35 C 42/2019-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 185 417 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 185 417 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 20. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 2 400 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 1 500 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči státu na zaplacení částky 185 417 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měla utrpět v době od 29. 3. 2010 (kdy podala žalobu u Okresního soudu v Lounech) do 19. 9. 2018 (kdy uplatnila nárok zadostiučinění u státu), tj. 8 let a 5 měsíců, v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve věci, v níž se domáhala po [jméno] [příjmení], [IČO], bytem [adresa] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“), zaplacení částky 78 904,84 Kč s úrokem z prodlení z titulu poskytování dodávek internetu, tzv. konektivity, jenž bylo vedeno před Okresním soudem v Lounech (dále jen„ okresní soud“), Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“), předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ předseda Rady ČTÚ“) a Radou Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ Rada ČTÚ“), které v době podání žaloby v projednávané věci, tj. 3. 3. 2019, nebylo skončeno (dále jen„ posuzované řízení“).

2. Žaloba je založena na tvrzení, že po zahájení posuzovaného řízení vydal okresní soud platební rozkaz ze dne 5. 10. 2010, č. j. 25 C 412/2010-38, proti němuž podal [jméno] [příjmení] odpor. Rozsudkem ze dne 2. 3. 2012, č. j. 25 C 412/2010-134, okresní soud žalobě z větší části vyhověl. Proti rozsudku okresního soudu podal [jméno] [příjmení] odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 17 Co 414/2012-174 rozsudek okresního soudu zrušil v rozsahu, jímž vyhověl žalobkyni, řízení v uvedeném rozsahu zastavil a postoupil věc předsedovi Rady ČTÚ. Předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo], návrh zamítl. Proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 29. 9. 2015, [číslo jednací], tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ se ruší a věc se mu vrací k novému projednání. Následně předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 23. 1. 2017, [číslo jednací], vyř., návrh zamítl. Proti rozhodnutí Rady ČTÚ podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 28. 6. 2017 [číslo jednací], tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ se ruší a věc se mu vrací k novému projednání. Následně předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], návrhu co do merita věci vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ podali rozklad jak žalobkyně, tak [jméno] [příjmení], o nichž rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 28. 6. 2018, [číslo jednací] tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ zčásti potvrdila a zčásti zrušila a věc mu vrátila k novému rozhodnutí. Podle žalobkyně nelze považovat dobu trvání posuzovaného řízení za přiměřenou (navíc se v něm vyskytovala častá období nečinnosti). Žalobkyni tím vznikla nemajetková újma. S poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) žalobkyně považuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v částce 185 417 Kč (2 x 12 500 + 6 x 25 000 + 5 x 2 083,33), kdy základní částka činí 25 000 Kč ročně (za prvé dva roky polovinu, tj. 12 500 Kč) a 2 083,33 Kč měsíčně s tím, že celková doba posuzovaného řízení byla extrémně dlouhá, posuzované řízení nebylo složité, žalobkyně v posuzovaném řízení postupovala bez zbytečných průtahů, s orgány spolupracovala a nevyvíjela aktivitu, která by jej prodlužovala, předmět posuzovaného řízení měl pro žalobkyni velký význam, neboť v něm šlo o pohledávku, která spolu s příslušenstvím dosahuje vysoké výše a jejíž uhrazení by velmi příznivě ovlivnilo její ekonomickou situaci a osoby za ní jednající byly v nejistotě z výsledku posuzovaného řízení, která byla prohlubována tím, jak bylo opakovaně rozhodnutí předsedy rady ČTÚ rušeno a vraceno k novému projednání. O úhradu částky 185 417 Kč žalobkyně požádala žalovanou dopisem ze dne 19. 9. 2018, avšak jí nebylo vyhověno. Dopisem ze dne 26. 3. 2019 předseda Rady ČTÚ sdělil žalované, že podrobil jí uplatněný nárok podrobnému zkoumání a shledal, že na danou situaci nedopadá stanovisko, a proto nároku nelze vyhovět, nicméně se za celkovou délku trvání posuzovaného řízení omlouvá.

3. Žalobkyně navrhla k důkazu platební rozkaz ze dne 5. 10. 2010 (příloha„ A“), rozsudek ze dne 2. 3. 2012 (příloha„ B“), usnesení ze dne 4. 3. 2013 (příloha„ C“), rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015 (příloha„ D“), rozhodnutí ze dne 28. 6. 2017 (příloha„ E“), rozhodnutí ze dne 23. 1. 2017 (příloha„ F“), rozhodnutí ze dne 1. 3. 2018 (příloha„ G“), rozhodnutí ze dne 28. 6. 2018 (příloha„ H“), dopis ze dne 19. 9. 2018 (příloha„ I“), dopis ze dne 5. 11. 2018 (příloha„ J“), dopis ze dne 24. 1. 2019 (příloha„ K“), dopis ze dne 25. 9. 2018 (příloha„ L“), trestní oznámení ze dne 2. 7. 2015 (příloha„ M“) a dále usnesení ze dne 29. 4. 2015 (příloha„ N“), usnesení ze dne 18. 8. 2015 (příloha„ O“), upozornění ze dne 17. 3. 2015 (příloha„ P“) a vyrozumění ze dne 2. 12. 2015 (příloha„ Q“).

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Vyjádřila názor, že žalobkyni dosud žádná nemajetková újma nevznikla a pakliže nějaká nemajetková újma žalobkyni vznikla, je plně postačující, že byla odčiněna již omluvou poskytnutou předsedou Rady ČTÚ v dopise ze dne 26. 3. 2019. Nesporovala průběh posuzovaného řízení popsaný žalobkyní. Namítla však, že žalobkyně, ač zastoupena advokátem, tedy osobou práva znalou, podala návrh na zahájení řízení u nepříslušného orgánu, tedy soudu, a po celou dobu řízení před soudem nenamítla věcnou nepříslušnost, naopak na projednání věci soudem trvala a její dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, kdy závěr krajského soudu byl shledán správný. Samotné soudní řízení tak bylo zbytečné a nemohlo řešit reálně existující právo, stejně tak jako rozhodnutí nemohlo mít přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva žalobkyně, neboť zde neexistovala pravomoc soudu ve věci rozhodovat a existence řízení před soudem byla vyvolána výlučným vadným postupem žalobkyně, tj. podáním návrhu na zahájení řízení věcně nepříslušnému orgánu. Celková dálka posuzovaného řízení činila 8 let a 5 měsíců, kdy průběh soudního i správního řízení byl standardní, nelze v něm vysledovat žádné nedůvodné průtahy, veškeré úkony byly činěny v odpovídajících lhůtách, částečné zdržení věci mohlo způsobit časté předávání spisu mezi různými orgány z různých důvodů, kdy nejdelší období bez úkonu bylo zapříčiněno vyčkáváním na rozhodnutí o dovolání. K celkové délce posuzovaného řízení přispěla sama žalobkyně svým procesním chováním, která v řízení před okresním soudem až po 2,5 měsících doručila svoji repliku k vyjádření [jméno] [příjmení], soudní poplatek za dovolání zaplatila po měsíci, nezajistila účast svědka, na jednání před správním orgánem, ač tak měla učinit, a proto muselo být nařízeno další jednání, jakož i nepřímo tím, že jako povinná v exekučním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 326/2013 řádně a včas neuhradila Ing. [jméno] [příjmení] jako oprávněnému pohledávku a spis, týkající se posuzovaného řízení, musel být v době od 12. 10. 2015 do 13. 1. 2016 zapůjčen pro účely exekučního řízení. Posuzované řízení bylo právně a skutkově složité, kdy u soudu se konala tři a u správního orgánu čtyři jednání, podkladem pro rozhodnutí bylo velké množství listin, které žalobkyně a [jméno] [příjmení] předkládali postupně v různých fázích řízení, jakož i výslechy svědků. Žalobkyně v posuzovaném řízení využívala opravných prostředků, což jí nelze klást k tíži, nicméně délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. po dobu potřebnou k předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. To, že v posuzovaném řízení byla vydána čtyři rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni a tři rozhodnutí správního orgánu ve druhém stupni, nemůže být samo o sobě příčinou možné nepřiměřené délky. Pokud jsou podávány opravné prostředky, nelze klást státu za vinu, že řízení trvá po dobu odpovídající době nezbytné k jejich řádnému a odpovědnému vyřízení. Celková délka posuzovaného řízení odpovídá věcné i procesní náročnosti. Posuzované řízení nemohlo mít pro žalobkyni význam již od 21. 8. 2012, kdy [jméno] [příjmení] požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku okresního soudu pro nemajetnost, resp. od 20. 9. 2012, kdy okresní soud rozhodl usnesením o přiznání požadovaného osvobození, příp. nejpozději dnem doručení usnesení krajského soudu ze dne 4. 3. 2013, v němž jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení [jméno] [příjmení] před soudy obou stupňů, které nezahrnovaly právě soudní poplatek za odvolání, od něhož byl pro nemajetnost osvobozen. O tom, že posuzované řízení pro žalobkyni zcela ztratilo význam, svědčí skutečnost, že svoji pohledávku nepřihlásila ve lhůtě do 5. 1. 2015 do insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníka [jméno] [příjmení], čímž jednak demonstrovala svůj nezájem o správu své pohledávky, zároveň tím však další vedení posuzovaného řízení ztratilo pro žalobkyni jakýkoli význam, neboť [jméno] [příjmení] bude po splnění podmínek oddlužení osvobozen od placení všech dluhů, a to nejen pohledávek přihlášených věřitelů, ale i pohledávek všech věřitelů nepřihlášených. V dostupných účetních závěrkách od roku 2009 do roku 2018 žalobkyně vykázala pohledávky z obchodního styku v rozmezí 4,5 až 7,1 milionu Kč, celkový majetek v rozmezí 29 až 49 milionu Kč a závazky z obchodního styku v rozmezí 11 až 13 milionu Kč a lze pak úspěšně pochybovat o tom, že pohledávka v částce 76 358,34 Kč, byť zvýšená o úrok z prodlení, byla způsobilá její ekonomickou situaci velmi příznivě ovlivnit, když v poměru k uvedeným částkám se jedná položku marginální. Za stejný je pak třeba mít i význam posuzovaného řízení pro žalobkyni. Institut zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nemá a nemůže sloužit k sanaci dluhů, jejichž splnění se žalobkyni nedostalo v její hospodářské činnosti, a to zejména v situaci, kdy své povinnosti řádného hospodáře neplnila, když nepřihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení.

5. Žalovaná navrhla k důkazu usnesení ze dne 13. 11. 2018 (příloha„ 1“), žádost ze dne 12. 7. 2019 (příloha„ 2“), dopis ze dne 26. 3. 2019 včetně doručenky (příloha„ 3“), účetní závěrky ke dni 31. 12. 2009, 31. 12. 2010, 31. 12. 2011, 31. 12. 2012, 31. 12. 2013, 31. 12. 2014, 31. 12. 2015, 31. 12. 2016, 31. 12. 2017 a 31. 12. 2018 (příloha„ 4“), jakož i spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010 a spisový materiál ČTÚ.

6. Vedlejší účastnice na straně žalované (dále jen„ vedlejší účastnice“) navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že žalobkyně není schopna tvrzenou újmu vysvětlit, přičemž odkázala na odbornou publikaci předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, v níž uvádí, že„ … není-li poškozený schopen vysvětlit, v čem konkrétně jeho nemajetková újma spočívá (do jakých jeho práv bylo reálně zasaženo), je vysoce pravděpodobné, že mu žádná nemajetková újma nevznikla.“ (Simon P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 1. vydání, Praha C.H. Beck, str. 27). Vyjádřila názor, že žalobkyni žádná újma nevznikla. Zmínila, že jakákoli myslitelná újma, která mohla žalobkyni vzniknout, již byla odčiněna poskytnutím osobním omluvy předsedy Rady ČTÚ, která v sobě již sama nese konstatování porušení práva a je pro kompenzaci újmy dostačující. Uvedla dále, že v jsou zde dány výjimečné skutečnosti, počínaje vědomostí žalobkyně o tom, že svou pohledávku od [jméno] [příjmení] nemůže pro jeho nemajetnost vymoci, pokračuje tím, že na celkové délce posuzovaného řízení se sama významně podílela, až po skutečnost, že se ani neobtěžovala přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení, což vše svědčí odkladu od obecné praxe přiznávání kompenzace v penězích.

7. Vedlejší účastnice navrhla k důkazu usnesení ze dne 29. 1. 2015 (příloha„ 1A“).

8. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

9. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Mezi účastnicemi má soud za nesporné následující skutečnosti.

11. Nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 185 417 Kč uplatnila žalobkyně u žalované dopisem doručeným dne 19. 9. 2018, avšak jí nebylo vyhověno.

12. Dopisem ze dne 26. 3. 2019 se žalobkyni dostalo od předsedy Rady ČTÚ osobní omluvy za celkovou délku trvání posuzovaného řízení.

13. Do insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníka [jméno] [příjmení], zahájeného 22. 10. 2014 na základě návrhu na povolení oddlužení podaného [jméno] [příjmení], nebyla přihlášena pohledávka žalobkyně.

14. Soud shledal, že v projednávané věci byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas (viz body 1 a 11 tohoto rozsudku).

15. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.

16. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb. (dále jen„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

17. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Soud - v souladu s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 23 Co 16/2020-53, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 Cdo 2307/2020-83 - má v projednávané věci za splněné podmínky, pro něž lze i na správní řízení aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy a uvažovat tak o nesprávném úředním postupu podle ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., který spočívá v nepřiměřené délce řízení. Judikatura Nejvyššího soudu, jíž argumentovaly žalovaná a vedlejší účastnice (rozsudky ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 707/2016), byla překonána nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 2872/18.

21. Soud - v souladu s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 23 Co 16/2020-53, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 Cdo 2307/2020-83 - považuje rovněž za vyřešené, že v projednávané bude za stát jednat Ministerstvo financí.

22. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Soud se zabýval zákonnými podmínkami pro odpovědnost státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, jimiž jsou 1/ nesprávný úřední postup, 2/ vznik újmy a 3/ příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy, které musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Spočívá-li nesprávný úřední postup v nepřiměřeně dlouze vedeném řízení, poskytuje se odškodnění za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Rozhodující roli přitom hraje důležitost předmětu řízení, tedy toho, co je pro poškozeného„ v sázce“. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde o stav mysli poškozeného, a proto se vznik nemajetkové újmy dovozuje tehdy, jestliže by i jiná osoba v obdobném postavení mohla takový průběh či takové následky vnímat úkorně.

26. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010, bylo vysloveno, že„ nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časové náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodu považovat postup příslušných orgánů za nesprávný“.

27. Po dokazování navrženými důkazy - vyjma usnesení ze dne 29. 4. 2015 (příloha„ N“), usnesení ze dne 18. 8. 2015 (příloha„ O“), upozornění ze dne 17. 3. 2015 (příloha„ P“) a vyrozumění ze dne 2. 12. 2015 (příloha„ Q“), jejichž provedení bylo zamítnuto z důvodu nepřípustnosti, neboť byly navrženy po koncentraci řízení (viz č. l. 143) - má soud za prokázané následující skutečnosti.

28. V období od 29. 3. 2010 do 19. 9. 2018, tj. 8 let a 5 měsíců, za které žalobkyně požaduje zadostiučinění, probíhalo posuzované řízení zprvu před soudem (okresním, krajským, Nejvyšším soudem) a posléze u správního orgánu (předsedou Rady ČTÚ, Radou ČTÚ). Po dobu soudního řízení, které bylo zahájeno žalobou datovanou 23. 3. 2010 a došlou okresnímu soudu 30. 3. 2010, se uskutečnila tři jednání (10. 1. 2012, kdy bylo prováděno dokazování listinami a poskytnuto žalobci poučení ohledně splnění důkazní povinnosti; 24. 2. 2012, kdy bylo prováděno dokazování výslechem svědka; 2. 3. 2012, kdy byl vyhlášen rozsudek) a bylo rozhodováno ve třech stupních (platební rozkaz ze dne 5. 10. 2010, proti němuž podal [jméno] [příjmení] odpor a vyjádření; rozsudek ze dne 2. 3. 2012, jímž okresní soud žalobě co do částky 76 358,34 Kč s úrokem z prodlení vyhověl, co do částky 2 546,50 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl a uložil [jméno] [příjmení] povinnost k náhradě nákladů řízení, proti němuž podal [jméno] [příjmení] odvolání; usnesení ze dne 4. 3. 2013, jímž krajský soud rozsudek okresního soudu co do částky 76 358,34 Kč s úrokem z prodlení zrušil, řízení v uvedeném rozsahu zastavil a postoupil věc předsedovi Rady ČTÚ, jakož i uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů [jméno] [příjmení] v částce 40 582,50 Kč; usnesení ze dne 29. 1. 2014, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu s odůvodněním, že je správný závěr krajského soudu, podle něhož ve věci není dána pravomoc soudů). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 nabylo právní moci dne 28. 2. 2014 Okresním soudem byl dán pokyn k předání spisu předsedovi Rady ČTÚ 5. 3. 2014. Po dobu správního řízení se uskutečnila čtyři jednání (12. 3. 2015, kdy byli žalobkyně i [jméno] [příjmení] poučeni ohledně splnění důkazní povinnosti; 20. 4. 2016, kdy bylo provedeno dokazování výslechem svědků; 28. 6. 2016, kdy bylo provedeno dokazování výslechem svědka; 25. 7. 2016, kdy bylo provedeno dokazování výslechem svědka a listinami) a bylo opakovaně rozhodováno ve dvou stupních (rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 22. 5. 2015, jímž byl návrh zamítnut; rozhodnutí Rady ČTÚ ze dne 29. 9. 2015, jímž bylo na základě rozkladu žalobkyně rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015 zrušeno a věc byla vrácena předsedovi Rady ČTÚ k novému projednání; rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 23. 1. 2017, jímž byl návrh zamítnut; rozhodnutí Rady ČTÚ ze dne 28. 6. 2017, jímž bylo rozhodnutí ze dne 23. 1. 2017 zrušeno a věc byla vrácena předsedovi Rady ČTÚ k novému projednání; rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 1. 3. 2018, jímž bylo návrhu vyhověno a rozhodnuto o nákladech řízení; rozhodnutí Rady ČTÚ ze dne 28. 6. 2017, jímž bylo na základě rozkladu žalobkyně i [jméno] [příjmení] rozhodnutí ze dne 1. 3. 2018 zčásti potvrzeno, jakož i zčásti zrušeno a věc byla vrácena předsedovi Rady ČTÚ k novému projednání; rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 30. 10. 2018, jímž byl návrh ohledně úroku z prodlení zamítnut a uložena [jméno] [příjmení] povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých žalobkyni v částce 30 671,62 Kč, kdy z odůvodnění rozhodnutí se podává, že žalobkyni byl postupně přiznán nárok na jistině v částce 76 358,34 Kč a na zákonném úroku z prodlení v částce 46 855,79 Kč, tj. v souhrnu 123 214,13 Kč, tedy žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 94,43 %). Rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 30. 10. 2018, [číslo jednací] vyř., nabylo právní moci dne 16. 11. 2018 a stalo se vykonatelným dne 4. 12. 2018 (viz spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010 a spisový materiál ČTÚ).

29. Žalobkyni byl 20. 12. 2020 doručen odpor a vyjádření, které podal [jméno] [příjmení] proti platebnímu rozkazu ze dne 5. 10. 2010, k nimž podala repliku ze dne 23. 2. 2011, předanou poště k dodání 7. 3. 2011 a došlou okresnímu soudu 8. 3. 2011 (viz spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010).

30. Po doručení výzvy okresního soudu k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 3 820 Kč požádal [jméno] [příjmení] žádostí ze dne 21. 8. 2012 o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že nemá majetek větší hodnoty, je rozvedený, pobírá výživné na dceru ve výši 1 300 Kč měsíčně od její matky, splácí půjčky ve výši 3 600 Kč měsíčně a platí nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Usnesením okresního soudu ze dne 20. 9. 2012, které nabylo právní moci 21. 9. 2012, bylo [jméno] [příjmení] přiznáno osvobození od soudních poplatků z odvolání. V usnesení krajského soudu ze dne 4. 3. 2013 byla uložena žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů [jméno] [příjmení] v částce 40 582,50 Kč, v níž není zahrnut soudní poplatek z odvolání, od něhož byl [jméno] [příjmení] osvobozen pro nemajetnost. Usnesení ze dne 4. 3. 2013 bylo žalobkyni doručeno 27. 3. 2013 (viz spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010).

31. Dovoláním ze dne 27. 5. 2013, předaným poště k dodání 27. 5. 2013 a došlým okresnímu soudu 28. 5. 2013, žalobkyně napadla usnesení krajského soudu ze dne 4. 3. 2013, aniž zaplatila soudní poplatek z dovolání splatný podáním dovolání. Usnesením okresního soudu ze dne 12. 6. 2013, doručeným 19. 6. 2013, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 5 000 Kč do 3 dnů od doručení. K úhradě soudního poplatku z dovolání došlo 18. 7. 2013 (viz spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010).

32. Krajský soud vrátil 19. 3. 2013 spis okresnímu soudu s usnesením ze dne 4. 3. 2013, které nabylo právní moci 27. 3. 2013. Na základě pokynu ze dne 29. 4. 2013 byl spis postoupen předsedovi Rady ČTÚ. K doručení spisu ČTÚ došlo 6. 5. 2013. Z důvodu podaného dovolání ze dne 27. 5. 2013 požádal okresní soud 29. 5. 2015 ČTÚ o vrácení spisu. Žádost byla doručena ČTÚ 31. 5. 2013. K vrácení spisu okresnímu soudu došlo 6. 6. 2013. Usnesením okresního soudu ze dne 12. 6. 2013, doručeným 19. 6. 2013, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 5 000 Kč do 3 dnů od doručení. K úhradě soudního poplatku za dovolání došlo 18. 7. 2013. Předkládací zprávou ze dne 20. 8. 2013 byl spis předložen Nejvyššímu soudu 23. 8. 2013 Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2014. Spis byl vrácen okresnímu soudu 25. 2. 2014 (viz spis Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010).

33. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že se schvaluje způsob oddlužení [jméno] [příjmení] plněním splátkového kalendáře věřitelům [právnická osoba] ohledně nezajištěné pohledávky ve výši 1 428 800,64 Kč s 56,44 % uspokojení, [příjmení] [anonymizována dvě slova], soukromá společnost s ručením omezeným ohledně nezajištěné pohledávky ve výši 33 528,73 Kč s 1,32 % uspokojení, nezajištěné pohledávky ve výši 185 931,27 Kč s 7,35 % uspokojení a nezajištěné pohledávky ve výši 13 315,10 Kč s 0,53 % uspokojení, [právnická osoba] ohledně nezajištěné pohledávky ve výši 174 408,31 Kč s 6,89 % uspokojení a [právnická osoba] ohledně nezajištěné pohledávky ve výši 695 345,69 Kč s 27,47 % uspokojení viz (viz příloha„ 1A“).

34. V trestním oznámení ze dne 2. 7. 2015, adresovaném Okresnímu státnímu zastupitelství Louny, žalobkyně uvedla, že [jméno] [příjmení] podal 22. 10. 2014 návrh na povolení oddlužení, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka], na základě něhož byl mimo jiné schválen způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře a zároveň požádala o přešetření, zda ze strany [jméno] [příjmení] nedošlo ke spáchání trestného činu (viz příloha„ M“)

35. V účetních závěrkách od roku 2009 do roku 2018 žalobkyně vykázala pohledávky z obchodních vztahů v rozmezí 4 až 7 milionu Kč, závazky z obchodních vztahů v rozmezí 11 až 13 milionu Kč a celkový majetek v rozmezí 29 až 49 milionu Kč (viz příloha„ 4“).

36. Uvedený skutkový stav (viz body 11 až 13, 28 až 35 tohoto rozsudku) shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci.

37. Z důvodu nadbytečnosti se soud nezabýval ostatními provedenými důkazy.

38. Soud má za to, že délka posuzovaného řízení byla ovlivněna vyšší než standartní složitostí daného případu (rozhodování zprvu před okresním, krajským a Nejvyšším soudem a posléze předsedou Rady ČTÚ a Radou ČTÚ; uskutečnění několika jednání před soudem a správním orgánem, dokazování výslechem svědků a řadou listin před správním orgánem; vydání rozhodnutí na třech stupních před soudem a na dvou stupních před správním orgánem). S rostoucím počtem instancí, které v posuzovaném řízení rozhodovaly, přirozeně narůstala jeho délka. Na délce posuzovaného řízení se podílela též sama žalobkyně (podání žaloby u soudu ve věci, nenáležející do pravomoci soudů, což si vyžádalo při účasti soudů tří stupňů na rozhodování dobu cca čtyři roky; doručení repliky po více jak dvou měsících; zaplacení soudního poplatku po více jak měsíci). Předmět posuzovaného řízení měl pro žalobkyni význam nepatrný. Za situace, kdy po celou dobu posuzovaného řízení žalobkyně vykazovala v účetních závěrkách hodnoty v řádech jednotek až desítek milionu Kč, lze zcela relevantně pochybovat o tom, že by pohledávka v částce 76 358,34 Kč, byť zvýšená o úrok z prodlení, byla způsobilá její ekonomickou situaci velmi příznivě ovlivnit, jelikož v poměru k vykázaným hodnotám jde o položku marginální. O snížení - již tak nepatrného - významu předmětu posuzovaného řízení svědčí skutečnost, že v jeho průběhu vyšla najevo nemajetnost [jméno] [příjmení], o čemž se žalobkyně dozvěděla (nejpozději) v březnu 2013, kdy musela mít pochybnost o dobytnosti své pohledávky. Na ztrátu - již tak nepatrného - významu předmětu posuzovaného řízení lze pak usuzovat z nepřihlášení pohledávky v částce 76 358,34 Kč do insolvenčního řízení, zahájeného 22. 10. 2014 návrhem [jméno] [příjmení], což vzbuzuje pochybnost o zájmu žalobkyně o správu své pohledávky. Následně se pak žalobkyně dozvěděla (nejpozději) v červenci 2015 o schválení způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře na základě usnesení ze dne 29. 1. 2015 a tím získala jistotu o nedobytnosti své pohledávky, jelikož po splnění podmínek oddlužení bude [jméno] [příjmení] osvobozen od placení všech dluhů, a to nejen pohledávek přihlášených věřitelů ([právnická osoba], [příjmení] [anonymizována dvě slova], soukromá společnost s ručením omezeným, [právnická osoba], [právnická osoba]), ale i pohledávek všech věřitelů nepřihlášených.

39. Pokud jde o žalobkyní namítaná období nečinnosti v průběhu posuzovaného řízení, má soud ve světle shora uvedené judikatury (viz bod 26 tohoto rozsudku) za to, že: • před vydáním platebního rozkazu ze dne 5. 10. 2010 bylo třeba nejprve vyzvat žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení došlý 30. 3. 2020 a posléze vyčkat jeho zaplacení, což žalobkyně učinila 7. 9. 2010 Okresní soud vydal 22. 9. 2011 pokyn k doručení spisu krajskému soudu k rozhodnutí o návrhu [jméno] [příjmení] na určení lhůty k provedení procesního úkonu, došlém 20. 9. 2011, přičemž k doručení spisu došlo 4. 10. 2011 a 11. 10. 2011 bylo krajským soudem rozhodnuto o zamítnutí návrhu. V období předcházejícímu vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku (duben až srpen 2010) tedy došlo okresním soudem k nečinnosti trvající 5 měsíců; • v období mezi podáním odporu proti platebnímu rozsudku ze dne 5. 10. 2010 (listopad 2010) a pokynu k předložení spisu krajskému soudu (září 2011) byl [jméno] [příjmení] okresním soudem vyzván k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 22. 11. 2010, čemuž vyhověl podáním došlým 10. 12. 2010, které bylo na základě pokynu okresního soudu ze dne 16. 12. 2010 doručeno žalobkyni, jež se k němu vyjádřila v replice došlé 8. 3. 2011 a následně se vyjádřil [jméno] [příjmení] podáním došlým 11. 4. 2011, které bylo doručeno žalobkyni na základě pokynu okresního soudu ze dne 18. 4. 2011. V následující období (květen až srpen 2011) pak došlo okresním soudem k nečinnosti trvající 4 měsíců; • po podání odvolání ze dne 4. 6. 2012 proti rozsudku okresního soudu ze dne 2. 3. 2012, bylo zapotřebí vyzvat [jméno] [příjmení] k doplnění odvolání, což učinil okresní soud usnesením ze dne 1. 8. 2012, na které reagoval [jméno] [příjmení] podáním došlým 9. 8. 2012 a posléze bylo třeba vyzvat [jméno] [příjmení] k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 3 820 Kč, což učinil okresní soud výzvou ze dne 15. 8. 2012, na kterou reagoval [jméno] [příjmení] žádostí ze dne 21. 8. 2012 o osvobození od soudních poplatků, jíž bylo vyhověno usnesením okresního soudu ze dne 20. 9. 2012. Po podání vyjádření žalobkyně ze dne 25. 9. 2012, došlému 27. 9. 2012, byl spis na základě předkládací zprávy ze dne 27. 9. 2012 předložen krajskému soudu 9. 10. 2012 Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 4. 3. 2013, které bylo spolu se spisem doručeno okresnímu soudu 19. 3. 2013. Na základě pokynu okresního soudu ze dne 27. 3. 2013 bylo usnesení krajského soudu doručeno žalobkyni i [jméno] [příjmení] téhož dne. V období od podání odvolání (červen 2012) do rozhodnutí krajského soudu (březen 2013) byl postup soudů plynulý a tudíž k žádné nečinnosti nedošlo; • po podání dovolání ze dne 27. 5. 2013 proti usnesení krajského soudu ze dne 4. 3. 2013 bylo zapotřebí nejprve vyžádat spis od ČTÚ (kam byl v mezidobí postoupen na základě pravomocného usnesení krajského soudu), což učinil okresní soud žádostí ze dne 29. 5. 2013, na základě níž byl spis vrácen 6. 6. 2013, a dále žalobkyni vyzvat k zaplacení soudního poplatku za dovolání do 3 dnů od doručení, což učinil okresní soud výzvou ze dne 12. 6. 2013, doručenou 19. 6. 2013, na základě níž žalobkyně zaplatila soudní poplatek za dovolání až dne 18. 7. 2013. Předkládací zprávou ze dne 20. 8. 2013 byl spis předložen Nejvyššímu soudu 23. 8. 2013 Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2014. Spis byl vrácen okresnímu soudu 25. 2. 2014. V období po podání dovolání (květen 2013) do rozhodnutí Nejvyššího soudu (leden 2014) je patrná prodleva žalobkyně se zaplacením soudního poplatku, nikoli však nečinnost okresního soudu, neboť jeho postup byl plynulý, a ani nečinnost Nejvyššího soudu, neboť„ nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časové náročné a vyžádají si určité časové prodlevy“ a délku řízení, kterou si vyžádalo rozhodnutí o dovolání, třeba považovat za akceptovatelnou; • po podání rozkladu ze dne 8. 6. 2015, došlého ČTÚ 9. 6. 2015, proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 22. 5. 2015, bylo zapotřebí rozklad doručit [jméno] [příjmení] a vyzvat jej k vyjádření, což učinil ČTÚ výzvou ze dne 12. 6. 2015, na níž reagoval [jméno] [příjmení] vyjádřením ze dne 17. 6. 2015 a následně pak [jméno] [příjmení] rozhodla rozhodnutím ze dne 29. 9. 2015, které nabylo právní moci 30. 9. 2015. Jelikož„ nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časové náročné a vyžádají si určité časové prodlevy“, lze ještě délku řízení, kterou si vyžádalo rozhodnutí o rozkladu považovat za akceptovatelnou; • po rozhodnutí Rady ČTÚ ze dne 28. 6. 2017 (jímž byla věc vrácena k novému projednání předsedovi Rady ČTÚ), bylo zapotřebí vyrozumět žalobkyni a [jméno] [příjmení] o novém projednání věci, což učinil ČTÚ dopisem ze dne 19. 7. 2017, doručeným 21. 7. 2017 a 24. 7. 2017. Následně podala žalobkyně vyjádření ze dne 7. 8. 2017 s návrhem na provedení dokazování spisem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 412/2010. Dopisem ze dne 10. 11. 2017 vyrozuměl ČTÚ o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dne 29. 11. 2017 proběhlo seznámení žalobkyně s podklady k rozhodnutí. Následně pak předseda Rady ČTÚ rozhodl rozhodnutím ze dne 1. 3. 2018, která nabylo právní moci 2. 7. 2018. Jelikož„ nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časové náročné a vyžádají si určité časové prodlevy“, lze ještě délku řízení, kterou si vyžádalo rozhodnutí po vrácení věci považovat za akceptovatelnou.

40. Soud má dále za to, že délka posuzovaného řízení, byť se v ní vyskytly toliko 2 období nečinnosti (nikoliv„ častá“ období, jak namítala žalobkyně), byla nepřiměřená. Dopisem ze dne 26. 3. 2019 se pak žalobkyni dostalo od předsedy Rady ČTÚ osobní omluvy za celkovou délku trvání posuzovaného řízení, což třeba považovat za plnohodnotnou formu kompenzace za imateriální újmu utrpěnou v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. V případě žalobkyně coby právnické osoby se přitom jednalo o specifickou nemajetkovou újmu, která se neprojevuje důsledky příznačnými pro osoby fyzické jako je reparace úzkosti, duševního stresu v očekávání výsledku případu a nejistoty. U právnické osoby může nemajetková újma spočívat například v poškození dobrého jména, nejistotě v plánování rozhodování či jiných problémech dotýkajících se vedení společnosti (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009, nebo ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1076/2009, anebo ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014). U žalobkyně v souvislosti s délkou posuzovaného řízení lze předpokládat nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě osob za ni jednajících v plánování rozhodování, což pak plně kompenzuje osobní omluva od předsedy Rady ČTÚ coby vedoucího ústředního správního úřadu, neboť plně respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním a zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu.

41. Soud tudíž uzavírá, že nárok na zaplacení částky 185 417 Kč s příslušenstvím žalobkyně neuplatnila vůči žalované po právu.

42. Žaloba byla proto zamítnuta (výrok I.).

43. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a naleží jí tak náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Jedná se o náklady ve výši 2 100 Kč (300 x 7) za 4 písemná podání ve věci samé, dovolání a účast na 2 jednáních před soudem (výrok II.).

44. O nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť vedlejší účastník měl ve věci plný úspěch a naleží mu tak náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Jedná se o náklady ve výši 1 500 Kč (300 x 5) za 3 písemná podání ve věci samé a účast na 2 jednáních před soudem (výrok III.)

45. Výrok o lhůtě k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.