35 C 6/2021 - 172

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou v právní věci žalobce: [právnická osoba] [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba] – [právnická osoba] [IČO] sídlem v [adresa] za kterého jedná [právnická osoba] sídlem v [adresa] adresa pro doručování: [adresa] o žalobě podle části páté o.s.ř., takto:

Výrok

I. Žalobci se vydává pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], jak je vymezen geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. [číslo] ze dne [datum], vyhotoveným [právnická osoba]., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to včetně všech jeho součástí a příslušenství.

II. Tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], č. j. [číslo jednací].

III. Další účastník řízení je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 20 271,50 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 3. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání výše uvedeného pozemku. K odůvodnění žaloby uvedl, že předmětným rozhodnutím bylo rozhodnuto o nevydání tohoto pozemku pro překážku dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), neboť pozemek je částečně zastavěn a částečně bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání staveb ve vlastnictví třetích osob. Tato zastavěnost má spočívat v zastavění pozemní komunikací a sklepy. S takovým hodnocením věci správním orgánem žalobce nesouhlasil a cítil se jím dotčen na svých právech, neboť v případě pozemní komunikace se jedná o účelovou komunikaci, která není stavbou ve smyslu občanskoprávním. Jedná se pouze o štěrkové a dlážděné plochy, tedy o zpracování povrchu. K tomu dále žalobce vytkl správnímu orgánu, že se nezabýval tím, zda je předmětná účelová komunikace využívána pro veřejnou potřebu či nikoliv. K zastavěnosti předmětného pozemku sklepy uvedl, že se jedná o stavby, které postavil žalobce a které nejsou ve vlastnictví třetích osob. I pokud by se v případě sklepů jednalo o samostatné nemovité věci ve vlastnictví třetích osob, tak jejich podzemní část není překážkou vydání (ta se navíc z většinové části nachází na pozemku p. č. [číslo] který byl žalobci vydán) a jejich nadzemní část zasahuje pouze malou část daného pozemku. Označení celého pozemku za zastavěný nebo nezbytně nutný k užívání staveb nemůže dle názoru žalobce obstát. Dodal, že s vydáním předmětného pozemku žalobci souhlasí i vlastníci pozemků p. č. st. [číslo], které jsou předmětným pozemkem zcela obklopeny. Odkázal na zásadu ex favore restitutionis.

2. Další účastník řízení navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí správního orgánu je věcně správné, a odkázal na jeho odůvodnění. Zdůraznil, že podstatné je, že předmětný pozemek je bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání staveb ve vlastnictví třetích osob. Souhlas vlastníků pozemků p. č. st. [číslo] nemůže mít vliv na posouzení otázky vydání či nevydání předmětného pozemku. Ve vyjádření ze dne [datum] další účastník řízení uvedl, že se v případě sklepu na pozemku p. č. [číslo] jedná o součást stavby původního pivovaru.

3. Správní orgán navrhl zamítnutí žaloby z důvodů uvedených v odůvodnění rozhodnutí. Upozornil, že geometrický plán nebyl realizován v katastru nemovitostí v části týkající se oddělení pozemku p. č. [číslo] z pozemku p. č. [číslo], a proto je třeba v žalobním petitu odkázat na oddělovací geometrický plán. Pozemní komunikace, která se nachází na předmětném pozemku, je asfaltová, není tedy pravdou, jak uvedl žalobce v žalobě, že se jedná o štěrkové a dlážděné plochy. Dle názoru správního orgánu nejde ani o účelovou komunikaci, ale o místní komunikaci, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Sklep č. 1 se nachází pod pozemky více vlastníků a na základě tohoto zjištění dospěl správní orgán k závěru, že se nemůže jednat o součást pozemku, neboť v takovém případě by každá část sklepu připadala jinému vlastníkovi. Nevydání předmětného pozemku zajišťuje přístup do sklepa č. 1 a č.

3. Plocha nacházející se nad sklepem č. 1 však nebyla žalobci vydána z důvodu, že se jedná o plochu bezprostředně související a nezbytně nutnou k provozu přilehlé stavby třetí osoby. Totéž platí o ploše nacházející se u vchodu do sklepa č. 3, když samotný sklep do nevydaného pozemku nezasahuje. Co se týče vlastnictví předmětných sklepů, pak správní orgán nemohl rozhodnout spor o jejich vlastnictví, avšak k rozhodnutí mu stačilo zjištění, že sklepy nejsou ve vlastnictví státu ani oprávněné osoby. Sklepy byly v době přechodu areálu na stát propojeny nadzemní stavbou bývalého pivovaru, šlo o pivovarské sklepy a spolu s celým areálem pivovaru byly převzaty státem. Pozdější oddělení těchto sklepů, které mohlo mít za následek vznik samostatných staveb, může být předmětem soudního sporu o určení vlastnictví, avšak nemůže být řešeno v rámci restitučního řízení dle zákona o majetkovém vyrovnání. Co se týče souhlasu vlastníků pozemků p. č. st. [číslo] pak rozpory mezi jednotlivými vyjádřeními se správní orgán zabýval již v napadeném rozhodnutí. Pokud by nebyla část pozemku, pod kterou se nachází sklepní prostory, současně plochou nezbytně nutnou k užívání povrchové stavby třetí osoby, byla by tato část pozemku žalobci pravděpodobně vydána. Jiná je situace u části sklepa, která vystupuje na povrch, zde se jedná o povrchovou zastavěnost a správní orgán zohlednil i nutnost přístupu vlastníka do sklepa, tedy plochu nezbytně nutnou k užívání stavby.

4. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo řízení k návrhu účastníků přerušeno dle § 110 o.s.ř. a o pokračování v řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] Poté bylo k návrhu žalobce vyčkáváno na vyhotovení geometrického plánu.

5. Žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], které bylo následně doplněno podáním doručeným soudu dne [datum], navrhl změnu žaloby. Soud navrhovanou změnu spočívající v doplnění eventuálního petitu připustil usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Nově se tak žalobce v případě nevyhovění primárnímu petitu domáhal vydání pozemků p. č. [číslo], vše v k. ú. [adresa], tak jak jsou vymezeny geometrickým plánem pro rozdělení pozemků č. [číslo] ze dne [datum], vyhotoveným Ing. [jméno FO].

6. Dle obsahu zaslaného správního spisu [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [spisová značka], byla výzva dle § 9 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání doručena [právnická osoba] dne [datum]. Výzva byla tudíž povinné osobě doručena včas, ve lhůtě 12 měsíců od účinnosti zákona o majetkovém vyrovnání (tedy ve lhůtě do 2. 1. 2014). Povinná osoba neuzavřela ve lhůtě 6 měsíců od doručení výzvy dle § 9 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání s osobou oprávněnou dohodu o vydání předmětné zemědělské nemovitosti. Oprávněná osoba následně podala k pozemkovému úřadu návrh na zahájení řízení o vydání zemědělských nemovitostí dle § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání, který byl úřadu doručen dne 3. 2. 2014. Návrh byl učiněn včas ve lhůtě 6 měsíců po uplynutí lhůty dle § 9 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání.

7. Dle obsahu zaslaného správního spisu [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnutí o nevydání předmětného pozemku žalobci doručeno dne 5. 10. 2021, z čehož vyplývá, že žaloba podaná dne 3. 12. 2021 byla podána včas ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 247 odst. 1 o.s.ř.).

8. Ohledně toho, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání a další účastník řízení povinnou osobou ve smyslu § 4 zákona o majetkovém vyrovnání soud přebírá závěry správního orgánu a odkazuje na ně (§ 250e odst. 2 o.s.ř.), přičemž ani žádný z účastníků řízení dané skutečnosti nijak nerozporoval. K přechodu nemovitosti na stát došlo ve dnech 1. 10. 1948 a 29. 12. 1948 (jednalo se původně o více pozemků), čímž je splněna podmínka rozhodného období (datovaného od 25. února 1948 do 1. ledna 1990), a pozemky byly odňaty postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, a to bez vyplacení náhrady, čímž je splněna podmínka skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám dle § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. I k těmto závěrům odkazuje soud na závěry správního orgánu (§ 250e odst. 2 o.s.ř.).

9. Dle potvrzení právní kontinuity ze dne 16. 5. 2013 a 26. 11. 2013 je žalobce totožný se subjektem „Kreuzherrn zu Prag“.

10. V knihovní vložce č. 334 moravských zemských desek byly ve prospěch žalobce v katastrálním území [adresa] zapsány mj. pozemky PK p. č. [číslo]

11. Ze srovnávacího sestavení parcel č. [číslo] ze dne [datum] se podává, že současný pozemek p. č. [číslo] vznikl z pozemků PK p. č. [číslo] 12. [právnická osoba] [adresa], odbor výstavby, ve sdělení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], č. j. [číslo jednací], uvedl, že pozemek p. č. [číslo] je přístupovým pozemkem k pozemkům p. č. st. [číslo], které jsou v soukromém vlastnictví, a tyto pozemky se nachází uvnitř pozemku p. č. [číslo].

13. Ze zápisu z místního šetření správního orgánu konaného dne [datum] se podává, že z pozemku PK p. č. st. [číslo] vznikla mj. část pozemku p. č. [číslo]. Na této části pozemku se nachází dlážděná plocha před stavbami, schodiště ke sklepním prostorám, opěrná zeď, vodoměrná šachta, travnatý svah a odkládací nezpevněná plocha za stavbami. Část pozemku tvoří také cesta podél staveb, která slouží jako přístup k dalším pozemkům. Z pozemku PK p. č. [číslo] vznikla mj. část pozemku p. č. [číslo], která je zarostlá dřevinami a část je tvořena travnatou plochu okolo staveb. Z pozemku PK p. č. [číslo] vznikla mj. část pozemku p. č.[Anonymizováno][číslo], která tvoří travnatou plochu okolo staveb. Z pozemku PK p. č. [číslo] vznikla mj. část pozemku p. č. [číslo], přičemž se jedná o travnatou plochu s prašnou cestou podél budov. Z pozemku PK p. č. [číslo] se stala část pozemku p. č. [číslo], přičemž část pozemku tvoří štěrková plocha, část pozemku je oplocena a tvoří ji travnatá plocha s cestou podél budov, která vede k dalším pozemkům.

14. Ze zápisu z místního šetření správního orgánu konaného dne [datum] se podává, že pozemek p. č. [číslo] obklopuje stavby na pozemcích p. č. st. [číslo], přičemž stavby jsou užívány jako provozní stavby vinařství, stodola/technické zázemí a rodinný dům. Na pozemku p. č. [číslo] se nachází vchod do sklepa č. 1 a jeho část pod pozemkem, sklep je v celém rozsahu vyzděn, poslední dva metry jsou vyhloubeny do hlíny. Sklep č. 1 užívá p. [jméno FO]. Pod pozemkem p. č. [číslo] se nachází část sklepa č. 2, do kterého se vchází ze suterénu stavby na pozemku p. č. st. [číslo], a který je užíván pro potřeby vinařství rodiny [jméno FO]. Na hranici pozemku je umístěn vchod do sklepa č. 3, přičemž pouze vchod a zádveří sklepa jsou vyzděné, zbytek stavby je vyhlouben do hlíny. Na pozemku se dále nachází štěrkové a dlážděné plochy při vstupu do vinařství, vodoměrná šachta, betonová plocha u zadního vchodu do vinařství, zatravněné plochy, zbytky oplocení s brankou, štěrková cesta a dlážděný chodník sloužící jako příjezd a příchod do přízemí stavby rodinného domu a stavby technického zázemí, kanalizační jímka, částečně zarostlá plocha se skládkou zeminy a stavební suti a část asfaltové komunikace. Z pozemku jsou tři vstupy do rodinného domu – dva do přízemí a jeden zadní do prvního podlaží, jeden vstup do stavby technického zázemí a dva vstupy do vinařství.

15. Z přílohy k zápisu z místního šetření konaného dne [datum] se podává umístění všech tří sklepů, kdy všechny tři sklepy částečně zasahují do pozemku p. č. [číslo]. Vchod do sklepa č. 1 se nachází na hranici pozemků p. č. [číslo] a p. č. st. [číslo]; do sklepa č. 2 se vchází ze stavby umístěné na pozemku p. č. st. [číslo]; vchod do sklepa č. 3 se nachází těsně za hranicí pozemku p. č. [číslo], a to na pozemku p. č. [číslo].

16. Z pořízené fotodokumentace obsažené v příloze k zápisu z místního šetření konaného dne [datum] vyplývá, že vchod do sklepa č. 1 je tvořen zděnou přístupovou částí nad povrchem pozemku, přičemž tato je zapuštěna do travnatého svahu a těsně přiléhá ke stavbě na pozemku p. č. st. [číslo]. Vchod do sklepa č. 3 je tvořen zděnou konstrukcí, přičemž tato zděná konstrukce se nachází na pozemku p. č. [číslo], těsně při hranici s pozemkem p. č. [číslo].

17. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí (LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa] ze dne [datum]) soud zjistil, že vlastníkem pozemků p. č. st. [číslo], jejichž součástí jsou stavby na pozemcích, je [jméno FO].

18. Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi dalším účastníkem řízení (v době uzavření předmětné nájemní smlouvy označeným jako [právnická osoba]), jakožto pronajímatelem, a [jméno FO], v současnosti vlastnicí pozemků p. č. st. [číslo], jakožto nájemkyní, se podává, že pozemek p. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, druh pozemku travní porost, nacházející se v k. ú. [adresa], se nájemkyni pronajímá na dobu neurčitou, a to k nezemědělskému účelu – nesloužící k podnikání: manipulační a přístupová plocha k nemovitostem ve vlastnictví nájemce.

19. Z vyjádření [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne [datum] vyplývá, že výše uvedení užívají pozemek p. č. [číslo] k přístupu do staveb nacházejících se na pozemcích p. č. st. [číslo], k parkování vozidel, pro chov psů, německých dog, které potřebují velký prostor pro výběh, mají zde dětské hřiště, je zde umístěn bazén a trampolína. Na pozemku se nachází i přípojky do jejich domu, a to kanalizace, voda a elektřina. Pozemek p. č. [číslo] využívají spolu s pozemky p. č. [číslo] jako jeden funkční celek.

20. Z prohlášení [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne [datum] se podává, že výše uvedení mají za to, že vydání pozemku p. č. [číslo] nebrání překážka dle § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání. Uvádí, že při vydání pozemku p. č. [číslo] mají zajištěn přístup ke svým pozemkům, a to dohodou s žalobcem. Pozemek může být vydán, aniž by došlo k porušení některé z funkcí, které plní stavby na pozemcích p. č. st. [číslo]. Sklepy, jejichž vchody se nachází na pozemku p. č. [číslo], a které dále pokračují pod pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], respektive jejichž vchody mohou být na hranici těchto pozemků, mohou být dle názoru výše uvedených osob vydány žalobci, v případě, že vydány nebudou, jsou součástí a příslušenstvím stavby rodinného domu č. p. [číslo] v obci [adresa].

21. Z vyjádření [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne [datum] se podává, že v roce 1992 koupili [jméno FO] a [jméno FO] stavbu bývalého pivovaru na [adresa], jehož součástí byly tři sklepy. Všechny sklepy byly propojeny a sloužily jako jeden funkční celek. Sklep č. 1 si z neznámého důvodu zabral pan [jméno FO], a proto byl zadní průchod zazděný. Přední průchod mezi sklepy byl pod přístřeškem, který bohužel pod vlivem stáří spadl, a proto byl tento průchod také zazděn. Průchod mezi sklepem č. 2 a sklepem č. 3 byl v různých výškových úrovních a bylo velice nebezpečné tento průchod používat, proto byl asi v letech 1992-1993 zazděn.

22. Z dobové pohlednice označené „[jméno FO]“ se podává, že při dnešním zakončení stavby nacházející se na pozemku p. č. st. [číslo] stála ještě přístavba. Ve vztahu k tomu z vyjádření Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu [adresa], ze dne 26. 1. 2021, vyplývá, že [jméno FO] (také [Anonymizováno]) byl pachtýřem hostince zobrazeného na výše specifikované pohlednici od roku 1910, ještě v roce 1917 jej prokazatelně provozoval, a při sčítání lidu v roce 1921 je jeho manželka uváděna jako vdova. Žalobce, jakožto majitel objektu pivovarského hostince žádal v roce 1910 o výčepní koncesi, ke své žádosti přiložil skicu, z které je patrné, že přístavba v dané době ještě neexistovala. V roce 1921 prováděl znojemský městský úřad ocenění budov v katastru města, přičemž v této době se zde přístavba již nacházela. Z vyjádření [jméno FO] ze dne [datum] se pak podává, že dle informací od starousedlíků daná přístavba spadla přibližně v šedesátých nebo sedmdesátých letech 20. století.

23. Ze sdělení [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu, pobočky [adresa], ze dne [datum] vyplývá, že stavbu sklepa č. 1 neeviduje v seznamu hmotného investičního majetku a ani tuto stavbu nikdy nepřevzal do svého majetku. Lze konstatovat, že předmětný sklep není samostatnou nemovitostí a není součástí pozemku p. č. [číslo]. Domnívají se, že sklep je součástí stavby původního pivovaru.

24. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa], odboru výstavby, ze dne [datum] se podává, že ohledně sklepa na pozemku p. č. [číslo] neeviduje žádný spisový materiál.

25. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa], odbor výstavby, ze dne [datum], se podává, že ve věci objektu zemního sklepa se vstupem z pozemku p. č. [číslo] nebyly v archivu odboru výstavby [právnická osoba] ve [adresa] dohledány žádné [právnická osoba].

26. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa], odbor investic a technických služeb, ze dne [datum], a k tomu přiloženému pasportu pozemních komunikací, vyplývá, že pozemní komunikace, která je vedena pod č. 2d na pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], je evidována jako účelová komunikace.

27. Z vyjádření dalšího účastníka ze dne [datum] se podává, že z listin, které jsou součástí správního spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] lze s největší pravděpodobností dovodit, že se v případě sklepu na pozemku p. č. [číslo] jedná o součást stavby původního pivovaru.

28. Na základě geometrického plánu č. [číslo] ze dne [datum], zpracovaného [právnická osoba]., byly z pozemku p. č. [číslo] odděleny pozemky p. č. [číslo], přičemž nově vzniklé pozemky p. č. [číslo] jsou již jako samostatné pozemky zapsané v katastru nemovitostí. K oddělení pozemku p. č. [číslo] o výměře 3 m2 dle geometrického plánu doposud nedošlo, a v katastru nemovitostí je tudíž pozemek p. č. [číslo] stále zapsán o výměře 1088 m2, jak soud zjistil z aktuálního listu vlastnictví č. [číslo] pro dané katastrální území.

29. Dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání nelze věc vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen „stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

30. Dle § 18 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání při aplikaci tohoto zákona musí být šetřen jeho účel, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Orgány veřejné moci poskytnou oprávněným osobám součinnost zejména tím, že jim bez zbytečného odkladu bezplatně poskytnou výpisy a opisy z evidence a jiné podklady, které mohou přispět k objasnění jejich nároků.

31. Soud se nejprve zabýval zastavěností pozemku, kdy správní orgán ve svém rozhodnutí v tomto ohledu dospěl k závěru, že pozemek p č. [číslo] nemůže být v souladu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání oprávněné osobě vydán také z důvodu, že se zde nachází část asfaltové komunikace a sklep č. 1 a č. 3 fyzické osoby, konkrétně jejich zděná přístupová část, zejména vstupní portál, přičemž uvedené se týká sklepa č. 1 s jistou mírou nejistoty, poněvadž vstup je pravděpodobně na hranici pozemku.

32. V souladu s ustálenou soudní praxí se za stavbu ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání považuje stavba v občanskoprávním smyslu, kterou je výsledek stavební činnosti, pokud je tento výsledek samostatnou věcí v právním smyslu, tedy způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5587/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6081/2017). V případě posuzování toho, zda je daný pozemek zastavěn je tedy nutné vždy zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností dle občanskoprávních předpisů, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda je podle zvyklostí v právním styku účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.), a také k jejímu stavebnímu provedení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019). Posouzení toho, zda stavební úpravy pozemku jsou samostatným objektem právních vztahů, a zakládají důvody restitučních výluk, nebo součástí předmětného pozemku, tudíž záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu široky prostor pro uvážení soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3851/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4378/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 835/2012).

33. Soud se nejprve zabýval tím, zda skutečnost, že se na jihovýchodní části pozemku p. č. [číslo] nachází část obloukového zakřivení pozemní komunikace představuje překážku vydání pozemku dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání z důvodu jeho zastavěnosti.

34. Předně je nutné uvést, že dle názoru soudu je daná pozemní komunikace komunikací účelovou ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a nikoli místní komunikací, jak se domnívá správní orgán. Účelová komunikace je pozemní komunikací, jež splňuje znaky uvedené v § 7 zákona o pozemních komunikacích (srov. též § 2 odst. 2 cit. zákona). Podle § 7 odst. 1 věty první tohoto zákona je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Podle § 19 odst. 1 věty první zákona o pozemních komunikacích platí, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak.

35. Předmětná cesta zčásti zasahující na pozemek p. č. [číslo] dle názoru soudu splňuje výše uvedené podmínky dle § 7 zákona o pozemních komunikacích. O místní komunikaci by s největší pravděpodobností nešlo již vzhledem k účelu předmětné cesty, kdy místní komunikaci v souladu s § 6 zákona o pozemních komunikacích charakterizuje, že slouží převážně místní dopravě na území obce. Půjde zpravidla o dopravně významnější spojnice, než jsou pouhé účelové komunikace, které vedou například pouze ke skupině chat; typicky jde o cesty spojující obec s některou její místní částí nebo s nějakým dopravně významným bodem (srovnej Černín, M., In: Černínová, M. a kol. Zákon o pozemních komunikacích: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021, komentář k § 6.). Závěr o tom, že se o místní komunikaci skutečně nejedná, je nutné s definitivní platností dovodit ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] a z k tomu přiloženému pasportu pozemní komunikace, dle kterého je předmětná cesta nacházející se na pozemku p. č. [číslo] a částečně zasahující na pozemek p. č. [číslo] účelovou komunikací. Platí totiž, že z rozhodnutí o tom, zda je určitá komunikace zařazena či vyřazena ze sítě místních komunikací, soud ve smyslu § 135 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vychází, aniž by ho mohl ve sporném řízení přezkoumávat; nenáleží mu posuzování znaků, jimiž zákon místní komunikaci vymezuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 852/2020, dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 444/97-144).

36. Soud dále přistoupil k posouzení otázky, zda je předmětná účelová komunikace zasahující na pozemek p. č. [číslo] stavbou v občanskoprávním smyslu, a dopadá na ni tedy výluka dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

37. V chápání právního charakteru účelové komunikace nepanuje mezi Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem shoda. Nejvyšší soud setrvává přes odlišný právní názor Nejvyššího správního soudu na závěru, že účelové komunikace jsou jen druhem pozemku a představují ztvárnění či zpracování jeho povrchu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 52/2002, ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 766/2011 či usnesení ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2493/2011). Nejvyšší správní soud naopak činí závěr o existenci samostatné nemovité věci, je-li stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze toto stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. 5 As 62/2008). Panuje-li mezi oběma vrcholnými soudy soustavy obecné justice rozkol v chápání právního charakteru účelové komunikace, tj. není-li ani na vrcholné úrovni obecné justice jistota nad tím, zda je účelová komunikace toliko druhem pozemku či naopak (v případě splnění jistých podmínek) samostatnou věcí, nelze v případě účelové komunikace překážku pro vydání pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. s jistotou dovodit a zcela tím pominout uvedené pochybnosti a rozpory. Za dané situace je potřebné postupovat v souladu se základním principem, kterým je rozhodování v restitučních věcech ovládáno, a sice principem in favorem restitutionis, neboť tuto zásadu v restitučních věcech dlouhodobě akcentuje i judikatura Ústavního soudu a Ústavní soud se jí dovolal také v nálezu týkajícím se ústavnosti zákona o majetkovém vyrovnání (nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13). Překážka pro vydání pozemku dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání tak není v případě účelové komunikace zásadně dána.

38. Zároveň je však nutné zohlednit závěry rozhodovací praxe dle nichž může být překážkou naturální restituce i zatížení pozemku veřejným užíváním (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3620/2017, či nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), kterým může být i obecné užívání pozemní komunikace (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, nebo ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017). Vlastníku dané nemovitosti dotčené institutem veřejného užívání v takovém případě zůstává pouze tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je nutné rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, nebo rozsudek ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 9 Afs 86/2008). Při úvahách o vlastnické využitelnosti předmětu naturální restituce, tj. o možnostech realizovat ve vztahu k němu vlastnická oprávnění, je však nutné vždy zvažovat také hledisko proporcionality (jde-li o poměr mezi omezením restitučního nároku, tedy účelem restituce samotné a konkrétním veřejným zájmem, který naplnění tohoto účelu brání); v tomto směru může být významné i to, jaká újma by oprávněné osobě vznikla v případě nevydání nemovitosti, v porovnání s tím, jaké bezprostřední důsledky by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp zn. 28 Cdo 265/2022, dále srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, nebo ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 798/15). Předmětná účelová komunikace je sice zatížená užíváním, kdy ji užívají vlastníci staveb na pozemcích p. č. st. [číslo], a to jako příjezdovou cestu k rodinnému domu a vinařství, avšak jak vyplývá z ortofotomapy, účelová komunikace fakticky zasahuje na pozemek p. č. [číslo] pouze minimálně, a její podstatná část se nachází na pozemku p. č. [číslo]. Za takové situace soud nemá za to, že tato skutečnost je důvodem pro nevydání předmětného pozemku p. č. [číslo].

39. Soud se dále zabýval otázkou sklepů č. 1 a 3 (sklep č. 2 nebyl překážkou vydání nemovitosti), tj. zda představují překážku zastavěnosti ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, která brání vydání pozemku p. č. [číslo]. Předně, jak ve svém rozhodnutí zmínil i správní orgán, skutečnost, že jsou pod pozemkem umístěny stavby, obecně nebrání jeho vydání. Výslovně je tato skutečnost sice uvedena pouze v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), avšak platí, že z důvodu obdobné konstrukce a smyslu těchto ustanovení, lze při výkladu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání přiměřeně zohlednit i závěry vyslovené ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, či ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017).

40. Správní orgán neshledal, že překážku zastavěnosti představují sklepy jako takové, tj. sklepy ve smyslu podzemního prostoru, ale jejich zděné přístupové části, zejména vstupní portály. Soud má však za to, že ani tato okolnost nezakládá výluku dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. V judikatuře je totiž dovozováno, že za zastavěný pozemek ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání lze v zásadě považovat jen takový pozemek, na němž byla stavba vybudována poté, co se stal předmětem majetkové křivdy podle § 5 zákona o majetkovém vyrovnání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1709/2021). Platí, že „výlukové ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. se nemůže – již toliko se zřetelem na jeho gramatický výklad – uplatnit v případech, kdy stavba, jež by bránila vydání pozemku oprávněné osobě, byla zřízena (vznikla) před způsobením majetkové křivdy. O takový případ se v projednávané věci podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů jedná a následné stavební úpravy vodního díla [jméno FO] nijak nezměnily jeho charakter součásti předmětného pozemku. Dovolací argumentace žalobce, jež míří na závěry odvolacího soudu o právní povaze vodního díla, tudíž nemůže obstát. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že se jedná o samostatnou stavbu, pak tato stavba učinila předmětný pozemek zastavěným již před obdobím, v němž se pozemek stal předmětem majetkové křivdy“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 610/2019). Pokud tedy byly stavební úpravy předmětného pozemku zbudovány dříve, než došlo k jeho odnětí státem, pak je zřejmé, že bez ohledu na charakter této výstavby (bez ohledu na to, zda se jedná o samostatnou věc ve smyslu občanskoprávním či nikoliv) není v jejich případě naplněn výlukový důvodu dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání; tyto závěry by platily i v případě, že stavby byly pouze rekonstruovány, tj. nebylo zhotoveno dílo nové (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1039/2016).

41. Jak vyplynulo z provedeného dokazování a z obsahu správního spisu, předmětné sklepy byly součástí pivovaru ve vlastnictví žalobce, který se dříve na pozemku p. č. [číslo] nacházel. Jednalo se o komplex propojených pivovarských sklepů, které byly později z důvodu zřícení či nestability do určité míry zazděny, a to tak, že vznikly tři oddělené sklepy. Na místě, kde se dnes nachází zděný vchod do sklepa č. 1, byla ještě v době, kdy předmětnou stavbu a pozemek vlastnil žalobce, zbudována přístavba, která následně zanikla přibližně v šedesátých či sedmdesátých letech minulého století. Vzhledem k výše uvedenému má tudíž soud za to, že sklepy byly zbudovány žalobcem. Obdobné závěry je nutné vztáhnout i na zděné přístupové části, které ostatně se sklepy úzce souvisí. Výše uvedené platí i v případě zděné přístupové části ke sklepu č. 1, u které je nutné dovodit, že i kdyby žalobcem nebyla zbudována ve své dnešní podobě, do svého současného stavu byla po zhroucení přístavby pouze zrekonstruována, což nelze ve smyslu uvedené judikatury podřadit pod množinu staveb zbudovaných poté, co se majetek stal předmětem majetkové křivdy. S ohledem na výše uvedené má soud tudíž za to, že skutečnost, že se na pozemku p. č. [číslo] nachází sklepy č. 1 a č. 3, a jejich zděné přístupové části, nepředstavuje překážku zastavěnosti, která by bránila vydání pozemku ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

42. Překážkou vydání pozemku ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání je nejenom přímá zastavěnost stavbou (či její částí), tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale také bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. Výše uvedené zahrnuje i situace, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. U nárokovaného pozemku je proto vždy nutné přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, pokud tyto tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál), (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1900/2021). Pokud skutečně jde o areál, je pak nutné zohlednit veřejný zájem na prioritě vlastnického vztahu k celku, a takový areál pak nelze dělit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012).

43. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti však zároveň dospěl k závěru, že je-li spatřován veřejný zájem na tom, aby byly pozemky považovány za jeden funkční celek a bylo zachováno jejich stávající využití, dlužno zohlednit, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků. Dovolací soud v souvislosti s odůvodněním neexistence restituční výluky přiznává relevanci též okolnosti, že povinná osoba pozemek sama neužívá a pronajímá jej (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3524/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017).

44. S ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že pozemky p. č. st. [číslo] sice s pozemkem p. č. [číslo] tvoří funkční celek, ale za situace, kdy již některé pozemky (např. pozemky p. č. [číslo]) byly žalobci vydány, pak nelze setrvávat na požadavku priority vlastnického vztahu k celému areálu, když tohoto stavu v daném případě nelze dosáhnout z důvodu plurality vlastnictví pozemků nacházejících se v areálu. Skutečnost, že žalobce již vydané pozemky převedl, a to konkrétně na [jméno FO], vlastnici pozemků p. č. st. [číslo], mu přitom nelze přičítat k tíži. Za této situace tedy platí, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků, vydáním předmětných pozemků žalobci se poměry takřka nezmění. Vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a vlastníka budov, budou v zásadě i nadále upraveny již sjednanou nájemní smlouvou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017), a způsob využití areálu zůstane v důsledku vydání nemovitostí oprávněné osobě nedotčen. Zbývající nemovitosti tak nijak neztratí svou funkčnost a využitelnost. V dané věci je dle názoru soudu také nutné přihlédnout k tomu, že mezi žalobcem a vlastnicí pozemků p. č. st. [číslo] již v dané věci probíhala jednání, a daná vlastnice s vydáním pozemku p. č. [číslo] souhlasí. Nadto by v případě, že by stejně jako v minulosti byly vydané pozemky následně převedeny na [jméno FO], došlo ke sjednocení vlastnických vztahů v daném území ve větší míře, než je tomu v současnosti.

45. Pokud další účastník řízení původně navrhoval důkaz ohledáním na místě samém, pak při jednání soudu uvedl, že na tomto důkazním návrhu netrvá.

46. Se zřetelem k uvedenému soud lze uzavřít, že v případě pozemku p. č. [číslo], oddělovaného přiloženým geometrickým plánem, není dán žádný výlukový důvod dle § 8 zákona o majetkovém vyrovnání. Soud proto dospěl k závěru, že o pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], oddělovaném přiloženým geometrickým plánem, má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán (§ 250j odst. 1 o.s.ř.), a svým rozsudkem rozhodnutí správního orgánu nahradil (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).

47. Soud se nezabýval nárokem žalobce obsaženým v eventuálním petitu, neboť o tomto nároku by bylo možné rozhodnout pouze v případě, pokud by soud dospěl k závěru, že nelze vyhovět petitu primárnímu, který by byl zamítnut (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1737/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4223/2010).

48. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 245 o.s.ř. tak, že další účastník řízeni je k jejich náhradě povinen úspěšnému žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené činí částku 20 271,50 Kč a představují: - odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) á 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. celkem 6 200 Kč, - 2 náhrady hotových výdajů v souvislosti s těmito úkony á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. celkem 600 Kč, - odměnu právního zástupce 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 21. 3. 2025) 4 620 Kč z tarifní hodnoty 88 000 Kč dle § 9 odst. 5 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, - náhradu hotových výdajů v souvislosti s tímto úkonem 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, - náhradu hotových výdajů spočívajících v cestovném zástupce žalobce k jednání soudu dne 21. 3. 2025 z [adresa] a zpět (§ 13 odst. 5 AT, vyhláška č. 475/2024 Sb.) v částce 3 383,30 Kč za 420 km při základní náhradě á 5,80 Kč/km, udávané spotřebě 6,5 l na 100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč/litr, - náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobce cestou k jednání soudu dne 21. 3. 2025 a zpět v částce 1 500 Kč, tj. 10 půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025), - náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 3 518,20 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

49. Soud nepřiznal žalobcem požadované náhrady za další úkony právní služby, neboť ty nelze považovat za účelně vynaložené. Jde-li o sdělení zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2022, pak jím jednak došlo k odstranění vady žaloby (odkazem na geometrický plán ze dne 1. 7. 2021), přičemž žaloba měla být bezvadně podána již původně, jednak se jím žalobce k soudem požadovaným informacím vůbec nevyjádřil (s tím, že dokumenty nemá k dispozici) a jednak jím jen navrhl přerušení řízení, což nelze považovat za úkon právní služby s plnou (§ 11 odst. 1 AT) ani poloviční (§ 11 odst. 2 AT) sazbou. Pokud jde o návrh na změnu žaloby a založení geometrického plánu k eventuálnímu žalobnímu petitu, nejde zde o účelně vynaložené náklady, neboť soudem bylo vyhověno petitu primárnímu a o petitu eventuálním nebylo věcně rozhodováno.

50. Vzhledem k tomu, že úspěšný žalobce je ze zákona osvobozen od soudních poplatků [§ 18 odst. 3 zákona o majetkovém vyrovnání, § 11 odst. 2 písm. j) zákona o soudních poplatcích], avšak žalovaný je ze zákona od poplatků rovněž osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích], nebyly splněny podmínky pro přechod poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, a soud tudíž o uložení poplatkové povinnosti žalovanému nerozhodoval.

Poučení