36 C 128/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o zaplacení částky 28 706 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 28 706 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 806 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 778,40 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 8. 2019 uzavřena nájemní smlouva na pronájem bytové jednotky [číslo] nacházející se v přízemí budovy [číslo] umístěné na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], na adrese [adresa] (dále jen„ předmětný byt“), na základě které žalobce užíval předmětný byt. V souladu s čl. II odst. 9 nájemní smlouvy žalobce složil jistotu v částce 15 000 Kč. Žalobce vypověděl nájem emailem ze dne 13. 10. 2019 z důvodu výskytu plísně v předmětném bytě, která ho činila neobyvatelným, a to bez výpovědní lhůty ke dni 13. 10. 2019 podle § 2208 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Písemná forma výpovědi byla zachována (§ 562 odst. 1 o. z.), neboť žalovaná odpověděla na email stejného dne emailem, kterým potvrdila výskyt vlhkosti stěny v chodbě. Z důvodu ukončení nájemního vztahu k 13. 10. 2019 žalobce nárokuje vrácení poměrné části nájemného za říjen 2019 v částce 5 806 Kč za 18 dní (13. 10. 2019 - 31. 10. 2019) a vrácení jistoty v částce 15 000 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 7 900 Kč za montáž osvětlení v kuchyni, koupelně a montáž nábytku v koupelně předmětného bytu, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 17. 12. 2019.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Potvrdila uzavření nájemní smlouvy na předmětný byt i složení jistoty žalobcem v částce 15 000 Kč. Odmítla, že by jí žalobce dne 13. 10. 2019 zaslal výpověď z nájmu bytu, jednalo se pouze o návrh dohody o ukončení nájmu. I v případě, že by se jednalo o výpověď, byla by neplatná pro nedostatek písemné formy. Žalobce neměl k výpovědi důvod. Připustila výskyt plísně v bytě, ta však nečinila předmětný byt neobyvatelný, neboť žalovaná plíseň přípravkem na bázi chlóru odstranila, jakmile ji na to žalobce upozornil a umožnil jí prohlídku bytu. Výskyt plísně mohli způsobit nájemci, když byt dostatečně nevětrali. Žalobce předmětný byt žalované nikdy řádně nepředal, od listopadu 2019 žalované nehradil nájemné, proto dne 6. 1. 2020 žalovaná vyzvala žalobce k úhradě nájemného a následně vypověděla nájem bez výpovědní doby dopisem ze dne 16. 1. 2020. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2021 č. j. [číslo jednací] byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované částku 29 765 Kč mimo jiné jako nájemné za užívání předmětného bytu za listopad a prosinec 2019. Žalobci tak nevznikl nárok na vrácení poměrné části nájemného za říjen 2019. Připustila, že žalobce připojil v koupelně předmětného bytu koupelnovou skříň k vodovodu a odpadu, zapojil osvětlení v koupelně a kuchyni, všechny věci do předmětného bytu ale zakoupila žalovaná, jejich montáž si u žalobce neobjednala, jednalo se pouze o úpravu předmětu nájmu provedenou žalobcem se souhlasem žalované na jeho náklady dle čl. III odst. 2 nájemní smlouvy. Žalované navíc není známo, že by žalobce provedl vyrovnání země v hydroizolační zóně a z čeho při stanovení částky 7 900 Kč vycházel. O existenci faktury se dozvěděla až z předžalobní výzvy. Současně na ústním jednání konaném dne 6. 9. 2021 vznesla námitku započtení svého nároku na část nájemného za měsíc listopad 2019 v částce 7 776 Kč a část nájemného za měsíc prosinec 2019 v částce 7 224 Kč proti nároku žalobce na vrácení jistoty v částce 15 000 Kč.

3. Žalobce označil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pro účely soudního řízení adresu pro doručení [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. V průběhu řízení byly soudu opakovaně doručovány různá podání z emailové adresy [email], u níž nebyla možná identifikace odesílatele. Uvedená emailová adresa byla zcela jiná než např. emailová adresa, z které žalobce komunikoval se žalovanou. Z této emailové adresy bylo také požadováno, aby žalobci byly zasílány všechny písemnosti na označenou emailovou adresu. Soud opakovaně osobu komunikující prostřednictvím uvedeného emailu upozornil, že písemnosti soudu můžou být zasílány pouze na žalobcem označenou adresu (kde mu lze doručit prostřednictvím pošty), případně do datové schránky a podání ve věci samé může žalobce činit pouze písemně s vlastnoručním podpisem, v případě elektronického podání s podpisem v souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované verzi dokumentů. Současně ji soud poučil, že v případě, že nebude sdělena jiná adresa (ve smyslu výše uvedeného), kam soud může žalobci doručovat písemnosti, budou žalobci písemnosti soudu doručovány na jím označenou adresu v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žádná adresa pro účely doručení soudu nebyla sdělena (následně komunikace z označené emailové adresy ustala), soud proto v řízení doručoval žalobci na adresu označenou v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Z nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem dne 23. 8. 2019 bylo zjištěno, že jejím předmětem byl nájem předmětného bytu. Žalobce se zavázal hradit nájemné v částce 10 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu v částce 500 Kč za každou osobu byt užívající (v bytě s žalobcem bydlely další dvě osoby). Nájemné bylo splatné vždy do 25. dne v měsíci předem. Podle čl. II odst. 9 nájemní smlouvy se žalobce zavázal zaplatit žalované jistotu v částce 15 000 Kč za účelem zajištění úhrad splatných pohledávek žalované jako pronajímatele vůči žalobci jako nájemci, v případě jeho prodlení s jakoukoliv platbou podle nájemní smlouvy. Žalovaná se zavázala jistotu (v případě že nebude použita k výše uvedenému účelu) žalobci vrátit do 15 dnů od skončení nájmu. O použití finančních prostředků z jistoty byla žalovaná povinna žalobce informovat. Podle čl. III. odst. 1 byla žalovaná povinna udržovat předmět nájmu v stavu způsobilém smluvenému užívání, v tomto stavu ho svým nákladem udržovat, a provádět na své náklady opravy bytu nad rámec běžných oprav a běžné údržby. Podle odst. 2 pak žalovaná po vzájemné dohodě mohla umožnit žalobci drobné úpravy předmětu nájmu na jeho náklad. Nájem byl uzavřen na dobu určitou 1. 9. 2019 – 31. 3. 2021.

5. Obsahem listiny nazvané„ žádost o ukončení smlouvy“ datované dne 13. 10. 2019 (dle shodných tvrzení účastníků zaslané žalobcem žalované emailem), byl požadavek žalobce na ukončení nájemní smlouvy na předmětný byt k 13. 10. 2019. V dopise je uvedeno, že byt nesplňuje podmínky nájemní smlouvy, není způsobilý k užívání, objevila se v něm plíseň. Vyčítal žalované, že aplikovala na zeď chemický přípravek a otevřela okna v bytě. Emailem ze dne 13. 10. 2019 žalovaná reagovala na žádost o ukončení smlouvy. Potvrdila výskyt vlhkosti, ale byt podle ní není neobyvatelný. Uvedla, že ani ona si nepřeje pokračování nájemního vztahu a navrhla jeho ukončení ke dni předání bytu s tím, že nájemné za měsíc říjen a zaplacenou kauci si ponechá jako kompenzaci za to, že nebude trvat na zákonné tříměsíční lhůtě. Žádala o stanovisko do tří dnů.

6. SMS komunikací účastníků s názvem Byt [celé jméno žalované], telefonní číslo [tel. číslo] z října a listopadu 2019 bylo doloženo, že účastníci řešili ukončení nájemní smlouvy. Žalobce žádal ukončení nájemní smlouvy a žádal o vrácení kauce, žalovaná sdělovala, že případnou výpověď podepíše při prohlídce bytu, kauci vrátí po skončení nájemního vztahu, pokud nebude mít žalobce dluh. Zároveň žalobce informovala o tříměsíční výpovědní lhůtě v případě podání výpovědi. Pro zvážení možnosti ukončení smlouvy dohodou žádala vidět stav bytu. Z následné komunikace plyne, že se žalobce opakovaně domáhal ukončení smlouvy dohodou stran. Poté žalovaná žádala o umožnění přístupu do bytu za účelem provedení oprav, což žalobce odmítl a odkazoval na svého právníka s tím, že můžou jednat o ukončení smlouvy, žalovaná poukazovala na to, že žalobce nepřijal její návrh na ukončení nájmu dohodou a ani byt nebyl ve stavu předání (vyklizený). Žalovaná na ústním jednání konaném dne 6. 9. 2019 potvrdila, že se jedná o její telefonní číslo a potvrdila průběh komunikace.

7. Z emailové komunikace mezi žalovanou (adresa [email]) a adresou [email] bylo zjištěno, že obdobně jako v SMS komunikaci i v emailové komunikaci se řešilo ukončení nájmu předmětného bytu a představy účastníků o dohodě o skončení nájmu, řešilo se, kdo může za plíseň v bytě.

8. Fakturou [číslo] ze dne 17. 12. 2019, splatnou 31. 12. 2019, žalobce žalované vyúčtoval montáž osvětlení v kuchyni, demontáž a montáž umyvadla a baterií, montáž nábytku, zapojení světla v koupelně, vyrovnání země v hydroizolační zóně celkem v částce 7 900 Kč.

9. Fotodokumentací žalobce dokládal výskyt vlhkosti a plísně.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2020 (včetně podacího archu) žalobce doložil, že žalovanou vyzýval k předání bytu a vrácení jistoty v částce 15 000 Kč a úhradě faktury [číslo] v částce 7 900 Kč.

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2021 č. j. [číslo jednací] bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku 29 765 Kč mimo jiné jako nájemné za užívání předmětného bytu za listopad a prosinec 2019 dle v bodu 1. rozsudku označené nájemní smlouvy. Rozsudek je pravomocný.

12. Pro řízení nebyly důležité důkazy fotodokumentací osvětlení, koupelnové skřínky a exteriéru domu a další emailové komunikace nad rámec výše uvedené pro nadbytečnost a z důvodu, že z ní nebylo zřejmé, k prokázání jaké skutečnosti má sloužit Dále nebyly pro nadbytečnost provedeny důkazy - odvolání adresované jinému soudu, úřední záznam o podání vysvětlení, výpověď žalované z nájmu bytu, faktura za nouzové otevření bytu, ceník barvy a bezpečnostního kování, vyúčtování prací za malování.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu na dobu určitou za nájemné v částce 10 000 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy složil žalobce žalované jistotu v částce 15 000 Kč za účelem zajištění úhrad splatných pohledávek žalované jako pronajímatele vůči žalobci jako nájemci, v případě jeho prodlení s jakoukoliv platbou podle nájemní smlouvy. Jistota měla být žalobci vrácena do 15 dní po skončení nájmu. Žalobce dne 13. 10. 2019 zaslal žalované požadavek na ukončení smlouvy k 13. 10. 2019 s poukazem na plíseň, která se v předmětném bytě vyskytla a která ho činí neobyvatelným. Žalovaná s tím nesouhlasila a navrhla ukončení nájmu bytu ke dni jeho předání s tím, že si ponechá nájemné za měsíc říjen 2019 a složenou jistotu jako kompenzaci za dřívější ukončení nájemního vztahu. S tím naopak nesouhlasil žalobce. Účastníci spolu následně řešili emailem a SMS zprávami podmínky ukončení nájmu a zpřístupnění předmětného bytu, k dohodě mezi nimi nakonec nedošlo (žalobce požadoval dohodu o okamžitém ukončení nájmu, odmítal byt zpřístupnit, žalovaná požadovala jako kompenzaci ukončení nájmu bez výpovědní lhůty ponechání si složené jistoty). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 38 C 31/2020-214 bylo žalobci uloženo zaplatit žalované mimo jiné i nájemné za užívání předmětného bytu za měsíce listopad a prosinec 2019.

14. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2286 o. z., výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle § 2231 o. z., nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Podle § 2232 o. z. Porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Podle § 2208 o. z. odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

16. V řízení žalobce uplatnil nárok na vrácení části nájemného za říjen 2019 v části 5 806 Kč, nárok na úhradu prací provedených v předmětném bytě (montáže světel, umyvadlové skříňky a vyrovnání země v hydroizolační zóně), vyúčtovaných fakturou č [číslo] v částce 7 900 Kč a nárok na vrácení jistoty po skončení nájmu v částce 15 000 Kč.

17. Nárok na vrácení poměrné části nájemného za měsíc říjen 2019 (v částce 5 906 Kč) žalobce odůvodňoval ukončením nájemního vztahu účastníků k 13. 10. 2019 výpovědí žalobce ze dne 13. 10. 2019, doručené žalované téhož dne, z důvodu v bytě se vyskytující plísně a vlhkosti, bez výpovědní doby. Žalovaná v řízení uváděla, že emailem doručený dopis žalobce vnímala jako návrh dohody o ukončení nájmu, jehož podmínky neakceptovala a naopak navrhla ukončení nájemního vztahu dohodou za jí navržených podmínek.

18. Podle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2, při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

19. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 1 obč. zák. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek NS ČR z 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Pro výklad adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017), ten se uplatní až v případě, kdy se skutečnou vůli jinak nepodaří zjistit.

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zaslal 13. 10. 2019 žalované email s názvem žádost o ukončení nájmu, v kterém ji žádal o ukončení nájmu předmětného bytu k datu 13. 10. 2019, z důvodu vyskytující se plísně v bytě, která ho činí neobyvatelným. Žalovaná na uvedený email žalobce reagovala stejného dne, v úvodu svého emailu sdělovala, že reaguje na žádost žalobce o ukončení nájmu a souhlasila s ukončením nájemního vztahu dohodou, ale za jí stanovených podmínek (předání čistého, vyklizeného bytu, zaplacení nájemného za říjen 2019 a ponechání si jistoty žalovanou jako kompenzaci za dřívější skončení nájmu). Z následné komunikace účastníků pak vyplývá, že žalobce opětovně (i po datu 13. 10. 2019) požaduje po žalované ukončení nájmu předmětného bytu (s vrácením jistoty). Z obsahu emailu i SMS zpráv lze dovodit požadavek žalobce na součinnost žalované při skončení nájmu) požadavek na akceptaci jeho návrhu), jenž je typický pro dvoustranné právní jednání na rozdíl od jednostranných právních jednání (např. výpovědi). Ze samotného právního jednání žalobce ze dne 13. 10. 2019, adresovaného žalované, nebylo možné bez dalšího uzavřít, že žalobce v době, kdy toto právní jednání učinil, zamýšlel podat výpověď z nájmu bytu ve smyslu § 2232 a § 2208 o. z. jako jednostranný právní úkon, jak tvrdí ve svém návrhu, když je i z reakce žalované zřejmé, že ho chápala jako návrh žalobce na dohodu o ukončení nájmu. Žalobce se bez omluvy k nařízenému ústnímu jednání opakovaně nedostavil, soud ho proto nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů a v souladu s kritérií posuzování projevu vůle podle § 556 o. z. a výše citované judikatury posoudil projev vůle žalobce jako návrh na ukončení smlouvy dohodou, který nebyl žalovanou přijat. Ke skončení nájmu tak dojít nemohlo a žalobce nemá nárok na vrácení poměrné části nájemného za měsíc říjen 2019. Pro nadbytečnost se proto soud nezabýval dodržením formy výpovědi ani naplněním výpovědního důvodu podle § 2208 o. z. (jehož existence v žalobcem tvrzené intenzitě navíc nebyla v řízení prokázána a vyžadovala by taktéž poučení soudu podle § 118a o. s. ř.).

21. Pokud jde o druhý žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 7 900 Kč za montáž osvětlení v kuchyni, demontáž a montáž umyvadla a baterií, montáž nábytku, zapojení světel v koupelně, vyrovnání země v hydroizolační zóně, vyúčtované fakturou [číslo] pak žalobce opětovně neprokázal důvodnost tohoto nároku. Žalovaná zpochybnila jakoukoliv dohodu mezi účastníky o úhradě uvedené částky nebo o její výši, není zřejmé, jak žalobce k výši požadované částky dospěl (netvrdil, že by musel tuto částku sám vynaložit, nebo z jakého důvodu si ji účtoval, pokud např. montáž prováděl svépomocí) a z jakého důvodu byla faktura vystavena až v prosinci 2019. Žalovaná navíc provedení některých prací (vyrovnání země v hydroizolační zóně) popřela. Žalobce z důvodu své neomluvené absence u ústního jednání nemohl být poučen podle § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů, soud za daného skutkového stavu neshledal jeho nárok důvodným.

22. Konečně v případě nároku na vrácení jistoty, složené žalobcem v souvislosti se vznikem nájemního vztahu podle čl. II odst. 9 nájemní smlouvy, platí podle § 2254 odst. 2 věta první o. z., že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Účastníci si v nájemní smlouvě sjednali nárok žalobce - nájemce na vrácení kauce do 15 dnů od skončení nájmu. V posuzované věci nájemní vztah účastníků v době řízení již netrval (tato skutečnost nebyla mezi nimi sporná), žalobci tak vznikl nárok na vrácení jistoty, za předpokladu, že nenastanou občanským zákoníkem a smlouvou předvídané okolnosti, které by umožňovaly žalované si jistotu (její část) ponechat. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací] byla žalobci uložena mimo jiné povinnost zaplatit žalované nájemné za měsíc listopad a prosinec 2019, žalobce se tak ocitl v prodlení s platbou podle nájemní smlouvy a žalovaná byla oprávněna započíst svou pohledávku z tohoto titulu vůči pohledávce žalovaného na vrácení kauce. Žalovaná zápočet své pohledávky na část nájemného za měsíc listopad 2019 v částce 7 776 Kč a část nájemného za měsíc prosinec 2019 v částce 7 224 Kč proti nároku žalobce na vrácení jistoty v částce 15 000 Kč, učinila na ústním jednání konaném dne 6. 9. 2021. Žalobce se uvedeného jednání neúčastnil. Podle § 41 odst. 3 věta první o. s. ř. hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Podle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Žalobci byl protokol o jednání, v němž byl projev vůle žalované pohledávky započíst obsažen, doručen na adresu uvedenou v žalobě, kterou žalobce označil jako adresu, na které se zdržuje a na kterou mu mají být v řízení zasílány písemnosti. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku, předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (srovnej např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459, komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, 381 s. a dále například rozsudky Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 a z 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004). Nepřítomná osoba musí mít konkrétní možnost seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Je-li jednostranný hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno. Měl-li adresát objektivně příležitost seznámit se s obsahem hmotněprávního úkonu, není právně významné, zda tak skutečně učinil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 26 Cdo 441/2012). V daném případě žalobce sám uvedl adresu, na které se zdržuje ([ulice a číslo], [obec a číslo]), na kterou mu soud také po celou dobu řízení doručoval. Ve smyslu výše uvedené judikatury nastaly účinky započtení, když se zásilka dostala do sféry dispozice žalobce na jím označenou adresu.

23. Započtení představuje způsob zániku závazků. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Aby mohlo dojít k zániku pohledávky žalobce v důsledku jednostranného úkonu započtení, provedeného žalovanou, musí být současně splněny jednak kvalitativní požadavky vztahující se k započítávaným pohledávkám vyplývajícím z ustanovení § 1982 a následující o. z. (vzájemné pohledávky, splatnost pohledávek, žalovatelnost pohledávek, určitost pohledávek apod.) jednak kvalitativní požadavky na samotný úkon započtení jako právní jednání (určitost, srozumitelnost, bezpodmínečnost apod.). V případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. (srov. rozsudek NS ČR ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3945/2009 a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006). V případě pohledávek účastníků se jedná o vzájemné a splatné pohledávky stejného druhu, v případě pohledávky žalobce nebyla její existence a splatnost sporné, v popřípadě započítávaných pohledávek žalované byly tyto pravomocně přiznány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4. Žalovaná učinila zcela určitý projev započtení, čímž se obě pohledávky zrušily v započítávaném rozsahu (zcela), neboť se zcela vzájemně kryly, vymezila, v jakém rozsahu její pohledávky (jejichž výše přesahovala výši jistoty) zanikají, přičemž se v obou případech jednalo o splatné pohledávky. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobce neměl nárok ani na zaplacení jistoty.

24. Nárok na úrok z prodlení jako akcesorický nárok nebyl taktéž shledán důvodným, a to jednak s ohledem na nedůvodnost hlavního nároku (v případě nároku na poměrnou část nájemného a úhradu faktury [číslo]); v případě započítávaných pohledávek na něj nárok s ohledem na okamžik zániku pohledávky žalobce nevznikl.

25. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 12 778,40 Kč Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za čtyři úkony právní služby po 2 260 Kč, vypočtené z tarifní hodnoty 28 706 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze 13. 5. 2020, účast při jednání soudu dne 9. 6. 2021, dne 29. 11. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Dále náklady řízení náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 4 advokátní tarifu. Odměna a náhrada hotových výdajů byla dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s 14a odst. 1 advokátního tarifu v částce 2 150,40 Kč, jelikož zástupce žalované je jejím plátcem. Dále žalovaná uplatnila nárok na cestovné za účelem dostavení se k ústnímu jednání konanému dne 6. 9. 2021 na trase [anonymizována dvě slova] [příjmení] – [příjmení] [jméno] – [obec] v rozsahu 30 km jedna cesta, za použití vozidla [anonymizována dvě slova] s průměrnou spotřebou 7,6 litrů na 100 km a cenou motorové nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve výši 27,20 Kč/litr (celkem 124 Kč) a náhradou za opotřebení 4,40 Kč/km dle stejné vyhlášky (264 Kč), celkem 388 Kč. Náhrada za ztrátu času žalobkyně v rozsahu čtyř půlhodin nebyla žalobkyni přiznána, neboť se nejedná o hotový výdaj účastníka, ale nárok na něj byl měl podle advokátního tarifu pouze advokát (viz. např. usnesení Vrchního soudu v Praze 104 VSPH 641/2018-191 ze dne 11. 9. 2018).

27. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).