36 C 104/2024 - 111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 20 497 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 20 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 497 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 20. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 278 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nedoplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 25 Kč na bankovní účet č. 3703-22526011/0710, variabilní symbol 3611010424.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 10. 2024 domáhala původně zaplacení částky 16 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 497 Kč za dobu od 20. 9. 2024 do zaplacení. Svůj žalobní nárok žalobkyně na ústním jednání dne 25. 3. 2025 rozšířila o 4 000 Kč na částku 20 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 497 Kč za dobu od 20. 9. 2024 do zaplacení. Soud změnu žalobního petitu připustil, když se jednalo toliko o opravu početní chyby, které se žalobkyně v žalobě dopustila. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že dne 15. 3. 2007 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve které sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně. Pojištění skončilo výpovědí ze strany žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 31 500 Kč, žalovaná neposkytla žalobkyni na základě pojistné smlouvy žádné pojistné plnění, pouze jí vyplatila odkupné ve výši 11 003 Kč. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši původně 16 497 Kč s příslušenstvím, po rozšíření žaloby ve výši 20 497 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobkyně uhradila na základě pojistné smlouvy po odečtení vyplaceného odkupného, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. 1 písm. a) [Anonymizováno] bylo pojištění definováno jako „[Anonymizováno].“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy, což je dle článku 1 písm. b) [Anonymizováno] „[Anonymizováno]“ Dle článku 2 písm. d) pak „[Anonymizováno].“ Pojistná plnění za doplňkovou a úrazovou složku jsou upravena v článku 6 [Anonymizováno] a následujících. Rozsah pojistného plnění je tedy konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.

3. Ve smyslu článku 4 [Anonymizováno] jsou ze zaplaceného pojistného a z kapitálové hodnoty strhávány poplatky, náklady a cena pojistného. Dle článku 4 [Anonymizováno] se o některé poplatky snižuje kapitálová hodnota smlouvy a některé se strhávají přímo z pojistného, než se pojistné převede na kapitálovou hodnotu smlouvy. V důsledku toho nejsou tyto prostředky umístěny do kapitálové hodnoty smlouvy. Rozsah budoucího pojistného plnění tak odvisí od toho, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný sazebník poplatků (dále jen „Sazebník poplatků“), který je podle článku 4 [Anonymizováno] k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu, který byl žalobkyni předán, žalobkyně tento dokument neobdržela ani jiným způsobem, ani s ním nebyla žalovanou seznámena. Žalobkyně tento dokument nemá k dispozici ani v současné době. Sazebník poplatků se tedy nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná všechna ujednání článku 4 [Anonymizováno]. Žalobkyně poukázala, že znalost výše těchto poplatků je důležitá právě s ohledem na skutečnost, že o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Žalobkyně dále poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Odkázala na závěr Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, tedy že: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“ Dále se žalobkyně odkázala rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ Přehled poplatků se podle žalobkyně nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ustanovení článku 4 [Anonymizováno].

5. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřovala ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 11. 9. 2024, ta však dluh neuhradila a nárok žalobkyně v plném rozsahu odmítla dopisem ze dne 19. 9. 2024.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Uvedla, že smlouva byla na žádost žalobkyně ukončena ke dni 30. 6. 2012. Dále uvedla, že součástí pojistné smlouvy jsou mj. dokumenty, které žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy převzala a měla prokazatelně možnost se s nimi seznámit. Sazebník byl součástí produktového sešitu, který žalobkyně obdržela před podpisem smlouvy. Žalobkyně byla vyrozumívána o nákladovosti pojištění i prostřednictvím výročních dopisů. Žalobkyně přitom byla obsáhle seznámena s parametry pojistné smlouvy a s ní souvisejícím Sazebníkem i v rámci zprostředkovatelského procesu. Kromě toho měla žalobkyně sazebník k dispozici kdykoliv na webových stránkách žalované. V době uzavření pojistné smlouvy byl sazebník zveřejněn na internetových stránkách a i nyní jej lze dohledat ve webovém archivu.

7. Žalovaná považuje tvrzení žalobkyně za zjevně účelová. Žalobkyně a žalovaná po dobu 5 let řádně plnily závazky vyplývající z pojistné smlouvy. Žalobkyně byla se Sazebníkem i veškerými přílohami tvořící nedílnou součást pojistné smlouvy před jejím uzavřením seznámena a nyní, po 17 letech, zjevně účelově tvrdí, že nikdy nic neobdržela a nebyla s ničím seznámena. O nákladech pojištění pak byla žalobkyně informována průběžně po dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací (přehledů) stavu pojistné smlouvy. Proti takto sdělovaným informacím žalobkyně nikdy nic nenamítala a po dobu 5 let platila pojistné.

8. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně, že by napadená ujednání měla být absolutně neplatná z důvodu jejich zneužívajícího charakteru. Žalovaná argumentovala, že ochrana spotřebitele není bezmezná, neboť i spotřebitel musí jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření příslušné smlouvy. Žalobkyně měla v rámci sjednání pojistné smlouvy s pojišťovacím zprostředkovatelem i následně v průběhu trvání pojistné smlouvy dostatek času a prostoru na to, aby se podrobně seznámila se všemi relevantními informacemi o pojištění. Mohla též kdykoliv požádat o jejich vysvětlení, doplnění apod., anebo o poskytnutí delšího času k podrobnějšímu seznámení se s dokumenty. Tvrdit po přibližně 17 letech od uzavření pojistné smlouvy, že nějaké informace neměla žalobkyně při sjednání pojistné smlouvy k dispozici a že jde tedy po celou dobu o neplatnou smlouvu je dle názoru žalované v rozporu s dobrými mravy, resp. představuje nepřípustné zneužití práva.

9. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně, že napadená ujednání jsou ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách („Směrnice“) zneužívající. Uvedla, že žalobkyně řádně netvrdí ani neprokazuje splnění základních podmínek pro takový závěr. Demonstrativní výčet nepřípustných, resp. ve smyslu Směrnice zneužívajících ujednání obsahuje ustanovení § 56 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Napadená ujednání do tohoto demonstrativního výčtu nespadají, ostatně žalobkyně to ani netvrdí. Je tedy nutné zkoumat, zda napadená ujednání splňují podmínky generální klauzule dle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tj. (i) zda zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry/poctivosti (ii) k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Směrnice vyžaduje splnění ještě další podmínky, a sice že ujednání nebylo individuálně sjednáno.

10. Dále žalovaná namítla promlčení celého uplatněného nároku. Uvedla, že námitkou promlčení by se přitom soud měl s odkazem na hospodárnost řízení zabývat přednostně, a to bez ohledu na to, zda je nárok uplatněn důvodně či nikoliv. Žalovaná vznesla námitku promlčení tvrzeného nároku žalobkyně ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 8. 10. 2022. Uvedla, že z přehledu plateb jasně vyplývá, že žalobkyně uhradila poslední pojistné dne 23. 4. 2012. Žaloba byla soudu doručena dne 9. 10. 2024. V posledních dvou letech před podáním žaloby tak žalobkyně neuhradila žalované žádné plnění.

11. Pokud se týká bezdůvodného obohacení, pak právo na vydání bezdůvodného obohacení se dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku promlčí za 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (subjektivní promlčecí lhůta). Nejpozději se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za 3 roky (objektivní promlčecí lhůta). Co se týká počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, tak žalobkyně byla již před uzavřením pojistné smlouvy seznámena se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých by mohla usuzovat na případnou neplatnost pojistné smlouvy. Žalobkyně byla seznámena s veškerými pojistnými podmínkami včetně fungování zvoleného pojistného produktu a nákladové stránky pojištění. Již v tomto okamžiku tak dle žalované mohla žalobkyně učinit závěr, zda je pro ni uzavření smlouvy výhodné či nikoliv. Žalobkyní tvrzenou neplatnost pojistné smlouvy nezaložila žádná další skutečnost, která vznikla, či se stala seznatelnou až po uzavření pojistné smlouvy. Nejpozději pak žalobkyně mohla učinit tento závěr po obdržení první rekapitulace stavu Pojistné smlouvy ze dne 21. 1. 2008, kterou byla informována o výši zaplaceného stavu kapitálové hodnoty i výši případného odkupného. Pro pojistné uhrazené žalobkyní do obdržení první rekapitulace tak nejpozději právě okamžikem obdržení první rekapitulace počala žalobkyni běžet dvouletá subjektivní promlčecí lhůta. Od následujících plateb pojistného dvouletá subjektivní promlčecí lhůta počala žalobkyni běžet okamžikem jejich zaplacení. Jelikož žaloba byla soudu doručena dne 9. 10. 2024, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které má odpovídat žalobkyní uhrazenému pojistnému, je pro platby pojistného uhrazené před datem 9. 10. 2022 již promlčen. Jelikož byly veškeré platby žalobkyní učiněny před 9. 10. 2022, je žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení kompletně promlčen.

12. K vyjádření žalované žalobkyně replikovala, že vznesená námitka promlčení je v rozporu jak s dobrými mravy, tak judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Uvedla, že se nejedná o neplatnost relativní, nýbrž o neplatnost absolutní, přičemž právo namítnout absolutní neplatnost se nepromlčuje. Pokud se týká promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, pak ani v tomto případě nemůže námitka promlčení obstát, neboť ohledně subjektivní promlčení lhůty žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno v rozsahu, kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba. Pokud se pak týká objektivní promlčecí lhůty, uvedla, že soud by měl přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně spotřebitele před nepříznivými důsledky objektivní promlčecí lhůty v případě neplatnosti sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně se odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a akcentovala důraz na řešení, které odradí podnikatele užívat ve spotřebitelských smlouvách zneužívající ustanovení. Takovým řešením pak podle žalobkyně jistě není přijetí námitky promlčení vznesené takovým podnikatelem, neboť by se jednalo o zneužití promlčecí doby. Má za to, že její nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného zneužívajícího ujednání v pojistné smlouvě promlčen není. Odkázal se na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 29 Co 157/2024 dle kterého: „Vyhovění námitce promlčení v objektivní době, která počne běžet dnem vzniku bezdůvodného obohacení (kterého si pojištěný není vědom a nemá jej z čeho seznat), by v projednávané věci odporovalo zásadě efektivity právních nástrojů, které právo dává spotřebitelům k jejich ochraně.“ Žalovaná podle názoru žalobkyně věděla, že si přivlastňuje majetek žalobkyně od okamžiku přijetí prvního pojistného, protože důvody bezdůvodného obohacení jsou v samotné smlouvě. Žalovaná námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ustanovení § 6 občanského zákoníku. Žalobkyně má tedy za to, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající smluvní ujednání ve smyslu citované směrnice, resp. §§ 55 a 56 starého občanského zákoníku. Tato jsou neplatná a neplatná je v důsledku toho i pojistná smlouva. S ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Městského soudu v Praze nelze v daném případě aplikovat promlčecí lhůtu a nárok tedy není promlčen. Kromě toho je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně akcentovala, že pojistná smlouva je neplatná pouze z důvodů na straně žalované, byla uzavřena za okolností, které žalobkyně nezavinila a nemohla je odhalit bez odborné pomoci. Smlouva je adhézní, podmínky stanovil pojistitel a pojistník do nich nemohl zasahovat. Žalobkyně neměla při sjednávání smlouvy žádné podezření, že by smlouva mohla být neplatná. Žalobkyně zmínila možnost položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie týkající se aplikace směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách v případě pochybností zdejšího soudu o aplikaci této směrnice a judikatury Soudního dvora Evropské unie citované žalobkyní.

13. K replice žalobkyně se ještě vyjádřila žalovaná svojí duplikou ze dne 12. 3. 2025. Zdůraznila, že k otázce seznámení žalobkyně s nákladovostí sjednaného pojištění žalovaná z opatrnosti také navrhla výslech pojišťovacího zprostředkovatele. Zprostředkovatel, který se sjednání pojistné smlouvy osobně účastnil, je schopen nejlépe daný proces popsat, přičemž v rámci něj byla žalobkyně informována o všech parametrech zvoleného pojistného produktu a o nákladovosti sjednaného pojištění. Žalovaná uvedla, že je těžko uvěřitelné, že by žalobkyně po dobu 5 let platila poplatky, aniž by měla povědomí o jejich výši či účelu a nezajímala se o objasnění těchto nákladů. Pokud tak žalobkyně nyní, po 18 letech od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že jí žalovaná nepředala Sazebník a že s ním žalobkyni neseznámila, je toto tvrzení žalobkyně třeba odmítnout jako zcela nedůvodné a účelové. Namítá-li dále žalobkyně neurčitost pojistné smlouvy (což žalovaná důrazně odmítá), došlo nepochybně doručením výročních rekapitulací ke zhojení i této namítané vady. Jednotlivé výroční dopisy totiž obsahují podrobné informace ohledně aktuálního stavu hodnoty účtu žalobkyně. Žalobkyně si tak byla schopna učinit na základě výročních rekapitulací velmi podrobný přehled, jakým způsobem je s jejím pojistným nakládáno, jak se vyvíjí hodnota jejího účtu, a jakým způsobem se tedy bude vyvíjet do budoucna. Žalovaná argumentovala, že napadená ujednání nemohou být neurčitá a současně zneužívající a uvedla, že žalobkyně nadále netvrdí ani neprokazuje splnění podmínek pro závěr o údajné zneužívající povaze napadených ujednání.

14. Pokud se týká doručení výročních dopisů žalobkyni, pak žalovaná uvedla. že tyto dopisy bývají klientům zasílány v písemné podobě s využitím služby tzv. [Anonymizováno] (neboli hybridní pošty), jejímž provozovatelem je [právnická osoba]. Služba [Anonymizováno] funguje tak, že zákazník (zde žalovaná) do systému zadá data ke zpracování v elektronické podobě, [Anonymizováno] tato data převádí do fyzické podoby (tj. tiskne a obálkuje) a následně výslednou zásilku předává [právnická osoba] k doručení adresátovi (zde tedy žalobkyni). [právnická osoba] následně provádí standardní doručení zásilky (výročního dopisu), a jednotlivé kroky, včetně údajů adresáta, jsou zaznamenány v Historii komunikace (HisCom), a tyto záznamy se v HisCom objeví až [právnická osoba] potvrdí odeslání zásilky. Žalovaná všechny své klienty bez výjimky informuje o stavu jejich pojistných smluv právě prostřednictvím těchto výročních dopisů. Právě tyto dopisy přitom sloužily jako spouštěč běhu subjektivní promlčecí lhůty a jejich relevance je nepopiratelná.

15. Pokud se týká žalobkyní zmíněného položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU v této věci, pak žalovaná argumentovala, že taková otázka je zjevně nadbytečná a nesplňuje podmínky pro položení předběžné otázky dle čl. 267 Smlouvy o fungování EU.

16. Soud provedl dokazování předloženými listinami a z tvrzení stran, která se shodovala, a z provedených listinných důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

17. Dne 15. 3. 2007 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve které sjednaly pojištění žalobkyně pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 31 500 Kč, žalovaná neposkytla žalobkyni na základě pojistné smlouvy žádné pojistné plnění, pouze jí vyplatila odkupné ve výši 11 003 Kč. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky [Anonymizováno] (dále jen „SPP“) (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 15. 3. 2007, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 29. 3. 2007, z Všeobecných pojistných podmínek [Anonymizováno] a ze Speciálních pojistných podmínek [Anonymizováno], vše na č.l. 8, na č.l. 37, na č.l. 39 a na č.l. 41, mezi stranami taktéž nesporné). Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně ze dne 23. 4. 2012 ke dni 30. 6. 2012 (mezi stranami nesporné, taktéž zjištěno z výpovědi pojistné smlouvy ze dne 23. 4. 2012 na č.l. 40 a potvrzení zániku pojištění s výplatou odkupného ze dne 2. 7. 2012 na č.l. 43). Žalobkyně na základě pojistné smlouvy uhradila žalované platby v celkové částce 31 500 Kč (mezi stranami nesporné). Žádná částka nebyla zaplacena později než v roce 2012, resp. poslední platba byla uhrazena dne 23. 4. 2012 (mezi stranami nesporné, taktéž vyplývá z přehledu plateb zpracovaného žalovanou na č.l. 45).

18. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno životní pojištění pro případ smrti nebo dožití zahrnující také pojištění velmi vážného onemocnění a plné invalidity, dále byla sjednána doplňková úrazová složka pojištění [Anonymizováno] zahrnující pojištění smrti následkem úrazu, trvalých následků úrazu s denním odškodným 100 Kč za den a dětské připojištění [jméno FO] [Anonymizováno] v rozsahu smrti následkem úrazu a trvalých následků úrazu s denním odškodným 100 Kč, vše s měsíčním pojistným (za životní pojištění + úrazovou doplňkovou složku + dětské připojištění) ve výši 500 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 15. 3. 2007 na č.l. 41 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 29. 3. 2007 na č.l. 8).

19. Na druhé straně návrhu za uzavření pojistné smlouvy ze dne 15. 3. 2007 na č.l. 41 p. v. bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka a současně pojištěného, že byla seznámena s Informačním listem pro zájemce o pojištění, se Všeobecnými pojistnými podmínkami [Anonymizováno] a se Speciálními pojistnými podmínkami [Anonymizováno] a smluvními ujednáními pro sjednané pojištění. Pojistná smlouva sama, resp. návrh na uzavření pojistní smlouvy ze dne 15. 3. 2007 ani potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 29. 3. 2007 neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného (vše zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 15. 3. 2007 na č.l. 41 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 29. 3. 2007 na č.l. 8).

20. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. [hodnota] – investiční životní pojištění [právnická osoba] ze dne 29. 3. 2007 (na č.l. 8) plyne rozsah pojištění obsahující jednak flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, a dále doplňkovou složku zahrnující pojištění smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním a pojištění denního odškodného z důvodu úrazu a pracovní neschopnosti z důvodu nemoci a dále dětské připojištění smrti následkem úrazu, trvalých následků úrazu s progresivním plněním a pojištění denního odškodného a hospitalizace. Z návrhu pojistné smlouvy ze dne 15. 3. 2007, jakož z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 29. 3. 2007 plyne, že samotná pojistná smlouva je uzavřena (mj. dle svého názvu) jako investiční životní pojištění [právnická osoba], tedy primárně za účelem spořící složky a riziková úrazová složka progresivním plněním a s dětským připojištěním je sjednána jako doplňková, avšak v nezanedbatelném rozsahu.

21. Nakládání s pojistným upravuje čl. 3 Speciálních pojistných podmínek [Anonymizováno] („SPP“) nazvaný jako „Pojistné“ a čl. 4 těchto speciálních pojistných podmínek nazvaný jako „[Anonymizováno]“. [Anonymizováno]. Aktuální sazebník poplatků pro investiční životní pojištění platný (na č.l. 71) obsahující seznam jednotlivých poplatků a tabulku popisující nákladovost produktu v % pro každý rok trvání pojistné smlouvy byl proveden k důkazu. [Anonymizováno]. Zaplacené běžné pojistné je snižováno – podle sjednané doby trvání smlouvy – o příslušné procento (výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání = čím delší doba, tím vyšší náklady).

22. Soud má za to, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se Všeobecnými pojistnými podmínkami [Anonymizováno] („VPP“) a Speciálními pojistnými podmínkami [Anonymizováno] („SPP“). Jak vyplývá ze shora uvedeného, v pojistné smlouvy výslovně prohlásila, že se s těmito dokumenty seznámila a souhlasí s jejich obsahem.

23. Žalovaná zaslala žalobkyni výroční dopisy nazvané jako „Rekapitulace stavu pojistné smlouvy č. [hodnota] – investiční životní pojištění [právnická osoba]“ ke konci každého kalendářního roku po dobu trvání pojistné smlouvy, a to ze dne 21. 1. 2008 (k 31. 12. 2007), ze dne 21. 1. 2009 (k 31. 12. 2008), ze dne 21. 1. 2010 (k 31. 12. 2009), ze dne 20. ledna 2011 (k 31. 12. 2010) a ze dne 20. 1. 2012 (k 31. 12. 2011), ve kterých ji informovala mj. o platbách a rozpisech pojistného a o stavu kapitálové hodnoty smlouvy ke konci každého jednotlivého roku (zjištěno z uvedených výročních dopisů, resp. přehledů stavu pojistné smlouvy). Doručení výročních dopisů žalobkyně odmítla učinit nesporným, když uvedla, že si jejich doručení nepamatuje. K tomu žalovaná založila do spisu a byl proveden k důkazu dokument, resp. výňatek z dokumentu [právnická osoba] z 29.1.2024 (na č.l. 90) v obecné rovině popisující doručování dokumentů v rámci žalované. K tomu soud zdůrazňuje, že se jedná o verzi k 29. 1. 2024, která však má sloužit k prokázání doručení výročních dopisů v letech 2008 až 2012. Doručení výročních dopisů tedy zůstalo sporné.

24. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo v období od 19. 3. 2007 do 23. 4. 2012 žalobkyní žalované uhrazeno celkem 31 500 Kč v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč (mezi stranami bylo nesporné). Dne 3. 7. 2012 žalovaná vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 11 003 Kč (zjištěno z výpisu na č.l. 47, mezi stranami taktéž nesporné).

25. Žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla dopisem ze dne 23. 4. 2012, který byl žalované doručen dne 24. 4. 2012, přičemž pojištění zaniklo ke dni 30. 6. 2012 (tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné). Doručení výpovědi pojistné smlouvy bylo žalobkyni žalovanou oznámeno dopisem [Anonymizováno] ze dne 26. 4. 2012 (na č.l. 44) Žalovaná následně dopisem ze dne 2. 7. 2012 sdělila žalobkyni, že sjednané pojištění zaniká na základě výpovědi pojistníka ke dni 30. 6. 2012 a že výše odkupného činí k datu ukončení smlouvy částku 11 003 Kč (zjištěno z listiny [Anonymizováno] ze dne 2. 7. 2012 na č.l. 43 a z vyúčtování pojistné smlouvy – rozpisu pojistného plnění na č.l. 43 p.v.).

26. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši původně žalované částky výzvou datovanou dne 11. 9. 2024, přičemž ve výzvě požadovala vydání bezdůvodného obohacení a náklady právního zastoupení do 25. 9. 2025 (doručení výzvy žalované bylo mezi stranami nesporné). Žalovaná nárok žalobkyně odmítla dopisem ze dne 19. 9. 2024, který byl doručen právnímu zástupci žalobkyně dne 24. 9. 2024 (doručení odmítnutí uplatněného nároku právnímu zástupci žalobkyně bylo mezi stranami nesporné).

27. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz výslechem svědka [jméno FO], zprostředkovatele pojištění, k otázce, s jakými konkrétními dokumenty a v jakém rozsahu byla žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy seznámena, neboť soud tuto svědeckou výpověď považoval s ohledem na právní posouzení věci za nadbytečné.

28. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 15. 3. 2007 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve které sjednaly pojištění žalobkyně pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s dětským připojištěním. Pojistné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně. Pojištění skončilo výpovědí ze strany žalobkyně ze dne 23. 4. 2025 ke dni 30. 6. 2012. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 31 500 Kč, žalovaná neposkytla žalobkyni na základě pojistné smlouvy žádné pojistné plnění, pouze jí při ukončení smlouvy vyplatila odkupné ve výši 11 003 Kč. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno] a Speciální pojistné podmínky [Anonymizováno] (dále jen „SPP“) Žádná platba pojistného nebyla zaplacena později než v roce 2012, resp. poslední platba byla uhrazena dne 23. 4. 2012. Mezi stranami byl sporný toliko výklad, resp. právní hodnocení otázky promlčení případného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, taktéž otázka platnosti pojistné smlouvy.

29. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

30. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy k 15. 3. 2007, zejména dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném ke dni 15. 3. 2007 a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 15. 3. 2007 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

31. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

32. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

33. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

34. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

35. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

36. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

37. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

38. Dle článku 3.1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách („Směrnice“) smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle článku 5 Směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některé podmínky má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

39. Soud se nejprve zabýval otázkou platnost či neplatnost pojistné smlouvy a k této otázce uvádí následující.

40. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas. Pokud se však týká argumentace žalované, že pokud po dobu 14 let od uzavření pojistné smlouvy nedošlo k jakékoliv projevené pochybnosti či rozporu mezi stranami, včetně toho, že sama žalobkyně pojistnou smlouvu ukončila řádnou výpovědí, tedy v souladu s obsahem samotné smlouvy, byla tím případná neurčitost pojistné smlouvy zhojena, pak s touto argumentací soud nesouhlasí.

41. Z uzavřené pojistné smlouvy není podle názoru soudu patrné, jaká část uhrazeného pojistného bude spotřebována na poplatky uvedené v čl. 4 SPP, jaká část pojistného bude hrazena na flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, která má být pojištěnému v případě dožití vyplacena jako kapitálová hodnota smlouvy (tedy na spořící složku pojištění) a jaká část pojistného má být hrazena na flexibilní doplňkovou a úrazovou složku (tedy na složku zahrnující úrazové pojištění), případně jaká část pojistného má být hrazena na dětské připojištění. Znalost výše poplatků je pro spotřebitele skutečně nezbytná, neboť o tyto poplatky je v konečném důsledku snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění. Jinými slovy, budoucí pojistné plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy. Výše poplatků však nebyla žalobkyni v okamžiku sjednání smlouvy známa.

42. Soud má za to, že životní pojištění podle pojistné smlouvy je konstruováno takovým způsobem, že v okamžiku uzavření pojistné smlouvy není spotřebiteli známa částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, neboť tato je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a tedy se určuje až v průběhu (velmi dlouhého) trvání pojistné smlouvy. [Anonymizováno]. Tato je vyjádřena v [Anonymizováno] a může nabývat i záporné hodnoty. Jinými slovy, spotřebiteli není v okamžiku uzavření pojistné smlouvy známo, jaké plnění, a jestli vůbec, jej v budoucnu čeká.

43. Podle mínění soudu jde o podstatný nedostatek, neboť není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované v rámci flexibilní životní složky – pojištění pro případ smrti či dožití vlastně platí. Taktéž není zřejmé, jaké platí poplatky. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění, neboť nelze dostatečně odlišit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného pojištění. Smlouva sama označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ včetně dětského připojištění pouze jako doplňkovou.

44. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ a dále aktuální rozsudek 33 Cdo 3113/2023-233, v rámci kterého NS uvedl, že pokud je smlouva absolutně neplatná pro neurčitost ujednání spočívající v tom, že smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů, pak vedle toho nemůže obstát závěr, že současně obsahuje nepřiměřená ujednání). Z tohoto důvodu soud považuje položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU za nadbytečné a procesně nehospodárné.

45. Soud má tedy za to, že předmětná pojistná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nemohla ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu obsahovat ujednání, jež by bylo možné označit za zneužívající, neboť co není určitým způsobem ujednáno, nelze dále hodnotit stran zneužívajícího charakteru.

46. Pokud se týká žalovanou vznesených námitek promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, soud uvádí následující:

47. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby (lhůty) od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

48. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet nejen objektivní, ale i subjektivní promlčecí lhůta. U smlouvy neplatné pro neurčitost (ale také pro zneužívající ujednání) jde o případ, kdy smluvní strana může tento nedostatek rozpoznat ihned. V průběhu času se totiž stav neurčitých či zneužívajících ujednání nijak nemění, smlouva konkrétního znění je zcela stejně (ne)určitá (či obsahující stejná zneužívající ujednání) v okamžiku uzavření jako kdykoli později. Žalobkyně mohla neurčitost smlouvy (stejně tak obsah zneužívajících ujednání) rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření. Ostatně všechny stěžejní argumenty, které proti smlouvě v žalobě vznesla, bylo možno uplatnit okamžitě po podpisu smlouvy. V průběhu času se ohledně nich věcně nic nezměnilo. S ohledem na uvedený časový odstup mezi podáním žaloby a poslední uhrazenou splátkou, k jejíž úhradě došlo v roce 2012, je zřejmé, že k promlčení práva na vydání případného bezdůvodného obohacení došlo jak ve dvouleté subjektivní, tak v tříleté objektivní promlčecí době, přičemž rozhodující je v daném případě promlčecí doba subjektivní, tedy dvouletá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 3113/2023-233: „K otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení s poukazem na ustálenou judikaturu akcentoval, že za rozhodný pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je nutno považovat den, kdy se oprávněná dozvěděla, že došlo na její úkor k získání bezdůvodného obohacení, a kdo ho získal, přičemž takovou vědomostí není míněna znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.“). K tomu soud pouze pro úplnost uvádí, že sama žalobkyně uvedla. že důvody bezdůvodného obohacení jsou dány již v samotné pojistné smlouvě.

49. Soud zároveň neshledal žádný důvod, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání a podle názoru soudu nelze klást k tíži žalované, že žalobkyně v průběhu trvání pojistné smlouvy nečerpala od žalované žádné pojistné plnění, když ani jedna ze stran netvrdila, že by došlo k pojistné události kryté pojistnou smlouvou. S ohledem na výše uvedené, tedy zejména s ohledem na časový odstup takřka třinácti let od úhrady poslední platby na základě pojistné smlouvy do podání žaloby a dále s ohledem na skutečnost, že tvrzené důvody neplatnosti pojistné smlouvy mohly být rozpoznány ihned (stejně tak jako kdykoliv později až do podání žaloby, resp. až doposud), soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Stejně tak soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul (resp. vyplynul závěr opačný) a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob, měly obě dvě strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit. I kdyby subjektivní a objektivní promlčecí doby nepočaly běžet od uzavření pojistné smlouvy, počaly by běžet od doručení výročních dopisů, ze kterých se žalobkyně musela dozvědět aktuální výši kapitálové hodnoty smlouvy a částky uhrazeného pojistného a učinit si představu, jak moc je pro ni pojistný produkt výhodný či nevýhodný. Doručení výročních dopisů bylo mezi stranami sporné. Nesporné však bylo ukončení pojistné smlouvy, resp. zánik pojištění ke dni 30. 6. 2012 včetně doručení rozpisu pojistného plnění a stanovení a vyplacení odkupného ve výši 11 003 Kč, tedy stanovení kapitálové hodnoty smlouvy v polovině roku 2012. I tyto skutečnosti jsou podle názoru soudu kvalifikovanou skutečností, dle které měla být žalobkyně schopna nabýt povědomí o výhodnosti či nevýhodnosti zvoleného pojistného produktu a o tom, jestli splnil její očekávání, jestli pojistnou smlouvu z hlediska jejího obsahu chápala správně či nikoliv, jaký byl její skutečný obsah a jestli mu dostatečně rozuměla či nikoliv. Právě tato skutečnost, která se odehrála v polovině roku 2012, je podle názoru soudu poslední z relevantních skutečností objektivně způsobilých spustit běh subjektivní a objektivní promlčecí doby.

50. Všechny platby uhrazené žalobkyní na základě pojistné smlouvy byly uhrazeny podstatně dříve, než za poslední dva (či tři) roky před podáním žaloby (resp. poslední platba byla uhrazena v roce 2012, konkrétně dne 23. 4. 2012). Soud proto shledal k vznesené námitce promlčení stranou žalovanou nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako zcela promlčený. Jednalo se o celou žalovanou částku. Soudu tedy nezbylo, že žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to i co do požadovaného příslušenství, neboť nebyla podána po právu a uplatněný nárok žalobkyně soud shledal jako nedůvodný.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

52. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 14 278 Kč a sestává z: - mimosmluvní odměny advokáta za 5 úkonů právní služby podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 940 Kč za jeden úkon právní služby při žalované částce 20 497 Kč a spočívá v následujících úkonech: převzetí a přípravu právního zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 10. 12. 2024, písemné vyjádření ve věci ze dne 10. 1. 2025. písemné vyjádření ve věci ze dne 12. 3. 2025 a účast na jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny dne 25. 3. 2025, tj. celkem 9 700 Kč; - 1 x režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč a 4 x režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, tj. celkem 2 100 Kč; - DPH ve výši 21 % z částky 11 800 Kč, tj. 2 478 Kč; celkem tedy 14 278 Kč.

53. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

54. S ohledem na rozšíření žaloby na ústním jednání dne 25. 3. 2025 o částku 4 000 Kč na celkovou žalovanou částku 20 497 Kč soud ve výroku III. uložil žalobkyni k úhradě doplatek na soudním poplatku ve výši rozdílu, který žalobkyně při podání žaloby skutečně uhradila a který měla uhradit při žalované částce v celkové výši 20 497 Kč, který činí 25 Kč.

Poučení