36 Ad 13/2012 - 125

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobkyně Z. H., bytem …., právně zastoupena Mgr. Marianem Vařečkou, advokátem se sídlem 603 00 Brno, Hlinky 155/86, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem 130 00 Praha 3, Orlická 4/2020, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2012, č. j. … takto:

Výrok

I. Žaloba podaná do výroku I. napadeného rozhodnutí se zamítá.

II. Žaloba podaná do výroku II. napadeného rozhodnutí se odmítá.

III. Odměna zástupce žalobkyně se určuje částkou ve výši 9.438 Kč, která bude uhrazena z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti dnů od právní moci rozsudku k rukám ustanoveného zástupce Mgr. Mariana Vařečky, advokáta se sídlem Hlinky 155/86.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Napadeným rozhodnutím ve výroku rozsudku specifikovaným bylo rozhodnuto ve výroku I. tak, že odvolání žalobkyně podané proti platebním výměrům Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Regionální pobočky – Krajská pobočka pro Jihomoravský kraj, Klientské pracoviště – Územní pracoviště Brno-město č. … ze dne 10. 5. 2012 a č. … ze dne 10. 5. 2012, kterými byla plátkyni uložena povinnost zaplatit dle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., dlužné pojistné ve výši … Kč a dle § 18 ods.t 1 zák. č. 592/1992 Sb. penále ve výši … Kč a platební výměry se tímto potvrzují. V odstavci II. bylo rozhodčím orgánem Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, příslušným k rozhodování podle § 53 a) odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů rozhodnuto o žádosti o odstranění tvrdosti ze dne 29. 4. 2012 ve věci povinnosti zaplatit penále podle § 18 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., tak, že ve smyslu § 53 a) odst. 2, 3, 4 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění žádosti o odstranění tvrdosti vyhověno nebylo. Územní pracoviště VZP Brno-město vydalo v rámci správního řízení dne 10. 5. 2012 platební výměr č. …, kterým v souladu s ust. § 15 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., uložili plátkyni povinnost uhradit dlužné pojistné ve výši … Kč a platební výměr č. …, kterým v souladu s ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., uložilo plátkyni povinnost uhradit penále ve výši … Kč. Platební výměry byly vydány na základě vyúčtování plateb pojistného za období 11. 10. 2006 až 20. 4. 2012. Plátkyně jako osoba bez zdanitelných příjmů nehradila v zákonem stanoveném termínu a výši pojistné na zdravotní pojištění. Žalobkyně podala proti výše uvedeným platebním výměrům odvolání, v kterém uvedla, že nesouhlasí s platebními výměry, neboť za dobu za kterou bylo vyměřeno dlužné pojistné, nebyla nikde zaměstnána. Je osobou bez jakéhokoliv příjmu z výdělečné činnosti, nepobírá ani sociální dávky a z tohoto důvodu je pro ni hrazení pojistného nereálné, nesplnitelné a je v rozporu s principy demokratické společnosti. Žalobkyně je přesvědčena, že zdravotní pojištění platí pouze osoby, které mají příjem. Nadále poukázala na to, že svoji žádostí ze dne 27. 4. 2012 požádala o prominutí penále. Uhradit dluh ve 24 splátkách je pro ni z hlediska finančního nereálná. Žalovaná se odvolává na ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dle něhož jsou zdravotně pojištěny osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR a tyto osoby pojištěnci jsou podle § 4 cit. zákona povinny platit pojistné na zdravotní pojištění, buď jako zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby bez zdanitelných příjmů. Osoba bez zdanitelných příjmů je podle § 5 odst. c) citovaného zákona pojištěnec, který nemá příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti a není za něj plátcem pojistného stát. Vyúčtováním plateb pojistného za období 11. 10. 2006 a 20. 4. 2012 bylo zjištěno, že plátkyně neuhradila dlužné pojistné ve výši … Kč, které bylo vyměřeno pravomocným platebním výměrem č. … ze dne 13. 11. 2006. V kontrolovaném období neuhradila pojistné na zdravotní pojištění jako osoba bez zdanitelných příjmů. S odvoláním na ust. § 18 citovaného zákona, nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě a nebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala (do 31. 12. 2006 – 0,1%). Penále ve výši … Kč bylo vyměřeno ke dni 21. 4. 2012 z dlužného pojistného za předchozí kontrolované období (uhrazeno jenom částečně ve výši … Kč) a z dlužného pojistného za předmětné kontrolované období. Dále odkázala žalovaná na rozpis pohledávek a termínu úhrady včetně jednotlivých penalizačních položek, které je uvedeno ve vyúčtování plateb za období 11. 10. 2006 až 20. 4. 2012, které je součástí spisového materiálu. Námitky plátkyně byly posouzeny jako právně irelevantní, neboť z dikce zákona vyplývá, že tento je založen na zásadě, že každá osoba s trvalým pobytem na území ČR je zdravotně pojištěna a má povinnost hradit pojistné na zdravotní pojištění, pokud tuto povinnost za něj nemá stát. Podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., nezaplatí-li plátce pojistného pojistné ve stanovené výši a včas je příslušná zdravotní pojišťovna vymáhat na dlužníkovi jeho zaplacení včetně penále. Odvolací orgán konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s platným právem, jestliže plátkyni napadenými platebními výměry obě tyto povinnosti vyměřil. Dlužné pojistné je vyměřeno ve správné výši a penále bylo vyměřeno v souladu s penalizační sazbou platnou v době, kdy došlo k porušení povinnosti. Námitky žalobkyně nemají vliv na správnou výši dlužného pojistného a penále a nezakládají důvod pro změnu nebo zrušení napadených platebních výměrů. Žalobkyně v zákonné lhůtě požádala o prominutí penále a svoji žádost zdůvodnila tíživou finanční a sociální situací. Podle ust. § 53 a) odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o odstranění tvrdosti nelze rozhodnout, jestliže plátce pojistného nezaplatil pojistné na zdravotní pojištění splatné do dne vydání rozhodnutí o prominutí penále. Ačkoliv rozhodčí orgán VZP s přihlédnutím k důvodům uvedeným v žádosti konstatoval, že na straně plátkyně pojistného jsou závažné finanční důvody a uložení sankce podle zákonných předpisů je v tomto případě nepřiměřeně tvrdým postihem, nemohlo o žádosti o odstranění tvrdosti rozhodnout kladně z důvodu, že plátkyně ke dni rozhodování nesplnila zákonem stanovenou podmínku úhrady pojistného splatného do dne vydání rozhodnutí o prominutí penále. Proti tomuto rozhodnutí včas podala žalobkyně rozsáhlou žalobu, kde opakovala, že je v tíživé finanční situaci, není nikde zaměstnána, nepobírá žádný příjem z výdělečné činnosti ani ze sociálních dávek a vzhledem k tomu, že žádný příjem nemá, není schopna uhradit pojistné ani penále. Dále namítla promlčení těchto výměrů, neboť dle občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá a tudíž tyto výměry neměly být ani vystaveny. Tyto skutečnosti opakovala v podání ze dne 20. 11. 2013, kde poukázala na probíhající exekuce a pouze sdělují o žalobkyni citlivé údaje, k čemu žalovaná není dle názoru žalobkyně oprávněná. V doplnění žaloby po ustanovení právního zástupkyně soudem bylo uvedeno, kde opětovně zdůraznila promlčení obou výměrů a že jí takto zanikl nárok na jejich uhrazení. S ohledem k tomu má žalobkyně za to, že není možné po žalobkyni vymáhat ani penále z promlčených pohledávek. Dále poukázala na judikaturu Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 38/02 charakterizoval majetkové sankce tak, že z charakteru pokuty jako majetkové sankce nutně vyplývá, že má-li být individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného. Stejná výše pokuty uložená majetnému se bude jevit jako směšná a neúčinná, zatímco v případě postihu nemajetného může působit trakonicky a likvidačně. Kritérium zkoumání majetkových poměrů delikventa při úvaze o výši ukládané pokuty je nezbytné a komplementární – nikoli ovšem proto, že vysoké pokuty by byly nevymahatelné, ale vzhledem k riziku ,,likvidačního“ účinku nepřiměřeně vysoké pokuty. Pokuta jakožto trest musí být diferencovaná, aby objektivně působila jako trest i jako odstrašení. Závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí včetně obou platebních výměrů č. … a …, oba ze dne 10. 5. 2012. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 10. 2013 uvedla, že žalobkyně ve své žalobě nové skutečnosti neuvedla, nedoložila důkazy, které by mohly mít vliv na správnou výši dlužného pojistného a penále a proto bylo rozhodnuto tak jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. Ve věci bylo zahájeno řádné správní řízení ve vyměření dlužného pojistného a penále za období od 11. 10. 2006 do 20. 4. 2012 a oznámení zahájení správního řízení bylo žalobkyni doručeno 26. 4. 2012. Stěžejní námitka žaloby vychází z nepochopení základní zásady fungování veřejného zdravotního pojištění v ČR, kde placení pojistného je upraveno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a kde je pojištěnec plátcem podle ust. § 5 pokud má na území ČR trvalý pobyt, avšak není ani zaměstnancem, ani osobou výdělečně činnou a ani za něj není plátcem pojistného stát. Pro účely zdravotního pojištění je tato osoba osobou bez zdanitelných příjmů. Žalobkyně je bez sporu osobou s trvalým pobytem na území ČR a je pojištěncem ve smyslu výše citovaného zákona. Nepatří mezi osoby, za něž platí pojistné stát, není ani zaměstnancem, ani osobou samostatně výdělečně činnou, proto byla v období od 1. 9. 1996 do 30. 9. 1996, 1. 2. 1999 až dosud oprávněně zařazená v registru pojištěnců VZP jako osoba bez zdanitelných příjmů a měla povinnost hradit pojistné na zdravotní pojištění v souladu s ust. § 10 zákona č. 592/1992 Sb. Dlužné pojistné a penále, které bylo vyměřeno pravomocným platebním výměrem, lze na žádost plátce uhradit ve splátkách. Uzavření dohody o úhradě dluhu ve splátkách je v zásadě poslední způsob, který může vést k úhradě dlužné pohledávky bez nutnosti zahájit exekuční řízení. Podmínkou uzavření dohody je, že nedojde k faktickému zhoršení vymahatelnosti tj. především nedojde k jejímu promlčení podle § 16 zákona č. 592/1992 Sb. Institut promlčení práva zdravotní pojišťovny na vyměření dlužného pojistného a penále je upraven v § 16 odst. 1 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. Jedná se o speciální úpravu promlčení, na kterou nelze aplikovat občanský zákoník, jak uváděla žalobkyně. Podle § 16 výše citovaného zákona ve znění platném do 30. 11. 2011 se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za 5 let ode dne jeho splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Podle § 19 citovaného zákona se o penále, pokud jde o splatnost, způsob placení, vymáhání, promlčení a vrácení přeplatku na penále postupuje stejně jako u dlužného pojistného. Zákonem č. 298/2011 Sb., byla s účinností od 1. 12. 2011 promlčecí lhůta prodloužena z 5 na 10 let. Z dikce citovaného ustanovení § 16 odst. 1 je zřejmé, že platná právní úprava umožňuje správnímu orgánu přerušit běh promlčecí lhůty dvěma způsoby: zjištěním výše dlužného pojistného a penále nebo vyměřením dlužného pojistného a penále. Podle ust. § 53 odst. 1 zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry. Podle odst. 2 cit. ustanovení zdravotní pojišťovny předepisují dlužné pojistné a penále výkazem nedoplatku. Z výše uvedeného lze dovodit, že jak úkon ke zjištění (vyúčtování), tak i úkon k vyměření (vydání platebního výměru nebo výkazu nedoplatku) jsou rovnocenné a přerušují běh promlčecí lhůty při splnění dalších zákonných podmínek. Institut promlčení podle ust. § 16 odst. 1 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb., je svou povahou prekluzivní, proto RO VZP ČR v tomto případě promlčení zkoumal z moci úřední, ačkoliv žalobkyně námitku promlčení v rámci řízení nevznesla. Běh promlčecí lhůty byl přerušen úkonem Územního pracoviště Brno-město, a to vyúčtováním, které splňuje veškeré výše popsané náležitosti úkonu a obsahuje poučení o účinku přerušení promlčecí lhůty. Vyúčtování bylo žalobkyni prokazatelně doručeno 9. 6. 2009 a tímto došlo k započetí běhu nové promlčecí lhůty, v rámci níž bylo v roce 2012 vyměřeno žalobkyni penále z prodlení v úhradě dlužného pojistného. Na základě výše uvedeného žalovaná dospěla k názoru, že žaloba žalobkyně není důvodná, proto navrhuje její zamítnutí v plném rozsahu. Žalobkyně trvala na tom, aby ve věci bylo nařízeno jednání, u kterého se jednak odvolala na žalobu sepsanou v písemném vyhotovení včetně doplnění ze dne 20. 11. 2013 a k věci dodala, že se odvolává na znění listiny základních práv a svobod, v níž žádné ustanovení neukládá povinnost pracovat a získávat si příjem a tudíž nemá ani povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění. Ke kladeným otázkám týkajících se zaměstnání, evidence na úřadu práce se odmítá vyjádřit. Uvedla, že je stále osobou bez příjmu, o čemž předložila soudu potvrzení MSSZ ze dne 4. 12. 2013, úřadu práce Brno-město z téhož dne a své prohlášení o příjmových a majetkových poměrech ze dne 12. 2. 2014. Žalovaná konstatovala, že se též odvolává na své písemné vyjádření a zejména na vyjádření žalované ke vznesené námitce promlčení, která je řádně rozebraná a zdůvodněna v tomto písemném vyjádření. Co se týče odstranění tvrdosti zákona, rozhodčí orgán přihlíží k tomu, zda ze strany plátce pojistného je patrná snaha o úhradu alespoň části dlužného pojistného např. uzavření dohody o splátkovém kalendáři či platba dlužného pojistného a pak vyčkává určitou dobu, zda dojde k dodržení splátkového kalendáře a o odstranění tvrdosti zákona rozhodne. V případě žalobkyně tomu tak není, je dlužnicí na pojistném od roku 1999 a žalovaná se pozastavuje nad tím, proč žalobkyně není alespoň evidována na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání, neboť v tom případě se stává plátcem pojistného stát. U jednání byl proveden důkaz o doručení vyúčtování ze dne 20. 4. 2009, neboť žalobkyně uvedla, že si nevzpomíná, že by ho obdržela. Nahlédnutím do správního spisu žalobkyně potvrzuje, že podpisem na doručence datované 9. 6. 2009, stvrdila převzetí zásilky a podpis je jejím podpisem. K nahlédnutí bylo zapůjčeno vyúčtování plateb k prostudování zástupci žalobkyně. Zástupkyně žalované podala vysvětlení k postupu výpočtu pojistného na dlužném pojistném včetně výpočtu penále. Závěrem žalobkyně setrvala na písemné žalobě i na svém vyjádření zejména na vznesené námitce promlčení nároku s tím, že si žalobkyně není vědoma toho, že by obdržela vyúčtování v roce 2009, které ji u jednání bylo předloženo. Je přesvědčena o tom, že sociálně slabý občan nemá povinnost platit pojistné na zdravotním pojištění včetně vyměřování penále z těchto dlužných částek. Zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Soud provedl důkaz správním spisem žalované, a to především vyúčtováním plateb pojistného ze dne 20. 4. 2009 včetně dokladu o doručení, dále oznámení o zahájení správního řízení ze dne 24. 4. 2012, včetně vyúčtování plateb pojistného a dokladu o doručení. Správní spis obsahuje i údaje o pojištěnci a oba platební výměry vydané správním orgánem I. stupně včetně odvolání ze dne 17. 5. 2012 proti těmto platebním výměrům. Z údajů uvedených ve správním spise je zřejmé, že žalobkyně byla ze strany správního orgánu o situaci a svých právech a povinnostech z ní vyplývajících informována. Žalobkyně ve svých reakcích a na sdělení správního orgánu vyjadřovala nesouhlas, nelze z nich však jednoznačně dovodit důvody, proč postup vůči své osobě považovala za nesprávný. Ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejným zdravotním pojištění v platném znění vyplývá, že pojištěnec je plátcem pojistného mimo jiné, jestliže má na území ČR trvalý pobyt, avšak není uveden pod předchozími písmeny (je zaměstnancem, osobou samostatně výdělečně činnou, atp.) a není za něj plátcem pojistného stát, pokud uvedené skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc. Z tohoto titulu žalobkyni vyplývá zákonná povinnost hradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Naproti tomu ust. § 8 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění ukládá zdravotní pojišťovně povinnost vymáhat zaplacení pojistného včetně penále, pokud nejsou hrazeny řádně a včas, je zřejmé, že není ve volné dispozici žalované či správního orgánu I. stupně zaplacení dluhu bez předchozího pokusu o jeho vymožení právní cestou prominout. Četné odkazy žalobkyně na nepříznivou ekonomickou a sociální situací jsou pochopitelné z lidského hlediska, nemohou však ovlivnit řízení a rozhodnutí správního orgánu, které musí mít oporu v zákoně. Žalobkyně byla v průběhu správního řízení poučena o možnosti podat žádost o odstranění tvrdosti zákona za účelem prominutí dlužného penále dle ust. § 53 a) zákona o veřejném zdravotním pojištění ale jednou z nezbytných podmínek případného rozhodnutí o prominutí dlužného penále je však dle citovaného ustanovení zaplacení dluhu na pojistném. Jelikož to žalobkyně neučinila, nebylo její žádosti vyhověno. Ze správního spisu i ze soudního spisu vyplývá, že žalobkyně uznává, že pojistné neplatila a uznává, že dle zákona žalovaná je povinna vymáhat dlužné pojistné. Hlavní relevantní námitkou v této věci byla námitka promlčení, kdy žalobkyně je přesvědčena, že oba výměry, kterým byly vyměřeny dlužné pojistné a dlužné penále již neměly být vyhotoveny, neboť podléhají promlčení. Z bohaté judikatury NSS bylo zjištěno např. z rozsudku ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3Ads 24/2008 – 119, že touto problematikou se zabýval NSS již dříve a poukázal zejména na obsah rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, č. j. 15Ca 201/2006-22, publikovaný pod č. 1240/2007 NSS Sb., v němž tento soud zaujal jednoznačné stanovisko k otázce povahy institutu promlčení pojistného na veřejné zdravotní pojištění dle § 16 zákona č. 592/1992 Sb. V uvedeném rozhodnutí krajský soud judikoval: O promlčení (v soukromo- správním smyslu) se v předpisech veřejného práva jedná pouze tehdy, pokud takový předpis v rámci ustanovení pojednávacího o promlčení stanoví, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení. Pokud takovéto ustanovení veřejnoprávní předpis neobsahuje, je tím de-facto míněna prekluze, ke které správní orgán přihlíží z úřední povinnosti. 5-ti letá lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění stanovená v § 16 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (od 1. 12. 2011 zákonem č. 298/2011 Sb., promlčecí lhůta prodloužena z 5 na 10 let), je lhůtou prekluzivní a nikoliv promlčecí. Pojistné na zdravotní pojištění je tak nutno ve lhůtě 5 (10) let, ode dne splatnosti předepsat pravomocně, nestačí tedy, aby v této lhůtě bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí o předepsání pojistného. Lhůtu stanovenou v § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., je nutno vykládat jako svou povahou prekluzivní, tzn. tak, že právo předepsat dlužné pojistné zaniká příslušnému správnímu orgánu uplynutím 5-ti let ode splatnosti, pokud jim nebyl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření. Právo předepsat dlužné pojistné vyplývá z ust. § 16 výše citovaného zákona a právo předepsat penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále se postupuje stejně jako u pojistného. Z ust. § 16 věta druhá odst. 1 vyplývá, byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Žalovaná správně poukázala na tento úkon, kdy běh promlčecí lhůty byl přerušen úkonem Územního pracoviště Brno-město, a to vyúčtováním, které splňuje veškeré výše popsané náležitosti úkonu a obsahuje poučení o účinku přerušení promlčecí lhůty. Vyúčtování bylo žalobkyni prokazatelně doručeno 9. 6. 2009 a tím došlo k započetí běhu nové promlčecí lhůty, v rámci níž bylo v roce 2012 vyměřeno žalobkyni penále z prodlení k úhradě dlužného pojistného. Jelikož správní spis takový úkon obsahuje, nezbylo, než žalobu žalobkyně co se týče námitky promlčení zamítnout. V napadeném rozhodnutí ve výroku II. rozhodla žalovaná ve smyslu ust. § 53 odst. 2, 3, 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů a žádosti žalobkyně o odstranění tvrdosti nevyhověla. V tomto smyslu je třeba uvést, že také v této části řádně poučila žalobkyni, že proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nelze podat opravný prostředek. To koresponduje s ust. § 53 a) odst. 5, kdy nařízení o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému nebo penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je rozhodnutím konečným. Nezbylo tedy v této části žaloby postupovat tak, že žalobu týkající se tvrdosti zákona uvedenou pod II. napadeného rozhodnutí soud odmítl (§ 46 odst. 1, písm. d/ za použití § 68 písm. e/ a § 70 písm. f/ s.ř.s.). Nezbývá, než závěrem konstatovat, že žalobní námitky uvedené žalobkyní nebyly shledány důvodnými, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala v rozporu s platnými právními předpisy, proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno a soud žalobu v části týkající se výroku napadeného rozhodnutí I. žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s a v části týkající se II. výroku napadeného rozhodnutí žalobu odmítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však byla ve věci zastoupena zástupcem z řad advokátů, kterého jí soud ustanovil na její žádost a z toho důvodu hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování žalobkyně platí v takovém případě stát (§ 35 odst. 8 s.ř.s.). Krajský soud přiznal odměnu zástupce žalobkyně podle vyúčtování, které zástupce žalobkyně zaslal soudu dne 21. 2. 2014 a které souhlasí s úkony ve spise. Přiznal odměnu celkem za 6 úkonů po 1.000 Kč dle sazby odměny podle § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 5.000 Kč částku 1.000 Kč, tedy za 6 úkonů, celkem 6.000 Kč, náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši za jeden režijní paušál 300 Kč x 6 = 1.800 Kč a vzhledem k tomu, že zástupce je plátcem DPH, o čemž předložil soudu doklad, náleží mu i odměna v celkové výši 7.800 Kč zvýšená o částku DPH ve výši 1.638 Kč, celkem tedy 9.438 Kč. Odměna žalobce bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti dnů od právní moci rozsudku zástupci Mgr. Marianu Vařečkovi, advokátu se sídlem Hlinky 155/86, 603 00 Brno, na účet číslo 43-9779040217/0100.

Poučení