35 C 66/2017 - 172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 660 00 777 sídlem Národní 118/6, 110 00 Praha 1 o zaplacení částky 6 190 168,82 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 190 168,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 4. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 900 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 6 190 168,82 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Částka představuje ušlý zisk od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016 v důsledku znemožnění výkonu advokacie z důvodu nezapsání žalobkyně do seznamu advokátů na základě její žádosti ze dne 27. 8. 2013. Příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení.

2. Žaloba je založena na tvrzení, že žádostí ze dne 27. 8. 2013 žalobkyně požádala žalovanou o opětovné zapsání do seznamu advokátů (dále jen „žádost ze dne 27. 8. 2013“). V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 298/2013 (dále jen „řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013“) byla rozsudkem ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46, ve spojení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69, žalované uložena povinnost umožnit žalobkyni složit slib a zapsat žalobkyni do seznamu advokátů. Dne 6. 6. 2016 žalovaná zapsala žalobkyni do seznamu advokátů na základě rozsudků vydaných v řízení pod sp. zn. [spisová značka] od 1. 9. 2013, kdy žalovaná již technicky mohla a měla provést zápis do seznamu advokátů na základě žádosti ze dne 27. 8. 2013, do 5. 6. 2016, který předcházel provedení zápisu do seznamu advokátů, žalobkyni ušel zisk v částce 6 190 168,82 Kč, která sestává z očekávaného příjmu ve výši 5 115 842 Kč (od společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] a též z ostatní běžné právní činnosti) a daně z přidané hodnoty 21 % z uvedené částky ve výši 1 074 326,82 Kč. Žádostí ze dne 2. 5. 2017 žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení náhrady škody ve výši 5 115 842 Kč spolu s daní z přidané hodnoty nejpozději do 20. 5. 2017, na níž reagovala žalovaná dopisem ze dne 4. 7. 2017 tak, že uvedenou žádost nemůže akceptovat.

3. Žalobkyně navrhla k důkazu žádost o náhradu škody ze dne 2. 5. 2017 včetně doručenky ze dne 2. 5. 2017 (příloha L), dopis žalované ze dne 4. 7. 2017 (příloha G), smlouvu o právní pomoci uzavřenou dne 1. 9. 2004 se společností [právnická osoba] včetně dohody o ukončení smlouvy ze dne 31. 5. 2011 (příloha B), faktury a výdajové pokladní doklady (přílohy T a U), smlouvu o právní pomoci uzavřenou dne 8. 12. 2005 se společností [právnická osoba]. včetně výpovědi smlouvy ze dne 3. 1. 2013 (příloha A), faktury a výdajové pokladní doklady (přílohy R a S), osvědčení o registraci k daním z příjmů fyzických osob a z přidané hodnoty ze dne 5. 8. 1999 (příloha M), přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2008 (příloha F), přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009 (příloha C), přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010 (příloha D), přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2011 a k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2011(příloha E), dopis žalované ze dne 22. 1. 2013 (příloha H), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46 (příloha J), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69 (příloha I), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, č. j. 33 Cdo 4040/2016-98 (příloha K), protokol o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2018 ve věci sp. zn. 21 C 298/2013 (příloha O), stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 6. 2018 (příloha N), rozhodnutí předsednictva ČAK ze dne 14. 2. 2011 (příloha Q) a dále smlouvu o právní pomoci ze dne 1. 9. 2004 včetně dohody o ukončení smlouvy ze dne 31. 5. 2011 (příloha V), faktury (příloha X), výdajové pokladní doklady (příloha Y).

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že rozhodnutím představenstva ČAK ze dne 12. 3. 2012, které nabylo právní moci dne 9. 7. 2012, došlo k platnému vyškrtnutí žalobkyně ze seznamu advokátů podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za úmyslný [podezřelý výraz] čin nespáchaný v souvislosti s výkonem advokacie, přičemž její trestná činnost ohrožovala důvěru k výkonu advokacie. Žalovaná nesporovala, že od 9. 7. 2012 žalobkyně nebyla oprávněna poskytovat právní služby žádnému klientovi, a to ani společnosti [právnická osoba]. a společnosti [právnická osoba] Žalovaná namítla, že soudy obou stupňů, rozhodující v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013, bezúhonnost žalobkyně jako podmínku pro její opětovný zápis do seznamu advokátů na základě žádosti ze dne 27. 8. 2013 posuzovaly ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně, tj. 14. 12. 2015. Soud prvého stupně přitom uvedl, že „zároveň bere v úvahu, že od skutku, za který byla žalobkyně odsouzena (stal se dne 14. 3. 2008), uplynulo více jak 7 roků a od zahlazení tohoto odsouzení (nastalo dne 13. 8. 2013) uplynuly více jak 2 roky“. Odvolací soud se s odůvodněním rozsudku soudu prvého stupně zcela ztotožnil a pro stručnost na něj odkázal. Žalobkyně tedy mohla mít nárok na náhradu škody maximálně za období 6 měsíců, tj. leden až červen 2016, nicméně uplatněný požadavek vychází z pouhých předpokladů, není prokázán vznik škody ani případná příčinná souvislost, taktéž není uvedeno, z čeho žalobkyně dovozuje, že společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] by s ní uzavřely smlouvu o poskytování právní služby po jejím opětovném zapsání do seznamu advokátů a rovněž výpočet možných příjmů žalobkyně z výkonu advokacie je pouze orientační, když z žádného důkazu nevyplývá, že by žalobkyně po obnovení oprávnění k výkonu advokacie měla klientelu shodnou jako před vyškrtnutím se seznamu advokátů, pokud jde o počet klientů, strukturu jejich právních věcí a výši příjmů, jichž by za poskytování právních služeb dosahovala. Žalovaná dodala, že žalobkyně je nově vyškrtnuta ze seznamu advokátů z účinností od 12. 5. 2022. Žalovaná též argumentovala rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 69 Co 427/2016-131 (sp. zn. 41 C 194/2015 Obvodního soudu pro Prahu 1), ve věci uložení povinnosti umožnit (osobě, která byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů pro odsouzení za [podezřelý výraz] čin) složit slib a opětovně zapsat do seznamu advokátů, v němž byl prezentován názor, že doba 5 let uvedená v ustanovení § 35b písm. d/ zákona o advokacii, po kterou se pro účely kárného řízení hledí na advokáta, kterému bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, jako by mu nebylo uloženo kárné opatření, běží od právní moci odsuzujícího rozsudku v [podezřelý výraz] věci, což v případě nyní projednávané věci znamená počátek běhu pětileté lhůty od 25. 10. 2011, neboť tehdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byla žalobkyně odsouzena.

5. Žalovaná navrhla k důkazu ohledně žalobkyně úplný výpis - údaje o advokátovi ke dni 1. 7. 2021 (příloha 1).

6. Soud má provedenými důkazy (přílohy žalobkyně A, B, G, I, J, L, Q, R, S, T a U) za prokázaný, jakož i mezi účastnicemi za nesporný, následující skutkový stav.

7. Rozhodnutím představenstva ČAK ze dne 14. 2. 2011, byl žalobkyni pozastaven výkon advokacie s odůvodněním, že proti žalobkyni bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin maření výkonu úředního rozhodnutí, kdy cílem jejího jednání mělo být zmaření již nařízené exekuce, ačkoliv advokáti jsou povinni při výkonu advokacie jednat čestně a svědomitě (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) a postupovat tak, aby nebyla snižována důstojnost advokacie (§ 17 zákona o advokacii). Tím se žalobkyně neřídila, čímž ohrozila možnost věřitelů uspokojit své pohledávky, které rozhodně nebyly nízké. Takové jednání advokátů není vnímáno pozitivně ani ze strany příslušných orgánů, ani ze strany veřejnosti. Protože jednání žalobkyně mělo spočívat ve dvou skutcích a jednání jejího manžela ještě v dalších, přičemž pro některé z nich již byl odsouzen, je namístě žalobkyni výkon advokacie pozastavit a tím eventuálně i zamezit možnosti dalšího pokračování v podobných jednáních, ohledně nichž již byla podána obžaloba.

8. Rozhodnutím představenstva ČAK ze dne 12. 3. 2012, které nabylo právní moci dne 9. 7. 2012, došlo k platnému vyškrtnutí žalobkyně ze seznamu advokátů podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c/ zákona o advokacii, neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za úmyslný [podezřelý výraz] čin nespáchaný v souvislosti s výkonem advokacie, přičemž její trestná činnost ohrožovala důvěru k výkonu advokacie.

9. V řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 byla rozsudkem ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46, ve spojení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2016, žalované uložena povinnost umožnit žalobkyni složit slib a zapsat žalobkyni do seznamu advokátů do 30 dnů od právní moci rozsudku.

10. Žalobou podanou dne 27. 11. 2013 v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované umožnit jí složit slib a zapsat ji do seznamu advokátů vedeném žalovanou ve smyslu zákona o advokacii s tím, že dne 9. 7. 2012 byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů z důvodu odsouzení k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč pro trestnou činnost na základě rozsudku [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], kdy žalovaná shledala tuto trestnou činnost ohrožující důvěru v řádný výkon advokacie (§ 8 odst. 1 písm. c/ zákona o advokacii), že usnesením [adresa] ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka] bylo toto odsouzení zahlazeno, že dne 27. 8. 2013 požádala žalovanou o opětovné zapsání do seznamu advokátů a že dopisem ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 02-7379/13 jí žalovaná sdělila, že nebude zapsána do seznamu advokátů z důvodu, že nesplňuje podmínku § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o advokacii, neboť není považována za osobu bezúhonnou.

11. Žalobkyně v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zdůrazňovala, že se opětovného zápisu do seznamu advokátů nedomáhá na základě rozhodnutí prezidenta o amnestii, ale na základě zahlazení odsouzení podle § 105 odst. 1 písm. e/ tr. zák., přičemž podle § 106 tr. zák. bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Žalobkyně taktéž poukazovala na to, že usnesením [adresa] ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. [spisová značka], byla pro nepřípustnost zastavena exekuce, jejímž důsledkem bylo i generální inhibitorium, které spolu s manželem měla porušit podle rozsudku [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], přičemž exekuční soud připustil, že pochybil, když až dodatečně zjistil, že rozhodčí nález [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 3. 2007, č. j. 1438/07, který byl podkladem pro exekuci, nemohl nikdy způsobit žádné právní účinky. Na základě těchto argumentů pak žalobkyně dovozovala, že splňuje podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o advokacii a žalovaná jí tak nedůvodně brání ve složení slibu a zapsání do seznamu advokátů.

12. Mezi účastnicemi nebylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 sporu o tom, že dne 9. 7. 2012 byla žalobkyně vyškrtnuta ze seznamu advokátů z důvodu odsouzení pro trestnou činnost na základě rozsudku [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], že dne 27. 8. 2013 žalobkyně požádala žalovanou o opětovné zapsání do seznamu advokátů a že dopisem ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 02-7379/13 žalovaná sdělila žalobkyni, že nebude zapsána do seznamu advokátů, neboť nesplňuje podmínku bezúhonnosti.

13. Z rozsudku [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 25. 10. 2011, bylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zjištěno, že jím [tituly před jménem] [jméno FO] (manžel žalobkyně) a žalobkyně byli uznáni vinnými, že: 1/ po společné dohodě a se společným úmyslem podstatně ztížit výkon usnesení o nařízení exekuce na majetek společnosti [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] jako předseda představenstva této společnosti dne 14. 3. 2008 uzavřel smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. obchod. zák. se společností [právnická osoba]., na základě níž této společnosti předal a převedl podnik společnosti [právnická osoba]. za kupní cenu ve výši 1 Kč, přičemž tuto smlouvu vyhotovila žalobkyně jako advokátka, která zároveň ověřila totožnost a podpisy statutárních zástupců obou společností, ačkoli oba věděli, že majetek společnosti [právnická osoba]. podléhá výkonu rozhodnutí na základě pravomocného usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. [spisová značka], o nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 3. 2007, č. j. [Anonymizováno], proti povinným společnostem [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]., a na základě exekučních příkazů soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 072/504/07, a přestože věděli, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, ke kterému došlo dne 29. 3. 2008, nesmí nakládat s majetkem společnosti včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku; 2/ po společné dohodě a se společným úmyslem podstatně ztížit výkon usnesení o nařízení exekuce na majetek [právnická osoba][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] jako předseda představenstva této společnosti dne 14. 3. 2008 uzavřel smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. obchod. zák. se společností [právnická osoba]., na základě níž této společnosti předal a převedl podnik [právnická osoba][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. za kupní cenu ve výši 1 Kč, přičemž tuto smlouvu vyhotovila žalobkyně jako advokátka, která zároveň ověřila totožnost a podpisy statutárních zástupců obou společností, ačkoli oba věděli, že majetek [právnická osoba][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. podléhá výkonu rozhodnutí na základě pravomocného usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. [spisová značka], o nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 3. 2007, č. j. [Anonymizováno], proti povinným společnostem [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]., a na základě exekučních příkazů soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. [Anonymizováno], a dále též na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. [spisová značka] o nařízení exekuce podle výkazů nedoplatků Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovny ČR ze dne 30. 7. 2007, č. [hodnota] a na základě pravomocného usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 8. 2007, sp. zn. [spisová značka], o nařízení exekuce na základě výkazu nedoplatků [právnická osoba] ze dne 14. 5. 2007, č. [Anonymizováno], a přestože věděli, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, ke kterému došlo dne 29. 3. 2008, nesmí nakládat s majetkem společnosti včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku; tedy [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně podstatně ztížili výkon rozhodnutí soudu tím, že zcizili věc, které se takové rozhodnutí týká, čímž žalobkyně spáchala [podezřelý výraz] čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a/ tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a za to byla odsouzena podle § 171 odst. 2 za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a/, odst. 3 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč s tím, že podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, se stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

14. Z odůvodnění rozsudku [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], bylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zjištěno, že v případě žalobkyně nebyla shledána přitěžující okolnost. Jako okolnost polehčující byl vzat v úvahu předcházející bezúhonný život žalobkyně, která dosud nebyla soudně trestána ani postižena pro přestupek. V úvahu byly vzaty též okolnosti samotné exekuce, kdy byla část pohledávky uhrazena a také skutečnosti ohledně neplatnosti exekučních titulů a změnu na straně povinných společností v důsledku příhraniční fúze, tedy charakter trestné činnosti i stádium trestné činnosti. Bylo tak namístě působit na žalobkyni pouze výchovným trestem, a to trestem peněžitým ve výměře 40 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 4 měsíců.

15. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], bylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zjištěno, že jím bylo rozhodnuto tak, že podle § 256 tr. ř. se odvolání [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně proti rozsudku [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], zamítají, a to s odůvodněním, že nebylo shledáno pochybení při rozhodování o vině, právní kvalifikaci, jakož i při uloženém trestu. Pokud jde o žalobkyni, bylo shledáno, že nelze než souhlasit s uloženým, spíše mírným, peněžitým trestem.

16. Z usnesení [adresa] ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka], bylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zjištěno, že nabylo právní moci dne 13. 8. 2013 a že jím bylo rozhodnuto tak, že podle § 105 odst. 1 písm. e/ tr. zák. se žalobkyni zahlazuje odsouzení k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč uložené rozsudkem [adresa] ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], a to s odůvodněním, že bylo zjištěno, že dne 16. 12. 2011 žalobkyně uhradila peněžitý trest. Dne 7. 6. 2013 podal [tituly před jménem] [jméno FO] žádost o zahlazení odsouzení žalobkyně. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně po výkonu trestu vedla řádný život, kdy ve lhůtě nutné pro zahlazení (nepřetržitě po dobu nejméně 1 roku) nebylo z místa bydliště žádných negativních připomínek a žalobkyně se nedopustila žádné trestné činnosti.

17. Z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 25. 11. 2015, ověřeného Českou poštou, s. p. pod poř. č. [Anonymizováno], bylo v řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 zjištěno, že nejsou žádné informace k odsouzení žalobkyně.

18. V řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 se z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podává, že ke dni žádosti o opětovné zapsání do seznamu advokátů, tj. dne 27. 8. 2013, bylo žalobkyni zahlazeno odsouzení podle § 106 tr. zák. Na žalobkyni se pak hledí jako na fyzickou osobu trestněprávně bezúhonnou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2005/2014). Ke dni žádosti o zapsání do seznamu advokátů žalobkyně splnila podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o advokacii. V rejstříku trestů fyzických osob nejsou žádné informace k odsouzení žalobkyně. Žalobkyně splňuje podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o advokacii i ke dni rozhodnutí ve věci. Od skutku, za který byla žalobkyně odsouzena (stal se dne 14. 3. 2008), uplynulo více jak 7 roků a od zahlazení tohoto odsouzení (nastalo dne 13. 8. 2013) uplynuly více jak 2 roky. Žalobkyni třeba považovat za bezúhonnou ve smyslu občanském, morálním i profesním. Nejsou žádné pochybnosti, že žalobkyně při výkonu advokacie se bude jako advokátka chovat čestně a svědomitě a že při výkonu advokacie nebude postupovat tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu a nedodržovala pravidla profesionální etiky a soutěže. Splněné jsou též zbývající předpoklady pro zapsání žalobkyně do seznamu advokátů. Jelikož do doby vyškrtnutí (9. 7. 2012) byla žalobkyně advokátkou, lze tak mít důvodně za to, že musela splňovat všechny předpoklady pro zapsání do seznamu advokátů.

19. V řízení pod sp. zn. 21 C 298/2013 se z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze podává, že se z odůvodněním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 zcela ztotožnil a pro stručnost na něj odkázal.

20. Dne 1. 9. 2004 byla mezi žalobkyní jako mandatářem a společností [právnická osoba] jako mandantem uzavřena smlouva o právní pomoci s účinností od 1. 9. 2004 na dobu neurčitou, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat společnosti [právnická osoba] činnost tam blíže uvedenou a společnost [právnická osoba] se zavázala platit za to žalobkyni odměnu ve výši 35 000 Kč měsíčně plus daň z přidané hodnoty.

21. Za činnost poskytnutou na základě smlouvy o právní pomoci ze dne 1. 9. 2004 v období od května 2010 do května 2011 žalobkyně vyúčtovala společnosti [právnická osoba] v 13 fakturách po 42 000 Kč, tj. v souhrnu 546 000 Kč.

22. Společnost [právnická osoba] vystavila v období od května 2010 do května 2011 žalobkyni 13 výdajových dokladů o platbách po 42 000 Kč, tj. v souhrnu 546 000 Kč.

23. Dne 31. 5. 2011 se žalobkyně a společnost [právnická osoba] písemně dohodly ke dni 31. 5. 2011 ukončit smlouvu o právní pomoci ze dne 1. 9. 2004 z důvodu, že žalobkyně má přerušenu advokátní činnost.

24. Dne 8. 12. 2005 byla mezi žalobkyní jako mandatářem a společností [právnická osoba]. jako mandantem uzavřena smlouva o právní pomoci s účinností od 1. 1. 2006 na dobu neurčitou, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat společnosti [právnická osoba]. činnost tam blíže uvedenou a společnost [právnická osoba]. se zavázala platit za to žalobkyni odměnu ve výši 35 000 Kč měsíčně plus daň z přidané hodnoty.

25. Za činnost poskytnutou na základě smlouvy o právní pomoci ze dne 1. 1. 2006 v období od května 2010 do května 2011 žalobkyně vyúčtovala společnosti [právnická osoba]. v 13 fakturách po 42 000 Kč, tj. v souhrnu 546 000 Kč.

26. Žalobkyně vystavila v období od května 2010 do května 2011 společnosti [právnická osoba]. 13 příjmových dokladů o platbách po 42 000 Kč, tj. v souhrnu 546 000 Kč.

27. Dopisem ze dne 3. 1. 2013 společnost [právnická osoba]. vypověděla žalobkyni ke dni 15. 1. 2013 smlouvu o právní pomoci ze dne 8. 12. 2005 s odůvodněním, že v souvislosti s vyloučením žalobkyně ze seznamu ČAK nemůže poskytovat právní služby v potřebném rozsahu.

28. Žádostí ze dne 2. 5. 2017 žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení náhrady škody ve výši 5 115 842 Kč spolu s daní z přidané hodnoty nejpozději do 20. 5. 2017, na níž reagovala žalovaná dopisem ze dne 4. 7. 2017 tak, že uvedenou žádost nemůže akceptovat.

29. Uvedený skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci. Z důvodu nadbytečnosti, neboť by to po skutkové stránce nemohlo přinést ničeho významného, soud nehodnotil zbývající provedené důkazy (přílohy žalobkyně C, D, E, F, H, K, M, N a O, příloha žalované 1) a ani neprováděl ostatní navržené důkazy (přílohy žalobkyně V, X a Y).

30. Soud posuzoval věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb.“).

31. Soud vyšel z toho, že hlava III zákona č. 89/2012 Sb. (§ 2894 až § 2990) je věnována závazkům z deliktů. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle ustanovení § 2952 věta prvá se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečnou škodou je zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Oproti tomu ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném běhu okolností stalo. Jednou z podmínek odpovědnosti za škodu je vztah příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a újmou na straně poškozeného, tedy jejich vzájemný poměr příčiny a následku.

32. V rozsudku ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, Nejvyšší soud dovodil, že „ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku.“. V rozsudcích ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4419/2010 a ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3296/2017, Nejvyšší soud vyslovil, že „ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“. V souladu s rozsudkem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 83/2010, Nejvyššího soudu platí, že „ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014 a ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1577/2020, vyplývá, že „pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel.“.

33. Soud se s uvedenou judikaturou ztotožňuje a má za to, že dopadá na tento případ.

34. Soud je toho názoru, že pro odpovědnost žalované k náhradě tvrzené újmy bylo zapotřebí, aby žalobkyně v řízení tvrdila a též prokázala existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - dosáhla by v době od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016 očekávaného příjmu od společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] a též z ostatní běžné právní činnosti. Teprve tehdy by totiž bylo možno učinit závěr, že tvrzená újma vznikla v příčinné souvislosti s počínáním žalované, tedy opětovným nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů počínaje dnem 1. 9. 2013 na základě žádosti ze dne 27. 8. 2013. Pro odpovědnost žalované k náhradě tvrzené újmy rovněž nemůže postačovat toliko hypotetická možnost žalobkyně dosáhnout tvrzeného zisku, nýbrž je z její strany nezbytné tvrzení a prokázání reálně dosažitelných okolností, z nichž lze usuzovat, že v předmětném období hodlala a měla zároveň příležitost tvrzeného zisku dosáhnout.

35. Za situace, kdy k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba] došlo před podáním žádosti ze dne 27. 8. 2013, nemůže být dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodnou událostí, tedy nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů počínaje dnem 1. 9. 2013 a tvrzenou újmou, tedy ztrátou očekávaného příjmu od společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] Příčina tvrzené újmy nespočívá v počínání žalované, nýbrž v ukončení spolupráce mezi žalobkyní a společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba] ještě před tím, než žalobkyně požádala žalovanou o opětovný zápis do seznamu advokátů. Ukončení spolupráce s uvedenými společnostmi nesouviselo (a ani nemohlo) s nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů počínaje dnem 1. 9. 2013, ale nejprve s pozastavením výkonu advokacie na základě rozhodnutí představenstva ČAK ze dne 14. 2. 2011 a posléze s vyškrtnutím žalobkyně ze seznamu advokátů rozhodnutím představenstva ČAK ze dne 12. 3. 2012, přičemž obojí mělo původ ve skutku nastalém dne 14. 3. 2008, za který byla žalobkyně odsouzena rozsudkem [adresa] - venkov ze dne 1. 7. 2011 ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2011. Že by společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] měly zájem o opětovné navázání spolupráce, žalobkyní tvrzeno nebylo. Naopak - podle slov žalobkyně samé - byla pro uvedené společnosti po odsouzení „nestravitelná“ a navíc není typ, že by o další spolupráci prosila „na kolenou“. V případě oboustranného nezájmu o opětovné navázání spolupráce (se společností [právnická osoba] po 31. 5. 2011 a společností [právnická osoba]. po 15. 1. 2013) u žalobkyně na reálné dosažení očekávaného příjmu od uvedených společností v době od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016 usuzovat nelze.

36. Za situace, kdy u ostatní běžné právní činnosti, žalobkyní (přes poučení soudem) ničím konkrétním argumentováno nebylo, nelze než uzavřít, že ani zde nejsou žádné rozhodné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na reálné dosažení očekávaného příjmu. Pouhá hypotetická možnost dosažení nějakého zisku nepostačuje. Vyžaduje se, aby poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k zisku zasáhlo jednání škůdce. Že by ukončení spolupráce v oblasti ostatní běžné právní činnosti (pakliže by žalobkyně nějakou s někým skutečně navázala) souviselo s nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů počínaje dnem 1. 9. 2013, žalobkyní tvrzeno nebylo. Ani zde tedy nemůže být dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodnou událostí, tedy nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů počínaje dnem 1. 9. 2013 a tvrzenou újmou, tedy ztrátou očekávaného příjmu z ostatní běžné právní činnosti (pakliže by žalobkyně nějakou s někým skutečně navázala). I zde třeba zmínit, že pozastavení výkonu advokacie na základě rozhodnutí představenstva ČAK ze dne 14. 2. 2011 a vyškrtnutí žalobkyně ze seznamu advokátů rozhodnutím představenstva ČAK ze dne 12. 3. 2012 mělo původ ve skutku nastalém dne 14. 3. 2008, za který byla žalobkyně pravomocně odsouzena rozsudkem [adresa] ze dne 1. 7. 2011 ve spojení s usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2011. Za to, že v době od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016 žalobkyně nedosáhla zamýšleného zisku v oblasti ostatní běžné právní činnosti (pakliže by žalobkyně nějakou s někým skutečně navázala), nemůže nést odpovědnost žalovaná.

37. Názor, že doba 5 let uvedená v ustanovení § 35b písm. d/ zákona o advokacii, po kterou se pro účely kárného řízení hledí na advokáta, kterému bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, jako by mu nebylo uloženo kárné opatření, běží od právní moci odsuzujícího rozsudku v [podezřelý výraz] věci (prezentovaný Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 8. 2. 2017, č. j. 69 Co 427/2016-131, s nímž se ztotožnil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 3603/2017-267), shledává soud pro posouzení nyní projednávané věci bez významu, neboť o uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni složit slib a zapsat žalobkyni do seznamu advokátů (po vyřešení otázky bezúhonnosti) bylo rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 298/2013 pravomocným rozsudkem, který je závazný a věc v něm řešená (včetně otázky bezúhonnosti) již nemůže být projednávaná znovu (§ 159a o. s. ř.).

38. Jelikož rozsudek v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 298/2013, ukládající žalované povinnost zapsat žalobkyni do seznamu advokátů do 30 dnů od právní moci, nabyl právní moci 26. 5. 2016 (vykonatelnosti 28. 6. 2016) a žalovaná zapsala žalobkyni do seznamu advokátů 6. 6. 2016, stalo se tak podle názoru soudu v naprostém souladu s pravomocným rozsudkem.

39. Soud činí závěr, že pro absenci příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a tvrzenou újmou, jakož i absenci tvrzené újmy, nenastala odpovědnost žalované k náhradě tvrzené újmy.

40. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

41. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla úspěch ve věci a náleží jí náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 1 odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to při učinění 3 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání před soudem, účast na jednání před soudem), tj. v souhrnu 900 Kč. Výrok o lhůtě k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok II.).

Poučení