35 Co 82/2022-228

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, o [částka] a o [částka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. až V. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně [anonymizováno] zastavil co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v rozsahu 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.). Zamítl žaloby na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s 6 % úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši 7,5 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 8 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 8,75 % ročně, od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok] ve výši 9 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % ročně, od [datum] do zaplacení v sazbě, která v každém kalendářním pololetí odpovídá repo sazbě [anonymizováno] platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů (výrok II.), jakož na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] (výrok III.) a taktéž na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] (výrok IV.) Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady [anonymizováno] ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Konstatoval, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum], kterou v průběhu [anonymizováno] změnila a vzala částečně zpět, domáhala náhrad škod způsobené nezákonným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ nezákonné rozsudky“), a které byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

3. Škodu žalobkyně představuje: a) částka [částka] s 6 % úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši 7,5 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 8 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 8,75 % ročně, od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok] ve výši 9 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % ročně, od [datum] do zaplacení v sazbě, která v každém kalendářním pololetí odpovídá repo sazbě [anonymizováno] platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, které byly žalobkyni přisouzeny po zrušení nezákonných rozsudků v navazujícím [anonymizováno] na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vykonatelného dne [datum rozhodnutí], b) částka [částka] odpovídající přiznané náhradě nákladů [anonymizováno] dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], c) částka [částka] odpovídající náhradě nákladů, které žalobkyně zaplatila na základě nezákonných rozsudků [jméno] [příjmení] (dále jen„ povinná“).

4. Povinná totiž dne [datum] převedla bytovou jednotku [číslo] i s podílem na společných částech budovy umístěnou v budově [adresa] na pozemku parc [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ nemovitost“) na třetí osobu. Tomu původně bránilo vydané předběžné opatření, které však po právní moci nezákonných rozsudků zaniklo. Dne [datum] podala žalobkyně na [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] pro podvod s návrhem na zajištění nemovitosti a navrhla katastrálnímu úřadu, aby o podaném návrhu na vklad nerozhodoval, než bude rozhodnuto o zajištění. Policie, státní zastupitelství i katastr nemovitostí nezasáhli a k převodu došlo. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad pro [část Prahy] rámci exekuce [spisová značka] nezjistil žádný postižitelný majetek povinné a exekuce proti povinné se jeví jako bezvýsledná.

5. Žalovaná se bránila, že není odpovědná za jednání povinné, která převedla nemovitost po zrušení předběžného opatření na třetí osobu, což přetrhává příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou. Dále namítala, že žalobkyně jako věřitel měla účinnou možnost domoci se svých pohledávek po povinné prostřednictvím výhrady nevykonatelné pohledávky prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu, což by jí umožnilo dovolat se neúčinnosti převedení nemovitosti a jejího uspokojení z jediného zpeněžitelného majetku povinné poté, co jí byla přisouzena pohledávka [částka] s příslušenstvím, náhrada nákladů [anonymizováno] v rozsahu [částka] a povinná ji nevrátila bezdůvodné obohacení ve výši [částka] zaplacené na základě nezákonného rozsudku. Poukazovala na to, že žalobkyně k výzvě soudu netvrdí a neprokazuje, v jakém rozsahu by byla reálně uspokojena nebýt jednání povinné. 6. [příjmení] mezi účastníky bylo předběžné uplatnění nároků dne [datum] u žalované. Sporné bylo mezi účastníky, zda je zde příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonnými rozsudky či naopak, zda jednání povinné příčinnou souvislost přerušuje. Dále bylo sporu o tom, zda žalobkyně mohla předejít své škodě vlastním jednáním a mohla se bránit zkracujícímu jednání povinné, mezi účastníky bylo sporné, zda byla a je povinná nemajetná, a zda žalobkyni svědčí odpovědnostní titul s ohledem na zrušení předběžného opatření, které však po právní moci nezákonných rozsudků zaniklo.

7. Soud I. stupně vzal ve stručnosti za prokázané, že absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonnými rozsudky, které byly zrušeny Nejvyšším soudem, protože do příčinného děje zasáhla žalobkyně tím, že nevyužila účinného prostředku výhrady nevykonatelné pohledávky s dovoláním se relativní neúčinnosti převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum]. Pokud by tak žalobkyně jako věřitel učinila, mohla se domoci uspokojení pohledávek z nemovitosti povinné a nemusela se obracet s náhradou škody na stát jako posledního dlužníka. Nemovitost představovala jediný zpeněžitelný majetek povinné, která je jinak nemajetná. Žalobkyni jinak svědčí odpovědností titul, kterým jsou nezákonné rozsudky nikoli vydané předběžné opatření, které zaniklo v důsledku nezákonných rozsudků.

8. Soud I. stupně vzal za prokázaná další skutková zjištění jak v odstavcích 8 až 18 odůvodnění napadeného rozsudku podrobně popsáno.

9. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy tak, že pro uspokojení žalobkyně jako věřitele bylo klíčové, aby účinně napadla převod nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum], neboť nemovitost povinné byla její jediný zpeněžitelný majetek a uspokojení z jiného majetku povinné nebylo reálné. Žalobkyně neprovedla výhradu vůči převodu a nedovolala se relativní neúčinnosti, a proto žaloba na náhradu škody vůči státu nemůže být úspěšná, neboť stát je až posledním dlužníkem. Uspokojení od povinné si tak žalobkyně zmařila svou nečinností. To vše při vědomí, že žalobkyně byla po celou dobu posuzovaného [anonymizováno] právně zastoupena advokátem. Jedná se proto natolik podstatnou okolnost, která vstupuje do příčinné souvislosti, že vylučuje vztah příčiny (nezákonné rozsudky) a následku (zmaření uspokojení v rozsahu [částka] odpovídající hodnotě nemovitosti). Ve zbývajícím rozsahu je žaloba nedůvodná také proto, že povinná neměla dalšího zpeněžitelného majetku než nemovitosti.

10. Na základě výše uvedeného lze učinit skutkový závěr, že ačkoliv žalobkyni svědčí odpovědnostní titul v důsledku nezákonných rozsudků, díky kterým žalobkyně přišla o možnost uspokojení v rozsahu [částka] odpovídající ceně nemovitosti převedené na třetí osoby, nelze přehlédnout absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem, a škodou. Žalobkyně mohla jako věřitel své škodě zabránit, pokud by se rozhodla využít výhrady a dovolání se relativní neúčinnosti vůči převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum], čímž by se uspokojila z nemovitosti povinné, která byla jinak nemajetná.

11. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 a § 8 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), kdy stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, s tím, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit ([spisová značka]).

12. K výzvě soudu I. stupně žalobkyně doplnila, že nemovitost byla jediným zpeněžitelným majetkem povinné, z kterého by se žalobkyně jako věřitel mohla uspokojit. Ke dni provedení vkladu dne [datum] nebyla nemovitost zatížena dalšími dluhy, které by převodu bránily. První vyrozumění o zahájení exekuce proti povinné bylo dne [datum]. Od roku 2017 nemůže žalobkyně dosáhnout uspokojení po povinné stejně jako ostatní věřitelé, kteří na povinnou vedou bezvýsledné exekuce. Proti zkracujícímu jednání povinné v podobě převedení jednotky bránila pouze výzvou katastru a návrhem na zajištění jednotky v [anonymizována dvě slova]. Pokud jde o rozsah uspokojení žalobkyně z předmětné bytové jednotky, žalobkyně uvádí, že by byla stoprocentně uspokojena v rámci žalobního žádání, což tedy dovozuje u z toho, že bytová jednotka byla v roce [rok] ohodnocena na částku [částka] v [anonymizována dvě slova] vedeným u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] a cena jednotky vzrostla.

13. Předně se soud I. stupně zabýval otázkou, zda není žaloba uplatněna předčasně a dospěl k závěru, že tomu tak není. Ustálená judikatura opakovaně dovodila, že je-li jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik škody na úkor žalobce, žalobce musí uplatnit svůj nárok po této osobě (primárním škůdci), a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody. V daném případě se jeví veškeré pokusy domoci se něčeho vůči povinné jako bezvýsledné, neboť povinná je zcela nemajetná. Žalobkyně jako věřitel nemusela zahajovat další marná exekuční [anonymizováno] a soudní [anonymizováno] o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], ačkoliv jí tato částka po právu náleží, neboť by marným vedením dalších soudních [anonymizováno] svou škodu jen zvětšovala. Lze uzavřít, že je zcela zřejmé, že právo žalobkyně nelze povinnou uspokojit. Pokud jde o doplnění tvrzení, že se proti zkracujícímu jednání povinné žalobkyně bránila jiným způsobem než návrhem na zajištění věci v [anonymizována dvě slova], lze uvést, že žalobkyně navrhla katastru nemovitostí, aby [anonymizováno] přerušil do rozhodnutí o zajištění nemovitosti v [anonymizována dvě slova] a podala [anonymizována dvě slova] s návrhem na toto zajištění, ale tyto návrhy nelze považovat za účinné právní prostředky, jak zabránit převodu nemovitosti a umožnit uspokojení žalobkyně z majetku povinné. V tomto směru bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by žalobkyně účinné prostředky využila, když nenamítla výhradu převodu vůči své nevykonatelné pohledávce a nedovolala se relativní neúčinnosti vůči své osobě.

14. Žalovaná zdůraznila, že uplatněním výhrady by se stavěla promlčecí doba pro dovolání se relativní neúčinnosti předmětného převodu a žalobkyně jako věřitel by se i v současné době domohla svých nároků přímo z majetku povinné, čemuž soud I. stupně přisvědčil.

15. Soud I. stupně vyšel z toho, že podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) totiž platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. (2) Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). Uzavřel, že podle § 593 o. z. žalobkyně jako věřitel měla možnost vyhradit si dříve, než se stala její pohledávka v rozsahu [částka] s příslušenstvím vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání v podobě převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum] prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámením neúčinnosti právního jednání a žalobkyni by pak jako věřiteli neběžela lhůta k dovolání se neúčinnosti, dokud by se její pohledávky nestala vykonatelnou dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně by pak měla možnost dle § 595 odst. 1 o. z. domáhat se uspokojení pohledávky ve výši [částka] z příslušenstvím z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo, tedy z nemovitosti v hodnotě [částka]. Neučinila-li žalobkyně úkony shora, kterými se mohla účinně bránit proti zkracujícímu jednání povinné, absentuje příčinná souvislost, neboť se mohla uspokojit přímo z majetku povinné a tuto možnost pro sebe nevyužila. Žalobkyně by se nedomohla vyššího uspokojení, než je cena nemovitosti [částka]. K zmaření pohledávky v podobě zbývajícího příslušenství tak nedošlo pro jednání státu ale pro samotnou nemajetnost povinné. Vzhledem k subsidiární povaze nároku z odpovědnosti státu za škodu z nezákonného rozhodnutí není žaloba důvodná ani v rozsahu [částka]. K argumentaci neúspěšné žalobkyně uvedl, že pravomocné rozhodnutí o zamítnutí pohledávky nic nemění na existenci nevykonatelné pohledávky žalobkyně, u které mohla provést výše uvedenou výhradu. Pokud by tak učinila, mohla se po zrušení nezákonných rozsudků v době, kdy již pohledávka byla vykonatelná, dovolat neúčinnosti převodu nemovitosti a dosáhnout uspokojení přímo z majetku povinné. Kupující by v případě dovolání se výhrady podle § 593 o. z. nebyli v dobré víře. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalobkyně by 100 % uspokojena nebyla, neboť nemovitosti by stačila pouze na částečné uspokojení. Lze přisvědčit žalované, že hlavním důvodem, proč se žalobkyně nedomohla uspokojení bylo zkracující jednání povinné. Nebýt nezákonných rozsudků, bránilo by sice předběžné opatření dispozicí s nemovitostí, avšak i po zrušení tohoto předběžného opatření po pravomocném zamítnutí žaloby mohla žalobkyně zajistit své uspokojení z nemovitosti v budoucnu pomocí výhrady nevykonatelné pohledávky a dovolání se relativní neúčinnosti, což by jí zajistilo možnost se uspokojit v rozsahu ceny nemovitosti.

16. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně nedůvodné nároky žalobkyně podle § 7 odst. 1 OdpŠk zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Své rozhodnutí postavil na jediné úvaze, tedy na tom, že žalobkyně měla učinit výhradu. Vychází z toho, že pokud by ji učinila, pak by byla úspěšná a domohla by se, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Zcela nedůvodně předpokládá, že by žalobkyně byla úspěšná. Dle žalobkyně by toto naopak bylo neúspěšné. Přehlíží ust. § 590 o. z., dle kterého 1) Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. 2) Věřitel se může dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana poznat v dlužníkově jednání mrhání majetkem, kterým je dlužníkův věřitel zkracován. Pro postup dle ust. § 590 obč zák. nebyly splněny podmínky. Kupující nemovitost nabýval až poté, kdy byla žaloba žalobkyně nezákonným rozhodnutím pravomocně zamítnuta. Za takového stavu nebylo možné tvrdit, že by kupující kupoval nemovitost s úmyslem zkrátit uspokojení žalobkyně. Jakýkoliv jiný výklad je nesprávný. Ani případná výhrada by nezpůsobila to, že by kupující nebyl v dobré víře. Soud prvního stupně by tedy požadoval, aby žalobkyně podstoupila zcela jasně předem neúspěšný soudní spor vedený proti kupujícímu nemovitosti. Takový postup by ani nebyl hospodárný. Aplikoval tak nesprávný názor a následně dospěl k nesprávnému závěru, že absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonnými rozsudky, které byly zrušeny Nejvyšším soudem, protože do příčinného děje zasáhla žalobkyně tím, že nevyužila účinného prostředku výhrady nevykonatelné pohledávky s dovoláním se relativní neúčinnosti převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum]. Naopak dle žalobkyně bylo v [anonymizováno] prokázáno, že existuje příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonnými rozsudky, které byly zrušeny Nejvyšším soudem, když v důsledku jejich zrušení došlo ke zrušení předběžného opatření, jež zaručovalo žalobkyni, že se bude moci uspokojit z majetku dlužnice. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že žalobě bude vyhověno.

18. Žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Poukázala na to, že žalobní návrh žalobkyně (reklamované [anonymizováno]) byl na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek 1“) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek 2“), zamítnut. Dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva k bytové jednotce ve vlastnictví paní [příjmení] ve prospěch třetích osob, a sice [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] podala žalobkyně [anonymizována dvě slova] k Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] pro podezření ze spáchání trestného činu a návrh na zajištění majetku – bytové jednotky [jméno] [příjmení], když dle tvrzení žalobkyně v okamžiku převzetí závazku jednala paní [příjmení] v podvodném úmyslu půjčku (poskytnutou ze strany žalobkyně) nevrátit, a dokonce převzala další závazky, přičemž veškeré závazky ve svém souhrnu značně převyšují hodnotu dotčené bytové jednotky. Dne [datum] žalobkyně informovala katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice o tom, že na paní [jméno] [příjmení] podala [anonymizována dvě slova] a návrh na zajištění bytové jednotky ve vlastnictví paní [příjmení], a to z důvodu, že paní [příjmení] podala návrh na převod této bytové jednotky na třetí osobu, a sice [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně v tomto přípise rovněž navrhla, aby adresovaný katastrální úřad nerozhodoval o návrhu na vklad vlastnického práva, a to do doby rozhodnutí o návrhu žalobkyně v [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání proti rozsudku 2. Dne [datum] byl povolen vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] k dotčené bytové jednotce, přičemž pan [příjmení] je vlastníkem bytové jednotky dodnes. Dne [datum rozhodnutí] Nejvyšší soud ČR rozsudkem č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek 3“) zrušil rozsudek 1 a 2 a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno]. Z odborného výkladu ustanovení § 590 OZ publikovaného v [anonymizováno] se podává, že institut výhrady poskytuje výhodu danou„ věřiteli, jehož pohledávka se ještě nestala vykonatelnou. Jedná se o právní institut, jenž věřiteli, který nemůže s nadějí na úspěch uplatnit své odpůrčí právo, tj. nemůže se dovolat neúčinnosti právního jednání dlužníka, protože jeho pohledávka, kterou za dlužníkem má, ještě není vykonatelná, popř. ani není vymahatelná, takže případná odpůrčí žaloba by nutně byla zamítnuta pro předčasnost (srov. podmínky podání odpůrčí žaloby v § 589), poskytuje příležitost ke zvláštnímu zajištění odpůrčího práva“ přičemž„ Vyhrazení si odpůrčího práva, resp. odpůrčí žaloby, zastaví běh lhůty zákonem stanovené pro dovolání se neúčinnosti právního jednání dlužníka.“ Jak v komentáři uvedeno dále„ Výhradou dává věřitel osobě, vůči které by se jinak mohl dovolat neúčinnosti právního jednání dlužníka (tj. mít úspěch s odpůrčí žalobou), na vědomí, že hodlá odporem napadnout dlužníkovo (odporovatelné) právní jednání. (…) Nicméně výhrada přesto, že je určena prve uvedené osobě, není jí adresována přímo, ale je třeba, aby byla zaslána„ prostřednictvím“„ úřední osoby“. Tou může být notář, exekutor nebo soud.“ Občanský zákoník tak skýtá k ochraně uspokojení pohledávky institut tzv. výhrady pro případ, kdy věřitel disponuje prozatím nevykonatelnou pohledávkou (jakožto ochrana ve vztahu k zastavení běhu lhůty pro podání odpůrčí žaloby a zároveň prolomení dobré vůle nabyvatele) a dále institut tzv. relativní neúčinnosti, kdy věřiteli plně otevírá cestu k uspokojení již vykonatelné pohledávky, tj. oba instituty spolu souvisí. Je zřejmé, že žalobkyně v rozhodné době, kdy se dozvěděla, že paní [jméno] [příjmení] převádí jediný svůj zpeněžitelný majetek, který by mohl vést alespoň k eventuálnímu (v závislosti na všech okolnostech případu) částečnému uspokojení její pohledávky, měla k dispozici a mohla využít institut výhrady a posléze relativní neúčinnosti dle ustanovení § 593 a 589 o. z. Využitím těchto institutů přitom mohla účinně zabránit tomu, aby se její pohledávka (případně její část) stala nevymahatelnou, když v rozhodné době, nejpozději ale dne [datum] věděla o tom, že její dlužník (pí. [příjmení]) učinila kroky k tomu, aby její jediný zpeněžitelný majetek byl převeden na třetí osobu, která byla žalobkyni známa. Byla-li by tudíž žalobkyně postupovala dle ustanovení § 593 a 589 o. z., mohla by se úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky, a to dokonce k dnešnímu dni (učiněním výhrady po zjištění o zamýšleném převodu by se přerušil běh lhůty k uplatnění odpůrčí žaloby a prokazatelně by byla prolomena dobrá vůle pasivně legitimované osoby, přičemž žalobkyni by svědčila lhůta k uplatnění odpůrčí žaloby ještě k dnešnímu dni, když rozsudek [číslo] byl vydán dne [datum]). Za tohoto stavu by se pak žalobkyně v exekučním [anonymizováno] mohla úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky zpeněžením předmětné nemovitosti. Jak přitom uvedeno výše, osoba, na kterou se nemovitost v rozhodné době převáděla je i aktuálním vlastníkem nemovitosti.

19. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vyhlášení předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

20. Dle ustanovení § 593 o. z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.“ 21. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) totiž platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. (2) Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

22. Z ustanovení § 589 odst. 1 a 2 OZ se podává, že„ Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno“ přičemž„ Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba)“.

23. Soud I. stupně zjistil skutkový stav způsobem odpovídajícím provedeným důkazům, které pečlivě hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a věc posoudil správně i po stránce právní. Odvolací soud se s důvody napadeného rozsudku tak, jak je učinil soud I. stupně, ztotožnil. Sdílí závěr, že žalobkyně mohla jako věřitel své škodě zabránit, pokud by se rozhodla využít výhrady, jak soud I. stupně uvádí a spolu se žalovanou stranou má odvolací soud za to, z důvodů, které snášela, že to možné bylo. Soud I. stupně správně uzavřel v odstavci 22 napadeného rozsudku, že ačkoliv žalobkyni svědčí odpovědnostní titul v důsledku nezákonných rozsudků, díky kterým přišla o možnost uspokojení v rozsahu [částka] odpovídající ceně nemovitosti převedené na třetí osoby, nelze přehlédnout absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a škodou. Žalobkyně mohla jako věřitel své škodě zabránit, pokud by se rozhodla využít výhrady a dovolání se relativní neúčinnosti vůči převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum], čímž by se uspokojila z nemovitosti povinné, která byla jinak nemajetná. To pak správně rozvinul v odstavci 36 napadeného rozsudku tak, že podle § 593 o. z. žalobkyně jako věřitel měla možnost vyhradit si dříve, než se stala její pohledávka v rozsahu [částka] s příslušenstvím vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání v podobě převodu nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum] prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámením neúčinnosti právního jednání a žalobkyni by pak jako věřiteli neběžela lhůta k dovolání se neúčinnosti, dokud by se její pohledávky nestala vykonatelnou dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně by pak měla možnost dle § 595 odst. 1 o. z. domáhat se uspokojení pohledávky ve výši [částka] z příslušenstvím z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo, tedy z nemovitosti v hodnotě [částka]. Žalovaná ve svém vyjádření přehledně a správně shrnula genezi uvedené věci jak rekapitulováno výše a s odkazem na ni správně uzavírá, že je zřejmé, že žalobkyně v rozhodné době, kdy se dozvěděla, že paní [jméno] [příjmení] převádí jediný svůj zpeněžitelný majetek, který by mohl vést alespoň k eventuálnímu (v závislosti na všech okolnostech případu) částečnému uspokojení její pohledávky, měla k dispozici a mohla využít institut výhrady a posléze relativní neúčinnosti dle ustanovení § 593 a 589 o. z. Využitím těchto institutů přitom mohla účinně zabránit tomu, aby se její pohledávka (případně její část) stala nevymahatelnou, když v rozhodné době, nejpozději ale dne [datum] věděla o tom, že její dlužník (pí. [příjmení]) učinila kroky k tomu, aby její jediný zpeněžitelný majetek byl převeden na třetí osobu, která byla žalobkyni známa Byla-li by tudíž žalobkyně postupovala dle ustanovení § 593 a 589 o. z, mohla by se úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky, a to dokonce k dnešnímu dni (učiněním výhrady po zjištění o zamýšleném převodu by se přerušil běh lhůty k uplatnění odpůrčí žaloby a prokazatelně by byla prolomena dobrá vůle pasivně legitimované osoby, přičemž žalobkyni by svědčila lhůta k uplatnění odpůrčí žaloby ještě k dnešnímu dni, když rozsudek [číslo] byl vydán dne [datum]). Za tohoto stavu by se pak žalobkyně v exekučním [anonymizováno] mohla úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky zpeněžením předmětné nemovitosti. Jak přitom uvedeno výše, osoba, na kterou se nemovitost v rozhodné době převáděla je i aktuálním vlastníkem nemovitosti. Je tak vyvrácena odvolací argumentace žalobkyně, které se v odvolání odkazuje na lhůty podle § 590 o. z., aniž bere na vědomí, že při uplatnění výhrady podle § 593 o. z. tyto až do doby, kdy se pohledávka stane vykonatelnou, neběží. Přitom soud I. stupně správně vyšel z toho, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit ([spisová značka]), což s ohledem na výše uvedené není posuzovaný případ, a proto nepochybil, když žalobu zamítl.

24. Odvolací soud proto ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek v zamítavých výrocích o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech [anonymizováno].

25. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované náleží náhrada tvořená paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání věci, a přípravu a účast u jednání odvolacího sudu, celkem 3 x [částka].

Poučení