35 CO 136/2021-248

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti: právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec vedlejší účastnice na straně žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 59 C 47/2018-163 ze dne 4. 3. 2021,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci ve prospěch majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [IČO], částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení ve prospěch majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [IČO] (výrok I) a žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s tím, že jde o částku odpovídající měsíčnímu nájemnému sjednanému ve výši [částka] v podnájemní smlouvě, uhrazenou však žalované až po zániku podnájemní smlouvy. Protože k ukončení podnájemní smlouvy došlo tím, že byla ukončena leasingová smlouva mezi žalovanou a leasingovou společností a předmět leasingu (tiskařské stroje) přešel do vlastnictví třetí osoby, [právnická osoba], žalovaná se o uplatněnou částku obohatila. Okresní soud zjistil, že předmětné tři tiskařské stroje (snášecí [anonymizována dvě slova], skládací [příjmení] a řezačka [anonymizováno]) žalovaná podnajala dlužníkovi [právnická osoba] na základě podnájemní smlouvy z [datum], k níž po prohlášení konkursu na dlužníka žalobce, jako jeho insolvenční správce, [datum] žalované sdělil, že trvá na jejím pokračování. Ve smlouvě bylo sjednáno, že mimo jiné zaniká dnem skončení leasingové smlouvy mezi vlastníkem předmětu nájmu a nájemcem (žalovanou). Nesporným dále mezi účastníky zůstalo, že mezi leasingovou společností [právnická osoba] a žalovanou jako nájemcem došlo dohodou z [datum] k ukončení leasingové smlouvy a leasingová společnost tyto tři tiskařské stroje smlouvou z téhož dne prodala [právnická osoba] Z účastnického výslechu jednatele žalované [jméno] [příjmení] pak vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou bylo sjednáno, že společnost [právnická osoba] pronajme předmět koupě žalované tak, aby bylo dlužníku i nadále umožněno užívání předmětu podnájemní smlouvy, a že takový postup byl dohodnut za účasti žalobce, který s ním souhlasil. Uzavřel dále okresní soud, že pokud žalobce jako insolvenční správce dlužníka tvrdí, že o zániku podnájemní smlouvy se dozvěděl až v březnu 2017, a z majetkové podstaty hradil každý měsíc [částka], choval se a jednal tak, že je nutno jeho jednání vyložit jako projev vůle být vázán a plnit podle podnájemní smlouvy. Dovodil dále okresní soud, že pokud se žalobce domáhá vrácení bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, lze mu přiznat pouze to, o co jím poskytnuté peněžité plnění převyšuje plnění (peněžitou náhradu za ně) poskytnuté žalovanou. Byl proto žalobce, který má důkazní povinnost i ohledně výše bezdůvodného obohacení, v tomto směru poučen, ten však setrval na tom, že výši plnění by bylo třeba prokazovat jen v případě společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] se dlužníku protiplnění v podobě užívání předmětných strojů dostalo, což je nesporné, neprokázal žalobce, že by jím v řízení uplatňovaný nárok převyšoval hodnotu plnění, kterého se mu dostalo. Nemohlo být proto žalobě vyhověno. V řízení zcela úspěšné žalované pak okresní soud přiznal náhradu všech jí v řízení vynaložených nákladů ve výši [částka].

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. Vytýká soudu prvého stupně, že se obsáhle zabývá povinnostmi a oprávněními insolvenčního správce, ač podaná žaloba není žalobou o náhradu škody údajně správcem způsobenou. Takové posuzování navíc vůbec okresnímu soudu nepřísluší. Žalobce dále podrobně rekapituluje skutkový stav z jeho pohledu. Namítá zejména, že o ukončení leasingové smlouvy [jméno] [příjmení] dohodou s leasingovou společností a prodeji tiskařských strojů za zbytkovou cenu [částka] bez DPH společnosti [právnická osoba] se dozvěděl jako insolvenční správce až [datum], kdy otevřel s jednatelem [jméno] [příjmení] ukončení všech smluv. Až poté požádal o součinnost leasingovou společnost a získal veškeré dokumenty související s leasingem. Z toho plyne, že k [datum] nebyl informován o ukončení podnájemní smlouvy a plnil na již zrušenou smlouvu (o čemž nevěděl). Nelze vyjít jen z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], který nemá povinnost vypovídat pravdu. Jeho výpověď byla z velké části nepravdivá, nebylo jinak prokázáno, že leasingová společnost chtěla předčasně ukončit smlouvu, že sama vyhledala kupce [anonymizováno], že se správce zúčastnil jednání trojjediného jednatele [příjmení] s leasingovou společností, že dlužník neměl peníze na odkup strojů a že byla jakási schůzka na konci léta 2016 s žalobcem, kde se ústně dohodlo pokračování podnájemní smlouvy. Neuvedl okresní soud, proč věřil jednateli [příjmení] a naopak nevěřil žalobci. Ústní dohoda byla navíc vyloučena, neboť jakákoli změna či úprava podnájemní smlouvy musela být písemná. Pokud jde o obdržené protiplnění, oprávněným (ochuzeným) z plnění v podobě užívání strojů by byla [právnická osoba], která ovšem není žalovaná. Byť k protiplnění došlo, musela by se ho domáhat [právnická osoba] (nyní vedlejší žalovaná) a nejednalo by se o výši shodnou s měsíční platbou dle zaniklé leasingové smlouvy. Takovou pohledávku vedlejšího účastníka má žalobce za nejistou a neurčitou, a proto nezapočitatelnou. Nevysvětlil okresní soud, proč by byla k nároku na vydání bezdůvodného obohacení oprávněna žalovaná, nikoli vlastník předmětných strojů [právnická osoba] [anonymizováno] posoudil okresní soud důkazní břemeno, jestliže vyzýval žalobce, aby prokázal výši bezdůvodného obohacení žalované. I pokud by byla ochuzenou žalovaná, okresní soud jakýsi řádně nevyčíslený nárok žalované započetl oproti žalobcem uplatněnému nároku. Ignoroval tak skutečnost, že údajný nárok protistrany by byl nárokem za podstatou, přičemž zápočet pohledávky za majetkovou podstatou oproti pohledávce žalobce z bezdůvodného obohacení je dle § 140 odst. 2, 3 ins. zák. nepřípustný. Rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 52/2002, jímž okresní soud argumentoval, se týká možného započtení pohledávek vzniklých před prohlášením konkursu. Shrnul pak žalobce závěrem, že po zániku podnájemní smlouvy bylo placeno podnájemné, aniž došlo k prodloužení podnájemní smlouvy či sjednání smlouvy s novým vlastníkem. Byť užívání strojů dlužníkem může znamenat jeho obohacení, to však bude na úkor vedlejší účastnice, která žalovanou není a nebyla. Pokud soud uvěří uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou a vedlejší účastnicí, pak by měl rozsudek zrušit a vrátit k dalšímu řízení, v němž bude zjištěna skutečná výše ochuzení žalované, přičemž břemeno tvrzení i důkazní bude na žalované. Namítá dále žalobce, že zatímco dle starého občanského zákoníku v případě bezdůvodného obohacení u zrušené nebo neplatné smlouvy šlo o synallagmatický vztah a vzájemně podmíněné nároky, které bylo nutno řešit v jednom řízení i bez návrhu, nová úprava tuto konstrukci opouští, kdy nadále je ponechána autonomie každé ze stran, zda bude požadovat, nač má právo. Nadále jde o dva nároky, které mohou, ale nemusí být řešeny v jednom soudním řízení. Formulace § 2993 o. z.„ namítnout vzájemné plnění“ neznamená nic jiného, než vzájemný návrh. Takový postup je však, jde-li o vzájemné započtení nároků, z nichž jeden je pohledávkou za majetkovou podstatou, nepřípustný. Navrhoval proto žalobce, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno, popřípadě zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. Nešlo v řízení o žádnou kompenzaci. Platby poskytnuté žalovaným byly plněním na základě smlouvy. I pokud by smlouva neexistovala, stále by šlo o plnění, kterým žalobce nahradil žalovanému bezdůvodné obohacení, kterého se mu dostalo užíváním strojů a které nelze vydat. I v odvolacím řízení bylo prokázáno, že stroje byly ve vlastnictví [právnická osoba], ta poskytla stroje žalované, za nájem byl řádně placeno, bylo to vyúčtováno, odváděna daň a byla o tom podávána kontrolní hlášení finančnímu úřadu. Existovala proto nájemní smlouva mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně. Bez ohledu na vztah mezi žalobcem a žalovanou, ochuzeným ohledně užívání strojů mohla být jedině žalovaná, která měla stroje řádně pronajaté.

5. Odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a po doplnění dokazování účastnickým výslechem jednatele žalované [jméno] [příjmení], výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], sdělením obsahu rozhodnutí o vyloučení strojů z majetkové podstaty dlužníka dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, a jsou zde proto důvody pro změnu napadeného rozhodnutí. Věc projednal mimo jiné i u jednání konaného [datum], když žádost jednatele žalované a vedlejší účastnice o odročení tohoto jednání (z důvodu [anonymizováno] stavu – bolesti zad, čtvrté v pořadí) neshledal důvodnou, neboť ošetřující lékař, jenž vystavil [anonymizováno] zprávu doporučující klidový režim, soudu sdělil, že aktuální [anonymizováno] stav [jméno] [příjmení] umožňuje účastnit se jednání o délce 1 až 1,5 hodiny za předpokladu umožnění střídání režimu pozic.

6. Bylo již okresním soudem řádně objasněno, že na základě smlouvy o leasingu s opcí [číslo] ze dne [datum] a její změny z [datum] [právnická osoba] pronajala žalované 4 tiskařské stroje původně ve vlastnictví dlužníka ([právnická osoba]), mimo jiné i snášecí stroj [anonymizována dvě slova], řezačku [anonymizováno] a skládací stroj [příjmení] (dále též jen tři tiskařské stroje či předmětné stroje), přičemž rovněž [datum] žalovaná uzavřela s dlužníkem podnájemní smlouvu, na základě níž dlužníku přenechala předmětné stroje do užívání jako podnájemci za měsíční nájemné ve výši [částka] včetně daně z přidané hodnoty. V podnájemní smlouvě bylo výslovně sjednáno, že skončí mimo jiné i dnem skončení nájemní smlouvy mezi vlastníkem předmětu nájmu a nájemcem – žalovanou (čl. VI, bod 29). Usnesením krajského soudu [insolvenční spisová značka] z [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem jmenován žalobce. Ten potom [datum] ve smyslu § 253 ins. zák. žalované sdělil, že trvá na pokračování plnění z podnájemní smlouvy.

7. Konkurs na dlužníka stále trvá, přičemž z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 76 ICm 2094/2017-101 z 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že předmětné tři tiskařské stroje byly k návrhu vedlejší účastnice [právnická osoba] pravomocně vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka.

8. Objasnil dále okresní soud, že [právnická osoba] s žalovanou dohodou z [datum] ukončili k témuž dni leasingovou smlouvu ([číslo] ze dne [datum]) s tím, že dojde k tomuto dni k ukončení veškerých vztahů z uvedené smlouvy. Vedle toho deklarovaly strany záměr pronajímatele prodat předmět leasingu společnosti [právnická osoba] s tím, že kupní smlouva musí být uzavřena do [datum]. Podle předávacího protokolu mezi [právnická osoba] zastoupenou žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované došlo k předání předmětu koupě podle uzavřené kupní smlouvy dne [datum].

9. Zjistil dále okresní soud správně, že žalovaná vystavila (dne 4. 8., 1. 9., 1. 10., 1. 11., [datum] a 1. 1. a [datum]) dlužníku faktury na pronájem strojů na září 2016 až březen 2017 vždy na [částka]. Z účtu majetkové podstaty takto bylo žalované zaplaceno v roce 2016 28. 8. [částka], 9. 9. [částka], [datum] [částka], [datum] [částka], [datum] [částka], [datum] [částka], [datum] [částka], a v roce 2017 23. 2. [částka], 14. 3. [částka] a [datum] [částka], celkem [částka].

10. Rovněž okresní soud zjistil, že vedlejší účastnice ([právnická osoba]) žalované účtovala za„ pronájem strojů dle smlouvy“ počínaje říjnem [částka] měsíčně, s daní [částka]. [příjmení] jiné i o takto uskutečněných zdanitelných plnění pak za měsíce říjen 2016 až březen 2017 podala vedlejší účastnice finančnímu úřadu kontrolní hlášení.

11. Není naopak správným skutkový závěr (okresním soudem blíže neosvětlený), že postup s pronájmem strojů vedlejší účastnicí žalované, aby dlužníkovi bylo nadále umožněno užívání strojů podle (již zrušené!) podnájemní smlouvy, byl dohodnut za účasti žalobce a ten s tím souhlasil. Okresní soud vzal uvedené za prokázané účastnickým výslechem jednatele žalované [jméno] [příjmení]. Pominul však, že žalobce naopak konzistentně jakoukoli vědomost o zrušení leasingové a tím i podnájemní smlouvy až do března 2017 popíral, přičemž žalovaná (prostřednictvím jednatele [jméno] [příjmení]) nabídla různé verze, kdy a jak se měl žalobce o uvedeném dozvědět a souhlasit s tím. Uváděla žalovaná, že se tak mělo stát před ukončením leasingu, přímo [datum] nebo i později, při jednání leasingové společnosti s panem [příjmení] a žalobcem, nebo jen při jednání pana [příjmení] s žalobcem. Žádná z listin (dohoda o ukončení leasingu, předávací protokol) však jakékoli účasti žalobce při jednáních o ukončení leasingu či převodu vlastnictví k jeho předmětu nesvědčí. Jeví se pak krajně nepravděpodobnou skutková verze, že by žalobce (v postavení insolvenčního správce) o zániku podnájemní smlouvy věděl a další užívání strojů neupravil písemnou smlouvou. Jestliže žalovaná uzavření (nové) smlouvy s žalobcem či alespoň jeho souhlas s dalším (bezesmluvním) plněním neprokázala (ač jde o skutečnost svědčící v její prospěch), je třeba vyjít ze skutkové verze (ostatně pravděpodobnější) žalobce, že se o zániku leasingové, a tudíž i podnájemní, smlouvy dozvěděl až v březnu 2017.

12. Lze shrnout, že ukončením leasingové smlouvy zanikla k [datum] i podnájemní smlouva mezi dlužníkem a žalovanou, přičemž žádná jiná (nová) smlouva týkající se užívání třech tiskařských strojů nebyla žalobcem a žalovanou uzavřena. Dlužník však žalované nadále platil ve zrušené podnájemní smlouvě sjednané nájemné. Současně předmětné tři stroje (bez ohledu na vlastnické či nájemní vztahy k nim stále umístněné v provozovně dlužníka) užíval. Bylo třeba se proto zabývat tím, kdo byl užíváním strojů dlužníkem ochuzen a zda šlo v případě plateb ze strany žalobce na straně jedné a užívání strojů na straně druhé a vzájemně podmíněná plnění (synallagma).

13. Ochuzen užíváním cizí věci může být především její vlastník. V daném případě byla vlastníkem tří předmětných tiskařských strojů minimálně od října 2016 vedlejší účastnice. V případě však, že vlastník věc pronajme, přechází užívací právo (jako jedna ze složek vlastnického práva) na nájemce a vlastník tuto složku vlastnického práva (dočasně) pozbývá. Užívá-li někdo třetí pronajatou věc bez protiplnění (odpovídající náhrady), obohacuje se na úkor nájemce (nikoli vlastníka věci).

14. Doplnila žalovaná v odvolacím řízení tvrzení k otázce případné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a vedlejší účastnicí tak, že nájemní smlouva mezi nimi byla uzavřena [datum] s účinností od [datum], jejím předmětem byl pronájem tří předmětných tiskařských strojů vedlejší účastnicí žalované za částku [částka] na dobu neurčitou, aby žalovaná mohla plnit žalobci. Byť jednatel žalované a současně vedlejší účastnice slyšen za odvolacího řízení nebyl schopen určit, kdy a jak konkrétně byla tvrzená podnájemní smlouva uzavřena, a svědek [příjmení] [příjmení] provádějící pro žalovanou, vedlejší účastnici (ale i dlužníka) účetnictví, potvrdil, že o nájemném podle této tvrzené smlouvy účtoval pravděpodobně na základě údajů jemu sdělených [jméno] [příjmení] (jednatelem žalované a vedlejší účastnice), aniž by nájemní smlouvu viděl, dospěl odvolací soud nakonec k závěru, že uzavření a existence nájemní smlouvy ohledně tří tiskařských strojů od října 2016 mezi vedlejší účastnicí jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemcem byla prokázána. O jejím minimálně konkludentním uzavření totiž svědčí skutečnost, že obě společnosti o nájmu účtovaly, vedlejší účastnice vystavovala za nájem faktury, žalovaná za ně platila a bylo placení nájemného přiznáváno jako zdanitelné plnění. Svědek [příjmení] potvrdil, že žalovaná měla při účetní závěrce veškeré platby uhrazeny, upozornil rovněž na to, že pokud by nedošlo k úhradě faktur, nejednalo by se s ohledem na spojitost žalované a vedlejší účastnice o daňově uznatelný náklad. [příjmení] autenticita účtování o nájemném plyne z kontrolních hlášení finančnímu úřadu, ostatně žalobce ani placení mezi žalovanou a vedlejší účastnící nezpochybňoval, poukazoval pouze na to, že šlo o tzv. dvě kapsy téhož saka (osoby jednatele a společníka obou společností). Lze tak uzavřít, že z chování obou společností lze dovodit, že byla mezi nimi uzavřena s účinností od října 2016 nájemní smlouva, na základě níž na žalovanou přešlo užívací právo k předmětným třem tiskařským strojům.

15. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Posléze citované ustanovení upravuje situace, kdy bezdůvodné obohacení vzniká plněním na domnělý závazek, jenž z důvodu neplatnosti či zdánlivosti nevznikl, nebo který následně odpadl. Jestliže bylo v takovém případě plnění oboustranné, stanoví zákon vzájemnou podmíněnost restitučních povinností. Oproti dřívější úpravě dopadá tato zvláštní skutková podstata bezdůvodného obohacení nejen na neplatné či zrušené smlouvy, ale i jednání (smlouvy) zdánlivé, nově pak k vzájemné podmíněnosti plnění soud nepřihlíží z úřední povinnosti, nýbrž jen k námitce druhé strany. Platí však, že ust. § 2993 o. z. lze aplikovat jen ve vztahu k právům na vrácení těch hodnot, které si strany poskytly v rámci plnění vzájemných smluvních povinností (z neplatné, zdánlivé nebo zrušené smlouvy). Naopak právo na vydání majetkového prospěchu, který nebyl získán coby plnění ze smlouvy, vzájemně podmíněno ve smyslu § [číslo] není.

18. V projednávané věci žalovaná námitku poskytnutí vzájemného plnění v řízení uplatnila (bránila se tím, že za od žalobce inkasované nájemné mu i nadále poskytovala k užívání předmětné tři tiskařské stroje), bylo proto třeba posoudit vzájemnou spjatost poskytnutých plnění. Nemá přitom odvolací soud za důvodnou námitku žalobce, že podle nové úpravy je v případě týchž vzájemně podmíněných plnění (zpravidla peněžitých) z jedné (neplatné, zdánlivé či zrušené) smlouvy ze strany žalovaného vedle námitky vzájemnosti navíc nutné započtení obou pohledávek ve smyslu § 1982 o. z. Postačí, že žalovaný námitku vzájemného plnění uplatní, přičemž na něm bude, aby tvrdil a prokázal, že na domnělý či zrušený závazek plnil rovněž, včetně toho, v čem jeho plnění spočívalo a v jaké výši (i v případě, že jde o náhradu za naturální plnění) svoji pohledávku má.

19. V projednávané věci bylo zjištěno, že podnájemní smlouva mezi žalovanou a dlužníkem zanikla k [datum]. Byť nebylo objasněno, kdo byl v době od [datum] do [datum] po zrušení leasingové smlouvy vlastníkem předmětných strojů, zda [právnická osoba] nebo vedlejší účastnice, neboť nebylo zjištěno, kdy byla kupní smlouva mezi leasingovou společností a vedlejší účastnicí uzavřena či kdy nabyla účinnosti, je zřejmé, že vlastníkem strojů nemohla být žalovaná. Pokud pak nájemní smlouvu s vedlejší účastnicí uzavřela až s účinností od [datum], v měsíci září jí k předmětným strojům nesvědčilo žádné právo (ani vlastnické, ani užívací, ani jiné). Užíváním strojů dlužníkem v měsíci září proto nemohlo dojít k ochuzení žalované. Současně vztah z bezdůvodného obohacení právě mezi žalobcem a žalovanou nemohla založit ani domnělá či zrušená smlouva. [ulice] smlouva (byť neplatná či zdánlivá) mezi žalobcem a žalovanou uzavřena nebyla, původní k [datum] zanikla. Žalovaná, uzavírající dohodu o ukončení leasingové smlouvy, přitom o zániku podnájemní smlouvy věděla. Nemůže jít ani o vzájemné plnění z důvodu, který odpadl, byť ze strany dlužníka bylo plnění poskytnuto ještě v srpnu 2016. Bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl (ze zrušené smlouvy), totiž předpokládá, že právní důvod k plnění existuje ještě v době jeho poskytnutí a teprve následně (poté, co bylo poskytnuto plnění) ztratí své právní účinky (odpadne). V měsíci září 2016 však již byla podnájemní smlouva zaniklá. Žalovaná potom, jak již bylo uvedeno, v měsíci září žádné plnění dlužníku poskytovat nemohla, jestliže k tiskařským strojům sama žádná práva neměla. Jestliže za této situace dlužník žalované za užívání strojů za měsíc září 2016 zaplatil [částka], a žalovaná mu tuto částku nevrátila, bezdůvodně se na úkor dlužníka ve smyslu obecného ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 o. z. obohatila, neboť ze strany dlužníka šlo o plnění bez jakéhokoli právního důvodu. Vrácení dlužníkem zaplacené částky pak není a nemůže být ničím podmíněno.

20. Byť u plnění za následující měsíce říjen 2016 až březen 2017 byl zjištěn skutkový stav odlišně, když žalovaná od října 2016 na základě s vedlejší účastnicí uzavřené nájemní smlouvy disponovala užívacím právem k předmětným třem tiskařským strojům, dospěl nakonec odvolací soud k témuž závěru, že nejde v případě plnění dlužníka o plnění vzájemně podmíněné plněním žalované, nýbrž samostatné nároky z bezdůvodného obohacení v režimu § 2991 o. z. Pro užití režimu § 2993 o. z. upravujícího synallagma je rozhodující, zda se dá posuzované plnění vztáhnout k určitému (byť neplatnému, zdánlivému či zrušenému) závazku. V případě vzájemných plnění pak musí jít o jeden a týž závazek. Pokud tomu tak není, úprava § 2993 o. z. se neuplatní.

21. V daném případě žalobce platil měsíční nájemné ve výši [částka] podle podnájemní smlouvy z roku 2012, aniž by měl vědomost o tom, že tato k [datum] zanikla. Naproti tomu žalovaná jednoznačně věděla, že nájemné již na původní (zrušenou) smlouvu přijímat nemůže a nemůže podle ní ani poskytovat svoje plnění. Zatímco žalobce (jednajíc v omylu) mohl svoje plnění i plnění žalované přičítat ke (k [datum]) zrušené podnájemní smlouvě, žalovaná vzájemná plnění k tomuto závazku přičítat nemohla, neboť dlužníku plnila vědomě bez jakéhokoli důvodu, pokud žalobce o skončení podnájemní smlouvy neinformovala a nesjednala s ním smlouvu novou. Byť si tedy účastníci plnili navzájem, nevtahovala se jimi poskytovaná plnění k jednomu závazku. Nejde tudíž o vzájemně podmíněná plnění, neboť nejsou přičitatelná k jednomu a témuž závazku. Žalovaná, která věděla, že zde žádný závazek mezi stranami od konce srpna není, nemůže vznést námitku vzájemného plnění dle § 2993 o. z. Pokud si účastníci neplnili vzájemně z jedné (neplatné, zdánlivé či zrušené) smlouvy (nebyl tu jeden závazek, k němuž by bylo možno vzájemná plnění přičítat), jde o zcela samostatné nároky stran na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez důvodu ve smyslu § 2991 o. z., tedy nárok žalobce vůči žalované na vrácení finančních prostředků hrazených ve výši [částka] měsíčně a nároky žalované vůči dlužníkovi na vydání obohacení, kterého se mu dostalo užíváním strojů, k nimž žalované svědčil nájem. Jestliže však jde o dva samostatné nároky dle § 2991 o. z. a nikoli o synallagma dle § 2993 o. z., nepostačí k účinné obraně žalované pouhá námitka vzájemného plnění, nýbrž svůj nárok (konkrétně vyčíslený jako obvyklé nájemné) by musela započíst postupem dle § 1982 o. z. K takovému započtení však v řízení ze strany žalované nedošlo. Vedle toho, že ani ze strany žalované nebyl tvrzen započtecí úkon, nebylo by takové započtení dle § 140 odst. 2, 3 ins. zák. přípustné.

22. Shledal proto odvolací soud žalobu důvodnou i co do zbývajících [částka], neboť i v tomto případě šlo o plnění dlužníka bez právního důvodu (aniž by tu byla neplatná, zdánlivá či zrušená smlouva), které žalovaná dosud nevrátila. Nic na tom nemění, že případně i jí vznikl jiný (vzájemně nepodmíněný) nárok vůči dlužníku, pokud jej vůči nároku žalobce nezapočetla. Důvodným potom shledal odvolací soud i požadavek na úhradu 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 o. z.), přičemž jde-li o prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nař. vl. [číslo] Sb. (§ 1970 o. z.). V případě bezdůvodného obohacení zákon jeho splatnost nestanoví, splatným se tudíž stává na výzvu. V daném případě se žalovaná ocitla v prodlení po uplynutí desetidenní lhůty dané jí právě ohledně částky [částka] ve výzvě k plnění provedené dopisem z [datum].

23. Změnil proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. tak, že žalobě zcela vyhověl a uložil žalované v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) povinnost zaplatit žalobci ve prospěch majetkové podstaty dlužníka [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

24. Protože byl rozsudek změněn, musel odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (v odvolacím řízení za užití § 224 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají pouze v náhradě cestovného jako hotového výdaje za celkem pět cest žalobce z [obec] do [obec] a zpět, jedna cesta tam a zpět 270 km, při použití osobního vozidla se spotřebou 6,7 l benzínu na 100 km. Za cestu [datum] činí za použití vyhl. č. 358/2019 Sb. náhrada [částka], pro souběh celkem čtyř jednání však požadována jen čtvrtina částky ve výši [částka], za cestu [datum] činí za použití vyhl. č. 589/2020 Sb. náhrada [částka], za cestu [datum] činí za použití vyhl. č. 375/2021 Sb. náhrada [částka] a za cesty [datum] a [datum] činí za použití vyhl. č. 51/2021 Sb. a 47/2022 Sb. náhrada 2 x [částka], celkem za všechny cesty [částka]. Jiné náklady žalobce nevyčíslil. Odvolací soud proto žalované uložil povinnost nahradit v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].