35 Co 415/2021-329

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa]. Gen. J. [příjmení] [číslo] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení nezbytné cesty, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 54/2012-310, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje ve výroku I., ve výroku II. ve znění, podle kterého se zamítá žaloba na zřízení časově neomezeného věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 1959 [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to pro každého vlastníka budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, a to za náhradu ve výši určené soudem, a ve výrocích III. a

IV.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu doručenou soudu dne [datum] na zřízení časově neomezeného věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 1959 [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to pro každého vlastníka budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, a to za náhradu ve výši určené soudem (výrok I) a žalobu na zřízení časově neomezeného věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 1959 [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to pro každého vlastníka budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha, a to za náhradu ve výši určené soudem (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a na nákladech státu částku [částka] rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ve vztahu k žalované zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, a to ve prospěch každého vlastníka budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, za náhradu určenou soudem, a dále práva chůze a jízdy přes pozemky parc. [číslo] to ve prospěch každého vlastníka budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, dále budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha („ panující nemovitost“). Žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha („ služebné nemovitosti“). Žalobkyně tvrdila, že původně měly být veškeré výše uvedené nemovitosti zamýšleny jako jeden celek, jako součást výrobního areálu. Až v důsledku různých soudních řízení v návaznosti na restituční nároky, došlo k rozdrobení těchto pozemků mezi různé vlastníky. Obě výše uvedené budovy ve vlastnictví žalobkyně jsou pronajaty třetím subjektům. Z tohoto důvodu žalobkyně opakovaně navrhla žalované, aby jí služebné nemovitosti odprodala, ta však tuto nabídku odmítla. Žalobkyně se dostala do situace, kdy jako vlastnice budov [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, nemá k těmto budovám zajištěn přístup, neboť nevlastní přilehlé pozemky. Tento přístup nelze zajistit jinak.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Dle názoru žalované lze přístup k budovám žalobkyně zajistit jinak než zřízením věcného břemene, a tedy není splněna zákonná podmínka k jeho zřízení. Žalovaná opakovaně nabízela žalobkyni nájem přilehlých pozemků za tržní nájemné tak, aby žalobkyně mohla své budovy řádně využívat. Nabízela nájemné [částka] 000 Kč/měsíc. Současně žalovaná byla ochotná uzavřít s žalobkyní nájemní smlouvu dlouhodobě, bez možnosti žalované od smlouvy odstoupit či ji vypovědět před koncem jejího trvání. Žalobkyně však na tuto nabídku žalované nikterak nereagovala a služebné pozemky využívala protiprávně. Žalovaná má rovněž za to, že kromě uzavření nájemní smlouvy může žalobkyně zajistit přístup k budovám také stavebními úpravami budov (zřízením nových vchodů), neboť obě přiléhají ke komunikaci [ulice].

4. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 54/2012-95, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 Co 92/2015-131, a to z důvodu, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval konkrétními námitkami žalobkyně k podmínkám nájemní smlouvy, a tedy posouzením, zda lze uzavření navržené nájemní smlouvy po žalobkyni spravedlivě požadovat.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování, s odkazem na § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1995/2013, resp. ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 999/2014), měl za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, přičemž nemá právně zajištěn přístup do těchto svých budov, neboť vlastnicí přilehlých pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, je žalovaná. Zajištění přístupu stavebními úpravami objektů, například vybudováním nových vchodů, je v daném případě vyloučeno. Žalobkyně dosud užívá pozemky ve vlastnictví žalované k zajištění přístupu do svých objektů bez právního důvodu. Účastníci dlouhodobě jednají o uzavření nájemní smlouvy, kdy žalovaná navrhla měsíční nájemné ve výši [částka], dobu nájmu navrhuje na dobu určitou 5 let s možností každoroční opce s tím, že o případném ukončení nájmu by se žalobkyně dozvěděla vždy 4 roky předem. Žalobkyně odmítá řešení situace na základě obligačního práva, trvá na zřízení věcného břemene, které jí poskytne jistotu trvalého přístupu k objektům.

6. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovanou dlouhodobě navrhované podmínky nájemní smlouvy brání zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 občanského zákoníku. Jak vyplynulo z předložených návrhů smluv, písemné komunikace mezi právními zástupci účastníků a znaleckých posudků, žalovaná nikdy nebránila přístupu žalobkyně k jejím objektům, naopak dlouho tolerovala i protiprávní užívání jí vlastněných pozemků bez jakéhokoli protiplnění, a po celou dobu se snažila sporné vztahy vyřešit smírnou cestou. K navrhovaným podmínkám nájemní smlouvy soud I. stupně uvedl, že jsou spíše nadstandardní, poskytují pro žalobkyni coby podnikatelský subjekt dostatečnou právní jistotu, že přístup k objektům bude zajištěn po určitou delší dobu. Doba nájmu totiž byla ve všech návrzích nájemní smlouvy koncipována na dobu určitou pěti let, vždy s možností opce, navíc by se žalobkyně o případném zamýšleném ukončení nájemní smlouvy dozvěděla vždy 4 roky předem, tedy by měla dostatečný časový prostor pro další řešení zajištění přístupu ke svým budovám. Žalovaná by podle návrhu nájemní smlouvy neměla možnost nájemní smlouvu vypovědět s výjimkou případu, kdy by došlo k porušení povinnosti platit nájemné. Podle soudu I. stupně ustanovení o době nájmu plně vyhovují požadavku žalobkyně na jistotu dlouhodobého zajištění přístupu k budovám s tím, že i v případě ukončení nájmu po uplynutí jeho doby by žalobkyně vždy o tomto záměru žalované věděla v dostatečném předstihu tak, aby tuto situaci mohla řešit. Výši nájemného žalovaná stanovila částkou [částka] měsíčně za všechny tři pozemky, přičemž znaleckým posudkem Ing. [příjmení] ve spojení s jeho doplňkem soud I. stupně zjistil, že obvyklé měsíční nájemné ke dni [datum] činilo [částka]. Žalovanou stanovené nájemné tak plně odpovídá tržnímu nájemnému. Soud I. stupně poté zohlednil setrvalou snahu žalované o řešení nedostatku přístupu žalobkyně k jejím objektům, žalovanou nastavené podmínky nájemní smlouvy poskytující žalobkyni jistotu zajištění přístupu po delší dobu a výši nájemného zcela odpovídající tržní úrovni, a uzavřel, že po žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby si zajistila přístup ke svým budovám prostřednictvím obligačního práva. Proto soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť nebyly splněny podmínky § 1029 odst. 2 občanského zákoníku.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu Náklady řízení procesně úspěšné žalované jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jeden úkon právní služby je ve výši [částka], [částka] za 8 úkonů právní služby učiněných do doby vydání rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4C 54/2012-95. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží žalované dále náhrada hotových výdajů spojených s těmito osmi úkony ve výši 300 Kč/úkon, tj. [částka]. Soud I. stupně přiznal žalované dále odměnu za 2 úkony právní služby za řízení před odvolacím soudem (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) a k tomu hotové výdaje spojené s těmito dvěma úkony, tedy celkem [částka]. Dále odměnu za 8 úkonů a hotové výdaje s nimi spojenými za řízení před soudem I. stupně po vrácení věci odvolacím soudem a jeden úkon v poloviční sazbě (účast na jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozsudku), k tomu hotové výdaje spojené s tímto úkonem, celkem tedy [částka]. Celkovou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši [částka] pak soud I. stupně povýšil o DPH ve výši 21 %, tj. o [částka] Celkem [částka].

8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud I. stupně uložil procesně neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit státu náklady na znalečné, které celkově činily [částka] (částka [částka] znalečné Ing. [jméno] [příjmení], částky [částka] a [částka] znalečné přiznané Ing. [příjmení]).

9. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a namítala, že nebylo rozhodnuto o žalobě v plném rozsahu (viz výrok II.). S odkazem na žalobní tvrzení a vypracovaný znalecký posudek uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že přístup do budovy [adresa] je možný pouze přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] kat. území [část obce]. Uvedeným skutečnostem výrok II. napadeného rozsudku neodpovídá.

10. Žalobkyně soudu I. stupně vytkla nesprávné zjištění uvedené v bodu 10 rozsudku, kde je uvedeno, že žalobkyně uznala, že sporné právní vztahy je třeba vyřešit uzavřením nájemní smlouvy. Citovaný email je třeba posuzovat v kontextu všech okolností, které zde byly v čase podání žaloby. Žalobkyně nemohla dopustit stav, kdy nájemcům budov vznikne škoda v důsledku zabránění přístupu do budovy přes pozemky žalované, kterou budou požadovat uhradit a současně ukončí nájem budov. Žalobkyně proto jednak podala žalobu, ale i mimosoudně jednala se žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se stala vlastníkem nemovitostí v dané lokalitě dříve než žalovaná. Žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v. k. ú. [část obce] na základě smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne [datum] uzavřené s úpadcem Ústředí uměleckých řemesel n. p. v likvidaci. Za nemovitost zaplatila kupní cenu ve výši [částka]. V řízení bylo rovněž prokázáno, že přístup do budov ve vlastnictví žalobkyně nelze zajistit jinak. Žalobkyně se od počátku snažila a snaží získat pozemky ve vlastnictví žalované do svého vlastnictví, neboť takové řešení by pro ni bylo největší právní jistotou pro uspořádání vztahů s žalovanou v dané lokalitě. Citovaný email není uznáním povinnosti ani závazkem k uzavření nájemní smlouvy s konkrétním datem.

11. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že není správný závěr soudu I. stupně (viz bod 21 rozsudku), že by žalobkyně užívala předmětné pozemky. Přístup do budov přes pozemky žalované užívali nájemci žalobkyně. Žalovaný průběžně každé 3 roky podává proti nájemcům budov žaloby na vydání bezdůvodného obohacení.

12. Dále žalobkyně zpochybnila závěr soudu I. stupně, dle kterého by žalovanou dlouhodobě navrhované podmínky nájemní smlouvy bránily ve zřízení nezbytné cesty dle § 1029 o. z. V průběhu řízení účastníci jednali mimosoudně o opakovaných návrzích žalobkyně na koupi předmětných pozemků ve vlastnictví žalované. Po jejich odmítnutí jednali účastníci o nájmu předmětných pozemků. Průběh jednání o podmínkách nájmu vedly žalobkyni k závěru, že řešení užívání předmětných pozemků na základě nájemní smlouvy jí a ani žalované neposkytuje právní jistotu do budoucna. Žalobkyně se domáhá zřízení věcného břemene proto, aby další řešení zajištění přístupu k budovám nemusela uplatňovat. Podle žalobkyně je nesprávně chápána cena nájmu. Žalovaná nechce zohlednit situaci, kdy budovy nebudou užívány žádným nájemcem. Nájem podle požadavku žalované má běžet bez ohledu, zda nemovitosti budou užívány či nikoliv. Dalším problémem je určení ceny nájmu. Pozemky získané žalovanou nejsou takové kvality, aby na nich mohla realizovat stavby či developerský projekt. Např. v případě pozemku parc. [číslo] která obklopuje budovu [adresa], jde o„ chodníček“ za budovou, jehož cena za 1 m nemůže odpovídat ceně za 1 m pozemku, na kterém je možno vystavět budovu. Tuto skutečnost žalovaná nevzala v úvahu. Přesto soud I. stupně na základě předložené smlouvy dospěl k závěru, že zřízení nezbytné cesty soudem brání možnost přístupu na základě obligačního práva. Žalobkyně v této souvislosti pak odkázala na závěry uvedené ve výše citovaném zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Dále konstatovala, že soud I. stupně neřešil dopad § 2221 odst. 1 a 2 o. z. na podmínky nájemní smlouvy.

13. Současná situace je taková, že žalobkyně sice„ má možnost“ uzavřít nájemní smlouvu na přístup ke svým budovám přes pozemky žalované, ale za podmínek žalované, které jí nevyhovují a které nepřinesou právní jistotu do budoucna. Uzavření nájemní smlouvy znamená pouze„ odsunutí“ právního řešení o 5 let.

14. V závěru pak žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že nenechal nově provést ocenění věcného břemene aktuálním znaleckým posudkem tak, aby výše věcného břemene byla aktualizována.

15. Žalobkyně s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, d/ a e/ o. s. ř. navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle žalované lze chybu v psaní, resp. zjevnou nesprávnost (záměnu čísel pozemků ve výrocích I. a II. petitu) odstranit postupem podle § 164 o. s. ř. Dále uvedla, že závěr soudu I. stupně ohledně uzavření nájemní smlouvy není v rozporu s obsahem daného emailu, ve kterém zástupkyně žalobkyně uvedla …nezbývá jinak, než uzavřít nájemní smlouvu.

17. Žalovaná jako lživé označila tvrzení žalobkyně, že by žalobkyni důrazně upozorňovala, že jí zabrání v přístupu k budovám pomocí zátaras. Žalovaná v přístupu žalobkyni nebrání. Má zájem věc vyřešit nekonfliktně formou uzavření nájemní smlouvy. Jediné, co po žalobkyni (logicky) požadovala, byla úhrada bezdůvodného obohacení za užívání jejích pozemků bez právního titulu. Skutečností je, že současný stav trvá již cca 10 let, kdy žalovaná po celou dobu žalobkyni ani nikomu jinému v přístupu přes pozemky nebránila, opakovaně žalobkyni nabízela řešení přístupu formou dlouhodobého nájmu. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k daným budovám za situace, kdy tyto neměly zajištěn přístup z veřejné cesty, což jí muselo být známo. Současně o své vůli nyní odmítá spor vyřešit nabízenou nájemní smlouvou. Závěry soudu I. stupně vztahující se k navrhované nájemní smlouvě vycházejí z provedeného dokazování a jsou soudem odůvodněny.

18. Žalovaná v nájemní smlouvě nabízí k pronájmu pouze ty pozemky, které jsou pro přístup, ale i pro řádné užívání a obhospodařování budov [adresa] a [adresa] potřebné; nepodmiňuje přístup nájmem čehokoli jiného, co by s přístupem a užíváním budov nemělo souvislost. Současně, jak bylo znaleckým posudkem Ing. [příjmení] a jeho doplněním zjištěno, je jí nabízená cena nájmu za užívání těchto pozemků zcela odpovídající ceně obvyklé resp. je dokonce ještě o něco nižší; žalovaná nepožaduje více, než kolik by jí mělo náležet. Konečně i podmínky nabízené nájemní smlouvy byly žalovanou navrženy tak, aby dávaly žalobkyni maximální možnou míru právní jistoty, a to zejména co do faktické nemožnosti smlouvu vypovědět mimo případy, kdy by sama žalobkyně smlouvu hrubě porušovala (žalovaná např. netrvá na podmínce, že by měla právo smlouvu vypovědět i bez udání důvodu) a co do navržené délky nájmu (nejméně 5 let, což je v podnikatelských vztazích doba běžná a rozhodně nikoli nezvykle krátká), kdy by se žalobkyně o konci nájemního vztahu dozvěděla vždy nejméně 4 roky předem a měla by tak dostatek času přístup zajistit jinak (ať již novou dohodou s žalovanou, či podáním návrhu na povolení nezbytné cesty). Takové podmínky nájmu považuje žalovaná skutečně za nadstandardní a rozhodně takové, jejichž akceptaci lze na žalobkyni spravedlivě požadovat.

19. Podle žalované se celým řízením prolíná setrvalý postoj žalobkyně vyjádřený výslovně na prvním jednání slovy, že na žádnou nájemní smlouvu přistoupit nechce. Soud však musí při rozhodování vycházet ze stavu, který tu objektivně je, nikoliv ze stavu hypotetického, který by mohl, ale nemusel nastat. Žalobkyně pouze prosazuje pro ni nejpohodlnější a nejjednodušší řešení přístupu k nemovitostem„ jednou provždy“, aniž by brala jakékoliv ohledy na to, že uvedené řešení (tj. zřízení časově neomezených věcných břemen) pozemky žalované trvale zásadně znehodnotí. Uvedené řešení by nebylo v rozporu s obsahem ustanovení § 1029 odst. 2 věta druhá o. z.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobkyní podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

22. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. V návaznosti na uvedené pak soud I. stupně zcela důvodně uzavřel, že nejsou dány zákonné důvody pro zřízení nezbytné cesty podle § 1029 odst. 2 občanského zákoníku, jak žalobkyně požaduje, neboť po žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby si zajistila přístup ke svým budovám prostřednictvím obligačního práva, tj. prostřednictvím žalovanou předložené nájemní smlouvy. Žalobě o povolení nezbytné cesty nelze vyhovět, lze-li přístup zajistit jinak, tedy bez omezení vlastníka přilehlého pozemku nebo v případě, kdy lze sledovaného cíle dosáhnout jinými právními instituty, které zatěžují vlastníka pozemku méně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3398/2016). Podle soudní judikatury lze přístup zajistit jinak i v případě, že vlastník stavby může přes pozemek přecházet na základě závazkového práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2909/2016), tj. i formou nájmu části pozemku, který lze k přístupu využít. V posuzované věci žalovaná (vlastník pozemků) nabízí smluvní zajištění přístupu, přičemž žalobkyni (jejím nájemcům) nijak v přístupu k budovám nebrání a nikdy nebránila. Odvolací soud pak ve shodě se soudem I. stupně hodnotí žalovanou předložený návrh nájemní smlouvy jako zcela adekvátní a účelně koncipovaný v zájmu obou stran. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na správné závěry uvedené v odst. 27 napadeného rozsudku, kde se soud I. stupně současně vypořádal i se všemi odvolacími námitkami žalobkyně vztahujícími se k obsahu nájemní smlouvy. Odkaz na obsah § 2221 o. z. hodnotí odvolací soud jako nepřípadný. Žalobkyně přehlíží, že pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku, nemůže proto předvídat jednání případného nového pronajímatele pozemků. Navíc samo citované ustanovení řeší vázanost nového vlastníka pronajímané věci ujednáním o pronajímatelových povinnostech (srov. odst. 2 ustanovení).

23. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně, podle které soud I. stupně nerozhodl o celém předmětu sporu. Soud I. stupně sice v zamítavém výroku rozsudku o věci samé II. uvedl chybné parcelní [číslo] namísto [číslo] a neuvedl parcelní [číslo] omyl v těchto číslech za situace, kdy se jedná o zamítavý výrok, lze napravit vydáním opravného usnesení, případně (tak jak učinil odvolací soud) potvrzením výroku II. ve znění, které doslovně vychází z žalobkyní navrženého petitu žaloby (tj. včetně 2 x konstatovaného pozemku par. [číslo] – pozn. odvolacího soudu). Soud I. stupně zcela důvodně nepřistoupil k novému (aktuálnímu) ocenění zřízení nezbytné cesty, když žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Proto ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou.

24. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by soud I. stupně na základě e-mailu právní zástupkyně žalobkyně adresovaného právním zástupci žalované ze dne [datum] dovodil„ uznání závazku či povinnosti ze strany žalobkyně“ řešit spornou záležitost uzavřením nájemní smlouvy. Podle závěru odvolacího soudu na základě další odvolací námitky žalobkyně, že přístup přes pozemky žalované užívali nájemci nikoli ona, lze dovodit, že zřízení nezbytné cesty ke svým nemovitostem nepotřebuje, neboť nemovitosti neužívá. Uvedená námitka současně odráží postoj žalobkyně k celé záležitosti. Žalovaná žádným způsobem nebrání v užívání přístupu ať žalobkyni či jejím nájemcům, pokud jsou prostory pronajaty, a nabízí žalobkyni možnost řešit spor uzavřením nájemní smlouvy, což žalobkyně odmítá. Žalobkyně setrvává na svém požadavku na zřízení věcného břemene, za užívání přístupových cest ke svým nemovitostem ničeho nehradí a žalovaná je nucena se domáhat vydání bezdůvodného obohacení po nájemcích žalobkyně. V posuzované věci navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že zřízením časově neomezených věcných břemen, jak požaduje žalobkyně, by došlo v zásadě k trvalému znehodnocení pozemků žalované, což je v rozporu se zásadou uvedenou v § [číslo] odst. 2 věta druhá o. z, podle které při rozhodování o povolení nezbytné cesty musí soud volit takové řešení, které dotčený pozemek zasáhne co nejméně. Nad rámec uvedeného pak odvolací soud odkazuje i na obsah ustanovení § 1032 odst. 1 písm. a) o. z., podle kterého soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty. Z tohoto pohledu se sice soud I. stupně věcí nezabýval (a ani odvolací soud ve vztahu k projednávanému rozsudku nečiní v této souvislosti konkrétní závěr), nicméně pokud by v řízení bylo prokázáno, že škoda na nemovité věci žalované zřejmě převýší výhodu nezbytné cesty, byl by to další důvod pro zamítnutí žaloby.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i nákladech státu.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady procesně úspěšné žalované se sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny za dva úkony (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ vyhláška“), při částce [částka] za jednotlivý úkon. Dále paušální náhrady hotových výdajů je ve výši 2 x [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem částka [částka].

Poučení