35 Co 20/2022-216

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 154/2018-198, ve znění usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 154/2018 – 208, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I. potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení II. se mění jen tak, že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] (výrok I.). Žalobci uložil povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Konstatoval, že žalobce se domáhal po žalované žalobou podanou u soudu [datum] náhrady škody z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu. Uvedl k tomu, že žaluje zaplacení částky [částka] z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v exekučním řízení, které bylo proti žalobci vedeno Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, pod sp. zn. [spisová značka], a to dále z důvodů podrobně popsaných v odstavci 1 odůvodnění napadeného rozsudku.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila z důvodů popsaných v odstavci 2 odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že naopak činí předmětem sporu žalobcem tvrzenou existenci odpovědnostního titulu, jakož i splnění dalších podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.

4. Soud I. stupně vyšel z toho, že nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl před podáním žaloby uplatněn [datum], a rovněž průběh posuzovaného řízení u soudního exekutora exekutorského úřadu Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. [spisová značka], a to, že zde byla vydražená nemovitost, bylo vydáno usnesení o rozvrhu, existenci hyperochy, a že na základě příkazu pak exekutor plnil.

5. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, jak podrobně popsáno v odstavcích 4 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Skutkovým zjištěním soud I. stupně učinil, že proti žalobci, jako povinnému byla vedena exekuce ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [jméno] u Exekutorského úřadu Zlín soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] pro pohledávku [částka]. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [jméno] proti povinnému [právnická osoba] o uspokojení peněžitého plnění oprávněného, jakož i k úhradě nákladů exekuce se podává, že rozdělovaná podstata představuje částku [částka] a byl učiněn rozvrh k uspokojení pohledávky oprávněného, soudního exekutora k nákladům exekuce a dalších věřitelů, přičemž zbytek nevyčerpané podstaty ve výši [částka] se určuje k vyplacení povinnému, když přiznané částky budou vyplaceny po právní moci rozvrhového usnesení. Soudní exekutor pak vyplatil v rozmezí od 5. 8.2 015 do [datum] z rozdělované podstaty jednotlivé částky subjektům, které nebyly v usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty uvedeny, a to: exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], jemuž bylo vyplaceno [částka] ([datum]), Finanční úřad v [obec] [částka] ([datum]), tentýž úřad [částka] ([datum]), tentýž úřad [částka] ([datum]). Žalobci bylo dne [datum] vyplaceno [částka].

7. S využitím §§ 1 odst. 1, 5, 7, 8 odst. 1 a 13 a 26 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soud I. stupně uzavřel, že žalobce požaduje náhradu škody z tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora z důvodu včasného nevydání hyperochy exekutorem žalobci, když se jedná o řízení vedené u exekutora pod sp. zn. [spisová značka] a jde o časový moment vztahující se k datu [datum], kdy bylo rozhodnuto o rozvrhu částky získané zpeněžením majetku v dražbě, mezi věřitele a žalobce, kterému měla být vyplacena částka [částka], přičemž tím, že exekutor vyplatil částky ostatním věřitelům v roce [rok], ale žalobci nikoli, peníze zadržené držel u sebe, a taktéž prováděl úhrady, a teprve dne [datum] vyplatil žalobci (jen) částku [částka], jako zůstatek po úhradách, má žalobce za to, že v důsledku nesprávného postupu exekutora, spočívajícího v neoprávněném zadržování částky určené žalobci, došlo k tomu, že finanční prostředky určené pro žalobce mu byly vyplaceny s podstatným zpožděním. Pokud by byly finanční prostředky vyplaceny žalobci stejně jako ostatním věřitelům, mohl by dříve uspokojit své závazky, čímž by jejich výše nedosáhla uvedené výše. Žalobce je přesvědčen o oprávněnosti svého nároku, který má sestávat z: -) částky ve výši [částka] představující úrok z prodlení od [datum] do [datum], který musel uhradit z důvodu nedoplatku na dani z příjmu právnických osob, když dle sdělení Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště [obec], se uvedená částka skládala z nedoplatku daně z příjmů právnických osob ve výši [částka] doměřeného na základě obnovy řízení v roce 2015 a souvisejícího úroku z prodlení ve výši [částka], který byl vyčíslen v exekučním příkaze [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] z částky [částka]. Je přesvědčen, že pokud by obdržel na něho připadající finanční prostředky již v srpnu 2015, mohl by své daňové povinnosti uhradit a ušetřit na úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], tj. za 15 měsíců, částku [částka]. Žalobci tím vznikla škoda, když jeho majetek se zmenšil o částku [částka], ačkoliv by k tomu za běžných okolností nedošlo. -) částky [částka] jako ušlého zisku ve formě 10 % zhodnocení částky [částka], kterou soudní exekutor (jako část částky [částka]) dne [datum] neoprávněně vyplatil soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] a žalobce s ní nemohl 33 měsíců disponovat. Žalobce předpokládá, že by předmětnou částku zhodnotil nejméně o 10 % ročně. Proto lze za škodu považovat částku [částka]. Žalobci tím vznikla škoda v podobě ušlého zisku (jeho majetek se nezvětšil, ačkoliv by k tomu za normálních okolností došlo) ve výši [částka]. -) částky [částka] jako ušlého zisku ve formě 10% zhodnocení částky [částka], s níž žalobce nemohl disponovat 17 měsíců v důsledku opožděné výplaty hyperochy až [datum].

8. Ve věci soud I. stupně učinil právní závěr, že usnesení o rozvrhu mimo jiné stanoví, které částky se po právní moci vyplatí oprávněnému a přihlášeným věřitelům a jaká částka (pakliže po vyplacení oprávněného a přihlášených věřitelů nějaká zbude), se vyplatí po právní moci usnesení povinnému. Povinnost exekutora vyplatit hyperochu je tak stanovena přímo výrokem pravomocného usnesení. Jedná se tedy o povinnost exekutora ze zákona, soudní exekutor je tak v této chvíli de facto dlužníkem povinného. Rovněž je soudní exekutor vázán svým rozvrhovým usnesením. Pokud došlo k tvrzené duplicitě, nejednalo se o pochybení Mgr. [jméno] [příjmení]. Mgr. [jméno] [příjmení] postupoval v souladu se svým rozvrhovým usnesením. Následně se soudní exekutor řídil pravomocným exekučním příkazem, kterým byl vázán. Za exekuci a správnost exekučních příkazů je odpovědný ten soudní exekutor, který předmětnou exekuci vede. Tedy, pakliže ve věci vydal exekuční příkaz JUDr. [jméno] [příjmení], je odpovědný za správnost exekučního příkazu právě tento exekutor (odstavec 23 odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o tvrzení, že soudní exekutor neměl respektovat pokyn žalobce, aby nevyplácel přeplatek z exekuce, ale ponechal jej na svém účtu do doby vyřešení sporu mezi jednateli, a že (tvrzení žalobce doplnil tak) v době vydání pokynu, tj. ke dni [datum] neexistovala osoba oprávněná za žalobce jednat, neboť funkce jednatele panu [jméno] [příjmení] skončila ke dni [datum], pak nelze tomuto přitakat, neboť z obchodního rejstříku vyplývá, že pan [jméno] [příjmení] byl z veřejného rejstříku jako jednatel vymazán až ke dni [datum], tzn. že v době vydání pokynu byl v obchodním rejstříku stále evidován [jméno] [příjmení] jako jednatel a soudní exekutor tak jednal v důvěře ke stavu zapsaném v obchodním rejstříku, tzn. v souladu s principem materiální publicity. Nelze tedy tomuto postupu exekutora nic vyčítat (odstavec 24 odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Jde-li o požadavek žalobce ve výši [částka] představující úrok z prodlení od [datum] do [datum], který musel uhradit z důvodu nedoplatku na dani z příjmu právnických osob, pak je především povinností žalobce zaplatit úrok z prodlení, neboť důvodem vzniku této škody je porušení povinnosti žalobce zaplatit včas daň a nikoliv nesprávný úřední postup žalované, jak se to snaží žalobce prezentovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1421/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, usnesení Nejvyššího soudu, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3281/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2076/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 414/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2407/2012) (odstavec 25 odůvodnění napadeného rozsudku).

10. Jde-li o požadovaný ušlý zisk (zhodnocení peněz) ve formě 10% zhodnocení částky [částka], s níž žalobce nemohl disponovat 17 měsíců v důsledku opožděné výplaty hyperochy až [datum], pak za ušlý zisk je považována pouze ta škoda, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5171/2008). Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku musí být podloženo zjevnými či skutečně dosažitelnými podmínkami, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku. A jaká částka by měla představovat tvrzený ušlý zisk. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedošlo v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo při pravidelném běhu věcí očekávat. Poškozený musí prokázat, že by získal určitý prospěch a nepostačuje tvrzení o zmaření zamýšleného záměru v případě, kdy není plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. V případě, že by byla dána existence protiprávního jednání, v příčinné souvislosti s takovým jednáním by musela být majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, a nikoliv jen tvrzené zmaření blíže neidentifikovaného podnikatelského záměru. Nestačí obecná tvrzení žalobce o ušlých zakázkách, kterým nelze přiřadit důkazní hodnotu s tím, že žalobce nemohl zhodnotit své prostředky v řádu jednotek procent. Žalobce sice doplnil svá tvrzení a důkazy, nelze však z uvedeného uzavřít že by žalobci v důsledku škodní události, tzn. nesprávného úředního postupu, vznikla škoda v podobě ušlého zisku (odstavec 26 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

11. Jde-li o tvrzení žalobce, že soudní exekutor byl povinen finanční prostředky složit do soudní úschovy, tak takovému postupu nelze přitakat, neboť pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky pro složení do soudní úschovy. Dle ust. § 291 odst. 2 z. ř. s., návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele, který aktiva do úschovy skládá, že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebože složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu. Tyto podmínky splněny nebyly, neboť věřitel byl znám a nebyl v prodlení. Koneckonců i peníze složené v úschově lze postihnout v exekuci, a to exekučním příkazem k provedení exekuce postižením jiné majetkové hodnoty (odstavec 27 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

12. Na základě všeho shora uvedeného soud I. stupně uzavřel, že postup soudního exekutora byl tedy v souladu se zákonem, neboť se řídil pravomocnými exekučními příkazy, kterými je vázán. Žalobu jako nedůvodnou proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že jestliže platí výrok 1. (povinnost soudního exekutora vyplatit hyperochu je dána ze zákona a soudní exekutor je vázán rozvrhovým usnesením), pak vyplacení části hyperochy jinému věřiteli je porušením zákona i rozvrhového usnesení, a tedy i porušení povinností exekutora. Nesouhlasí s tím, že Mgr. [jméno] [příjmení] byl vázán exekučním příkazem JUDr. [jméno] [příjmení], tj. že nebyl oprávněn předmětný exekuční příkaz přezkoumat. Z exekučního spisu musel Mgr. [příjmení] zjistit, že v exekučním příkazu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se jedná o totožnou pohledávku, o níž již dříve rozhodl v rámci Rozvrhového usnesení ze dne [datum]. Rozvrhové Usnesení tak ve vztahu k exekučnímu příkazu představovalo překážku věci rozsouzené, k čemuž měl Mgr. [příjmení] přihlédnout z úřední povinnosti. Mgr. [příjmení] však postupoval nesprávně, když umožnil dvojí plnění na tutéž pohledávku. Případné pochybení JUDr. [příjmení], který předmětný exekuční příkaz neměl vystavit, není způsobilé vyvinit Mgr. Jenerála. V tomto případě žalobkyně v rozsudku soudu prvního stupně spatřuje také znaky přílišného formalismu, kdy soud prvního stupně jednoznačně upřesnil text zákona (vázanost exekučním příkazem) před smyslem exekučního řádu. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, je přepjatý formalismus porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). S principem materiální publicity nemůže exekutor operovat. Princip materiální publicity navíc znamená, že předmětný údaj je pravdivý, pokud není prokázán opak. Exekutor jako odborník mohl a měl vědět, že údaj v obchodním rejstříku není pravdivý. Z listin založených a veřejně přístupných ve Sbírce listin (společenská smlouva, zápis z valné hromady) to mohl a měl zjistit. Jestliže soudní exekutor tato fakta nezjistil a řídil se pokynem, který nebyl podepsán oprávněnými osobami, pak jednoznačně porušil svou povinnost postupovat s odbornou péčí. Soudní exekutor od [datum] neoprávněně blokoval výplatu peněz žalobkyně, čímž jí bránil daň uhradit. Tedy právě skutečnost, že soudní exekutor nevyplatil včas hyperochu, byla důvodem, proč nemohla společnost daň zaplatit a tím jí vznikla povinnost hradit i úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. Pokud by exekutor vyplatil hyperochu včas, mohla by žalobkyně uhradit daň a nevznikla by jí povinnost hradit úrok z prodlení. Žalobkyně jednoznačně doložila a prokázala, že při pravidelném běhu věcí by dosáhla konkrétních zakázek a tedy zisku. Nesdílí názor soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky pro složení hyperochy do úschovy. Rozsudek soudu prvního stupně není správný a trpí vadami, které dokonce brání jeho věcnému přezkoumání. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

14. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen s tím, že se jí jeví jako přezkoumatelný, když soudem prvního stupně bylo provedeno dokazování v odpovídajícím rozsahu a v souladu se zákonem, byly učiněny dostačující skutkové závěry o stavu věci, věc byla dle názoru žalované věc i správně zhodnocena z hlediska právního posouzení. Z dosavadního průběhu řízení především nevyplynulo, že by v posuzované věci byl vůbec dán odpovědnostní titul. Stejně tak ani nebyly prokázány další předpoklady, pro které by bylo na místě dovodit odpovědnost žalovaného.

15. Odvolací soud na rozdíl od žalující strany shledal rozsudek soudu I. stupně přezkoumatelným (oproti jeho prvnímu rozsudku, který byl odvolacím soudem zrušen) a z podnětu a v mezích podaného odvolání podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal opodstatněným.

16. Soud I. stupně doplnil řízení v intencích, jak mu odvolací soud uložil, zjistil skutkový stav věci způsobem odpovídajícím provedeným důkazům a věc správně posoudil po stránce právní, přičemž odvolací soud může i na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, proč shledal všechny tři nároky žalobcem uplatněné tak, jak byly popsány v bodech II., III. a IV. žaloby i v rozsudku nedůvodnými, odkázat tak, jak soud I. stupně uvádí v bodech 23., 24., 25., 26. a 27. svého odůvodnění.

17. Základní premisa spočívá v tom, že zde bylo rozvrhové usnesení, které vydal soudní exekutor Mgr. [příjmení] a dále na něj navazovaly exekuční příkazy jak soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], tak i finančního úřadu v průběhu roku [rok] Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že soudní exekutor Mgr. [příjmení] byl vázán jak svým usnesením, tak i těmito exekučními příkazy. Nemohl je nijak přezkoumávat a musel plnit podle nich. Pokud tak plnil i ohledně částky [částka], která byla následně vyplacena v jiné podobě – po zpracování v jiném exekučním řízení, jakkoliv v usnesení i exekučním příkazu šlo o stejný exekuční titul, vyplacena soudní exekutorkou Dr. [příjmení], zde Mgr. [příjmení] nikterak nepochybil, takže žádný odpovědnostní titul za ním nejde. Pokud jde o prodlevu s vyplacením částky [částka], která poté, co toto vše bylo naplněno, zbyla, pak soud I. stupně správně vyšel z přípisu pana [jméno] [příjmení], přičemž odvolací soud má za to, že není až tak podstatné, jestli byl v té době jednatelem nebo nebyl. Celá obchodní společnost žalobkyně od začátku do konce stojí na tom, že se jedná o spolupráci dvou společníků. Jsou tam dvě spolupracující osoby a sama skutečnost, jestli pan [příjmení] v ten moment byl nebo nebyl jednatelem, není až tak podstatná, naopak podstatný byl obsah sděleného, že tam je rozpor mezi dvěma osobami, a proto bylo požádáno, aby zůstatek nebyl vyplácen. Soudní exekutor správně vycházel z principu materiální publicity, nelze přisvědčit odvolací námitce, že snad měl vědět a měl pátrat ve Sbírce listin ohledně toho, jak se věci skutečně mají, protože to by v podstatě nedělal nic jiného a na samotnou exekuční činnost už by mu nezbyl čas. Není nic neobvyklého na tom, že z principu materiální publicity vycházel, ale jak bylo již uvedeno, sama ta skutečnost, zda skutečně byl nebo nebyl jednatelem pan [příjmení] v tu dobu, není rozhodná. To, že spor tam byl, pak potvrdilo i podání druhého společníka, a nelze pak přehlédnout, že v období let [rok] až [rok], jak vyplývá z obchodního rejstříku, společnost vůbec neměla jednatele. Jednatel byl v roce [rok] ustanoven rozhodnutím krajského soudu. Pokud tedy došlo k výplatě peněz, až tehdy, kdy k ní došlo, tak zde nelze shledat žádné pochybení na straně exekutora, že postupoval tak, jak postupoval. Konečně zde je i ta záležitost, že to bylo podání pana [příjmení], čili pakliže učinil toto podání, tak se teď nemůže jako zástupce žalobkyně dovolávat jeho neplatnosti pro tvrzení, že nebyl jednatelem. Jednak to nebylo podstatné, ale i jestliže toto jednání vyvolal, tak následně není možné ho negovat tak, jak se děje v tomto řízení.

18. Soud I. stupně se správně vypořádal i s otázkou příčinné souvislosti jak stran úroků z prodlení, tak i toho, že byť byly předloženy určité poptávky na dopravu, tak správně uzavřel, že se nedalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí, že by ty věci byly proběhly takto nějak, poněvadž už i jen z výpovědi samotného pana [příjmení] vyplývá, že auta byla dlouhodobě nepojízdná, a je vůbec otázka, jak by to bylo, kdyby bylo, takovou souvislost s pravidelným během událostí vůbec nelze dovozovat, když tam byl léta nepoužívaný, jak sám pan [příjmení] vypověděl, vozový park, který bylo třeba opravit, není vůbec zřejmé, kdy, jak by ty události tam šly.

19. Odvolací soud shrnuje, že odpovědnostní titul zde není a i s přihlédnutím ke všem prve dalším uvedeným okolnostem neshledal žalobu po právu a dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný.

20. Nejde ani o přílišný formalismus stran vázanosti soudního exekutora exekučním příkazem. Soudní exekutor je exekučním příkazem vázán, exekuční příkazy nejen exekutora [příjmení], ale i finančních úřadů, které jdou za soudním exekutorem i na ty pohledávky, které souvisí s výtěžkem předmětné dražby. Takže to nemohl soudní exekutor ignorovat. I časová souvztažnost vyřízení těchto záležitostí rovněž odůvodňuje to, že nemohlo být přikročeno k bezprostřednímu vyplacení zbytkové části, nehledě k tomu, že není ničím stanovena doba, do kdy má být vyplaceno, také vždy nutno vycházet z konkrétních okolností případu.

21. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Pokud jde o náklady řízení, zde odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek změnil jen tak, jak ve výroku uvedeno. Vyšel z obsahu spisu, kdy shledal, že tyto náklady nepředstavují ani částku [částka], která byla původně nesprávně v rozsudku, ani částku [částka], která pak byla v opravném usnesení, ale že správná částka je ta, kterou uvedla žalovaná strana ve svém závěrečném návrhu, tj. [částka], kde byly vyčísleny veškeré náklady v souladu s obsahem spisu, což odvolací soud přezkoušel a skutečně mu vyšlo 13 úkonů po [částka] podle vyhl. č. 254/2015 Sb., tak, jak je žalovaná požadovala za vyjádření [datum], ú. j. 11. 7., [datum], závěrečný návrh [datum] a vyhl. [datum], ú. j. [datum], [datum], závěrečný návrh [datum], vyhl. [datum], + 4 příprava na ú. j. prve zmíněná).

23. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, ty byly přiznány úspěšné žalované straně podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s rozsahem úkonů provedených v odvolacím řízení, tj. za 3 úkony podle vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a příprava na něj).