35 Co 288/2025-124

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudců JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Česká republika – Jméno žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 98 014 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 206/2024-95 ze dne 23. června 2025 a proti doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 206/2024-103 ze dne 9. července 2025

I. Odvolání žalobkyně proti části výroku I rozsudku okresního soudu, kterým bylo vyhověno žalobě v požadavku na zaplacení částky 56 786,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky, Anonymizováno, 56 786,10 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, se odmítá.

II. V části výroku III, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení 33 974,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 974,51 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. V části výroku III, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částky 7 253,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 253,39 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 253,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 253,39 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek za žalobu ve výši 3 202 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem č. j. 13 C 206/2024-95 ze dne 23. června 2025 okresní soud výrokem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 56 786,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 9. 4. 2024 do zaplacení a nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 192 Kč, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek za řízení ve výši 2 843 Kč, a to ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne 9. července 2025 okresní soud výrokem I doplnil rozsudek č. j. 13 C 206/2024-95 ze dne 23. června 2025 o výrok III, kterým zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 41 227,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 227,90 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, a výrokem II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku. V odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13. 6. 2024 domáhala zaplacení 98 014 Kč představující součet poměrných částí žalobkyní vyplacených zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, na níž se podílel žalovaný. V řízení bylo dle okresního soudu objasněno, že žalovaný, který vykonával u Okresního soudu v , Anonymizováno, funkci soudce do 21. 1. 2019, zaviněným porušením svých povinností způsobil neodůvodněné průtahy v řízeních vedených pod sp. zn. , spisová značka, , a to od 11. 12. 2012 (správně od 11. 12. 2013) do 2. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015 (30 měsíců), a pod sp. zn. , spisová značka, od 5. 6. 2014 do 8. 3. 2016 (21 měsíců), přičemž jeho vina byla zjištěna v kárném řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 11 Kss 2/2016. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně odškodnila , jméno FO, částkou 109 722 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 9 let a 3 měsíce, , jméno FO, částkou 106 000 Kč a , jméno FO, částkou 106 000 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byli účastníky 9 let a 10 měsíců, a společnost , právnická osoba, částkou 91 875 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , jehož účastníkem byla tato společnost 9 let a 9 měsíců. Protože žalobkyně nahradila žadatelům újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení a na vzniku této újmy se podílel žalovaný ve smyslu § 17 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“), dovodil okresní soud, že žalobkyně má tzv. regresní nárok vůči žalovanému. Námitku promlčení vznesenou žalovaným nepovažoval okresní soud za důvodnou, neboť žadatelé po skončení civilních řízení uplatnili nárok u žalobkyně v promlčecí lhůtě a rovněž žalobkyně včas podala žalobu u soudu. Dle okresního soudu je však nesprávný způsob výpočtu regresního nároku provedený žalobkyní, která jej vypočítává tak, že podíl částky vyplacené poškozeným a celkové délky řízení násobí počtem měsíců kárným senátem zjištěných průtahů. Vysvětlil, že pokud žalobkyně požadovala přiznat částku , částka, (vypočtenou jako podíl částky , částka, vyplacené , jméno FO, a celkové délky řízení 9 let a 3 měsíce, tedy 988,50 Kč, násobený číslem 21 představující počet měsíců kárným senátem zjištěných průtahů), a další částky 26 949 Kč, 26 949 Kč, 23 358 Kč (vypočtené shodným způsobem v případě , jméno FO, , , jméno FO, a společnosti , právnická osoba, ), nezohledňuje tento výpočet skutečnost, že žalovaný byl ke dni 21. 1. 2019 odvolán z funkce soudce. Nelze-li při výpočtu regresní částky vycházet z celkové délky řízení, je dle okresního soudu namístě částku požadovanou žalobkyní poměrně snížit. S ohledem na to okresní soud uzavřel, že pokud žalovaný působil v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, pouze 58 měsíců (od 5. 3. 2014 do 21. 1. 2019) namísto 111 měsíců, žalobkyni nenáleží částka 20 758 Kč, ale částka 10 856,40 Kč (58/111=52,3 a 52,3 % z 20 758 Kč = 10 856,40 Kč). Obdobně v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, žalovaný věc vyřizoval pouze 70 měsíců (od 7. 3. 2013 do 21. 1. 2019), a proto žalobkyni náleží namísto uplatňované částky 77 256 Kč částka 45 929,70 Kč (vypočtená shodným způsobem). Vyhověl tak žalobě co do částky 56 786,10 Kč (, částka, + , částka, ) a přiznal žalobkyni také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň uložil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovanému zaplatit procesně úspěšnější žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 192 Kč, jako 16 % z celkových nákladů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu, návrh ve věci samé a účast na jednání dne , datum, a dne , datum, . Podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jelikož žalobě bylo částečně vyhověno a žalobkyně je zároveň osvobozena od placení poplatků, okresní soud rozhodl s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), také o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Protože procesní neúspěch žalovaného lze vyjádřit jako 58 %, vypočetl okresní soud výši soudního poplatku jako 58 % z částky 4 901 Kč (představující soudní poplatek z celkové žalované částky), a uložil žalovanému zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 843 Kč. Postupem dle § 166 o. s. ř. doplnil okresní soud rozsudek ze dne 23. června 2025 o nerozhodnutou část předmětu řízení tak, že žalobu v požadavku na zaplacení částky 41 227,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 227,90 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení zamítl. Konečně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku, neboť žádnému z účastníků náklady nevznikly.

2. Proti rozsudku ze dne 23. června 2025 i doplňujícímu rozsudku ze dne 9. července 2025 se včas odvolala žalobkyně. Namítá nesprávnost okresním soudem provedeného výpočtu regresní úhrady. Dle názoru žalobkyně je třeba vycházet z celkové doby řízení, jak vyplývá i ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, ve kterém bylo zdůrazněno, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Ze slovního spojení „podílel se“, uvedeného v § 17 odst. 2 zákona, je nutné dle žalobkyně dovodit, že příslušný soudce nemusí být vyřizujícím soudcem po celou dobu odškodňovaného řízení, a proto odvolání žalovaného z funkce v roce 2019 nemůže být při posuzování výše regresní úhrady relevantní. Má za to, že odškodňované řízení bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé právě vzhledem k osobě žalovaného. Navíc ve výši regresní úhrady je zohledněno, že žalovaný je odpovědný za nepřiměřenou délku řízení jen za období, ve kterém k průtahům dle rozhodnutí kárného senátu skutečně došlo. Dále žalobkyně vytýká okresnímu soudu nesprávnost výpočtu náhrady nákladů řízení s tím, že by žalobkyni měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Požaduje také přiznat náhradu nákladů za přípravu účasti na jednání, a to za každou jednotlivou přípravu, neboť se na každé jednání připravovala. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správná.

4. Směřuje-li odvolání žalobkyně i proti výroku I rozsudku, pak s ohledem na to, že výrokem I bylo žalobě částečně vyhověno, nedošlo v důsledku vydání tohoto výroku k žádnému zhoršení postavení žalobkyně a ani nevznikla na jejích právech žádná újma. Žalobkyně tak není osobou, která by byla subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku I napadeného rozsudku, a proto odvolací soud odvolání žalobkyně proti výroku I dle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

5. Odvolací soud tedy přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku III, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody k jeho částečné změně.

6. Pokud jde o okresním soudem dokazováním zjištěné skutkové okolnosti, lze shrnout, že žalovanému, který vykonával u Okresního soudu v , Anonymizováno, funkci soudce do 21. 1. 2019, byly přiděleny k vyřízení věci zapsané pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Spis sp. zn. , spisová značka, byl žalovanému předložen dne 7. 3. 2013 a spis sp. zn. , spisová značka, dne 5. 3. 2014. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl žalovaný shledán vinným tím, že způsobil průtahy v řízeních vedených pod sp. zn. , spisová značka, od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, (19 měsíců), a pod sp. zn. , spisová značka, od , datum, do , datum, (21 měsíců). , jméno FO, a , jméno FO, , žalobci v řízení sp. zn. , spisová značka, , které trvalo od , datum, do , datum, (právní moc usnesení o schválení smíru č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), uplatnili u žalobkyně dne , datum, nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení a dne , datum, žalobkyně vyplatila odškodnění , jméno FO, ve výši 106 000 Kč a , jméno FO, ve výši 106 000 Kč. Společnost , právnická osoba, , žalovaná v řízení sp. zn. , spisová značka, , uplatnila shodný nárok dne , datum, a žalobkyně dne , datum, vyplatila odškodnění společnosti , právnická osoba, ve výši 91 875 Kč. , jméno FO, , žalobce v řízení sp. zn. , spisová značka, , které trvalo od , datum, do , datum, (právní moc usnesení o schválení smíru č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), uplatnil u žalobkyně dne , datum, nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení a žalobkyně dne , datum, vyplatila , jméno FO, odškodnění ve výši , částka, .

7. Dle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

8. Dle § 17 odst. 1 zákona nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni. Podle odst. 2 nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce nebo státní zástupce, nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení.

9. Dle § 18 odst. 6 ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody.

10. Dle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

11. Dle § 34 odst. 1 nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

12. Z citovaných ustanovení vyplývá oprávnění účastníka soudního řízení se domáhat zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se promlčuje v subjektivní lhůtě šesti měsíců a objektivní lhůtě deseti let. Promlčení však nemůže nastat dříve, než uplyne lhůta šesti měsíců od skončení řízení.

13. Nahradí-li stát účastníkovi újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení, na níž se podílel soudce, může stát za podmínky, že vina za nepřiměřenou délku řízení byla zjištěna v kárném či v trestním řízení, požadovat po soudci regresní úhradu. I v tomto případě se nárok státu na regresní úhradu promlčuje ve lhůtě jednoho roku od zaplacení náhrady újmy dle § 34 odst. 1 zákona. Jak totiž potvrzuje i komentářová literatura (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017), i když ustanovení § 34 odst. 1 zákona neodkazuje na § 17 odst. 2 zákona upravující zvláštní podmínky odpovědnosti soudce a státního zástupce, nelze z tohoto dovozovat, že se nárok státu na regresní úhradu vůči soudci a státnímu zástupci nepromlčuje.

14. Okresní soud se správně zabýval nejprve námitkou promlčení nároku poškozených na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení (uplatněnou žalovaným dle § 18 odst. 6 zákona) a námitkou promlčení regresního nároku žalobkyně.

15. Jak vyplývá z ustanovení § 32 odst. 3 věty druhé zákona, promlčení u újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení nemůže nastat dříve, než uplyne lhůta šesti měsíců od skončení řízení. Řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, skončilo dne , datum, a , jméno FO, a , jméno FO, uplatnili nárok u žalobkyně , datum, a společnost , právnická osoba, uplatnila nárok u žalobkyně dne , datum, . Řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, skončilo dne , datum, a , jméno FO, uplatnil nárok u žalobkyně dne , datum, . Nelze proto shledat žádné pochybení okresního soudu, jestliže dospěl k závěru, že poškození uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení u žalobkyně před uplynutím promlčecí lhůty šesti měsíců od skončení řízení stanovené v § 32 odst. 3 věta druhá zákona. Stejně tak správně okresní soud dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky promlčení regresního nároku žalobkyně. Jestliže žalobkyně vyplatila náhrady újem společnosti , právnická osoba, dne , datum, , , jméno FO, a , jméno FO, dne , datum, a , jméno FO, dne , datum, a žalobkyně uplatnila regresní nárok u soudu dne , datum, , nedošlo k uplynutí roční promlčecí lhůty dle § 34 odst. 1 zákona.

16. Protože ze skutečností objasněných okresním soudem vyplývá, že byly splněny všechny předpoklady pro uplatnění regresního nároku po žalovaném, neboť žalobkyně nahradila poškozeným újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedených u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, a vina žalovaného za nepřiměřenou délku řízení byla zjištěna v kárném řízení (§ 17 odst. 2 zákona), lze ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni regresní úhradu.

17. Neprosadí se však výpočet výše regresní úhrady prezentovaný žalobkyní. Žalobkyně při výpočtu částek, které požaduje po žalovaném uhradit za odškodnění vyplacené poškozeným v souvislosti s průtahy v řízení sp. zn. , spisová značka, , nesprávně uváděla dobu kárně zjištěných průtahů 30 měsíců (majíc za to, že průtahy počaly již dne , datum, ), ačkoli dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl žalovaný shledán vinným za průtahy v tomto řízení od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , tedy pouze 19 měsíců. Stejně tak nelze přitakat žalobkyni, že by v žalované částce měla být „zohledněna“ celková doba, po kterou řízení trvalo. Žalovaný byl odvolán z funkce soudce ke dni , datum, a po tomto datu již nemohl provádět v řízeních žádné úkony a ovlivňovat tím délku řízení. Za takové situace, kdy žalobkyně netvrdila a nepodává se ani z obsahu spisu, na základě jakých konkrétních skutkových okolností by bylo možné žalovanému přičítat nepřiměřenou délku řízení také v období po , datum, , není možné do výpočtu výše regresní úhrady zahrnout dobu, po kterou řízení po uvedeném datu probíhalo (4 roky a 4 měsíce, resp. 3 roky a 11 měsíců). Proto náleží žalobkyni regresní úhrada vypočtená pouze z částky žalobkyní vyplacených odškodnění, jež připadá na období do odvolání žalovaného z funkce, tedy do , datum, . Nelze přitom nahlížet na žalobkyní provedený výpočet poškozeným přiznaného zadostiučinění jako nesprávný, vychází-li ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za další roky řízení a výslednou částku následně snižuje dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) u , jméno FO, a , jméno FO, o 20 %, u společnosti , právnická osoba, o 30 % a u , jméno FO, o 10 %, neboť tento postup odpovídá stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, které sjednotilo praxi v určování formy a výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.

18. Lze tak shrnout, že žalovaný vyřizoval věc vedenou pod sp. zn. , spisová značka, od , datum, do , datum, (70 měsíců) a průtahy byly zjištěny v délce 19 měsíců. Žalobkyně zaplatila , jméno FO, odškodnění za období od , datum, do , datum, ve výši 58 000 Kč (základní částka 72 500 Kč za dobu 70 měsíců snížená o 20 %), tedy průměrně 828,57 Kč měsíčně. Regresní úhrada tak při 19 měsících kárně zjištěných průtahů činí 15 742,83 Kč (828,57 Kč x 19). Žalobkyně zaplatila , jméno FO, odškodnění za období od 7. 3. 2013 do 21. 1. 2019 ve výši 58 000 Kč (základní částka 72 500 Kč za dobu 70 měsíců snížená o 20 %), tedy průměrně 828,57 Kč měsíčně. Regresní úhrada tak při 19 měsících kárně zjištěných průtahů činí taktéž 15 742,83 Kč (828,57 Kč x 19). Žalobkyně zaplatila společnosti , právnická osoba, odškodnění za období od 20. 3. 2013 do 21. 1. 2019 ve výši 50 750 Kč (základní částka 72 500 Kč za dobu 70 měsíců snížená o 30 %), tedy průměrně , částka, měsíčně. Regresní úhrada tak při 19 měsících kárně zjištěných průtahů činí 13 775 Kč (, částka, x 19). Žalovaný vyřizoval věc vedenou pod sp. zn. , spisová značka, od 5. 3. 2014 do 21. 1. 2019 (58,5 měsíce) a průtahy byly zjištěny v délce 21 měsíců. Žalobkyně zaplatila , jméno FO, odškodnění za období od 5. 3. 2014 do 21. 1. 2019 ve výši 52 312,50 Kč (základní částka 58 125 Kč za dobu 58,5 měsíců snížená o 10 %), tedy průměrně 894,23 Kč měsíčně. Regresní úhrada tak při 21 měsících kárně zjištěných průtahů činí 18 778,83 Kč (894,23 Kč x 21). Z uvedeného vyplývá, že žalobkyní uplatněný regresní nárok je důvodný co do částky 64 039,49 Kč (15 742,83 Kč + 15 742,83 Kč + 13 775 Kč + 18 778,83 Kč).

19. Protože okresním soudem bylo vyhověno žalobě pouze v požadavku na zaplacení 56 786,10 Kč, avšak žalobkyně má z žalobou uplatněného nároku právo na zaplacení dalších 7 253,39 Kč, odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku III, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částky 7 253,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 253,39 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 253,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 253,39 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení. S ohledem na nepříznivý zdravotní stav žalovaného, absenci úspor a existenci jediného příjmu žalovaného v podobě starobního důchodu odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil žalovanému k zaplacení 60 denní lhůtu od právní moci rozsudku. V části výroku III, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení 33 974,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 974,51 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, pak odvolací rozsudek okresního dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení. Uplatní se přitom, jak správně uvedl okresní soud, pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. umožňující přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, jak požadovala žalobkyně, se použije pouze v případech, kdy je částečný neúspěch účastníka jen nepatrný, či výše žalobci přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (tj. postupem dle § 136 o. s. ř., kdy výši nároku nelze vůbec zjistit nebo ji lze zjistit s nepoměrnými obtížemi). Na projednávanou věc toto ustanovení nedopadá, neboť neúspěch žalobkyně poměřovaný výší uplatněného a přiznaného nároku nelze považovat za nepatrný, přiznaný nárok nezávisel na znaleckém posudku a ani výše nároku nezávisí na úvaze soudu, protože je určena výpočtem na základě objasněných skutkových okolností.

21. Z předmětu řízení 98 014 Kč s příslušenstvím byla okresním soudem žalobkyni přiznána částka 56 786,10 Kč s příslušenstvím a odvolacím soudem další částka 7 253,39 Kč s příslušenstvím. Protože se poměr úspěchu a neúspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. posuzuje podle konečného výsledku ve věci, tedy včetně částky přisouzené až odvolacím soudem, lze v daném případě úspěch žalobkyně, jíž byla přisouzena celkem částka 64 039,49 Kč s příslušenstvím, vyjádřit jako 65 %, a úspěch žalovaného jako 35 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 30 %. Náklady žalobkyně představují dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu výdajů advokátem nezastoupeného účastníka spojených se zasláním předžalobní výzvy k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., podáním žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., přípravou na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a účastí na jednání okresního soudu dne 19. 5. 2025 dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nenáleží žalobkyni paušální náhrada výdajů za účast na jednání dne , datum, ani za „další“ přípravu na jednání, jak vyúčtovala žalobkyně, neboť z obsahu spisu vyplývá, že jednání se dne , datum, nekonalo a paušální náhradu za přípravu účasti na jednání ve smyslu § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. lze přiznat pouze jednou (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1773/24 ze dne 24. 7. 2024). Jelikož žalobkyně v řízení před okresním soudem požadovala přiznat za každý úkon náhradu 300 Kč, jak odpovídá ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jedná se celkem za čtyři úkony o částku 1 200 Kč. Žalobkyni tak náleží v řízení před okresním soudem náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 30 % z částky 1 200 Kč, tedy v částce 360 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Vzhledem k osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích, je povinen ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 věty první zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek podle výsledku řízení žalovaný. Soudní poplatek se vyměřuje z toho, co bylo žalobkyni rozhodnutím soudu přiznáno (srovnej stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95 ze dne 4. 7. 1996). Jelikož žalobkyni byla přiznána částka 64 039,49 Kč, je výše soudního poplatku 3 202 Kč, jak vyplývá z položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku poplatků. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek za žalobu ve výši 3 202 Kč. Nepříznivé zdravotní a majetkové poměry žalovaného odůvodňují stanovit k zaplacení soudního poplatku 60denní lhůta od právní moci tohoto rozsudku.

23. Převážný procesní úspěch je v odvolacím řízení na straně žalovaného, a proto by měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože se však žalovaný náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.