35 C 97/2020-130

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání věcí takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vydat žalobci: - pračka LG F84A8TDS - sušička LG RC7055AP3Z - sběratelská mince„ Crystal Coin - 5 NZD - S láskou proof“ do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalované domáhal vydání: - mobilní klimatizace Whirlpool - cestovní kufr SIROCCO t -868/3-60 PC - brašna na kolečkách TRAVELITE BASICS WHEELED DUFFLE L; - IPad Apple Pro 9,7“ Wi-fi 32 GB - 2 bambusové ručníky kiwi, 2 bambusové ručníky šampaň a bavlněný ručník Diamond

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 5. 4. 2020 ve znění částečného zpětvzetí žaloby ve vztahu k hodinkám Casio SGW 600H 9A po žalované domáhal vydání movitých věcí konkretizovaných v odst. I. a II. výroku rozsudku. Žalobu odůvodnil v podstatných skutečnostech tím, že s žalovanou žalobce žil ve společné domácnosti v rodinném domě ve vlastnictví žalobce. Žalovaná tento dům trvale opustila dne 1. 10. 2019, přičemž po jejím odchodu žalobce v domě postrádá věci konkretizované v odst. I. a II. výroku. Žalobce dovozuje, že žalovaná si tyto movité věci odvezla, ačkoliv jejich vlastníkem je žalobce, přičemž žalobce rozvádí, na základě jakých konkrétních skutečností svoje vlastnictví k jednotlivým movitým věcem nabyl a na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje, že jejich aktuálním držitelem je žalovaná. 2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Bránila se v podstatných skutečnostech tím, že vlastníkem pračky a sušičky je žalovaná, která si je vybrala a zaplatila ze svých finančních prostředků, navíc nemá tyto spotřebiče ve svém držení, že vlastníkem IPadu a sběratelské mince je žalovaná, která je od žalobce dostala jako vánoční dárek, a že ostatní položky, jejichž vlastnictví žalobce k nim nesporovala, nejsou v jejím držení. Dokazování 3 Bylo nesporné a prokázáno též informací o pozemku, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] na na adrese [ulice] v [obec], jinými slovy pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v k.ú. [obec]. 4 Protokolem o předání a převzetí nemovitosti bylo prokázáno, že byl sepsán dne 1. 10. 2019 mezi předávající žalovanou a [jméno] [celé jméno žalobce] jako přejímajícím, kdy žalovaná předala přejímajícímu dům [adresa] na adrese [adresa]. Konstatováno je předání domu a konkrétních klíčů a ovladačů od elektrické posuvné brány, jsou zaznamenány stavy měřidel. V oddíle věnovaném vybavení bytu je uvedeno konkrétně: 3x televize, akvária, lednice, mrazáky, sedačka, postele, dále je konstatováno, že dům je plně vybaven a bez jakéhokoliv poškození. Elektrokolo s nabíječkou bylo předáno rodině pana [celé jméno žalobce]. V další části jsou konstatovány osobní věci majitele domu, konkrétně mobilní telefon s nabíječkou. V části drobné cennosti a cenné papíry jsou uvedeny sběratelské mince 7 ks a sběratelské bankovky 17 ks. Další část se týká předané hotovosti a hotovosti, která se měla nacházet a nebyla předána. V další části je konstatován zdravotní stav zvířat. Předání byl přítomen svědek [jméno] [příjmení] a [jméno] [anonymizováno], kteří oba protokol podepsali. Dále protokol podepsali předávající a přejímající a je konstatováno, že byly pořízeny fotografie, které dokazují bezvadný stav domu a vybavení. 5 Žalobce navrhoval provedení dokazování výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] k průběhu předávacího řízení a okolnostem obsahu předávacího protokolu. Takto navržené dokazování není pro meritum věci relevantní, když není rozhodující, jak proběhlo předávací řízení a co žalovaná žalobci předala, ale relevantní je, co odvezla a co svědek vnímal svými smysly, tedy jestli viděl, slyšel či jinak vnímal, že žalovaná odváží. Okolnosti předávacího řízení a obsah předávacího protokolu nemohou prokázat, že si žalovaná odvezla právě ty věci, jejichž vydání se žalobce domáhá a jejichž držení žalovaná sporuje. V této souvislosti tedy soud návrh na provedení dokazování výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] zamítl. 6 Žalobce pak navrhoval provedení dokazování výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] ke všem věcem, jejichž vydání se žalobce domáhá s tím, že tento svědek měl po opuštění rodinného domu žalobce žalovanou zjistit na základě specifikace ze strany žalobce, že žalovaná bez souhlasu žalobce odvezla konkrétní vybavení rodinného domu. 7 Skutečnost, že svědek měl po odchodu žalované vnímat, že se konkrétní věci v domě žalobce nenachází, není sama o sobě schopna prokázat, že tyto konkrétní věci žalovaná z domu odvezla a že jsou v jejím držení. Rozhodující pro posouzení merita věci bylo, zda svědek svými smysly vnímal, že žalovaná konkrétní věci odváží, jestli tu kterou konkrétní věci u žalované viděl v době, kdy mu předávala nemovitost, příp. jindy, nikoliv to, že po jejím odchodu z domu věci v domě nebyly. 8 Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] však bylo prokázáno, že nebyl u toho, jak žalovaná jednotlivé věci odnášela. Byl u převzetí nemovitosti, kdy v jeho přítomnosti prošli dům, nafotili ho, předali doklady, jako osobní doklady žalobce, doklady od psů, sepsali protokol. Žalovaná odešla, svědek zamkl, s odstupem pár dnů vyměnil zámky. Žalobce svědkovi volal ten den k večeru, bavili se o tom, žalobce říkal, že tam mělo zůstat víc věcí, např. pračka se sušičkou. Když dům procházeli, svědek si všiml, že tam není pračka se sušičkou - to mu žalovaná říkala, že to kupovala ona. Jinak si svědek nevšiml jiných věcí, až pak při rozhovoru se žalobcem přicházeli na další věci. 9 Žalobce navrhoval provedení dokazování svou účastnickou výpovědí, namítal, že má pocit, že by se chtěl k věci vyjádřit. Soud má za to, že účastnický výslech je důkazem, který při absenci jiných důkazních možností (dle § 131 odst. 1 o.s.ř. důkaz výslechem účastníků soud může nařídit, jestliže nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak) slouží k prokázání sporné skutečnosti, neslouží k vyjádření účastníka, účastník má možnost vyjádřit se v rámci svých skutkových tvrzení, když plní svou povinnost tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Soud tedy, avšak nejen z tohoto důvodu, návrh žalobce na provedení dokazování jeho účastnickým výslechem zamítl, když ještě další důvody pro zamítnutí tohoto důkazního návrhu budou rozebrány u jednotlivých položek. 10 Žalobce navrhoval provedení dokazování účastnickým výslechem žalované, tak však s jeho provedením nesouhlasila, což jí umožňuje ust. § 131 o.s.ř. Takové dokazování tedy nebylo možno provést. 11 Žalobce navrhoval provedení záznamy z kamer umístěných v domě žalobce k prokázání odvezení a odnesení některých z věcí, jejichž vydání se žalobce po žalované domáhá. Ve vztahu k pračce a sušičce budou závěry přijaté k tomuto dokazování rozebrány dále. Ve vztahu k ostatním movitým věcem, jejichž vydání se žalobce po žalované domáhá, sám žalobce připouští, že na kamerových záznamech není vidět, jestli je žalovaná odvezla. Takový důkaz pak je irelevantní, když na něm není zachycen konkrétní skutkový děj k jednotlivým movitým věcem, které měla žalovaná odvézt. Dokazování kamerovými záznamy tak bylo provedeno pouze ve vztahu k pračce a sušičce. Pračka LG F84A8TDS Sušička LG RC7055AP3Z 12 Žalobce tvrdil, že žalobce objednal tyto předměty spotřební elektroniky v internetovém obchodě ePROTON.CZ provozovaném společností HP TRONIC Zlín, spol. s. r. o. po předchozí domluvě se zde pracujícím [jméno] [příjmení], a to dne 10. 12. 2014 Tyto předměty prodávající předal dne 22. 12. 2014 prostřednictvím dopravce žalobci a žalobce dobírkou hotovostně uhradil kupní cenu rovněž přímo dopravci. Finanční prostředky na úhradu kupní ceny v hotovosti žalobce získal téhož dne 22. 12. 2014 výběrem hotovosti ve výši 250 000 Kč na pokladně pobočky České spořitelny. 13 Žalovaná se bránila tím, že objednávka není důkazem o vlastnictví věci. Z faktury vyplývá, že obě věci byly hrazeny hotově a stály cca 30 tis. Kč. Žalovaný byl v té době zaměstnán s příjmem cca 8,5 tis. Kč, nebylo tedy v jeho možnostech uhradit tak nákladné věci. Naopak to byla žalovaná, která disponovala částkou 370 000 Kč, které dne 30. 9. 2014 převedla na účet, ze kterého peníze potom vybrala a investovala je postupně do věcí movitých, se kterými disponovali oba účastníci sporu, tak do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Obě věci hradila žalovaná, tedy jsou jejím vlastnictvím. 14 Žalovaná pak u jednání konaného dne 23. 3. 2021 popsala průběh procesu objednání a dodání pračky a sušičky tak, že žalovaný to objednal přes svého kamaráda, u kterého měl nějakou slevu. Peníze dávala žalovaná s tím, že chodila do práce, tak žalovaný to také převzal. Nebyli dohodnuti o vlastnickém režimu těchto předmětů. 15 Soud tak vyhodnotil, že skutková tvrzení účastníků jsou shodná, a v tomto směru je přebírá za svá skutková zjištění, pokud jde o proces objednání, dodání a převzetí pračky, kdy osobou, která toto vše provedla, byl žalobce. 16 Z printscreenu elektronické komunikace vedené mezi žalobcem a osobou označenou jako Kraťas vyplývá, že se tato komunikace týkala pračky LG f84a8tds a sušičky LG rc7055ap3z, jejich ceny ve výši 13 700 Kč za pračku a 15 500 za sušičku s pokynem, že mají být objednány na eproton.cz a do poznámky má být napsáno cena domluvena s kratkym. 17 Fakturou č. 1064497803 vystavenou společností eproton.cz dne 22. 12. 2014 bylo prokázáno, že jako odběratel objednatel je tam uveden žalobce, byl vyzván k úhradě částky 29 200 Kč za pračku a sušičku konkretizovaných typů, forma úhrady je uvedena platba v hotovosti. 18 Výpisem z úvěrového účtu vedeného u ČMSS bylo prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná, na tomto účtu byly ke dni 30. 9. 2014 naspořeny prostředky ve výši 370 612,50 Kč a k tomuto dni mělo dojít k jejich výplatě na účet č. [bankovní účet]. 19 Žalovaná u jednání konaného 18. 6. 2020 navrhovala provedení dokazování„ výpisem z účtu žalobce“, aby bylo prokázáno, zda měl finanční prostředky na zakoupení sušičky, ale zároveň konkretizovala, že má jít o č. ú. [anonymizováno] [bankovní účet], přičemž u stejného jednání uvedla, že jde o účet žalobce, na kterém s těmi prostředky bylo nakládáno, s účtem disponovali oba účastníci, oba měli platební karty. Výpis z takto konkretizovaného účtu sice byl vyžádán, nicméně jedná se o účet žalované, nikoliv žalobce. Kromě toho v souladu s důkazním návrhem žalované byl výpis z tohoto účtu vyžádán za měsíc září 2014, a v měsíci září 2014 na tomto účtu nebyly, ani nemohly být ještě připsány finanční prostředky ze stavebního spoření, které měly být vyplaceny (podle výpisu z účtu stavebního spoření) ke dni 30. 9. 2014, takže na protiúčtu, na který měly být vyplaceny, se mohly projevit až v následujícím měsíci. Nadto z faktury č. 1064497803 vystavené společností eproton.cz týkající se úhrady ceny za pračku a sušičku vyplývá, že byla splatná dne 22. 12. 2014 v hotovosti, takže soud postrádá souvislost mezi výpisem z účtu za září 2014 prokazujícím pohyby na tomto účtu v září 2014 a platbou kupní ceny v hotovosti dne 22. 12. 2014 na základě faktury za pračku a sušičku. 20 Žalobce pak navrhoval provedení dokazování výpisem ze svého účtu [bankovní účet] u [právnická osoba] z prosince 2014, kterým má být prokázáno, že disponoval dostatečným množstvím finančních prostředků na zakoupení pračky a sušičky, když v den jejich dodání měl vybrat 250 000 Kč, a tento výpis z účtu předložil. 21 Návrhy žalobce i žalované na provedení dokazování výpisem z účtu [číslo] [bankovní účet] za září 2014 a č. [bankovní účet] za prosinec soud zamítl jako pro věc irelevantní. Kromě důvodů pro tento postup ve vztahu k účtu [číslo] [bankovní účet] rozebraných v předchozí pasáži soud ve vztahu k oběma výpisům z účtu dospěl k závěru, že pro věc není rozhodné, kdo měl jaké finanční prostředky, z nichž mohla být čerpána kupní cena, ani čí finanční prostředky byly na zaplacení kupní ceny použity, když při současném konsenzuálním principu nabytí vlastnictví na základě kupní smlouvy nastoleném občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. je relevantní, jak proběhl proces objednání a dodání, a kdo byl smluvní stranou vůči prodávajícímu. A to z výpisu z účtu, navíc v situaci, kdy platba měla proběhnout v hotovosti při převzetí pračky a sušičky od dopravce, nelze dovodit. 22 Soud zamítl návrh žalobce na provedení dokazování účastnickou výpovědí žalobce, který se kromě obecného vyjádření k věci měl vztahovat k otázce nabytí vlastnictví těchto předmětů spotřební elektroniky a použití finančních prostředků na zaplacení kupní ceny. Průběh procesu objednání, dodání a převzetí pračky a sušičky byl mezi účastníky nesporný - účastníci se shodují v tom, že to byl žalobce, kdo objednal pračku a sušičku u svého známého, že to byl žalobce, kdo pak dodanou pračku a sušičku převzal. Neshodují se v tom, že žalovaná tvrdí, že to byla ona, kdo si pračku a sušičku vybrala, nicméně jen provedení výběru konkrétního typu spotřebiče není pro posouzení nabytí vlastnického práva relevantní. Dohoda o vlastnickém režimu těchto předmětů mezi účastníky nebyla a původ finančních prostředků použitých na zaplacení kupní ceny není relevantní. Soud tak uzavřel, že dokazování účastnickým výslechem žalobce ve vztahu k jeho vlastnictví pračky a sušičky je zcela nadbytečné, což vyústilo v zamítnutí provedení takového dokazování. 23 Žalovaná popřela, že by tyto předměty spotřební elektroniky z domu odvezla a také popřela, že by je měla aktuálně ve svém držení. 24 Žalobce navrhoval provedení dokazování záznamem z kamer instalovaných v rodinném domě žalobce. 25 Žalovaná s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu namítala, že nahrávka byla učiněna bez souhlasu žalované a žalovaná v řízení před soudem sděluje, že jde o nahrávku nezákonnou a nesouhlasí s jejím provedením. 26 K dotazování soudu u jednání konaného dne 23. 3. 2021 žalovaná uvedla, že o tom, že kamery na domě jsou, věděla. Myslí si, že když z domu odcházela, byl ten systém vypnutý, ona s ním ale nic nedělala. Neví, kdy se tam ty kamery dávaly. 27 Záznamem z kamery instalované na rodinném domě žalobce bylo prokázáno, že nahrávka záznamu na kamerový systém byla pořízena v pondělí 30. 9. 2019 (tedy den před předáním nemovitosti), začíná v časovém údaji v 7.03 hod. Na záznamu je zřetelné prostranství před domem, na kterém je kamera umístěna, kamera zabírá kovovou posuvnou bránu s ozdobnými hroty a vjezd ze silnice k této bráně. Na obou stranách brány vždy pokračuje plot s vyzděnými betonovými sloupky, mezi nimiž jsou instalovány mříže jednotlivých polí ozdobného plotu. U plotu, z vnitřní strany, tedy k domu jsou podél plotu vysázené udržované vzrostlé stromy, které tvoří nepropustnou hradbu, přes kterou není vidět do silnice. Stromy nejsou u brány, takže kamera zabírá část silnice k vjezdu a část chodníku na druhé straně silnice. Nezabírá domy na druhé straně. Záznam začíná tím, že na vjezdu ze silnice stojí osobní automobil tov. zn. VW typu kombi a otvírá se automatická brána. Ve směru od domu k bráně přichází žena s dlouhými tmavšími vlasy upravenými do ležérního drdolu, v bílé mikině, tmavých kalhotách a veze na rudlu předmět spotřební elektroniky, který lze podle dvířek uprostřed čelní strany identifikovat jako pračku nebo sušičku. Osoba mužského pohlaví jí pomáhá tím, že předmět spotřební elektroniky umístěný na rudlu tlačí. Žena pak poodjíždí s autem od brány, do které auto stálo předkem, a nebylo možno s tímto předmětem spotřební elektroniky kolem auta projet bránou. Auto nechává zaparkované na silnici, mimo dosah kamery, z předchozího manévru s autem je zřejmé, že auto stojí úložným prostorem k bráně. Žena přichází k předmětu spotřební elektroniky, muž odejde k autu a zacouvá s autem úložným prostorem k bráně. Žena otevře víko úložného prostoru, do kterého rozloží bílou plachtu jako ochranu vnitřku, spolu s mužem naloží předmět spotřební elektroniky do úložného prostoru auta. V čase 7.05 muž otvírá dveře u řidiče. Pak následuje střih a záznam pokračuje v čase 7.11 hod., kdy je zachyceno stejné auto, víc zacouvané do brány. V čase 7.12 hod. opět stejná žena s mužem přiváží na rudlu další předmět spotřební elektroniky identifikovatelný jako pračka nebo sušička, žena otvírá víko úložného prostoru, na hranu úložného prostoru pokládá bílou plachtu jako ochranu před poškrábáním, a spolu s mužem nakládají tento druhý předmět spotřební elektroniky. Muž odchází od brány doleva, žena usedá na místo řidiče, auto poodveze od brány, vystoupí, z části od domu zaktivuje zavírání brány a odchází k domu. Záznam končí v čase 7.13 hod. 28 Protože záznam byl přehráván k důkazu až poté, co bylo provedeno dokazování výpovědí svědka – otce žalované a u jednání byla přítomna žalovaná, bylo možno identifikovat, že osobami zachycenými na kamerovém záznamu byla žalovaná a její otec. 29 Námitku žalované, že jde o důkaz pořízený nezákonně a že nesouhlasí s jeho provedením, soud neshledal důvodnou. 30 Bez bližší argumentace žalovaná spatřuje v použití kamerového záznamu kolizi s jejími právy (a právy další osoby na záznamu zachycené) na ochranu osobnosti, která je postavena nad ochranu majetku. Evidentně tím směřuje k právu na ochranu před neoprávněným pořizováním a používáním záznamů své podoby a projevů osobní povahy. 31 Podle § 86 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. 32 Podle § 87 odst. 1 kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, mžůe svolení dovolat, třebaže je udělil na určitou dobu. 33 Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. 34 V rovině občanskoprávní lze konstatovat, že zásah do osobnostních práv je v souladu se zákonem pouze tehdy, dala-li k tomu dotčená osoba souhlas, přitom dle okolnosti věci lze připustit i souhlas konkludentní, např. při vstupu do prostor zřetelně označených upozorněním na provádění kamerového střežení. 35 Dále má soud za to, že nelze pominout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, č.j. 20 Cdo 3599/2017, z jehož právní věty vyplývá, že zásah práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je tajně zaznamenán, je plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu. 36 Především pak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2014, II. ÚS 1774/14 formuloval postuláty, které podle názoru soudu lze použít nejen v poměrech pracovněprávního vztahu, kterého se týkal tento ústavní nález, a nejen pro nahrávky rozhovoru, ale podle názoru soudu lze tyto závěry aplikovat i na pořízení kamerového záznamu. 37 Ústavní soud rozebral, že právním základem pro jím projednávanou věc je ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle kterého platilo, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Dle odst. 2 téhož paragrafu svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. Zákonná úřední licence tak dle ustanovení § 12 odst. 2 občanského zákoníku tvoří výjimku z toho, že záznam hovoru fyzických osob, který je zvukovým záznamem projevů osobní povahy osob hovořících, může být použit zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru. K zákonné úřední licenci se vyjádřil Ústavní soud ve svém často citovaném nálezu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/05, ve kterém vyslovil, že za projev úřední licence však nelze považovat každé řízení nebo jednání před soudem či jiným orgánem státu, ale jen případy, které výslovně upravuje zákon. Takovým zákonem je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který v této souvislosti upravuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu v trestním řízení. V trestních řízeních tak nelze zásadně s ohledem na ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu vyloučit možnost, aby byl k důkazu použit i zvukový záznam, který byl pořízen soukromou osobou bez souhlasu osob, jejichž hlas je zaznamenán. Přípustnost takového důkazu je ovšem i tak vždy nezbytné posuzovat též s ohledem na respektování práva na soukromí zakotveného v čl. 8 Úmluvy, práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny (srov. usnesení ze dne 20. 10. 2011 ve věci sp. zn. 143/06). I přesto, že zejména v trestních řízeních je dán obecný zájem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány (srov. nález ze dne 22. 1. 2001 sp. zn. II. ÚS 502/200 (N 11/21 SbNU 83)), bylo rozhodnuto, že je vždy věcí konkrétního trestního řízení, jak bude posouzena otázka, zda záznam hlasového projevu druhé osoby pořízený bez jejího vědomí, je v daném případě použitelný jako důkaz. 38 Dle názoru soudu tento dílčí závěr Ústavního soudu lze obdobně vztáhnout i na úpravu ochrany osobnosti provedenou od 1. 1. 2014 občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. v ustanoveních § 81 - 90. 39 Ústavní soud v citovaném nálezu pak pokračoval výkladem, že občanskoprávní předpisy nestanoví nic obdobného tomu, co bylo výše uvedeno ve vztahu k trestnímu řízení. Dle dosavadní praxe civilních soudů tak v otázce posuzování přípustnosti záznamu hovoru fyzických osob, jenž je záznamem projevů osobní povahy hovořících osob, jako důkazu v řízení před soudy převládá názor, podle nějž lze takové záznamy zásadně použít jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem hovoru. V nyní projednávané věci, kdy v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nebyly obecnými soudy připuštěny stěžovatelem předkládané audiozáznamy jako důkazy jeho tvrzení, však Ústavní soud dospěl k jinému závěru. Dle názoru Ústavního soudu nelze v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru důkazy uvedeného typu, jsou-li předkládány zaměstnancem jako žalobcem, odmítat s pouhým odkazem na to, že se jedná o projevy osobní povahy hovořících osob. 40 Základním kritériem, jež má v konečném důsledku vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a kde se stát stává arbitrem (zpravidla prostřednictvím soudu) rozhodujícím o tom, který z těchto zájmů bude v daném konkrétním střetu převažujícím, přičemž hodnocení použitelnosti či nepoužitelnosti takto opatřených (a státu tím či oním způsobem předložených, předaných) informací se bude provádět podle norem procesních, které však jen vymezují pravidla pro to, jak zjistit náležitým způsobem skutkový stav a nalézt "materiální" právo, tedy rozhodnout o vlastním předmětu sporu. 41 Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije) nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení obecnému soudu, a to v každém jednotlivém případě (srov. usnesení ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 143/06). Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby. 42 V Ústavním soudem projednávané věci dochází ke střetu zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev byl bez jeho souhlasu zachycen (projev zaznamenaný na audionáhravce) se zájmem na ochraně práv stěžovatele jako zaměstnance (srov. čl. 26 Listiny) a také na ochraně jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. Je pak třeba rozhodnout, zda má převážit zájem na ochraně práv stěžovatele, který si uvedenou audionahrávku pořídil a následně použil jako důkaz v řízení před obecnými soudy, a to za účelem prokázání svých tvrzení o skutečném důvodu výpovědi z pracovního poměru, případně, zda je důležitější zájem na ochraně osobnosti nahrávaného člena zahraničního vedení vedlejšího účastníka. 43 Standardní metodou, jíž Ústavní soud posuzuje kolizi základních práv a svobod, resp. jejich kolizi s jinou ústavně chráněnou hodnotou, je tzv. test proporcionality. 44 Ke splnění první podmínky testu proporcionality Ústavní soud uvádí, že v řízení před obecnými soudy nebylo žádného jiného přímého důkazu, kterého by stěžovatel mohl využít k prokázání svých tvrzení ohledně skutečného důvodu jemu dané výpovědi. Audionahrávka pořízená a předložená stěžovatelem tak představuje významný způsob, jak dospět ke zjištění skutkového stavu věci. Ačkoliv je namítána nepřípustnost uvedené audionahrávky zaznamenávající jeho rozhovor se stěžovatelem, a to z důvodu ochrany jeho osobnosti, v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je to stěžovatel (bývalý zaměstnanec), který se domáhá ochrany a ochrana jeho práva na spravedlivý proces má v daném případě převážit. 45 V projednávané věci Ústavní soud považuje za zjevně absurdní, že by měl v naznačeném konfliktu chráněných zájmů převážit zájem na ochraně soukromí svědka, který na skryté audionahrávce dle přepisu založeném ve spise nepronášel nic osobního, ale toliko informace mající zásadní význam z hlediska pracovněprávních vztahů stěžovatele. 46 I pokud by však uvedená audionahrávka obsahovala projevy osobní povahy osoby, která si nebyla vědoma, že by byla nahrávána, převáží v nyní projednávaném případě ochrana práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. Za běžných okolností je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměrem nahrávanou osobu poškodit. Ústavní soud se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale, hodnoceno po stránce sociálně etické, šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry. Zcela odlišně je však třeba posuzovat případy, kdy je tajné pořízení audiozáznamu rozhovoru součástí obrany oběti trestného činu proti pachateli nebo jde-li o způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného občanskoprávního a zejména pracovněprávního sporu. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je zde plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci. 47 Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy postupem, kdy nepřipustily jako důkaz stěžovatelem navrhovanou audionahrávku rozhovoru mezi stěžovatelem a členem zahraničního vedení vedlejšího účastníka, způsobilou zcela zásadně ovlivnit skutková zjištění v projednávané věci, tzn. přispět k objasnění skutečného důvodu výpovědi z pracovního poměru, nedůvodně upřednostnily právo na ochranu osobnosti této nahrávané osoby, do nějž bylo navíc v daném případě zasaženo jen nepatrnou měrou (připadá-li zde tento zásah vůbec v úvahu), před právem na spravedlivý proces stěžovatele. 48 Aplikuje-li soud shora popsané principy na projednávaný případ, dochází k závěru, že pořízení kamerového záznamu není tajnou nahrávkou, neboť žalovaná o umístění kamer na rodinném domě žalobce věděla, dokonce se domnívala, že kamerový systém je vypnutý, a tedy evidentně spoléhala na to, že nebude zachyceno její počínání. Lze tedy dovodit, že svým vstupem do prostor, které byly zabírány kamerovým systémem, o němž žalovaná podle svého prohlášení věděla, žalovaná souhlasila s pořízením nahrávky své osoby a svého počínání. Popírá-li žalovaná, že z domu žalobce odvezla pračku a sušičku a není-li možno pozitivní tvrzení žalobce o jejich odvezení žalovanou prokázat jinak, je kamerový záznam jediným přímým důkazem, který by žalobce mohl využít. Žalovaná na tomto záznamu neprovádí nic osobního ve smyslu intimním, znamenajícím důvěrnost, útulnost nebo pociťované soukromí. Odvoz předmětu spotřební elektroniky rozhodně není činností osobní, intimní povahy. V konfliktu střetu zájmu žalované na ochraně jejího soukromí a zájmu žalobce na právo na spravedlivý proces pak za tohoto stavu musí převážit zájem žalobce. 49 Pro úplnost považuje soud za potřebné dodat, že pokud v předchozím průběhu řízení v reakci na určitý průběh řízení návrh na provedení dokazování kamerovými záznamy zamítl, a následně v důsledku vývoje stavu řízení tento důkaz provedl, umožňuje mu takový postup ustanovení § 170 odst. 2 o.s.ř, podle kterého usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není soud vázán. 50 Namítala-li žalovaná, že není zřejmé, kdy byl ten kamerový záznam pořízen, že nebyl pořízen v den, kdy byl sepsán protokol o předání nemovitosti, je taková námitka irelevantní. Jednak ze záznamu je zřejmé, že byl pořízen dne 30. 9. 2019 v časovém rozmezí 7.03 - 7.13 hod., tedy v den před předáním nemovitosti žalovanou žalobci, resp. jeho bratrovi zastupujícímu žalobce. Jednak pro závěr o držení těchto předmětů žalovanou je zcela irelevantní, kdy k jejich odvezení došlo a zda se tak stalo před nebo při nebo po předání nemovitosti, když na právní závěry, k nimž soud dospěl a které budou rozebrány dále, nemá konkrétní datum uchopení držby těchto předmětů žádný vliv. Mobilní klimatizace Whirlpool 51 Bylo nesporné, že mobilní klimatizace je vlastnictvím žalobce. 52 Při nespornosti vlastnictví žalobce bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí vlastnictví této položky. Soud tedy důkazní návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickou výpovědí zamítl. 53 Žalovaná se bránila tím, že tuto položku nemá ve svém vlastnictví a nikdy neměla. 54 Výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] nebylo prokázáno, že by žalovaná měla tuto věc ve svém držení - podrobněji k tomuto dokazován viz výše. 55 Žalobce navrhoval provedení dokazování dopisem ze dne 1. 10. 2018, ze kterého má vyplývat, že žalovaná klimatizaci v domě žalobce používala. Taková skutečnost však nic nevypovídá o tom, že žalovaná má klimatizaci ve svém držení v současné době. Soud proto návrh na provedení dokazování touto listinou zamítl. 56 Z protokolu o předání nemovitosti nelze dovodit, že se klimatizace v domě nenachází, a tento protokol nemůže být důkazem o tom, že klimatizace je v držení žalované. 57 Žalobce u jednání konaného dne 23. 2. 2021 navrhoval provedení dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti, která má prokazovat stav nemovitosti v době předání, resp. skutečnosti, že tam v době předání nebyla mobilní klimatizace. Takový důkazní návrh směřuje k prokázání negativní skutečnosti, jejíž prokazování pojmově není možné - nelze prokazovat něco, co není. Důkazní břemeno leží tak, že žalobce musí prokázat, že klimatizace je v držení žalované, a to ani řetězcem, že klimatizace není v nemovitosti, tak z toho vyplývá, že je v držení žalobkyně, která její držení popírá, podle názoru soudu dovodit nelze. 58 Fotodokumentace o tom, že klimatizace není v nemovitosti, není relevantní důkazní prostředek k prokázání, že klimatizace je v držení žalované, proto soud provedení dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti jako irelevantní důkazní návrh zamítl. 59 Kromě toho má soud za to, že tento důkazní návrh nebyl učiněn v souladu s principem koncentrace řízení do skončení prvního jednání, který by provedením dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti, které bylo navrženo až po prvním jednání, byl porušen. 60 Koncentrace řízení ke skončení prvního jednání ve smyslu § 118b o.s.ř. nastala dne 18. 6. 2020, přičemž na toto pravidlo byli účastníci upozorněni v předvolání k jednání, které bylo doručeno jejich zástupcům. 61 Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že jestliže v žalobě bylo navrženo provedení dokazování protokolem o předání nemovitosti, v jehož textu je zmíněno provedení fotodokumentace, bylo tak zároveň navrženo i provedení dokazování touto fotodokumentací. Argumentovat lze i tak, že např. jestliže byl v textu protokolu o předání zmíněn jako svědek předání [jméno] [příjmení], nelze z toho dovozovat, že bylo-li navrženo výslovně provedení dokazování protokolem o předání nemovitosti, bylo by zároveň navrženo provedení dokazování svědeckou výpovědí této osoby v souladu s principy koncentrace řízení - nebylo by tomu tak, pokud by nebyl učiněn výslovný návrh na provedení takového dokazování výpovědí potencionálního svědka v souladu s principem koncentrace řízení. 62 Soud se neztotožňuje ani s tím, že o pořízení fotodokumentace se žalobce dozvěděl až z výpovědí svědků, resp. z výpovědi svědka [příjmení], takže by se mělo jednat o důkaz, který bez své viny nemohl účastník uvést v souladu s koncentrací řízení. Žalobce o provedení fotodokumentace věděl z protokolu o předání nemovitosti, tento protokol měl k dispozici, byl to žalobce, kdo ho soudu předkládal jako důkaz s podanou žalobou. I když lze připustit, že žalobce nemusel vědět, které konkrétní osoby fotodokumentaci pořídily, avšak to už je skutečnost, na které navržení provedení dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti v souladu s principy koncentrace řízení, nezávisí - konkretizace osob, od nichž lze fotodokumentaci vyžádat, lze učinit i dodatečně poté, co nastoupí účinky koncentrace řízení, jestliže alespoň obecně je provedení dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti navrženo v souladu s principem koncentrace řízení. 63 Návrh na provedení dokazování fotodokumentací pořízenou při předání nemovitosti byl zamítnut jako irelevantní a učiněný v rozporu s principem koncentrace řízení ke skončení prvního jednání. IPad Apple Pro 9,7“ Wi-fi 32 GB 64 Objednávkou ze dne 25. 11. 2016 bylo prokázáno, že žalobce objednal v internetovém obchodě společnosti i STYLE CZ, s.r.o. tento předmět. 65 Žalovaná se bránila tím, že má IPad ve svém držení, šlo o vánoční dárek. 66 Jestliže žalovaná nesporovala, že žalobce tento předmět zakoupil, bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí jeho vlastnictví této položky. Negativní tvrzení žalobce o tom, že se o dárek nejednalo, nemůže být předmětem dokazování. Soud tedy návrh na provedení dokazování účastnickou výpovědí žalobce zamítl jako nadbytečný. 67 Bránila-li se žalovaná tím, že IPad obdržela od žalobce jako vánoční dárek, leželo důkazní břemeno k prokázání tohoto na ní. 68 Fotografiemi vánočního stromku a dárků bylo prokázáno, že pod nazdobeným vánočním stromečkem byly položeny zabalené dárky. Z fotografií nejsou zřejmé žádné jmenovky či označení, který balíček je určen komu, a není z nich zřejmé, co je obsahem toho kterého balíčku. 69 Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že strávil u žalované a žalobce [příjmení], při kterých žalovaná jako dárek měla dostat od žalobce tablet. Svědek k žalované a žalobci přišel, až už byly dárky rozbalené a to, že tablet měl být dárkem od žalobce pro žalovanou, mu měla říct sama žalovaná, která se mu tímto dárkem chlubila. 70 Byť byla výpověď svědka [jméno] [příjmení] poněkud kusá, není nevěrohodná a lze dovodit, že pokud by„ chlubení se žalované tabletem jako dárkem od žalobce“ neodpovídalo skutečnosti, že by žalobce na takové„ chlubení se“ nějak zareagoval. Podle svědka však žalovaný k tomu neřekl nic, nijak nereagoval a ani u jednání, u kterého byl svědek vyslechnut, žalobce na tato tvrzení svědka nijak nereagoval např. v tom smyslu, že by už o těch Vánocích, kdy měla žalovaná tablet jako dárek obdržet, otci žalované sdělil, že to dárek pro žalovanou nebyl. 71 Na tom základě soud uzavírá, že výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaná tablet dostala jako vánoční dárek od žalobce. 72 Jestliže žalobce navrhoval provedení své účastnické výpovědi, aby vyvrátil skutečnosti, které vyplynou z výpovědi otce, není provedení takového dokazování relevantní. 73 Důkazní břemeno k prokázání daru leží na žalované, která navrhla provedení dokazování výpovědí svého otce. Žalobce může navrhnout pouze důkazy ke zpochybnění věrohodnosti takového svědka, nicméně takovým důkazem není účastnická výpověď, kterou žalobce chce skutkový děj popsat a prokázat jinak. Věrohodnost svědka [jméno] [příjmení] žalobce nijak nezpochybnil. Cestovní kufr SIROCCO t -868/3-60 PC 74 Byla předložena objednávka, kterou žalobce dne 16. 4. 2014 v internetovém obchodě cestovnízavazadla.cz společnosti REA s.r.o. objednal tento kufr, a mezi účastníky bylo nesporné, že tento kufr je ve vlastnictví žalobce. 75 Žalovaná se bránila tím, že nemá vůbec ponětí, o jakou věc jde, vylučuje jakékoliv držení této věci. 76 Při nespornosti vlastnictví žalobce bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí vlastnictví této položky. Soud tedy důkazní návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickou výpovědí zamítl. 77 Účastnickou výpovědí chtěl žalobce pak prokazovat, že žalované muselo být zřejmé, o jaký kufr jde. Pro rozhodnutí o meritu věci je zcela irelevantní, jestli to žalované bylo zřejmé či nikoliv. Pro řízení je podstatné, zda bude prokázáno, že kufr je aktuálně v držení žalované - a k tomu účastnická výpověď žalobce směřovat neměla (viz jednání 23. 2. 2021). Navíc ani ze skutečnosti, že by žalované bylo zřejmé, o jakou konkrétní věc se má jednat, nelze dovodit, že tuto věc má žalovaná ve svém držení. 78 Výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] nebylo prokázáno, že by žalovaná měla tuto věc ve svém držení - podrobněji k tomuto dokazován viz výše. Brašna na kolečkách TRAVELITE BASICS WHEELED DUFFLE L 79 Byla předložena objednávka, kterou žalobce dne 10. 9. 2018 objednal v internetovém obchodě Bagalio.cz společnosti [právnická osoba] tuto tašku, a mezi účastníky bylo nesporné, že tento kufr je ve vlastnictví žalobce. 80 Při nespornosti vlastnictví žalobce bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí vlastnictví této položky. Soud tedy důkazní návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickou výpovědí zamítl. 81 Žalovaná se bránila tím, že taška zůstala v domě, žalovaná vylučuje držení této věci. 82 Výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] nebylo prokázáno, že by žalovaná měla tuto věc ve svém držení - podrobněji k tomuto dokazován viz výše. Sběratelská mince„ Crystal Coin - 5 NZD - S láskou proof“ 83 Objednávkou ze dne 11. 12. 2016 bylo prokázáno, že žalobce objednal v internetovém obchodě společnosti [právnická osoba], tento předmět. 84 Žalovaná se bránila tím, že má minci ve svém držení, šlo o vánoční dárek. 85 Jestliže žalovaná nesporovala, že žalobce tento předmět zakoupil, bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí jeho vlastnictví této položky. Negativní tvrzení žalobce o tom, že se o dárek nejednalo, nemůže být předmětem dokazování. Soud tedy návrh na provedení dokazování účastnickou výpovědí žalobce zamítl jako nadbytečný. 86 Bránila-li se žalovaná tím, že IPad obdržela od žalobce jako vánoční dárek, leželo důkazní břemeno k prokázání tohoto na ní. 87 Fotografiemi vánočního stromku a dárků bylo prokázáno, že pod nazdobeným vánočním stromečkem byly položeny zabalené dárky. Z fotografií nejsou zřejmé žádné jmenovky či označení, který balíček je určen komu, a není z nich zřejmé, co je obsahem toho kterého balíčku. 88 Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že strávil u žalované a žalobce [příjmení], nicméně nebylo prokázáno, že by tato mince měla být vánočním dárkem pro žalovanou od žalobce. Svědek uvedl, že žalovaná se mu nechlubila jiným dárkem, než tabletem. Něco říkala o mincích, ale svědek nepochopil, jestli to dostala žalovaná jako dárek. Nevyplynulo to z té řeči, nechlubila se tím. 89 Jestliže žalobce navrhoval provedení své účastnické výpovědi, aby vyvrátil skutečnosti, které vyplynou z výpovědi otce, není provedení takového dokazování relevantní. 90 Důkazní břemeno k prokázání daru leží na žalované, která navrhla provedení dokazování výpovědí svého otce. Žalobce může navrhnout pouze důkazy ke zpochybnění věrohodnosti takového svědka, nicméně takovým důkazem není účastnická výpověď, kterou žalobce chce skutkový děj popsat a prokázat jinak. Věrohodnost svědka [jméno] [příjmení] žalobce nijak nezpochybnil. Kromě toho soud uzavřel, že výpovědí svědka [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno darování mince žalobcem žalované. 2 bambusové ručníky kiwi, 2 bambusové ručníky šampaň a bavlněný ručník Diamond 91 Byla předložena objednávka, kterou žalobce dne 17. 11. 2016 objednal v internetovém obchodě společnosti deco [právnická osoba] tyto ručníky, a mezi účastníky bylo nesporné, že jsou ve vlastnictví žalobce. 92 Při nespornosti vlastnictví žalobce bylo nadbytečné provádět dokazování účastnickou výpovědí žalobce k prokázání nabytí vlastnictví této položky. Soud tedy důkazní návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickou výpovědí zamítl. 93 Žalovaná se bránila tím, že zůstaly v domě žalobce, žalovaná vylučuje jejich držení. 94 Výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] nebylo prokázáno, že by žalovaná měla tuto věc ve svém držení - podrobněji k tomuto dokazován viz výše. Závěr o skutkovém stavu 95 Žalobce je vlastníkem movitých věcí: pračka LG F84A8TDS sušička LG RC7055AP3Z mobilní klimatizace Whirlpool cestovní kufr SIROCCO t -868/3-60 PC brašna na kolečkách TRAVELITE BASICS WHEELED DUFFLE L; sběratelská mince„ Crystal Coin - 5 NZD - S láskou proof“ 2 bambusové ručníky kiwi, 2 bambusové ručníky šampaň a bavlněný ručník Diamond 96 Žalovaná je vlastníkem movité věci: IPad Apple Pro 9,7“ Wi-fi 32 GB 97 Movité věci: pračka LG F84A8TDS sušička LG RC7055AP3Z sběratelská mince„ Crystal Coin - 5 NZD - S láskou proof“ jsou v držení žalované. Právní posouzení věci 98 Podle § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 99 Podle § 1099 občanského zákoníku vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 100 Podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 101 Podle § 1725 občanského zákoníku smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. 102 Podle § 1731 občanského zákoníku z návrhu na uzavření smlouvy musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 103 Podle § 1740 odst. 1 občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. 104 Podle § 1744 občanského zákoníku s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas. 105 Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 106 Podle § 2055 odst. 1 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. 107 Podle § 2057 odst. 2 občanského zákoníku písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. 108 Ustanovení § 1040 občanského zákoníku poskytuje ochranu vlastnickému právu, když žalobou na vydání věci uplatňuje vlastník právo na vydání věci proti tomu, kdo mu ji neoprávněně zadržuje. Žalobcem je vždy vlastník věci, žalovaným je ten, kdo věc má ve své faktické moci (v držbě anebo v detenci) bez právního důvodu. Žalobce musí prokázat vlastnické právo k věci, resp. že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví. Vlastník též musí prokázat, že žalovaný mu věc zadržuje. Zde však platí, že postačí, prokáže-li žalobce, že věc přešla do držby či detence žalovaného. Pokud žalovaný tvrdí, že držbu či detenci pozbyl, musí to prokázat. 109 Prokázání vlastnického práva žalobce k pračce a sušičce 110 Jedním ze způsobů derivativního (odvozeného) nabytí vlastnického práva je převod. O převodu vlastnického práva se hovoří tehdy, pokud již věc někdy byla v něčím vlastnictví. Převodní smlouvou může být zejména smlouva kupní, darovací, směnná, případně nepojmenovaná. Obecně zákon nestanoví formu převodní smlouvy, lze ji tedy uzavřít v jakékoli formě. 111 Smlouva je dvoustranné či vícestranné právní jednání, které směřuje ke vzniku závazku. 112 V § 1731 až 1745 je upraveno uzavření smlouvy přijetím návrhu na uzavření smlouvy. Návrh na uzavření smlouvy je nabídkou. Nabídku činí navrhovatel, který má úmysl uzavřít určitou smlouvu. Osoba, která nabídku přijímá, je příjemce (§ 1740). Smlouva vzniká účinností přijetí (§ 1745). 113 Z printscreenu elektronické komunikace ve vztahu k pračce a sušičce, faktury č. 1064497803 i ze shodných skutkových tvrzení vyplynulo, že navrhovatelem uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku byl žalobce, který po předchozí domluvě s [jméno] [příjmení] a na základě jeho pokynu objednal u společnosti eproton.cz tyto předměty spotřební elektroniky. Tato společnost nabídku na uzavření smlouvy konkludentně ve smyslu § 1744 občanského zákoníku přijala, když žalobci prostřednictvím přepravce doručila objednané zboží. Jeho převzetím žalobcem také ve smyslu § 1745 občanského zákoníku nastala k účinnosti přijetí. Tímto okamžikem nastala účinnost kupní smlouvy, k jejímuž nastoupení došlo k převodu vlastnického práva ve smyslu § 1099 občanského zákoníku. Do tohoto kontraktačního procesu se jako smluvní strany zapojili žalobce jako kupující a společnost eProton jako prodávající. 114 V tomto kontraktačním procesu je zcela nevýznamné, jaké, resp. čí finanční prostředky byly použity na zaplacení kupní ceny, zda měl ten který z účastníků dostatek finančních prostředků na její zaplacení i kdo vybral konkrétní typy předmětů spotřební elektroniky. 115 Kupní smlouva o koupi pračky a sušičky tak byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a prodávajícím, takže je to žalobce, na kterého s účinností této kupní smlouvy přešlo z prodávajícího vlastnické právo k těmto předmětům spotřební elektroniky. 116 Ve vztahu k ostatním movitým věcem bylo nabytí vlastnického práva žalobcem nesporné. 117 Ve vztahu k IPad Apple pak bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli neformální darovací smlouvu ve smyslu § 2055 odst. 1 a 2057 odst. 2 občanského zákoníku, když žalobce daroval tento předmět spotřební elektroniky žalované při příležitosti Vánoc a žalovaná tento dar přijala. 118 Ve vztahu ke sběratelské minci„ crystal Coin 5 NZD - S láskou proof“ nebylo prokázáno, že by ve vztahu k této minci při stejné příležitosti účastníci uzavřeli darovací smlouvu ve smyslu shora citovaných ustanovení, bylo proto nutno přijmout závěr, že vlastníkem této sběratelské mince je stále žalobce. 119 Ve vztahu k pračce a sušičce bylo prokázáno, že tyto předměty spotřební elektroniky přešly do držby žalované, když kamerovými záznamy bylo prokázáno, že žena identifikovatelná jako žalovaná z domu nakládá za pomoci jiné osoby do osobního automobilu, který sama k bráně přistavila, předměty spotřební elektroniky, které lze identifikovat jako pračku a sušičku. Není přitom rozhodné, kdy se tak stalo, jestli byl kamerový záznam pořízen v den sepsání protokolu o předání a převzetí nemovitosti nebo později, jestli v den předání nemovitosti bratrovi žalobce pračka a sušička se v nemovitosti ještě nacházely či nikoliv. Relevantní je, že žalovaná tyto předměty spotřební elektroniky z nemovitosti odvezla. Navíc ze záznamu, na kterém je tento odvoz zachycen, je zřejmé, že se tak stalo dne 30. 9. 2019, tedy v den před předáním nemovitosti bratrovi žalobce. 120 Tvrdila-li žalovaná, že tyto předměty nedrží, logicky se tak bránila tím, že držbu či detenci pozbyla, a bylo na ní, aby tyto skutečnosti prokázala. Žalovaná pouze v rámci svých tvrzení popírala, že by tyto předměty měla aktuálně ve svém držení. Do koncentrace řízení ke skončení prvního jednání přitom tyto skutečnosti ani neuvedla, přičemž jde o skutečnosti, které by pro její obranu byly relevantní a jejichž byť obecné uvedení by vedlo k poučení žalované ze strany soudu o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní k tomu, že žalovaná vlastnictví pozbyla. Neprokázala-li je, resp. prokázat je ani nemohla, když v souladu s principy koncentrace řízení ani netvrdila, že tyto věci ve svém držení nemá, pak bylo možno uzavřít, že žalobce unesl břemeno důkazní o svém vlastnictví těchto předmětů spotřební elektroniky i o tom, že přešly do držby žalované bez právního důvodu, takže žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované vydání těchto dvou předmětů spotřební elektroniky z titulu ochrany svého vlastnického práva podle § 1040 občanského zákoníku, je důvodná. V této části tak soud žalobě vyhověl (odst. I. výroku). 121 Pro úplnost soud dodává, že nicméně v případě prokázání, že žalovaná vlastnictví pozbyla, by pak mohl žalobce požadovat náhradu škody, takže by docházelo pouze k modifikaci nároků vyplývajících z ochrany vlastnického práva žalobce. 122 Bylo nesporné, že v držbě žalované je i IPad Apple, nicméně jak bylo konstatováno shora, drží žalovaná tento předmět spotřební elektroniky na základě svého vlastnického práva. Domáhá-li se žalobce vydání této položky z titulu ochrany svého vlastnického práva, je žaloba v této části nedůvodná, když žalobce vlastníkem této položky není. V této části tak soud žalobu zamítl (odst. II. výroku). 123 Ve vztahu ke sběratelské minci bylo nesporné, že tato mince je v držení žalované, a to bez právního důvodu, když uzavření darovací smlouvy, která by žalovanou opravňovala k držení této mince, prokázáno nebylo. Bylo-li prokázáno vlastnické právo žalobce k této položce, pak žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované vydání této mince z titulu ochrany svého vlastnického práva podle § 1040 občanského zákoníku, je důvodná. V této části tak soud žalobě vyhověl (odst. I. výroku). 124 Ve vztahu ke všem ostatním movitým věcem, tzn. mobilní klimatizace Whirlpool cestovní kufr SIROCCO t -868/3-60 PC brašna na kolečkách TRAVELITE BASICS WHEELED DUFFLE L; 2 bambusové ručníky kiwi, 2 bambusové ručníky šampaň a bavlněný ručník Diamond nebylo prokázáno, že by byly v držení žalované, proto žalovaná není pasivně legitimována k jejich vydání žalobci. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal vydání těchto předmětů, tak musela být zamítnuta (odst. II. výroku) Náklady řízení 125 O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. (ve vztahu k částečnému zastavení žaloby po částečném zpětvzetí žaloby). Podle §146 odst. 2 věta první o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Z tohoto ustanovení je nutno dovodit, že jestliže bylo řízení částečně zastaveno ve vztahu k požadavku na vydání hodinek Casio SGW 600H 9A (usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2021, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2021), žalobce v tomto rozsahu zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proto z pohledu § 146 odst. 2 věta první je žalobce povinen hradit žalované náklady řízení v souvislosti s částí nároku, o které bylo řízení takto zastaveno. Z pohledu § 142 odst. 2 o.s.ř. pak tento dílčí závěr znamená, že ani v této části neměl žalobce ve věci úspěch, stejně jako v části, v níž byla žaloba zamítnuta. Z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. pak vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 126 Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení. Žalobce se žalobou domáhal vydání celkem devíti konkretizovaných movitých věcí. Žalobě bylo vyhověno co do tří movitých věcí. Žalobce tak měl ve věci úspěch ve výši 1/3 a neúspěšný byl ve výši 2/3. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že právo na náhradu nákladů řízení má žalovaná, a to ve výši 1/3 jí účelně vynaložených nákladů řízení, které v souladu s vyúčtováním žalované (když jiných než účtovaných nákladů řízení se žalovaná vzdala) tvoří: odměna za zastoupení žalované advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., za šest úkonů právní pomoci, a to v plné výši za následující úkony právní pomoci: -) převzetí a přípravu zastoupení, -) písemné vyjádření ze dne 6. 5. 2020; -) účast zástupce žalované u jednání konaných dne 18. 6. 2020, dne 23. 2. 2021, 23. 3. 2021 a 24. 6. 2021, žalované nebyla přiznána odměna: - za písemné vyjádření z 19. 10. 2020, když jde o reakci na výzvu k doplnění tvrzení, kterou měla a mohla učinit už u jednání konaného dne 18. 6. 2020, - poradu s klientem dne 22. 3. 2021, jejíž uskutečnění nebylo doloženo; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč stanovené dle § 9 odst. 1 cit. vyhl. činí podle § 7 bod 4 citované vyhlášky částku 1 500 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalované advokátem činí částku 9 000 Kč; šest režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 3 600 Kč; cestovné zástupce žalované k jednáním konaným dne 18. 6. 2020, dne 23. 2. 2021, 23. 3. 2021 a 24. 6. 2021, když každá cesta byla konána vždy z [obec] do [obec] a zpět při celkem ujetém počtu 68 km osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,9 l /100 km; za cestu k jednání konanému v roce 2020 dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,20 Kč/1km částku 285,60 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně 32 Kč l benzinu automobilového 95 oktanů částku 150 Kč; cestovné za jednu cestu pak celkem činí částku 435,60 Kč; za cestu k jednáním konaným v roce 2021 dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí za jednu cestu paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/1km částku 299,20 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně 27,80 Kč l benzinu automobilového 95 oktanů částku 130,40 Kč; cestovné za jednu cestu pak celkem činí částku 429,60 Kč; cestovné za cestu ke třem jednáním konaným v roce 2021 činí celkem 1 288,80 Kč; náhrada za ztrátu času po 100 Kč/1půlho (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb.) v souvislosti s cestami zástupce žalobce k celkem čtyřem jednáním v rozsahu čtyř půlhodin v souvislosti s cestou vždy k jednomu jednání a zpět, ztráta času tedy v rozsahu celkem 16 půlhodin činí částku 1 600 Kč; 127 Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 15 924,40 Kč, z nichž má žalovaná nárok na náhradu 1/3, tedy na náhradu částky 5 308,10 Kč, po zaokrouhlení částky 5 308 Kč.

Poučení