zřízení záhumenků. 18 V řízení byl proveden i důkaz kopií obálky od zásilky adresované [jméno] [příjmení], na níž je písemnost zasílána touto obálkou konkretizována označením [anonymizována dvě slova] [číslo] nabídka a obálka je opatřena podacím razítkem s datem 1. 10. 1965, jako odesílatel je označena [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Lze tak dovodit, že touto obálkou bylo [jméno] [příjmení] zasláno vyrozumění o přijetí nabídky darování bezplatného odevzdání. Z této listiny soud nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění. Poznámka o vnuceném darování pozemků vyjadřuje subjektivní pocit adresáta, a mohla by mít případný význam pro uplatnění restitučních nároků, ale nevypovídá nic o charakteru pozemků jako stavebních v době jejich převedení na stát. 19 Listinou ve vztahu k [číslo jednací] datovanou 16. 6. 1967 (ve spise na č.l. 29) bylo prokázáno, že finanční odbor ONV v [anonymizováno] požádal středisko geodesie o zápis na LV s identifikací parcel pozemků odevzdaných [jméno] [příjmení], mj. jsou mezi nimi uvedeny pozemky p. [číslo]. Identifikace parcel byla provedena až 1. 11. 1971. 20 Geometrickým plánem na zaměření rezerv stav. míst [číslo] (ve spise na č.l. 25) bylo prokázáno, že tento geometrický plán byl vypracován 20. 12. 1969 a byl schválen 10. 2. 1970, týká se mj. pozemků p. [číslo] o výměře 531 m2 a [číslo] o výměře 270 m2. 21 Kupní smlouvou uzavřenou dne 14. 9. 1970 mezi Čsl. státem jako kupujícím a [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími (ve spise na č.l. 47, 61, 66, 298, 303), když oba prodávající byli podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] to [jméno] [celé jméno žalobkyně] s podílem o velikosti 1/3 a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 2/3, na jejímž základě prodávající prodali kupujícímu část pozemku p. [číslo] o velikosti 64 m2 podle geometrického plánu čís. zak. [číslo], která se stala pozemkem stavebním dne [datum] rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. 22 [příjmení] smlouvou o převodu správy národního majetku čís. č. Fin 4/ev. [číslo] (ve spise na č.l. 26) bylo prokázáno, že ONV [anonymizováno] ke dni [datum] převedl převedena správu majetku - ideální [anonymizováno] p. [číslo] na MěNV [obec]. V hospodářské smlouvě je poznámka s odkazem na geom. plán. [číslo]. Na druhé straně této hospodářské smlouvy je pak poznámka, že na tomto pozemku budou postaveny rodinné domky. 23 Pozemek p. [číslo] [jméno] [příjmení] odevzdal do vlastnictví státu na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu ze dne [datum], aniž by v odevzdací listině byl uveden účel odevzdání pozemku do vlastnictví státu. Pozemek byl de facto ihned po jeho odevzdání státu (spolu s dalšími) předán do užívání JZD [obec] pro účely zemědělské výroby /s konkretizovaným vymezením, že JZD [obec] takto odevzdané pozemky mohou být plně využity k zemědělské výrobě, jakož i k jiné přidružené výrobě (štěrkoviště, pískovny), nebo zceleny s ostatním půdním fondem družstva nebo užívány ke zřízení záhumenků/. Lze učinit závěr, že teprve v roce 1969 začalo být o pozemku uvažováno jako o pozemku stavebním, když byl dne 20. 12. 1969 byl vypracován geometrický plán [číslo] na zaměření rezerv stav. míst a v návaznosti na to pak byly činěny další kroky – oprávněná osoba jako podílový spoluvlastník s velikostí podílu [anonymizováno] spolu s dalším spoluvlastníkem pozemku, jehož spoluvlastnický podíl činil [anonymizováno], část pozemku p. [číslo] o výměře 64 m2 oddělenou geometr. plánem, převedla kupní smlouvou ze dne [datum] do vlastnictví státu a zbývající část stát, resp. Okresní národní výbor [anonymizováno] předal do užívání Městskému národnímu výboru ve [obec] za účelem postavení rodinných domků. Ve vztahu k tomuto pozemku tedy nelze učinit závěr, že v době jeho převodu na stát realizací nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu ze dne [datum], když tato nabídka byla přijata dne [datum], bylo uvažováno jako o pozemku stavebním. Ani z územní plánovací dokumentace, která byla v řízení předložena (k tomu ještě viz dále) nelze učinit závěr o tom, zda tento konkrétní pozemek byl uvažován jako pozemek určený pro stavbu již v době jeho převzetí státem. 24 Soud sice i ve vztahu k tomu pozemku nechal vypracovat znalecký posudek, který určil výši náhrady jako za pozemek stavební, nicméně s ohledem na závěry, ke kterým dospěl, když tento nárok žalobkyně soud důvodný neshledal, nečiní ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [celé jméno znalce] žádné relevantní skutkové závěry. 25 Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na závěry, ke kterým dospěl na základě shora rozebraného dokazování, již nečiní žádná další relevantní skutková zjištění z listin předložených žalovaným, a to zadání znaleckého posudku a znaleckého posudku [číslo] [spisová značka] (ve spise na č.l. 299, 300-303), které žalovaný předkládal s argumentací, že správní orgán posuzoval, zda kupní smlouva uzavřená 14. 9. 1970 nebyla podhodnocená, a dospěl k negativnímu závěru. Ve vztahu k pozemkům p. [číslo] 26 Listinou„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu“ (ve spise na č.l. 27) bylo prokázáno, že dne [datum] [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemků zapsaných v pozemkové knize [katastrální uzemí] nabídl dobrovolně a neodvolatelně čs. státu, aby převzal bezplatně do státního vlastnictví majetek – nemovitosti zapsané ve vložce [číslo]. [jméno] [příjmení] požádal, aby náklady spojené se převodem a se zaknihováním nemovitostí podle této nabídky nesl stát. Na jiné podmínky svou nabídku nevázal. Prohlásil, že si je vědom, že je touto nabídkou vázán a že nesmí s tímto majetkem ode dne podpisu nabídky disponovat nebo jej nějak zkrátit. Souhlasil, aby po přijetí nabídky bylo na nemovitostech vloženo na příslušných knihovních vložkách pozemkové knihy vlastnické právo pro čs. stát. 27 Na listině je doložka o přijetí nabídky ev. [číslo] s obsahem, že finanční odbor ONV v [anonymizováno] v dohodě s odborem vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví přijímá tuto nabídku bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví čs. státu podle § 42 vyhl. č. 117/1964 Sb. Doložka je datována dne 29. 9. 1965. 28 V této nabídce sice nejsou výslovně označeny pozemky p. [číslo] nicméně je v ní uveden odkaz na knihovní vložku [číslo] v níž právě tyto dva pozemky byly zapsány. Lze tedy učinit závěr, že tato nabídka odevzdání pozemků státu a jejich přijetí státem se týkala také pozemků p. [číslo]. 29 V řízení byl sice proveden důkaz usnesením o dědictví po [jméno] [příjmení] s přílohami (ve spise na č.l. 71), které mělo ten význam, že se žalobkyně pokusila těmito listinami, jejichž součástí byl výpis z knihovní vložky [číslo] dovodit, že pozemky p. [číslo] byly evidovány v knihovní vložce [anonymizováno], odkazem na jejíž číslo byly mj. identifikovány některé pozemky převáděné státu na základě nabídky bezplatného odevzdání. Vzhledem k tomu, že byla předložena kopie originálu knihovní vložky [anonymizováno], nečiní soud z těchto listin pro řízení žádná relevantní skutková zjištění. 30 Kopií knihovní vložky [číslo] pro [katastrální uzemí], soudní okres [okres] prokázáno, že v této knihovní vložce jsou zapsány pozemky p. [číslo] (ve spise na č.l. 80). 31 U těchto pozemků tak bylo možno dovodit, že byly převedeny do vlastnictví státu na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu ze dne [datum]. V této listině sice nejsou tyto pozemky výslovně označeny parcelními čísly, ale je v ní uvedeno, že se mj. státu převádí pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo]. Bylo posléze doloženo kopií vlastní knihovní vložky [číslo] že v této knihovní vložce byly zapsány pozemky p. [číslo]. 32 Listinou ze dne 29. 9. 1965 pod [číslo jednací] (ve spise na č.l. 28 a 296) bylo prokázáno, že československý stát prohlásil, že je podle nabídky daru ze dne 15. 7 1965 přijaté dne [datum] vlastníkem nemovitostí zapsaných ve vložce [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] kat. úz. [obec]. Dřívějším majitelem byl [jméno] [příjmení]. Jedná se o konkrétními parcelními čísly označené nemovitosti, mj. jsou uvedeny pozemky p. [číslo] role a p. [číslo] role. V zájmu rozvoje národního hospodářství odevzdává finanční odbor [anonymizováno] podle § 16 vyhl. č. 117/64 Sb. uvedené nemovitosti do užívání Jednotnému zemědělskému družstvu ve [obec] pro účely zemědělské výroby. Nemovitosti odevzdané do trvalého užívání mají ve státním vlastnictví ve správě ONV [anonymizováno], který tyto nemovitosti má ve své evidenci. Uživatel nemůže nemovitosti zcizit ani zatížit a při nakládání s nimi je omezen účelem, pro jehož dosažení byly mu nemovitosti odevzdány do trvalého užívání. V této listině byly dále stanoveny konkrétní podmínky pro užívání nemovitosti uživatelem s tím, že uživatel je mj. oprávněn a povinen zajistit neporušení pozemků, udržovat je v dobrém stavu, plně je užívat k zemědělské výrobě, jakož i k jiné přidružené výrobě (štěrkoviště, pískovny), nebo zcelit s ostatním půdním fondem družstva nebo je užívat ke zřízení záhumenků. 33 Listinou ve vztahu k [číslo jednací] datovanou 16. 6. 1967 (ve spise na č.l. 29) bylo prokázáno, že finanční odbor ONV v [anonymizováno] požádal středisko geodesie o zápis na LV s identifikací parcel pozemků odevzdaných [jméno] [příjmení], mj. jsou mezi nimi uvedeny pozemky [anonymizováno] a [anonymizováno]. Identifikace parcel byla provedena až 1. 11. 1971. 34 Z korespondence, kterou vedla žalobkyně s katastrálním úřadem ve vztahu k zemědělskému areálu v k.ú. [obec] (ve spise na č.l. 56), vyplynulo, že katastrální úřad ve vztahu k pozemkům p. [číslo] sdělil informaci, že část parcely [anonymizováno] byla sloučena do tohoto areálu, zbytek parcely [anonymizováno] a parcela [anonymizováno] byly vedeny jako součást evidenční parcely [anonymizováno] v užívání zemědělského družstva. Informace ohledně výstavby areálu, případně vynětí ze ZPF ve sbírce listin nebylo dohledáno. Dle náčrtu areálu zemědělského družstva nelze posoudit, kdy byl areál postaven, katastrální úřad disponuje informací, že v roce 1965 stál v podobě, v jaké byl zaměřen. 35 Náčrtem vypracovaným k 1965 bylo prokázáno, jak byl k tomuto datu stav areálu zemědělského družstva [obec], kde se nachází stavby. 36 Na základě shora uvedeného je možno uzavřít, že pozemky p. [číslo] jako pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] [jméno] [příjmení] nabídl k bezplatnému odevzdání do vlastnictví státu nabídkou ze dne [datum]. V této odevzdací listině nebyl uveden účel odevzdání pozemků do vlastnictví státu. Pozemky byly de facto ihned po jejich odevzdání státu (spolu s dalšími) předány do užívání JZD [obec] pro účely zemědělské výroby /s konkretizovaným vymezením, že JZD [obec] takto odevzdané pozemky mohou být plně využity k zemědělské výrobě, jakož i k jiné přidružené výrobě (štěrkoviště, pískovny), nebo sceleny s ostatním půdním fondem družstva nebo užívány ke zřízení záhumenků/. 37 Skutečnost, že pozemky p. [číslo] měly být sdruženy do areálu JZD [obec] a že již v roce 1965 měla být pozemky tvořící areál JZD [obec] zastavěny budovami, není pro meritum věci relevantní. Z korespondence vedené mezi žalobkyní a katastrálním úřadem vyplynulo, že do zastavěného areálu JZD [obec] byla sdružena pouze blíže neurčená část pozemku p. [číslo] přitom není zřejmé, zda vůbec a co konkrétně na této části pozemku p. [číslo] bylo postaveno. Lze mít za to, že účelům zemědělské výroby mohou sloužit i stavby, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, resp. že pozemky, na kterých jsou umístěny stavby sloužící k zemědělské výrobě, nemusí být nutně pozemky svým charakterem stavebními. Ve vztahu k další, blíže neurčené části pozemku p. [číslo] ve vztahu k pozemku p. [číslo] pak bylo uzavřeno, že tyto pozemky byly sdruženy do pozemku p. [číslo] který podle náčrtu, který má zachycovat stav zastavěnosti areálu JZD [obec] v roce 1965, se nachází mimo zastavěnou oblast, není dotčen žádnou stavbou. Nelze tedy k těmto pozemkům (resp. blíže neurčeným částem pozemku p. [číslo]) dovodit, že by již v roce 1965 byly zastavěny, což by mohl být vyhodnoceno jako individuální okolnost pro závěr, že v době přechodu nemovitostí (pozemků) na stát byly tyto nemovitosti determinovány jako pozemky určené pro stavbu. 38 Soud sice i ve vztahu k těmto pozemkům nechal vypracovat znalecký posudek, který určil výši náhrady jako za pozemky stavební, nicméně s ohledem na závěry, ke kterým dospěl, když tento nárok žalobkyně soud důvodný neshledal, nečiní ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [celé jméno znalce] žádné relevantní skutkové závěry. 39 Pokud pak žalobkyně u jednání konaného [datum] dokládala listiny, z nichž je patrné, že i na části parcely [anonymizováno] zasahovala stavba, konkrétně sdělení [stát. instituce], stavebního úřadu ze dne [datum] a [datum], na jakých pozemcích jakých p.č. se nachází stavba kravína a stavba porodny pro prasnice, a grafický náčrt tyto stavby zachycující, jedná se o důkazy předložené až po koncentraci řízení, která nastala ke dni [datum], takže k nim soud nepřihlíží. Existence územního plánu ve vztahu k pozemkům p. [číslo] 40 Listinou označenou jako základní regulační plán z dubna 1949 (ve spise na č.l. 16) bylo prokázáno, že v dubnu 1949 byl zpracován základní regulační plán týkající se [územní celek], [ulice] a [obec], které tvoří úplný souvislý stavební celek, proto bylo nutno regulačně řešit je společně. Jsou tak spojeny, že tvoří jednolitý urbanistický útvar a taky dle toho je nutno pojímat vybavenost obce po stránce hospodářské a kulturní. Regulační plán proto v zájmu ekonomie veřejných zařízení koncentroval navržené rozšíření obcí k přirozenému středu celého zastavěného území kolem jádra [územní celek]. Bytovou otázku řeší regulační plán výstavbou činžovních domů a rodinných kolem středu s průměrnou velikostí parcel od 1 000 m2 výše. Byly navrženy konkrétní počty domů činžovních, rodinných a zemědělských usedlostí, cekem 555 domů pro přibližně 3 200 obyvatel. 41 Z tohoto základního regulačního plánu však není zřejmé, jakého zcela konkrétního území, resp. jakých konkrétních pozemků se má týkat, které konkrétní pozemky jsou takto uvažovány jako potencionálně stavební, a nelze tedy dovodit, že by s dotčenými pozemky bylo v době jejich převodu na stát uvažováno jako s pozemky stavebními na základě regulačního plánu z dubna 1949. 42 Z korespondence vedené mezi žalobkyní a Moravským zemským archivem v [obec] (ve spise na č.l. 72) vyplynulo, že v archivu byl objeven záznam, že rada národního výboru [obec] žádá 11. 12. 1958 o vypracování územního plánu výstavby. 43 Dopisem ze dne 11. 12. 1958 (ve spise na č.l. 82) pak bylo prokázáno, že [jméno] místního národního výboru ve [obec] žádá plánovací komisi rady okresního národního výboru o vypracování územního plánu výstavby obytných budov„ v trati u sportovního hřiště“. 44 Dopisem ze dne 4. 1. 1959 (ve spise na č.l. 83) [jméno] [příjmení] [jméno] žádala Krajskou plánovací komisi rady KNV [anonymizováno] o zařazení obcí do krajského plánu pro vypracování územních plánů. 45 Nicméně přes tyto skutečnosti ten územní plán není doložen, takže není zřejmé, jestli této žádosti bylo vyhověno, tedy jestli takový územní plán byl vyhotoven a jakého konkrétního území [územní celek] se týkal, jinými slovy jestli do tohoto územního plánu byly zařazeny pozemky, ve vztahu k nimž se vede dané řízení, když jediná identifikace pozemků, jichž se výstavba měla dotknout, je„ trať u sportovního hřiště“, z čehož nelze dovodit, zda v této trati je i pozemek p. [číslo] (pozemků [anonymizována dvě slova] se to z logiky věci týkat nemohlo, když ty měly být zastavěny areálem JZD [obec], takže nemohly být využity k výstavbě obytných budov – jak o zpracování územního plánu žádala rada MNV [obec] dopisem ze dne [datum]). Přitom náhledem do map ČUZK dostupných na webových stránkách tohoto úřadu je zřejmé, že původní pozemek p. [číslo] se nachází v jiné lokalitě, než je ve [obec] sportovní hřiště. 46 Listinou označenou jako„ Podrobný územní plán [obec], průvodní zpráva“ (ve spise na č.l. 18 a násl.) bylo prokázáno, že v březnu 1970 byl zpracován územní plán pro výstavbu bytů jednak v rodinných domcích, dále pak v činžovních nájemních domech. Nicméně tento územní plán byl zpracován za téměř pět let poté, co [jméno] [příjmení] postoupil státu pozemek p. [číslo] na kterém prý pak rodinné domky byly postaveny. Ani z tohoto územního plánu pak nevyplývá, které konkrétní pozemky mají být předurčeny jako pozemky stavební, jestli se to týká pozemků (některého z pozemků), ve vztahu k němuž je vedeno dané řízení. 47 Na základě shora rozebraných skutečností nelze učinit závěr, že by k datu převodu pozemku p. [číslo] existovala územně plánovací dokumentace, která by dané pozemky předurčovala ke stavebnímu využití. 48 V řízení bylo provedeno dokazování emailovou korespondencí vedenou mezi žalobkyní a katastrálním úřadem týkající se identifikace pozemků, k nimž nároky jsou uplatněny v daném řízení, z níž vyplývá, do jakých konkrétních pozemků jakých konkrétních parcelních čísel se původní pozemky případně transformovaly a jaké konkrétní podklady ke každému jednotlivému pozemku katastrální úřad má k dispozici (ve spise na č.l. 11-15). Pro meritum věci však z této korespondence soud nečiní žádné relevantní skutkové závěry. 49 Žalovaný předložil listinu ze dne [datum], jejímž obsahem je nabídka pozemků do vlastnictví čsl. státu (ve spise na č.l. 295), z níž však není zřejmé, jakých všech pozemků se tato nabídka týká, zda se týká pozemků, k nimž nároky jsou uplatněny v daném řízení. Nepochybně se týká domu [číslo] nároky týkající se domu nejsou předmětem řízení. Soud proto z této listiny nečiní žádné relevantní skutkové zjištění. Právní posouzení věci 50 Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) ve znění účinném do 4. 5. 2006 (tzn. i v době k 28. 4. 1997, kdy nabylo právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu) za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát nebo jiná právnická osoba, jejímž zřizovatelem, nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu, a to v cenách podle ustanovení § 28a zákona č. 229/1991 Sb. 51 Podle ustanovení § 28a zákona o půdě pokud tento zákona nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/199 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny. 52 Soud má za to, že v projednávané věci se lze opřít také o řadu judikovaných závěrů, např.: a) v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, Nejvyšší soud vyložil, že„ účelem restitučních předpisů, mezi něž zákon o půdě rovněž obsahově náleží, je alespoň částečné zmírnění následků některých majetkových křivd. Restituční předpisy jsou založeny na zásadě, že oprávněné osoby mají nárok na vrácení toho, co jim bylo odňato, přičemž přednost má vždy snaha o restituci navrácením do původního stavu (tj. naturální restituce) před poskytováním náhradních pozemků či finančních kompenzací. Jestliže nebylo možné dosáhnout navrácení do původního stavu tím, že by oprávněným osobám byly vydány přímo odňaté pozemky, vznikl jim nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků. Tomuto převodu v souladu s ustanovením 8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb. předchází soupis nároků oprávněných osob, který obsahuje výměru a cenu původních pozemků. Cena původních pozemků je určena podle ustanovení § 28a zákona o půdě s tím, že při stanovení ceny pozemku, za který má být vydán náhradní pozemek, se vychází ze stavu ke dni jeho přechodu na stát. Náhrady se poskytují v takto určené výši. To platí nejen pro poskytování finančních náhrad za odňaté pozemky, ale i v případě, kdy je oprávněným osobám poskytnut náhradní pozemek. Jinými slovy, hodnota náhradního pozemku (náhradních pozemků) musí odpovídat hodnotě pozemku odňatého (pozemků odňatých)“; b) v usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015, Nejvyšší soud v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí konstatoval, že pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007). Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem vykupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014); c) taktéž Ústavní soud konstantně judikuje, že„ smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji“ (srov. např. nálezy ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 754/01, a ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 3232/10). V nálezu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 107/04, a ve stanovisku pléna ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05, Ústavní soud konstatoval, že„ byť k majetkovým křivdám, které zákonodárce mínil zmírnit (nikoliv napravit), došlo v zásadě v rozporu s principy právního státu v historicky minulém období, Ústava ani jiný právní předpis nevyžadují, aby odňatý majetek byl vrácen nebo za něj poskytnuta náhrada, a ani aby k tomuto účelu byly prováděny v právním řádu jakékoliv změny. Bylo svobodnou vůlí státu, zda umožní bývalým vlastníkům dotčeného majetku usilovat o jeho vrácení, a tudíž samo zakotvení restitučních nároků bylo beneficiem státu - přesně vymezeným z hlediska časového a věcného“. V usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1782/16, Ústavní soud přisvědčil právnímu názoru Nejvyššího soudu, podle kterého má být vráceno, co bylo odňato, avšak jen v rozsahu, v jakém to zákon o půdě stanoví, a dále poukázal na nález ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl, že„ je nezbytné nalézt univerzální kritérium, s jehož použitím lze porovnávat prakticky veškeré pozemky bez ohledu na rozlohu, kulturu, kvalitu apod.; tímto kritériem je cena pozemku (srov. Kindl, M. Restituce v soudní praxi. Praha: C. H. Beck, 1997, str. 21), a to ke dni 24. 6. 1991 (srov. ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě ve znění účinném od 1. 7. 1993 do dne 13. 4. 2006)“; d) v usnesení ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015 Nejvyšší soud vyslovil, že pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle § 28a zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem vykupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu; e) v usnesení ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 Nejvyšší soud konstatoval, že pokud byl odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka. Pakliže však pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popřípadě byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28a zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byť by byly v době přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Je tedy stěžejním posouzení, zda měly dotčené pozemky (bez ohledu na to, jestli u některého z nich přetrvával evidenční status zemědělské půdy, jenž se ve světle právě uvedeného jeví podružným) vskutku charakter stavebních pozemků již v době, kdy k nim vlastnictví nabyl stát; f) se zřetelem na účel restitučních předpisů, jimiž demokratická společnost usiluje o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1895/14, bod 23), je nutno aprobovat flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož je nutno podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňovat různé relevantní okolnosti. Mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2637/2013); 53 v rozsudku ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 Nejvyšší soud uzavřel, že pokud v době převodu pozemků na stát byly tyto určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací a následně byly v souladu s ní zastavěny, pak přestože byly v době převodu stále vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, byly fakticky již určeny k výstavbě, a tudíž měly být oceněny jako pozemky stavební. Z ustálené judikatury k otázce náhrady za nevydané pozemky plyne, že je nutno přidržovat se výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. července 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 96 svazek 34, str. 35). Podle nich je správným posouzení, že za předmětné pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, pokud v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace, podle níž byly pozemky určeny k výstavbě, s tímto byly i vykupovány, a posléze byla výstavba skutečně realizována. 54 Po zvážení všech shora rozebraných skutečností soud dospěl k závěru, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] byl státu převeden jako stavební místo vzniklé geometrickým plánem [číslo] takže za tento pozemek v případě jeho nevydání v restituci přísluší náhrada jako za pozemek určený ke stavbě, která byla znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným [celé jméno znalce] stanovena ve výši 14 770 Kč. Žalobkyně žádala, aby výše náhrady za tento nevydaný pozemek byla jako za pozemek stavební stanovena ve výši 14 770 Kč. V této části žalobního požadavku tak soud mohl žalobě vyhovět (odst. I. výroku). 55 Naopak dospěl k závěru, že u pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] nelze žalobkyni jako právní nástupkyni oprávněné osoby přiznat náhradu jako za pozemek určený pro stavbu. V části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že jí přísluší ve vztahu k nevydanému pozemku p. [číslo] náhrada ve výši 44 846,20 Kč, ve vztahu k nevydanému pozemku p. [číslo] náhrada ve výši 235 200 Kč a ve vztahu k nevydanému pozemku p. [číslo] náhrada ve výši 18 900 Kč, tak žaloba musela být zamítnuta (odst. II. výroku). K obranným námitkám žalovaného 56 Soud považuje za potřebné vyjádřit se ještě k obranným námitkám žalovaného spočívajícím v argumentaci, že v daném případě jde o spor podle zákona o půdě, jehož působnost je pro účely náhrad stanovena v § 1 ve spojení s § 30 zák. o půdě. Působnost toho zákona se vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a podle § 1 se za takovou půdu považuje půda, na které se takovým způsobem hospodařilo. Jinými slovy důležitý je faktický stav pozemku k okamžiku odnětí. V tom rozhodnutí jsou až na jednu výjimku chyby takového rázu, že z něho ani neplyne, kdy k tomu odnětí došlo, jakým způsobem a jaký byl jejich faktický stav. Je zřejmé, že správní orgán to rozhodnutí koncipoval na základě stavu pozemku, jak byl zapsán v katastru nemovitostí - tam byla„ role“, správní orgán to převzal a žádným způsobem se už nezabýval tím klíčovým okamžikem odnětí, tzn., kdy to bylo, co tam bylo. Žalobkyně ve své replice na první straně dole uvádí - cituji:„ již v roce 1965, kdy byly nevydané pozemky oprávněné osobě nedobrovolně odebrány na základě nabídky daru učiněné dne 15.7.1965, byl již areál JZD [obec], jehož součástí byly žalobou dotčené pozemky p. [číslo] předané do trvalého užívání JZD [obec], zastavěn hospodářskými budovami.“ Tedy jestliže byly pozemky, o něž se jedná, v době jejich odnětí již zastavěny, tak se nemohlo jednat o zemědělskou půdu dle zák. o půdě, takže nemůže být dána ani působnost zákona o půdě. 57 S touto argumentací se soud neztotožňuje, když má za to, že závěr o tom, že s poukazem na charakter předmětného majetku nemohou být nároky posuzovány podle zákona o půdě, nelze učinit, aniž by bylo zohledněno ustanovení § 30 zák. o půdě, které rozšiřuje okruh působnosti zákona o půdě, resp. jeho části druhé upravující problematiku vydávání nemovitostí oprávněným osobám a poskytování náhrad za nemovitosti nevydané i na pozemky, jež nespadají do definice uvedené v § 1 odst.1 cit. zák. které však byly v době přechodu na stát používány k účelům zemědělské výroby. V konkrétním případě pozemky p. [číslo] ve vztahu k nimž tato obranná argumentace žalovaného směřuje, byly odebrány jako pozemky zemědělské a byly obratem předány do užívání JZD [obec] pro účely zemědělské výroby. Soud má za to, že na nároky souvisící s těmito pozemky se zákon půdě tedy vztahuje. Kromě toho, o vlastním restitučním nároku bylo rozhodnuto v intencích zákona o půdě, předmětem daného řízení je pak spor o výši náhrady za nevydané pozemky, přičemž rozhodnutí o jejich nevydání přijaté v intencích zákona o půdě je pravomocné. Soud tak v daném nalézacím řízení neposuzuje vady, resp. vytýkanou nicotnost daného správního rozhodnutí, když je jím v intencích § 135 odst. 2 o.s.ř. vázán, a posuzuje pouze otázku výše náhrady za nevydané pozemky. 58 Námitky žalovaného vůči znaleckému posudku [číslo] soud nepovažuje za důvodné. Zadání znaleckého úkolu stanovit výši náhrady za nevydané pozemky k datu 24. 6. 1991 vychází z ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě ve spojení s ust. § 28a zákona o půdě, který stanoví, že náhrady podle tohoto zákona se poskytují v cenách platných právě ke dni 24. 6. 1991. Při zadání znaleckého úkolu stanovit výši náhrady za předmětné nevydané pozemky jako za pozemky stavební se soud opřel o závěry judikované shora citovanými rozhodnutími. Náklady řízení 59 O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., z něhož vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 60 Žalobkyně žádala ve vztahu ke čtyřem pozemkům určení, že měly pro účely rozhodnutí o restitučním nároku oprávněné osoby být oceněny jako pozemky stavební. Soud má za to, že s ohledem na tuto povahu uplatněných nároků (restituční nároky) vzhledem k povaze určení (charakter pozemků jako stavební) není rozhodující konkrétní finanční částka, kterou jako příslušnou částku za pozemek stavební žádala žalobkyně ve vztahu ke každému jednotlivému pozemku určit, ale že je rozhodující, zda bylo ve vztahu ke kterému pozemku určeno, že náhrada za jeho nevydání měla být koncipována jako za pozemek určený pro stavbu. Z tohoto pohledu jestliže žalobkyně žádala určení, že náhrada za nevydaný pozemek měla být stanovena jako náhrada za stavební pozemek ve vztahu ke čtyřem pozemkům, a žalobě bylo vyhověno pouze ve vztahu k jednomu pozemku, měla žalobkyně ve věci úspěch ve výši jedné čtvrtiny a a neúspěch ve výši tří čtvrtin. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že právo na náhradu nákladů řízení přísluší žalovanému, a to ve výši dvou čtvrtin, tedy jedné poloviny jím účelně vynaložených nákladů řízení na obranu jeho práva. 61 Tyto náklady řízení činí v souladu s vyúčtováním žalovaného: devět režijních paušálů po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 11 a 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění a vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění) za - účast žalovaného u jednání konaných dne [datum], [datum] a [datum], [datum], - písemná podání žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], celkem 2 700 Kč; cestovné žalovaného veřejnou hromadnou dopravou k jednání konanému dne [datum], když cestovné vynaložené na cestu k jiným konaným jednáním žalovaný nedoložil. Cestovné činí částku 176 Kč (2 x 88 Kč za jednosměrnou jízdenku) za cestu konanou vlakem z [obec] do [obec] a zpět a částku 24 Kč (2 x 12 Kč za jízdenku městské hromadné dopravy) za cestu městskou hromadnou dopravou ve městě [obec] z nádraží do místa konání jednání a zpět. Cestovné celkem činí částku 200 Kč, z níž žalovaný žádal úhradu jedné poloviny, tedy částky 100 Kč, s ohledem na skutečnost, že se stejného dne v budově soudu zúčastnil ještě jiného jednání a náklady na cestovné tak rozdělil poměrně mezi tato jednání. Takto vyčíslené náklady řízení činí částku celkem 2 800 Kč, z níž má žalovaný nárok na náhradu jedné poloviny, tedy na náhradu částky 1 400 Kč.

Poučení