35 Co 388/2021-120

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku [částka] a částku [částka] s příslušenstvím v žalobě specifikovaným (výrok I). Soud I. stupně dále rozhodl, že žalované se nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se právní předchůdkyně žalobců domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované podle § 2959 o. z. zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (žalovaná plnila dne [datum] v rozsahu [částka] z původně požadované částky [částka]) a dále podle § 2958 o. z. na bolestném [částka] a na ztížení společenského uplatnění [částka] vše s příslušenstvím v žalobě specifikovaným.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, a to s odkazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že dne [datum rozhodnutí] v ulici [ulice], [obec a číslo] došlo k závažnému zranění otce žalobců a bývalého druha původní žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ], t. č. hospitalizovaný v [anonymizováno] [obec], Ústav [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizováno], provozovna [obec a číslo], [PSČ] (dále také jen jako„ poškozený“), a to následkem nehody v důsledku střetu poškozeného s autobusem [značka automobilu], [registrační značka], který řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], provozovatele [právnická osoba] [obec] nad [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Zároveň žalovaná učinila nesporným, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], bylo pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. [jméno] [příjmení] byla způsobena závažná újma na zdraví důsledkem nehody, která se stala [datum], jmenovaný utrpěl závažná poranění a jeho aktuální stav je velice vážný. Došlo u něho k závažnému porušení mozku, není schopen se o sebe postarat, je odkázán na péči ošetřovatelek a lékařů, je ve vegetativním stavu, což původní žalobkyni (družku poškozeného) velmi zasáhlo, ta zřejmě i v důsledku zdravotního stavu náhle po podání žaloby dne [datum] zemřela. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaná vyplatila na odškodnění duševních útrap ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), v [anonymizováno] [rok], tj. před podáním žaloby, původní žalobkyni [jméno] [příjmení] [částka], dále žalobci ad a) částku [částka] a žalobkyni b) částku [částka] (tyto nároky současných žalobců nejsou předmětem tohoto řízení – pozn. odvolacího soudu).

4. Žalovaná učinila spornými veškeré uplatněné nároky, a to co do důvodu i výše. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že k předmětné dopravní nehodě, od níž původní žalobkyně odvodila svůj nárok na náhradu škody, došlo dne [datum] Lhůta pro podání žaloby uplynula dne [datum]. S odvoláním na § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Dále s odkazem na § 620 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, což platí obdobně i pro odčinění újmy, a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého promlčecí lhůta trvá tři roky, uzavřela, že promlčecí lhůta marně uplynula. Datem [datum] se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. současně promlčel i přímý nárok poškozeného proti pojistiteli škůdce. Žalovaná poukázala na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že nárok na odškodnění duševních útrap žalobců byl u pojišťovny uplatněn až dne [datum], došlo k promlčení těchto nároků. [příjmení] spis stran nároků žalobců byl proto odložen bez poskytnutí pojistného plnění.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § [číslo] odst. 2, § 2009 odst. 2, § 2959 o. z. uzavřel, že žalobcům svědčí legitimace k podání žaloby, neboť původní žalobkyně uplatnila předmětné nároky žalobou v době před svou smrtí. K námitce promlčení soud I. stupně odkázal na § 9 odst. 1 zákona č. 168/98 Sb., a na § 629 odst. 1, § 619 a § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.). Uvedl, že ustanovení § 2959 o. z. neupravuje nárok poškozeného na náhradu újmy při ublížení na jeho zdraví, ale nároky třetích osob na odčinění [anonymizována dvě slova], jejichž příčinou je usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví osob jim blízkých. Jde o odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka. Jakkoli [anonymizována dvě slova], jak dovodil ve svém rozhodnutí dovolací soud ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví.). Soud I. stupně dále odkázal na § 635 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. a uzavřel, že již dne [datum] či nejpozději ve dnech následujících se matka žalobců, původní žalobkyně, dověděla o škodě, o jejím přibližném rozsahu a o pojistiteli škůdce, vůči němuž jí svědčil přímý nárok na odškodnění. Jak plyne z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], v období od nehody do hlavního líčení škůdce T. [příjmení] písemně kontaktoval rodinu poškozeného a za pomoci Probační a mediační služby nabídl rodině poškozeného finanční částku k odčinění způsobené újmy. Škůdce se svým zaměstnavatelem a žalovanou spolupracoval tak, aby újma poškozeným byla řádně uhrazena. Matka žalobců, původní žalobkyně, tak musela již v [anonymizována dvě slova] [rok] znát všechny informace k včasnému uplatnění nároku. O tom, že nárok uplatnila, svědčí žalovanou v [anonymizováno] [rok] vyplacené plnění. Žaloba byla podána k soudu až [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, jejíž běh skončil ke dni [datum], tj. ještě za života matky žalobců, původní žalobkyně. Soud I. stupně proto s odkazem na § 609 a § 610 odst. 1 o. z. shledal vznesenou námitku promlčení důvodnou.

6. Soud I. stupně nezjistil okolnosti, pro které by vznesená námitka odporovala dobrým mravům. Uvedl, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Původní žalobkyně žila po celou dobu běhu promlčecí lhůty. Původní žalobkyni byla vyplacena náhrada z titulu odškodnění za [anonymizována dvě slova] podle § 2959 o. z. ve výši [částka], tedy ve výši ve smyslu § 10 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně nevyužila možnost podat žalobu u soudu v době vymezené subjektivní promlčecí lhůtou, vystavila se tak riziku zamítnutí žaloby z důvodu promlčení. Původní žalobkyně měla dostatek času, aby nárok na jí uplatněný doplatek plnění řádně a včas uplatnila vůči žalované, a pokud by žalovaná její žádosti nevyhověla, podala žalobu k soudu do uplynutí výše citované promlčecí lhůty.

7. K nároku právní předchůdkyně žalobců na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění soud I. stupně uvedl, že původní žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) událost ze dne [datum], během níž došlo k závažnému zranění poškozeného [jméno] [příjmení], nepovažuje za primární příčinu, kvůli níž vznikla tvrzená psychická újma původní žalobkyně, ač její existenci nepopírá. Soud I. stupně se s odkazem § 2958 o. z. zabýval tím, zda může být teoreticky odškodněna druhotná oběť nad rámec odškodnění podle § 2959 o. z., které deklaruje plnou náhradu újmy způsobené duševními útrapami nikoliv osobě poškozené na zdraví, nýbrž dalším osobám, tedy tzv. druhotným obětem, jimiž jsou manžel, rodiče, děti či jiná osoba blízká. Uvedl, že obecně platí, že škůdce musí na následky svého jednání pomyslet a že nelze odpovídat za následek následku. Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za újmu (škodu), a to příčinná souvislost, nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná. Soud I. stupně dále citoval z rozhodnutí dovolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví.). Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud uvedl, že okolnost spočívající v tom, že u sekundární oběti v důsledku úmrtí blízkých osob došlo k prohloubení citového utrpení do té míry, že přerostlo ve vznik [anonymizována dvě slova], by měla být vyjádřena právě ve výši náhrady nemajetkové újmy přiznané podle § 2959 o. z. Vznik [anonymizována dvě slova] svědčí o míře zásahu do práv sekundární oběti, zejména o jeho mimořádné intenzitě. Proto dovodil, že pokud poškozená doložila, že v důsledku smrti osob jí blízkých došlo k [anonymizována dvě slova], které je trvalého rázu a má povahu ztížení společenského uplatnění v tom směru, že do budoucna omezuje seberealizaci ve sféře rodinného, kulturního a společenského života, což poškozené znemožňuje žít plnohodnotný život, jaký žila před předmětnou dopravní nehodou, lze tuto skutečnost vzít v úvahu při rozhodování o nárocích podle § 2959 o. z. a dát zmíněné skutečnosti i odpovídající výraz ve výši přiznaného nároku na odčinění nemajetkové újmy. Na základě výše uvedeného soud I. stupně uzavřel, že nárok původní žalobkyně lze považovat v celém rozsahu za nárok podle § 2959 o. z., který je promlčen, proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. a nepřiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na charakter nároku a zejména na majetkové a osobní poměry nezletilých žalobců.

9. Rozsudek soudu I. stupně napadli žalobci včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. namítali, že soud I. stupně žalobu nesprávně zamítl z důvodu promlčení, nedostatečně (resp. prakticky nijak) neodůvodnil svůj závěr, že námitka promlčení vznesená stranou žalovanou není v rozporu s dobrými mravy.

10. Žalobci setrvali na svém závěru, že § 635 odst. 2 o. z. nelze aplikovat na projednávaný případ, tj. na přímé právo poškozeného na pojistné plnění vůči pojistiteli vzniklé dle zák. č. 168/1999 Sb. Žalobci současně vzali na vědomí, že Nejvyšší soud ČR ve své rozhodovací praxi, avšak až poté, když byla podána předmětná žaloba, se přiklonil k opačnému právnímu názoru ohledně aplikace § 635 odst. 2 o. z. Vzhledem k možnosti, že se soudní judikatura může v průběhu času vyvinout, žalobci předložili svou právní analýzu předmětné záležitosti.

11. Žalobci namítali, že soud I. stupně pochybil, pokud počátek promlčecí doby stanovil k okamžiku dopravní nehody, tj. ke dni [datum]. V této souvislosti odkázali na § 620 o. z. s tím, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval tím, v jakém konkrétním okamžiku se [jméno] [příjmení] dozvěděla o osobě škůdce a o škodě. Soud I. stupně odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] s tím, že v období od dopravní nehody do hlavního líčení viník dopravní nehody kontaktoval rodinu poškozeného a nabídl jí odškodnění. Soud I. stupně se však nezabýval tím, kdy bylo hlavní líčení konáno, natož pak aby se zabýval určením konkrétního okamžiku, kdy viník dopravní nehody rodinu kontaktoval, a jaké informace byly rodině poškozeného sděleny. Hlavní líčení v dané věci probíhalo ještě dne [datum]. Pokud by se [jméno] [příjmení] dozvěděla o osobě škůdce i několik měsíců před tímto hlavním líčením (resp. kdykoliv po datu [datum]), nemohl být uplatněný nárok promlčen. Žalovaná navíc v řízení neprokazovala a ani netvrdila okolnosti rozhodné pro určení počátku promlčecí lhůty, ačkoliv sama námitku promlčení vznesla. Podle žalobců ve skutečnosti mohla [jméno] [příjmení] škodu a její skutečný rozsah zjistit nejdříve v druhé polovině roku 2016. Škodou (újmou) sekundárních obětí jsou až [anonymizována dvě slova] (utrpení) spojené s vědomím, že primárně poškozená osoba trpí zvlášť závažným zdravotním stavem a tato újma sekundární oběti i ze své podstaty nezbytně závislá na tom, o jak závažný zdravotní stav primárně poškozené osoby se jedná a jakým způsobem to zasáhne do sféry (rodinného, soukromého života) sekundární oběti. Žalobci v této souvislosti odkázali na obsah § 2959 o. z. s tím, že v prvních měsících po dopravní nehodě nebylo možné vědět, jak závažnými [anonymizována dvě slova] bude poškozený trvale postižen (byť již tehdy bylo možné jeho zdravotní stav posoudit jako zvlášť závažný) a nebylo tedy možné vědět, v jakém rozsahu bude do práv [jméno] [příjmení] zasaženo. Právo na náhradu újmy podle § 2959 o. z. tvoří nedělitelný celek a vzniká v situacích, kdy sekundární oběť získá povědomí o tom, jak závažným zdravotním stavem bude primárně poškozená osoba trvale trpět a tedy, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude zasaženo do sféry sekundární oběti. Teprve od tohoto okamžiku se může právo na náhradu újmy dle uvedeného ustanovení začít promlčovat, neboť dle ustálené judikatury platí, že„ tvoří-li nárok na náhradu škody (újmy) nedělitelný celek, začíná promlčecí doba plynout teprve tehdy, až se poškozený dozví o celé škodě (újmě)“ – viz [spisová značka]. Dle citované judikatury by se měl nárok na náhradu za [anonymizována dvě slova] promlčovat jako jeden celek, a to nejdřív od okamžiku, kdy se zdravotní stav primárně poškozené osoby ustálí, neboť v tomto okamžiku je možné znát celý rozsah újmy. Zdravotní stav pana [příjmení], zejména stran verbálních a motorických projevů, se v průběhu léčby zlepšoval a zlepšování ustalo až v druhé polovině roku 2016. K uvedenému žalobci před soudem I. stupně navrhli zevrubné vyjádření a označili důkazy, zejména pak v podání ze dne [datum]. Uvedeným se však soud I. stupně nezabýval.

12. K namítanému rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy žalobci připomněli, že se jedná o výjimečný případ, kdy vznesení námitky promlčení žalovanou je výrazem zneužití nejasné právní úpravy vůči žalobcům a dalším osobám, které postihl tragický osud, tedy situace, kterou nezavinili a která jim nemůže být kladena k tíži. Rozhodnutí o uplatněných nárocích na náhradu újmy se projevilo v jejich majetkové sféře nikoliv nepodstatným způsobem. Nepřiznání uplatněných nároků pro promlčení by představovalo vůči žalobcům nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s povinností žalované nahradit způsobenou újmu. Dále i ve srovnání s důvody, pro které [jméno] [příjmení] své právo včas neuplatnila a rovněž ve srovnání s rozsahem a charakterem předmětného nároku náležejícího za zcela mimořádný zásah do rodinného a soukromého života. Všechny tyto skutečnosti žalobci podrobně rozvedli a prokazovali rovněž ve svém podání ze dne [datum].

13. Žalobci v této souvislosti poukázali na skutečnost, že v posuzovaném případě se jedná o aplikaci nové právní úpravy promlčení – § 635 odst. 2 o. z. První stanovisko v dané věci zaujal Nejvyšší soud až v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Navíc obdobná věc, v níž se také jednalo o relativně (tj. několik let) novou právní úpravu promlčení, byla již nejvyššími soudními instancemi v minulosti řešena a bylo shledáno, že námitka promlčení byla s ohledem na novou právní úpravu vznesena v rozporu s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 76/17). Právní úprava změnila úpravu dosavadní v neprospěch držitelů práv. I osoby znalé práva mohli důvodně interpretovat novou právní úpravu jako neaplikovatelnou na předmětný případ. Bylo nutné dospět až k výkladu prostřednictvím nejvyšších soudních instancí. Účastníci měli před podáním žaloby důvěru, že výklad nové právní úpravy bude probíhat podle tendencí interpretace právní úpravy předchozí. Žalobci vznik této situace nezavinili. V posuzovaném případě došlo ke zcela mimořádnému zásahu do rodinného a soukromého způsobu života [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí se projevilo v majetkové sféře žalobců podstatným způsobem. Žalovaná v minulosti uznala právní základ nároku a částečné plnění již poskytla.

14. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl, resp. zrušil a věc vrátil k novému projednání. Případně navrhli, aby odvolací soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení v souvislosti s jejich neúspěchem ve věci rozhodl podle § 150 o. s. ř.

15. Žalobci dále informovali odvolací soud o souběžně probíhajících řízeních vedených u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], konané ve věci odčinění duševních útrap způsobených matce a sestře [jméno] [příjmení], a řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], konané ve věci odčinění duševních útrap způsobených žalobcům, tj. nezletilým dětem [jméno] [příjmení]. Proti posledně jmenovanému rozsudku podali žalobci dovolání k Nejvyššímu soudu. V této souvislosti původně navrhli odvolacímu soudu přerušení řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby tento návrh vzali v průběhu odvolacího řízení zpět.

16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. S aplikací § 150 o. s. ř. při rozhodováním o nákladech řízení nesouhlasila.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, zčásti zopakoval dokazování (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 213 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze kterého vzal za prokázané, že [jméno] [příjmení], družka poškozeného soudu popsala, že byl poškozený nejprve hospitalizován na [anonymizováno] a hned po převozu byl operován, byla mu [anonymizováno 5 slov]. Asi týden po nehodě byl znovu operován, protože měl [anonymizována dvě slova]. Pak probíhaly další [anonymizováno]. Poškozený byl v [anonymizováno] stavu, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pak byl převezen k hospitalizaci na [anonymizováno] v [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Podle znalce stav poškozeného je vážný, není v bezprostředním ohrožení života, je však ve [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). [anonymizováno 5 slov], zcela odkázán na ošetřovatelskou péči. Obžalovaný celé věci litoval. Ihned po incidentu projevil lítost nad svým jednáním a aktivně spolupracoval s vyšetřovacími orgány i svým zaměstnavatelem. Písemně kontaktoval poškozeného a jeho družku, aby se jim omluvil za způsobená zranění, vyjádřil hlubokou lítost nad tím, co se stalo a nabídl jim svoji pomoc. Obžalovaný byl i za pomoci probační a mediační služby, kterou kontaktoval, připraven poškozenému a jeho rodině přispět finanční částkou [anonymizována dvě slova] až [částka], aby alespoň nějak nepatrně mohl odčinit způsobenou újmu poškozenému. Trestní soud uzavřel, že obžalovaný se k činu doznal, trestné činnosti upřímně litoval, dopis rodině poškozeného přišel 117 dní ode dne nehody. [příjmení] [příjmení] s několikadenním odstupem nabídnutou částku odmítla, neboť ji nevnímala jako spravedlivou satisfakci a rovněž nesouhlasila s možností odklonu ve věci (zpráva [anonymizována dvě slova]).

19. Odvolací soud, a to za účelem upřesnění rozsahu uplatněného nároku a dat, kdy k uplatnění došlo, zčásti zopakoval dokazování s tím, že žalobkyně založila do spisu plnou moc pro Mgr. [jméno] [příjmení], která je datována dne [datum], a to pro zastupování žalobkyně v této věci (viz plná moc číslo listu 7). Výzvu k úhradě škody a nemajetkové újmy ze dne [datum] vyhotovil Mgr. [jméno] [příjmení] v zastoupení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení]. Družka poškozeného v této souvislosti uplatnila u žalované náhradu za [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] a dále újmu na zdraví, kdy v této souvislosti výslovně uvedla, že výši vyčíslí dodatečně dle znaleckého posudku. V předžalobní výzvě ze dne [datum] vyzval Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, žalovanou k předžalobnímu plnění nároků k náhradě škody a nemajetkové újmy, opět za poškozeného, jeho družku i nezletilé děti. Podání neobsahuje žádný nárok, který by žalobkyně uplatnila vůči žalované z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění. Z potvrzení psycholožky Mgr. [příjmení] ze dne [datum] nevyplynul žádný konkrétní závěr, z čeho by mohl soud dovodit, že [jméno] [příjmení] vznikla konkrétní škoda na zdraví, kterou tato uplatnila v předmětném sporu. Zprávou MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], bez uvedení data vyhotovení, bylo prokázáno, že u žalobkyně lékařka konstatovala protahovanou depresivní reakci, věc zatím nebyla uzavřena. Žalobkyně lékařku navštěvovala vzhledem k nadměrné péči o partnera (otce dětí), který byl po úrazu ve stavu blízkém vegetativnímu odkázán na 24 hodinovou péči, dlouhodobě [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], plánováno stěhování do domácího prostředí.

20. V posuzované věci se právní nástupci po původní žalobkyni zemřelé [jméno] [příjmení] domáhají na žalované úhrady částky [částka] za [anonymizována dvě slova] podle § 2959 o. z. a dále částky [částka] za újmu na zdraví podle § 2958 o. z. Tyto [anonymizována dvě slova] a újma na zdraví vznikla paní [jméno] [příjmení] v souvislosti s následky dopravní nehody ze dne [datum], kdy byla otci žalobců a životnímu partnerovi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], narozenému [datum], (dále také jen jako„ poškozený“) způsobena závažná újma na zdraví, a to panem [jméno] [příjmení], který se jako řidič autobusu, provozovaného [právnická osoba] [obec] nad [právnická osoba], střetl s poškozeným a způsobil mu závažná zranění. Zdravotní stav poškozeného, a to i po provedených [anonymizováno], je [anonymizována dvě slova]. Poškozený není v bezprostředním ohrožení života, avšak je [anonymizováno], s těžkou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Původní žalobkyni byly v této souvislosti způsobeny [anonymizována dvě slova] spojené s vědomím, že poškozený je trvale vyřazen z většiny sfér společenského uplatnění a změnil se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Dále původní žalobkyně utrpěla újmu z důvodu, že dopravní nehoda ji připravila o životního partnera a rozvinulo se u ní onemocnění duševního typu, jež bylo trvalého rázu a představovalo další podstatný zásah do jejího života.

21. Společnost ČSAD [obec] nad [právnická osoba], tj. zaměstnavatel [jméno] [příjmení], řidiče autobusu, jako provozovatel dopravního prostředku odpovídá podle § 2927 o. z. za újmu na zdraví, která byla poškozenému způsobena. Uvedená společnost je pojistníkem žalované, proto v postavení pojistitele škůdce je podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinna uhradit žalobcům způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví, neboť žalobci, resp. [jméno] [příjmení] vůči ní uplatnila své právo na plnění.

22. Nejvyšší soud k obsahu ustanovení § 635 odst. 2 o. z. uzavřel, že jeho účelem je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojistiteli odpovědnosti, i když je nárok vůči škůdci promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. (srov. Tégl a Weinhold. In: Melzer, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § [číslo] a související společná a přechodná stanovení. [obec]: Leges, 2014, s. [číslo] ISBN [tel. číslo] [číslo]). Slovo„ nejpozději“ v § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. V projednávané věci žalobci uplatňují nárok na pojistné plnění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků. Obecně u práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události, přičemž se jedná o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění.

24. U práva na náhradu škody upravuje občanský zákoník jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůtu, které počínají běžet a končí nezávisle na sobě; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Počátek subjektivní promlčecí lhůty práva na náhradu škody upravuje § 620 odst. 1 o. z. v souvislosti s § 619 odst. 2 o. z., podle nichž okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, ale i situaci, kdy poškozený takovou vědomost mít měl a mohl. Objektivní promlčecí lhůta v případě újmy na zdraví neběží (§ 636 odst. 3 o. z.).

25. V případě nároku na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti je však třeba respektovat ustanovení § 635 odst. 2 o. z., podle něhož v případě uplynutí subjektivní promlčecí lhůty poškozeného na náhradu škody, na níž se pojištění vztahuje, skončí i promlčecí lhůta podle § 626 o. z. Proto se soud v takovém případě při posouzení námitky promlčení musí zabývat všemi okolnostmi rozhodnými pro její posouzení, tedy nejen z hlediska promlčecí lhůty podle § 626 o. z., ale i z hlediska počátku a běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 620 o. z. (případně, nejde-li o nároky podle § 636 odst. 3 o. z., i objektivní promlčecí lhůty podle § 636 o. z.), jež běží poškozenému vůči škůdci (viz závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

26. Podle § 619 odst. 1, 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

27. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

28. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

29. Podle § 629 odst. 1, 2 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

30. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

31. Podle závěru Nejvyššího soudu, vysloveném v rozsudku sp. zn. [spisová značka], běh subjektivní promlčecí lhůty podle § 619 o. z. není nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl. Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, která upravují počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci, a to jak nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i nároků podle zvláštních předpisů.

32. V posuzovaném případě je pro běh subjektivní lhůty podle § 619 ve spojení s § 620 odst. 1 a § 635 odst. 2 o. z. rozhodné, že v řízení bylo prokázáno, že stav poškozeného, tj. druha původní žalobkyně a otce aktuálních žalobců, právních nástupců původní žalobkyně, byl jednoznačně charakterizován jako velmi závažné ublížení na zdraví (závažné poranění mozku, kvadruparéza). Je nepochybné, že tento stav byl žalobkyni znám, jak sama vypověděla v rámci trestního řízení a jak také uváděla v čestném prohlášení ze dne [datum] založeném ve spise. Námitka žalobců, že bylo namístě vyčkat stabilizace zdravotního stavu poškozeného, v tomto případě není případná. Ke vzniku újmy na straně žalobkyně začalo docházet bezprostředně poté, kdy jí byl závažný zdravotní stav druha znám. Z provedeného dokazování lze rovněž jednoznačně uzavřít, že se žalobkyně o osobě škůdce dozvěděla nejpozději dne [datum] (tj. 170 dní od nehody), kdy obdržela dopis od škůdce s návrhem na finanční pomoc. Od [datum] začala tedy nejpozději běžet zákonná tříletá promlčecí lhůta, jejímž posledním dnem bylo datum [datum] (§ 605 odst. 2 o. z.). Závěr soudu I. stupně, že nárok uplatněný v tomto řízení původní žalobkyní žalobou došlou soudu dne [datum] je promlčený, je správný. Nárok původní žalobkyně se promlčel v tříleté subjektivní lhůtě, která začala běžet od [datum] a skončila [datum], kdy se promlčelo právo proti přímému škůdci.

33. Nesouhlas žalobců s výkladem § 635 odst. 2 občanského zákoníku provedený Nejvyšším soudem není na místě. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je rozhodnutím kategorizovaným jako rozhodnutí zásadní, publikované v oficiální Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2020. Uvedené rozhodnutí navíc přímo vyplývá z jednoznačné formulace § 635 odst. 2 o. z. Citované rozhodnutí rovněž jako ústavně komfortní shledal Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1479/20. Skutečnost, že judikatura Nejvyššího soudu zůstává v této otázce nadále konstantní, svědčí i závěry uvedené Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

34. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobců, že by námitka promlčení, kterého se dovolala žalovaná, měla být vyhodnocena jako námitka uplatněná v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1, § 4, § 6 až 8 o. z.). Soud I. stupně se s touto námitkou správně vypořádal a na jeho závěry uvedené v odst. 38 až 40 napadeného rozsudku lze odkázat. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]).

35. Odkaz žalobců na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 76/17, hodnotí odvolací soud jako nepřiléhavý. V namítané věci stěžovatelé tvrdili, že zmeškali uplatnit nárok v promlčecí době, neboť se řídili starší judikaturou, dle které se nároky na náhradu nemajetkové újmy v jiné než peněžité formě nepromlčovaly, přičemž opačný právní názor byl nastolen až v rozsudku publikovaném pod [spisová značka], tedy až po okamžiku, kdy nárok soudně uplatnili. Ústavní soud jim dal za pravdu. V posuzované věci však nedošlo ke změně judikatury, ale k rozhodnutí soudu podle nového občanského zákoníku. K zrušení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) došlo ke dni [datum] a od [datum] se stal účinným zákon č. 89/2012 Sb., o. z. Shodně tak došlo ke zrušení zákona č. 37/2004 Sb., ZPojS, vyjma § 69, § 72 přechodných ustanovení a § 73 o účinnosti zákona. V době dopravní nehody byl nový občanský zákoník již prakticky dva roky účinný. Komentář k § 635 odst. 2 o. z. Beck: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 1. vydání, 2014, s. [číslo] – [číslo], je zcela jednoznačný, stejně tak výslovné znění tohoto ustanovení. Žalobkyně byla ještě před podáním žaloby (viz plná moc ze dne [datum]) zastoupena advokátem, proto byl dán dostatečný prostor k včasnému podání žaloby. Odvolací soud rovněž zohlednil, že žalovaná plnila před podáním žaloby žalobkyni částku [částka] na nárok podle § 2959 o. z. S ohledem na výši poskytnutého plnění a judikaturu, která u tohoto nároku vymezila kritéria rozhodná pro stanovení jeho výše v konkrétním případě ([spisová značka], rozsudek NS sp. zn. [spisová značka] či nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 2578/19) lze pak konstatovat, že částka [částka], požadovaná původní žalobkyní, zjevně přesahuje částku judikaturou předpokládanou. Pokud se žalobkyně dovolávala dalšího plnění, které v žalobě požadovala, a to zaplacení bolestného v částce [částka] a ztížení společenského uplatnění ve výši [částka], pak v tomto rozsahu žalobkyně nárok u žalované před podáním žaloby řádně neuplatnila a v průběhu sporu k němu nenabídla žádné důkazy nárok prokazující (soud I. stupně s ohledem na správný závěr o promlčení celého nároku, stranu žalující nevyzval k doplnění důkazů v této souvislosti).

36. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy soud I. stupně podle § 150 o. s. ř. s ohledem na charakter nároku a zejména na majetkové a osobní poměry nezletilých žalobců, nepřiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich náhradu.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za užití § 150 o. s. ř., a to ze stejných důvodů, jako rozhodl soud I. stupně.

Poučení