35 C 461/2020-216

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaní byli společně a nerozdílně povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 5 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit doporučeně žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROKY [celé jméno žalovaného] Já, [celé jméno žalovaného], [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a my, společnost [právnická osoba], se tímto omlouváme za výroky [celé jméno žalovaného] učiněné ve vydání [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok] o panu [celé jméno žalobce] a členech jeho rodiny, a to sice výroků, že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů; a že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsme si vědomi toho, že tyto výroky byly nepravdivé a hluboce urážlivé a mrzí nás, že jimi a svým neuváženým jednáním poškodil [celé jméno žalovaného] dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto jednání se tímto omlouváme.“ se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný 1 byl povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit doporučeně žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROKY [celé jméno žalovaného] Já, [celé jméno žalovaného], [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se tímto omlouvám za své výroky učiněné ve vydání [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok] o panu [celé jméno žalobce] a členech jeho rodiny, a to sice výroků, že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů; a že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsem si vědom toho, že tyto výroky byly nepravdivé a hluboce urážlivé a mrzí mne, že jsem jimi a svým neuváženým jednáním poškodil dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto své jednání se tímto omlouvám.“ se zamítá.

IV. Žalovaný 2 je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit doporučeně žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROK [celé jméno žalovaného] [příjmení], společnost [právnická osoba], se tímto omlouváme za výroky [anonymizována tři slova], pana [celé jméno žalovaného], učiněné ve vydání [anonymizována tři slova] [rok] o panu [celé jméno žalobce] a členech jeho rodiny, a to sice výroku, že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsme si vědomi toho, že tento výrok byl nepravdivý a hluboce urážlivý a mrzí nás, že jím a svým neuváženým jednáním pan [celé jméno žalovaného] poškodil dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto jednání [celé jméno žalovaného] se tímto omlouváme.“

V. Žaloba se v části, ve které žalobce domáhal po žalovaném 2 písemné omluvy za výrok,„ že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; a že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů“ zamítá.

VI. Žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně na své náklady do jednoho měsíce od doručení tohoto rozsudku zajistit na spodní polovině titulní strany [anonymizováno] zveřejnění omluvy v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROKY [celé jméno žalovaného] Já, [celé jméno žalovaného], [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a my, společnost [právnická osoba], se tímto omlouváme za výroky [celé jméno žalovaného] učiněné ve vydání [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok] o panu [celé jméno žalobce] členech jeho rodiny, a to sice výroků, že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů; a že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsme si vědomi toho, že tyto výroky byly nepravdivé a hluboce urážlivé a mrzí nás, že jimi a svým neuváženým jednáním poškodil [celé jméno žalovaného] dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto jednání se tímto omlouváme.“ se zamítá.

VII. Žaloba, aby žalovaný 1 byl na své náklady do jednoho měsíce od doručení tohoto rozsudku zajistit na spodní polovině titulní strany [anonymizováno] zveřejnění omluvy v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROKY [celé jméno žalovaného] Já, [celé jméno žalovaného], [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se tímto omlouvám za své výroky učiněné ve vydání [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok] o panu [celé jméno žalobce] a členech jeho rodiny, a to sice výroků, že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů; a že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsem si vědom toho, že tyto výroky byly nepravdivé a hluboce urážlivé a mrzí mne, že jsem jimi a svým neuváženým jednáním poškodil dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto své jednání se tímto omlouvám.“ se zamítá.

VIII. Žalovaný 2 je povinen na své náklady do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zajistit na spodní polovině titulní strany [anonymizováno] zveřejnění omluvy v následujícím znění: „ OMLUVA [celé jméno žalobce] ZA VÝROK [celé jméno žalovaného] [příjmení], společnost [právnická osoba], se tímto omlouváme za výrok [anonymizována tři slova], pana [celé jméno žalovaného], učiněné ve vydání [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok] o panu [celé jméno žalobce] a členech jeho rodiny, a to sice výroku, že paní [příjmení], dcera pana [celé jméno žalobce], měla říct, že [anonymizováno] zničí, a že měla mít zájem svým jednáním obírat zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak naši firmu obtěžovat nebo dokonce paralyzovat. Jsme si vědomi toho, že tyto výroky byly nepravdivé a hluboce urážlivé a mrzí nás, že jimi a svým neuváženým jednáním pan [celé jméno žalovaného] poškodil dobrou pověst pana [celé jméno žalobce] a členů jeho rodiny. Za toto jednání [celé jméno žalovaného] se tímto omlouváme.“

IX. Žaloba se v části, ve které žalobce domáhal, aby žalovaný 2 byl povinen na své náklady do jednoho měsíce od doručení tohoto rozsudku zajistit na spodní polovině titulní strany [anonymizováno] zveřejnění omluvy za výrok,„ že situace ve [anonymizováno] se zlepšila a již neplatí, že každá malá domů se počítá; a že se pan [celé jméno žalobce] choval arogantně a bez ohledu na názor občanů;“ se zamítá.

X. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1 náhradu nákladů řízení v částce 93 266,07 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

XI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku na ochranu osobnosti, neboť v [anonymizováno] [rok] došlo k vydání novin žalovaným 2, které ten označil jako [anonymizováno]. V tomto čísle na úvodní straně poskytl žalovaný 1 rozhovor, ve kterém se difamujícím způsobem vyjadřoval k předcházejícímu působení žalobce a jeho rodiny ve fungování žalovaného 2, nezákonně hodnotil žalobcovo chování a obecně se dotkl žalobcovy rodiny. Toto periodikum bylo distribuováno mezi zaměstnance žalovaného 2, v obci [obec] a bylo též zveřejněno na internetu. Žalobce při tom byl před tímto vydáním minoritním společníkem žalovaného 2 a působil v něm jako generální ředitel, přičemž to byl on, kdo z žalovaného 2 učinil přední společnost v oblasti strojírenského průmyslu. Žalobce tak měl za to, že v daném případě nepostačuje omluva, kterou požadoval, ale mělo by se mu dostat též finančního zadostiučinění, přičemž výši tohoto zadostiučinění žalobce odvozoval od obratů žalovaného 2 a s tím souvisejících příjmů žalovaného 1.

2. Žalovaný 1 navrhl úplné zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovaný 1 předmětné výroky neformuloval způsobem, který byl otisknut a distribuován, takže nejde o jeho výroky. I kdyby však tyto výroky byly žalovaným 1 vyřčeny, tak za ně neodpovídá, neboť jde o hodnotící soudy, u kterých není možné prokázat jejich pravdivost a straně žalující se nepodařilo jejich nepravdivost vyvrátit. Některé žalobcem označené výroky ani nejsou schopny zasáhnout do jeho práv, když tyto výroky jsou obecná konstatování, která nebyla vztažena vůči žalobci samotnému, případně se žalobce přímo netýkají, ale týkají se jeho dcery.

3. Žalovaný 2 navrhl zamítnutí žaloby, a to ze stejných důvodů, pro které navrhl zamítnutí žaloby též žalovaný 1. Žalovaný 2 namítal, že žaloba je neprojednatelná pro požadovanou solidaritu plnění, která není žalobcem nikterak vysvětlena.

4. Soud konstatuje, že otázka solidarity požadovaného plnění je otázkou právní, nikoliv skutkovou. Žaloba není projednatelná v případě, že nemá náležitosti dané § 79 o. s. ř., přičemž touto náležitostí není vysvětlení požadované solidarity. Soud by pro tuto okolnost žalobu nemohl odmítnout, proto žalobu projednal.

5. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce byl minoritním spoluvlastníkem a generálním ředitelem žalovaného 2, přičemž na vedoucích pozicích působili jeho rodinní příslušníci. V průběhu let 2019 – 2020 docházelo ke konfliktům mezi žalobcem a jeho rodinou na straně jedné a společností [právnická osoba], na straně druhé, což vyvrcholilo odchodem žalobce a jeho rodiny z žalovaného 2. Žalovaný 1 v období listopadu 2020 byl místopředsedou představenstva společnosti [právnická osoba], a výkonným ředitelem žalovaného 2 (v současné době předsedou představenstva). Žalovaný 2 v průběhu let 2020 – 2023 vydal několik„ vydání“ [anonymizováno].

6. Soud se nejprve zabýval tvrzeným zásahem a k důkazu provedl listinu označenou jako [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok]. Z ní soud zjistil, že žalovaný [anonymizováno] v [anonymizováno] [rok] vydal„ Noviny [právnická osoba]“ označený [anonymizována dvě slova]. Na 1. a 2. straně otiskl článek označený jako„ [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalovaného], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“. V rámci tohoto článku byly učiněny 3 sporné výroky (soud tyto výroky bude nadále označovat jako výrok 1., výrok 2. a výrok 3.). Výrok 1. zněl:„ Situace ve [anonymizováno] se opravdu změnila, už nejsme rodinná firma, kde sebenesmyslnější nápad majitele je uveden do praxe a každá malá domů se počítá.“ Výrok 2. zněl:„ Chci se zcela distancovat od způsobu komunikace, jaký dříve vedl můj předchůdce a minoritní spoluvlastník, který se choval arogantně a bez ohledu na názor občanů. To je minulost, dnes ve [anonymizováno] z rodiny [příjmení] už nikdo není.“ Ve výroku 3. pak bylo uvedeno:„ Pokud paní [příjmení] skutečně řekla, že [anonymizováno] zničí, tak já říkám, že to jí ani nikomu jinému samozřejmě nedovolím a nedovolím ani, aby svým jednáním obírala zaměstnance [anonymizováno] o týden dovolené nebo jinak obtěžovala, nebo dokonce paralyzovala firmu.“ 7. Z listiny označené jako [anonymizováno] z [anonymizováno] [rok], soud zjistil, že žalovaný 2 tento dokument označil jako interní občasník.

8. Ze stránek sociálních sítí [anonymizováno] bylo prokázáno, že ty začaly vycházet v [anonymizováno] [rok].

9. Z výpisu serveru cz.nic bylo prokázáno, že stránky [anonymizováno] provozuje žalovaný 2.

10. Z exekučního příkazu a návrhu na zastavení exekuce bylo prokázáno, že inkriminovaný článek byl dostupný i po vydání předběžného opatření (usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2020, č. j. [číslo jednací]) nařizujícího jeho stažení.

11. Z článků internetových médií bylo prokázáno, že žalobce je významný podnikatel v oblasti strojírenství, který vybudoval z žalovaného 2 velkou společnost s mezinárodním jménem. Proto žalovaného 2 odkoupila společnost [právnická osoba], přičemž šlo o stamilionový obchod. Tomuto předcházel pokus o násilné převzetí společnosti za pomoci„ ostrých hochů“, který ukončil až zásah policie.

12. Z kolektivní smlouvy žalovaného 2 bylo prokázáno, že ta byla uzavřena na bez mála 10 let. Za žalovaného 1 jednal žalobce jako generální ředitel a za odborovou organizaci jednali svědkyně [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Smlouva byla uzavřena dne [datum]. Tato kolektivní smlouva obsahuje nadstandardní výhody odborů, např. podmiňuje souhlas odborů v případě jakéhokoliv rozvázání pracovního poměru zaměstnance, nepřiznání nebo snížení nenárokové složky mzdy, vydání nebo změny vnitřních předpisů, změny systému odměňování zaměstnanců nebo jakéhokoliv převedení zaměstnance na jinou práci. V případě, že se odborová organizace nevyjádří ve stanovené lhůtě, má se za to, že souhlas udělen nebyl.

13. Z pokynu žalobce bylo prokázáno, že žalobce dal k [datum] pokyn k navýšení platu svědkyně [příjmení] na částku 250 000 Kč a k přiznání prémie 50 000 Kč.

14. Ze mzdových výměrů svědkyně [příjmení] bylo prokázáno, že pobírala mzdu 60 000 Kč měsíčně, která jí [datum] byla navýšena na 110 000 Kč měsíčně.

15. Z předložených smluv o půjčce mezi žalovaným 2 a jeho zaměstnanci včetně přehledu půjček, bylo prokázáno, že žalovaný 2 poskytoval svým zaměstnancům zvýhodněné půjčky v řádech až set tisíc, standardně však v řádech desítek tisíc korun, přičemž svědkyni [příjmení] byly poskytnuty 4 000 000 Kč a svědku [příjmení] 2 499 000 Kč.

16. Ze mzdových výměrů žalobce a jeho syna bylo prokázáno, že jim byla navýšena [datum] mzda z částky 60 000 Kč na částku 250 000 Kč a z částky 70 000 Kč na částku 200 000 Kč měsíčně.

17. Z výplatní pásky žalobce a jeho syna bylo prokázáno, že v měsíci předcházejícím žalobce pobíral mzdu 59 800 Kč, avšak byla mu přiznána mimořádná odměna a mimořádné prémie celkově 260 000 Kč, jeho syn pobíral mzdu 80 000 Kč a byly mu přiznány odměny v celkové výši 570 000 Kč.

18. Svědkyně [celé jméno svědkyně], předsedkyně spolku [anonymizováno], vypověděla, že žalovaný 2 pod vedením žalobce zakoupil místní zámek a v parku zahájil kácení stromů bez patřičného povolení, což se občanům nelíbilo. V té době proto probíhala schůze, na které se řešil tento investiční záměr. Docházelo tam k urážkám přítomných osob, které s žalobcem nesouhlasily. Někdy okolo roku 2018 došlo k projednávání změny územního plánu obce [číslo]. Žalobce se uvedené akce účastnil a svědkyně s dalšími obyvateli měla pocit, že se jim vysmíval. V rámci projednání se řešil i hluk ze závodu žalovaného 2 a žalobce byl žádán, aby s tím něco udělal, tak odpověděl, že je rád, že závod slyší, protože to znamená, že funguje. Svědkyně uvedla, že žalobce se choval vůči svým odpůrcům přezíravě a až arogantně.

19. Svědkyně [celé jméno svědkyně], bývalá zastupitelka [územní celek], vypověděla, že s žalobcem jednala ohledně investičních záměrů žalovaného 2. Při tom žalobce jménem žalovaného 2 a starosta obce bez patřičného souhlasu zastupitelstva podepsali memorandum. Když se zastupitelstvo proti takovému postupu ohradilo, odmítl již žalobce podepsat další memorandum. Byla též přítomna jednání ohledně investičního záměru svolaného žalovaným 2, kde docházelo k urážkám lidí, kteří byli proti žalobcovu záměru. Žalobce jako ředitel žalovaného 2 chtěl zrenovovat záměr zámek, přičemž v té době probíhal spor mezi žalovaným 2 a obcí o 100 000 000 Kč, takže se obec (její zastupitelstvo) cítila vydírána. Občané obce si stěžovali na hluk ze závodu. Probíhala tam sice měření, ale ta byla hraniční. K těmto stížnostem žalobce uvedl:„ Je slyšet to, co zákon dovolí. Nerozhodují lidi, ale zákon.“ Svědkyně tuto citaci přednesla z protokolu o zasedání ZOK ze dne [datum], který soudu předložila.

20. Svědek [celé jméno svědka], zastupitel [územní celek], uvedl, že nikdy nebyl přítomen nevhodného chování z žalobcovy strany, avšak z vyprávění slyšel, že se choval agresivně. To slyšel jak od zastupitelů, tak od dalších občanů. Proto to též sdělil žalovanému 1.

21. Svědkyně [příjmení], dcera žalobce, vypověděla, že působila u žalovaného 2 ve vedoucí pozici až do svého odchodu. K výslovnému dotazu soudu popřela, že by kdy uvedla, že chce žalovaného 2 zničit, nebo jakkoliv omezovat zaměstnance nebo společnost paralyzovat. Ona iniciovala kolektivní smlouvu a o jejím znění se jednalo. Určitě zazněly nějaké protinávrhy.

22. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že svědkyni [příjmení] zná toliko v souvislosti s komunikací s její osobou jako zástupkyní odborové organizace skrze kolektivní smlouvu. Tuto smlouvu vnímá jako nestandardní, jednostranně výhodná pro odborovou organizaci.

23. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

24. Soud nad rámec shora uvedeného poznamenává, že mu je z úřední činnosti známo, že žalovaný 2 vedl s obcí [obec] spor o zaplacení 100 000 000 Kč vedený pod sp. zn. [spisová značka].

25. Z provedeného dokazování je tak nepochybné, že žalobce, svědkyně [příjmení] a další členové jeho rodiny vedli do roku 2020 žalovaného 2. V roce 2019 došlo k extrémnímu navýšení mezd žalobcovy rodiny. V průběhu jejich působení pak byly zaměstnancům poskytovány zaměstnanecké půjčky, přičemž pro vedení společnosti (kam patřili členové žalobcovy rodiny) byly tyto půjčky mnohonásobně vyšší. Je však třeba konstatovat, že toto vedení společnosti ji vybudovalo ze společnosti těsně před krachem na renomovanou strojírenskou společnost známou i ve světě. Těsně před žalobcovým odchodem ze společnosti, žalobce za žalovaného 2 uzavřel s odborovou organizací, kterou vedla jeho dcera, kolektivní smlouvu, která byla pro zaměstnavatele velmi nevýhodná a umožňovala žalobcově dceři ovlivňovat chod společnosti.

26. Z provedeného dokazování zejména z výpovědi svědků je též nepochybné, že v době žalobcova působení u žalovaného 2 se řešil investiční záměr žalovaného 2 se zámkem v obci [obec]. Ten měl vyvolat spory ohledně údajných černých staveb, údajného kácení stromů bez povolení a hluku v obci. Tyto věci se řešily na schůzích svolaných žalovaným 2. Z žalobcovy strany docházelo k vyjádřením v neprospěch občanů obce, kteří si stěžovali na hluk, způsobem, kdy nebyl brán žádný ohled na jejich názory. Byl velmi bagatelizován hluk s poukazem, že žalobce nezajímá, co si občané myslí, ale co říkají normy.

27. V roce 2020 došlo k převzetí žalovaného 2 společností [právnická osoba] a k výměně celého vedení osobami, které nejsou nikterak příbuzensky spřízněny. Žalovaný 2 v listopadu 2020 zahájil vydávání jakéhosi občasného periodika pro své zaměstnance [anonymizováno], ve kterém v prvním čísle vyšel inkriminovaný rozhovor s žalovaným 1 jakožto výkonným ředitelem žalovaného 2, ve kterém byly učiněny sporné výroky.

28. Soud konstatuje, že přes poučení žalovaného 2 podle § 118a o. s. ř. nebylo v řízení prokázáno, že by svědkyně [příjmení] pronesla, že žalovaného 2 zničí, a že chtěla svým jednáním obírat jeho zaměstnance o týden dovolené nebo jej jinak obtěžovat nebo dokonce paralyzovat, a ani nebylo prokázáno, že by žalovaný 1 měl důvod si něco takového myslet.

29. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

30. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

31. Podle § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

32. Podle § 2914 o. z., kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

33. Soud posoudil věc tak, že jde o nárok na ochranu osobnosti dle § 81 a násl. o. z. a nárok na náhradu újmy takto vzniklé dle § 2894 a násl. o. z.

34. Soud se nejprve zabýval odpovědností žalovaného 1. Ten v daném případě vystupoval jako orgán 2 právnických osob, a to žalovaného 2 v pozici výkonného ředitele a [anonymizována dvě slova] v pozici místopředsedy představenstva. Tyto pozice žalovaného 1 nebyly sporné a v úvodu předmětného článku pak bylo uvedeno, že jde o rozhovor s žalovaným 1, který je v těchto pozicích. Šlo při tom o rozhovor, který úzce souvisel s těmito pozicemi žalovaného 1, nikoliv o rozhovor s žalovaným 1 jako soukromou osobou. Jednání žalovaného 1 je tak třeba dle § 2914 o. z. přičítat právě těmto společnostem, leda by se žalovaný 1 ve svém jednání dopustil excesu (vizte stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2386/2020).

35. Jednání žalovaného 1 však nelze v daném případě vnímat jako exces při plnění pracovních úkolů, neboť zcela jednoznačně s nimi souvisí. Jde o vyjádření související s podnikáním a fungováním žalovaného 2 v minulosti a v budoucnosti, což odpovídá náplni práce vrcholového managementu společnosti. Nelze tak než uzavřít, že za výroky žalovaného 1 v daném případě odpovídá výlučně žalovaný 2. Soud za této situace zcela zamítl všechny nároky vznesené vůči žalovanému 1 jako nedůvodné pro nedostatek věcné pasivní legitimace.

36. Soud se následně zabýval odpovědností žalovaného 2, přičemž bral v úvahu námitku žalovaného 1, že předmětné výroky žalovaný 1 učinil v jiné podobě, než ve které byly otisknuty. Soud však uzavřel, že žalovaný 2 za uvedené výroky odpovídá s odkazem na § 2914 o. z. buď z toho důvodu, že výroky učinil jeho výkonný ředitel, nebo proto, že je zaměstnanec žalovaného 2 pozměnil. Soud se tak z důvodu hospodárnosti nezabýval ve vztahu k žalovanému 2 otázkou, ze kterého uvedeného důvodu za výroky odpovídá, když výsledkem tohoto zkoumání by byl jednoznačný závěr o odpovědnosti žalovaného 2.

37. Žalobce se domáhal ochrany osobnosti. V rámci těchto žalob musí vždy být bez pochyby prokázáno, že k zásahu došlo, že se jej dopustil žalovaný 2 (že za něj odpovídá), že tento zásah byl neoprávněný a že byl způsobilý žalobci způsobit újmu bez ohledu na to, zda ji objektivně způsobil. Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (vizte např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015).

38. U zásahů do osobnostních práv difamujícími výroky je třeba vždy hodnotit, zda jde o skutkové výroky, hodnotící soudy nebo hybridní výroky.

39. O skutkový výrok jde vždy v případě, že výrok obsahuje tvrzení o nějaké události, která nastala (měla nastat). U těchto výroků obecně platí, že lze zkoumat, zda tyto výroky jsou, nebo nejsou pravdivé. V případě skutkových výroků je tak vždy povinností žalovaného 2 (jejich autora) prokázat pravdivost takovýchto výroků, přičemž nepravdivý výrok lze vnímat jako nezákonný zásah do práv člověka. Naproti tomu hodnotící soud vychází ze subjektivního vnímání osoby, která tento soud činí. Pojmově je tak zcela vyloučeno, aby byl takovýto soud podroben testu pravdivosti, avšak to neznamená, že tyto výroky jsou zcela vyloučeny z práva na ochranu osobnosti. I u hodnotících soudů lze posuzovat skutkový základ, ze kterého autor hodnocení vycházel, přičemž, pokud nevycházel z racionálního základu, je třeba postihnout postupem dle § 81 a násl. o. z. i hodnotící soud. Autor hodnotícího soudu se tak nemůže vyvinit ze zcela smyšleného hodnocení s poukazem na to, že z jeho strany jde o hodnocení. Konečně hybridní výroky jsou výroky na pomezí skutkového výroku a hodnotícího soudu a je třeba s nimi v tomto smyslu pracovat (vizte nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15).

40. Soud se v tomto smyslu zabýval jednotlivými výroky a uzavřel, že výrok 1. je primárně skutkovým výrokem, výroky 2. a 3. jsou hodnotícími soudy, neboť u výroku 2. nelze objektivně zjistit, zda se žalobce choval arogantně bez ohledu na názor občanů, a výrok 3. pak žalovaný 1 zcela jednoznačně uvozuje slovem„ Pokud“, jde tedy o domněnku nebo předpoklad.

41. Soud se nejprve zaobíral výrokem 1., přičemž uzavřel, že tento výrok byl formulován nikoliv tak, jak jej vnímá žalobce, že se on a jeho rodina dopouštěli tzv. malé domů, ale byl formulován tak, že jeho cílem bylo konstatovat změnu způsobu vedení společnosti z rodinné společnosti (mezi stranami bylo nepochybné, že na vedoucích místech společnosti vystupovali žalobcovi rodinní příslušníci) na korporátně řízenou společnost, kterou vedou manažeři. Žalovaný 1 navíc konstatoval výhody tohoto způsobu vedení společnosti. Z výroku nevyplývá jednoznačné osočení žalobce a jeho rodiny z jakýchkoliv nezákonných praktik.

42. I kdyby však žalovaný 1 skutečně hodnotil žalobcovo dosavadní působení u žalovaného 2, jednalo by se v tomto směru o hodnotící soud (celkově pak hybridní výrok). Je při tom nepochybné, že žalobcova rodina pobírala u žalovaného 2 výhody oproti jiným zaměstnancům, například mnohonásobně vyšší bezúročné půjčky. Z takovéhoto pohledu pak jde o hodnocení založené na racionálním základu, přičemž způsob jeho vyřčení není možné vnímat jako vybočující z norem (označení malá domů neznamená nutně nezákonnou výhodu). Nic na tom nemění ani racionální zdůvodnění tohoto rozdílu žalobcem, neboť hodnocení určitého chování (postupu) je vždy subjektivní.

43. Soud se následně zaobíral výrokem 2. Tento výrok je jednoznačně hodnotícím soudem, kdy žalovaný 1 hodnotil žalobcovo chování na základě sdělení od svědka [celé jméno svědka], který vycházel z žalobcova jednání na veřejném projednání záměru žalovaného 2 v obci [obec]. Dle výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] se žalobce na tomto jednání měl vyjádřit v tom smyslu, že jej nezajímá, co si myslí ohledně hluku občané, ale zajímají jej toliko hlukové limity. K tomu též předložila 2 strany ze zápisu z této schůze. Svědkyně [celé jméno svědkyně] pak potvrdila žalobcovo arogantní chování, a to i ve vztahu k výstavbě v areálu [anonymizováno] zámku. Soud neměl důvod svědkyním nevěřit pravdivost jejich tvrzení, když sám žalobce tento způsob svého chování prezentoval při soudním jednání tím, že označil územní plán obce„ cárem papíru“. Tím dal sám najevo svůj běžný způsob chování vůči elementům, se kterými nesouhlasí a není nepřiměřené takové chování označit jako arogantní. Žalobce se tímto způsobem choval na veřejném projednání se zástupci obce a občany. Pokud se žalovaný 1 od tohoto způsobu komunikace distancoval a nazval jej arogantním bez ohledu na názor občanů, není to hodnocení nepřiměřené.

44. Oba tyto výroky pak byly učiněny způsobem, který je přiměřený dané situaci, neboť současné vedené společnosti kritizovalo (pokud vůbec kritizovalo) vedení předcházející, učinilo tak v interním periodiku, případně ve vztahu k občanům obce, kterých se další působení žalovaného 2 týká a přiměřenou formou. Soud tak konstatuje, že tyto výroky nejsou výroky neoprávněnými. Soud ve vztahu k nim žalobu zcela zamítl.

45. Jinak tomu je u výroku 3. U tohoto výroku soud konstatuje, že v samotném článku byl tento výrok označen ve větším rozsahu. Tento větší rozsah však nebyl reflektován v požadované omluvě. Soud proto zkoumal výrok jenom v rozsahu, který korespondoval s požadovanou omluvou.

46. Soud konstatuje, že i když se uvedený výrok netýká přímo žalobce, týká se svědkyně [příjmení], což je jeho dcera. Při tom již z článku samotného je tento vztah nepochybný. I když se tedy tento výrok explicitně týká jiné osoby, je schopen zasáhnout do osobnostních práv žalobce, konkrétně do jeho rodinného života a jeho cti, avšak v míře, která je podstatně nižší, než v případě svědkyně [příjmení]. Soud se proto zabýval i tímto zásahem do osobnostních práv.

47. Soud v tomto směru poučil žalovaného 2, aby tvrdil a prokázal, z jakých konkrétních skutečností vycházel, když byl tento výrok učiněn. Žalovaný 2 k tomu navrhl jako hlavní důkaz výpověď svědkyně [příjmení], která cokoliv takového popřela. Žalovaný přes poučení nikterak konkrétně netvrdil, z čeho při vyřčení tohoto výroku vycházel. Soud tak uzavřel, že tento výrok učinil, aniž by měl jakékoliv relevantní podklady, které by jej ospravedlňovaly k takovému soudu. Žalovaný 2 tak vyřkl soud, který byl schopen dehonestovat svědkyni [příjmení] jakožto představitelku odborů ve společnosti a tím i žalobce samotného, a to aniž by měl jakýkoliv důvod jej učinit. Tím neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce a jeho dcery.

48. Soud se tak zabýval předmětnou satisfakcí a uzavřel, že je namístě poskytnout satisfakci formou omluvy, a to jak písemným dopisem, tak stejnou formou, kterou byla újma způsobena. Soud proto žalovanému 2 uložil žalobci se omluvit, avšak připustil pouze 1 omluvu každou z uvedených forem (žalobce totiž požadoval omluvu vždy zvlášť po každém z žalovaných a pak ještě společně a nerozdílně).

49. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu k písemné omluvě dle § 160 o. s. ř., a ve vztahu k omluvě v periodiku prodloužil na 1 měsíc, a to i s ohledem, že tuto lhůtu požadoval žalobce ve své žalobě, a tato lhůta je přiměřeně dlouhá. Soud obě lhůty stanovil od právní moci rozsudku, když neshledal důvod stanovit rozsudek předběžně vykonatelným.

50. Soud se následně zaobíral i poskytnutím finančního zadostiučinění za předmětný výrok a dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci jako sekundární oběti výroku, je poskytnutí finančního zadostiučinění nepřiměřené. Výrok primárně cílil vůči svědkyni [příjmení], ji difamoval, přičemž zásah do jejích práv byl zásadnější (svědkyně nadále u žalovaného 2 působí v odborech, svědkyně je stále výdělečně činná apod.). Soud tak uzavřel, že poskytovat žalobci finanční satisfakci by bylo vzhledem k předmětu řízení a výroku nepřiměřené. Soud proto tento nárok zcela zamítl.

51. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 93 266,07 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 49 879,40 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 8 209,24 Kč za 740 ujetých km v částce 6 609,24 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t., s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 10 417,54 Kč za 740 ujetých km v částce 8 817,54 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t., s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 10 417,54 Kč za 740 ujetých km v částce 8 817,54 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t., s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 10 417,54 Kč za 740 ujetých km v částce 8 817,54 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 10 417,54 Kč za 740 ujetých km v částce 8 817,54 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 079,40 Kč ve výši 16 186,67 Kč.

52. Při stanovení tarifní hodnoty vycházel soud ze skutečnosti, že v daném případě není možné postupovat dle § 8 a. t., protože částky požadované v rámci žalob na ochranu osobnosti jsou s ohledem na rozhodovací praxi soudů cíleně nadsazené, neboť soud nemůže žalobci přiznat více, než žalobce uplatní, avšak může přiznat méně. Za této situace nejsou požadované náhrady zcela zjevně realistické k předmětu sporu a bylo by nesprávné z takto uplatněných nároků vycházet při stanovení tarifní hodnoty plnění. Soud proto aplikoval tarifní hodnotu dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. Tento výklad pak byl shledán ústavně konformním (vizte usnesení Ústavního soudu II. ÚS 3254/13).

53. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2 rozhodl soud za situace, kdy žalobce nebyl úspěšný ve věci finanční satisfakce, avšak byl úspěšný ve věci omluvy. Soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu stran je stejná.