35 Co 251/2022-146

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem [anonymizováno] zastupování [anonymizováno] ve věcech majetkových sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující centrální registr [anonymizováno], se tímto omlouvá Mgr. [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na [anonymizováno] soukromí, již došlo tím, že [anonymizováno] plošně zveřejněna [anonymizováno], která Mgr. [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů“ (výrok I) a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl následně v rozporu s [anonymizováno] novelizován [ustanovení pr. předpisu], a [ustanovení pr. předpisu], byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho působení jako ne uvolněného starosty obce Chlum v Plzeňském kraji, tudíž jakožto veřejného funkcionáře, čímž docházelo k setrvalému porušování práv na [anonymizováno] jeho soukromí. Protiústavnost novely stvrdil Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález] (dále jen„ nález“). Pochybení žalované spatřuje v aplikaci protiústavního předpisu, jenž umožnil anonymní přístup komukoli k shora vyjmenovaným údajům žalobce, čímž docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále ve své žalobě odkázal na [anonymizováno] soukromí zakotvenou na zákonné úrovni (§ 81 odst. 2 a § 90 o. z.). Ke vzniku újmy docházelo u žalobce od září [rok] do [anonymizováno] [rok] zveřejněním [anonymizováno] o majetku za roky [rok], [rok] a [rok].

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že u ní žalobce dne [datum], respektive dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], respektive [částka]. K projednání nároku žalobce došlo dne [datum]. Konstatovala, že je správcem [anonymizována tři slova] a nepříslušelo jí posuzovat souladnost zákona s [anonymizováno] České republiky a [anonymizováno] případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Sporná ustanovení zákona [anonymizováno] nálezem zrušena až uplynutím dne [datum], tzn. že ani po vyhlášení nálezu dne [datum] nelze v publikaci [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] spatřovat protiprávnost jednání žalované, když vykonatelnost nálezu [anonymizováno] právě z důvodu dostatečného časového prostoru [anonymizováno] přijetí nové právní úpravy odložena na konec roku [rok]. V tomto směru odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je pak nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Omezení zveřejňování [anonymizováno] od [datum] neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době.

4. Soud I. stupně v posuzované věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které v zájmu stručnosti není třeba opakovat.

5. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. namítal, že není přijatelné, aby pod záminkou různých interpretací tzv. norem jednoduchého práva [anonymizováno] ústavně zaručená práva žalobce, jichž se žalobou dovolává, oslabena nebo dokonce vypnuta. Připomněl, že do září [rok] [anonymizováno] úprava zákona o střetu zájmu odlišná, kdy teprve novela zák. [číslo] [rok] umožnila přístup v [anonymizováno] k podaným oznámením, který mimo jiné představoval bezpečnostní riziko [anonymizováno] osoby, které informace o svém soukromí poskytovaly. Proti novele se zdvihl masivní odpor představitelů menších měst a obcí. Žalobce poukázal na odchod funkcionářů z komunální politiky i úbytek zájmu o veřejnou funkci. Akcentoval s odkazem na předmětný nález vyšší míru intenzity zásahu do soukromí s ohledem na skutečnost, že [anonymizováno] je podáváno s vědomím, že se majetkové poměry oznamovatele stanou bez dalšího věcí veřejnou a neexistenci možných záruk souvisejících s nakládáním s dalšími údaji na základě poskytnuté žádosti. Uzavřel, že žalovaná nedostála požadavku, aby nakládala s podanými oznámeními v [anonymizováno] při respektu k jeho ústavnímu právu na [anonymizováno] soukromí a [anonymizováno] (mnohdy citlivých) [anonymizováno].

6. Následně žalobce v odvolání citoval z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] s tím, že stát je odpovědný za to, že jeho ústavně zaručené právo na [anonymizováno] soukromí bylo státem porušeno. Klade si otázku, proč žalovaná neučinila opatření k zabránění přístupu k podaným oznámením bez zbytečného prodlení po zveřejnění nálezu, např. v březnu či dubnu [rok]. Je přesvědčena, že v čl. 7 a čl. 10 odst. 3 [anonymizováno] jsou zakotvena práva, která jsou přímo aplikovatelná bez potřeby zákonné úpravy.

7. Žalobce považuje za zcela nepřípustné, že na webovém portálu žalované byly v ohromujícím rozsahu zveřejňovány po dobu několika let, než tuto praxi zrušil Ústavní soud, ale dokonce i po vydání nálezu citlivé osobní údaje žalobce, které si mohl kdokoli anonymně prohlížet, stáhnout, že tyto údaje následně volně pluly internetem, což dokládá také praxe serveru [anonymizována dvě slova] a dalších serverů, které si pravidelně stahovaly informace z [anonymizováno] a dále je zveřejňovaly. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Volně dostupné informace o majetkových poměrech, které žalovaná o žalobci zveřejňovala, opět komukoli anonymně, a nezajišťovala ani jejich elementární [anonymizováno] (např. technickým zabezpečením, tzv. digitální stopou apod.) pokládá žalobce za přímou pozvánku k neoprávněnému nakládání s takovými údaji.

8. Žalobce z gramatického výkladu pojmu„ nesprávného úředního postupu“ dovodil, že tento pojem by měl rovněž zahrnovat případy, které v době vzniku újmy mohou být v souladu s pravidly, avšak protože tento postup zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně za nesprávný, což ostatně vyplývá i z komentářové literatury. Žalobce zdůraznil, že odpovědnost [anonymizováno] [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je objektivní odpovědností bez možnosti liberace, stát se jí tudíž nemůže nikterak zprostit.

9. Žalobce dále na základě příměru o hypotetické legalizaci mučení ve vazebních věznicích či v [anonymizována tři slova], které by byly následně z hlediska své legalizace shledány protiústavními, dovodil ve své věci stejnou míru nepřípustnosti. Neztotožnil se se závěrem o důsledcích odložené vykonatelnosti nálezu, kterým je vysílán vzkaz:„ ještě musíte strpět porušování vašich ústavně zaručených práv“. Odložená vykonatelnost [anonymizováno] vzkazem [anonymizována dvě slova], nikoliv žalované. Ostatně sama žalovaná k [datum] plošné a přímé zveřejňování podaných [anonymizováno] ukončila. Navíc lhůta poskytnutá Ústavním soudem k nápravě, nebyla přijetím nové zákonné úpravy naplněna, podaná [anonymizováno] jsou poskytována na základě [ustanovení pr. předpisu], což se rovněž jeví problematické.

10. Parlament lhůtu určenou Ústavním soudem nedodržel, a úpravu, která [anonymizováno] nálezem sp. zn. [ústavní nález] ze zákona o střetu zájmů vyškrtnuta, nenahradil. Žalovaná se proto uchýlila k praxi, že podaná [anonymizováno] zveřejňuje k individuálním žádostem podle [ustanovení pr. předpisu] Takový postup pokládá žalobce za pochybný, nesouhlasí s ním ani [anonymizováno 5 slov], jak vyplývá z dopisu předsedy [anonymizováno] adresovaného ministryni spravedlnosti ze dne [datum], který svědčí o libovůli žalované a jejím soustavném protiprávním postupu. Žalovaná poskytuje citlivé údaje žalobce na základě [ustanovení pr. předpisu] aniž by respektovala interpretační závěry, které vyslovila judikatura Ústavního soudu a nezohledňuje požadavky kladené zejm. tzv. platovým nálezem (podle kterého určité údaje majetkového charakteru nelze bez dalšího podle [ustanovení pr. předpisu] poskytovat) nebo nálezem sp. zn [ústavní nález], který např. vyžaduje řádnou identifikaci žadatele, zohlednění existence informace o třetích osobách atd. Nastíněná praxe žalované není ústavně konformní a utvrzuje žalobce v tom, že nálezy Ústavního soudu a ústavní předpisy vykládá ledabyle a za odloženou vykonatelnost nálezu se pouze schovává. V závěrečném návrhu v této souvislosti žalobce doplnil, že žalovaná se v reakci na dopis předsedy [anonymizováno] ze dne [datum] uchýlila ještě k absurdnějšímu přístupu, když v současné době neposkytuje předmětné informace ani podle [ustanovení pr. předpisu] To zcela jednoznačně popírá samotný smysl a účel zákona spočívající mj. v zájmu veřejnosti na kontrole veřejných funkcionářů, jímž žalovaná před nalézacími soudy opakovaně argumentuje. Žalobce spojuje vzniklou újmu se skutečností, že došlo k plošnému zveřejňování jeho citlivých [anonymizováno], a že se nedomáhá újmy vyplývající z legislativní činnosti. K zásahu došlo tím, že vůbec existovala možnost plošného čerpání informací neomezeným okruhem osob k jakýmkoliv účelům.

11. Žalobce podal žalobu na [anonymizováno] osobnosti, nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že v úvahu připadá odškodnění žalobce dle OdpŠk. Nelze se odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát ve svém důsledku neodpovídá. Žalovaná musí v právním [anonymizováno] přijmout odpovědnost za protiústavní plošné a přímé zveřejňování podaných [anonymizováno] v [anonymizováno], omluvit se a poskytnout náležité peněžité zadostiučinění. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že vystupovala ve vztahu k žalobci v postavení svrchovaného nositele veřejné moci. Při ochraně práv žalobce nelze postupovat podle občanského zákoníku. Žalovaná je podle čl. 2 odst. 3 Ústavy v souladu se zásadou legality státní moci vázána zákonem, dokud je platný a účinný. Žalovaná v postavení moci výkonné neměla a nemá legální prostor [anonymizováno] posouzení protiústavnosti předpisu, který aplikuje. Po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu hledí na napadenou úpravu jako na ústavně konformní a nic ji neopravňuje k tomu, aby činila ústavní nález vykonatelným před jeho vykonatelností. Nemohla se proto zveřejňováním [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizována tři slova] v době od vyhlášení příslušného nálezu do 6. 11 [rok] dopustit nesprávného úředního postupu, postupovala podle tehdy platné a účinné úpravy. Žalobcem v odvolání citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu hodnotí jako nepřiléhavá na danou věc. Pokud žalovaná po [datum] v souvislosti s rozsudkem NSS omezila plošný přístup do [anonymizováno], činila tak s motivací zajištění dodání [anonymizováno] veřejných funkcionářů za účelem jejich kontroly dle zákona o střetu zájmů, který byl shledán ústavně souladný. Nesdílí závěr o přímé aplikovatelnosti čl. 7 a 10 [anonymizováno], které by samy o sobě měly zakládat nárok na náhradu škody.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud I. stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze [anonymizováno] stručnost odkázat. Aplikoval relevantní judikaturu v odůvodnění rozsudku citovanou. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. Odvolací soud nemá důvod se od uvedených závěrů soudu I. stupně odchýlit. Rovněž je namístě připomenout, že soud je v rámci předvídatelnosti rozhodnutí (§ 13 o. z.) povinen rozhodovat obdobně jako v jiných právních případech, které již byly rozhodnuty a které se s projednávaným případem shodují v podstatných znacích. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], resp. ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], [číslo jednací] co [číslo] (řízení, ve kterých se jiní veřejní funkcionáři z týchž skutkových důvodů domáhali proti téže žalované totožné omluvy a finančního plnění - pozn. odvolacího soudu).

15. Zákon [číslo] Sb., o střetu zájmů, byl s účinností od [datum] novelizován [ustanovení pr. předpisu] mimo jiné tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona: každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

16. Zákon [číslo] Sb., o střetu zájmů, byl dále s účinností od [datum] novelizován [ustanovení pr. předpisu], a to mimo jiné tak, že po účinnosti této novely bylo znění § 14b odst. 1 tohoto zákona: každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

17. Citované novelizace byly zrušeny k [datum] nálezem Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle kterého:„ I. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, na rozdíl od situace, kdy takové [anonymizováno] podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího„ věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného [anonymizováno] oznámení. [obec] širší okruh osob a bez omezení se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soud napadená ustanovení zákona týkající se samotné úpravy podávání [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů. II. Má-li být cílem nahlížení do [anonymizováno] prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací [anonymizováno] účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila. Poskytováním [anonymizováno] z [anonymizováno] na žádost je zároveň dostatečně naplněna i preventivní funkce zpřístupňování [anonymizováno], tedy vědomost veřejných funkcionářů o možnosti kohokoli, kdo se identifikuje, zjistit údaje z [anonymizována dvě slova] a případný střet odhalit. III. Pokud se stát rozhodne zavést centrální registr [anonymizováno], a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno centrální, nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním [anonymizováno] na žádost, vyřešit tím, že většinu [anonymizováno] plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, [anonymizováno] dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.“.

18. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce plnil povinnost uloženou mu zákonem o střetu zájmů podáním majetkových přiznání, ke kterým byl zřízen dálkový a ničím neomezený přístup, což následně zhodnotil Ústavní soud jako nepřiměřený zásah do jejího soukromí a takovou právní úpravu označil za protiústavní s tím, že vykonatelnost nálezu nastala uplynutím dne [datum]. Plošným zveřejňováním [anonymizováno] o majetku, která [anonymizováno] u žalobce zveřejněna od nástupu do funkce do [datum], došlo dle nálezu k porušení práva na jeho soukromí. Plošné zveřejnění [anonymizováno] se dělo v souladu s účinným zákonem o střetu zájmů a sledovalo legitimní cíl v podobě kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti, když žalovaná postupovala podle znění zákona [účinnost]. Ústavně nekonformní způsob zveřejňování [anonymizováno] v podobě dálkového a ničím neomezeného přístupu žalovaná omezila dne [datum] v bezprostřední reakci na rozsudek NSS, aby zamezila situaci, kdy nedodržení povinnosti podat [anonymizováno] o majetku nestíhala možnost uložení sankce, čímž by se právní úprava stala imperfektní.

19. Žalobce, jak vyplývá z rozhodných skutečností vylíčených v žalobě, působí jako starosta obce Chlum v Plzeňském kraji, a ve zveřejňování podaných [anonymizováno] žalovanou spatřoval nepřiměřený zásah do svého práva na soukromí, zaručeného čl. 7 a čl. 10 [anonymizováno]. K tomu, jaký konkrétní negativní dopad žalobce pociťoval, v žalobě výslovně uvedl„ osobní negativní zkušenost nemám, ale jsem si vědom, že v obci se informace propírají, a hlavně vím, že u některých kolegů, kteří třeba podnikají nebo vlastní nějaké nemovitosti, je to pak velmi nepříjemné a lidé je osočují“. V návaznosti na uvedené pak žalobce tvrdil, že u něj došlo k zásahu do práva na soukromí a na informační sebeurčení chráněných čl. 7 a čl. 10 odst. 2 LZPS, které spojuje s aplikací zákona, na základě kterého došlo k plošnému zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce žalovanou, a to za roky [rok], [rok] a [rok], kdy v době od [datum] do [datum] se tak navíc dělo s vědomím žalované o protiústavnosti zákona.

20. Podle čl. 36 [anonymizováno] každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odst. 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odst. 4).

21. Podrobnosti uplatnění nároku na náhradu škody stanoví v souladu s čl. 36 odst. 4 LZPS zákon, jímž je v současnosti zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, a to uzavřeným výčtem skutkových podstat. Odpšk je třeba vnímat jako předpis umožňující odškodnit zásah do osobnostních práv poškozeného ve specifické situaci, tj. došlo-li ke vzniku újmy v důsledku výkonu státní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Státním orgánem se má na mysli orgán moci výkonné nebo soudní. Patří sem i orgán moci zákonodárné, přičemž ale zákonodárná činnost nepředstavuje úřední postup ani rozhodnutí, a proto za újmu způsobenou legislativní činností stát neodpovídá s výjimkou porušení práva Evropské unie nebo zřetelného zásahu do základních práv. Soudní praxe, podle které odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci bylo možné dovodit i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, [anonymizováno] překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 9, ročník 2011 pod [číslo] 2011 na str. [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb., je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci.

22. Zákonodárná činnost není úředním postupem, a proto pochybení v jejím rámci nezakládá odpovědnost [anonymizováno] za jím vzniklou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 1 ročník 2008 pod [číslo] 2008 na str. 63, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V případě činnosti moci zákonodárné, stát odpovídá toliko za situace, kdy nejde o vlastní zákonodárnou (normotvornou) pravomoc (takovou situací může být například správní činnost související se zákonodárnou pravomocí, například otázka vyhlášení nesprávné verze právního předpisu, jak Ústavní soud dovodil v nálezu I. ÚS 245/98). Odpovědnost [anonymizováno] za pochybení legislativního orgánu je proto možné dovodit pouze tam, kde tento orgán nevystupuje jako zákonodárce (například [anonymizováno] pochybení administrativního aparátu [anonymizována dvě slova] při dodání podkladů [anonymizováno] zveřejnění zákona ve Sbírce – I. ÚS 245/98). Pokud však jde o vlastní normotvornou pravomoc, Ústavní soud v několika svých rozhodnutích ([anonymizováno] základem bylo sjednocující stanovisko pléna Pl. ÚS-st. [číslo], v němž se Ústavní soud zabýval odpovědností [anonymizováno] za neústavní regulaci nájemného, resp. nečinnost [anonymizováno] v odstranění neústavního stavu a dospěl k závěru, že tento případ nelze řešit odpovědností za škodu, ale nárokem na náhradu za nucené omezení vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4 [anonymizováno]) uzavřel, že normativní činnost či nečinnost [anonymizováno] nespadá pod tento typ odpovědnosti (konkrétně za nesprávný úřední postup). Základ odpovědnosti však Ústavní soud nehledal v tom, že by nečinnost [anonymizována dvě slova] nesprávným úředním postupem, ale v tom, že došlo k nucenému omezení vlastnických práv pronajímatelů, za což jim náleží náhrada (aplikoval čl. 11 odst. 4 [anonymizováno]). Učinil tak zjevně pod hrozbou náhrad, které by [anonymizováno] hrozily uložit [anonymizováno] jako v případě [země] ve věci [anonymizováno] - [anonymizováno] (rozhodnutí velkého senátu [anonymizováno] ze dne [datum]). V druhém případě Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přímo aplikoval čl. 5 odst. 5 Úmluvy a stěžovateli přiznal nárok na náhradu nemajetkové újmy, která vznikla v souvislosti se způsobeným nezákonným omezením osobní svobody. Dále rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], potvrdil i [anonymizováno] poměry České republiky obecné zásady odpovědnosti [anonymizováno] za vznik újmy v případě porušení unijního práva. Z výše uvedené je zřejmé, že odpovědnost [anonymizována dvě slova] shledána i v případech výkonu veřejné moci, na které nedoléhala skutková podstata OdpŠk.

23. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku správně uzavřel, že jednání žalované, která aplikovala postup daný účinnou právní normou, nelze mít za nezákonný postup dle § 13 OdpŠk, přičemž své závěry řádně odůvodnil (srov. odst. 33 a násl. odůvodnění rozsudku)[anonymizováno] Odvolací soud na tyto přiléhavé závěry soudu I. stupně zcela odkazuje s tím, že uvedené závěry mají současně podklad i v jím citované relevantní judikatuře (především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. [číslo] ze dne 14. 12 2010). Aktuálně se k dané problematice, a to v obdobné věci, vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde výslovně uzavřel, že zveřejňování [anonymizováno] z majetkových [anonymizováno] veřejných funkcionářů postupem podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. 12. 2020, nepředstavuje v době od vydání do vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

24. Podle čl. 7 odst. 1 [anonymizováno] nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

25. Podle čl. čl. 10 odst. 3 [anonymizováno] každý má právo na [anonymizováno] před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním [anonymizováno] o své osobě.

26. Podle čl. 8 Úmluvy každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence (odst. 1). Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných (odst. 2).

27. Odvolací soud se dále zabýval žalobcem namítanou možností přímé aplikace čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 [anonymizováno], příp. čl. 8 Úmluvy. V této souvislosti posuzoval především míru intenzity zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení při aplikaci zákona žalovanou. Vyšel z obsahu zákona o střetu zájmů, jehož účelem je veřejná kontrola nad transparentním výkonem veřejné správy s cílem vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, jakož i v důsledku zajištění důvěry veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Dalším cílem zákona je důraz na kontrolu obsahu podaných [anonymizováno] evidenčním orgánem. Z uvedeného je zřejmé, že k naplnění cílů zákona je nutná i možnost přístupu veřejnosti ke shromážděným datům. Přijetím výše citovaných novel zákona o střetu zájmů (tj. zákon č. 14/2017 Sb. a zákon č. 112/2018 Sb.) došlo k nediferencovanému elektronickému zpřístupnění [anonymizováno] v registru. Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], neshledal protiústavní povinnost podávat [anonymizováno] v zákonem vymezeném rozsahu veřejnými funkcionáři v rámci výkonu samosprávy (což bylo ostatně také navrhováno), protiústavním byl shledán„ toliko“ způsob, jakým k zveřejnění shromážděných dat došlo. [anonymizováno] posouzení ústavnosti zásahu do základních práv pak Ústavní soud standardně vyžaduje, aby zásah sledoval legitimní cíl a zároveň byl vůči tomuto sledovanému cíli proporcionální. Ústavní soud ve vztahu k činěnému [anonymizováno] v nálezu uvedl, že jde o prostředek potřebný, neboť stejného účelu nelze ve stejné míře dosáhnout jinými prostředky, zejména pak pokud jde o prevenci střetu zájmů a možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Uvedený prostředek nelze shledat ani jako nepřiměřený, neboť při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními, které s sebou veřejná funkce, resp. povinnost a odpovědnost s ní spojená, přináší. Ohledně plošného způsobu zveřejňování Ústavní soud neshledal zvolený prostředek jako potřebný [anonymizováno] dosažení sledovaného cíle; tedy uzavřel, že sledovaného cíle lze dosáhnout i šetrnějším způsobem. Klíčovým je však samotné zveřejnění majetkových [anonymizováno], jelikož samotná okolnost jeho poskytnutí a dostupnosti veřejnosti plní z hlediska střetu zájmů a omezení klientelismu a korupce potřebnou preventivní a kontrolní funkci. Okolnost, že tato [anonymizováno] nejsou přístupná anonymně, nýbrž jen na základě příslušné žádosti, jejíž podání a splnění formálních zákonných podmínek se nejeví jako a priori znemožňující získat požadované informace, je přitom daleko šetrnější z hlediska základního práva na informační sebeurčení.

28. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že pokud žalovaná postupovala při zveřejňování citlivých [anonymizováno] o veřejných funkcionářích v rámci protiústavní zákonné úpravy od [datum] do [datum], zasáhla tím do jejich práva na soukromí a informačního sebeurčení. Podle odvolacího soudu se však v posuzované věci nejednalo o zásah takové mimořádné závažnosti (viz v odst. 27. tři shora popsané případy), aby byl postačující [anonymizováno] přímou aplikaci čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 [anonymizováno], příp. čl. 8 Úmluvy a dovození odpovědnost [anonymizováno] za vzniklou újmu. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle kterých je míra intenzity zásahu značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá imanentní kontrola jeho majetkových poměrů veřejností. Každý veřejný funkcionář (je-li poctivým a čestným) musí být vnitřně s kontrolou veřejnosti z hlediska možného střetu zájmů, klientelismu a korupce ztotožněn a do jisté míry v rovině výkonu veřejných funkcí nakloněn. V tomto aspektu lze od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při nikoliv zcela šetrném zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých [anonymizováno] z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti. Stále platí, že citlivé informace na základě zákona o střetu zájmů, se mají dostat každému, kdo o ně požádá. Způsob, jakým tak učiní – tj. zda anonymně či adresně je sice z hlediska odpovědnosti tazatele při zneužití informací odlišný, z hlediska výsledku – tj. přijetí požadovaných informací - je stejný. Lze si však představit, že aplikací protiústavního zákona došlo u konkrétní osoby (v posuzované věci žalobce na pozici starosty), ke vzniku újmy, která souvisela s plošným zveřejněním citlivých informací a která se následně promítla např. do zhoršených sociálních vztahů (v rodině, mezi přáteli, známými, v komunitě apod.). Žalobce však vyjádřil v žalobě svou újmu, která nemůže být bez dalších tvrzených skutečností presumována, obecným způsobem. Konkrétně uvedl, že„ osobní negativní zkušenost nemá, ale je si vědom, že v obci se informace propírají, a hlavně ví, že u některých kolegů, kteří třeba podnikají nebo vlastní nějaké nemovitosti, je to pak velmi nepříjemné a lidé je osočují“. Jinými slovy žalobce nezmiňuje žádnou konkrétní újmu, která mu vznikla v souvislosti se zveřejněním [anonymizováno] o majetku podaných od nástupu do funkce do [anonymizováno] roku [rok]. Soud I. stupně v této souvislosti přiléhavě uzavřel, že žalobce fakticky popřel, že by v jeho konkrétním případě došlo k nějakým dopadům do jeho osobnostní sféry. K jednání ve věci se nedostavil, nemohl tak být soudem I. stupně vyzván ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a navržení důkazů, proto vznik nemajetkové újmy na straně žalobce nebyl prokázán.

29. Odvolací soud chápe, že žalobce může mít negativní pocit spojený se způsobem zveřejnění svých majetkových poměrů, jím popsaná míra intenzity zásahu, a to v porovnání se zásadním významem podaných [anonymizováno], však nepostačuje [anonymizováno] závěr, že stát odpovídá [anonymizováno] porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za nemateriální újmu, která žalobci v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu vznikla. Za přiměřenou satisfakci [anonymizováno] žalobce lze považovat i zrušení ústavně nekonformních ustanovení zákona o střetu zájmů.

30. Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobcem vznesená námitka týkající se nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) soudem I. stupně, není důvodná. K žalobcem dále namítaným odvolacím důvodům je namístě uvést, že odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán. Tento odvolací důvod může být dán jen v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.), což není posuzovaný případ. Pokud žalobce namítal, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností (tj. odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), pak ale neuvádí, které důkazy soud I. stupně k jeho návrhu neprovedl. Tento odvolací důvod proto rovněž není dán. Podle závěru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, postupoval v této souvislosti podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z důkazů zjistil, je s nimi v souladu. Žalobcem uplatněný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto rovněž není naplněn.

31. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (výrok I. rozsudku).

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu hotových výdajů za vyjádření k odvolání ve výši [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok II. rozsudku).